Děti v Rakousko-uherské armádě
V Rakousko-uherské armádě bojovaly krom mužů i ženy a děti. Jedním z mladistvých byl syn penzionovaného okresního četnického strážmistra z Ostravska. Otto František Kahánek se na frontu dostal teprve ve dvanácti a půl letech. Na srbské frontě se ovšem vyznamenal, byl zde sice zajat, ale dokázal uniknout i s citlivými a velmi důležitými dokumenty o srbské obraně. Po návratu do Rakousko-uherských linií byl ihned povýšen na četaře (Zugsführer). Díky jeho informacím se podařilo zajmout na 2000 srbských vojáků. Sloužil i na Haličské frontě, kde se opět účastnil frontových bojů. Jednou dokonce sám vyrazil do ruských zákopů a přemluvil několik ruských vojáků, aby se mu vzdali. Po návratu do zákopu s deseti zajatci byl vyznamenán Medailí za chrabrost. Během dovolenky v Brně vyprávěl svůj příběh a byl zatčen a uvězněn jako lhář. Vojenské velitelství v Krakově ale jeho identitu a příběh potvrdilo. Poněkud mě mrazí v zádech, že tak jako u žen, nikomu očividně nevadilo, že na frontu se dostávaly i děti a dokonce byli vyzvedávání jako vzor v tisku. Přeci jen mladiství bojovali i v armádě Ruské, Britské nebo dalších, ale většinou se sem dostali lstí nebo tajně (tak jako ženy). V R-U armádě se ale očividně jednalo o docela tolerovanou záležitost. Tak nějak z toho mrazí v zádech.
Kahánek ve frontové uniformě
