Případ Dirlewanger - Válka jako horizont

Zajatci, Malmédy, Katyň, koncentrační a pracovní tábory.

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Případ Dirlewanger - Válka jako horizont

Příspěvek od saldy »

Obrázek
„Neobdivuji pytláky, já sám jsem vegetarián, ale vidím v nich romantickou součást lovu (…) Osobně nechápu, jak někdo může střílet pro zábavu.“
Adolf Hitler

Úvod
Římští astrologové rozlišovali les „saltus“ jako prostor pro divokou zvěř, a „ager“ což znamená oblast obdělávanou člověkem a chovem domestikované zvěře. „Ager“ znamenal pro němce v Rusku pracovní tábor pro židy a slovany. Obyvatelstvo tak bylo degradováno na status živého inventáře.

Zvláštní jednotka SS Dirlewanger symbolizuje boj proti partyzánskému hnutí a zejména krutosti proti ruskému a později i polskému národu, boj, jehož první linií bylo centrálním území Běloruska. Samotná její přítomnost však nemůže být vysvětlením pekla, které se sneslo na tyto země. Okolnosti náboru do jejích řad, krvavá stopa jejích činů, které napáchala na východě, a v neposlední řadě osobnost šéfa jednotky, nepostrádá jistou zvrácenou fascinaci, kterou živil i poválečný román W. Bertholda „Brigáda Dirlewanger“, tedy až příliš idealizující shrnutí německých představ o této jednotce, v jejíchž řadách se v románu dokonce zrodil hrdina Paul Vonwegh…i takový může být výklad nacistické zlovůle, či spíše jeden z nástrojů morálního poválečného vyrovnání se s minulostí, ve stopách amnézie Adenauerova období, a mlčenlivé amnestie.
Zrození a služba v Polsku
Konec května 1940 zastihuje Oskara Dirlewangera na cestě do Oranienburgu s Himmlerovým pověřením aby sestavil útvar z 80 vězňů, odsouzených za nezákonný lov zvěře-tedy pytláků. Z těchto prošlo 55 fyzickými testy, v září byl tento úderný oddíl poslán do oblasti Lublinu, kde se k nim přidalo 20 nováčků a 4 poddůstojníci SS, všichni kvůli své problematické kázeňské minulosti. První přišel s nápadem Herman Göring. Himmler, který byl ostatně také vášnivý lovec zvěře, jej však předešel. Vytvořený oddíl měl působit ve východním Polsku a zajišťovat zde bezpečnost. Celá tato oblast měla vyjímečné postavení, byla zde německo-sovětská demarkační linie, měla se zde mobilizovat ekonomika, zřízena tu měla být rezervace pro židy a probíhala zde první fáze germanizace.

Během podzimu až konci roku se jednotka pohybovala na hranici a chránila polské lesníky, v těchto lesích se začaly formovat první jednotky polského odporu, vytvořených zejména z vojáků, ty se měla jednotka údajně pokusit zneškodnit, jestli došlo opravdu ke střetu, není známo, ale žádné ztráty na životech v tomto období nabyly hlášeny. Pravděpodobnější je banálnější aktivita jednotky, tedy strážní služba, kontroly civilistů a hlavně boj proti černému trhu. Jednotka podnikala razie, z kterých si odnášela“kořist“, ta se záhy stala předmětem dalších čachrů dirlewangerových esesmanů, dělo se tak hlavně v lublinském ghettu kde panoval hlad a propukaly četné epidemie. Jednotka také dohlížela na vězně budující obranný východní val proti SSSR.

Jednotka pytláků se brzy dostala do problémů s policií, která řešila množství přestupků. Pověst byla už tak špatná, že vedoucí oblasti W. Krüger dosáhl přeložení těchto pytláků pryč z oblasti, v únoru je tedy Dirlewanger se svými muži odvelen do Běloruska, kde bude konečně nasazena pro svůj účel, tedy boj s partyzány.
Bělorusko únor 1942 až červenec 1944 – lidé jako trofej
Obrázek Obrázek
Jednotka Dirlewanger, motocyklová rota, Bělorusko 1943.



Země hlubokých lesů, bažin a neúrodných mýtin, stála na pozadí německých plánů. Obyvatelstvo po počátečním vítání okupantů, brzy vystřízlivělo, a později zaujalo spíše formu tichého odporu. V lesích se však nacházely zbytky vojáků po ustupující rudé armádě, podle moskevského ústředí se zde nacházelo 23 000 partyzánů, jejich aktivita začala narůstat s počátkem roku 1942, byly již zkoordinovány a měly vedení pro jednotlivé oddíly, později budou jejich řady rozšiřovat i domorodci.

Začátkem září 1942 byla všem jednotkám pod velením von dem Bach Zelewskiho předána nota generála von Schenckendorffa, která stanovovala pravidla pro zacházení s civilisty. Legitimovala jejich zabíjení v případě, že s partyzány spolupracovali, či byli jejich součástí, nebyl to rozhodně postoj humanisty, byla to hrozivě dvousmyslná formulace. Polovojenské jednotky a policie brzy čelily známému problému všech armád, jak rozlišit mezi civilisty odbojáře.

Policejní oddíly a SS začaly přecházet od pasivního boje, zahrnujícím zejména ochranu komunikací, k novým poměrům, začaly se organizovat rozsáhlejší operace včetně pročesávání lesů. Pilotní operace s názvem „Bamberg“ začínala v Polesi a směřovala na sever, kde končila v Bobrujsku. Jednotka Dirlewanger byla součástí tohoto honu a v hustých lesích strávila 1 týden. Během 30 měsíců bude následovat dalších minimálně 55 velkých operací, z nich se jednotka účastní 27 samostatně či jako součást větší formace, k tomu je třeba připočítat i mnoho malých operací v blízkém okolí jejího tábora, tedy poblíž Mogileva a později ve vesnici Lahojsk severně od Minska, bohužel operační deník jednotky se nikdy nenašel, ale pravděpodobně se účastnila více než 50 operací proti partyzánům.

Jeden počáteční výpad přivedl jednotku na stopu opevněných táborů partyzánů v okolí Osipoviče, Kličeva a Červakova. Tábory byly přepadem zlikvidovány. V tomto období měla jednotka stále pouze necelých 100 mužů s převládajícím jádrem zkušených pytláků a myslivců. Jednotka se ocitla ve svém přirozeném prostředí, pytláci neměli větší problém pohybovat a orientovat se i v neznámých lesích, navíc uměli s prostředím dokonale splynout a velmi citlivě zde vnímat jakékoli změny způsobené lidskou činností, lidé byli jejich novou trofejí.

23. 3. 1942 je zaznamenána depeše ze štábu HSSSPF do Himmlerova velení: „Operační oddíl SS Dirlewanger obstál ve zkoušce na výbornou, ukázal být se více než kterýkoliv jiný oddíl způsobilý k boji proti partyzánům v obtížném terénu“. Na tomto základě bylo požadováno rozšíření jednotky na 250 mužů, požadována byla i silnější výzbroj v podobě těžkých kulometů a houfnic. Stejně tak velitel 286. divize Wehrmachtu adresoval jednotce blahopřání za úzkou spolupráci během operace „Orel“. Chromý Démon, jak byl Dirlewanger nepřáteli nazýván, neustále prováděl průzkum a střetával se s partyzány, kteří soustavně napadali komunikace mezi Bobrujskem a Mogilevem.

Jeden z veteránů jednotky po válce u výslechu uvedl: „Během operací jsme často týdny tábořili v lesích, jeden každý zabitý bandita byl úspěch, protože se v zásadě vyhýbali boji, nebo útočili ze zálohy, měli maskáče a maskovali si i obličeje, dokázali snadno splynout s okolím, ponořili se třeba až po hlavu do bažiny. Pokud se jim někdo z našich dostal do rukou, tak jej umučili, nacházeli jsme zohavená těla“.

