Portugalský expediční sbor

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Portugalský expediční sbor

Příspěvek od Rase »

4b34110ec8cbbd2a2f61cbc907d69994_XL.jpg

Corpo Expedicionário Português

Konec 19. století byl pro Portugalsko ve znamení velké politické nestability a ekonomických potíží. V roce 1908 byl zavražděn král Karel I. a následník Luis Filip. Na trůn tedy nastoupil Manuel II., který byl ale po několika letech sesazen z trůnu a musel uprchnout do Anglie. Joaquim Teófilo Fernandes Braga (1843-1924) spolu s dalšími povstalci vyhlásili První republiku a postavil se do jejího čela. Nová republikánská vláda ale nedokázala stabilizovat ekonomickou a politickou situaci v zemi. V roce 1912 se pokusili royalisté opět převzít moc, ale byli poraženi. Během první světové války vyhlásilo Portugalsko neutralitu a držela se poněkud stranou dění, byť politicky Lisabon tíhl spíše na stranu států Dohody. Státy centrálních mocností využívaly Portugalské přístavy jako překladiště zboží a jako poměrně důležité základny při plavbách po Atlantiku. V roce 1916 ale došla Portugalcům trpělivost a zabavili část plavidel kotvících ve svých přístavech. Po diplomatické roztržce, vyhlásily Centrální mocnosti, Portugalsku válku. Stalo se tak 9. března 1916. Zde je nutno podotknout, že portugalská vláda se do této situace sama a dobrovolně vmanipulovala. Oproti jiným neutrálním státům, se ani jedna ze stran nepokoušela tlačit na vládu, aby si vybrala jednu ze stran. Portugalsko tedy do války nikdo nezval a zapojení této chudé země, do bojových operací v Evropě, bylo čirým kalkulem ze strany Lisabonské vlády. Důvodem byla přetrvávající ekonomická krize a především obava ze ztráty kolonií. Již před válkou totiž Británie zvažovala předání části portugalských kolonií, konkrétně portugalské Angoly a části Mosambiku, Německu, oplátkou za uznání britských zájmů v Perském zálivu. Vstupem do války, tak mohlo Portugalsko doufat v zachování dosavadních kolonií a snad i jejich rozšíření na úkor Centrálních mocností. Nejprve ale bylo nutno zformovat expediční armádu, která bude vyslána na Západní frontu.
Vláda v Lisabonu tedy založila Corpo Expedicionário Português (CEP). V srpnu schválila vláda navyšování počtu vojsk na 4000 mužů měsíčně. V roce 1917 vyhlásila portugalská vláda mobilizaci. První část portugalského kontingentu se vylodila v Brestu, již v únoru 1917 a do konce října se zde nacházelo 59 383 mužů. CEP spadal pod Britskou armádu, ale dříve než bylo možno jednotku nasadit na frontě, bylo nutno tyto vojáky přecvičit pro podmínky moderní, zákopové války. Často negramotní vojáci se museli naučit jak se správně pohybovat v zákopech, chránit se před plynovými útoky a kterak zacházet s bajonetem. Výcvik zcela převzala britská armáda, která nováčky vybavila britskou výstrojí, ocelovými přilbami, puškami a také lehkými kulomety Lewis. Vojáci se dostali na frontu ve Flandrech již v dubnu, půda byla rozmáčená a velkým problémem se stalo i jen samotné hloubení zákopů. Němečtí obránci zde navíc byli velice pevně usazeni na vyvýšeninách a jejich pozice byly vyztuženy betonovými pevnůstkami z prefabrikovaných dílů. Oproti spojeneckým jednotkám, zde měli též propracovaný systém střídání jednotek, kdy byli vojáci pravidelně stahováni do zázemí. Portugalští vojáci, které vedl Fernando Tamagnini de Abreu e Silva (1856-1924), museli bránit frontu širokou 40 kilometrů, přičemž od počátku k ideálnímu stavu scházelo zhruba 6 000 vojáků. Zásobení potravinami bylo nedostatečné a vyhladovělí vojáci obvykle nedostávali dovolenou, přičemž často strávili v mokrých zákopech až půl roku bez vystřídání, nebo stažení do zázemí. Nedostávali náhradu za opotřebované části výstroje a museli si vystačit pouze s uniformou, ve které připluli do Francie. V demoralizované armádě se rychle začaly rozmáhat dezerce a to dokonce i mezi důstojníky, kteří měli jít vojákům příkladem. Velitelé se sice snažili prolomit nepřátelské linie, ale proti zkušenému nepříteli neměli mnoho šancí a pouze se tak prohlubovala bídná situace expediční jednotky. Úmrtnost na Flanderské frontě byla extrémně vysoká a mnoho vojáků bylo zabito během nočních bojů, na které nebyli cvičeni. Již krátce po zaujetí pozic, čtvrtého dubna roku 1917, měla jednotka prvního padlého. Do šestého dubna 1918 ztratil CEP celkem 5 420 vojáků, z čehož 1 044 padlo v boji a mnoho Portugalců podlehlo nemocem. Doplnění jednotek o třetí brigádu nebylo umožněno, jelikož Britové dali při transportech přednost americkým vojákům směřujícím do Evropy. Celkově byl vztah mezi spojenci velice komplikovaný, přičemž postoj mnoha britských důstojníků k portugalským vojákům, hraničil až s rasistickým pohrdáním. Morálka často negramotných, podvyživených vojáků v potrhaných uniformách, tak došla do bodu mrazu a v CEP propukly vzpoury. Poslední kapkou byla vzrůstající aktivita na druhé straně zákopů.
