Císař Vilém II.

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Císař Vilém II.

Příspěvek od kacermiroslav »

Vilém II. Hohenzollern, poslední německý císař
1888 - 1918

dynastie: Hohenzollern
otec: Fridrich III., německý císař a pruský král
matka: Viktorie Sasko-Koburská (dcera anglické královny Viktorie)

Obrázek


Budoucí poslední německý císař a pruský král se narodil v Berlíně dne 27.ledna 1859 svým královským rodičům Fridrichovi III. a Viktorii Sasko-Koburské. V roce 1881 si vzal za manželku Augustu Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou, se kterou měl celkem sedm dětí. V roce 1922 se Vilém oženil podruhé a vzal si princeznu Hermínu Schonaich-Corolath. Německým císařem se stal dne 9.března 1888 po nenadálém skonu jeho padesátisedmiletého otce, kterého po pouhých 99 dnech vlády dostihla jako těžce churavého člověka smrt.

Císař
Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky. V očích svého národa byl vnímán jako hrdina bleskového začátku a neslavného konce snů Německa o vybudování mocné říše a četných koloniích. Po svém dosazení na císařský trůn se teprva 29 letý císař stal politickým protivníkem železného kancléře Otto von Bismarcka. Jeho osobitý až svévolný způsob vlády nekorespondoval s představama, které do jeho osoby a funkce vkládal železný kancléř Bismack. Což vedlo ke sporům ohledně řešení vnitropolitických i zahraničněpolitických záležitostí. Výsledkem sporů byla nakonec demise kancléře. Jeho nástupcem se pak stal Leo von Caprivi.

Na počátku své vlády vystupoval císař jako umírněnější vládce k širokým dělnickým masám. Například roku 1890 vydal výnos o ochraně práce.Později se však z něj stal až nepřítel sociální demokracie v které spatřoval jednu z brzd jeho snů o moci a velikosti Německa. Naopak se velice vzhlédl v armádě a námořnictvu. Pod jeho vládou vybudovalo německé císařství nejsilnější armádu v Evropě a v námořním zbrojení se směle mohlo měřit s velmocemi jako byla Francie a Anglie. Koncem 19. a počátkem 20.století se tak kdysi z námořnictva, vyzbrojeného jen několika málo plavidlama, které by snad ani se nedali nazvat válečné, se stala jedna z největších námořních velmocí. Cílem císaře a všech jeho společníků, bylo vybudovat tak silnou námořní sílů, která by se mohla vyrovnat tehdy největším velmocem Anglií a Francií. Především na Anglií, se kterou měl Vilém II. i příbuzenské svazky, pohlížel velmi žárlivě a neváhal se těšit z jejich neúspěchu. Tak kupříkladu poslal blahopřejnou depeši prezidentu Búrské republiky (Jižní Afrika), kterou gratuloval k vítězství nad britskou invazí. To samozřejmě jen zhoršovalo vzájemné politické vztahy oboou států.

Trojspolek
Na konci 19.století bylo Německo součástí tzv. Dvojspolku, spojenectví s Rakousko-Uherskem, ke kterému se v roce 1882 přidala Itálie a tak vznikl Trojspolek. Což byl politický a vojenský svazek Evropských států, které byly nespokojené s koloniální rozpínavostí Velké Británie a Francie. Prostě nechtěli se spokojit jen s drobky od těchto velmocí a sami toužili po tučných ziscích z kolonií. Touto nespokojeností a snahou o dosažení rovnováhy při dělení světa, byl zažehnut konflikt, který nakonec vyústil ve Velkou válku, později zvanou První světová. Protivníkem na vojenském i hospodářském poli se stalo uskupení, které si říkalo Dohoda. Na stranu jednoho či druhého uskupení se postupně přidávali další a další státy. Tak se stalo, že na počátku války byly součástí Trojspolku kromě výše zmíněných nespokojených států i Bulharsko a Turecko. Obě strany se předháněly v závodech ve zbrojení. Německo vynakládalo obrovské finance na zbrojení a během let do začátku války se stalo vojensky nejvyspělejším státem světa. Jeho námořní výstavba byla obdivuhodná a tak se roku 1914 mohlo pyšnit druhou největší námořní flotou na světě, hned po "královně" moří, Velké Británii.

