Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Rase »

Výswrerttftřižek.JPG

Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

"...válečných půjček neupisovali jen ti, kdo by si války přáli, ale byli mnozí, kteří nemohli nebo nedovedli odolati velikému tlaku úřednímu i jinému, morálnímu i hospodářskému; nechtějíce upisovati za hotové, upisovali na dluh, což zvláště bylo podporováno a vychvalováno. Byli i takoví, kteří ani o svém úpisu nevěděli, jako poručníci nebo poručenci, o nadacích ani nemluvě. Byli konečně i takoví, kteří ve zvýšeném zúrokování hledali zvýšení svého nepatrného důchodu." - Karel Leopold

V době první světové války, nebyla finanční situace Rakousko-Uherské říše nikterak zářná, přičemž nutně potřebovala peníze na financování válečných výdajů. Stát se tedy uchyloval k různým rekvizicím ale také nabídl, občanům a obcím, možnost investovat do válečných dluhopisů. Nazývalo se to upisování válečných půjček Kriegsanleihe nebo Kriegskredit. Tedy půjčení vlastních peněz nebo i peněz za tímto účelem půjčených. Vláda ve Vídni se tak rozhodla okopírovat německý model a první výzvu vydala již v listopadu 1914. Úpisy válečné půjčky byly v hodnotách 100 K, 200 K, 1.000 K, 2.000 K a 10.000 K (a její násobky). Stejně tak jako v Německu, byly i úpisy vydávány v pololetních intervalech, vždy v listopadu a květnu. Zde je nutno zmínit, že Předlitavsko a Zalitavsko vydávalo vlastní dluhopisy nezávisle. První dluhopisy měly úrok 5 % a byly splatné do pěti let. Tyto hodnoty se ale v průběhu doby měnily. Říše tímto opatřením zvyšovala svůj vnitřní dluh. Tato investice nebyla motivována pouze vidinou možného úroku (až 5,5 % ročně), ale také šancí získat různé úlevy. Příkladem může být zmírnění rekvizice, nebo vykoupení se z vojenské povinnosti. Příkladem může být rolník Bedřich Žatecký, který byl koncem ledna 1915 odveden do války: "Doma zůstal hospodařit můj otec 65 roků starý a stařičká matka. Bylo nutno hledati cestu, jak se dostat z vojny domů. Otec se radil doma na úřadech, jak by mě vymohl domů. Dostal radu – musíte míti upsánu válečnou půjčku a to dle velikosti majetku a dle toho, jak hejtman v Českém Brodě bude vaši žádost doporučovat. Bude se přihlížet, zdali jste včas a celý kontingent odvedl, býti v obci vzorem všem při plnění povinnosti ku státu." Hospodářství Žateckých, číslo popisné 11, v Klučově, se tedy muselo, dle odhadu majetku, upsat k válečné půjčce ve výši 7.000 K rozdělené do tří půjček. První v roce 1916 2.000 K, na druhou 2.000 K, na třetí 3.000 K. Po válce se prodaly půjčky se ztrátou 200 K na každém tisíci K, než se celá věc s půjčkami urovnala. V roce 1918 musel každý upisovatel složit dvacetiprocentní obnos z půjčky na úhradu výloh, které s přepsáním půjčky vzniknou. Celou tuto věc prováděla pojišťovna Fénix ve Vídni.
Vojáci se také často upisovali aby dostali dovolenou, děti byly ve školách nabádány aby přesvědčily neochotné rodiče a samy investovaly vlastní úspory (!) Jelikož nejnižší nominální hodnota dluhopisů byla 100 K, bylo jasné, že převyšuje finanční prostředky většiny dětí. V případě vydání třetí válečné půjčky v roce 1915, byl nově zaveden systém, kdy děti mohly darovat i jen malou částku a uzavřely bankovní úvěr na pokrytí zbytku částky. Tato školní kampaň přinesla ovoce, ve výši 13.000.000 K během tří let.
Pokud chtěli podnikatelé dodávat armádě, museli podepsat válečnou půjčku a pokud ředitel banky upsal velice málo válečných půjček, mohl být i zatčen. Občané nebo obce mnohdy nepůjčovaly dobrovolně, ale často pod nátlakem a v půjčkách utopili celý majetek. Na vsích byli sběrem válečných půjček pověřeni většinou učitelé, přičemž špatný výsledek byl známkou nízké loajality k říši a adekvátně trestán. Dle školní kroniky jedné obce je znám obnos, při IV. půjčce 6.000 K a při VII. půjčce 11.650 K. Mnoho obcí a městeček se tak velice zadlužilo, přičemž po vyhlášení samostatné republiky, už většina nedostala nic. Byť po válce byla část půjček proplacena. Válečných půjček bylo vyhlášeno celkem osm v Uhersku dokonce jedenáct. Zde je ale nutno dodat, že Uhersko vydávalo dluhopisy nezávisle na Vídni. Ke konci listopadu a na začátku prosince roku 1916 byla upisována pátá válečná půjčka, v květnu a na počátku června 1917 šestá a v listopadu v roku 1917 sedmá. Zajímavostí je, že válečná půjčka z roku 1915 měla být splatná do 1. října 1930 a stát si vyhrazoval možnost splacení před tímto dnem. Jistina válečné půjčky měla promlčecí dobu 30 let a samotný úrok se promlčoval po šesti letech. Může překvapit, že tyto listiny byly v Předlitavsku vydávány pouze v Němčině, což bylo velmi netypické. Pro lepší orientaci byl k ní připojen i překlad většiny textu v jazyce zemském. Možná i to byl jeden z příkladů, proč si tyto válečné půjčky našly masivní ohlas především jen u německého obyvatelstva a u zbytku obyvatelstva musely být spíše vynucovány. Válečné půjčky byly masivně propagovány v tisku a k vyhotovení plakátů byli najímáni nejpřednější malíři a grafici. Vznikla tak skvělá díla (litografie), která tematicky apelovala především na lásku k vlasti a podporu vojsk na frontě.

