Hvězdné války

Moderátor: Julesak

v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Poznámka

Příspěvek od v.m. »

"V 11.58 měla z kosmodromu PLESECK být vypuštěna raketa KOSMOS-3M s navigačním sputnikem Kosmos 1380 (PARUS), nicméně vlivem nesprávné dráhy došlo ke shoření v atmosféře (27.6.)."

Jen tak mě napadá, nemohlo jít ve skutečnosti o zkoušku útoku z nízké orbitální dráhy, pod legendou navigační družice ??? :!:
Naposledy upravil(a) v.m. dne 2/8/2011, 19:58, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Možné je všechno.
Když pak hledáš do souvislosti, dostáváš se do oblasti spekulací, kteří tu někteří nemají vysloveně rádi.

Jinde píší - porucha druhého stupně, nekorektní nízká dráha (LEO)
Tj. na této dráze (122 x 274 km, 82.9°) kroužil několik dní.

Pokud si tedy zaspekulujeme, tak dráha mohla procházet přes nějaké strategické místa v USA a pokud by to byla JZ, nebyl by pro ni problém přejít do režimu "návratového pouzdra".

No a když si to nastavíme, tak po startu mohla bouchnout někam sem:
Obrázek

A další dny až do svého zániku prolétala nad USA...
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Keď sa pozriem na Space40, tak v období máj-jún 1982 urobili sovieti tieto kozmické štarty:

Kosmos 1356 - štart 1982-05-05 08:01 UT, kozmodrom Pleseck, nosná raketa Vostok-M - družice pro elektronický průzkum 2. generace typu Celina-D (typové označení 11F619)
Kosmos 1357 - Kosmos 1364 1982-05-06 18:07 UT, Pleseck , Kosmos-3M - Telekomunikační družice typu Strela-1 typové označení 11F610 (osem družíc naraz)
Sojuz-T 5 - 1982-05-13 09:58:05 UT, Bajkonur, Sojuz-U - posádka pre Saljut 7
Kosmos 1365 - 1982-05-14 19:39 UT, Bajkonur, Ciklon-2 - družice pro radiolokační průzkum oceánů (systém Legenda-2)
Kosmos 1366 - 1982-05-17 23:50:00 UT, Bajkonur, Proton-K/DM - telekomunikační družice (geostacionárna) typu Potok alias Gejzer (typové označení 11F663)
Kosmos 1367 - 1982-05-20 13:09 UT, Pleseck, Molnija-M - Tříose stabilizovaná družice včasné výstrahy typu "Oko"na dráhe typu Molnija
Kosmos 1368 - 1982-05-21 12:40 UT, Bajkonur, Sojuz-U - Fotoprůzkumná družice 3. generace typu Oblik alias Zenit-8 typové označení 17F116
Progress 13 - 1982-05-23 05:58:49 UT, Bajkonur, Sojuz-U - nákladná loď k Saljut 7
Kosmos 1369 - 1982-05-25 09:00 UT, Pleseck, Sojuz-U - Družice pro dálkový průzkum typu Resurs-F1 (typové označení 17F4)
Kosmos 1370 - 1982-05-28 09:10 UT, Bajkonur, Sojuz-U - Fotoprůzkumná družice 4. generace typu Jantar-4K alias Kobalt alias Oktan (typové označení 11F695)
Molnija-1 54 - 1982-05-28 22:02 UT, Pleseck, Molnija-M - Tříose stabilizovaná telekomunikační družice typu Molnija-1 (typové označení 11F67) na dráhe typu Molnija
Kosmos 1371 - 1982-06-01 04:37 UT, Pleseck, Kosmos-3M - Telekomunikační družice kurýrního typu Strela-2 (74.04° 100.74 min 784 km - 803km)
Kosmos 1372 - 1982-06-01 13:57 UT, Bajkonur, Ciklon-2 - družice pro radiolokační průzkum oceánů US-A (64.91° 103.94 min 908 km 982 km)
Kosmos 1373 - 1982-06-02 12:49 UT, Bajkonur, Sojuz-U - fotoprůzkumná družice 3. generace typu Oblik alias Zenit-8 typové označení 17F116
Kosmos 1374 - 1982-06-03 21:30 UT, Kapustin Jar, Kosmos 3M - raketoplán BOR-4-2
Kosmos 1375 - 1982-06-06 17:10 UT, Pleseck, Kosmos-3M - terčová družica typu Lyra
Kosmos 1376 - 1982-06-08 07:45 UT, Pleseck, Sojuz-U - Družice typu Resurs-F1 (typové označení 17F41)
Kosmos 1377 - 1982-06-08 12:00 UT, Bajkonur, Sojuz-U - Fotoprůzkumná družice 4. generace typu Jantar-4K alias Kobalt alias Oktan (typové označení 11F695)
Kosmos 1378 - 1982-06-10 17:37 UT, Pleseck, Ciklon-3 - Družice pro elektronický průzkum 2. generace typu Celina-D (typové označení 11F619)
Kosmos 1379 - 1982-06-18 11:04 UT, Bajkonur, Ciklon-2 - Zdokonalený prototyp protidružicové zbraně (typové označení model IS-A [=istrebitel' sputnik-aktivnyj] index 4Ja11) - posledný test
Kosmos 1380 - 1982-06-18 11:58 UT, Pleseck, Kosmos-3M - navigační družice typu Parus (typové označení 11F627) - neúspešná, nedosiahla predpokladanú dráhu vo výške cca 1000km
Kosmos 1381 - 1982-06-18 13:00 UT, Bajkonur, Sojuz-U - fotoprůzkumná družice 3. generace typu Oblik alias Zenit-8 typové označení 17F116
...
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

