Ukrajinská Legie

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Ukrajinská Legie

Příspěvek od Rase »

424980_1_w_570.jpg

"Rusové, to jsou nepřátelé monarchie. Je nemá cenu zastrašovat, oni se musí vyhubit. Přáteli monarchie mohou být pouze Ukrajinci. Zbavit se ruských bez teroru není možné." - generálmajor Franz Rimel, guvernér Lvova, 1914. "Ve skutečnosti tahle Ukrajina je mým vlastním dílem a ne vědomá vůle ruského národa. Vytvořil jsem Ukrajinu proto, abychom mohli uzavřít mír alespoň s částí Ruska." - Max Hoffmann, 1919.

Legie Ukrajinských sičových střelců

Oblastí našeho zájmu je nyní, tak jako v minulosti, oblast Ukrajiny. Tato neklidná zem má nepopiratelně fascinující historii plnou rozporů a paradoxů. Část historie této rozlehlé krajiny je spjata i s českými zeměmi. Přesuňme se do doby Rakousko-Uherské říše, přesněji do oblasti Haliče. Ukrajinská společnost se na konci 19. začala politizovat a vymezovat proti okolním národům. Počátky národního uvědomění se datují do roku 1894, kdy svoji činnost postupně započaly kulturní, politické, mládežnické, sportovní organizace a spolky (Sokil, Sič, Plast atd.) také začaly vycházet noviny, vše pod hlavičkou myšlenky národního hnutí a obrody státní suverenity. Do začátku války vzniklo více než 2000 různých spolků na území Rakousko-Uherska, přesněji Haliče a Bukoviny. V roce 1900, v Charkově, vystoupil na tajném srazu Ukrajinské Mládeže, Mykoła Michnowski (syn pravoslavného kněze) s textem Samostijna Ukrajina (Samostatná Ukrajina), ve kterém formuloval základní myšlenky vznikajícího národního hnutí: "Jediná, jednotná, nedělitelná, svobodná, samostatná Ukrajina od Karpat až ke Kavkazu." I přes tyto vzletná slova měla být podle něj samostatná Ukrajina federací skládající se z devíti celků: Ukrainę Czarnomorską (Kubáň), Swobodzką (Charkov), Ukrainę Stepową (Kateřinoslavsk a Krym), Lewobrzeżną (Poltava a Černigov), Prawobrzeżną (Podolí), Ukrainę Leśną (Polesí, Podlesí a Volyň) Ukrainę Podgórską (Halič a Bukovina), Ukrainę Górską (Zakarpatská Rus) Nadmorską (část Besarábie). Na první pohled tedy ambiciózní plán zahrnout veškeré oblasti ukrajinského osídlení, více méně respektující odlišnost jednotlivých oblastí jak kulturní tak historickou. Pro zajímavost samotná federace měla být, podle Michnovského, republikou v čele s prezidentem a dvoukomorovým parlamentem. Pro vstup do aktivní politiky bylo věkové omezení 25 – 70 let a další z podmínek byla znalost ukrajinského jazyka jak slovem, tak i písmem. Tím by byly jasně odsunuty z politického dění menšiny (kterých by bylo podle soupisu federálních celků víc než dost – Němci, židé, Rusové, Rumuni a Češi). Toto by tedy bylo vše k jednání v Charkově. V témže roce se ve Lvově konal veřejný sjezd studentů z Haliče. Zde stojí za upozornění, že tento sjezd již byl, oproti předchozímu sjezdu v carském Rusku, veřejný a tedy Vídní tolerovaný. Zde byla přijata rezoluce, že "nejvyšším cílem a nejvyšším ideálem národně-politického úsilí veškeré mládeže je nezávislá Ukrajina". Na tomto setkání byl poprvé na etnickém ukrajinském území vyhlášen cíl vybudovat jednotný a nezávislý stát. Zde je potřeba opět zmínit že je pozoruhodné, že úředníci ve Vídni tolerovali tyto silně nacionální, separatistické myšlenky. Pozoruhodné je že si účastníci sjezdu vytýčili rovnou cíl samostatné republiky na úkor R-U, bez jakýchkoliv vazeb na Vídeň nebo Habsburský rod (později se dozvíme, že koncem války měl císař se samostatnou Ukrajinou, jiné plány). Důležitou úlohu při propagování národních cílů mela také tvorba L. Cegelského, ve které rozvádí národní a demokratické požadavky Ukrajinců. Ukrajinské nacionální hnutí sílilo a brzy vznikl Ukrajinský sičový svaz pod vedením Kyryla Tryliovského. Zanedlouho poté (1914) byl v Sarajevu spáchán atentát na arcivévodu Františka Ferdinande d’Este, čímž byly zmařeny myšlenky na osamostatnění ukrajinského národa a měla započít nová etapa národního hnutí. Shodou okolností se právě v den atentátu konalo ve Lvově velké shromáždění ku stému výročí narození národního básníka a spisovatele Tarase Ševčenka (1814-1861). Na shromáždění se také prvně objevily ukrajinské střelecké jednotky (Sichovi Stril'tsi)
Ukrajina se nyní měla stát hlavním bojištěm války mezi Ruskem a Rakouskem-Uherskem.

