Brněnský železný Wehrmann (1915-1945)

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Brněnský železný Wehrmann (1915-1945)

Příspěvek od Rase »

KRU76ee7a_P4002.jpg

Brněnský železný Wehrmann

Velice netradičním způsobem, kterak získat finance pro charitativní spolky v době války, bylo tzv. "pobíjením hřeby". I v tomto případě, se jednalo o tradici, jejíž původ se dá vysledovat v Německu a i v R-U se jednalo o velice oblíbenou společenskou akci, především pak v "německých" městech a to i na území dnešní České Republiky. Nejznámější sochou je Brněnský Wehrmann, postavený při ústí ulice Zámečnické do náměstí Svobody. Slavnostní odhalení se konalo za účasti arcivévody Leopolda Salvatora a prince Lobkowicze 1.srpna 1915. Wehrmann byl vztyčen k oslavě hrdinství rakousko-uherských vojsk v první světové válce a jeho autorem byl sochař, portrétista, tvůrce medailí a plaket Carl Johann Wollek (1862-1936).
Carl Johann Wollek se narodil 31.října 1862 v Brně. Otcem byl brněnský výrobce nářadí Caspar Wollek a matkou Anna Rennerová. V letech 1880–1883 stadoval na Odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, následovalo studium kresby u profesora Otty Königa v Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni a sochařství na prestižní mnichovské akademii výtvarných umění u profesora Ludwiga Hujera. Carl Wollek se sochařskému řemeslu vyučil ve Vídni, Mnichově, Berlíně a Paříži. Za své první pracovní příležitosti i možnost studia v zahraničí vděčil brněnskému mecenáši Friedrichu Wannieckovi (1838-1919). Dokonce bydleli ve stejném domě na Bäckergasse (Pekařská) č.11. Ve Wollkově rozsáhlém díle se prolínají historismus, neorealismus, naturalismus a secese. Získal řadu významných veřejných i soukromých zakázek, které se mu podařilo realizovat především ve Vídni a rodném Brně. Jeho tvorba se tematicky zaměřovala na portréty a sepulkrální tvorbu, důležitou roli v ní sehrála také výroba medailí a plaket. Zemřel 8.září 1936 ve Vídni a pohřben je na hřbitově v Hütteldorfu ve Vídni. Níže přikládám soupis jeho působení:

1889–1891 práce u prof. Otto Lessinga v Berlíně
1891–1894 sbíral pracovní zkušenosti v Itálii, u profesora Ludwiga Hujera v Mnichově a v Paříži
po svatbě s básnířkou Nesti Lyro si otevřel vlastní ateliér v Hietzingu v Rakousku
1903–1907 Moravský umělecký spolek
1907–1914 Sdružení výtvarných umělců moravských
1914–1922 předseda Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska
1922–1924 zástupce předsedy Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska


Nejednalo se ale pouze o samostatnou dřevěnou sochu, ta se totiž nacházela ukrytá pod ostře zahrocenou stříškou, na kamenném podstavci a po stranách měly stát dvě děla. Brněnský Wehrmann je popisován jako postava vojáka v plné zbroji v přilbici, rozkročená a opírající se vpředu o štít; u nohou sochy je znak Brna a silný dřevěný sloupek. Poblíž se samozřejmě nacházela pokladnička, a každý kdo do ní finančně přispěl, mohl vlastnoručně zatlouci hřeb s kulatou hlavou do sochy i stojícího sloupku. Méně movití občané pobíjeli hřeby železnými, smetánka pak stříbrnými a dokonce i zlatými. Různé spolky vytvářely celé obrazce, vojáci tam zavěšovali i svá vyznamenání. Výnosy sbírky byly určeny pro Fond válečných vdov a sirotků. JUDr. Hynek Bulín (jako očitý svědek) uvádí v Lidových novinách (27.10. 1928), že "z neděle 27.října 1918 na pondělí 28.října 1918 v noci uťali lidé Wehrmannovi přední díl hlavy a na její zbytek připevnili provolání Národního výboru, který nabádal k pokoji. Už den před tím vyrazila neznámá ruka brněnskému Wehrmannovi z rukou jeho strašlivý meč a v úterý (tedy 29.října 1918 - Menš) před půlnocí byla socha z náměstí odklizena". Wehrmann byl tedy od 30.října uložen a v roce 1919 rozhodlo město vrátit sochu autorovi. Protože však Carl Wollek v té době již v Brně nežil, zřejmě socha zůstala uložena neznámo kde. Děla z pomníku se nacházela ještě v roce 1922 ve starých jatkách na dvoře. V době nacistické okupace, po 15.3. 1939 (asi v dubnu 1939) byla však socha opravena a postavena nejdříve na dnešním Moravském náměstí u kostela sv. Tomáše před Místodržitelský palác (1939–1941), poté na Dominikánské náměstí do průjezdu Nové radnice. Definitivně byla odstraněna v roce 1945 a patrně zničena, jelikož další osudy nejsou známy. Brno tak přišlo o velice zajímavý pomník jedné éry. Níže se můžeme podívat, kterak vypadají jiné "pobité sochy" které se zachovaly až do dnešních dnů. Je docela smutné, že i v tomto případě se jedná o další kulturní památku, vedle Pražského Mariánského sloupu, kterou nám do budoucna upřel vznik Republiky a masivní potírání všeho "rakušáckého". Přeci jen Brněnský Wehrmann byl vztyčen na podporu vdov a sirotků, jejíž otcové padli ve válce a bylo jedno, zda se jednalo o Němce či Čecha.

Zdroj:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?a ... u&load=762
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?a ... &load=1639
http://www.wieselburg.gv.at/Der_Wehrmann_in_Eisen
http://www.bratislavskerozky.sk/sk/Cers ... nved-.html

KRU76ee7a_P4002ewew.jpg
img7774.jpg
Braunschweig_Eiserner_Heinrich_und_2_T-Shirts.JPG
zachovaný Eiserne Heinrich v Brunschweigu
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 15:18, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Brněnský železný Wehrmann (1915-1945)

Příspěvek od Zemakt »

Zkusím tedy navázat.

Idea výroby oněch výše zmíněných charitativních skulptur, většinou pocházela z popudu některého uvědomělého občana, obecní inteligence či charitativního spolku. Na základě čehož, bylo iniciováno zhotovení dřevěné sochy, většinou ztvárňující rytíře nebo jiného bojovníka, který byl posléze za úplatu pobíjen kovovými hřeby. Méně movití občané pobíjeli hřeby železnými, smetánka pak stříbrnými a dokonce i zlatými. Odhalení takovéhoto uměleckého díla bylo většinou spojeno s větší obecní slávou, za nezbytných projevů předních občanů. Sochy posléze putovaly po kraji, přičemž v dalších městečkách a vesnicích se slavnostní pobíjení opakovalo. Pro představu kolik se mohlo vůbec na takové akci vybrat peněz, mohu zmínit chebskou slávu z 12. září 1915, kdy místní bojovník byl pobit hřeby za 25 000 K. Železný hřebík byl za kačku, stříbrný za bůra a pozlacený za rovnu pětku. Nezapomenulo se ani na omladinu, když školáci měli hřeb za 0,20 halířů. Obzvláště movití lidé mohli mít hřeb i s vlastními iniciálami (+ 10 K) či přímo svoji tabulku (50 K).

Když už jsem zmínil své rodiště, tak zde kromě bojovníka vznikla i jiná podobná specialitka, a to "štít Železné šestky" (Želená šestka, neboli chebský 6. zeměbranecký pluk). De facto se jednalo o stejnou ideu, ovšem s tím rozdílem, že místo tradičního bojovníka byl z lipového dřeva zhotoven štít s velikým číslem pluku uprostřed. A protože pravidelné vojsko nemohlo být za zeměbranou pozadu, za nějaký čas si svůj štít pořídili i místní "třiasedmdesátníci" (chebský 73. pěší pluk).

Obrázek

Zdroj:
http://www.vets.cz
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“