No, GLONASS není plně funkční ani teď, takže s prezentací jeho funkčnosti by to nebylo tak žhavé. Navíc v roce 82 byla vypuštěna jeho teprve první (testovací) družice. Vemte, že i GPS byl plně funkční tuším až v roce 1994.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

To je síce pravda, ale Parus nie je Glonass - Parus je Parus a zodpovedá zhruba americkému systému Transit.
- systém Parus (s družicami 11F627 Parus a 11F643 Cikada) - typická dráha je 950 km x 1005 km, 82.9° (funguje dodnes ako dvojúčelový systém - vojenský (Parus) a civilný? (Cikada) navigačný a spojovací/kurierny ("store-dump communication") systém)
- systém Glonass (družica 11F654 Uragan a modernizované - 14F113 a ďalšie) - typická dráha je 19100 km x 19100 km, 64.8°

Tých navigačných systémov je i dnes v prevádzke niekoľko (a nielen v Rusku), GPS a GLONASS sú len najznámejšie, pretože majú významné civilné rozšírenie. O spojovacích platí to isté
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Jistě, šlo mi o GLONASS a ne o nic jiného. Protoho taky porovnávám s GPS, protože je to jediný další systém, který má alespoň reálnou možnost v nejbližší době zahájit funkční provoz ala GPS (a předchozí příspěvky byly cíle více na něj).

Ostatně GPS jako takový je v současné době jedinečný a přestože máme další systémy, která mají podobné poslání, žádný se GPS nerovná. Mimochodem, zajímavé je, že obvykle, když se ukazují systémy, které mají GPS konkurovat, tak se dokazuje, jak jsou lepší. Jenže obvykle se porovnávají jejich ideální parametry proti starému GPS a ne proti jeho nejnovější provozní verzi.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
arten
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2707
Registrován: 10/3/2010, 01:30

Příspěvek od arten »

jedna techn. poznámka - pokiaľ sa dobre pamatam, americky system sa vola GPS Navstar, nie "GPS." Pricom GPS v nazve bolo (a je) vseobecne pomenovanie pre globalny system urcovania polohy. Cize v sirsom zmysle je GPS aj Glonass aj Galileo...
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Bojové kosmické bloky

Příspěvek od v.m. »

Úvodní poznámka: Problematiku pojímám značně "rámcově". Mimo jiné také proto, aby byl prostor pro další příspěvky (např. Alchymista na jiném vláknu se této problematiky také částečně dotknul) a aby ji bylo možno dále rozvíjet, na základě poznatků od více přispívatelů.

ObrázekBOJOVÉ KOSMICKÉ STANICE

Rozhodující pro zahájení prací na bojových kosmických systémech mělo první usnesením ÚV KSSS a Rady ministrů „Pro zkoumání možností vytvoření zbraňových systémů vedení bojových činností ve vesmíru a z vesmíru“ „постановления ЦК КПСС и Совета Министров СССР "Об исследовании возможности создания оружия для ведения боевых действий в космосе и из космоса“ z roku 1976. Další usnesení k pracdem na SKIF-D „Скиф-Д " bylo přijato 27. února 1986, pod číslem N135-45.

Vývojovými a konstrukčními pracemi byl pověřen závod NPO ENERGIA, jako zastřešující podnik, ve spolupráci s podnikem pro vývoj laserových zbraní „ASTROFYZIKA“ a závodem pro vývoj zbraňových systémů „NUDELMANN“.


„Na základě tohoto (těchto) usnesení provádí NPO práce zaměřené na využití kosmických prostředků k vedení bojové činnosti, ničení balistických raket za letu a důležitých vzdušnách, pozemních a námořních cílů. K ničení vojenských kosmických objektů byly rozpracovány dva systémy na stejném konstrukčním základě s různými druhy výzbroje, včetně laserové a raketové“.
Jeden z typů byl určen pro nízké oběžné dráhy a druhy pro střední a geostacionární. Prostředek s raketovou výzbrojí byl mnohem lehčí a umožňoval nést větší zásobu paliva, což ho určovalo pro systémy skupinových obranných zařízení na nízké orbitální dráze.

Po vyhodnocení charakteristik pravděpodobné bojové činnosti takovýchto prostředků, byla za nejvhodnější vybrána „základna“ orbitální stanice 17K DOS, se kterou mělo NPO značné zkušenosti. Z této základny byl vyvinut prostředek 17F19 SKIF (17Ф19 "Скиф") určený jako nosič laserových zbraní a prostředek 17F111 KASKAD (17Ф111 "Каскад") jako nosič raketových zbraní.
K vypuštění stanic měly sloužit v experimentální fázi TN 8K82K PROTON-K a později systém BURAN 11F35OK (raketoplán), který měl rovněž sloužit pro jejich podporu. Rovněž byla zvažována možnost doplnění bojových stanic vesmírnou lodí SOJUZ s posádkou dvou kosmonautů v trvání letu do 7 dnů.
Systém KASKAD měl proti MBR na pasivní dráze letu používat malé stíhací rakety s vysokou účinností. Pro zkoušky ve vesmíru měl sloužit dopravní PROGRESS.
V první etapě v létech 1986-88 se plánovalo uskutečnění pěti takovýchto letů pro program KASKAD. Byla zahájena jejich výroba v podniku “ZEM“ a nesly opznačení 129-133. Nutno poznamenat, že k vlastnímu vypuštění nedošlo.