Freiwillige Ukrainische Schützen

Na začátku srpna 1914 byla ustavena Hlavní ukrajinská rada, v jejímž programu bylo zakotveno vytvoření nezávislého ukrajinského státu na Podněprovské Ukrajině a vyhlášení národní a teritoriální autonomie na územích patřících k Rakousku-Uhersku. V této věci nás bude především zajímat vyhlášení Ukrajinské vojenské rady, jejímž úkolem bylo velet budoucímu Ukrajinskému vojsku. V prohlášení k veřejnosti se doslova uvádí: "Ukrajinský národe! Do zbraně! Rozbijme pouta svazující porobené národy! Se zbraní v ruce se vypořádáme s naším věčným nepřítelem, carismem! Za naše práva, čest a budoucnost! " Reakce publika byla nadšená a brzy se u odvodových středisek USS hlásilo velké množství dobrovolníků. Během tří dnů prý až 28 000, toto číslo se mi ale zdá velice nadnesené. Zvláště proto, že se mi podařilo nalézt informace, že paramilitární jednotky postupně vznikaly jako reakce na obdobný vývoj v Polské části Haliče a začátkem roku 1913 byly tyto jednotky legalizovány, především zásluhou mládežnických organizací (viz začátek článku). Začátkem roku 1914 byl ve Lvově založen druhý prapor USS s označením II s více než 300 vojáky. Zde zmíním, že prapor I byl složen ze studentů a prapor II pak z dělníků a rolníků. Ozbrojené složky sice měly nějaký bojový potenciál, ale zjevně se jednalo jen o nacionální zápal. Vídeň ve výsledku tolerovala vytvoření těchto skupin, leč povolila vytvoření pouze jednoho pluku o dvou praporech (I a II) o celkové síle 2 500 mužů. Nepochybně z důvodu, že došlo k prvním střetům s Ruskou armádou. Později byla legie rozdělena do tří samostatných skupin. Veleli jim kapitán Mychailo Voloshyn, kapitán Hryhorii Kossak a major Stepan Shukhevych. Jednotky spadaly pod 55.pěší divizi kde plnily taktické úkoly, nebo bojovaly v součinnosti s 129. a 130. brigádou. Velitelem byl nejprve Teodor Rozhankovsky a později Mykhailo Halushchynsky. Struktura a organizace jednotky se jasně držely rakousko-uherského vzoru (oficiální název freiwillige ukrainische Schützen) a legie se stala součástí XXV. armádního sboru. O samostatně operující ukrajinské armádě tedy nemůže být řeč. Jedinou odlišností bylo že důstojníci používali pojem "legionářský" před názvem své hodnosti. Vojenská jednotka taky tedy zdárně vznikla a nyní, když ruské jednotky zahájily postup směrem na Lvov, musel být štáb USS přemístěn do města Stryj. Zde se 3. září 1914 uskutečnila vojenská přísaha. V průběhu října získala ukrajinská vojenská rada možnost verbovat do svého vojska též ukrajinské válečné zajatce z rakouských a německých zajateckých táborů.
Zajímavou epizodou z této doby je plán ukrajinských politiků a ukrajinské vojenské rady, které začaly na podzim roku 1914 zpracovávat myšlenku na spolupráci s představiteli Turecké armády, jejímž cílem mělo být povstání ruském černomořském loďstvu a vylodění jednotek na pobřeží Kavkazu a okolí Oděsy. Akce se mělo účastnit 400 sičových střelců a 100 ukrajinských zajatců. Myšlenka to byla jistě velkolepá a otázkou je zda by se podařilo byť jen sehnat dostatek plavidel nebo materiálu pro takovouto akci. Druhým problémem bylo, zda by takováto síla vůbec dokázala klást odpor proti Judeničovým jednotkám bojujícím na Jihu. Evidentní je ukrajinská strana přišla s tímto plánem jako reakcí na vývoj na kavkazské frontě, kdy se Turecké jednotky dostaly do komplikované situace po bitvě u Sarikamiše (právě v prosinci 1914), přesněji 64 000 padlých. V lednu 1915 se situace obrátila a Turci nyní ustupovali. Právě v této době by se možná mohlo podařit zorganizovat onen ukrajinský výsadek (!) Plán se to zdá být bláhový a zajisté jim byl. Celá věc se ale dostane do jiného světla, když se podíváme na některé mapy ukrajinských nacionalistů z této doby, kdy si krom zmíněného Krymu dělají zálusk i na části Kavkazu. Počítali zde tedy patrně s velkým pro-ukrajinským povstáním. Vratmě se la nohama na zem.

