Vztahy mezi Němci a Židy

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Vztahy mezi Němci a Židy

Příspěvek od Rase »

Obrázek
Anton von Arco auf Valley

Vztahy mezi Němci a Židy od roku 1845-1945

Pokud by za mnou někdo v roce 1914 přišel s tvrzením, že se nějaká země pokusí vyhladit Židy, řekl bych mu:
"Nikdo nemůže být překvapen tím, jak hluboko Francouzi klesli." - George Mosse


Samozřejmě antisemitská hnutí a postoje se v německé společnosti projevují po většinu historie. Obdobná situace ale byla v celé Evropě a v některých státech, jmenovitě Francii a Rusku, tyto tendence přesahovaly únosnou mez. O těžkém životě židů ve Francii si ještě něco řekneme později. Proč ale došlo k propuknutí nenávisti právě v Německu. Vždyť právě v této zemi byli židé v podstatě zcela asimilování. Židé se mísili s místní populací především v dobách francké říše a později v druhé polovině 18.století, kdy došlo ke zrušení getth. O jisté provázanosti židů a němců svědčí i fakt, že velká část evropských židů mluvila přímo německy nebo jidiš. Především západní jidiš je v podstatě německým nářečím. Obsahuje 70-80% německé slovní zásoby a má i podstatě stejnou gramatiku. Lingvista Paul Wexler šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že jidiš je původně slovanský jazyk, jehož slovní zásoba byla nahrazena německými slovy. Tento pohled je nicméně většinou ostatních lingvistů odmítán. Vraťme se ale k antisemitským tendencím v 19.století.

Nietzsche a antisemitismus 19.století

Samozřejmě není možné přesně popsat jaké nálady byly v německé společnosti ve druhé polovině 19.století. Můžu nastínit celou atmosféru na příkladě lidí, kteří obklopovali filosofa Friedricha Nietzscheho (1844-1900). Jeho velkým filosofickým vzorem byl především skladatel Richard Wagner (1813-1883) u kterého je třeba připomenout že byl zapáleným antisemitou. Wagnerův antisemitismus se projevil poprvé v díle "Das Judentum in der Musik" (Židovství v hudbě) a použil zde tezi že "Židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním". Z bayreuthského spolku Richarda a Cosimy Wagnerových přišel do německé společnosti úplně nový druh biologického rasismu, který byl ovlivněn Francouzem Arthurem de Gobineau (1816-1882) a poněmčeným Angličanem a zastáncem eugeniky Houstonem Stewartem Chamberlainem (1855-1927). Oba hlásali nadřazenost árijské rasy nad židovskou. Chamberlain se roku 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou. Na druhou stranu měl Wagner paradoxně mezi Židy několik přátel a spolupracovníků, mj. Karla Tausiga, Josepha Rubinsteina, Angelo Neumanna a slavnou zpěvačku Lilli Lehmannovou. Wagner byl pro mladého Nietzscheho v podstatě vzorem a stal se v podstatě členem jeho rodiny. Postupem času se odcizovali a v pozdějším období jej již otevřeně kritizoval. Velice zajímavým byl i osud jeho sestry Elisabeth Nietzschové (1846-1935), která později upravila a vydala velkou část Nietzscheho tvorby. Jejím manželem se 22.května 1885 stal nechvalně proslulý antisemita a oddaný Wagnerián Bernhard Förster (1843-1889). Förster dokonce sbíral podpisy pod antisemitskou petici kterou následně předložil Bismarckovi. Ve svých spisech charakterizoval židy jako jeho "parazity na německém těle". Förster spolu s Elisabeth také shromáždili několik rodin ze Saska a v Paraguayi založili německou kolonii Nueva Germania (o tomto sociálním pokusu se více dočtete v knize Bena Macintyra). Je třeba připomenout že Nietzsche manžela své sestry hluboce nesnášel a i sebemenší kontakt mezi nimi přerostl v zuřivou hádku. Důvodem sporů byl především Försterův hluboký antisemitismus, jelikož Nietzsche opovrhoval jakýmikoliv projevy antisemitismu. Pokud přeskočíme spisovatelku Lou Andreas-Salomé (1861-1937), kterou neúspěšně požádal o ruku, tak další důležitou postavou filosofova života byl spisovatel a žid Paul Rée (1849-1901). Réeho je možné označit jako jediného Nietzscheho přítele. Nietzsche je dnes mnohými považován za předchůdce nacismu a zvráceného proroka. Bohužel v době kdy byl filosof upoután na lůžkou, přepisovala a upravovala jeho spisy sestra Elisabeth. Právě tímto neumělým zásahem se snažila zalíbit nacistické ideologii, což se jí částečně podařilo (ač Hitler na rozdíl od Mussolliniho nikdy nečetl jakýkoliv Nietzscheho spis). Nietzsche přitom byl zapáleným nepřítelem antisemitů. Sice jeho hlavní ideou byl jakýsi nadčlověk, tato myšlenka ale neměla nic společného s rasou nebo náboženstvím, kterým mimo jiné také opovrhoval. Také je třeba připomenout že Nietzsche také často kritizoval tehdejší německou společnost a sám o sobě smýšlel raději jako o Polákovi. Doufám tedy, že vám příklad Friedricha Nietzscheho pomohl představit si, jaká složitá situace byla v soužití mezi němci a židy v 19.století.

Obrázek
Bernhard Förster

Thule-Gesellschaft

Jako symbol antisemitismu a radikálního německého patriotismu, krátce po válce, by se dala označit i okultistická Thule-Gesellschaft (společnost Thule) původně Studiengruppe für germanisches Altertum (studijní skupina pro starověké dějiny Germánů). Organizace byla založena 17.srpna 1918 okultistou Rudolfem von Sebottendorffem (1875-1945). Jednalo se o spolek který měl podporovat jeho okultní teorie, které vycházely z tvrzení římského básníka Vergilia, který ve své epické básni Aenea zmínil tajemnou zemi Thule ležící na dalekém Severu. Sebottendorf se domníval že Thule je hledanou Atlantidou a byla obývána dávnou Arijsou rasou. Thule také vycházela z okultních spolků kolem Heleny Blavatské (1831-1891) a zajimavou byly také teorie o ohromných, dutých prostorách uvnitř země. Společnost Thule měla 250 členů v samotném Mnichově a zhruba 1500 členů v celém Bavorsku. Také je třeba zmínit že společnost byla v podstatě silně antisemitská a mezi její členy nebyli příjmáni židé. Thule byla poměrně pozoruhodnou společností, jelikož se nezdráhala uchýlit ani k teroristickým praktikám. Dokonce se snažili unést levicového politika Kurt Eisner (1867-1919). Během "Rudého teroru" v Mnichově, byl zavražděn člen Thule, princ Gustav von Thurn-Taxis (1888-1919). Dne 26.dubna 1919, vstoupili námořníci z rudé armády (Rote Armee) do jedné z hlavních budov patřících Thule a zatkli hraběnku Heilu von Westarp, Gustava von Thurn-Taxis a pět dalších členů organizace. Byli odvedeni do sklepa Luidpoldské tělocvičny. Zde byl princ Gustav a jeho kolega postaveni ke zdi a popraveni. Ostatní členové organizace byli později vyměněni za zajaté povstalce.
Thule byla poměrně oblíbenou organizací již od počátku svého vzniku. Jejím členem se chtěl stát i nechvalně proslulý Anton von Arco auf Valley (1879-1945), který 21.února 1919 zastřelil ministerského předsedu Kurta Eisnera, o kterém prohlásil: "Eisner je bolševik a žid. Není němec a nechápe pocity němců, podkopává všechny vlastenecké myšlenky a pocity našich lidí. Je zrádcem této země." Paradoxem je, že von Arcovi nebylo umožněno vstoupit do Thule z důvodu, že on sám byl židovského původu. V pozdější době byl oslavován nacisty jako jejich hrdina. Dokonce si získal uznání i ministra propagandy Josepha Goebbelse. Později v nacistické éře sice byla organizace Thule rozpuštěna, ale její okultní myšlenky měly velký vliv na Heinricha Himmlera, který se horlivě snažil nalézt Atlantidu a vysílal vědecké expedice po celém světě (od Jižní Ameriky až po Tibet). Thule také velice ovlivnila hlavního ideologa nacismu Alfreda Rosenberga.