Pro údery proti důležitým pozemním cílům bylo plánováno využití kosmické stanice na bázi 17K DOK, kde měly být umístěny jaderné „moduly“ s bojovými hlavicemi. Na povel se měly moduly oddělovat od stanice a vlastním manévrem zaujímat plánovaná výchozí postavení, ze kterých by byly plněny bojové úkoly, po vydání povelu. V této souvislosti se zvažovalo také využití experimentálního BURANu, respektive jeho bloku BOR (аппараты семейства "БОР").


Obrázek

Obrázek

Obrázek


Obrázek
Naposledy upravil(a) v.m. dne 3/8/2011, 15:25, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

K tomu poslednímu obrázku....

23/12/2008 http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=51989
že mne tehdy nenapadlo, že se bojové moduly neskrývají v hlavici třetího stupně Energie (i když proč ne), ale je to samotný Buran kamuflován jako prázdný raketoplán....
Kolik asi tak Buran battle station doopravdy při startu vážil a co na oběžné dráze ty tři hodiny prováděl...


Maskirovka jak sviňa - Prázdnou skořápku klidně vystavovali... Nebo to byl jen model...
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

pokračování .....

Příspěvek od v.m. »

Kdo se chce podrobněji věnovat studiu vývoje kosmických stanic, včetně vojenských, v anglickém jazyce pouze, je níže uveden název a odkaz na studii NASA.

NASA RP 1357 „Mir Hardware Heritage“ March 1995 (Hardwarové dědictví „MIRu)"
David S. F. Portree
http://www.palba.cz/dload.php?action=file&file_id=68


pokračování k BURANu .......

Obrázek

Obrázek


Každé vypouštěcí zařízení v nákladovém prostoru BURAN umožňovalo nesení 5 ks bojových modulů (viz výše). Literatura uvádí, že boční manévr každého modulu mohl činit 1100 – 1500 km, z čehož bylo kalkulováno, že jeden modul mohl ničit na souši/vodě cíle v okruhu 3000 km.

Údajně se uvažovalo i o jiných úkolech pro kosmické lodi. Mělo jít o „zaminování“ vesmírného prostoru raketoplánem BURAN, které mělo zabránit realizaci americké Strategické obranné iniciativy.

Zkoušky elementů tzv. „výbušného“ mraku byly, vysoce pravděpodobně, na zemi testovány.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Prostriedky, zobrazené na poslednej slide ako bojový náklad raketoplánu Buran mali byť veľmi pravdepodobne odvodené od experimentálneho raketoplánu BOR-4, čo je model 1:2 plánovaného raketoplánu Spiral. Hmotnosť Bor-4 bola cca 1200kg, s palivom cca 1450kg.
Veľkosť zrejme postačuje na inštaláciu bojovej časti s výkonom až do 1Mt, prostriedok je pritom i dnes takmer nezasiahnuteľný - pri priblížení k cieľu vo výške 30-80km pri rýchlosti Mach 10-25 je príliš rýchly a príliš vysoko na prostriedky PVO - a príliš obratný a príliš nízko (za predpokladu automatických "protiraketových" obranných manévrov) na prostriedky PRO - predstavuje tak veľmi vyspelú a obratnú MaRV.

Prostriedok 17F111 Kaskad (17Ф111 "Каскад") sa dostal do štádia prípravy, mal byť vynášaný upravenými Progressmi, ale napokon bol zrušený a rozpracované Progressy boli späť prestavané na štandardné nákladné. Takže nejaké bojové strely by mohli aj fyzicky existovať v nejakom ruskom sklade.

Pre raketoplán Spiral boli pripravované raketové riadené strely kozmos-kozmos s rádiolokačným samonavedením, hmotnosťou 25kg a dosahom 40km. Iná verzia strely kozmos-kozmos mala mať hmotnosť 150-170kg, rádiolokačné navedenie, dosah do 200km, zásobu rýchlosti 700m/s a dobu samostatnej činnosti do 120 minút.
Prvá verzia mala zrejme slúžiť proti cieľom na koorbitálnej dráhe, druhá, s veľkou zásobou rýchlosti, proti cieľom na križujúcich sa alebo mimobežných dráhach - zásoba rýchlosti 700m/s postačuje na zmenu výšky o viac ako 500km a/lebo zmenu sklonu dráhy o takmer 5° a potrebné korekcie.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

pokračování .....

Příspěvek od v.m. »

Ještě ke stanicím ALMAZ a programu IS

Výběr z odkazu wikipedia - http://cs.wikipedia.org/wiki/Almaz k programu ALMAZ (v českém jazyce). Úplný odkaz na ruskojazyčné stránky je uveden v závěru.

Lze reálně předpokládat, že tento systém, v případě potřeby, politické vůle a dostatku financí, by byl nejsnadněji realizovatelným i v současnosti (budoucnosti), ať už v pilotované verzi, či v automatickém režimu. Rozvoj automatizace kosmických letů by to bezesporu umožnil.