Křest ohněm

Ve Vídni panovala vůči legii silná nedůvěra a tak bylo vytvořeno pouze 10 rot, každá po 220 vojácích, jejichž úkolem byla průzkumná a diverzní činnost. Rusové nezadržitelně postupovali směrem na Karpaty a rakouská armáda urychleně nasazovala všechny dostupné jednotky, které měla ještě k dispozici. Legie tedy byla nasazena k obraně karpatských průsmyků aby tak bylo zamezeno průniku ruských armád do Panonské nížiny. Už v polovině září 1914 se rakousko-uherské jednotky a ukrajinští dobrovolníci, střetli s ruskou 2. kubáňskou divizí. Ukrajinští vojáci se dostali do týlu nepřátelské sestavy a došlo zde ke srážce s ruským dělostřeleckým oddílem, který zlikvidovali. V březnu 1915 byla zrušena funkce vrchního velitele Ukrajinské legie a uskupení reorganizováno. Byly utvořeny dva samostatné prapory (velel jim Kossak a Semen Goruk, později V. Didushok), záložní rota a výcviková jednotka. Zvláště sveřepé bylo dobývání hory Makivka (933 m) v horském, hustě zalesněném terénu. Koncem dubna 1915 zde ještě navíc bylo plno sněhu. Zpočátku se ruský útok vyvíjel úspěšně, ale asi ve 4 hodiny ráno zasáhly jednotky Ukrajinských sičových střelců. Odvážně vedeným bojem muž proti muži rozhodly srážku ve svůj prospěch. Rusové, překvapeni tlakem Ukrajinců ustoupili až na řeku Golovčanka. Dne 25. července 1915 navštívil legii následník trůnu Karel I. a vyznamenal řadu ukrajinských důstojníků a vojáků. V té souvislosti byly znovu posouzeny nutné reformy vojenské struktury. V srpnu 1915 byl vytvořen samostatný pluk o síle 1 700 mužů, který zasáhl do bojů proti útočícím Rusům na území mezi řekami Seret a Strypa. V zimě na konci roku 1915 byla obnovena činnost oddělení propagandy a vznikla vojenská kapela. Na jaře 1916 opět propukly boje a těžiště bojů se přesunulo k hoře Lisonja (399 m). Elitní ruská 113. pěší zde prolomila obrané pozice rakousko-uherské armády a do mezery vniklo jezdectvo. Štáb rakousko-uherské armády povolal zálohy, mezi kterými byl i dělnický prapor USS. Těmto jednotkám se podařilo průlom zastavit a Rakušanům se podařilo dostat na vrchol hory dělostřelectvo, které následně ostřelovalo pozice nepřítele pod sebou. Ukrajinská legie zde způsobila nepříteli výrazné ztráty, leč boje kolem hory Lisonja znamenaly rozpad Legie (padlo kolem 1000ce střelců). Zbytek pluku byl stažen z fronty a přesunut k Mikolajevu poblíž Dněstru, kde pracovalo školní zařízení USS. V zimě na začátku roku 1917 zde byla jednotka doplněna mužstvem, reorganizace a obnovení jednotky jako bojového tělesa. V březnu 1917 byl pluk odeslán na poklidnou část fronty u Berežan. Poprvé za jeho existenci mu nevelel Ukrajinec, nýbrž Čech František Kykala. K 20. červnu 1917 čítala legie 26 důstojníků a 952 vojáků. Dějiny Ukrajiny se ale nyní začaly psát na druhé straně fronty.

