Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od sa58 »

Sturmtruppen aneb infiltrační taktika
… jak vyzrát na zákopovou válku bez tanků ...


Obrázek

Při psaní článku o prvním německém samopalu MP 18 jsem se zmínil o speciálních oddílech, vycvičených k pronikání do nepřátelských postavení a schopných ničit slabší opěrné body nepřítele. Proto neuškodí se trochu blíže podívat na historii těchto oddílů, v jejichž řadách bojovala i elita českých vojáků, oblečených v šedivých uniformách císařské a královské armády.

Nejprve (než se do mě pustí legionářští příznivci) se podívejme na situaci na frontách. Po počátečním německém vpádu do Belgie a Francie se západní fronta stabilizuje a vojska se zakopávají. Od prosince 1914 tvoří frontu souvislá linie zákopu od Ostende až ke švýcarským hranicím. Válka se změnila v jatka, pánem nad zákopy se stal kulomet a dělostřelectvo. Armády útočí na předem připravené pozice a tato taktika se ukazuje jako z dnešního pohledu úplně nesmyslná. Na východní frontě je situace poněkud jiná, díky špatné infrastruktuře (mizerná železniční a silniční síť) se zde ještě vede (na určitých místech) mobilní válka.

Po počátečním vystřízlivění (a také se vzrůstajícím nedostatkem vojáků) se pozvolna začíná měnit i přístup doposud zkostnatělého velení k vedení útočných operací. Na scéně se objevují tanky, nad zákopy se převalují oblaka otravných plynů ale ani tyto nové prostředky prozatím nestačí na prolomení stále dokonalejší obranné linie. Přitom již od počátku války má Německo na východní frontě speciální ženijní (sapérské) jednotky, schopné vyčistit zemi nikoho a připravit tak cestu pro hlavní útočící jednotky. Podobné jednotky, určené zpočátku k obraně, se posléze objevují i u ostatních útvarů. Tvoří je ti nejlepší vojáci, schopní vyhledávat bojem slabší lokální místa odporu, procházet jimi a izolovat silnější palebná ohniska nepřítele. Tyto malé útočné oddíly nesou označení Sturmabteilungen, Sturmtruppen či Stoßtruppen.

Obrázek

Spojenecké jednotky podobné jednotky nemají, přitom otcem tzv. infiltrační taktiky je asi francouzský kapitán André Laffargue. Ten v roce 1915 doporučuje ve své publikaci „Studie o útoku“ (L´Ettude sut l´attaque) použít namísto zbytečného masového čelního útoku průnik jednotek přes slabší místo obrany a po překonání obrany obrátit směr útoku o 90° a vyčistit tak prostor u zákopů. Pro tento účel dále navrhuje zřídit speciální mobilní jednotky palebné podpory, vybavené zákopovými kanony a mobilními automatickými zbraněmi. Tyto jednotky mají nasledovat pěchotu při útoku a likvidovat ohniska odporu nepřítele. Čelo útoku mají tvořit speciální jednotky, vybavené lehkými automatickými zbraněmi, schopné z boku likvidovat kulometné hnízda a opěrné body.

Obrázek

Jak již to tak většino ubývá, doma bývá málokdo prorokem. Problém nevyl ve vybavení a výcviku těchto jednotek (k tomu se dostanu později), spojenečtí velitelé odmítli tuto taktiku asi kvůli tomu, že od velení jsou tu oni. Útočné jednotky totiž museli mít poměrně variabilní velení, očekávala se od nich vysoká taktická vyspělost a schopnost velení v poli. Je otázkou, proč spojenci tuto variantu zavrhli, zda jim chyběli odpovídající vojáci (což je asi blbost, vojáci se dají vycvičit) nebo se jim prostě nechtělo zavádět něco nového. Západní spojenci tak stále používají pouze taktiku masových útoků s přesně vymezeným cílem útoku.

