Midway - 1. část, předehra a plány.

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Midway - 1. část, předehra a plány.

Příspěvek od Nelson »

Po úderu na Pearl Harbor se během několika týdnů podařilo Japoncům ovládnout vše co měli původně rozvrženo na celý rok 1942. Tak se stalo, že najednou nebyly připraveny plány co dál. Od února 1942 proto probíhala neustálá jednání mezi štáby armády a námořnictva. Všichni věděli, že je nutno uštědřit Spojeným Státům několik zdrcujících porážek aby byli Američani ochotni jednat o míru podle japonských představ. Čas nyní pracoval proti Japonsku neboť v USA již byla dokončována první plavidla Rooseveltova „Two Ocean Navy“ největšího námořnictva v dějinách.

Námořnictvo navrhovalo tři směry útoku. První z nich byl dílem operačního náčelníka námořnictva kontraadmirála Šigeru Fukudomeho a předpokládal úder na jih. Tedy nejprve izolaci a obklíčení a nakonec okupaci Austrálie. Proti tomu se postavila armáda s prohlášením, že nemá dostatek vojáků pro obsazení Austrálie a tak byl tento plán redukován na úplnou izolaci kontinentu obsazením Šalamounových ostrovů, Nové Británie, Nové Guiney, Nové Kaledonie, Fidži a Samoy.
Druhý plán vypracoval operační náčelník Spojeného loďstva námořní kapitán Kurošima. Ten navrhoval soustředit vše proti britským državám v Indickém oceánu, dobýt Cejlon a Indii a podpořit pozemní vojska v jejich postupu na západ. Ani toto však nebyla armáda ochotna schválit. I zde argumentovali momentálním nedostatkem volných divizí. Armáda sice chystala úder západním směrem, měla ale v plánu nejdříve rozdrtit odpor na čínském území a teprve po zajištění této oblasti se pohnout do nitra Asie.
Oproti tomu návrh náčelníka Jamamotova štábu kontraadmirála Matome Ugakiho preferoval východní směr, dobytí Midwaye a následnou konsolidaci obranného perimetru.
Zprvu se zdálo že zvítězí tzv. Australská škola, potom se však stalo něco co doslova otřáslo sebevědomím japonských politiků a nejvyšších velitelů. 18 dubna se nad Japonskem objevilo 16 amerických bombardérů a vysypaly svůj náklad na Tokio, Ósaku, Nagoju, Jokohamu a Kobe. Nálet sice způsobil minimální škody a většina obyvatel napadených měst se o něm ani nedozvěděla ale japonští generálové a admirálové doslova omdlévali hrůzou při pomyšlení, že bylo napadeno přímo Japonsko a byl ohrožen život císaře. Útok, jež přišel od východu, posílil Jamamotovy argumenty, že je nutno zaútočit tímto směrem, svést rozhodující bitvu s Američany a zničit jejich letadlové lodě.

Na dobu kdy Jamamoto zpracovával a konkretizoval svůj návrh zatím japonský námořní štáb naplánoval provedení již dříve připravené operace MO (obsazení Port Moresby a Tulagi). 6. a 7. května však došlo k bitvě v Korálovém moři a Japonci byli odraženi.
Již 5.5. tedy ještě před tímto neúspěchem vydal Císařský hlavní stan rozkaz k provedení operace MI (Midway) a AL (Aleuty). Tak bylo vlastně Jamamotovi oficiálně nařízeno provést to co si sám vyvzdoroval a naplánoval. Ještě nikdo nevěděl, jak vážné následky bude mít právě probíhající bitva pro japonské palubní letectvo. Celá 5. divize letadlových lodí byla vyřazena z boje. Šókaku musela na tři měsíce na opravy a Zuikaku přišla o většinu své letecké skupiny. Nagumo, jako velitel svazu letadlových lodí, se tím však neznepokojoval. Podle zpráv přišli Američané o obě letadlové lodě a zbývaly jim již jen dvě plavidla této kategorie. Japonci tedy na midwayském směru předpokládali převahu 4:2 v letadlových lodích a 7:2 u bitevních lodí (Američané ve skutečnosti neměli ani jednu BB). Na Aleutském směru byla předpokládána absolutní převaha.