Obrázek

Pověry v Evropě na přelomu staletí

Antisemitismus byl tedy po dlouhou dobu stělesňován menšími organizace, jako třeba Thule, nebo zapálenými jednotlivci jako byl třeba Bernhard Förster. Jejich hlasy ale neměly příliš velkou váhu a společnost je brala spíše jen jako excesy extrémních konzervativců. Od dob středověku samozřejmě byly ve společnosti zakořeněny nejrůznější pověry a názory na židy, ale v moderním věku rozumu, kterým 19.století zajisté bylo, se dařilo tyto tendence upozaďovat. Vládl totiž kapitál. V této době bylo také povyšováno do šlechtického stavu mnoho židovských podnikatelů a bankéřů, kterým bylo v podstatě umožněno si "erb a titul" koupit. Nejednalo se le jen o záležitost židů. K obdobným praktikám se ubírali i všichni ostatní zbohatlíci. V podstatě by se hodilo přirovnání k době nedávno minulé, kdy se dcery bohatých američanů vzdávaly za nemajetné šlechtice z Evropy, aby tak zvýšily prestiž své rodiny. Velice zajímavé byly i pověry týkající se židů, které přežívaly až hluboko do novověku, podporovány křesťanskou věroukou. Již od středověku čelili Židé v Evropě obviňování z rituálních vražd křesťanů, jejichž krev prý byla používána k náboženským účelům. Mezi nejvýznamnější příklady by bylo dobré zmínit proces s židem Leopoldem Hilsnerem, který zachvátil celou Evropu v roce 1899.
Hilsner byl obviněn z rituální vraždy české dívky Anežky Hrůzové. Večer 4.dubna vtrhlo několik set do zdejšího židovského města, kde kameny a klacky rozbíjeli okna a dveře židovských domů. Soudce Bedřich Reichenbach pak potvrdil Hilschnerovo zatčení a nechal jej převézt do krajské věznice v Kutné Hoře. Situace se však nijak neuklidnila a 10.dubna došlo na polenském náměstí k demonstraci zhruba tří stovek lidí, kteří křičeli: "Vzhůru na židy! Klacky na ně! Mordovat je!" Následně dav zaútočil na židovské obchody a rozbíjel co se dalo. Obdobné nepokoje probíhaly i v dalších městech a výrazně je podporoval jak český tak i německý tisk. Seriózní tisk jako byla Národní politika, se této kauze vyjádřila 19.dubna takto: "...mocněji a neodbytněji ovládla veškeré veřejné mínění o rituální vraždě. Bojíte se jí uvěřit, nemůžete připustit, že by na sklonku 19.století žila rasa, jejíž náboženství káže nebo připouští vraždu k náboženskému účelu. Bojíte se uvěřit, ale síla a přesvědčivost okolností je mocnější. Ještě nikdy nesvědčily všechny důkazy pro rituální vraždu tak, jako nyní. Existuje-li rituální vraždy, pak je jí případ polenský." Znovu připomínám že toto jsou slova seriózních novin. Bulvární plátky se vyjadřovaly mnohem tvrději. Nikoho patrně nepřekvapí že tento proces si získal velký zájem i v zahraničí. Procesu se účastnilo mnoho novinářů nejen z Rakouska-Uherska, ale i z Německa a Francie. Během tohoto případu se Hilsnera zastával v podstatě jen obhájce Dr. Zdenko Auředníček (1864-1932) a profesor pražské univerzity Tomáš Garrigue Masaryk, kterému tehdy bylo 49 let. Hilsnerovi sice nebyla dokázána vina, ale obžalobě se podařilo přesvědčit porotu že byl spolupachatelem, načež byl odsouzen k popravě provazem. Císař František Josef I. ale Hilsnera omilostnil a odsouzenec měl prožít zbytek života za mřížemi. V roce 1919 byl ve Vídni dokonce natočen film Der Fall Hilsner (Případ Hilsner) ve kterém hrál Hilsner sám sebe. Film se bohužel nedochoval a samotný Hilsner zemřel na rakovinu v roce 1928.
Kauza Hilsner ale byla jen jednou z mnoha obdobných případů. Koncem století, v roce 1894, otřásl Evropou další skandál, tentokrát ve Francii. Jednalo se o známou Dreyfusovu aféru. Alfred Dreyfus (1859-1935) byl 15.října 1894 uvězněn a obviněn z velezrady ve prospěch Německého císařství. Stalo se tak na základě ručně psaného dopisu pro německou ambasádu, kterou zachytila francouzská kontrašpionážní služba. Písmo bylo na základě nesprávného grafologického rozboru ztotožněné s rukopisem Alfreda Dreyfuse. Navíc vůči němu byly vykonstruované dva falešné důkazy a samotný průběh procesu byl zmanipulovaný tehdejším ministrem války a jeho generály. Ve Francii tehdy probíhaly velké nepokoje, stávky a bylo rovněž usilováno o puč. V srpnu 1898 vyšlo najevo, že kontrašpionážní oddělení ve snaze prokázat Dreyfusovi vinu padělalo důkazy. Kasační soud anuloval proces z roku 1894 a Dreyfus byl v roce 1899 postaven před nový vojenský soud v Rennes. Byl však znovu odsouzen, tentokrát na deset let vězení. Vzápětí mu prezident Émile Loubet (1838-1929) sice udělil milost, ale k úplné rehabilitaci došlo až v roce 1906. Mezi reportéry, kteří přinášeli zprávy o soudu a jeho důsledcích, byl i rakousko-uherský židovský novinář Theodor Herzl (1860-1904). Který se později stal zakladatelem a vedoucím činitelem politického sionismu, který usiloval o návrat Židů do Izraele.

Obrázek
Alfred Dreyfus

Počátky masové nesnášenlivosti vůči židům

Na konci války v roce 1918, propukly v Německu a Pobaltí krvavé nepokoje, podporované Leninem a ruskými komunisty. Právě tyto stávky a ozbrojené nepokoje jasně diferencovaly společnost v těchto zemích a dříve nejednotná, chaosem zmítaná politická situace se rozdělila na zastánce revoluce a její nepřátele. Socialistické vlády, které vznikly jako reakce na válečné útrapy, tedy byly z Leninova přičinění oslabeny. Francouzský historik François Furet (1927-1997) prohlásil že "Sovětský teror byl jedním ze základních příčin popularity fašismu a nacismu." Podrobnější fakta o poválečné historii Německa a boje s německými a bavorskými komunisty z let 1919-1920 se můžete dočíst v mém předchozím článku o Bavorské republice rad. Právě v Bavorské metropoli, Mnichově, se totiž vedly jedny z nejprudších střetů a právě zde si získali nacisté největší podporu ? ve volbách v roce 1932 získali v Bavorsku téměř třetinu hlasů. Hitler pouze podpořil a využil odpor lidí ke komunismu a židům (kteří byli vůdci komunistické hrůzovlády) k vlastnímu prospěchu. Nacisté tedy nepřišli s ničím novým. I samotná svastika byla v Německu velice často používána právě při poválečných bojích proti komunistům. Tento symbol používal vojáci freikorpsu a reichswehru neuměle namalovaný na helmách a pancéřových vozech. Nacisté dokonce přejali z armády i výraz Sturmabteilung označení úderných oddílů z první světové války a bojů s komunisty, později jej používali pod zkratkou SA. V lednu 1933 byl Hitler řádně jmenován říšským kancléřem. Okamžitě ale vypsal nové volby a již 5.března získali nacisté 43,9% hlasů, čímž získali spolu se svými koaličními partnery nadpoloviční většinu křesel v Reichstagu. Hitler se těšil ohromné oblibě v celé společnosti, ale ze všech složek německé společnosti získali nacisté největší podporu paradoxně na Univerzitách, což je poněkud v rozporu se současným pohledem že nacisté byli jen banda hloupých kriminálníků. A právě na Univerzitách začali nacisté řádit nejdříve a nejbrutálněji, což poukazuje na skutečnost že zde byli již pevně etablováni. V Bádensku byl kupříkladu nový rektor přinucen rezignovat již v dubnu 1933 a nahrazen Martinem Heideggerem (1889-1976). Z univerzit ale byli vyhnání i ostatní profesoři židovského původu, během čistek zvaných Gleichschaltung. Je poněkud zarážející že že právě Heidegger byl jedním z nejvýznamnějších filosofů 20.století a právě on velice aktivně podporoval nacistickou stranu. Zde je jeho projev ke studentům ze začátku zimního semestru roku 1933: "Nedopusťte, aby vaši bytost ovládly doktríny či ideje. Vůdce sám, jen a pouze on, je realitou Německa, dnešní i příští, on je zákon. Studujte, abyste věděli: od této chvíle si všechny věci žádají rozhodnost a všechny činy odpovědnost." Heidegger také nikterak neprotestoval proti pálení knih a ani se příliš nevzpouzel když byl během čistek jeho někdejší ochránce a vynikající filosof Edmund Husserl. Právě na Heideggerově příkladě je jasně vidět jak rychle a pevně byli nacisté etablováni ve všech složkách německé společnosti. Brzy se nacisté začali snažit aby naplnili svůj volební program. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby tím programem nebyl i plán aby z Německa zmizeli všichni židé. Ne všechny instituce si ale počínaly s takovým nadšením jako zmíněné Univerzity. Největší odpor kladla ta, jež byla nejmocnější a těšila se největšímu respektu - armáda.