V květnu byli 3 muži na vycházce zabiti a 1 zmrzačen, partyzáni použili zakázané tříštivé střely, následovala trestná výprava, během které vypálili dirlewangerovi vojáci jeden partyzánský tábor a vesnici. Poslední zábrany padly, v podmínkách kde za každým stromem číhala smrt se boj změnil v nezměrné oboustranné barbarství. Nedlouho na to bylo v oblasti zabito 17 německých policistů, Dirlewanger šel napomoci operaci, kterou organizoval útvar pořádkové policie jako odvetu.

Nejvyšším orgánem v oblasti je von dem Bach Zielewski, který velí a koordinuje protipartyzánský boj, na povel má oddíly SS, bezpečnostní policii, policejní útvary, ale i oddíly Wehrmachtu. Všichni pročesávají lesy dnem i nocí. Červenec proběhl ve znamení bojů kolem železnice, kde byl Dirlewanger raněn kulkou do ramene, na přelomu července a srpna vrcholí operace „Orel“ v okolí Čečevice, Dirlewanger postupuje lesem v čele svých mužů, operace se účastní také 2 oddíly Wehrmachtu, 1 policejní prapor a 1 kozácký prapor, uskupení má dělostřeleckou podporu a dokonce i 2 bombardovací letky. Podařilo se obklíčit velký partyzánský oddíl, kterému je nabídnuta kapitulace. Rozhořel se boj, partyzáni se pokoušeli ve skupinách probít z obklíčení. Po boji jich bylo 1381 zabito, zajištěno bylo 422 ručních palných zbraní, 14 děl, tisíce nábojů a stovky granátů. Na straně němců je 27 mrtvých a 64 raněných.

Obrázek Obrázek
Jednotka Dirlewanger, Bělorusko 1943.



Následovaly další operace mezi Oršou a Vitebskem, vrcholem aktivity byla obří celoměsíční akce „Bahenní zimnice“ na území celého Říšského komisariátu. Jedná se již o politiku ve velkém měřítku, systematickou a řízenou z centrály. Mezitím Dirlewanger soustavně požadoval posily, úsilí bylo korunováno posílením jednotky 115 pytláky, počátkem léta přišly i 3 pomocné ruské roty po 150 mužích, jednotka tak zesílila z 80 mužů na 750. Tedy 4 bojové roty podporované 40 motocyklisty a 1 jednotkou dělostřelectva. Ve stejné době jednotka získala právo nosit své insignie, na výložkách se mužům objevily 2 zkřížené pušky a pod nimi horizontálně umístěný granát, pravá strana kam patřily runy SS, zůstala prázdná, jednotka zatím k této organizaci oficiálně nepatří.

Takto posílený Dirlewanger se dal opět do práce, prapor se postupně zapojil do operací „Regata“, „Karlsbad“, „Franz“, „Dožínky1 a 2“, „Únor“, „Kouzelná flétna“, „Hazardér 1 a 2“, „Cottbus“, a „Günther“. 11 operací během 1 roku, v průměru trvající 3 týdny.
Byl to boj nacistických úřadů proti obyvatelstvu a zahrnoval také druhou vlnu genocidy proti židům, tyto operace se často zvrhly v hromadné vraždy a drancování, zejména v početných židovských ghettech. Jednotka se pohybovala v celé centrální oblasti země kolem Minska, tato oblast ale i nadále představovala hlavní těžiště protipartyzánského boje, jednotka byla v centru tohoto dění. Odpor se přesto nedařilo zcela zastavit, a partyzáni podnikali i větší akce proti pozemním komunikacím. 12. 11. 1942 byl Dirlewanger zapojen do intenzivních bojů proti síti několika opevněných táborů hluboko v lesích, zabito bylo 176 partyzánů, z toho 11 ozbrojených žen, zajištěny byly 3 lehké kulomety, mnoho lehkých palných zbraní a granátů, Dirlewanger ztratil 8 mrtvých a pohřešovaných a 7 raněných.

Obyvatelstvo se stalo cílem masakrů zejména v počátečním období, Zinaida Pilui, které se podařilo uprchnout, vypráví jeden takový hrozivý příběh. Trestní jednotka napadla její vesnici koncem roku 1942, obyvatelstvo z okolních vesnic bylo shromážděno Červenu, muži způsobilí práce, byli odděleni a deportování neznámo kam, pravděpodobně do Německa na otrocké práce. O několik dnů pozdě ji se němci vrátili a oddělili pouze mladé a svobodné ženy, zbývající skupina starých lidí a dětí byla nahnána do domů, do kterých pak němci stříleli z automatických zbraní v kombinaci se zapálením.

Hrubé odhady hovoří, že pouhých 15% zabitých během těchto operací, byli skuteční partyzáni, ostatní zabití byli venkované a zejména židé, ve prospěch těchto odhadů hovoří i kořist, tedy potraviny a dobytek, které jsou na seznamech, jednalo se vlastně o loupežné vraždění a vypalování vesnic. Brzy se vžilo pořekadlo „ kde je Dirlewanger, tam je oheň“. Podívejme se na bilanci již zmíněné operace „Bahenní zimnice“: zlikvidováno bylo 489 „banditů“, 8350 židů, 1274 „podezřelých“, 1217 „evakuovaných“ (odvedených na otrocké práce do Říše). Pročesávací akce se pro němce změnily ve žně, zabaveny byly tuny zemědělských produktů a tisíce kusů dobytka. Operace „Hornung“ vynesla 16 122 kusů dobytka a 222,8 tun obilovin.

Od počátku roku 1943, dostala německá strategie nový rozměr, pročesávací akce nyní usilovaly o to zbavit oblasti celé populace, která byla hromadně deportována na nucené práce do Německa, členové civilní správy konfiskovali majetky a potraviny, obyvatelstvo neschopné práce bylo organizováno do sběrných táborů, lesy a vesnice byly vypalovány, vznikaly tak mrtvé zóny, kdokoliv se zde objevil, byl zastřelen jako lovná zvěř.

Během berlínské olympiády 1936 získal pro Německo první zlatou medaili v atletice koulař Hans Wielkie, vytvořil tak zároveň i nový světový rekord. O 7 let později 22. 3. 1943, daleko od Berlína, je Wielkie zabit partyzánskou střelbou, jeho vůz byl napaden na Lagojské křižovatce nedaleko obce Katyň, spolu s ním byli zabiti i 3 ukrajinští policisté v autě, 2 byli zraněni. Útočníci se poté náhle ztratí v lese a ustoupí k severu směrem k vesnici Katyň. Celý 118. policejní prapor je na nohou a vypuká vyšetřování, do oblasti již míří také Dirlewanger a jeho banda, posílit toto úsilí. Partyzánskou stopu se daří vystopovat do vesnice Katyň, která byla následně obklíčena, útok byl veden ze všech směrů, nepřítel se zde opevnil, a kladl houževnatý odpor. Dirlewanger musel nasadit protitankové dělo a těžké minomety. Němci po likvidaci odporu uvedli, že zabito bylo 34 banditů. Osud obyvatel vesnice je snadné si domyslet, zůstal zde pouze kráter. Dnes na tomto místě stojí památník, kde se scházejí vládní delegace.

Koncem května během obří operace „Cottbus“ se rozpoutalo přímo patologické násilí, několik dirlewangerových mužů se stalo obětí nášlapných min. Obyvatelstvo bylo nyní nahnáno do zaminovaného prostoru, aby vyvolalo detonace, Dirlewanger nařídil, že všechny zátarasy musí odstraňovat obyvatelstvo, neboť se často jednalo o zaminované pasti, toto jednání stálo civilisty 3000 životů. Zmasakrována byla vesnice Vitonič. Operace trvala 4 týdny, účastnily se jí společně s jednotkou Dirlewanger, 2 policejní pluky, 7 praporů Wehrmachtu. 16 500 mužů vytvořilo past, kordon pročesával oblast Borisova, s cílem přinutit partyzány bojovat, lesem postupovaly rojnice němců, okolím se rozléhal štěkot stopovacích psů, byly vypalovány vesnice, v takto vytvořeném kotli bylo zabito 15 000 osob.