Na druhé straně program IS (istrebitěl sputnikov) přepadových družic, který byl rovněž v minulosti v SSSR testován, se mi nejeví jako „ideální“ prostředek vedení války v kosmu. Základním problémem je, že systém byl založen na konvenční náloži přepadové družice, která vyžadovala navedení „ničitele“ nepřátelských družic do těsné blízkosti družice, která má být zničena. Zahraniční prameny uvádí, že tato vzdálenost by měla být od 10 do 50 metrů. Údajně jej v současnosti testuje Čína.

Dosáhnout takovéto přesnosti navedení okamžitě po dosažené stanovené dráhy je značně obtížné. Pokud ke korekci dráhy letu je zapotřebí dalších obletů, je zřejmé, že čas pro přiblížení k ničenému tělesu je značný a z tohoto důvodu může být i neefektivní pro okamžité řešení situace.

Stanice vybavené raketovou výzbrojí, viz OPS-4, by byla schopna vedení účinné palby na velké vzdálenosti a do vyřešení problémů s kosmickým využitím laserových zbraní (napájení), zřejmě jediným účinným prostředkem vedení bojové činnosti v kosmu.

I když, vzhledem k tomu, co uvádím dále, nelze vyloučit, že IS by znovu ožily.

Pouze připomínám, že IS systém byl vyvinut v šedesátých letech. Měl zahrnovat systém automatického odpálení na Bajkonuru, družicové průzkumné radarové systémy a byl řízen z centra n Noginsku u Moskvy. Do výzbroje byl přijat v roce 1968. Jako nosiče byly použity 11K69, což byla orbitální verze R-36 (SS-9), mobilního typu.

IS systém byl postupně modernizován jako IS-M (1978). Údajně mohl působit proti cílům na výškách 250-2200 km a ve vzdálenosti od IS 250-1000 km, se sklony od 50 do 130 stupňů.

Předpokládaná pravděpodobnost ničení byla mezi 70-80%. Jak už jsem uvedl, systém pravděpodobně vyžadoval pro přiblížení k ničenému cíli 2 otáčky, což mohlo znamenat, že vlastní „přepadení“ mohlo celkově trvat od 3 do 5 hodin. SSSR sice testoval přiblížení s „jednou otáčkou“ v létech 1976-77, ale následně se musel vrátit ke „dvěma“.

Poslední test systému proběhl v průběhu zmiňovaného cvičení Štít-82, protože od roku 1983 platilo jednostranně vyhlášené moratorium ze strany SSSR, další testy nebyly prováděny.

Nicméně, vývoj pokračoval a nový systém byl nazván IS-MU, který měl umožnit napadení manévrujících družic. V roce 1990 měl být údajně systém modifikován na 11K77 Zenit nosiče.

Po rozpadu SSSR byl systém, v roce 1993, stažen z výzbroje.

Tento program nebyl jediným anti-satelitním systémem. Už v minulosti demonstroval SSSR snahu vždy reagovat na každý nový vyvíjený systém v USA. Tak tomu bylo i v případě letounového ASAT. SSSR rozhodl o vývoji systému KONTAKT pro odpalování z letounů Mig-31 (schválen 27. 12. 1984, USA provedly první testy počátkem roku 1984).

Systém KONTAKT měl umožnit v průběhu 36 hodin vynést 36 interceptorů na výšky 120-600 km. Modernizací se pak mělo, dosáhnou výšek až 1500 km. Program byl ukončen ještě před rozpadem SSSR.

V současnosti by zde mohly být ještě pozůstatky systému NARJAD (NARJAD-V), kdy byly provedeny letové testy v roce 1990 (i myslím později) s raketou ROKOT.

Poznámka: Rusové rovněž modernizovali nejaderný protisatelitní systém moskevské ABM, pod názvem AMULET.

Program Almaz (Алмаз - „diamant“) byla série vojenských vesmírných stanic vyslaných do vesmíru Sovětským svazem pod názvem Saljut. Stanice Almaz vyvíjela od roku 1964 konstrukční kancelář Vladimira Čeloměje OKB-52 (později CKBM, resp. NPO Mašinostrojenija). Úspěšně obydleny byly dva Almazy – Saljut 3 roku 1974 a Saljut 5 v letech 1976 – 1977. Součástí programu byl vývoj lodí TKS, majících za úkol dopravovat kosmonauty a zásoby na Almazy, nakonec ale kosmonauty na stanice vozily lodě Sojuz. Lodě TKS byly pouze vyzkoušeny v bezpilotním režimu, pilotované lety byly zrušeny.

Oficiálně začala práce na programu Almaz roku 1965, kdy vojáci (GUKOS, Hlavní správa kosmických prostředků) předali ministerstvu všeobecného strojírenství požadavky na kosmickou stanici. Úkolem stanice bylo sledování a zjišťování vojenských cílů malých rozměrů a/nebo částečně maskovaných. Získané informace měli vyhodnocovat kosmonauti na místě, nejdůležitější odvysílat na Zem, ostatní poslat v návratových kapslích. Projekt dostal jméno Almaz.

Roku 1967 byl schválen projekt a určeny termíny výroby. V Závodě Chruničeva začala produkce prvních exemplářů stanice. Roku 1969 už bylo vyrobeno několik testovacích i letových trupů.