Ukrajinské knížectví

Ukrajinská legie sice nepřinesla svému národu samostatnost a ani nezabrala území, která nebyla součástí Haliče. K povstání na ruské Ukrajině však došlo. Roku 1917 proběhla v Petrohradě revoluce, Car byl svržen a moc přešla na prozatímní Kerenského vládu. Byla založena Ukrajinská centrální rada a i ruská armáda začala procházet mnohými změnami. Vojáci ukrajinské legie se dostávali stále častěji do kontaktu s ukrajinskými vojáky na druhé straně fronty a zmatek a dezorientace panující mezi ruskými vojáky jakoby přešel jako mor i na ukrajinské vojáky ve službách Habsburků. Mnozí uposlechli nepřátelskou propagandu lákající je k přeběhnutí a zapojení se do nové ukrajinské armády. V tomto čase zahájili Rusové velkou ofenzívu (Kerenského ofenzíva 1. červenec - 19. červenec 1917). Mnoho dezorientovaných a zmatených vojáků se dostalo do zajetí. Ukrajinská rada v Kyjevě vyhlásila v lednu 1918 nezávislou Ukrajinu. Začátkem ledna probíhaly, v Brestu Litevském, jednání mezi centrálními mocnostmi, bolševiky a ukrajinskou republikou. Devátého února 1918 podepsali centrální mocnosti a ukrajinští diplomaté dohodu známou jako "chlebový mír". V tajné dohodě mezi Vídní a Kyjevem stálo, že z východního Haliče a Bukoviny bude vytvořena ukrajinská korunní země. Existovala tedy vysoká pravděpodobnost, že se tato oblast brzy oddělí od Rakouska-Uherska a připojí se do velkého celku – Ukrajiny. Podle Vídně se mělo z Ukrajiny stát samostatné knížectví v čele s Vilémem Habsburským. Habsburkem, který již v průběhu války sloužil v Ukrajinské legii, hovořil jejich jazykem a měl již vybudované vazby na Rusínské elity. Mezitím se ale rozpoutala válka mezi bolševiky a Ukrajinci. V den podepsání mírové smlouvy s Vídní a Berlínem, vstoupily bolševické jednotky do Kyjeva a obsadili tak hlavní město, vzniknuvší Ukrajiny. Od počátku bylo jasné, že Ukrajina je protektorátem závislým na vůli vítězů. Nyní si tyto státy musely nově získané území udržet a vyhnat z oblasti bolševiky. Osmnáctého února vstoupili na Ukrajinu němečtí vojáci a o deset dní později též rakousko-uherští. Ukrajinská legie byla vyslána, v rámci Rakousko-Uherské armády, k Dněpru. Proti této přesile neměli bolševici šanci a v březnu roku 1918 uzavřeli mír a uznali ukrajinské teritorium. Zavládl ale zmatek mezi samotnými Němci a Rakušany. Především pro to, že Vídeň nebyla o vstupu německých vojsk informována a své vojáky vyslala do země z obavy, aby celá Ukrajina nepadla do rukou Němcům. Vojska na sebe v průběhu tažení narážela a docházelo k zmatkům a sporům. Více než měsíc trvalo, než se generálové dohodli na nových okupačních zónách. Německo mělo okupovat Sever a Kyjev, Rakousko-Uhersko pak Jih, přičemž černomořské přístavy jako Oděsa měly být společné. Němci brali svoji okupační zónu jako pouhý zdroj obilí. Vídeň oproti tomu chtěla z Ukrajiny vytvořit silný stát, který by se stal protiváhou Rusku – samozřejmě plně pod vládou Habsburků (Viléma). Nikoho asi nepřekvapí, že v tomto sporu určovalo krok Německo, jelikož se i rakouská vojska musela podřizovat německému velení. Dvacátého devátého dubna rozpustili Němci neschopnou ukrajinskou vládu a jmenovali loutkovou vojenskou diktaturu, v jejímž čele stál Pavlo Skoropadskyj. Ten přijal tradiční ukrajinský titul "hetman" a jeho režim se nazýval "hetmanát". Tou dobou již měl Císař Karel vytvořenou speciální jednotku "bojovou skupinu Arcivévody Viléma" o síle přibližně čtyř tisíc ukrajinských vojáků a důstojníků. Do tohoto uskupení patřila i Ukrajinská legie. Velitel jednotky Vilém Habsburský též dostal plnou svobodu jednání. Jednotka se vydala z Chersonu na bývalou kozáckou pevnost Síč. Zde je potřeba zmínit že tito vojáci nepocházeli z této oblasti, ale z Haliče, kde kozáci nikdy nežili. Místní obyvatelstvo kolem pevnosti sice mluvilo ukrajinsky, ale bylo nutné z nich vychovat uvědomělé Ukrajince. Vilém své důstojníky posílal vyučovat do místních škol, vydával vlastní noviny a celkově rozšířil osvětovou kampaň. Rolníkům také ponechal půdu, kterou zabrali svým pánům v revolučních letech 1917. Z oblasti kolem Síče mela vzniknout svobodná Ukrajina. Německá armáda v dubnu 1918 zabrala Krym a nařídila místní ukrajinské jednotce, Záporožský sbor, odejít. Velitelé této jednotky se obávali, že by jednotka mohla být rozpuštěna a tak se odebrali na Síč. Vilémovi tak přišla nečekaná posila v podobě Záporožců s vyholenými hlavami, kteří vzbuzovali mnohem větší respekt než Rusíni s brýlemi a učebnicemi. Záporožci, kteří se považovali za kozáky, také chodili se šavlí i do kostela a dokonce i ke zpovědi. Vilémovo vojsko se tak výrazně rozšířilo a zdálo by se, že nic nebránilo k vytvoření pozoruhodné idylky. Dění na zbytku Ukrajiny ale bylo zcela odlišné. Ukrajina se dříve zavázala dodat Centrálním mocnostem, do léta, milion tun potravin, což nedokázala splnit. Okupační síly tak načaly potraviny odebírat násilím. Akce stíhala reakci a tak se mnozí vesničané začali bouřit a vyhledávat vůdce z řad bolševiků. Na denním pořádku byly vraždy úředníků, statkářů a četníků. K pacifikaci vesnic nasadili Rakušané a Němci armádu (k zpacifikování jedné z vesnic nasadili Rakušané i dělostřelectvo). Represe a neschopnost okupačních jednotek určit kdo je partyzán a kdo ne roztočil kola všeobecné anarchie. Není divu, že v této době začal působit známý anarchista Nestor Machno. Pozoruhodné je že partyzáni a anarchisté našli zastání a úkryt právě u Viléma a jeho Síče. Habsburské okupační úřady Vilémovo jednání velmi mátlo a žádali Císaře, aby jej odvolal. Vilém si tak ale získal velkou podporu širokých vrstev obyvatelstva. Kola se ale točila opačným směrem a Němci dokázalo odvolat Záporožský sbor na Sever. Císař Karel ustoupil tlaku Berlína a povolal Viléma do Vídně, odkud měl následně vyrazit do Belgie. Do Spa dorazil osmého srpna a na Německého Císaře udělal dojem. Bylo mu umožněno vrátit se zpět na Ukrajinu ke svým vojákům. Když dorazil do Síče, byl 9.října odvolán i se svým sborem zpět do Rakouska-Uherska, konkrétně do Černovců v Bukovině. V listopadu vstoupilo do války Rumunsko a Bukovinu zabralo. Vilém z oblasti utekl. Ukrajinci ve Lvově založili Západoukrajinskou lidovou republiku a její prezident Vilémovy služby nepotřeboval. Ke Lvovu dorazila USS až třetího listopadu a nestihla se tak zapojit do obrany města před Poláky. Když do Lvova vstoupila polská vojska, Vilém se ukryl v jednom východohaličském klášteře. V lednu 1919 byl prapor rozšířen na první brigádu ukrajinské haličské armády (UHA). Jejím velitelem se stal major O. Bukshovany. V červnu 1919 běla jednotka dva pěší pluky, jezdectvo, dělostřelecký pluk a další podpůrné jednotky. Při pozdější reorganizaci (Ukrajinskou Haličskou Rudou armádou), se velitelem stal kapitán Z. Noskovsky a později Mykhailo Baran. Na konci dubna 1920 utrpěl pluk těžké ztráty a byl obklíčen polskou armádou. Jednotka kapitulovala 2.května.
Skoropadského hetmanát byl svržen ukrajinskými důstojníky. Americký prezident Woodrow Wilson vyhlásil princip sebeurčení národů. Kdo je národ a kdo ne určovali vítězové a právě Vítězné mocnosti považovaly Ukrajinu za umělý výtvor v režiji Berlína a Vídně. Ukrajinští politici, kteří dříve spoléhali na podporu Německa a habsburské monarchie, u vítězů příliš sympatií nenašli.