Obrázek
Mapa operace"Cottbus". Tato oblast byla také nazývána partyzánskou republikou, němci na tento obří zátah vyčlenili přes 16 000 mužů.


Krize mezi civilní správou a bezpečnostními orgány vrcholí, vrchní komisař civilní správy Kube zasílá hodnocení situace v okolí, a stížnost do Berlína, poukazuje na nárůst banditismu v oblasti, železnice je neustále napadána a spojení s Vilniusem neustále ztěžují teroristické akce, kritizuje kruté zacházení s civilním obyvatelstvem, které dává do souvislosti s nárůstem nepokojů, a ve zprávě několikrát zmiňuje Dirlewangera, kterého spojuje s těžkými zločiny. Himmler byl však tou dobou na vrcholu moci, a tak nakonec jeho politika spálené země zvítězila, samotný Kube se stal těsně před odesláním stížnosti obětí odboje.

Měsíc po akci „Cottbus“ se sociální struktura jednotky opět změní, dosud se v ní nacházeli téměř pouze pytláci z řad vězňů z koncentráků, v červenci byla jednotka posílena o pachatele jiných trestních činů, kteří měli na svědomí loupeže, krádeže s palnou zbraní, násilníci, vrazi, ale také lidé nízkého intelektu, či psychopati bez kriminální minulosti. Pro Dirlewangera představovalo toto“posílení“velký neúspěch, neboť si od toho sliboval především přísun nových zbraní, což se nestalo, neboť tato nevycvičená sebranka přišla s holýma rukama a s příkazem si zbraně ukořistit. Atmosféra se v následujících týdnech změnila, což dokládá velký počet kázeňských trestů a dokonce 3 popravy. Již týden po posílení se jednotka vydala na třídenní akci „Günther“ kde bylo zabito 3484 osob. Během těchto operací jednotka utrpěla zanedbatelné ztráty, v červenci však byl napaden její zásobovací transport a jeden vůz najel na minu, to byla hlavní nebezpečí. V srpnu se však jednotka dostala do silnějších bojů, během operace „Hermann“, bylo 13 němců zabito a 35 zraněno. Dirlewanger si v této operaci vysloužil Železný kříž ve zlatě. 1. 8. se jeho malá skupina dostane do přestřelky s partyzány, ti jeho skupinu obklíčí, Dirlewanger se ve zdánlivě patové situaci ujímá iniciativy, prostřílí se skrz a zamezí nepříteli další postup až do příchodu posil, v tomto střetu mu jedna kulka doslova ustřelí cigaretu od úst, další jej zasahuje do ramene.

Němci v protipartyzánském boji zakoušeli stupňující se obtíže, neboť protivník navzdory represím stále sílil a dostávalo se mu kvalitnější výzbroje, příkladem může být listopadová operace „Heinrich“, kdy jednotka čelila dělostřelecké palbě, navíc, během této operace se sovětům podařil průlom u Vitebska a Dirlewanger tak musel dokonce krátce čelit frontovým vojákům, jednotka v tomto měsíci vyhloubila 650m zákopů.

Obrázek
Jednotka Dirlewanger, Bělorusko 1943



V prosinci 1943 se jednotka přesunula do okresu Usda jižně od Minska, kde zůstala až do května 1944, a byla spuštěna další vrcholná pročesávací akce „Frühlingsfest“ v prostoru Polock, Ušači, a oblasti západně od Vitebska. Dirlewanger se na ní podílel společně s dalšími 4 jednotkami pod velením von Gottleba, vidíme zde další posun v situaci, neboť tato skupina musela již čelit velmi nebezpečnému, vyzbrojenému nepříteli, četné odbojové útvary již u němců budily hrůzu a mohly dokonce počítat i se sovětskou leteckou podporou. Von Gottleb pro tuto operaci požádal o podporu i armádu, a dostal jeden ochranný pluk, prapor ženistů, 4 útvary dělostřelectva včetně protitankových zbraní, jednotky na ochranu komunikací a 1 obrněnou jednotku. Operace trvala 3 týdny, bylo během ní zabito 7011 osob, vzato 6978 zajatců a 11 233 deportovaných, ukořistěno bylo 1065 lehkých zbraní, 360 těžkých. Navzdory tomu se nezdařilo zlikvidovat všechny ozbrojené skupiny a odpor měl nadále narůstající tendenci.

V dubnu jednotka společně s policií vypálila vesnice Logos a Alexandrovo. V květnu 1944, Dirlewanger a jeho horda obklíčili vesnici Horomickije, byl zde dopaden a zabit místní vůdce partyzánů Larin Rokossovkij, jeho pobočník Marat Kazej a další přívrženci, vesnice byla vydrancována, odveden byl všechen dobytek.

Partyzánské hnutí bylo stále lépe vybavené, svědčí o tom i hlášení z akce „Draufgänger 2“, Dirlewanger zabavil 1 těžký kulomet, 110 ruských pušek, 16 kusů dynamitu a ekrazitu, tiskařský stroj, vysílač, polské rádio, kompletní partyzánský archiv, bednu rozbušek, speciální podkaliberní munici, ruský voltmetr a malé dělo.

Bezpečnostní orgány v nové etapě protipartyzánského boje ustoupily od neefektivních počesávacích akcí. Přišla nová strategie, vojenské síly byly rozptýleny napříč celým prostorem v systému opevněných vesnic s vojenskou posádkou a podporou přesídlených německých kolonistů. Tento systém se ostatně rozrůstal již od roku 1942, ale plnou podporu dostal až v roce 1944, v celé oblasti byly budovány opěrné body a ozbrojené vesnice, celé jejich okolí bylo pacifikováno, obyvatelé se podrobili základnímu vojenskému výcviku a mělo vzniknout až 100 takových vesnic, projekt však nikdy nebyl dotažen až do konce, neboť chyběly prostředky.
Dirlewanger se stále dožadoval posil, myslel při tom na 2000 vězněných příslušníků SS, z kterých se mu dostalo jen 200, ostatní posily byly opět nevycvičené kriminální živly či jiní asociálové. Na jaře 1944 měla jednotka přibližně 250 pytláků, kteří tvořili základ, 1200 jiných kriminálníků, 200 esesmanů, a 500 ruských pomocníků kteří však po odchodu z Běloruska zůstali na místě.

Poslední operací jednotky v Bělorusku byla operace „Kormorán“ a to v datu 25. 5-17. 6. 1944. Avšak již 2 dny po skončení operace, partyzáni paralyzovali hlavní komunikace v celé oblasti, kde odpálili asi 10500 náloží. Byla to předehra k mohutné sovětské operaci Bagration vedené proti skupině armád Střed. Z východu se nyní valí sovětský parní válec, který v krátké době obklíčí 300 000 němců u Minska. Jednotka se dává na ústup a z uzavírajícího se kotle uniká přes Lidu a Grodno, kde se ještě krátce zapojí do ústupových bojů. Za 30 měsíců, které jednotka strávila v Bělorusku, pozabíjela 30 000 osob a srovnala se zemí desítky vesnic, přišla sem jako malý oddíl se 100 muži a odešla jako pluk.

Partyzáni na východě nebyli nikdy tou jednotnou a obávanou silou, tak jak nám ji předložila sovětská propaganda, dokonce se zdá být zřejmé, že se více než o boj s okupanty, lesní bandy často zabývali boji mezi sebou navzájem. Přesto tuto stránku války nelze zlehčovat, zůstává otázkou, do jaké míry by toto hnutí narostlo, nebýt soustavného teroru, represí a šíření strachu za strany němců, kteří odboj drželi vcelku úspěšně v mezích. Sověti se snažili využít každé německé slabiny, v případě, že by němci odboji přenechali větší prostor, bylo by toho tvrdě využito proti nim. Civilní obyvatelstvo se tak ocitlo mezi dvěma ohni, tvrdou rukou vládnoucími němci na straně jedné, a podporu požadujících lesních band, které samotné spáchaly mnoho zločinů, na straně druhé.
Džungle jménem Varšava
Obrázek Obrázek Obrázek
Jednotka Dirlewanger, srpen 1944, Varšava.