Zdroj:
http://www.rozhlas.cz/pred100lety/zazem ... i--1551756
http://www.investujeme.cz/clanky/inflac ... -z-korenu/
http://www.ww1propaganda.com/world-war- ... da-posters
http://sokolovsky.denik.cz/nazory_regio ... 81006.html
http://www.pohodar.com/diar/2015/listopad.htm
http://www.scanzen.cz/dobove-listiny/vyhlasky
https://de.wikipedia.org/wiki/Kriegsanleihe

austria-hungary4.jpg
05-03-oppenheim-kriegsanleihe-plakat.jpg
21hzaqm.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 15:15, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Rase »

Helft_uns_siegen.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 15:21, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Zemakt »

Zajímavé téma Rase. Ono to samotné shánění finančních prostředků pro bojující monarchii a charitu s tím spojenou mělo ostatně spoustu forem. Neméně zajímavý byl způsob získávání peněz pomocí tvz. železných bojovníků, nebo spíše přesněji "pobíjením hřeby". O co šlo? Většinou na popud některého uvědomělého občana, obecní inteligence či charitativního spolku, bylo iniciováno zhotovení dřevěné sochy, většinou ztvárňující rytíře nebo jiného bojovníka, který byl posléze za úplatu pobíjen kovovými hřeby. Méně movití občané pobíjeli hřeby železnými, smetánka pak stříbrnými a dokonce i zlatými. Odhalení takovéhoto uměleckého díla bylo většinou spojeno s větší obecní slávou, za nezbytných projevů předních občanů. Sochy posléze putovaly po kraji, přičemž v dalších městečkách a vesnicích se slavnostní pobíjení opakovalo. Pro představu kolik se mohlo vůbec na takové akci vybrat peněz, mohu zmínit chebskou slávu z 12. září 1915, kdy místní bojovník byl pobit hřeby za 25 000 K. Železný hřebík byl za kačku, stříbrný za bůra a pozlacený za rovnu pětku. Nezapomenulo se ani na omladinu, když školáci měli hřeb za 0,20 halířů. Obzvláště movití lidé mohli mít hřeb i s vlastními iniciálami (+ 10 K) či přímo svoji tabulku (50 K).

Když už jsem zmínil své rodiště, tak zde kromě bojovníka vznikla i jiná podobná specialitka, a to "štít Železné šestky" (Želená šestka, neboli chebský 6. zeměbranecký pluk). De facto se jednalo o stejnou ideu, ovšem s tím rozdílem, že místo tradičního bojovníka byl z lipového dřeva zhotoven štít s velikým číslem pluku uprostřed. A protože pravidelné vojsko nemohlo být za zeměbranou pozadu, za nějaký čas si svůj štít pořídili i místní "třiasedmdesátníci" (chebský 73. pěší pluk).