V polovině května byli s plány operací MI a AL seznámeni všichni vysocí důstojníci svazu a zároveň proběhlo cvičení štábů simulující plánované střetnutí. Kdykoliv však v tomto cvičení dosáhli „Američané“ nějakého úspěchu, byla dodatečně upravena pravidla v jejich neprospěch. Jamamoto nakonec tuto hru ukončil prohlášením, že Japonci možná ztratí 1-2 letadlové lodě, Američané však budou v každém případě poraženi. Midway byl přejmenován na „Ostrov slavného června“ a bylo dokonce naplánováno kdy a kde na ostrově podepíše americký velitel kapitulační listiny.

Do poloviny května shromáždili Japonci obrovskou flotilu. V jejím stavu se nacházelo 11 bitevních a 8 letadlových a 2 hydroplánové lodě, 13 těžkých a 9 lehkých křižníků, 66 torpédoborců, 21 ponorek, 18 tankerů a kolem 50 pomocných a nákladních lodí. Na palubách mateřských lodí se nacházelo 359 letounů a hydroplánové nosiče nesly dalších 32 plovákových strojů. Společně s letouny na nejbližších ostrovech které zajišťovaly vzdušnou obranu svazů v jejich dosahu měl admirál Jamamoto k dispozici skoro 700 bojových a průzkumných letadel.

Jamamoto své síly rozdělil na několik samostatných skupin. Na základě svého plánu předpokládal, že Američané zareagují až v momentě prvního útoku. Proto byly za místo prvního úderu vybrány Aleuty. 3.6. ráno měly lehké letadlové lodě Rjúdžo a Džúnjo napadnout americkou základnu v oblasti Dutch Harbor a zničit zde dislokované letectvo. Následně se mělo na ostrovech Adak a Kiska vylodit asi 2500 japonských vojáků. Na Adaku mělo být zničeno vše co nebylo možno odvézt a zde vysazené jednotky se měly stáhnout a natrvalo obsadit ostrov Attu. K jejich podpoře se měl od Jamamotova hlavního svazu oddělit viceadmirál Takasu se čtyřmi bitevními loďmi (Hjúga, Ise,Yamashiro a Fuso), dvěma lehkými křižníky a dvanácti torpédoborci.
Brzy ráno 4.6. měl Nagumo (letadlové lodě Akagi , Kaga, Sorju a Hirju) z pozice asi 250 mil SZ od Midwaye zaútočit na atol a zničit letectvo, lodě a obranná zařízení na obou ostrovech.
O den později měly lodě Čitose a Kamikawa Maru zřídit hydroplánovou základnu na ostrůvku Kure ( asi 60 mil od Midwaye) a z ní podporovat výsadek. Ten byl naplánován na další den ráno. Z 15 transportních plavidel se mělo vylodit 5000 Japonců. V té době se měla krycí skupina invazního svazu (bitevní lodě Kongo a Hiei, letadlová loď Zuiho, 5 křižníků a 8 torpédoborců) spojit se zbytkem Jamamotova svazu ( Jamato, Nagato, Mucu, letadlová loď Hóšo, křižník a osm torpédoborců) a čekat na protivníka. Pokud by se neobjevil, měly v oblasti křižovat sedm dní. Jamamoto byl však přesvědčen, že Američané si nemohou dovolit připustit okupaci atolu. Vše bylo časově upraveno tak aby v době amerického protiútoku byli již Japonci na Midwayi bezpečně zachyceni.
Navíc měly na trase od Oahu hlídat dvě skupiny ponorek (celkem 12 člunů) a podle situace měly buď hlásit pozici Američanů nebo je přímo napadnout.