V červenci 1944 se jednotka ubytuje v polském Lomži západně od Bialystoku, odtud cestuje do východního Pruska kde má být organizována na brigádu, cestou jí však zastihuje naléhavý příkaz změnit směr-vypuklo varšavské povstání.
Polští nacionalisté (AK) chtěli předejít osvobození města bolševiky a zabránit tak instalaci prosovětské vlády, rudá armáda se však zastavila doslova několik kilometrů od města. Stalin, který velmi citlivě vnímal podstatu této aktivity, odmítl povstání jakkoliv z politických důvodů podpořit. Němci tak dostali příležitost zlikvidovat povstání, a udělat tak za něj špinavou práci. Potlačení varšavského povstání se bez velkého přehánění promění v německý Nanking .

1. 8. 1944 dala AK signál k povstání, bylo jich asi 20 000 odhodlaných, ale špatně vyzbrojených mužů bez dostatečných rezerv munice. Povstalcům se překvapivě podařilo dobýt mnoho čtvrtí v centru města, neuspěli však v boji o hlavní nádraží, a zejména nezískali mosty přes Vislu, čímž se nemohli spojit se sověty. Situace se brzy stala beznadějnou, němci zareagovali velmi rychle a brutálně. Dirlewanger a jeho horda kráčeli po varšavské půdě již 4. 8.

Jednotka se ocitla v topograficky odlišném prostředí, již nemusela čelit hustým lesům a bažinám, nicméně stále měla navrch v bojové převaze a během boje prováděla násilí na civilistech, kterých bylo plné město, odhadem 1 milion. Městská válka tak zdědila praktiky, které si sem jednotka přinesla z Běloruska. Jednotka byla vybavena novými zbraněmi, raketomety, plamenomety, malými tanky a dělostřelectvem velké ráže, které způsobily zánik třetiny budov ve městě. Prvním místem nasazení byla čtvrť „Ochota“, což v překladu znamená lov, a Varšava se v očích pytláků stala novým loveckým revírem.

Nejintenzivnější boje se udály v prvních dnech mezi 5. a 7. srpnem. Meyerova a Steinheuerova skupina byly nasazeny podél východního předměstí v centru, s cílem dobýt Brühlův palác, Mayer měl za úkol prorazit linii obrany a druhá skupina měla nastoupit do průlomu, průlom se zdařil, avšak Meyerovi zůstalo pouhých 46 bojeschopných mužů z 356. Povstalci následně dokázali průlom opět zacelit. Následující týden se městem rozhořely prudké boje. 9. 8. se Dirlewanger usídlil ve Stanislavské nemocnici, kde s jednotkou vydržel až do konce bitvy. Boje byly kruté a brigáda v nich vynikala jak velkými ztrátami, tak mimořádnou brutalitou, na počátku bojů zde měla 881 bojeschopných mužů, na konci jich bylo 646, během této doby však dostávala posily kriminálníků z koncentráků, celkem tedy ztratila asi 2083 mužů.
Ztráty obyvatel Varšavy byly pochopitelně mnohem děsivější, odhadem mezi 100 000-350 000! 5. 8. Dirlewanger dobyl asi 400 m, dokázal zde však údajně spáchat asi 16 masakrů civilistů, celkem asi 12 500 obětí. 16 masových hrobů z celkem 41 na 500m jedné ulice, které byly po válce zdokumentovány. Lidé byli stavěni v řadě ke zdi a stříleni jeden po druhém. Rozsah zločinu je již nemožné přesně mapovat, hrubý odhad hovoří o 30 000 členech AK, civilistů tedy i žen a dětí, které tato brigáda smrti zmasakrovala do konce září.

Obrázek Obrázek
Na první foto je Oskar Dirlewanger v černém koženém kabátě, na druhém foto jsou jeho muži v akci, nepřehlédněte plamenomet. Oba obrázky jsou z Varšavy 1944.


Díky vzácnému svědectví Matthise Schencka, můžeme nahlédnout do jedné akce brigády, vojáci se probyli až k nemocnici povstalců, okny dovnitř hodili několik granátů a vtrhli na chodbu, proti nim již vycházel personál s bílou vlajkou, v nemocnici se dokonce nacházeli ošetřovaní esesmani, kteří útočníky prosili, ať poláky ušetří, bylo to marné, dirlewangrovi muži následně pozabíjeli všechny zraněné poláky údery pažbou do hlavy, a zdravotní sestry znásilnili. Posily, které přišly k jednotce pily ve velkém alkohol, a v tomto stavu útočily na pozice, umíraly po desítkách, zraněných bylo mnoho. Zdokumentován je případ, kdy zřejmě tato jednotka vtrhla do školy a zmasakrovala 350 polských dětí. Krutostem se nevyhnul ani klášter plný modlících se lidí, do kterého vstoupilo několik vojáků Wehrmachtu, kteří okamžitě v úctě poklekli. V zápětí sem však vtrhly hordy SS, které začaly okamžitě vraždit a znesvěcovat náboženské symboly. Svědectví 18-letého Schencka nelze znevažovat, nicméně až příliš často se například ve svém popisu dostává do těsné blízkosti Dirlewangera a popisuje množství jeho bizarních činů, hodných naprostého psychopata. Je evidentní, že Dirlewanger civilistům nerozdával květiny, ale je třeba se alespoň zamyslet, zdali se toto vše, a v plné míře skutečně událo. Určitá démonizace jeho osoby však jistě nebyla zcela bezpředmětná.

Dirlewanger za své činy během potlačení povstání, a po kapitulaci AK 8. 10. obdržel Rytířský kříž. Ačkoliv se dnes hovoří v této souvislosti o pošpinění statutu Rytířského kříže, je ve světle faktu, že velení toto vysoké vyznamenání, které osobně předával Hitler, rozhodně nerozdávalo jen tak na potkání, je třeba se ještě jednou ohlédnout zpět.
V oblasti se tou dobou nacházela jednotka stejného ražení a s podobnou historií, jednalo se o 29. granátnickou divizi SS „Rona“. Zatímco její vůdce Kaminskij a jeho štáb byly na příkaz Himmlera koncem září popraveni, Dirlewanger byl naopak významně oceněn (mimo to obdržel odznak za zranění ve zlatě, absolvoval během bojů již jedenácté zranění). Kaminského brigáda se ve Varšavě vyznačovala velkým rozpadem disciplíny, nedokázala plnit ani strážní úlohu, věnovala se pouze drancování, znásilňování a masovému zabíjení, její bojový přínos byl téměř nulový.

8. 8. je složena „bojová skupina Dirlewanger“, která je vyztužena Ázerbájdžány z 1/.111 polního batalionu a 14 SHD „Hetzer“. Dirlewanger konsoliduje oblast kolem Brühlova paláce a směřuje až k mostu Kierbetzia s cílem ovládnout přechody přes Vislu. 9. 8. Muž v černém dlouhém plášti a strnulou rukou, zahajuje průzkum bojem, směrem do Starého města a k ruinám hradu. Mezi 11 a 16. 8. několikrát neúspěšně útočí proti silně bráněným barikádám. Dirlewanger následně rozděluje svou skupinu a za podpory pěti 20mm kanonů a osmi vojáků vyzbrojených plamenomety, útočí z několika směrů najednou. 24. 8. prorazí do Starého města z východu, obsazuje koželužnu, kostel, ale radnice se ani s podporou dálkově řízených „Goliášů“ dobýt nedaří. Radnice nakonec padne 29. 8.

