Příčiny vzniku První světové války (WW1)
1914 - 1918
Příčiny první světové války sahají do 19. století, kdy z mnoha malých států, které byly v té či oné době součástí jiných zemí, vznikly státy nové. Větší země, jako např. Německo a Itálie, se nyní chtěly prosadit vedle zavedených států, jako by Rusko, Francie a Británie, vedle vratkého Rakouska-Uherska ve střední Evropě i vedle postupně zanikající Osmanské říše na středním východě. Menší země, jako např. Belgie, se soutěžení účastnit nemohly a zůstaly neutrální.
Nová krize na Balkáně byla vyvolána povstáním v Bosně roku 1875, a především pak bulharským povstáním roku 1876, na jehož stranu se postavilo Srbsko a Černá Hora. Osmanská vojska tvrdě zasáhla a krvavě se pomstila všem povstaleckým oblastem. V tom nezabránila Osmanské říši ani diplomatická intervence tří císařů. Hlavním zastáncem územní jednoty osmanské říše byla i tentokrát Velká Británie. U carského dvora převážil názor, že je morální povinností Ruska zasáhnout na Balkáně ve prospěch jižních Slovanů, zvláště když s takovým zásahem byla spojena naděje na posílení ruského vlivu v této oblasti. Roku 1877 ruské jednotky vítězně prošly bulharským územím přes pohoří Balkán postupovaly na Istambul. Před městem se zastavily a přinutily osmanské zástupce podepsat předběžný mír v San Stefanu (počátkem roku 1878). Na jehož základě se Osmanská říše měla zcela ztáhnout z Balkánu a uznat nezávislost Srbska ,Č Hory, Rumunska i nově vytvořeného Bulharska. Takovou úpravou poměrů se Rusko stávalo rozhodující mocností na Balkáně. To nehodlalo dovolit Rakousko-Uhersko ani západní velmoci. Proto bylo ještě na léto roku 1878 svoláno do Berlína mezinárodní kongres, který měl revidovat výsledky války. Tento kongres sice potvrdil nezávislost Srbska ,Č Hory a Rumunska, ale bulharské území rozdělil na dvě části, z nichž měla jižní zůstat pod vládou Osmanské říše. Rakousko-Uhersko dostalo právo obsadit území Bosny a Hercegoviny, na které si dělalo nárok Srbsko. Ruský zástupce byl na kongresu izolován, takže vítězná mocnost války, Rusko, vyšla na prázdno.
Východní krize přispěla ke sblížení Německa s Rakousko-Uherskem; tomuto sblížení dala pevnou podobu spojenecká smlouva z roku 1879. tak vznikla tzv. Dvojspolek, jenž byl namířen nejprve proti Rusku. Vliv Dvojspolku vzrostl smlouvami se Srbskem a Rumunskem. Záhy se podařilo roku 1882 získat také Itálii, která se cítila ohrožená Francií, tak vznikl Trojspolek. Úspěchy Trojspolku vyvolaly roku 1887 novou krizi v mezinárodních vztazích. Ve Francii získaly vliv politické proudy, které volaly po odvetě za katastrofu roku 1870. Ve středomoří rostly obavy Itálie a Velké Británie před zřetelným pronikáním Ruska a Francie. Proto Bismarck přislíbil německou podporu pro udržení státu qou v této oblasti. Když se Bismarck pokusil přimět Rusko povolnosti tím, že mu hrozil zastavením půjček, dosáhl pravého opaku. Půjčky poskytli Rusku ochotně r. 1888 francouzští bankéři a dali tím základ pro rychlé sblížení obou mocností. Roku 1893 uzavřely obě mocnosti tajnou dohodu o vzájemné pomoci proti nebezpečí německého útoku – Dvojdohoda. Tak vznikli v Evropě dva velmocenské bloky – Trojspolek a Dvojdohoda. Otevřená nadále zůstávala otázka, na kterou stranu se připojí Velká Británie. Roku 1907 přistoupila Británie k francouzko-ruské spojenecké smlouvě z roku 1893 – byla vytvořena Dohoda. Na druhé straně zaznamenala rakousko-uherská diplomacie úspěchu, když prosadila plnou anexi Bosny a Hercegoviny r. 1908.