Jak už to tak bývá, k publikaci se dostávají Němci a zjišťují, že její obsah se schoduje s jejich zkušenostmi z východní fronty. Zde je asi poprvé infiltrační taktika použita v květnu 1915 při ofenzívě mezi Gorlicí a Tarnovem. Rozkazy nestanovují jako dříve denní cíle, čelo útoku mělo zůstat v pohybu i za cenu nevyrovnaného postupu. Autorem rozkazu byl pozdější nejvyšší představitel Reichswehru, generál Hans von Seeckt, v té době působí na východní frontě coby náčelník štábu Mackensenovy armády. Sice ještě nedochází k oficiálnímu použití infiltrační taktiky, ta ještě není zavedena coby oficiální taktika pro útok, nicméně na určitých částech fronty došlo k jejímu využití.

Obrázek

Poprvé se s infiltrační taktikou coby oficiální taktikou setkáme u Rusů v roce 1916. Generál Brusilov si pro svou ofenzívu (červen – říjen 1916) vybral tuto taktiku, čelní jednotky jeho armády byly důkladně vycvičeny v infiltrační taktice a jako slabé místo fronty byl vybrán sektor s R-U vojsky. Ofenzívě nepředcházela cílená dělostřelecká příprava, ta by upoutala pozornost na tento sektor a nepřítel by tak přisunul posily. Ofenzíva dokázala schopnost nové taktiky, šlo však asi o poslední ofenzivní záchvěv carské armády. Německá armáda po vyhodnocení ruské ofenzívy přijala infiltrační taktiku, byla vydána oficiální taktická příručka a armáda začala s výcvikem speciálních jednotek (ten probíhal i před oficiálním přijetím taktiky). Výcvik probíhal ve výcvikovém prostoru v Beuville, do konce války bylo vycvičeno 17 praporů. Asi první větší akcí bylo dobytí Rigy (začátek září 1917) během dvou dní, akci provedla vojska pod vedení Oskara von Hutiera.

Infiltrační taktika byla na západní frontě použita při německé ofenzívě na jaře 1918, útočné oddíly byly podporovány také dělostřelectvem, to oproti minulosti používalo techniku nepřímého zastřelování. Průkopníkem a novátorem mezi německými dělostřelci byl plukovník Bruchmüller. Dělostřelectvo navíc mělo držet krok s postupující pěchotou. Místo dlouhé dělostřelecké přípravy byla jen krátce a intenzivně ostřelována klíčová postavení nepřítele směsí tříštivých a plynových granátů. Při prolomení fronty se opět ukázalo, že i bojiště přesycené palebnými prostředky lze překonat vhodnou volbou použité taktiky. Císařskému Německu však už ani tento úspěch nepomohl, šlo o poslední záchvěv před vyčerpáním lidských a materiálních zdrojů.

Speciální jednotky by měly samozřejmě používat speciální zbraně. Kratší pušky (karabiny) Mauser asi nelze počítat mezi speciální zbraně, navíc pro průnik nebylo třeba zbraně schopné střílet přesně na delší vzdálenosti. Boj probíhal na krátkou vzdálenost a proto přicházejí ke slovu pistole. Ty však mají jednu velkou nevýhodu, mají malou zásobu střeliva. Proto je k pistoli P.08 dodáván velkokapacitní zásobník, označovaná jako Trommelmagazine. Pistole P.08, respektive její dělostřelecká varianta LP.08 umožňovala použít dřevěné pouzdro pistole jako pažbu, vzniká tak krátká samonabíjecí karabina. Stejně systém je použit u velmi oblíbené pistole Mauser C96. Ale ani tyto pistole neřeší problém palebné podpory úročných oddílů, německá armáda navíc nedisponuje lehkým kulometem jako její protivníci (Lewis, Madsen, Chauchat). Německý odlehčený kulomet Maxim 08/15 je těžký, proto na scénu nastupuje nový fenomén – samopal MP 18. Mimo střelné zbraně jsou u útočných jednotek masivně používány ruční granáty, na fotografiích lze vcelku jednoduše poznat Sturmtruppe díky velkým vakům na granáty.

Obrázek P.08 s dlouhou hlavní

Obrázek zásobník k pistoli P.08

Obrázek samopal M.P. 18

Útočné oddíly používala i R-U armáda, první důstojníci (je jich 15) jsou vycvičeni v Beuville na podzim 1916, dalších 120 důstojníku a 300 poddůstojníku je vycvičeno ve třech kurzech (jsou určeny jen pro R-U oddíly) do ledna 1917. Speciální oddíly nesly název Sturmpatrouillen (úderné hlídky), původně měl mít každý pěší pluk alespoň jedno takovéto družstvo (poddůstojník + 8 vojáků), postupem doby měla každá divize svůj útočný prapor. Poprvé se speciální jednotky dostanou do boje během desáté bitvy na řece Soči, při dvanácté bitvě, známé jako bitva u Capporeta.