Obrázek

Zdroj:
http://www.vets.cz
Bolest v kameni, Zbyněk Černý/Tomáš Dostál
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Rase »

Pobíjení hřeby a Brněnský Wehrmann

Velice netradičním způsobem, kterak získat finance pro charitativní spolky v době války, bylo tzv. "pobíjením hřeby". I v tomto případě, se jednalo o tradici, jejíž původ se dá vysledovat v Německu a i v R-U se jednalo o velice oblíbenou společenskou akci, především pak v "německých" městech a to i na území dnešní České Republiky. Nejznámější sochou je Brněnský Wehrmann, postavený při ústí ulice Zámečnické do náměstí Svobody. Slavnostní odhalení se konalo za účasti arcivévody Leopolda Salvatora a prince Lobkowicze 1.srpna 1915. Wehrmann byl vztyčen k oslavě hrdinství rakousko-uherských vojsk v první světové válce a jeho autorem byl sochař, portrétista, tvůrce medailí a plaket Carl Johann Wollek (1862-1936).
Carl Johann Wollek se narodil 31.října 1862 v Brně. Otcem byl brněnský výrobce nářadí Caspar Wollek a matkou Anna Rennerová. V letech 1880–1883 stadoval na Odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, následovalo studium kresby u profesora Otty Königa v Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni a sochařství na prestižní mnichovské akademii výtvarných umění u profesora Ludwiga Hujera. Carl Wollek se sochařskému řemeslu vyučil ve Vídni, Mnichově, Berlíně a Paříži. Za své první pracovní příležitosti i možnost studia v zahraničí vděčil brněnskému mecenáši Friedrichu Wannieckovi (1838-1919). Dokonce bydleli ve stejném domě na Bäckergasse (Pekařská) č.11. Ve Wollkově rozsáhlém díle se prolínají historismus, neorealismus, naturalismus a secese. Získal řadu významných veřejných i soukromých zakázek, které se mu podařilo realizovat především ve Vídni a rodném Brně. Jeho tvorba se tematicky zaměřovala na portréty a sepulkrální tvorbu, důležitou roli v ní sehrála také výroba medailí a plaket. Zemřel 8.září 1936 ve Vídni a pohřben je na hřbitově v Hütteldorfu ve Vídni.
Nejednalo se ale pouze o samostatnou dřevěnou sochu, ta se totiž nacházela ukrytá pod ostře zahrocenou stříškou, na kamenném podstavci a po stranách měly stát dvě děla. Brněnský Wehrmann je popisován jako postava vojáka v plné zbroji v přilbici, rozkročená a opírající se vpředu o štít; u nohou sochy je znak Brna a silný dřevěný sloupek. Poblíž se samozřejmě nacházela pokladnička, a každý kdo do ní finančně přispěl, mohl vlastnoručně zatlouci hřeb s kulatou hlavou do sochy i stojícího sloupku. Méně movití občané pobíjeli hřeby železnými, smetánka pak stříbrnými a dokonce i zlatými. Různé spolky vytvářely celé obrazce, vojáci tam zavěšovali i svá vyznamenání. Výnosy sbírky byly určeny pro Fond válečných vdov a sirotků. JUDr. Hynek Bulín (jako očitý svědek) uvádí v Lidových novinách (27.10. 1928), že "z neděle 27.října 1918 na pondělí 28.října 1918 v noci uťali lidé Wehrmannovi přední díl hlavy a na její zbytek připevnili provolání Národního výboru, který nabádal k pokoji. Už den před tím vyrazila neznámá ruka brněnskému Wehrmannovi z rukou jeho strašlivý meč a v úterý (tedy 29.října 1918 - Menš) před půlnocí byla socha z náměstí odklizena". Wehrmann byl tedy od 30.října uložen a v roce 1919 rozhodlo město vrátit sochu autorovi. Protože však Carl Wollek v té době již v Brně nežil, zřejmě socha zůstala uložena neznámo kde. Děla z pomníku se nacházela ještě v roce 1922 ve starých jatkách na dvoře. V době nacistické okupace, po 15.3. 1939 (asi v dubnu 1939) byla však socha opravena a postavena nejdříve na dnešním Moravském náměstí u kostela sv. Tomáše před Místodržitelský palác (1939–1941), poté na Dominikánské náměstí do průjezdu Nové radnice. Definitivně byla odstraněna v roce 1945 a patrně zničena, jelikož další osudy nejsou známy. Brno tak přišlo o velice zajímavý pomník jedné éry. Níže se můžeme podívat, kterak vypadají jiné "pobité sochy" které se zachovaly až do dnešních dnů. Celý článek zde: http://palba.cz/viewtopic.php?f=93&t=7536