Židé v armádách Hohenzollernů

Právě důstojnický sbor byl tou složkou německé společnosti která v roce 1933 byla nejméně nacifikovaná. Čistky zde navíc zabraly nejvíce času a byly také nejméně úspěšné. Ovšem ani armáda nebyla v těchto postojích zcela jednotná a rozhodně se nejednalo o nějaký otevřený odpor. I motivace jejich členů byla velice různorodá. Vztahy mezi Hitlerem a důstojnickým sborem tedy byli velice složité a zmatené, leč museli najít společnou řeč, jelikož německá armáda reprezentovala německou společnost mnohem výrazněji než třeba zmíněné univerzity. Nyní se patrně tážete proč právě armáda, opora režimu, kladla takový odpor.
Velice dlouho se věřilo že v německých ozbrojených silách nebyli žádní Židé, že zcela jistě nepůsobili v Hitlerově armádě a ani v armádě Císaře Viléma I. a II. Tato představa je v každém ohledu pomýlená. V roce 1866 sloužilo v pruské armádě šestadvacet důstojníků židovského původu, v roce 1870 jich bylo již sto dvacet. Jeden z nich, Walther Mossner, to dotáhl až na generála a císařem Vilémem II. byl povýšen do šlechtického stavu. Tato čísla jsou samozřejmě zanedbatelná a v době míru se ještě více snížila. V roce 1906 tak zůstalo v armádě jen šestnáct židovských důstojníků. V roce 1871 bylo vyhlášeno německé císařství a židovské komunity se ještě více rozmělnily. Odhaduje se, že v roce 1913 čítala pouze půl milionu osob, přičemž Německo tehdy mělo šedesát sedm milionů obyvatel. Toto číslo tedy představovalo pouze 0,75 procent populace. Jen stěží tehdy mohlo být v německé armádě více důstojníků židovského původu, jelikož tehdy bylo v Německu jen nemnoho lidí židovského původu. I tato nevysoká čísla ale jasně vyvrací původní domněnky o celkové absenci židovských důstojníků v císařské armádě. Pro zajímavost tehdy sloužilo v rakousko-uherské armádě 2180 židovských důstojníků, kteří již představovali nezanedbatelné procento. Navíc byl v Německu a Rakousku-Uhersku značně rozšířen fenomén důstojníků v záloze (Einjährig Freiwilliger - jednoroční dobrovolníci atd.). V roce 1914 existovala v obou zemích velká zásobu schopných mužů, kteří mohli v případě potřeby zaujmout důstojnické pozice. V obou armádách také bylo povoleno židům aby se stali záložními důstojníky. Inzeráty tehdy bylo možné nalézt i v tehdejším tisku. Kupříkladu tu byly i rozdíly lokální. V tradičně katolickém Bavorsku byli mnohem tolerantnější k židovským důstojníkům než v protestantském Prusku. Když tedy pohlédneme k početním stům židovských důstojníků v záloze, změní se procento židovských důstojníků velmi dramaticky. Před rokem 1914 sloužilo v pruské armádě asi tři sta a bavorské armádě zhruba padesát židovských záložních důstojníků. Během první světové války sloužilo v německém důstojnickém sboru 3200 Židů, mezi řadovými vojáky bylo sto tisíc mužů židovské národnosti a dvanáct tisíc jich padlo nebo bylo zraněno. Přesná čísla na rakouské straně nejsou známa ale dle současných důkazů se jedná o čísla až třikrát vyšší než německé armádě. Pro zajímavost opět uvedu jeden příklad a to významného filosofa Edmunda Husserla. Narodil se roku 1859 na Moravě z židovských rodičů. Po otcově smrti konvertoval ke křesťanství, vzal si Malvine Steinschneiderovou a měl s ní dva syny, Gerharda Adolfa a Wolfganga. Oba se stali záložními důstojníky a oba v roce 1914 narukovali na frontu. Wolfgang byl nejdřív zraněn a v roce 1916 padl. Gerhard válku přežil s mnoha vojenskými vyznamenáními.
Když se v roce 1933 dostali nacisté k moci, zjistili že i v samotném reichswehru slouží překvapivý počet židů. Navíc měli nacisté značné těžkosti spolehlivá čísla v německé společnosti, tím spíše v jejích jednotlivých částech. Vytvořili tedy speciální obor, který měl určit co vůbec znamená ona židovská hrozba. Jeden z těchto expertů, Achim Gercke, napsal v roce 1935 že tisícovce badatelů by trvalo nejméně tři dekády, než by stanovili přesná čísla. Národní socialisté si tedy velice rychle uvědomili že daný problém je mnohem komplexnější, než se původně domnívali. Celková čísla patrně nikdy nebudou přesná, ale na základně rešerší se podařilo identifikovat nejméně dvacet sedm generálů a admirálů, jednoho polního maršála a čtyřicet plukovníků židovského původu, kteří za Hitlerovy éry sloužili v ozbrojených silách. Jak je ale možné že tolik židovských vojáků mělo na přezce svých opasků vedle nápisu GOTT MIT UNS i hákový kříž ? Vysvětlení je prosté a je třeba jej hledat hned u počátků nacismu.