Obrázek

R-U jednotku mají obdobnou výzbroj jako německé, jedná se o karabinu Mannlicher, ruční granáty, útočný nůž a bodák. Ve výzbroji se také objevují kořistní zbraně, vojáci se s nimi setkávají při výcviku a jsou proto schopní je po ukořistění používat.

Tolik něco málo psaného textu k útočným oddílům. Jistě na internetu najdete daleko víc údajů, toto je jen krátký přehled.



Použité zdroje:
www.austro-hungarian-army.co.uk/sturmtruppen.html
www.wikipedia.org
Liddell Hart - Historie první světové války
Ian Westwelll - První světová válka den po dni
Martin Helebrand - samopal M.P. 38 a MP 40
Peter Jung - Rakousko-uherská armáda za první světové války
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

Zaujímavé pojednanie. O tom, že to použil Brusilov v 1916 som nevedel. Boli schopné tieto infiltračné formácie aj hlbkových prienikov? Zaujímal by ma spôsob prenikania do postavení nepriateľa.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Thrasher87 píše:Zaujímal by ma spôsob prenikania do postavení nepriateľa.
Většinou pěšky. Akorát italští bersaglieři jezdili na kolech, který se daly složit a nosit na zádech. Ale zkoušely se i obrněný motorky. Tady jsou Němci:

Obrázek

Američani:

Obrázek

Francouzi:

Obrázek

a asi nejdál došli Japonci, ti nepotřebovali ani motor, ani pancíř :D

Obrázek
さようなら。
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Ta první fotka je snad fotomontáž, ne? Řekl bych - kompilace fotografie německého tanku A7 s nějakým plážovým skútrem... Ale jako vtip je to kvalitní :D
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Martin Hessler píše:Ta první fotka je snad fotomontáž, ne? Řekl bych - kompilace fotografie německého tanku A7 s nějakým plážovým skútrem... Ale jako vtip je to kvalitní :D
jj vypadá to dost dobře, při prvním pohledu jsem si těch bočních kulometů vůbec nevšiml :D
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Ajajaj! Můžete mi říkat mistr světa ve skoku na špek!
Jasně že to je fotomontáž. Prostě jsem zadal do googlu hesla "armored motor bike" a "armored motorcycle" a lezly z toho takový věci, že bolesti břicha od záchvatů smíchu mi kapánek snížily soudnost. :(
Omlouvám se.
さようなら。
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Sturmtruppen také s oblibou používali pancéřovou ochranu hrudi a části stehen.Připomínající plátovou zbroj...
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Síce je to trošku mimo, pretože tieto taktiky boli pred infiltačnou, ale chcel by som poznať názor či doplnenie na môj výklad švarmlinie a rojnice. Píšem článok o jednej z prvých bitiek 1.sv. vojny a bol by som rád, aby bol zrozumiteľný aj laikom. Len doplnenie na úvod, štruktúra bola 4, teda 4 družstva v čate, 4 čaty v rote, 4 roty v prapore, 3-4 prapory v pluku, 2 pluky v brigáde a 2 brigády v divízii, t.j. 4 pluky.