První stanice Almaz byla vypuštěna 3. dubna 1973 pod názvem Saljut 2. Almaz 1 zanikl v atmosféře 28. května 1973.

Almaz 2 byl, pod názvem Saljut 3, vypuštěn 25. června 1974. Ve dnech 5. – 19. července byla osídlena dvoučlennou posádkou přiletivší v Sojuzu 14. Druhý pokus o obydlení (Sojuz 15, 26. – 28. srpna 1974) selhal pro závadu přibližovacího systému Igla. Stanice zanikla v atmosféře 24. ledna 1975.

Další Almaz byl vypuštěn 22. června 1976 jako Saljut 5. Ke stanici vzlétly tři posádky v lodích Sojuz 21, 23 a 24. U prostředního letu selhal přibližovací systém, ostatní dvě obydlení stanice byly úspěšné.

Čtvrtá stanice Almaz měla být připravena k letu roku 1978. Státní komise rozhodla o zrušení letů stanic OPS.

Ještě roku 1978 byla zahájena výroba tří Almazů T. První z nich byl dopraven na Bajkonur koncem roku 1980, ale pod tlakem ministra obrany Ustinova v prosinci 1981 byl usnesením vlády a ÚV program Almaz T zrušen, připravená stanice měla být rozebrána. Navzdory vládnímu rozhodnutí bajkonurští inženýři stanici uschovali na kosmodromu a po smrti ministra (prosinec 1984) mohl být program opět oživen.

První Almaz T byl ztracen při neúspěšném startu rakety Proton 29. listopadu 1986. Druhý byl vypuštěn 25. července 1987 pod názvem Kosmos 1870 (tehdy označován za družici typu Resurs R).

Proton s posledním exemplářem označeným Almaz 1 odstartoval 31. března 1991. Pořizoval radarové mapy, které byly následně prodávány zájemcům po světě.

Začátkem devadesátých let GKNPC Chruničeva pracovalo na další verzi bezpilotního Almazu značené Almaz 1V a projektovalo Almaz 2. Starty předpokládalo roku 1996 a 1998. Pro nedostatek financí byl program zrušen.

Hlavním přístrojem stanice OPS byl velký optický teleskop (průměr zrcadla 1 metr, ohnisková vzdálenost 6,3 metru) určený pro snímkování letišť a raketových základen. Snímky měla zpracovávat obsluha stanice. Ta měla své stanoviště v předním, menším (průměr 2,9 metru) z válců, ve kterém se nalézala obytná část a řídící pult systémů zabezpečení životních podmínek a byl opatřen spojovacím zařízením lodí Merkur.

Stanice OPS-4 měla pozměněné přístrojové vybavení, především velký fotoaparát Agat 1 byl nahrazen jinými přístroji. Sojuzovský stykový uzel byl přemístěn na přední konec stanice, na původním místě byl instalován stykový uzel pro TKS. Místo kanónu nesla dvě střely kosmos-kosmos taktéž vyvinuté Nudelmanovou konstrukční kanceláří.

Loď TKS se skládala ze systému SAS (havarijní záchrana při startu), úseku BSO (přistávací motory), vlastní návratové kabiny (VA, také Merkur) a funkčně nákladního bloku (FGB) určeného pro dopravu nákladu pro stanici. Loď byla velká, na délku 17,51 metrů, průměr až 4,15 metru. K jejímu vynesení byla používána raketa Proton.

Zdroje: wikipedia a dále
AFANASJEV, I.; MARININ, I.; ŠAMSUTDINOV, C.. Четверть века «Алмазу». Новости космонавтики http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/cont ... 9/49.shtml
POLJAČENKO, V.. Письма читателей. Новости космонавтики http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/cont ... 7/50.shtml
AFANASJEV, I.. Другой корабль. Новости космонавтики http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/cont ... 8/33.shtml
ŠAMSUTDINOV, S.. "АЛМАЗНЫЕ" космонавты. Новости космонавтики http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/cont ... 5/53.shtml
http://www.russianspaceweb.com/almaz.html
http://www.russianspaceweb.com/tks.html
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Alchymista: Jak daleko se v tom Sověti dostali? Zůstali jen u modelu?
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Dzin
To by som nepovedal - Bor-4 letel štyri krát ako družica Kosmos na orbitálnej a niekoľko krát suborbitálne do výšok 100 - 450km. V záverečnej fáze testov už bol projekt Spiral fakticky "odpískaný". Model 1:1 - MiG-105 fungoval dobre a zrejme by ho dotiahli do funkčnej podoby, ale chýbal hypersonický nosič - s predpokladanými výkonmi nad SR-71 ale asi štyri krát ťažší, pretože mal fungovať ako "prvý stupeň", ktorý by dopravil raketu s raketoplánom Spiral do výšky cca 30 km pri rýchlosti Mach 3,5+. Zvažoval sa i štart Spiralu pomocou rakety Sojuz, ale to bolo zamietnuté ako málo operatívne a riskantné - nedal sa rozumne vyriešiť systém záchrany v prípade havárie nosnej rakety. Teoreticky by sa dal použiť aj Zenit (mal mať plne automatizovanú prípravu k štartu - na štart stačili dve hodiny od vydania povelu aj s dopravou na rampu a tankovaním, dopravu na rampu zabezpečili dvaja ľudia - strojvodca a posunovač :roll: , zvyšok zabezpečila automatika), ale ten bol vtedy ešte vo vývoji a nespoľahlivý.