31. 8. ve 3 hodiny ráno projde kanály polský prapor „Čata 49“, a zákeřně zezadu zaútočí na pozice Dirlewangera, nedaleko kostela. Útok se daří zachytit a odrazit, je při tom zabito 300 vojáků AK. 3. 9. Dirlewanger útočí proti elektrárně v Powisle, střetává se s jednotkami AK „Krybar“ a „Rog“, po 3 dnech tvrdých bojů je i toto zařízení dobyto. 12-13. 9. je další linie obrany opět prolomena a zajištěna je nemocnice svatého Lazara a plynárna. 19. 8. po několika dnech nelítostných bojů proti skupinám AK Čata a Broda, Dirlewanger ovládne ulici Wilanovska. AK se dávají na ústup. Koncem září se ještě dostává do potyček s Rudou armádou, která stupňuje svůj tlak na přechody přes Vislu. Brigáda Dirlewanger je odvelena, avšak dlouho si neodpočine, tou dobou již bylo v trvání další povstání, tentokrát na Slovensku.
SNP
Povstání vypuklo 29. 8. 1944 v okolí města Banská Bystrica. Části slovenské armády a prokomunističtí partyzáni se postavili proněmecké vládě v čele s Tisem. Brigáda se zapojila až do konečné fáze potlačení povstání v druhé polovině října, povstalci se v té době již hromadně vzdávali či se snažili ukrýt v Tatrách. Vše se odehrávalo na pozadí nešťastné sovětské Dukelsko-Ostravské operace. Dirlewanger se nicméně zapojil do 9 dní trvajících intenzivních bojů severně od Banské Bystrice a zatlačil povstalce o 19 km. Jednotka zde již nepáchala masakry, jakými byly ty z Varšavských čtvrtí Ochota a Wola, ale její vojáci obklíčili vesnici Marcibrod, kde zajali 4 osoby podezřelé se spoluprací s odbojem, všichni byli následně oběšeni na veřejném místě. Dirlewangerovi muži se ovšem nadále vyžívali v drancování a plenění, čímž se dostali opět do hlášení, nebyly v tom zdaleka sami, podobně se v oblasti chovala i 18. divize SS z Haliče, nesmíme v tomto výčtu krutostí zapomenout ani na dezertéry obou stran, lesní bandy, a v neposlední řadě i pravidelné druhosledové jednotky Rudé armády.

Trestní jednotka byla nadále posilována, dostala 1500 příslušníků SS, kteří byli vězněni v Gdaňsku a 2000 stíhaných vojáků Wehrmachtu, početní stav byl tedy někde mezi 4000 a 4500 mužů, z toho 800 byly muži z koncentráků a pytláci. Zrealizoval se i šílený plán, který se zrodil v hlavě Oskara Dirlewangera, a k jeho jednotce bylo z německých věznic naverbováno 800 politických vězňů, jednalo se převážně o komunisty, kteří byli vězněni už od roku 1933. Uvnitř jednotky byli začleněni do samostatných rot a nebyli tedy včleněni k ostatním. Byli to muži, jejichž politický antagonismus k nacismu byl evidentní, přesto se jakousi zvrácenou ironií osudu ocitli v uniformách SS.

Nacističtí pohlaváři v oblasti byli jiného ražení než ti v Bělorusku, rozhodně nestrpěli na svém území jednotku, kterou předcházela tak hrozná pověst. Dirlewanger se z oblasti musel poroučet již v prosinci směrem do Maďarska. Na konci roku 1944 měla jednotka 6500 mužů, byla z více jak 50% tvořena vojáky z Wehrmachtu, 13% vojáky SS, a 30% trestanců z koncentráků včetně antifašistů a malé jádro starých mazáků, už to nebyla jednotka „černých myslivců“.
Maďarsko
Koncem roku 1944 se brigáda přesunula do Maďarska, kde tou dobou, jak jinak, hořela další velké krize, Ukrajinský front tvrdě tlačil na ustupující němce, a nyní vážně ohrožoval Budapešť. Jednotka se tak ocitla v první linii, konkrétně jí byl svěřen klíčový úsek u města Ypolysag. Dirlewanger proti tomu velmi protestoval, jeho jednotka ještě nebyla připravena a odmítal se sovětům postavit s komunisty ve svých řadách. Rusové však nečekali než se němci mezi sebou dohodnou, a během 3 dnů zaútočili na Ypolysag, kde byla pouze 1 rota namísto pluku a město rychle padlo, vyšlo najevo, že celý prapor komunistů, přešel k nepříteli, bylo to asi 400 mužů (ano, tušíte správně, tímto činem si o mnoho nepolepšili, v očích Stalina měli ještě horší status než zajatí němci). Dirlewanger odpověděl protiútoky s 5 prapory, marně, město se rusům vyrvat nezdařilo. O 10 dnů později byla Budapešť obklíčena, a padla 10. února, společně s ní si vrchní velení mohlo odepsat 70 000 mužů.

Rudá armáda na severu prorazila dále na západ, dobyla města Čenstochová, Krakov, Lodž a blížila se na Poznaň, ohrožovala samotné území Říše. Himmler, který se mezitím stal velitelem armád „Visla“, povolal Dirlewangera i s jeho muži zpět do Polska, jednotka se usídlila v Chotěbuzi, v tomto období se Dirlewangerovi zhoršil stav zranění na hrudi a odjel se léčit do Švábska, k jednotce se už nikdy nevrátil. Velení převzal Schmedes, dosavadní velitel jednoho z pluků. Jednotka byla rozdělena na 2 části, jedna zůstala u 9. armády, druhá byla přiřazena ke 4. tankové armádě. Tímto se vlastně až do odchodu do zajetí rozpustila v moři ustupující armády. Od 15. 2. 1945 se brigáda zapojila do tvrdých bojů v oblasti Nauenfeldu a Krossenu, nastaly poslední 2 měsíce, během kterých brigáda čelila dezercím, a stupňujícímu se násilí uvnitř jednotky.

19. 2. 1945 se brigáda stala na Himmlerův rozkaz 36. divizí granátníků SS, byla doplněna stovkou studentů ze školy SS a 400 vězni. Prakticky se ihned její jednotlivé složky rozdělily k různým sborům vojska a nikdy nebojovala jako celek. Jednotky z divize Dirlewanger se účastnily útoku na Küstrin. Jeden z veteránů 36. divize uvádí, že mnoho mužů z jednotky bojovalo u protitankových oddílů, vyzbrojených Panzefausty, tedy zbraněmi zoufalství. Záplava sovětských tanků, pěchoty a dělostřelectva se nezadržitelně valila na Berlín, poslední zbytky divize Dirlewanger byly obklíčeny jako součást 9. armády a 4. tankové armády u Halbe, necelých 100 km od Berlína. Tou dobou hoří operační deník a ostatní dokumentace divize, spoustě mužů to pomůže uniknout trestu za své činy. Tak skončila anabáze 36. divize granátníků SS, zodpovědné za 60 000 životů, většinou civilistů.
Zánik
Obrázek
Člen divize Dirlewanger byl zachycen v zajateckém táboře, zřejmě těsně po válce



Mnoho mužů z jednotky prchalo před sovětským zajetím směrem na západ. Z lovců se stala kořist, někteří šli lesy stovky kilometrů, či padli do zajetí až dlouho po válce. V následujících desetiletích se střídavě otevřela dlouhá série vyšetřování zločinů jednotky Dirlewanger, celkem 180, z toho 174 bylo bez výsledku odloženo. Velitelé jednotky, např. Schmedes či Buchman nebyli nikdy souzeni, již zmíněný Fritz Weiss, dokonce unikl ze zajetí, a nikdy už nebyl nelezen. Vyslýchaní účastníci, zvyklí čelit vyšetřování trpěli „ztrátou“ paměti, uváděli velmi vágní výpovědi, či vyšetřovatele svedli na falešné stopy, situaci příliš nepomohlo ani ruské vyšetřování, které navíc spolupráci a dodané materiály zatěžovalo propagandistickým rozměrem. Vyšetřování nedokázalo rozkrýt míru zodpovědnosti na spáchaných zločinech, je třeba mít na paměti, že nad samotným Dirlewangerem byl řetěz jeho přímých nadřízených. V případě varšavského povstání, byla doložena Himmlerova slova o tom, že se zasadí o srovnání města se zemí a vyvraždění všech obyvatel, příkazy se však již nepodařilo dohledat. Vysoce postavení viníci byli již po smrti, a tak nebyl v této souvislosti téměř nikdo odsouzen.
Dr. Oskar Dirlewanger - Charismatický vůdce bandy?
Obrázek Obrázek
Oskar Dirlewanger se narodil 26. září 1895 va Švábsku