Obrázek
Hugo Gutmann

Problém s nejasnou definicí

Hitler přišel s jednoduchým tvrzením že Židé představují rasu jejíž příslušníky lze poměrně snadno identifikovat na základě určitých znaků. Byl si ale také velice dobře vědom že židé a árijci spolu udržují sexuální kontakty a uzavírají manželství z nichž se rodí osoby smíšené rasy, pro které byl vymyšlen název Mischlinge, tedy míšenci. Postupem času se celá problematika se stále víc zamotávala a musely vznikat nejrůznější odstupňované druhy a kategorie těchto míšenců. Zajímavostí také je, že židé tradičně věřilo že víra se dědí po mateřské linii a není možné se jej vzdát pouhou konfesí (změnou víry). Navíc jen velice malé procento židů nosilo tradiční kaftany a bylo tedy snadno rozeznatelných. V prosperujících městech ale byli tito ortodoxní v naprosté menšině. Neustále se také zvyšoval počet neortodoxních židů. Mnoho těchto lidí také přestalo praktikovat tradiční víru, konvertovalo ke křesťanství nebo si brali křesťany a někteří udělali všechny tři věci. Většinu čtenářů teď napadne, že vlastně nemají nejmenšího tušení jak se tito židé poznají. Jak je tedy mohli nacisté tak jasně rozeznat. Upřímně vzato nerozeznali. I samotný Hitler měl v téhle věci zmatek. Dle svých vlastních slov nerozeznal, vůbec si vlastně nebyl vědom toho, že jich po Vídni jsou deseti tisíce (téměř každý desátý). Považoval je za Němce a jen občas si všiml divného člověka v dlouhém kaftanu. Navíc Hitlerovo smýšlení o židech bylo postaveno na informacích z letáků a propagandistických plakátů v Mnichovských ulicích krátce po potlačení Bavorské republiky rad. Tyto letáky šířila i již popsaná společnost Thule. A právě až v době po válce začal věřit ve zkaženost Židů. V době kdy probíhaly různé protižidovské čistky a zátahy, měl i on několik židovských přátel. Jedním z nich byl kupříkladu lékař Eduard Bloch (1872-1945) který byl u Hitlerů rodinným lékařem a staral se i o jeho umírající matku. V následujícím období byl Bloch odměňován mnohými díky, dary a protěžováním. Bloch byl také jediným židem žijícím pod ochranou Gestapa v Linci, ne-li v celé Říši. Později uprchl s Hitlerovou pomocí do Ameriky. Druhým chráněncem byl poručík Hugo Gutmann (1880-1971), který v době války navrhl pro Hitlera válečný kříž prvního stupně. Gutman pobíral armádní penzi i po zavedení norimberských zákonů a později mu bylo umožněno odcestovat do Ameriky. Dění ve třetí říši tedy bylo zcela odlišné od propagandy kterou vysílala do světa nacistická propaganda.
Propagandu ale není možné podceňovat. Kupříkladu po promítání filmu Fritze Hipplera - Der Ewige Jude (Věčný žid), nemám v plánu hodnotit tento film jako takový, ale spíše dopad na diváky. Spousta lidí vyšla z kina přesvědčena o tom že židé jsou morem Německa a musí být vyhubeni. Tito lidé byli později často sami ocejchováni žlutou hvězdou kterou museli nosit na oděvu. Teď se možná divíte jak to myslím, ale velká většina těchto lidí na sebe vůbec nesmýšlela jako o židech, nebo si ani neuvědomovali že mají židovské předky. Tímto člověkem byl kupříkladu nacistický hrdina Anton von Arco auf Valley, který byl navíc ještě zapáleným antisemitou (!) Pro mnoho lidí v Německu a Rakousko-Uhersku neznamenalo židovství kulturní či etický pojem ale spíš geografický či rasový. Židé byli jednoduše ti co žili na východní periferii říše (a v ruském Polsku a Ukrajině). Tito lidé tvořili zbožné komunity, které se řídily náboženskými předpisy, žili odděleně a odlišovali se od zbytku populace jak oblečením tak i jazykem. Takový popis tedy odpovídá tomu co si běžný člověk i západoevropský žid představil pod pojmem Žid (obdobně je vykreslil i režisér Fritz Hippler). K tomuto tématu se ještě vrátím v kapitole židé u wehrmachtu a SS. Obdobný problém s definicí byl u hledání oněch árijců. Obě skupiny hledaných typů totiž byly vzájemně tak propletené, že nebylo možné určit kdo je kdo. Obecný termín pro tento proces zní asimilace. Právě v Německu a Rakousku-Uhersku se židé asimilovali v přímo obdivuhodném měřítku. V mnoha ohledech navíc byli víc Němci než Němci samotní, pokládali se sami za Němce a jako tací byli všeobecně akceptováni, jednoduše z toho důvodu, že se stávalo čím dál obtížnějším stanovit, kdo je žid a kdo ne. Aby byla celá věc ještě složitější, tak statistická čísla jasně ukazují že v každém třetím manželství, v němž byl jeden z partnerů klasifikován jako žid, byl druhý z manželů čistokrevný árijec. Toto schéma bylo překvapivě stabilní a platilo po dlouhá desetiletí. Děti které se narodily během této doby měly často své vlastní děti a ti všichni ještě stále spadali do kategorie Mischling a představovali vysoké procento obyvatelstva. Velice rychle se také zjistilo, že fyzický vzhled nemá s původem nic společného a uvědomili si, že bude velice těžké, ba nemožné, tyto lidi vyčlenit ze společnosti. Navíc mezi nimi byli i přesvědčení nacisté.

Jedním z nich byl patrně i jeden velice nevšední člověk. Narodil v roce 1904 v Lipsku, jako syn ředitele konzervatoře. Rodinná anamnéza říká, že jeho babička se provdala za Žida krátce po narození jeho otce. V dětství jej starší chlapci často bili a pokřikovali na něj Žide. Po první světové válce nastoupil v šestnácti letech do řad freikorpsu, aby rozptýlil pověsti o židovském dědečkovi. Po studiu na gymnáziu nastoupil k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu, následně sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře z námořnictva propuštěn. Ve volném čase se zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl několikanásobný přeborník SS, ovládal plynně několik jazyků. V letech 1939-1941 byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu byly další bojové lety zakázal. Někteří psychologové vysvětlují jeho snahu být ve všem nejlepší a překonávat ostatní tím, že v mládí musel trpět posměšky od svých vrstevníků že je jeho otec žid (ať to již byla pravda nebo nikoliv). A je třeba připomenout že tento člověk, prototyp árijské rasy to dotáhl v politice opravdu daleko, až na post zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava. Tímto mužem byl Obergruppenführer SS Reinhard Tristan Eugen Heydrich (1904-1942) známý též jako pražský kat. Jednoho dne se kupříkladu vrátil Heydrich domů v těžké opilosti. Když rozsvítil světla v místnosti a náhle viděl svůj obraz v zrcadle, dvakrát do něj vystřelil z pistole a křičel sám na sebe: "Hnusný Žide!" Když Heydrich v roce 1941 intrikoval proti svému bývalý mecenáši Canarisovi a snažil se podmanit si Abwehr. Admirál Canaris měl ale ukrytý neocenitelný trumf - fotokopie dokumentů o židovském původu Heydricha. Mimochodem i Adolf Eichmann (1906-1962) si ve škole vysloužil přezdívku "malý Žid". Je tedy jané, že i několik nejvyšších nacistických špiček muselo žít s vědomím že jsou více či méně spojeni s lidmi kterými opovrhovali.

Židé ve wehrmachtu

Po roce 1935 byl reiswehr přejmenován na wehrmacht a byla zavedena všeobecná branná povinnost. Odborníci odhadovali že v Třetí říši žije 100 000 a možná 200 000 mladých mužů židovského původu, kteří by měli být povoláni do armády. Je zajímavé, že podle nacistů měla být nejčistější složkou armády luftwaffe, leč opak byl pravdou. Jako příklad můžu uvést jednoho německého důstojníka. Helmut Wilberg (1880-1941) se stal důstojníkem v roce 1912 a o tři roky později velel v hodnosti kapitána 11.letce čtvrté armády. Po válce se stal jedním z nejlepších von Seecktových expertů v otázce letectví. Byl povýšen na generála a sloužil u luftwaffe až do roku 1942, kdy zahynul v troskách svého letounu. Dalším příkladem může být hlavní operační důstojník německého letectva Erhard Milch (1892-1972). Když se ukázalo o jak rozšířený problém se jedná, museli jej nacisté nějak vyřešit a to rychle. Mnohé možná překvapí, že jej opět vyřešili zcela zbyrokratizovaným a podivným systémem na jehož základě mohl být člověk s neárijskými předky označen za čistého árijce. To vše navzdory stále se stupňující nacistické rétorice a propagandě. Göring kupříkladu nechal vyrobit dokumenty, podle kterých nebyli Milchovi rodiče jeho biologickými rodiči. Za nevhodného rodiče se tedy označil nějaký tajemný člověk árijského původu. Celý tento proces byl sice na první pohled dost zvrácený, ale logický. Lidé kteří měli na starost prověřování a prokazování původu židovských důstojníků (stejně tak jako mužstva) se mohli opřít jen o zcela vágní a nekonkrétní nařízení. Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt, důstojník Luftwaffe a vnuk žida říká, že "jen v mé letecké jednotce bylo 15-20 stejných kluků jako já".

I v řadách wehrmachtu byl vysoký podíl mužů, kteří měli jednoho nebo více židovských prarodičů. Kupříkladu jeden z ortodoxních židů sloužil za války ve Wehrmachtu v hodnosti kapitána a tajně provozoval židovské náboženské rituály v polních podmínkách. Major wehrmachtu Robert Borchardt byl vyznamenán Rytířským křížem za tankový průlom na ruské frontě v srpnu 1941. Robert pak byl poslán k Rommelovu Afrika Korpsu. U El Alameinu byl Borchardt zajat Brity. V roce 1944 byl zajatci dovolen přesun do Anglie, aby se mohl setkat se svým otcem - Židem. V roce 1946 se Robert na naléhání svého židovského otce vrátil do Německa: "Někdo musí budovat naši zemi". V roce 1983, krátce před svou smrtí, řekl Borchardt Německým studentům: "Mnoho Židů a polovičních Židů, kteří bojovali za Německo během druhé světové války věřili, že musí poctivě bránit svoji vlast službou v armádě." Plukovník Walter Hollander, jehož matka byla židovka, obdržel osobní dopis od Hitlera, ve kterém führer certifikoval árijství tohoto halachického Žida. Stejný certifikát "německé krve" Hitler podepsal desítkám vysokých důstojníků židovského původu. Hollander během druhé světové války získal Železný kříž obou stupňů a nejvyšší státní vyznamenání, Zlatý německý kříž. Hollander obdržel Rytířský kříž v červenci 1943, když jeho protitanková brigáda v bitvě v Kurském výběžku zničila 21 sovětských tanků. Walter Hollander následně dostal dovolenou a do Říše cestoval přes Varšavu. Tam byl šokován zničeným židovským ghettem. Na frontu se Hollander vrátil zlomený snahou personalistů šťourat se v jeho soukromí ("příliš nezávislý a malověrný") a zarazit jeho povýšení do hodnosti generála. V říjnu 1944 byl Walter Hollander zajat a ve Stalinových táborech strávil 12 let. Zemřel v roce 1972 v Německu. Po dlouhou dobu přinášela nacistická propaganda v tisku fotografii modrookého blonďáka v přilbě. U snímku bylo napsáno: "Ideální německý voják." Tímto ideálem árijského vojáka Wehrmachtu byl gefreiter Werner Goldberg, po otci Žid spadal tedy do kategorie Halbjude.