KRU76ee7a_P4002ewew.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 15:19, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Rase »

Zemakte, díky za zajímavé téma. Trochu jsem ten text od Brněnském Whrmannovi rozpracoval do samostatného článku: http://palba.cz/viewtopic.php?f=93&t=7536
Budu rád, když tam překopíruješ tvůj text výše - nechtěl jsem ho doslovně kopírovat - díky :)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U

Příspěvek od Rase »

Rozsáhlá policejní akce proti českým bankám

Dne 9. června 1916 proběhla rozsáhlá policejní akce, při niž byli zatčeni přední činovníci Živnostenské banky (nejsilnějšího českého finančního ústavu) Jaroslav Preiss a Rudolf Pilát. Obviněni ze sabotáže válečných půjček a z nekalých peněžních transakcí s nepřátelskými státy rakouské monarchie, byl i její vrchní ředitel Apollo Růžička, šéf oddělení emisí cenných papírů Ladislav Šourek, pozdější náměstek vrchního ředitele Antonín Tille a prokurista Josef Janda. Podobně postiženo bylo i vedení dalšího finančního ústavu Pražské úvěrní banky. Příčinnou zásahu byl fakt, že české banky dokázaly za dlužní úpisy vybrat pouze třetinu oproti německým bankám. Proto byli přední čeští finančníci vzati do vazby a začalo rozsáhlé vyšetřování. Ústřední postavou se zdál být zejména Jaroslav Preiss (1870-1946). Jaroslavu Preissovi nebyla přičítána jen neochota podporovat válečnou půjčku, ale také spolupráce s odbojem, nakonec strávil ve vazbě necelý rok a po amnestii císaře Karla byl propuštěn stejně jako mnozí jiní čeští finančníci a politici. Paradoxní je, že po propuštění se v září 1917 stal vrchním ředitelem Živnobanky. Banka se začala urychleně zbavovat zmíněných dluhopisů a finanční situace banky se tak začala překvapivě zlepšovat. Oproti tomu Německým bankám v Čechách se naopak moc nedařilo a přicházely o akciový kapitál.

ZB_8621_001_00002-1.jpg
bankéř Jaroslav Preiss

Jaroslav Preiss

Jaroslav Preiss studoval práva ve Štýrském Hradci, v Lipsku a na české Právnické fakultě v Praze. Koncem 19. století byl součástí studentského hnutí pokrokářů, přičemž náležel k frakci, která tíhla k mladočechům. Počátkem 20. století už patřil mezi členy Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a v jejím rámci k představitelům mladé generace okolo Karla Kramáře, kteří stranu v první dekádě nového století ovládli. Od roku 1904 redigoval Finanční listy, vydávané Živnobankou. Do ní nastoupil v roce 1907 na místo šéfa průmyslového a hypotečního oddělení a byl jejím vrchním ředitelem (v letech 1917–1938). V zemských volbách roku 1908 byl zvolen poslancem zemského sněmu za městskou kurii, obvod Dvůr Králové, Náchod, Hořice, Nové Město nad Metují. Byl kandidátem mladočeské strany. Za první světové války byl spolu s Rašínem a Kramářem zatčen a odsouzen pro velezradu. Pak ale byl po nástupu nového císaře Karla I. amnestován a zapojil se opět do veřejného života. Založil Spolek továrníků a výrobců hospodářských strojů, po jeho reorganizaci v roce 1918 na Ústřední svaz českých průmyslníků se stal jeho místopředsedou. 28. října 1918 jednal společně s Kramářem v Ženevě s Edvardem Benešem o podobě budoucího státu. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Na mandát rezignoval na 72. schůzi v září 1919. Svůj vliv si udržel i po celé meziválečné období a jím vedená Živnostenská banka měla v ekonomice rozhodující vliv a vlastnila takřka polovinu tehdejšího československého průmyslu. Několikrát se o něm uvažovalo jako o ministru financí a na konci 30. let i jako o možném kandidátu na prezidenta. Byl jedním z nejbohatších mužů první republiky, velmi široce podporoval kulturu a umění a na Právnické fakultě Karlovy univerzity přednášel politickou ekonomii.

Banky a bankéři: proti dluhům i monarchii - Václav Nájemník (2015)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Preiss
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“