V září 1915 vzdoruje mladý Dirlewanger se svou rotou útoku francouzů, dlouhé hodiny předtím jsou německé pozice kropeny intenzivní dělostřeleckou palbou, nyní se před kulometnou pozicí jeho jednotky hromadí mrtvoly nepřítele, nápor neustává. Řvoucí pěchota proniká do zákopů s nasazenými bajonety, rozpoutá se nelítostný boj zblízka. Jednotka se nakonec dokáže útoku ubránit, Dirlewanger je však zle zasažen ostrým bajonetem do levé paže, která již zůstane navždy poškozena. Jako zázrakem tak přežije zranění chladnou zbraní, které je pro většinu lidí smrtelné. Po zbytek 1. světové války dosáhne povýšení, vyznamenání za statečnost a utrpí četná zranění. Ve válkách stráví polovinu svého dospělého života, a bude jí i nadále aktivně vyhledávat, může se zde na rozdíl od svého problematického civilního života, úspěšně realizovat. Válka se stane jeho světem, který nad svým služebníkem bude držet ochrannou ruku až do samého konce. Těžko říci jak válka ovlivnila jeho problematický charakter, o svém dětství mluvil jako o bezproblémovém.

Pro tohoto muže začala válka v 19 letech v kulometné rotě 123. pěšího pluku 7. württenbergské divize v roce 1914, později obsluhoval kulomet, tohoto krále bojiště a rozsévače smrti. Bojoval statečně a velmi exponovaně, vypracoval se od píky a získal cenné zkušenosti, včetně poddůstojnické hodnosti. Na čas se stal instruktorem, učil vojáky jak postupovat v součinnosti s kulomety a dělostřelectvem. Muž, o kterém zde hovoříme, se s tímto však nesmířil, a navzdory své invaliditě (částečně znehybněná ruka) se aktivně přihlásil zpět do první linie jako velitel 2. kulometné roty, stále u 7. württenbergské divize. Stalo se tak v dubnu 1917.

Po kapitulaci se odmítl vzdát v Rumunsku, a ostatní nespokojení vojáci z jiných rot přešli dobrovolně pod jeho velení, všichni tak společně nastoupili dlouhou a nebezpečnou cestu zpět do vlasti, 600 mužů tak vyvedl z hrozby zajetí. Vidíme zde důkaz charizmatické dimenze jeho osobnosti, který potvrzují i vyslýchaní vojáci z druhoválečné jednotky Dirlewanger.

Obrázek
Mladý Oskar Dirlewanger jeko člen Freikops

Po válce byl poručík Dirlewanger vržen do chaotického, nepokoji zmítaného poválečného Německa, stal se členem 3 ozbrojených jednotek, se kterými společně bojuje proti komunistickým bojůvkám, potlačuje také jejich buřičské stávky v podnicích. V březnu 1921 se komunisté zmocní města Sangerhausen, Dirlewanger tou dobou velí obrněnému vlaku, obklopen svými muži ze zákopů. Se svou jednotkou vjíždí do městského nádraží, a v následném boji vypudí zkušení vojáci komunisty koncem dne z města. Členem polovojenských uskupení byl až do roku 1924, jeho poslední akcí byla podpora puče NSDAP v Mnichově v roce 1923, kam nasazuje své obrněné útvary, tím pro něj vlastně skončila 1. světová válka. Do další války se dostane až za 12 let jako člen legie Kondor ve Španělsku, jeho působení zde však zůstává nezmapováno, víme jen, že zde byl 3x raněn. V roce 1940 zakládá nechvalně proslulou jednotku Dirlewanger, jejíž působení dominuje tomuto článku.

V roce 1919 zahajuje Dirlewanger s přestávkami na bojovou aktivitu studium na Technické univerzitě v Mannheimu, je nadále politicky angažovaný a samotnou univerzitou je kárán za antisemitskou agitaci, či spíše její formu, je členem spolku, kde vedle něj působí budoucí osobnosti nacistického Německa. Po šesti semestrech získává titul doktora politických věd. V roce 1928-31se stává ředitelem textilní továrny. V roce 1933 byl jmenován ředitelem úřadu práce v Heilbronu.

Po celou tuto dobu je na štíru s civilními úřady Vímarské republiky, od krátkodobých zadržení za nedovolené ozbrojování, disciplinární řízení univerzity, způsobení dvou dopravních nehod, až po závažné trestní činy, jakými byla zpronevěra ve zmíněné textilce a zneužití nezletilé osoby. Problémy s justicí se mu ovšem nevyhýbaly ani během války, zejména za rozkrádání na počátku v Polsku. Na Dirlewangera se hrnuly znovu a znovu žaloby za krádeže zásob, hanobení rasy (poměr s židovkou) verbální agresi a rvačky. Neustále se hádal s okupačními orgány a policií, toto vše, zejména sexuální delikt jej již v třicátých letech diskvalifikovalo ze stranického postupu, jednou dokonce inzultoval vysoce postaveného úředníka. Mnozí členové SS jej nenáviděli, a netajili se s názorem, že není hoden nosit „černou uniformu“. Nad Dirlewangerem však drželo ochranou několik vysoce postavených ze staré gardy, které byl součástí, především Gottlob Berger, ale hlavně samotný Himmler.

Na druhou stranu si svou vytrvalostí dokázal vymoci podporu své jednotky, která se během války z roty pytláků rozšířila na divizi. Byl uznáván za respekt a disciplínu, které se v jednotce těšil. Dokonce i muži, kteří nemají důvod mít jej v lásce jej překvapivě hodnotí jako slušného člověka, zkušeného vojáka, přísného, ale spravedlivého velitele, který se svými muži sdílel všechno nepohodlí, byl s nimi vždy na čele útoku a projevoval vysokou osobní statečnost a neohroženost, o čemž svědčí i mnoho zranění z bojů.

Surové vymáhání disciplíny není připisováno Dirlewangerovi. Skutečnost byla taková, že Dirlewanger přenechával plánování akcí svému zástupci Weissemu, to byl zároveň člověk, od kterého vycházelo mnoho krutostí, a boji se pravidelně vyhýbal. Není proto divu, že Dirlewanger fascinoval nejen své podřízené, mnoho z nich neuvěřilo jeho smrti a někteří se jej dokonce po válce vydali hledat.

Vidíme zde vícevrstevný obraz člověka, který byl inteligentní a získal doktorský titul, na straně druhé, se projevoval jako kretén, který krade, obtěžuje ženy, má agresivní povahu a sklony k alkoholismu. Odvážný válečník a otec svých mužů, který jim tykal a oslovoval je jménem, takový byl obraz vyslýchaných mužů po válce, obraz, který ostatně sahá až do 1. světové války. Nesmíme však ani na chvíli odbočit od zločinného rozměru jeho osobnosti, jeho represe a krutosti proti obyvatelstvu Běloruska skrýval za boj s partyzány. Ve Varšavě padly poslední zbytky zábran, jeho horda kriminálníků se jala na pozadí bojů s povstalci, obyvatelstvo masakrovat ve velkém.