Bory potom slúžili pri svojich orbitálnych letoch okrem iného na testy materiálov pre Buran - testoval sa materiál na tepelný štít a celá s tým spojená technológia - lepenie, špárovanie, povrchová ochrana... Rusi sa v tom dostali o čosi ďalej ako američania s kompozitmi uhlík-uhlík použitými na STS - ruský materiál bol údajne mechanicky odolnejší a menej "horel" pri prielete atmosférou.

Indíciou o možnom pokračovaní vývoja prostriedkov podobných BOR-4 sú napríklad neoverené správy o ruských hyperzvukových manévrujúcich hlaviciach pre balistické rakety - to je ale už tenký ľad dohadov.
Každopádne - Topol a UR-100 s vrhnutou hmotou cez 1000 kg by na dopravu o tretinu zmenšeného telesa podobného Bor postačovali, R-36 s vrhnutou hmotou cez 9500kg by mohla dopravovať 4-6 manévrujúcich hlavíc vo veľkosti pôvodného Bor-4 a možno 8-10 zmenšených (R-36 podľa dôhod nesie len 10 bojových hlavíc, ale jej nosnosť by postačovala na 35-40 hlavíc s výkonom 150-250kt. Aktuálna zostava je 10 bojových hlavíc a 40+ "ťažkých" klamných cieľov, ktoré bojové hlavice doprevádzajú až zem.
).
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Příspěvek od v.m. »

..... pokračování

Ještě jednou Čeloměj kontra Koroljov


Po konci „studené války“ (v uvozovkách, protože je otazné, zda vůbec studená válka jednoznačně skončila rozpadem bipolárního světa), se v celé řadě analýz objevuje, že vedení SSSR bylo „ve vleku“ vojensko-průmyslového komplexu.

Do značné míry to byla pravda, protože vliv jednotlivých vývojových center na zavádění nových zbraňových prostředků byl jednoznačný. Vyžadovalo to ale získat „příslušné vlivné politiky“ a předvědčit je o správnosti nastoupené cesty, což samozřejmě znamenalo získání i vlivu na ostatní vývojové, konstrukční a výrobní kapacity a zejména dostatečný „příliv“ peněz.

Do značné míry tento „souboj“ byl charakterizován bojem dvou hlavních konstruktérů a jejich kanceláří – Koroljova a Čeloměje.

Čeloměj započal svou kariéru jako vývojář křídlatých raket pro Sovětské námořnictvo. Dlužno říci, že byl v této oblasti velmi úspěšný.

Po nástupu Chruščova k moci, se mu podařilo získat značný vliv na tothoto státníka, který v roce 1960 požadoval na konstruktérech zahájení vojenského kosmického programu.

Čeloměj „chytil tuto příležitost za pačesy“, i když jeho primárním cílem v té době bylo zejména zvýšení úlohy křídlatých raket¨, zavedením satelitních systémů, které by umožnily přesné navádění jeho raket v reálném čase. Přitom měl představu, že jehom křídlaté rakety by byly dopravovány na cíl podstatně vyššími rychlostmi a to i z orbitálních drah.
OKB-52, počátkem roku 1960, formulovala zámysly vojenských orbitálních prostředků do 4 koncepcí:

- Projekt „K“ (kosmoplán), jako kosmické opětovně použitelné zařízení, které by mohlo msloužit i k průzkumu salekého vesmíru;
- Projekt „R“ (raketoplán) ve verzi jak pilotované, tak i bezpilotní, s takovými charakteristikami, které by umožnily ničení nepřátelských družic;
- Projekt „US“ (řízený satelit) s radarovým zařízením k navádění „KŘ“ na cíle;
- Projekt „UB“ (řízená hlavice)


Čelomějovi se podařilo pro tyto projekty nadchnout Chruščova, k čemuž ho pozval do OKB-52. Už v dubnu 1960 představil projekty náměstku ministra obrany Grečkovi, který zorganizoval už o den později jednání s ministrem Malinovským.

To vyvrcholilo jednáním u Chruščova v květnu téhož roku a už nic nebránilo tomu, aby Čeloměj zaslal formální dopis ÚV KSSS (taková byla běžná praxe), kde popsal zámysly své činnosti. Návazně státní komise připravila návrh rozhodnutí, které bylo přijato. OKB-52 byla pověřena vedením celého programu.

Koroljov mezitím pracoval na rozšíření kosmického programu SSSR, a i když měl podobné ambice jako Čoloměj, najednou byl postaven před hotovou věc. Předbíhám, když řeknu, že po ukončení Chruščovovy éry se to Čolomějovi vrátilo jako!“bumerang“.

Pro udržení alespoň částečného vlivu, navrhnul rozdělení sovětského kosmického programu mezi svou OKB-1 a Čeloměje OKB-52. Přitom navrhnul velmi ambiciozní časový plán pro projekt „R“ (později R-1) na léta 1960-61a pro pilotovanou verzi R-2 1963-65. „Ničení“ družic mělo být vyřešeno v létech 1962-64.