Na cestě k válce
Díky napjatým vztahům mezi Trojspolkem a Dohodou a enormnímu zbrojení, se všeobecně čekalo na záminku, díky které by mohla být rozpoutána válka o vedoucí postavení v Evropě. Záminkou se stal dne 28.6.1914 atentát na následníka rakouského trůna Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu. Pak už se vše hrnulo jako lavina. Rakousko-Uhersko vtrhlo do Srbska, to mělo své přátelské vazby se státy Dohody a tak vypukla v srpnu 1914 První světová válka. Rakousko nešlo do války samo, protože i ono mělo spojence a to právě ve Vilémovském německu, které dostálo svých závazků a vstoupilo do války po jeho boku, stejně jako Turecko a další státy. Na počátku války vpochodovaly německé armády do Belgie, čímž byla porušena její neutralita. Což se samozřejmě nelíbilo Anglií, která vyhlásila válku Německu a jeho spojencům 5.srpna. Následná válečná tažení nesplnila očekávaných vítězství a naopak se z bleskové války ke konci roku 1914 stala válka zákopová. Boj o zemi nikoho, úzký pruh země mezi válčícími stranami, který byl poset krátery po granátech z děl jak měsíční krajina. Tak nastala patová situace ze které těžili státy Dohody, které měli volnější přístup k surovinám a potravinám, než centrální státy Trojspolku. Navíc díky vstupu Ruska do války na straně Dohody, byly nuceny státy Trojspolku válčit na dvou frontách. To nemohla ekonomika ani tak vyspělého státu jako bylo Německo dlouho vydržet. Obrovské lidské zráty a nedostatek všeho včetně potravin se podepsal na náladě obyvatel. Nikdo po pár letech války již neměl v sobě takové nadšení jako v roce 1914, kdy byla válka slavnostně vítána. Třebaže Německo udrželo své hranice a válčilo na cizích územích, jeho pád se nezadržitelně blížil. A s tím i pád císaře. V listopadu 1918 došlo k povstání námořníků v Kielu a tato vzpoura se během krátké chvíle rozšířila jako mor do celého Německa. To hospodářsky a politicy rozloženo zevnitř, muselo žádat o mír. Prohraná válka vedla k odstoupení císaře, který v poledne 9.listopadu abdikoval a vznikla republika.

V článku 227 Versailské smlouvy, byl císař Vilém II. veřejně žalován pro "nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv". Císaře měl soudit zvláštní mezinárodní trubunál, kterému se však ex císař vyhnul svou emigraci do Nizozemska, kde 4.června 1941 zemřel.


Zdroje:
http://www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 26/5/2008, 17:09, celkem upraveno 1 x.
UrbanII
vojín
vojín
Příspěvky: 11
Registrován: 11/4/2006, 16:21
Bydliště: Praha

Upřesnění

Příspěvek od UrbanII »

"Rakousko-Uhersko vtrhlo do Srbska na jehož území byl následník trůnu zavražděn" - tohle je nesmysl, Sarajevo bylo součástí Rakousko-Uherska.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ano, omlouvám se...Sarajevo bylo součástí Bosny a Hercegoviny.