Dne 9. dubna zahájili Němci druhou sérii ofenziv, operaci Georgette, která měla za cíl zmocnit se důležitého železničního uzlu v Hazebrouck a významných přístavů na pobřeží průlivu La Manche, konkrétně Calais, Dunkirk a Boulogne. V cestě německé 6. armádě, stála britská druhá a první armáda, které oddělovala řeka Lys. V rámci 1. armády se nacházeli i portugalští vojáci z neslavné Corpo Expedicionário Português a právě na ně zacílilo nepřátelské dělostřelectvo, čítající 1700 hlavní. Dělostřelecká příprava začala ve čtvrt na pět ráno a v sedm hodin se hnula i pěchota. Na portugalské pozice udeřila pětinásobná přesila o síle osmi divizí. Během několika hodin bylo zabito 1 938 spojeneckých vojáků, 5 198 zraněno a 7 000 zajato. Portugalské ztráty činily 327 důstojníků a 7 098 vojáků, což znamená třetinu všech bojeschopných vojáků a zároveň nevětší porážku v dějinách Portugalska. Do jedné hodiny odpoledne stály portugalské jednotky před totální porážkou. Fronta se rychle hroutila a portugalské jednotky ustoupily dokonce až o 11 kilometrů, což poněkud zaskočilo i německé jednotky, které se tak musely nebezpečně vysunout. Některé portugalské jednotky ale kladly houževnatý odpor. Především pak 4. a 10. pluk, na jižním konci fronty, které se spojily s rezervou XI. britského sboru a způsobily v řadách 1. bavorského pluku značné ztráty. Bavorský pluk tak musel přesunout svůj postup severněji. Nepřítele se podařilo zastavit osm kilometrů před Hazebrouckem, předsunuté německé jednotky se údajně přiblížily k městu až na 2-4 kilometry a obsadit Merville. Během bitvy u La Lys, která je v britské historii známé jako bitva u Estaires, se vyznamenali také jednotlivci. Jedním z nich byl prostý farmář Anibal Augusto Milhais (1895-1970), který měl na starost krýt kulometem Lewis bezpečný ústup spojeneckých jednotek. Intenzivní palbou zastavil a odklonil postup dvou německých pluků. Po té, co se ocitl za frontovou línií, kde zůstal po tři dny o hladu a žízni, zachránil skotského majora uvízlého v bahně a společně se vrátili do spojeneckých linií. Dodejme, že se Milhaisovi podařilo zachránit i zmíněný kulomet. Pro CEP byla ale tato bitva katastrofou a přeživší portugalští vojáci byli přeloženi do zázemí, kde kopali zákopy a opravovali cesty. O několik měsíců později, na sklonku války, se jedna divize CEP vrátila na frontu. V této jednotce byl opět Aníbal Augusto Milhais se svým kulometem Lewis a opět kryl ústup spojeneckých jednotek. Tentokrát přesnou palbou kryl ústup belgické jednotky, která se díky němu dokázala bezeztrát stáhnout do druhé linie zákopů. Za své příkladné chování byl Mihais vyznamenán nejvyšším portugalským vyznamenáním, Řádem věže a meče za udatnost, věrnost a zásluhy na bojišti (Ordem Militar da Torre e Espada do Valor, Lealdade e Mérito) čtvrté třídy. Získal také mnoho dalších vysokých vyznamenání, mimo jiné i francouzský Řád čestné legie (Ordre national de la Légion d'honneur). Dne 14. července 1919 se přeživší příslušníci CEP účastnili vítězné přehlídky vojsk Dohody v Paříži. Portugalsko sice ztratilo ve válce mnoho vojáků a německé ponorky potopily 80 portugalských lodí, ale jejich kolonie byly uchráněny. Při porcování poražených států, nebylo zapomenuto ani na díl pro Portugalsko. Versailleská mírová smlouva, mimo jiné rozhodla o zániku Německé východní Afriky (dnešní Tanzanie). Západní část země připadla Belgii a malé území Kionga Triangle, jižně od řeky Rovuma, přešlo pod správu Portugalců, jakožto součást Mosambiku. Zbylá část území byla zabrána Brity a pojmenována Tanganika. Nově nabyté území ale nemohlo vyřešit ekonomické problémy a země se dostala na pokraj bankrotu. Po účasti ve světové válce se ekonomická krize v Portugalsku ještě zhoršila, v roce 1926 vyústila v revoluci a byla nastolena Druhá republika, jejíž autoritativní režim razantně omezil opozici. Pro představu o hloubce politické krize, v období 1914-1918, se můžeme podívat na tento výčet vrcholných představitelů státu:

Hlava státu
1911 – 1915 – Manoel d´Arriaga
1915 – Theófilo Braga
1915 – 1918 – Bernardino Machado Guimaraes
1918 – Sidónio Pais

Předseda vlády
1914 - Bernardino Machado Guimaraes
1914 – 1915 – Victor Hugo de Azevedo Coutinho
1915 – generál Pimenta de Castro
1915 – Joas Pinheiro Chagas
1915 – José de Castro
1915 – dr. Alfonso Costa
1916 – 1917 – dr. António José d´Almeida
1917 – dr. Alfonso Costa
1917 – 1918 – Sidónio Pais

Ministr zahraničních věcí
1914 – 1915 - Bernardino Machado Guimaraes
1915 – 1916 – generál Pimenta de Castro
1916 – 1918 – Augusto Soares

Ministr války
1914 – 1915 – generál Piriera Eca
1915 – 1916 – generál Pimenta de Castro
1916 – 1918 – Norton de Mattos
1918 – Amilcar Motta
1918 – major Bernardino Ferreira


Zdroj:
http://www.operacional.pt/grande-guerra ... uniformes/
http://www.portugal1914.org/portal/pt/h ... -1914-1918
http://www.jn.pt/nacional/interior/era- ... id=1541095
http://www.dodouropress.pt/index.asp?id ... on=noticia
http://www.hat.com/Othr8/Nuno43P.htmlht ... om/page/12
https://pt.wikipedia.org/wiki/Soldado_Milh%C3%B5es
João Ninguém, Soldado da Grande Guerra
Chris Baker, The Battle for Flanders: German Defeat on the Lys, 1918
První Světová válka – J.M.Winter – Mladá fronta 1995


img_640x426$2018_04_12_11_26_00_295029.jpg
EXER_G1.jpg
EXER_G1.jpg (35.55 KiB) Zobrazeno 926 x
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 14:06, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Portugalský expediční sbor

Příspěvek od Rase »

Detailnější popis hrdinských činů Anibala Milhaise si můžete přečíst v novém vydání časopisu I. světová Speciál (největší hrdinové) vyšel dnes 6.10.2017
Rovnou sem ještě nakopíruju článek o portugalských přilbách: http://palba.cz/viewtopic.php?f=392&t=7685

Aníbal_Augusto_Milhais_(Condecoração).PNG
soldado_milhoes_foto_dr1258737b_base.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 14:07, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Portugalský expediční sbor

Příspěvek od Rase »

cep2.jpg
Guerra.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 14:09, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Portugalský expediční sbor

Příspěvek od Rase »

Portugalská přilba M1916

Poměrně málo známou přilbou, je portugalská přilba určená pro expediční jednotky bojující v Evropě, známé jako CEP (Corpo Expedicionário Português). První portugalští vojáci se vylodili v Brestu začátkem roku 1917 a bylo nutné je adekvátně vyzbrojit a vystrojit. Zde získali i britské přilby Brodie, rovněž ale vznikal nový, unikátní typ přilby a to M1916. Navrhl ji John MacIntosh, britský ředitel pro zásobování municí. Tvar přilby vycházel z portugalských přileb z konce 16. a počátku 17.století. Pro přilby bylo typické výrazné kanelování, které sice zvyšovalo odolnost proti úderům, ale v případě zásahu projektilem, fungovaly jako "lapače střel", které se tak nemohly odrazit stranou. Primárně se ale jednalo pouze o estetický prvek, který měl portugalské vojáky odlišit od jejich spojenců. Na jejich spodní části byly otvory, kterými byl protažen provázek, který držel vnitřní polstrování na místě a nebylo tedy nutné nýtování. Na bocích zvonu přilby byly vyraženy větrací otvory, typický byl i široký lem, podobný britské přilbě Brodie Mk.I, z roku 1915. Obě přilby byly užívány současně ale většina vojáků se musela spokojit s dostupnějšími britskými přilbami. Poměrně oblíbené byly i u britských důstojníků. Nejednalo se ale o první přilby užívané portugalskou armádou. Před válkou, nosili portugalští vojáci přilby s hrotem a mosaznými ozdobami, vycházející z německých přileb Picklehaube. Těmito přilbami byly vybaveny pouze jednotky četnictva (GuardaNacionalRepublicana). Později vznikla tropická přilba M1913, která připomínala obdobné přilby jiných států, její vrchol byl osazen malým hrotem, ten byl ale sejmut krátce po vstupu Portugalska do války na straně států Dohody.

Výstwweerrřižek.JPG
798c8abcd340cb2bc4b710d2d293d557.jpg
Portugalská přilba M1916
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 14:09, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Portugalský expediční sbor

Příspěvek od Rase »

plate16right.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“