Zdroje:
Timothy Snider, Rudý Kníže (utajený život habsburského arcivévody)
Jaroslav Pešek, Za svobodnou Ukrajinu (Válka Revue, září 2014) - článek
Marcin Jędrysiak, Mykola Mikhnovsky’s Project of the Federation of the ukrainian people.

https://europeanlegalculture.wordpress. ... -mykola-m/
http://en.wikipedia.org/wiki/Ukrainian_ ... dependence
http://en.wikipedia.org/wiki/Ukrainian_Sich_Riflemen
http://vk.com/wall-48794715?own=1
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Ukrai ... isions.png

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 10/7/2022, 20:43, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od IgorT »

....Dne 25. července 1915 navštívil legii následník trůnu Karel I. a vyznamenal řadu ukrajinských důstojníků a vojáků...
Pekný článok! Nedávno som o sičových strelcoch čítal článok, je tam obrázok z toho vyznamenávania, môžeš si ho tam doplniť.
Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Rase »

Nedávno som o sičových strelcoch čítal článok,
Při psaní tohoto článku jsem vycházel z nedávno vyšlého textu v časopise Válka (viz zdroje). Článek mi přišel zajímavý, ale poněkud přehnaně heroický. Přeci jen jsem o této ukrajinské legii slyšel jen velice okrajově a tak jsem začal pátrat po dalších informacích o této jednotce. Pan Pešek popisuje Síčové Střelce jako velice dobré vojáky, kteří způsobili Rusům vysoké ztráty. To mi připadlo podezřelé, neb jsem si nevšiml že by se tato jednotka využívala k propagandě, na pohlednicích, v novinách atd. jako třeba obdobně velká jednotka - Bosňáci, kteří byli svým bojovým uměním známi a náležitě propagováni.
Pochybnosti podpořila i zmínka o tom, že ukrajinská legie byla tvořena muži, kteří se pro nasazení v řadové armádě nehodili (moc staří nebo moc mladí). Snažil jsem se udržet patřičný nadhled a jednotku nepřechválit a ani nepodceňovat, kvůli nedostatku zdrojů jsem někdy ponechal rozporuplné údaje
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Alfik »

Pěkný článek, díky za něj.
Jestli dovolíš, jen tak pro zajímavost dodám proč se jim říkalo "Síčoví" a co toto slovo symbolizuje.
Slovo síč (či sič) v češtině znamená mýtina. Je to zkráceno ze slova "vysičeno", tedy "pokáceno".
Ale také je to jméno dvou měst (vlastně více, ale u těchto dvou máme bezpečně doložené umístění). V obou případech se jednalo o tzv. útočištnou pevnost, tedy o místo, na němž se v příp. nebezpečí shomažďovali obyvatelé.
Jedno z těchto měst leželo v deltě Dunaje, a pokud vím, nemáme úplně přesnou představu kde, protože se v deltě neustále měnily ramena a náplavy, a místo je překryto.
Druhé, důležitější, je Záporožská Sič. Ta, jak už název napovídá, ležela "za porogy" Dněpru, tedy za prahy, katarakty, severně od nich. Podobně mch. dostala jméno Česká Praha a Polská Praga. Na tom místě je dnes Kachovská přehrada, a tak tam, bohužel, už nebude možné provést archeologický průzkum (voda už všechno zničila, stejně jako v deltě Dunaje). Ležela na ostrově stejného jména (a tedy pravděp. byl pův. zalesněn a pro stavbu města-pevnosti byl vymýcen).
Toto město má v historii Ukrajiny nezastupitelné místo už z dob před vznikem Sičových střelců. V době prvního vzedmutí národních snah Ukrajinců a Rusínů, Kozáckého povstání, u nás známějšího podle svého velitele, hetmana Chmelnického, totiž právě tato Sič fungovala coby "hlavní město" - velitelství povstání.
Označení střelců jako "sičoví", mělo tedy hluboký význam pro Ukrajince. Byla to jednak obdoba Ruského "gardový", podle faktu že Sič byla útočištným místem, a jednak to především byla upomínka na protipolské povstání, od nějž se začínají snahy Ukrajinců (všech skupin, a jazyků), o své národní pozvednutí a státní samostatnost.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Pátrač »

Zajímavé čtení o jednom malém zajímavém vojenském tělese. Tradice těchto vojáků se promítala do názvu místně se vyskytujících organizací sičovců na Podkarpatské Rusi. V době likvidace první republiky zahájili proti našim vojákům povstání ale dostali rychle nářez. Když to tam vše zabrali Maďaři, nekompromisně místní sičovce potřeli.

Jinak mezi pomalými je rychlejší král, chtěl jsem zamachrovat, ale Alfik mě předběhl. Jinak samosebou se dá čekat vzhledem k dnešnímu dění na Ukrajině vyskočí asi ledacos a je potřeba to posuzovat s nadhledem.