Samotný Dirlewanger svému trestu neunikl, ke konci svého působení byla jeho přítomnost na frontě stále více epizodická, neboť se léčil z četných zranění, často podléhal pití alkoholu, a velet útvaru velikosti brigády byl pro něj již zřejmě problém, stále více podléhal lhostejnosti. Býval skvělý kapitán, ale mizerný divizní generál. 15. 3. 1945 se Dirlewanger sešel v Berlíně se svým přítelem G. Bergerem, poté se odebral do Švábska, kde zřejmě chystal zmizení v ilegalitě. 22. 4. 1945 se stále pohyboval v uniformě SS a navštívil Bergerovu rezidenci v Allgaü, kde skryl část svých věcí a převlékl se do civilu. V červnu byl však zadržen francouzi v Altshausenu, zřejmě jej někdo poznal. Ti jej v zajateckém táboře předali polákům. Poslední dny známe díky bývalému důstojníkovi Luftwaffe, který se v chaosu poválečných dnů dostal do cely, kde byl společně s důstojníky SS, Dirlewangerem a Minchem.

První noc byli tito dva vyvlečeni na chodbu a zmláceni dřevěným obuškem. Po návratu do cely si všichni 3 muži vyměnili adresy svých rodin pro případ, že to někdo nepřežije. Dirlewanger byl přesvědčený, že se odtud nedostane živý. Násilí se proti oběma bývalým esesákům stupňovalo, každou noc byli strážci zmláceni. Nepomohly ani protesty jisté zdravotní sestry, které Dirlewanger při prohlídce ukázal záda plná hematomů. V noci ze 4 na 5. 6. Byli z cely několikrát vyvlečení a surově ztlučeni, po chvíli se poláci zase vrátili a chtěli, aby se opět vydali na chodbu, Dirlewanger už nemohl mluvit ani se hýbat, poláci jej proto začali kopat do obličeje, který se proměnil v krvavou kaši, následně do obou mužů začali bodat bajonety. Po této epizodě nechali obě těla ležet na zemi a odešli. Svědek události dále uvedl: „Seděl jsem v koutě cely a hrůzou jsem se nemohl ani pohnout, aby mě taky nezbili, spoluvězni jsem se už nezabýval, bylo jasné, že jsou mrtví“.
Dirlewanger byl pohřben bez řádné procedury, i přes pozdější exhumaci, která jeho totožnost potvrdila, se zrodil a byl dlouho živen mýtus o jeho úniku. Kdyby tomu tak opravdu bylo, není pochyb o tom, že by se zařadil do klubu nejhledanějších nacistických zločinců, na roveň J. Mengeleho či A. Eichmanna.
Obrázek
Zřejmě poslední foto Dirlewangera, pochází z Bavorska, kde si léčil svá zranění z bojů
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Jeden z veteránů jednotky po válce u výslechu uvedl: „Během operací jsme často týdny tábořili v lesích, jeden každý zabitý bandita byl úspěch, protože se v zásadě vyhýbali boji, nebo útočili ze zálohy, měli maskáče a maskovali si i obličeje, dokázali snadno splynout s okolím, ponořili se třeba až po hlavu do bažiny. Pokud se jim někdo z našich dostal do rukou, tak jej umučili, nacházeli jsme zohavená těla“.

Tady tomuto nerozumím. Kdo se dobře maskoval a ke které straně vlastně patří ten veterán? Ono si to trochu protiřečí.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Hydrostar - nechaj to tak, on celý článok je nejaký " protirečivý" . Mňa napr. pobavilo SNP a "Maďarsko".
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Nejlepší jsou ty jejich masky na obličej. Jinak výborně zpracovaný článek o této rozporuplné jednotce. Dělali špinavou práci, ale co by jste čekali od vězňů. Původně pytláci, ale časem asi všechno možné.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Saldy, dobry :up: Toto je malo znama vec z WW2 a sem rozhodne patri.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

Díky, chtěl jsem toto téma již dlouho zpracovat, na psaní jsem se těšil. Bohužel přenést tuto věc do kompaktního článku se ukázalo jako problém, hodně mě to potrápilo, nechtěl jsem z toho mít dlouhý román, a hotový článek si dlouhou dobu ne a ne“sednout“. Nevím jestli je článek dobře vybalancován, věřim ale, že si v něm nic neprotiřečí, jsou v něm však rozpory, na které není snadná odpověď, a nutí tak k zamyšlení. Budu rád za každé doplnění či opravu k dopracování tématu.

Hydrostar: Popisuje bývalý člen jednotky Dirlewanger, je to z vyšetřovacího spisu. Vyšetřovaní jen výjimečně popsali zločiny, a i v tomto případě nedodali jména přesný čas a místo, více sdílní byli v popisu průběhu bojů, ve Varšavě často poukazovali na tvrdý odpor povstalců a své vysoké ztráty.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

musim rict, ze pri cteni me automaticky naskocil Hans Wagemuller a Dabelska garda
hezky clanek
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