Obrázek
Werner Goldberg

Dalo by se říci že půl milionu židů bylo v německé populaci zanedbatelným počtem. Obdobně jako u armády, tak nevhodného původu byli i někteří z nejvýznačnějších německých průmyslníků, akademiků, intelektuálů a jak již bylo zmíněno i nejschopnějších důstojníků wehrmachtu. Mezi armádou a civilní populací byl výrazný rozdíl. Němečtí důstojníci totiž byli v historii vždy hodnoceni na základě kompetence a nikoliv třídní příslušnosti, etnického původu či společenského statusu. Mnohé možná napadne že když byl důstojnický sbor natolik nespokojen s politickou národních socialistů, tak proč se nevzbouřili a vládu jednoduše nesvrhli. O něco podobného se si pokusili koncem války, ale zde se jedná o zcela jinou kategorii odporu proti nepohodlnému režimu. Místo toho je třeba si uvědomit, že nejběžnější formou odporu byl, je a bude to co dnes nazýváme pasivně-agresivním chováním. Jeho základním rysem je podle Roberta Mayera a Yvone Osbornové: "Nepřímo vyjadřovaný odpor a nepřátelství vůči požadavkům okolí domáhajícího se adekvátního výkonu a chování. Projevuje se nepřátelstvím vůči druhým, ačkoli jeho nositel popírá, že by se choval nepřátelsky a dokonce se cítí uražený, když mu je něco podobného vytýkáno... Tento odpor je nepřímo ztělesňován paličatostí, záměrným lajdáctvím, zapomnětlivostí a liknavostí". Dále se projevuje třeba častým stěžováním si a projevy nepřátelství demonstrovanými v soukromých rozhovorech. Tento model chování umožňuje aby si suběkt zachoval pocit samostatnosti ocitne-li se v autoritářském prostředí, aniž by riskoval otevřený střet a vyhnul se zodpovědnosti za vlastní chyby.
Ozbrojené síly si vyhrazovaly právo rozhodnout o tom, kdo je a není žid, ne z nějaké náklonnosti vůči židům samotným, ale pro to, že si velení armády dobře uvědomovalo že její síla spočívá v nezávislosti rozhodování při výběru důstojníků i mužstva. Důstojnický sbor v Německu a Rakousku-Uhersku představoval zcela zvláštní svět, ba společenství lidí s vlastními nezávislými pravidly a monarchou (nebo jeho obdobou) jako nejvyšší autoritou. Jejíž rozhodnutí bylo zcela respektovánu. Kupříkladu když Otto Gessler (1875-1955) vyhodil v roce 1926 z funkce generála von Seeckta, armádní špičky mlčely a přijaly toto rozhodnutí se stoickým klidem. V době kdy ale přišel k moci Hitler a začal rozhodovat o věcech uvnitř armády, dostali vysocí důstojníci strach, že jim budou jejich odvěká privilegia odebrána a oni ztratí možnost dle libosti odměňovat nebo trestat své příslušníky. Když tedy nacisté chtěli odstranit z armády veškeré židy (rozlišovací metody jsem popsal dříve) uvízl tento proces na mrtvém bodě i díky již popsané pasivní rezistenci kolegů a nadřízených. Několik mužů i tak ale bylo odhaleno jako židé a byli z armády propuštěni. Ostatním se podařilo čistkám vyhnout a paradoxně je zachránilo vypuknutí války. Ve válce totiž armáda povětšinou pohrdá nařízeními od lidí kterým nehrozí bezprostřední nebezpečí že budou zabiti. V tomto případě lidem z Berlína. Navíc byli tito vojáci rozptýleni po celé Evropě a nacisté tak naráželi na logistické problémy. Bylo totiž obtížné zjistit kde se dotyčný právě zdržuje a to i v případě pokud byl usvědčen jako žid.
I chování samotného Hitlera bylo plné paradoxů. Na jedné straně se připravoval k nekompromisnímu vyhlazení židů na území Třetí říše, ale ve stejné době toleroval aby byly vojákům židovského původu, kteří se vyznamenali v boji uděleny výjimky. Taková byla realita minimálně od října 1937, tedy ještě dlouho před vypuknutím války, do stejné škatulky by se dal zařadit i Milchův případ který jsem již popsal, také sem patří jeho hlavní pobočník Karl-August von Gablenz, který se zabil při letecké nehodě 21.srpna 1942. Je trochu paradoxní, že před tím než se Erns Udet (1896-1941) 15.listopadu zabil, sepsal lístek ve kterém obviňuje Göeringa že dopustil aby židé jmenovitě Milch a von Gablenz zničili německé vzdušné síly. Tato poznámka nalezená až po Udetově smrti jasně ukazuje na pasivně-agresivní chování, jelikož velký díl na bídném stavu luftwaffe nesl právě Udet. Vraťme se ale k židovským vojákům.

Obrázek
Erhard Milch

Žide u Schützstaffel - SS

Podle některých údajů sloužilo v německé armádě až 2.000 čistých židů, 60.000 polovičních míšenců a 90.000 čtvrtečních míšenců. Ve wehrmachtu sloužilo zhruba 16 000 důstojníků kteří nebyli i přes svůj původ z armády propuštěni. O udělení výjimky prý žádaly řádově deseti tisíce a zhruba pětině bylo vyhověno. Stovky osob také dostaly výjimku od samotného Hitlera. V období od ledna 1940 do září 1943 schválil osobně 295 žádostí o povolení (Genehmigung) výjimky a rozhodl se udělit 33 žadatelům status Deutschblütig. S ohledem na tuto skutečnost není myslím překvapující, že existují i dokumenty prokazující, že někteří tito vojáci se židovskými předky se dostali i ke službě u Schützstaffel (obranných oddílů) nechvalně známých pod zkratkou SS. To vše v době kdy byli jejich přátelé a příbuzní odváženi do koncentračních táborů a hromadně vražděni. Z psychologického hlediska tito lidé o sobě často ani nesmýšleli jako o židech viz Anton von Arco-Valley. U ostatních vojáků sloužících u armády nebo SS byla situace často odlišná. Když se totiž v průběhu války ukázalo že nacisté myslí vyhubení Evropských židů smrtelně vážně a čím hrozivější byly důsledky odhalení jejich původu, tím zoufalejší byly pokusy skrýt, nebo zatajit vlastní identitu. Popřípadě uniknout pronásledování tím, že se nechají prohlásit za árijce. Vojáci kteří tak učinili byli také hluboce motivováni snahou o záchranu vlastní rodiny, žen a dětí. Tím se vysvětluje důvod proč tito vojáci setrvali v armádě a navíc proč byli častokrát vyznamenáváni - právě díky vojenským zásluhám jim bylo možné spíš udělit výjimku. Život je často stavěl do absurdní situace. Jeden voják se Železným křížem na hrudi přijel z fronty do kanceláře koncentračního tábora Sachsenhausen na návštěvu se slovy "je tam můj židovský otec". Důstojník SS byl tímto návštěvníkem šokován. "Kdybys na sobě neměl uniformu, rychle bych tě šoupnul tam, kde je tvůj otec." Pozoruhodný je i příběh německého žida, kterému se v roce 1940 podařilo na padělané doklady utéct z okupované Francie. Pod novým německým jménem byl povolán k Waffen SS. "Když jsem sloužil v německé armádě a moje matka zemřela v Osvětimi, kdo jsem potom já, oběť, nebo jeden z jejích pronásledovatelů? Němci si prožili pocit viny za své skutky, o nás nechce nikdo slyšet. Židovská komunita se nás štítí, protože naše příběhy jsou v rozporu se vším, co jsme zvykli slyšet o holokaustu."