Dobrá práce kolego, moc dobrá.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od IgorT »

Rase, hľadal som uniformy namaľované v tom článku vo Válke, nenašiel som, nemáš ich?
Obrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Mirek58 »

Zajímavé,podle tohoto analogie s "gardou",
Byla to jednak obdoba Ruského "gardový", podle faktu že Sič byla útočištným místem
ve skutečnosti mužstvo nevhodné pro řadovou službu.
( tedy hutná vůně nad hromadou)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Rase »

Tady jsou obrázky, doplnil jsem je i textem co jsem odvodil z obsahu (ty kreslené co byly v časopise byly prakticky nenajitelné). Další hromadu obrázků můžete najít u zdrojů i s texty v azbuce. Jsou zde i obrázky z článku, ale ty jsem zjistil je jsou jen náhledy (nejdou rozkliknou - tyto již ano). Celkově byla USS a rusínské (ukrajinské) národní povědomí záležitostí převážně jen území na R-U a národní povědomí zde vydrželo velice dlouho. Z počátku se jednalo o záležitost pouze mezi intelektuálními kruhy, později zapustilo kořeny v rámci R-U. V ostatních oblastech které si nárokovali to byla věc mnohem komplikovanější (i jen rozlohou). Stačí se podívat na setkání Rusínů a Záporožců. Dobře Pátrač zmínil autonomní snahy Rusínů v době rozpadu ČSR na území Zakarpatské Ukrajiny. Ideový základ byl stejný jako v době těsně na konci první Války jen s rozdílem dvaceti let.

Obrázek
Ukrajinský legionář je zde uprostřed poláků (důstojník s revolverem)

Obrázek
Pěšák ze začátku války

Obrázek
Příslušník úderného družstva

Obrázek
Zde voják vlevo (v patrně přehlídkové uniformě, v národních barvách - hodně atypická. 1918) a voják vpravo (1918-19), povšiměte si specifické čepice a pásků na rukávu označujících hodnost.

Obrázek
Zmínění Záporožci (povšiměte si vlasů)

Obrázek
Hetman Skoropadskyj (vpravo v popředí)

Obrázek
Síčoví střelci z konce roku 1919 (zhruba z doby bojů proti polákům)

Obrázek
Pěkný snímek odhadem z let 1915-16 (všichni mají výstroj c.k. armády)

Obrázek
Uniformy opět z pozdější doby

Obrázek
Patrně propagační pohlednice z pozdější doby (tedy zaměřená pouze na ukrajince)
Nejsíš z hodně pozdního období

Obrázek
Vysocí představitelé USS pózují s národními symboly (skoro až klenoty) - možná jen symboly USS (bulava, meč a nějaký prapor)

Obrázek
Patriotická tabatěrka USS z roku 1914 (povšiměte si znaku a erbu)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Alchymista »

O hajtmanovi Skoropadskom v ruštine:
Гетьман Украины о Галичине: «При свободном развитии русской и украинской культуры мы можем расцвести...»
Hajtman Ukrajiny o Galičine: Pri slobodnom rozvití ruskej a ukrajinskej kultúry my môžeme rozkvitnúť...

http://politikus.ru/articles/42699-getm ... vesti.html
Obrázek
Pavel Skoropadskij - bývalý generál ruskej armáda, hajtman Ukrajiny v roku 1918. V svojich memoároch "СПОГАДИ" (Воспоминания / Spomienky) opisuje z pozície umierneného konzervatívca udalosti tej doby, začínajúc od decembra 1917 roku až do konca roku 1918.

Vyzýval rozvíjať ukrajinskú kultúru v jednote s ruskou. Krajne negatívne sa vyjadruje o galicijskom separatizme.
"... Úzke ukrajinstvo - jednoznačne produkt, privezený (k) nám z Galicie, kultúru ktorej v celku presádzať/presadzovať/preberať pre nás nemá žiadny zmysel: žiadnych podkladov pre úspech niet, a toto sa javí jednoducho zločinom/priestupkom (преступлением), pretože tam, očividne, kultúry niet. Veď galičania sa živia odpadkami/omrvinkami (живут объедками) z nemeckého a poľského stola. Už samotný ich jazyk toto jasne odráža, keď na päť slov sú štyri poľkého alebo nemeckého pôvodu..."

"Veľkorusi a naši ukrajinci vytvorili spoločným úsilím ruskú vedu, ruskú litertru, hudbu a umenie, a zriekať sa od tohto vlastného vznešeného a dobrého preto, aby sme získali tú úbohosť, ktorú nám, ukrajincom, tak ľúbezne ponúkajú galíčania, je proste smiešne a nezmyselné..."