Výsledkem pozdějších jednání bylo, že Čeloměj měl „zelenou“ pro vojenský program orbitálních systémů, ale ne pro nosiče, s kterými mj. zamýšlel lety na měsíc, Mars, apod. Současně získal kontrolu nad Mjasiščevovou vývojovou kanceláří, ale také výrobním závodem, a tím i přístup k projektům, které byly předmětem prací této kanceláře (vývojové a výrobní kapacity letectva).

Zejména se jednalo o program vesmírných kluzáků (projekt 48 a další) http://www.russianspaceweb.com/48.html.

Projekt kosmoplánu nebyl realizován, ale projekt raketoplánu a dalších prostředků vedení kosmické války šel kupředu velmi progresivně.

R-1/R-2

Projekt raketoplánu pozůstával z dvou hlavních etap, nepilotované verze R-1 a pilotované R-2.

R-1/R-2 technická specifikace:
Startovací váha 6,300 kg
Nominální dráha 160 x 290 km
Nominální délka letu 24 hodin
Maximální přetížení „ G“ 3.5 - 4


pokračování ..........
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Od Spiralu k Buranu

Příspěvek od v.m. »

OD VOS (50/50) K BURANU

Obrázek

V Mikojanově OKB-155 byl pověřen hlavním konstruktérem orbitálního letounu (VOS – „Vozdušno-Orbitalnyj Samoljot“) Gleb Lozino-Lozinský. Projekt byl zám také pod názvem 50/50, nebo AKS (název Spiral byl použit později).

Mělo se jednat o projekt orbitálního bitevníku s nasazováním proti orbitálním i pozemním cílům.

Byl projektován k plnění těchto hlavních úkolů:

- průzkumná verze s fotokamerami s rozlišením 0,75-1 metr a radarem
- bombardovací verze s raketami orbit-země
- přepadová verze, k ničení jiných cílů ve vesmíru


EPOS

Obrázek

EPOS (Experimental Piloted Orbital Plane – experimentální pilotovaný orbitální letoun), váha 6.8 tuny, výškový dosah 150-160 km, 51 stupňů s možností změny sž o 8 stupňů, nosič na bázi R-7, kosmodrom Bajkonur.

Ještě před tím byla provedena řada experimentů modelu v plném měřítku, pomocí vypuštění z Tu-95 letounu (105.11 a 12 podzvukový test, 105.13 nadzvukový). Nadzvuková měla po uvolnění z nosiče Tu-95, dosáhnout 6-8 Machů s pomocí 2 motorů, každý s tahem 13 tun.


Prototyp EPOS měl konstrukčně splňovat následující kritéria:

- Teplota na povrchu nesmí přesáhnout 1.400 stupňů;
- V návratové fázi úhel sestupu mezi 45-65 stupni;
- Přistávání jako u normálních letounů;
- Dosáhnout maximálního vnitřního prostoru při minimálním odporu vzduchu;
- Velikost musí umožnit vynesení pomocí 11A511 (modifikace R-7 Sojuz);
- Letoun bude mít skládací křídla otočná kolem osy;


V průběhu 1964-65 byl vyvinut koncept VKS a v roce 1966 byl podepsán předběžný projekt systému SPIRAL. Současně se „rozběhl“ výzkum v TsAGI na program nadzvukových, opětovně použitelných systémů (Mach 6 - 8).

Obrázek

Ve Hvězdném městečku byly pro výcvik umístěny ( 1969-72 Mk-10 simulátor) a 1976 simulátory pro výcvik pilotů/kosmonautů programu „105“.

Testování také probíhalo pomocí BOR 2 a BOR-3 (prototypy v měřítku Spiralu 1:2), k ověření k vynesení Spirálu v rychlostech od Mach 3 do Mach 14.

Obrázek

Vlastní projekt Spiral byl završen v létech 1977-78 řadou letů z podzvukového Tu-95 (vypuštění z podvěsu).

Od roku 1977 byl vyráběn model Spirálu (1:2) BOR-4 (1.500 kg), se všemi prvky, které měl mít i Spiral. Vynesení bylo naplánováno K-65-RB-5 (raketa pro Kosmos 3). Let měl být ukončen v Indickém oceánu či Černém moři.

Přestože „Spiral“ byl již v pokročilé fázi experimentů, nebyl ve skutečnosti NIKDY přijat jako oficiální vládní program.

Od roku 1976, měl SSSR zájem na vývoji raketoplánu – jako konkurečního projektu USA - Space Shuttle, a proto se orientoval na program Energia – Buran.

Takže, vlastní projekt Spiral byl v roce 1978 oficiálně* uzavřen.

Obrázek

foto: http://www.astronautix.com/craft/spiralos.htm
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Bolo by fajn ak by niekto spravil tému o tejto problematike z druhej strany múra. Aký a ako tam prebiehal vývoj a ktorými smermi sa uberal ? Vedeli vôbec v plnom rozsahu čo sa deje na východe ? SDI, ktorým nás desili naše masmédiá pred rokom 89., sa mi v porovnaní s týmto zdá len také papierové strašidlo. Boli vôbec USA schopné finančne zvládnuť "držať krok" so ZSSR v tejto oblasti ? Neviem ako je to dnes vo svete, ale to množstvo vojenských štartov počas dvoch mesiacov v roku 82 sa mi zdá ohromné.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Poznámka

Příspěvek od v.m. »

v.m. píše:Chci požádat ty, kteří upozorňovali na nevyváženost příspěvků zaměřených na OS USA (v porovnání s druhou supervelmocí), aby přispěli na vláknu USA ke stejné problematice "Hvězdých válek", abychom tentokráte "vyváženost" udrželi. To proto, že zde budu přispívat výhradně k OS SSSR. :)
V samotném úvodu tohoto tématu jsem požádal kolegy z Palby, o - viz výše. Zatím se toho nikdo neujal, což je skutečně škoda.