Definice sebe sama a fenomén Ostjuden

Jak sem již psal v kapitole Problém definice, tak většina západoevropských židů ať již z Německa nebo bývalého Rakouska-Uherska, považovalo za židy jen ortodoxní židy z Východu. Tuto tendenci ještě posilovala nacistická propaganda i Hitler a pod slovem Jude, se mnozí němečtí židé domnívali že se vztahuje jen na ortodoxní židy žijící na východních periferiích. Za tohoto předpokladu nepřekvapí že s nacisty v překvapivě vysoké míře souhlasili. Se stejným opovržením se i dnes dívají američtí protestanté z velkých měst na různé ortodoxní protestantské sekty. Je tedy zajímavé, že když vstoupili vojáci wehrmachtu, kteří měli židovské předky, na polský venkov a setkali se zde s Židy, žijícími v naprosté separaci od zbytku obyvatelstva, pociťovali k nim mnohdy odpor.
Bez ohledu na to do jaké míry se němečtí a rakouští židé cítili být součástí většinové společnosti (asimilováni) tak nikdy nezažili pogromy, kterým čelily židovské komunity na Východě. V Německu a Rakousko-Uhersku totiž k něčemu podobnému nedocházelo již od konce středověku. V důsledku čehož si vůbec nedokázali představit že by se mohli stát obětí teroru nebo být vyháněni ze své země. Znovu a znovu by zarputile poukazovali na to že jsou stejnými Němci jako ti ostatní. Jasným příkladem může být opět již několikrát jmenovaný filosof Edmund Husserl. Ten i po té co byl vyhozen z Freiburské univerzity trval na tom, že má stejné německé kořeny jako kdokoliv jiný (navíc se narodil na Moravě) a fakt že byl nucen univerzitu opustit protože je Žid, pokládal za nejhorší urážku jaké se mu v životě dostalo: "Domnívám se, že jsem nebyl zrovna nejhorším Němcem (náležícím ke staré škole a vyznávajícím starý životní styl) a že můj dům byl místem, kde se projevoval nefalšovaný národní sentiment, což ostatně dokazují všechny mé děti, které se za války dobrovolně přihlásily ke službě v armádě či (v případě Eli) ve vojenské nemocnici." Mnohé patrně zarazí, že Hitlerův první veřejný projev z dubna roku 1922 přiživuje teorii o východních židech (Ostjuden):
"Miliony dělníků, kteří žili v Berlíně v roce 1914, zůstaly tím čím byly, i nadále jsou z nich dělníci, jen hubenější, hůře oblečení a chudí; avšak 100 000 Židů z východu, kteří v prvních letech války přišli do Německa sem dorazilo chudých a teď jsou z nich úspěšní muži a jezdí ve vlastních autech." Pozdější proslovy z třicátých let jsou již více zaměřeny na boj proti židobolševismu. Je pozoruhodné že právě podobnými projevy dokázal Hitler umě získat na svou stranu jak německé židy tak jako později důstojnický sbor. Obě tyto skupiny byly notně překvapeny kdy začaly čistky proti židem židovského původu. Mnohdy již ale bylo pozdě.

Obrázek
Východní židé v ulicích Vídně

Bolševismus a sionismus

Je potřeba zmínit že když Hitler mluvil ve svých projevech o hrozbě ze strany židů, dokázal umě propojovat pravdu se lží, díky čemuž mu lidé neochvějně věřili. Vždyť tomu bylo jen pár let co v Německu byla uhašeny plameny revoluce, které vážně hrozily zachvátit celou zemi. Mnozí si pamatovali na hrůzovládu komunistů v Bavorsku (Bavorská republika rad). Znalejší lidé také dobře věděli o tom, že ve vedení všech komunistických stran tvořili židé významnou složku. Zejména v zemích které bylo dobře známo všem Němcům, jako třeba Maďarsko, pobaltské státy atd. Vždyť v době kdy se Béla Kun snažil nastolit Maďarskou republiku rad, byla většina místních komisařů právě židé. Hitler tedy nelhal, když hovořil o židobolševismu. A jelikož měla většina bohatých, západoevropských židů z komunismu panickou hrůzu, navíc po zkušenostech s německými komunisty, logicky inklinovali k nacismu, který prohlašoval že vybuduje hráz proti bolševismu. Nyní se asi ptáte proč tolik židů z východní Evropy tíhlo právě k Bolševismu. Tato ideologie, tak jak se zrodila před rokem 1917, dobře zapadala do schématu sekulárního mesiášství. Obdobně jako zde totiž i bolševici chtěli vytvořit novou společnost, nový světový řád, ve kterém nebude nikdo trpět a v niž si budou všichni rovni. Právě židé z východní Evropy byli vystaveni neustálému pronásledování a perzekuci (tak jako dříve protestanté) a navíc většina z nich žila ve zcela netolerantním a represivním státě jakým carské Rusko nepochybně bylo. Není tedy divu že se nechali tak snadno svést touto ideologií. Na západě také odedávna existovaly dvě alternativy jako odpověď na represi a netoleranci. První lze označit jako Puritánský model - tedy přesun na vzdálené bezpečné místo (cíl sionistů) Druhou alternativu přijali vůdci francouzské revoluce ve snaze razantně změnit společnost, nazveme ho třeba Jakobínský model. Právě druhý model měl problém v tom, že ke svému uskutečnění potřeboval masivní užití násilí a historické výsledky byly dost rozporuplné. Úspěšné byly revoluce ve Francii (1789) a Rusku (1917). Na opačném konci byly neúspěšné revoluce mimo Rusko (1918-1920) a i v samotném Rusku, když zvítězili Leninovi stoupenci.

Okolní země a závěr

Jak ale židé ze Západní Evropy velice brzy zjistili, podobné problémy identifikovat židy jako v Německu v jiných zemích nebyl. Nikdy se totiž nedokázali plně asimilovat mezi nežidovské obyvatelstvo frankogermánské Evropy, především Francie, ti tedy byli také více než ochotni je jako židy identifikovat a napomoci k jejich odvlečení do koncentračních táborů, kde byli zavražděni. Již zmíněný vztah Francie z židům byl velice zvláštní a rozhodně nebyl tutlaný, jak můžete číst na úvodní citaci. Totiž stejně tak, ba i snad víc, než jak nesnášeli Němce, nesnášeli Francouzi i Židy. Vinili je za nejrůznější ekonomické a vojenské nezdary a jak nám obeznámila i Dreyfusova aféra, tak i ze špionáže ve prospěch Německa. Židé zkrátka byli ve Francii pokládáni za Němce (paradoxně se o to samé snažili i v Německu). Některé možná nepřekvapí, že i mezi francouzskými politiky se objevovaly myšlenky o deportaci Židů na Madagaskar. Jak známo Madagaskar byl od roku 1885 vzdálenou francouzskou kolonií až na jihu Afriky. Za zajímavost stojí že i hlavní propagátor sionismu Theodor Herzl, smýšlel o tomto ostrově jako o případné budoucí vlastí pro židy. Této myšlenky se před vypuknutím druhé světové války chopili kromě Francouzů i Poláci, kteří v roce 1937 vyslali na Madagaskar expedici Michaela Lepeckého a židovských zástupců. Před rokem 1933 se také jednalo o hlavní článek politického programu Národně socialistické strany a byl publikován v podobě letáků. Později se tohoto plánu chopili i nacisté. Zpět ale k sionismu. Hlavní principy sionismu také jasně odrážely narůstající tendence okolí vidět v každém člověku příslušníka určité etnické skupiny. Nejzřetelnější byla tato tendence v Rakousku-Uhersku s jeho silně heterogenním obyvatelstvem. Kupříkladu Česká nechuť vůči židům naplno propukla v časech druhé republiky, kdy byli židé obviňováni že jsou německým prvkem ve společnosti - což byla většinou pravda, jelikož židé se podobali Němcům jak jazykem tak i často vnějším projevem. Mnoho židů na konci války bylo následně odsunuto ze země spolu s Němci - jelikož se odsouvalo podle sčítání lidu z doby před válkou a tehdy se většina židů přihlásila k německé národnosti. Nesnášenlivost pokračovala i v komunistickém období, kdy byla vědomě využívána. A během čistek v komunistické straně z roku 1947 byli vyloučeni především židé, neboť čeští komunisté poslušni následovali Stalinova příkladu. K Franczi Kafkovi (1883-1924) se Češi chovali jako k naprosté nule. V turistických průvodcích nebylo jeho jméno nikdy zmiňováno.