"Nemôžete výčítať Ševčenkovi, že nemiluje Ukrajinu, ale nech mi niekto z galičanov, alebo niekto ďaľší z našich ukrajinských šovinistov povie s čistým svedomím, že keby on bol teraz medzi živými, odmietal by ruskú kultúru, Puškina, Gogoľa a im podobných a uznával by len galicijskú kultúru? Bezpochyby, že by ani minútu nezaváhal, a povedal, že on sa nikdy ruskej kultúry vzdať nemôže, a že nechce, aby ju ukrajinci odmietli. Ale súčasne s tým by pracoval na rozvoji svojej vlastnej, ukrajinskej (kultúry), ak by mu podmienky dávali možnosť to urobiť. Ale zároveň považujem za nevyhnutné, aby deti doma a v škole hovorili rovnakým jazykom, kde ich matka učila, (a) poznali podrobne dejiny svojej Ukrajiny, a jej geografia. A ako považujem za nevyhnutné, aby ukrajinci pracovali na vytvorení svojej vlastnej kultúry, tak považujem za nezmyslené a smrtiace pre Ukrajinu oddeľovať sa od Ruska, osobitne v kultúrnom slova zmysle. Pri jestvovaní u nás slobodného rozvoja ruskej a ukrajinskej kultúry môžeme rozkvitať, ale ak teraz teraz odmietneme prvú (myslené - ruskú) kultúru, budeme len podstiekou? (подстилкой) pre iné národy a nikdy nič veľké vytvoriť nedokážeme."

Павел Петрович Скоропадский, гетман Украины.
Pavel Petrovič Skoropadskij, hajtman Ukrajiny.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Zemakt »

Rase díky za článek, dobrá trefa :up: .

to Alchy: ty hajtmanovo paměti jsou z jakých let? V tom odkazu jsem si nikde toho nevšiml. Zajímalo by mne kdy prozřel? Tou Haličí záměrně myslel R-U, jakožto iniciátora či podporovatele myšlenek, ovšem dle té jeho narážky na jazyk to vypadá na víc než nejen to..
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Mirek58 »

Литература:
Скоропадський П.
СПОГАДИ, кiнець 1917-грудень 1918р.
Киiв - Фiладельфiя, 1995, с.233- 234.
Vydáno 1995
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Alchymista »

Po pravde neviem - v článku to nebolo.
Čo som našiel o knihe: miesto vydania Philadelphia a Kijev 1995, ISBN 5-7702-0845-7

Pavel Petrovič Skoropadskij sa narodil v roku 1873 vo Wiesbaden, a zomrel v roku 1945 v meste Metten (Nemecko).
Rod Skoropadských je ukrajinský rod kozáckych staršinov (казацко-старшинский род), neskôr šľachtický rod (дворянский род - dvoranský rod). Vyšli z neho dvaja hajtmani Ukrajiny (ten druhý bol Ivan Skoropodaskij (Иван Скоропадский) 1718—1722 - Pavel Petrovič bol jeho prapravnuk) a niekoľko predstaviteľov vyššej vojskovej "staršiny".
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od IgorT »

Tady jsou obrázky, doplnil jsem je i textem co jsem odvodil z obsahu (ty kreslené co byly v časopise byly prakticky nenajitelné). Další hromadu obrázků můžete najít u zdrojů i s texty v azbuce. Jsou zde i obrázky z článku, ale ty jsem zjistil je jsou jen náhledy (nejdou rozkliknou - tyto již ano). Celkově byla USS a rusínské (ukrajinské) národní povědomí záležitostí převážně jen území na R-U a národní povědomí zde vydrželo velice dlouho. Z počátku se jednalo o záležitost pouze mezi intelektuálními kruhy, později zapustilo kořeny v rámci R-U. V ostatních oblastech které si nárokovali to byla věc mnohem komplikovanější (i jen rozlohou). Stačí se podívat na setkání Rusínů a Záporožců. Dobře Pátrač zmínil autonomní snahy Rusínů v době rozpadu ČSR na území Zakarpatské Ukrajiny. Ideový základ byl stejný jako v době těsně na konci první Války jen s rozdílem dvaceti let.
Výborne, to som mal na mysli!
Pozoruhodné sú okrem iného nákolenníky u člena úderného družstva!
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Rase »

Alchymista:
Ten citát od Skoropadského znám, ale přijde mi poněkud schizofrení, že člověk který byl dosazen Němci (okupační silou) a po svém svržení prožil zbytek života v Německu, hlásá jednotu Ruska a Ukrajiny. Přeci jen pokud myslel rusko Rudé, s nimi sice měli Němci uzavřený mír, ale zároveň proti ukrajincům bojovali (než Němci udělali pořádek). Pokud myslel Rusko protibolševické, tak tady byli konzervativci chápající Ukrajinu jako část Ruska (kterým německá loutka, patrně nebyla po chuti).
Němcům asi bylo jedno co Skoropadský říká, jak se obléká a jakou kulturu vyznává. Hlavně musel být poslušný, manipulovatelný, schopný nastolit klid a hlavně dodávat do Německa potraviny (1 000 000 tun za několik měsíců). Nic z toho mu nevyšlo a tak jej němci přestali podporovat a to byl jeho konec.
Někteří lidé z něj dělají rusofila (kdo ví, možná byl) ale držel se německé sukně
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od jmodrak »

Skoropadského hetmánat staval na carských tradíciách. Preto bol tak izolovaný s vnútorne nepevný. Ako to bolo vystihuje Bulgagov v Bielej garde . Kto vie po rusky: https://www.youtube.com/watch?v=_Na9WS4N8wc 1.časť https://www.youtube.com/watch?v=G9NnJE52AWo 2 časť. On bol Bulgakov síce iba "untera", ale mal všetko z prvej ruky.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Alchymista »

Rase - To súhlasím, ale... Pokiaľ si tak preberiem postavy z obdobia revolúcie, konca prvej svetovej vojny a následnej občianskej vojny a intervencie, tak nejakou podobnou formou "schizofrénie" trpela asi väčšina z nich. A mám dojem, že nejak, prinajmenšom vnútorne, rozlišovali Rusko ako "matičku Rus", ako vlasť, a Rusko ako "bolševické Rusko" ako štát...
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Mirek58 »