Taktika Rakúsko – Uhorsko armády
Na začiatku vojny sa u radovej pechoty používala ako základná výcviková a bojová taktika tzv. švarmlinia. Ta spočívala v zomknutých radoch družstva – švarm, ktorý bol najmenšou jednotkou čaty – zugu. Družstva v čate sa potom stavali do dvoch radov, s veliteľmi, ktorý vydávali povely na krídlach. Veliteľ roty (kompanie – až 270 osôb) potom určoval postavenie jednotlivých čiat, napr. 3 v predu, 1 záloha, 2 a 2, atď. Čaty mohol aj deliť. To všetko podľa konkrétnej situácie. Čata – rota postupovala buď samostatne alebo v rámci práporu, väčšinou v kolóne - prúde. Ak postupovala rota v rámci práporu, jej miesto a úlohu určoval veliteľ práporu. Najbežnejšia bol takýto priebeh. Keď prieskum narazil na nepriateľa, alebo na rozkaz nadriadeného, bol vydaný pokyn na zaujatie bojovej zostavy. 2 roty sa rozvinuli do švarmlinie , do predu bolo vyslaný roj ( asi polovica družstva pod vedením slobodníka), ktorý mal preskúmať terén pred rotou. Za švarmliniov boli zálohy, väčšinou 2 roty, ktoré mali nahrádzať straty alebo vo vhodnej chvíli podporiť útok alebo ústup. Boli asi vo vzdialenosti 400-500 krokov so zbytkom práporu, v zostave a tvare, akú určil veliteľ práporu. Ako švarmlinia postupovala, vo vzdialenosti asi 600 m začala hromadná riadená paľba na povel - salva, od 400 m cielená paľba. Podľa situácie sa viedla zo stoja, pokľaku alebo ležiac. Švarmlinia postupovala k nepriateľovi a ak to bolo možné prešla behom do bodákového útoku. (Bajonet auf) Veliteľ roty priamo v boji nevelil, je ho úloha v boji bola súčinnosť so susedmi roty, delostrelectvom na palebnú podporu a určovanie trasy postupu roty.
Rozkazy vydávali velitelia na stupni prápor ,rota sami, tak že prišli k jednotke na koni alebo pomocou spojky – ordonancov. V švarmlinii sa predávali rozkazy ústne, od vojaka k vojakovi, ktorý oznámil rozkaz ďalšiemu po svojom boku alebo dozadu - predu.
Vojaci už mali poľné lopatky , 1 bola určená dvom vojakom, aby sa mohli zakopať ak by prechádzali do obrany.
Samotná bitka začala delostreleckou paľbou na nepriateľa podľa toho, v akej pozícii sa nachádzal a na jeho hlavné palebné prostriedky. Delostrelecká paľba potom prerástla do delostreleckých súbojov v snahe zničiť palebné prostriedky nepriateľa, alebo nedovoliť zničenie vlastných síl a prostriedkov. Behom boja sa odporúčalo delostrelectvu menenie pozícii. Záverečný boj potom viedla pechota sústredenou masovou paľbou a masovým útokom.
Bola to zlepšená „Stosstaktik“, berúca do úvahy zvýšený dostrel zbraní a rýchlopalné zbrane.
Ak mal prápor guľomety ( v tomto období 2 na prápor) , používal ich na krytie krídiel a medzier v zostave. Delostrelectvu sa určovali ciele tak, aby sa narušila bojová zostava nepriateľa.
Výhoda tejto taktiky bola mohutná palebná sila ako salvami, tak jednotlivcami. Dobré vycvičené jednotky vedeli vypáliť viac rán a pokryť väčší priestor ako guľometná paľba a dobre zorganizovanému prechodu do bodákového útoku často neodolal ani zakopaný nepriateľ.
Nevýhodou bola ľahká zraniteľnosť rýchlopalnými zbraňami, či už delostrelectvom alebo guľometmi. Ďalšia nevýhoda bola potreba relatívne dlhého výcviku a ľahké zrútenie v prípade neúspechu. Taktiež kládla vysoké nároky na veliteľov, kým bolo dostatok kádrových veliteľov čiat a rôt neboli závažnejšie problémy, tie nastali nástupom záložných dôstojníkov a vojakov, ktorý tuto taktiku nemali celkom osvojenú a robili chyby. Často sa stávalo, že jednotky nedodržiavali odstupy, dochádzalo k húfovaniu jednotiek a nedodržiavaniu línie či spojenia záloh so švarmliniov. Potom sa tieto skupiny a húfy stávali obľúbeným cieľom hlavne šrapnelovej paľby delostrelectva a guľometov.