Obrázek

Osobně mi přijde zajímavé, že ač bylo Německo kolébkou nacismu, měli místní židé mnohem větší šanci přežít válku než židé z jiných zemí. Paradoxně za to může pověstná německá pečlivost, když se snažili zjistit podle čeho rozlišit židy od nežidů. Přeci jen i sami Němci raději nechávali rozlišování kdo je žid na místních, kteří s nimi navíc nadšeně spolupracovali a mnohdy pobíjeli židy ještě dříve se do oblasti dostala německá vojska, jako příklad může být tažení v pobaltských státech. Navíc v Německu existovala možnost soudní cestou si změnit původ - něco takového úspěšně provedli potomci skladatele Lista, když se jim podařilo nalézt slepé místo v rodokmenu a prohlásit že jeden z předků, který byl sirota měl zajisté árijské rodiče. Díky čemuž se jejich židovství dostalo do povolených %. Paradoxně se dá říci, že lidem kteří se všemožně snažili asimilovat s původní společností již od druhé poloviny 18.století, to bylo umožněno až v nedávné současnosti. Mezitím si ale museli projít holocaustem dalšími útrapami a pokud ustáli lákání sionismu, setrvali v Evropě až dodnes. Soudobá společnost již není trápena různými středověkými pověrami jak tomu bylo ještě na konci 19.století a domnívám se, že i kdybychom sebevíc chtěli, tak člověka s židovskými předky již rozeznati od ostatních nesvedeme. Stovky let trvající snaha splynout s většinou společností tak byla zdárně dokončena.


Zdroje:
Železný kříž - John Mosier (převážně)
Mosier často cituje knihu Martin Heidegger od Hugga Otta
Ve službách germánského ducha - Ben Macintyre
Tajemství české minulosti (č.4) článek Vladimíra Černého
http://www.outsidermedia.cz/Hitlerovi-z ... aci-1.aspx
http://www.historisches-lexikon-bayerns ... ikel_44318
http://j-lo-mour.blogspot.com/2011/01/p ... -zidy.html
a samozřejmě wikipedie pro drobnější informace

Doufám že článek nikoho nepobuřuje a byl bych rád kdyby jste se zdrželi hodnocení českých židů atd.
Rovněž jsem se pokusil oprostit celou záležitost od sentimentu a uvést co nejvíce citací a přesných údajů.
Navíc je dnes náhodou 10.červen, tedy den kdy byly vypáleny Lidice.
Naposledy upravil(a) Rase dne 7/8/2012, 07:58, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
strojmir
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 871
Registrován: 19/3/2011, 22:23

Příspěvek od strojmir »

Velice zajímavý článek k tématu, kterým jsem se svého času také zaobíral, i když v širších souvislostech. Chtěl jsem si totiž udělat nějakou představu o tom , proč měli Židé tak těžký osud a to nejen za války a také proč jsou v mnohém dnes odlišní nebo výjimeční. Je totiž mezi nimi podle mého soudu zvlášť vysoké procento velice schopných lidí. Dospěl jsem k závěru, že je to prostě důsledek staletí trvajícího nebezpečí a také selekce, kdy zejména při středověkých pogromech, když pomineme náhodu, přežívali často jen ti nejschopnější. Nevím , jestli mé uvažování není zavádějící a zda by jej bylo možné doložit, ale to, že je mezi Židy stále tolik schopných obchodníků a finančníků také může být z části důsledek toho, že v křesťanské Evropě nesměli po staletí provozovat množství řemesel, vlastnit půdu a zaměstnávat lidi, za této situace zůstal jen obchod a finance. Také jak známo, zatímco půjčování na úrok bylo považováno za lichvu a křesťané jej měli církví zakázáno, židé tyto půjčky provozovali, ač to pro ně často mělo též neblahé následky. Věřitelé totiž mnohdy přispívali k podněcování pogromů a navíc pokud byl Žid bohatý, musel si v neklidných časech bezpečnost draze vykupovat na vlivných osobách. Četl jsem zejména Starověké dějiny Židů a Dějiny Židů v Evropě.

K textu bych měl ale výhradu týkající se velkého množství chyb, bylo by dobré jej ještě zkorigovat.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Pěkná práce. Jenom nechápu větu "Němečtí důstojníci totiž byli v historii vždy hodnoceni na základě kompetence a nikoliv třídní příslušnosti, etnického původu či společenského statusu. Dnes nám možná připadá tento systém nedokonalým". "Nedokonalým"? A jak jinak, než na základě něčí kompetence by se mělo hodnotit?
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Strojmír ono je na to teorií víc. Jednak je to určitý pocit ohrožení, ale také dokáží držet při sobě. Dokáží si pomáhat a když se už dostanou na vyšší místa, prefují při obsazování postů svůj národ. Své děti protlačují pokud možno od mlada na důležité posty, i když na to nemají zkušenosti, ale jak je máš získat?

Dám sem namátkou dva příklady: U nás Fišer – krátce po revoluci se stal viceprezidentem Federálního statistického úřadu. Jeho syn Jakub Fischer se v roce 2006 stal už v 27 letech proděkanem pro vědu, výzkum a informatiku na Fakultě informatiky a statistiky VŠE.

V zahraničí třeba Sarkozy - matka částečně řecko-židovského původu. Důležitý je původ matky pro uznání zda patří k nim. Jeho syn už v 23 letech bez zkušeností vedl největší finanční distrikt.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa ... bouri.html

Podle opozičních socialistů je to navíc důkaz propojení Sarkozyho a jeho rodiny a politiky s velkými průmyslníky a bankéři. Také předsednický post v EPAD kdysi Nicolas Sarkozy zastával. Takže Strojmír, takhle se to nějak promazává a funguje. Tvé historické pojetí je vcelku správné. Co se týče financí mohu ti doporučit nastudovat něco o Rothschildech.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rothschildov%C3%A9

Norimberské zákony - dobře zprazováno na
www.holocaust.cz/cz2/history/events/nuremberg_laws

Tragédií je, že pogromy odnesli většinou nevinní. Zatímco na centrály nedošlo. Ale v souhrnu byl také uloupen velký majetek. Svým způsobem hrála svou roli lidská závist. Spočívala v touze získat něco co má někdo jiný, či druhého o to připravit. No a židé byli vděčným objektem.

Stuka sem dávala nedávno zvěřejněný dopis Hitlera, který se prý ohání vyhlazením Židů už v roce 1919. Ale spíš to vypadá, že dopis zapadá stylem do své doby, kterou prezentoval Rase, však bude vystaven v muzeu tolerance.
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerik ... -1919.html
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

cover72 - myšleno tak, že v dnešní době se k velení dostávají lidé především díky konexím a délce služby u vojska. O nějaké kvality tedy zrovna dvakrát nejde.
strojmir - taky sem se nedávno zamýšlel na tom, jak vůbec ti židé vypadají a v čem jsou tak zvláštní. Navíc k pár zajimavostem sem se dostal při hledání informací k bavorské a maďarské republice rad, tak sem tedy sepsal co sem sepsal. Chyby a další korektury sepíšu asi až později, teď si musím od tohoto tématu odpočinout.
Hodně zajimavý byly třeba i názory Masaryka, na které sem často narážel (byl vychovaný jako antisemita, ale později se jich zastával). Samotný postoj čechů k židům by si rozhodně taky zasloužil dlouhý článek.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Zatím jsem článek ještě neměla čas dočíst, ale ta první část o Nietzschem se mi líbí. Už jsem si myslela, že budeš opakovat nějaké hlouposti, co o Nietzschem dlouho kolovaly, ale uvádíš správně, že byl proti antisemitismu a v jeho díle, které je vynikající, nenajdeš ani zmínku o nenávisti nebo rasové nadřazenosti. To jeho sestra - pošpinila jeho jméno a na dlouhé roky.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Stuka: Elisabeth Nietzscheová a Bernhard Förster byli asi nejpozoruhodnějším párem, minimálně 19.století - kupříkladu když jejich sen vybudovat v Paraguayi rasisticky čistou kolonii, skončil absolutním fiaskem, nezdráhali se v Německu prohlašovat jak úžasný život je v této kolonii, podařilo se jim přilákat další kolonisty a vybrat poměrně dost financí. Je zajimavé že Elisabeth svým vlastním lžím věřila. Nezapomínejme že to byla právě ona, kdo se nejvíce zasloužil o to, že Nietzsche nezůstal jen jedním z mnoha zapomenutých filosofů té doby - pravdou ale je že její metody byly dost zvrácené.
El Diablo: Něco sem se už pokusil opravit
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Skvělá práce. Pro mě asi nejdůležitější je pasáž zmiňující se o Nietzschem. Nicméně pro mě neznámá, avšak řekl bych až zásadní fakta jsem našel napříč celé práce. Hodnotím práci jako veledůležitou neboť se jedná o pole pro velkou část populace dosud nezorané.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Kutuzov
praporčík
praporčík
Příspěvky: 351
Registrován: 16/11/2006, 17:37
Bydliště: Olomoucký kraj

Velmi dobrý článek ...