Podle mne výpověd Skoropadského je přísně logická.
A zapadá do obrazu šlechtice. Datovaná je do roku 1917 - 1918, kdy Rusko bylo ve víru revolucí.
A Německé císařství proti tomu bylo vzor pořádku. Proto jeho příklon k Vilémovi. Já jej chápu jako snahu ochránit alespon část území před revolucí.
Podle mne jeho vyjádření a následné "poddanství" Vilémovi není v rozporu. Ale vykresluje obraz monarchisty, šlechtice starodávného rodu.
Pro kterého nebylo Německo úhlavním nepřítelem. Sice jednoduché uvažování, ale ne ojedinělé v té době.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Pátrač »

To vystoupení tak nějak odpovídá tomu co říká Mirek. Stará ruská či pod Ruskem žijící šlechta, byla ve své podstatě kosmopolitní, zvyklá na kontakty se šlechtou celé Evropy. Pro něho rudé blbnutí, které nakonec skončilo 70 let dlouhou katastrofou bylo jen přechodnou záležitostí a nedokázal si představit, že to samoděržaví či právě šlechtická vrstva celého imperiálního RUska nevyřeší za pár měsíců a vše se nevrátí ke starým pořádkům.

Pozitivní směřování proslovu k Rusku a Rusům chápu také jako založené na těchto starých kosmopolitních vazbách.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Rase »

Tak koukám že Skoropadský studoval na vysoké škole v Německu, navíc byl vysokým důstojníkem carské armády i před vypuknutím války (pořád byla dost německy orientovaná). Ona ta zmíňovaná schizofrenie v názorech na Německo a Rusko, je asi příznačná pro celou Carskou éru. Tady je přepsaná anglická wikipedie: http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4550.0 )
Pozoruhodné sú okrem iného nákolenníky u člena úderného družstva!
To je jen našité zesílení kolen, takovéhle kožené "chrániče" měly mít všechny kalhoty útočných oddílů (tuším že i zadek byl zesílený kůží). Problém byl ale v tom, že kůže byla nedostatkovým zbožím (to ale i samotná látka...), tak můžeš najít dost fotek vojáků s nepředpisovou výstrojí. Taky se lišila výstroj oficiálních útočných jednotek a neoficiálních co daly dohromady jednotlivé pluky (nebo organizačně níž) - u nich by si takovéhle speciální uniformy najít neměl, byť vojáci si dokázali sehnat cokoliv, pokud měli něco cenného na výměnu. Celkově panoval na konci války výstrojní chaos.
Myslím ale že se jedná především o představu ilustrátora. Přeci jen kvalitní výstroj šla hlavně na Italskou frontu. Východní fronta si vystačila se staršími modely (kupříkladu němci nosili na východní frontě, ještě dlouho staré piklhaubny - přilby s hrotem).
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Legie Ukrajinských sičových střelců

Příspěvek od Alfik »

K té "schizofrenii" (doufám že to tu nerozdmýchám a neskončí to jako ve vláknech ...):
Ona to je asi jen z našeho, či Německého a Ruského pohledu schizofrenie. Pro Ukrajince, je to prostě životní nutnost - žijí mezi "kladivem a kovadlinou", a pokud chtějí být samostatní, musí se spolčovat tu s tím, tu s oním, podle okolností do kterým my až tak vidět nemusíme.
S Ruskem sousedí. Jako my s Německem. Takže, jak říká Tolkien slovy Bilbo Pytlíka: "Kdo ví o drakovi, musí s ním počítat. Nepočítat s drakem o kterém víte, je hloupé."
Nejsou v tom sami. Podívejte třeba na pár příkladů z minulosti -
Poláky za Napoleona, který je de facto taky jen zneužil a dal jim houbeles a ne samostatnost,
Slováky za WWII, kdy dokonce byli jedním ze dvou států které napadly 1.9.39. Polsko (sic!) - nakonec z toho vyšli mnohem líp než Poláci protože jim to dnes nikdo nevyčítá a dnešní mladí Poláci to namnoze ani netuší...
A třetí příklad - Indie. Za WWII Indové hromadně fandili Němcům (a Britové to dodnes ne moc úspěšně "zatloukají") prostě jen proto, že Hitler se několikrát zmínil o tom, že Britská říše musí svým koloniím dát svobodu a nezávislost, a v Indii byly tyto tendence také už před válkou, nakonec těch let mezi válkou a osamostatněním Indie bylo jen málo.
Jak už zaznělo, mnozí z těch, kteří jsou dnes zostuzováni za spolupráci tu s Rusy, tu s Němci, chtěli svobodnou, nezávislou Ukrajinu, a pokud jim ten či onen "slíbil", tak slibům uvěřili... proto jsou mnozí (nechci jmenovat aby se sem nenahrnuli blbci) dodnes nálepkováni - a někteří právem a někteří asi i neprávem.
Plus, navíc, hodnotíme dnešním pohledem. My nevíme, kolik toho ten či onen Hetman v tom či onom století věděl o dějích, které se mimo Ukrajinu a v Evropě vůbec odehrávají jinde, o tom co se odehrávat bude, ve 20. a 21. století, nemohli vědět nic.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“