V tomto tématu se záměrně vyhýbám srovnávání sovětského (ruského), s americkým programem Hvězdných válek (SDI).

Ale není všem dnům konec ........
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Je to velmi zajimave Vlado.Mel jsem par otazek, Alchymista mi je zodpovedel.
Naposledy upravil(a) Franz Trubka dne 9/8/2011, 03:49, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Rabo
Zobrané do dôsledku - Spiral a Bor-4 boli na o čosi vyššej technickej úrovni ako Dyna Soar, ale - sovieti na ňom okrem iného získavali aj údaje, ktoré američania už skôr získali na X-15 i na Space Shuttle. A so Space Shuttle sa to pochopiteľne porovnávať už takmer nedá.

SDI rozhodne nebolo papierové strašidlo. Napriek tomu, že sovieti mali vo "viacmenej funkčnej" podobe svoj protidružicový systém IS-A (I1P, neskôr I2P) už na konci 70. rokov, američania zavedením ASM-135 ASAT (v roku 1985) získali značný náskok v operatívnosti použitia. Sovieti podobný systém rozpracovali, ale v danom období nedokončili. Okrem iného mali problém s identifikáciou cieľov - sieť amerických základní a sledovacích staníc po celom svete umožňovala sledovať sovietske družice po celej trase aj v prípade vyostrenia situácie, sovieti mali takú možnosť len nad vlastným územím. Takže kým američania boli schopní napadnúť družicový ciel teoreticky už pri prvom, najneskôr druhom oblete, sovieti až pri druhom alebo treťom oblete.
Navyše, SDI nebola primárne zameraná ako protidružicový systém, ale ako systém protiraketový, hoci podstatná časť systému mala byť space-based. V tom spočívalo aj hlavné riziko SDI - rozsah kozmického segmentu dvoch (ak by došlo k rozvinutiu amerického systému, sovieti by museli adekvátne odpovedať) systémov by bol príliš veľký a riziko konfliktu systémov príliš vysoké (skutočne "samotných systémov", pretože by museli mať až príliš veľkú mieru autonómie rozhodovania a riadenia, aby dokázali včas zareagovať).

Čo sa týka informácií o sovietskom programe - niečo určite vedeli, ale rozhodne podstatne menej ako by si želali. Určite vedeli o tom, že sovieti na protidružicovej zbrani intenzívne pracujú (kozmické testy sa utajiť nedajú, zvlášť, ak mali možnosť sledovať družice prakticky po celej dráhe), ale nemali dostatok informácií o tom, kam až sa sovieti dostali. Takže niektoré testy hodnotili rozdielne či dokonca opačne ako sovieti.
Ďalší problém je, že značná časť informácií o vtedajšom sovietskom vojenskom programe nebola známa "verejne" (a ani dodnes nie je), ale len v značne úzkom kruhu zainteresovaných, pretože boli získané agentúrnou cestou, nie z verejných zdrojov. To znamenalo silne obmedzenú možnosť prezentovať sovietske práce, pretože bez podrobnejšej analýzy vznikne dojem značnej sovietskej prevahy a pri podrobnejšej analýze, ktorá by odhalila nedostatky systémov, sa prezradí, že protivník má prístup k citlivým a utajovaným údajom a začne sa pátrať po zdroji úniku (A v sovietskom systéme by sa zdroj úniku s vysokou pravdepodobnosťou aj našiel... a odstránil.).

Čo sa týka finančnej náročnosti, sovieti na tom boli značne horšie - vojenské výdaje odčerpávali značnú časť HDP a navyše sa v tom čase začali angažovať v Afganistane.
Američania mali počas celej studenej vojny obrovskú výhodu v tom, že z predsunutých základní v Európe a Ázii mohli "nestrategickými" prostriedkami vytvárať na sovietov veľmi silný "strategický" tlak.
Tým sa sovieti na začiatku 80. rokov dostali do viacnásobných finančných, materiálnych a technologickým klieští - Afganistan, Pershingy a Tomahawky, SDI... a do toho vrchol a koniec brežnevovej éry a nakoniec gorbačovova perestrojka...

Obrovský počet štartov - je to dané aj konštrukciou a schopnosťami sovietskych družíc. Kým američania už v tom čase prešli na elektronický záznam a rádiový prenos obrazu vo vysokom rozlíšení (družice série KH11), sovieti ešte stále využívali klasický fotografický film - takže mali síce detailnejšiu (s vyšším rozlíšením) obrazovú informáciu, ale s vysokým oneskorením (až týždne), daným intervalom medzi štartom a pristátím družice alebo púzdra s fotomateriálom.
Sovieti/rusi ešte v 90. rokoch používali kombináciu družíc s rádiovým prenosom dát na predbežný prieskum a sledovanie a družíc s pristávacím púzdrom s filmovým materiálom na následný detailný fotoprieskum. Robia to v podstate doteraz, hoci počet štartov je takmer neporovnateľne menší.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Odpovědět

Zpět na „SSSR - Rusko“