Příspěvek od Kutuzov »

... Narazil jsem na podobný zde:

http://www.outsidermedia.cz/Hitlerovi-z ... aci-1.aspx

Jsou v něm bližší údaje o počtech židů v německé armádě včetně statistiky jejich počtu mezi důstojníky. A paradoxní historky, jak jeden z nich dostatene opušťák z východní fronty po udělení železného kříže za statečnost a jede navštívit svého otce do Osvětimi.
Naposledy upravil(a) Kutuzov dne 13/6/2011, 13:16, celkem upraveno 1 x.
Lidstvo dává veškerou svoji moudrost do knih a proto samo zůstává blbé.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Kutuzov - je legrační že sme měli s panem Kopeckým v podstatě stejný nápad skoro ve stejný čas, minuli sme se jen o dvanáct dní :D
(pan Kopecký přeložil ruský článek z roku 2002)
Rozhodně zapracuju některé informace do svého článku - děkuju za hodnotný podklad k doplnění
(dokonce jsou tam i podrobnosti k tomu Heydrichovi (!)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Doplnij jsem článek o informace od kutuzova (výpovědi vojáků wehrmachtu a další zajimavosti k Heydrichovi) a přidal jsem fotografii Wernera Goldberga. Zároveň bych chtěl poprosit o zveřejnění článku na portál - už tam jednou byl, ale pak jej někdo stáhnul. Děkuju.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Ty vztahy někdy byly komplikovanější, viz příběh rodiny mého bývalého šéfa.

Jeho otec - říšský Němec se začátkem třicátých let oženil s Židovkou. Přišel Hitler a norimberské zákony, tak emigrovali do Československa. Po okupaci ho úřady tlačily k tomu, aby se rozvedl a zavrhl manželku a děti. Neudělal to a tím jim zachránil život, protože je podle tehdejších zákonů nemohli poslat do koncentráku. Několikrát seděl ve vyšetřovací vazbě, ale vždy ho nakonec pustili.

Protože měl za manželku Židovku, tak ho potupně vyloučili z "německého národa", což mu ovšem možná také zachránilo život, protože zrádci národa nerukovali do Wehrmachtu, takže nemusel na frontu.

Po válce celá rodina zůstala v Československu, protože prohlásili, že když jim bylo nejhůř, tak jim stát pomohl a to i když jim některé židovské organizace nabízely emigraci do Argentiny - byl žádané profese - tiskař.

Někdy i život obyčených lidí dokáže vytvořit román.

Zajímalo by mě, kolik bylo v Německu takových rodin, kde Němec nebo Němka zůstal při svém židovském partnerovi a přes hrozící sankce a vyvržení ze společnosti ho tím zachránil.

Věřím tomu, že by si takoví lidé zasloužili židovské ocenění "spravedlivý mezi národy" rozhodně víc, než mezinárodní podvodník a Československým státem hledaný válečný zločinec Oskar Schindler.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Vladimír: obdobných rodin byla nejspíš relativně dost - stejně mi ale přijde divné že přežili válku bez větších postihů. Přeci jen to byli původem němci a ty si gestapo hlídalo. Před válkou asi získali české občanství tak je úřady braly jako čechy.
sahidko: už mi psal i kacermiroslav (diky)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Rase píše:Vladimír: obdobných rodin byla nejspíš relativně dost - stejně mi ale přijde divné že přežili válku bez větších postihů. Přeci jen to byli původem němci a ty si gestapo hlídalo. Před válkou asi získali české občanství tak je úřady braly jako čechy.
sahidko: už mi psal i kacermiroslav (diky)
Československé občanství získali až po válce. Kdyby je úřady braly jako Čechy, tak asi skončili v Osvětimi. I když, pokud člověk čte třeba vzpomínky Oty Pavla (původně Poppera), tak jeho otec byl český Žid, manželka Ceška, do koncentráku šel otec a dva bratři (viz Zlatí úhoři), Ota byl příliš malý, jeho matce se nic nestalo.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Alex Kurzem

V roce 1941, při vpádu německé armády do Běloruska, byla rodina Alexe Kurzema (původním jménem Ilja Galperin) zavražděna, jemu se však podařilo utéci a ukrýt se v lese. Zde byl později nalezen vojáky SS. Přesněji řečeno lotyšskými policisty, kteří byli později začleněni do SS. A právě jeden z příslušníků této jednotky, Jekabs Kulis, se chlapce ujal a rozhodl se mu pomoci - změnil mu jméno na Alex Kurzem a dále jej uváděl jako ruského sirotka. Šestiletý chlapec se tak stal maskotem této jednotky. Brzy pro něj vojáci nechali ušít kompletní uniformu a získal i symbolickou hodnost kaprála, čímž se stal nejmladším kaprálem v německé armádě. V roce 1944 byl poslán do Rigy, kde byl adoptován rodinou jednoho z místních představitelů NSDAP. V sedmi letech, se dokonce objevil v jednom z propagandistických filmů (opět oblečen ve své kaprálské uniformě a dovádí s ostatními dětmi na pobřeží Baltu). Tento "nejmenší bojovník říše" se dokonce potkal při jedné oficiální návševě i s Hitlerem. Ve čtrnácti letech odcestoval do Austrálie kde začal nový život - o své minulosti mlčel celých 50let. Nyní sepisuje své vzpomínky do knihy. Zde je zajímavý sestřih z jednoho dokumentu o Kurzemovi.

http://www.youtube.com/watch?v=lcDpptCd ... re=related
Zde jsou fotografie některých vojáků ze smíšených rodin.

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Celá tato práce na mě uděla velký dojem. S mírným studem semusím přiznat, že jsem měl nějakou představu o těchto záležitostech, ale až tento článek mě dostal do obrazu.

Chtělo by v tom vytrvat a stále doplňovat, jsou vzácně objevitelné věci.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Děkuju, jelikož sklidila velký úspěch část o Nietzschem, lidem kolem něj a židech, tak nejspíš sepíšu k tomuto tématu samostatnou část - zdrojů i informací mám poměrně dost. V tomto článku se jednalo hlavně jen o bonus. Jelikož je toto téma hlavně o židech v německé armádě, tak sem dám brzy více fotografií (především lidí z jednoho videa) a pár popisků k jednotlivým osobám, pokud něco najdu.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »


Obrázek
Walter Hollaender (poloviční žid) plukovník

Obrázek
Gotthard Heinrici (oženil se s poloviční židovkou) generál

Obrázek
Paul Ascher (poloviční žid) štábní důstojník na bitevní lodi Bismarck

Obrázek
Bernhard Rogge (čtvrteční žid) admirál,
pro zajimavost získal i samurajský meč od japonského císaře

Obrázek
Generál Luftwaffe Helmut Wilberg (poloviční žid)

Obrázek
Horst Geitner (poloviční žid)

Obrázek
Johannes Zukertort (poloviční žid)

Obrázek
Anton Mayer (poloviční žid)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Geitner vyzerá ako Róm. Možno bol čiastočne aj Žid? Stretli ste sa s tým, aby pred vojnou bol Cigán židovskej viery?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Jestli takto vypadá cikán, tak je drtivá většina jižní itálie, francie cikánského původu. ;-)
To že by byl nějaký cikán přijat židovskou vírou bych viděl jako opravdu velmi nepravděpodobné. I dnes by měl pravděpodobně problém konvertovat (tedy pokud by jeho matka nebyla židovkou a otes cikánem).
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“