Obrázek
Švarmlinia

Skôr ako rarita sa brala na začiatku vojny „rojnicová“ taktika, ktorá sa cvičila hlavne u horských (myslivci) jednotiek, strelcov a prieskumu. Ako pokračovala vojna zákopovou formou boja, stala sa hlavnou bojovou taktikou. Lepšie zodpovedala novým podmienkam s čoraz viac využívanými guľometmi, rýchlopalnými delami, zakopanými a opevnenými protivníkmi v pozíciách obohnanými ostnatým drôtom. Vznikala už vo Francúzsku v 90 rokoch 19. storočia ako odpoveď na prevratný vynález rýchlopalného dela a guľometu. Začala sa formovať po Rusko-Japonskej vojne a prvé použitie našla v Balkánskych vojnách.
Spočívala v roztiahnutí línie do dĺžky a šírky.
Družstvo sa roztiahlo do rojnice, vzdialenosť medzi vojakmi v rade bola niekoľko metrov.
Družstvo postupuje do predu prískokmi, plazením, rýchlim behom, využíva pre postup terénny kryt za, ktorý zaľaháva. Postupuje sa jednotlivo alebo v malých skupinách 2-3 ľudí podľa možnosti. Čata sa delí, najčastejšie sú 2 družstva v predu, 1 družstvo tvorí zálohu a dopĺňa predný sled. Postupuje hneď za prvosledovými družstvami. Ak je čate pridelený guľomet, postupuje so zálohou alebo zaujíma výhodne postavenia podľa postupu čaty. Rota má v 1. línii obyčajne 2 čaty v rojnicovej zostave, zbytok roty tvorí zálohu a postupuje tiež v rojnici. Podľa potreby sa zasadzuje do boja. Rota má už obyčajne minimálne 2 guľomety.
Prápor postupuje v trojstupňovej bojovej zostave. 1. sled tvoria 2 roty rozvinuté do rojnic, potom v 2. slede malé podporné jednotky, veľkosti čaty, ktoré doplňujú 1. sled a v prípade úspechu podporujú nástup, v prípade ústupu chránia prvý sled paľbou. Za nimi je tretí sled, vo vzdialenosti asi 500 – 1000m, záloha vo veľkosti asi roty a jednotky určené pre posilnenie zostavy napr. ženisti na odmínovanie terénu alebo prerazenie zátarasou. Prápor má už aj vlastné podporné prostriedky a zbrane,( dovtedy na úrovni pluk, prápor má oddiel guľometov v počte 4-8, obyčajné je mu pridelená aj delostrelecká batéria a iné typy zbraní podľa potreby, napr. mínomety) ktoré podporujú paľbou 1. sled a uzatvárajú paľbou priestory a medzery v bojovej zostave a umlčujú prostriedky protivníka.
Rojnica vedie paľbu nepretržite, v rámci dostrelu zbrane, cielená paľba rojnice na udaný cieľ je od 300 m -400m podľa podmienok. Delostrelecká podpora postupu rojnice končí 100- 200 m pred nepriateľom, asi od 50 m pred útokom sa začali vrhať ručne granáty a začal bodákový útok .
Ak sa niekde prvosledovej rojnici podarilo získať prevahu alebo vkliniť do obrany a terén to dovoľoval, bola posilnená 2 sledom a zálohou - 3. sledom, prešla k bodákovému útoku, zaujalo sa výhodne obranne postavenie a paľbou sa ničili bočné postavenia nepriateľa, pokiaľ sa už predtým nestiahol. Časť záloh mala postupovať v smere útoku. Táto taktika už vyžadovala iniciatívu na stupni veliteľ družstva a slobodník, veliteľ roja, dovtedy člen mužstva sa stal veliteľom, iniciatívu jednotlivca, kvalitný strelecký výcvik mierenej streľby. Veliteľ čaty tu už preberá časť povinnosti veliteľa roty – nasadenie záloh, súčinnosť s delostrelectvom atď. ktorý zase preberá časť úloh veliteľa práporu.
Tato taktika s umožňuje znižovať počet vojakov v jednotkách a počet jednotiek. Roty mohli znížiť svoje stavy z 270 na okolo 130 – 150 mužov, prápory z okolo 1200 na 700. Mohli klesnúť aj počty jednotiek z 4 družstiev u čaty, 4 čiat u roty a 4 rôt u praporu na 3.
Do výzbroje vojak pribudla poľná lopatka, kliešte na drôt a ručné granáty.
Predpoklady na jej zavedenie je výrazne doplnenie rýchlopalných zbraní na stupeň rota – čata a delostrelectva na stupeň pluk – prápor. U „švarmlinie“ stačilo aby bolo delostrelectvo u divízie a guľomety u práporu aj to v malých počtoch (2). Základom tejto taktiky je členenie na zálohy už na stupni čata, nasýtenie zostavy zbraňami a prostriedkami už v prvej línii a samostatná činnosť jednotlivca. Výhoda je v relatívne rýchlom výcviku a operatívnejšom prechode z jednej bojovej činnosti do druhej, pôsobenie pod paľbou nepriateľa a znižovaní účinku rýchlopalných zbraní a tým aj strát. U horských jednotiek a streleckých práporov bola zavadzaná preto, že sa zistilo, že veľké percento strát bolo spôsobené ani nie tak paľbou protivníka, ako sekundárnymi účinkami ako odrazenie guľky od skaly, zranenie úlomkami skál uvoľnených paľbou, zosuvom zeminy a nemožnosťou eliminovať rýchlopalnú zbraň dovtedy bežným postupom. K nevýhodám ( z pohľadu vtedajšieho) môžeme počítať nutnosť doplniť a navýšiť počty drahých rýchlopalných zbraní a s tým spojená zvýšená spotreba munície, doplnenie jednotiek novými prostriedkami – ručné granáty, ostnatý drôt, poľné lopatky, sťažené zásobovanie a nutnosť riešiť dodávky do prvej línie pod paľbou. Bolo treba riešiť aj nový spôsob velenia, dovtedy bežné jazdenie veliteľa na koni už nestačí, je potreba zavádzať linkové spojenie na stupeň rota – čata, rádiostanice už na stupeň prápor, signály už nevydávať dovtedy bežnými trúbkami, ale píšťalkami a signálnymi raketami. Ak boli eliminované rýchlopalné zbrane, švarmlinia už iba počtom - masou ľahko prelomila rojnicu.
Preto bola táto taktika u konzervatívnych Rakúskych veliteľov ( hlavne vyšších stupňov) neobľúbená a pokiaľ neboli nútený ju pod tlakom strát a podmienok používať, nevyužívali ju.