No, bohužiaľ protirečí. A máš tam aj rad nepresností. Zrejme od autora zdroja. Napr. cituejem : "Partyzáni na východě nebyli nikdy tou jednotnou a obávanou silou, tak jak nám ji předložila sovětská propaganda, dokonce se zdá být zřejmé, že se více než o boj s okupanty, lesní bandy často zabývali boji mezi sebou navzájem." - A preto bolo pred operáciou Bagration ""odpálili asi 10500 náloží" . Partizánske hnutie v oblasti sa delilo do 4 hl. prúdov - sovietsky partizáni podporovaný Moskvou, najlepšie vycvičení a organizovaný. Tvorili najpočetnejšiu skupinu. Poľský partizáni, niekedy označovaný aj AK, boli proti Nemcom, ale aj sovietom a ostatným, ukrajinský - UPA , známy aj ako Banderovci, pronemecké jednotky Bielorusov. Je jasné, že si šli po krku, vypaľovali dediny sympatizujúce s nepriateľskými skupinami - hlavne Poliaci. Celá problematika by vydala na celý článok.Čo však nemení na fakte, že partyzánske hnutie v centrálnom a severnom Bielorusku mali hl. silu sovieti. A tí aj ovládali najrozsiahlejšie územia - Partizánske republiky. Že by neboli obávanou silou, o tom fakt pochybujem. Stačí sa pozrieť aké sily a prostriedky viazali. A to v hlbokom týle.
Katyň - v Bielorusku neexistuje, masakra sa odohrala v Chatyni.
Poľsko :
"" a zákeřně zezadu zaútočí na pozice Dirlewangera,"" to je partizánsky spôsob boja. Nie je na ňom nič zákerneho, teda ak nie si presvedčeční, že jediný fer spôsob boja je rozbehnúť sa proti guľometu.
K smrti Kaminského - iba krátko - Nemecký veliteľ von Bach dal veliteľa 1. brigády Kaminského postaviť pred vojenský súd a bol zastrelený. Dirlewanger pozvanie na jeho štáb odmietol s poukazom na svoje výsady, ktoré mal od Himmlera a osudu Kaminkého sa vyhol.
SNP
Škoda, že si to tam viac nerozviedol, činnosť brigády je zmapovaná doslova na každom kroku. Rozhodne to nebola koncová fáza SNP - viz Biely Potok.
Marcibrod - taká obec na Slovensku nikdy neexistovala. Tebou popísaný incident sa stal v obci Medzibrod, kedy
"Do rúk vražednej asistenčnej jednotky Einsatzkommanda 14 z Banskej Bystrice a trestného komanda vyčleneného z SS-brigády Dirlewanger, ktorému velil SS-obersturmfuhrer Wiesner, padli 27. decembra 1944 v Medzibrode slovenskí partizáni (zásobovatelia 1. československej partizánskej brigády J. V. Stalina) Ján Droppa a Rudolf Slosiarik, sovietsky partizán Ivan Seršeň a chorý povstalecký vojak Ján Záhoranský. Esesáci všetkých zatkli v dome Rudolfa Slosiarika, dom vyrabovali a podpálili. Zaistencov počas nočného výsluchu mučili - púšťali na nich vlčiaky, ktoré ich dohrýzli. Na druhý deň skrvavených väzňov obesili na šibenici pred potravným družstvom v Medzibrode. Tí istí zločinci 8. januára 1945 zatkli v obci Šajba (dnes Strelníky) partizánov Juraja, Ondreja a Jána Ďurčíkovcov a príslušníka 2. československej paradesantnej brigády čatára Róberta Štirbu. Po odvlečení do Ľubietovej ich v ten istý deň za účasti verejnosti obesili na gaštanoch uprostred obce. Róberta Štirbu pri pokuse o útek zastrelil esesák Hans Niederland. Podobne ako v Medzibrode, nechali obete visieť na výstrahu občanov 24 hodín." - zdroj Fašistické represálie na strednom Slovensku.
Brigáda bola známa tým, že jej politický nespoľahlivý vojaci často pomáhali partizánom. Zase sú k tomu konkrétne príklady.
K nezmyslu "" nesmíme v tomto výčtu krutostí zapomenout ani na dezertéry obou stran, lesní bandy, a v neposlední řadě i pravidelné druhosledové jednotky Rudé armády."" Kde by sa tam nabrali druhosledové jednotky ČA, by bol zázrak. "Lesné bandy" napr. ako 2.čs. parabrigáda bola zašitá v lesoch, o dezertéroch ani nehovoriac. Zrejme autor sa nechal uniesť "romantickými" predstavami.
Maďarsko
" konkrétně jí byl svěřen klíčový úsek u města Ypolysag." Toto mesto na mape Maďarska nenájdeš. Sú to Slovenské Šahy. Presnejšie rozmiestnenie brigády bolo na línii Modrý Kameň- Terany- Berencebaráti. Štáb brigády bol najskôr umiestnený v Teranoch. Po zosilnení sovietskeho útoku na Šahy bol premiestnený do Demandíc. Ako to bolo so Šahami :
Brigádu tvorili dva pluky po troch práporoch, ďalej strelecký prápor, spojovací prápor, zdravotnícky prápor, hospodársky prápor a záložný prápor o celkovej sile asi 4 000 mužov. Jedenásteho decembra bol jeden pluk brigády s dvomi posilnenými útočnými prápormi, ktoré boli začlenené do skupiny vojsk Fratter – Pico čeliacej útoku Červenej armády na smere Šahy - Demandice – Levice. Ostatné časti brigády boli podriadené Dirlewangerovi. V sile dvoch práporov chránili líniu Modrý Kameň -Terany a ďalšie dva útočné prápory úsek Terany-Berencebaráti. Proti silnejúcemu útoku Červenej armády na Šahy boli 14. decembra nasadené dalšie dva prápory aby posilnili 2. maďarskú pancierovú divíziu. Po prekročení Ipľa sovieti 15. decembra pri Tešmaku rozprášili tu rozmiestnené prápory brigády a obsadili mesto. V úseku medzi Šahami a Berencebaráti na stranu sovietov dezertovalo okolo 200 príslušníkov 2. práporu brigády. So zvyšnými časťami brigády, ktorá bola ponechaná pod Dirlewangerovým velením so štábom v Demandiciach, Dirlewanger podnikol proiútok na znovuobsadenie Šiach avšak neúspešne.
Po obsadení Šiach sovieti rozvinuli plne útok na západ a 18. decembra oslobodili Demandice. Štáb brigády sa premiestnil do okolia Plášťoviec, kde brigáda obsadila okolité výšiny. 19. decembra Dirlewanger zreorganizoval svoju jednotku lebo mu v dvoch plukoch zostali len po dva prápory. Následne podnikal protiútoky do boku sovietskych jednotiek.
zdroj http://bujdoska.blogspot.com/2010/02/st ... ger-v.html
Tu sa jej aj pripisuje tzv. Slatinský masaker.
Chcelo by to prejsť viacej zdrojov. Článok opraviť a doplniť. Zrejme si čerpal z Černých lovcov, ale autor, ako vidno čerpal zrejme iba z výpovedí. Viac zdrojov nezaškodí.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

něco o partyzánech můžeš naštudovat i v článcích od Michana:

tímhle to odstartuješ
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1709
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

jmodrak: díky za doplnění, je určitě na místě. Článek je především o jednotce Dirlewanger a jejím prostřednictvím je pouze náhledem do např. partyzánského hnutí, přesto rozbor odbojových jednotek by jistě v této části měl mít větší prostor, možná i celou kapitolu.

Ano, v části o Bělorusku několikrát popisuji stupňující se tlak odboje. Ta závěrečná pasáž o obávané a jednotné síle partyzánů je myšlena více obecně, asi to tak zřejmě nevyznělo. Určitě si to neodporuje ani s Michanovým popisem partyzánů ze série Bagration (tam jsem nahlédl i pro články o sovětském protitankovém boji či o Totenkopf).

S tím zákeřným útokem s tebou souhlasim, byť spící vojáci to viděli asi jinak.

S Varšavou to bylo tak, že Kaminskij a jeho štáb byli popraveni na příkaz Himmlera, bylo to v utajení a jejich mužům bylo řečeno, že byli zabiti nepřítelem. Nelze věřit tomu, že o popravě velitele divize SS mohl kdokoli rozhodnout bez souhlasu Himmlera, či se mu naopak vyhnout, ty důvody ohledně Rony jsou v článku popsány.

Ta pasáž o drancování po SNP přiznávám, není příliš šťastná, měla být původně zasazena jinde. Podrobnější info o Medzibrode jsem nenašel, rád si ho vypůjčím.

Ypolysag či Šahy, tady jsem se dočetl více interpretací z bojů, můj popis se od tvého v zásadě neliší, byť je hodně stručný, na Slatiny se podívám, byla by škoda se i o této části více nerozepsat .
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

saldy - ak sa zameriavaš na konkretnú jednotku, rozbor partizanského hnutia v ZSSR je iba okrajový - informatívny. Zameraj sa hlavne na jednotky stojace proti Dirlewangeru, ostatné iba všeobecne, že vôbec existovali. Je otázne, či s UPA a AK vôbec prišli do styku, skôr by som povedal, že v oblasti Minska prišli do bojov napr. s židovskými partizánmi, ktorý tvorili v celosovietskom hnutí zanedbateľné %, ale v Bielorusku danej oblasti boli silný.

K Šaham - ano, výsledok je jasný, skôr mi išlo o to, že Šahy nebránila brigáda ale niekto iný. Je silne otázne, či by udržali Šahy, ak to nezvládla tanková divízia - aj keď silne ochromená. S Budapešťou tento smer nemal nič. Možno došlo k omylu autora, pretože potom bola brigáda nasadená s jednotkami, ktoré sa stiahli od Budapešti - 357 pd.
Len pre doplnenie - Dirlewanger dostal aj Slovenský vojenný víťazný kríž prvej triedy s kordíkom.
F. Kovár
desátník
desátník
Příspěvky: 44
Registrován: 13/2/2014, 13:22

Re: Případ Dirlewanger - Válka jako horizont

Příspěvek od F. Kovár »

Nie je tu toho veľa o Dirlewanger, ale skúsim sem pridať: na inom mieste Záhadná havária pri Starej Kremničke http://palba.cz/viewtopic.php?f=68&t=60 ... aec358bb28 riešime haváriu nem. vojenského transportu v Starej Kremničke. Podľa doteraz získaných indícií by mohlo ísť práve o jednotku Dirlewanger. Možno išli na pomoc, doplnenie... bojujúcim jednotkám, prípadne transport mohol byť aj na odsun jednotiek z oblasti Šiah. Ak by vedel niekto niečo bližšie. Nič oficiálne sa doteraz nepodarilo získať, čerpám len zo spomienok ľudí.
Odpovědět

Zpět na „Válečné zločiny & Holocaust“