Balkánské státy se dohody, že spojenými silami skoncuji se zbytky osmanské nadvlády v jihovýchodní Evropě. Tak vypukly Balkánské války. Po nich v evropské i světové politice vyrostla řada zájmových rozporů, které prohloubily napětí mezi mocnostmi Dohody a Trojspolku. Na obou stranách se prosazovali politikové, kteří vylučovali jakýkoliv kompromis a doufali, že toto nekompromisností zastraší protivníka. Byla to velmi riskantní politika, v níž bylo jíž bylo skryto nebezpečí velkého válečného konfliktu. Jeho výbuch byl jen otázkou času. Příznivou půdu pro válečnou atmosféru připravoval již po dlouhá desetiletí agresivní nacionalismus, který nadřazoval zájmy a potřeby vlastního národa nad zájmy všech ostatních. Součástí nacionalistické mentality bylo ztotožnění se z národem, který byl stylizován do podoby homogenní osobnosti. Tato mentalita – i když ji nesdíleli zdaleka všichni – byla živnou půdou pro výbuch války, která proběhla v letech 1914 – 1918 a ve své nečivosti a krutosti neměla v dějinách obdoby.
Napětí se v balkánské oblasti ještě více zvýšilo, když byl 28. července 1914 v Sarajevu sbským studentem Gavrilo Principem zavražděn následník rakouského trůnu, arcivévoda František Ferdinand d'Este, se svou ženou. Atentátník Gavrilo Princip udržoval spojení s tajnou srbskou teroristickou organizací Černá ruka, jejíž vůdci měli zázemí v srbské armádě. Tato skupina se obávala, že rozšíření vlivu Rakousko-Uherska na Balkáně by oslabilo její vlastní mocenské aspirace. Dlouholety antagonismus obou států vedl Vídeň k nesmiřitelnosti, kterou Německo jen podporovalo.
Situace se rychle vymkla z kontroly. Pobouřené Rakousko-Uhersko obvinilo Srbsko ze spoluúčasti na vraždě a 28. července do Srbska vpadlo. Rusko se postavilo na obranu Srbska a o dva dny později zmobilizovalo 1,2 milióny vojáků. Německo celý spor dále rozdmýchávalo, když dalo Rusku ultimátum, aby se do dvaceti čtyř hodin stáhlo, jinak mu bude vyhlášena válka. Když Rusko ultimátum odmítlo, Německo mu 1. srpna skutečně válku vyhlásilo. Jelikož Francie byla ruským spojencem, vyhlásilo Německo 3. srpna válku i Francii.
Německo mělo podle svého „Schlieffenplanu“ obsadit Francii dříve, než se zmobilizuje Rusko, jinak by bylo nuceno bojovat na dvou frontách, na západě i na východě. Nejrychlejší cestou bylo obejí francouzské pohraniční pevnosti tažením přes Belgii. Když však neutrální Belgie odmítla umožnit německým jednotkám průchod, Němci ji 4. srpna napadli. Téhož dne vyhlásila válku Anglie Německu. Během pouhých pěti týdnů byla ve válce prakticky celá Evropa. Na konci října vstoupilo do války i Turecko.
Závěr
Po vypuknutí 1. světové války se do armád nadšeně hlásily statisíce dobrovolníků přesvědčených, že "do vinobraní či "do vánoc" dobudou slavné vítězství. Realita však nemohla být jejich představám vzdálenější Evropu a celý svět čekaly čtyři roky války. Válkou v letech 1914-1918 se poprvé rozšířilo bojiště z evropského prostoru na celý svět. Proti sobě stála mocenská seskupeni Trojspolek a Trojdohoda. Na přelomu 20.stol. vstoupil svět do etapy druhé průmyslové revoluce. Byl vynalezen parní stroj, elektrická energie a výbušný motor. Nastupuje kapitalistický způsob výroby a do popředí se dostávají podniky s mohutným odbytovým aparátem. První světová válka tak dosáhla dosud nepoznaných rozměrů, demonstrovala hrůzy moderní techniky zapojené do strategie ničení. Nasazení nových zbraní - tanků, letadel, stejně jako chemických bojových látek (otravného plynu), - si vyžádalo životy milionů lidí. Válka se víc než kdykoli předtím stala "továrnou na smrt". Válka se dotkla ve zvýšené míře i civilního obyvatelstva nedostatkem potravin, prací žen ve zbrojařském průmyslu, bombardováním měst; přinesla závažné politické změny. Během války se rozpadla politicko-společenská struktura staré Evropy. Říjnová revoluce v Rusku poprvé prosadila socialistické představy do praxe. Německo a nástupnické státy habsburské monarchie začaly přecházet k demokratickým republikánským státním formám. Vstup USA do války přesunul těžiště světové politiky. Evropa ztratila své hegemonní postavení. USA se nakonec staly rozhodující hospodářskou a finanční velmoci.
Zdroje:
Učebnice Dějepisu – První světová válka
První světová válka v datech
Časopis Svět poznání – První světová válka Encyklopedie – První světová válka
www.wikipedia.org