Gavrilo Princip,
vrah Ferdinand d´Este byl bosenskosrbského původu. Narodil se 25.července 1894 nedaleko města Bosansko Grahovo, v dnešní Bosně a Hercegovině. POcházel z devíti dětí a od mládí trpěl tuberkulózou. Jeho studentské výsledky byly vynikající hlavně co se romantické a historické literatury týče. Od svých 13 let plánoval vstoupit do vojenské služby a tak odešel do Sarajeva studovat vojenskou školu. Po návratu se však nechal zapsat na Obchodní akademii, kde stuodval další tři roky. G.Princip byl členem skupiny Mladá Bosna (je jak je mylně uváděno Černá ruka) do které vstoupil v roce 1911. Jednadlo se o hnutí, které usilovalo o nezávislost Bosny. Byl politicky aktivní a při jedno demonstraci proti sarajevským úřadům byl ze školy vyloučen a odešel do Bělehradu. V roce 1912 bylo Srbsko soudech s prachem a členové Mladé Bosny vstupovali do nepravidelných guerillových sil, které bojovali v Makedonii proti Turkům. Princip však nebyl přijat pro svou malou tělesnou postavu a celkouvě slabou tělesnou konstrukci (tuberkulóza). Možná právě proto se rozhodl k "velkému" činu. Celý atentát byl naplánovaán a jeho vykonavatelů bylo dokonce sedm. Po něúspěšném pokusu s bombou, kterou na vůz nástupce trůnu vrhl Nadeljko Čabrinovič se zdálo, že se atentát nezdařil. Ke smůle Ferdinanda d´Este však uvázla komunikace mezi řidiči vozů a ochrankou o změně trasy poté, co následník s manželkou se rozhodli navštívit zraněné z neúspěšného atentátu. Tak se stalo, že vůz s Ferdinandenm d´Este jel omylem jinou trasou. KDyž si to řidič uvědomil, couval zpět a zrovna kolem G.Principa. Ten využil svou příležitost, vykročil kupředu a z pohých 1,5m vystřelil několikrát na auto. František Ferdinand byl zasažen do krku, jeho těhotná choť do břicha. Ta byla na místě mrtva. František Ferdinand upadl do bezvědomí a při převozu do nemocnice zemřel. G.Princip se pokusil otrávit se na místě kyanidem a poté ještě zastřelit zbraní, ale nepodařilo semu to (kyanid byl podle všeho slabý a jen jen ochromil). V říjnu 1914 byl v procesu odsouzen. Jako mladší 20 let nemohl dostat trest smrti a tak byl odsouzen k max. možnému trestu - 20 let vězení. Byl držen v krutých podmínkách Terezínské pevnosti, kde na následky tuberkulózy dne 28.dubna 1918 zemřel. V době úmrtí vážil pouhých 40 kilogramů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Historie sice nezná slova "KDYBY", ale přesto si tu dovolím jedno "Kdyby" nastínit. A to, že První světová válka možná nakonec ani nemusela být, tedy pokud budeme podlé Versaillské mírové smlouvy brát za původce války německého císaře Viléma II.

V roce 1885 se kočovné společnosti Wild Wild West slavného dobrodruha Buffalo Billa (1846-1917) přidává i jistá Annie Oakley. Během krátko doby vedle ikony, jakou byl slavný indiánský náčelník Sedící Býk (asi 1831 - 1890) se v tomto ancáblu proslavila i drobná, pouhých 150cm vysoká dívka Annie (1860-1926). Ta je již od útlého věku považovaná za zázračného střelce a své umění přijela ukázat i za oceán do staré Evropy. Jedním z jejich velkých královských obdivovatelů je i císař Vilém II. (1859-1941). Když je publikum během show vyzváno, aby někdo předstoupil, kdo si nechá ze špičky doutníku ustřelit popel, tak se jako dobrovolník nehlásí nikdo jiný, než právě císař Vilém. Annie možná byla trošku nervozní, možná ne. V každém případě si bere do ruky svůj Colt a ze vzdálenosti 20 metrů míří na klidného a nehnutě stojícího císaře, který si zapálí doutník a čeká na její výstřel. Annie zamíří a vystřelí. Obláček šedého popela z doutníku se snáší k zemi. To Annie neomylně trefila svůj cíl. Později během WW1 koluje vtip. že kdyby trefila místo doutníku císaře, nemuselo by k válce dojít. Annie prý v době války požádala císaře, aby mohla svůj kousek zopakovat, ten ale taktně odmítl z pochopitelných důvodů:-) kromě této pomazané hlavy na starém kontinentu obdivoval a na vlastní oči se přesvědčil o jejich schopnostech i waleský princi Edward II., královna Viktorie a italský král Umberto I. I jako člověk musela být Annie vyjímečná, protože si ji oblíbil a dokonce adoptoval sám náčelník Sedící Býk. Její indiánské jméno bylo Malá ostrostřelkyně.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“