Obrázek
rojnica
Uživatelský avatar
ivonius
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 6/7/2010, 20:50
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od ivonius »

Obrázek

Sturmtruppe, první zleva stojící s přilbou brňan Karel Dvořák!!
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od Rase »

V 1918, chtěl generál Ludendorf, aby veškerá pěchota byla používala taktiku úderníků, ale plán měl jeden háček. Příliš mnoho aktivních důstojníků a poddůstojníků, již přesáhlo věk 30ti let a nemělo k tomuto způsobu boje potřebné fyzické předpoklady. Generál Ludendorf tedy soustředil mladé a tělesně zdatné muže do útočných divizí, čímž vznikla elitní ofensivní síla. Organizace byla taková, že na každou útočnou divizi (organizované na čele útoku), následovaly tři divize zákopové (divize se slabou výzbrojí, nevysokou morálkou, moc mladí a moc staří vojáci).
Zmíněnou fyzickou náročností si vysvětluju, proč taktiku útočných jednotek (Sturmtruppen), po válce nepřevzaly i jiné armády.
V Německu se tahle taktika transformovala do podoby Bleskové války - jen lidi nahradila technika (tanky)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od Rase »

Obrázek
Desátník úderných jednotek (Sturmtruppen). Na přední části čepice je umístěn odznak úderných oddílů. FOTO: VHÚ
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od Rase »

Skvělé fotografie z výcviku R-U úderníků "Nestinsky a Levico" (zdroj Bildarchiv) - hned jsem si vzpoměl na akrobatické cviky vojáků z Čech

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od Rase »

skvělá fotografie rakousko-uherských vojáků z útočné jednotky (nějací velitelé).
Pozoruhodné je, že téměř každý má signální pistoli a starý typ granátu

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Sturmtruppen aneb infiltrační taktika

Příspěvek od Rase »

Velice raritní snímek raného návrhu výstroje útočných jednotek. Je datován na březen 1916. Na prvním snímku je velitel družstva, následuje granátník a dva pěšáci, přičemž jeden je vybaven rýčem, místo klasické polní lopatky. Poněkud podivné je vybavení zastaralými puškami s bodákem vzor 1887. Pušku nedokážu identifikovat, ale mohlo by se jednat o model 1871 nebo Gewehr 1888/05 http://www.palba.cz/album/displayimage.php?pid=27704

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“