Američané začali něco tušit již začátkem března. Tehdy se začal v japonské radiové korespondenci objevovat znak AF. Náčelník zpravodajské služby Pacifického loďstva, kapitán Layton spolu s náčelníkem dešifrovacího oddělení kapitánem Rochefortem byli přesvědčeni, že může jít jedině o Midway. Byl to totiž jediný možný cíl ve středním Pacifiku.
Byla navržena dnes již známá zpravodajská lest. Rochefort poslal podmořským kabelem na Midway depeši s požadavkem aby velitel atolu odeslal rádiem nešifrovaně, že destilační zařízení na ostrově má poruchu. Odposlechová služba potom během 24 hodin zaznamenala japonské hlášení, že AF má problém s pitnou vodou. Tehdy konečně uvěřil i admirál Nimitz.
Konečně 21.5. zachytila americká odposlechová služba obsáhlou zprávu. Američtí specialisté dokázali japonský kód JN-25a rozluštit z asi 25%. I to však stačilo, aby po třech dnech dešifrování pochopili co se chystá. Jediný svaz jehož existenci se nepodařilo odhalit byly Jamamotovy bitevní lodě. S touto depeší měli Američané obrovské štěstí. 24.5. totiž Japonci změnili kód a trvalo několik týdnů než byl prolomen.

Nimitz navštívil atol 2.5.1942 a slíbil veliteli obrany Midwaye kapitánu Simardovi jakoukoliv jednotku kterou budou s velitelem Marines na ostrově plukovníkem Shannonem požadovat. Během několika dnů přibylo z Oahu přes 400 stavebních dělníků kteří s pomocí techniky přeměnili ostrov v pevnost. Byly vybetonovány kilometry podzemních chodeb ústících do bunkrů na plážích, samotné pláže byly buldozery srovnány tak aby se útočící vojáci neměli kde ukrýt a armáda zde položila tisíce min a natahala kilometry ostnatého drátu, byly zřízeny baterie pobřežního i protiletadlového dělostřelectva, vznikly dvě základny létajících člunů Catalina (celkem 32 strojů typů PBY-5/5a), v podzemí vznikly rozsáhlé sklady munice, ošetřovny a velitelská stanoviště.
Nákladní lodě dopravily tolik námořních pěšáků, že na atolu byla nakonec zesílená brigáda vybavená i lehkými tanky Stuart. V oblasti atolu dokonce operovalo deset rychlých útočných člunů.
Letecká složka však nebyla až tak impozantní. Kromě již zmíněných Catalin zde mělo základnu 6 torpédových TBF-1 Avengerů, 29 střemhlavých bombardérů (11 x SB2U-3 Vindicator, 18 x SBD-3 Dauntles), 23 bombardérů (19 x B-17 E Flying Fortress a 4 x B-26 Marauder) a 28 stíhaček (21 x F2A-3 Buffalo a 7 x F4F-3 Wildcat). Celkem bylo na dvou ostrůvcích rozmístěno 118 letadel všech typů z části šlo však o zastaralé stroje s minimální bojovou hodnotou.

I tak však byl Nimitz ve velmi složité situaci. Okamžitě odvolal Halseyho z jižního Pacifiku. Také Fletcher s poškozeným Yorktownem byl na cestě do Pearl Harboru. Čtvrtá letadlová loď Saratoga se sice urychleně vracela z opravy na západním pobřeží, k Oahu však dorazila až po bitvě. Navíc nemohl vrchní velitel opomenout diverzní akci na Aleutách. Do oblasti vyslal svaz kontraadmirála Theobalda (5 křižníků a 10 torpédoborců). Na krytí tří letadlových lodí mu tak zbylo jen 8 křižníků a 15 torpédoborců.
Halsey se vrátil do Pearl Harboru 26.5. a okamžitě byl odeslán na ošetřovnu (kožní problémy) a velitelem jeho TF-16 byl dočasně pověřen kontraadmirál Spruance. O den později se vrátil i Fletcher s Yorktownem a hned jej zavedl do suchého doku. Původní předpoklad byl tři měsíce oprav, Nimitz však nařídil dokončit práce během tří dnů. Vše bylo tedy opraveno jen provizorně a s rozsáhlejšími pracemi se počítalo až po návratu od Midwaye.

Na poradě byli Fletcher i Spruance se svými štáby seznámeni s plánem operace. Byl určen „Point Luck“ asi 350 mil severozápadně od Midwaye. Tam měly oba svazy v klidu čekat na první krok Japonců a pak podle situace zareagovat. Aby měl americký plán 29-42 šanci na úspěch, nesměly být odhaleni jako první.
Spruanceův TF-16 (Enterprise, Hornet, 6 křižníků a 9 torpédoborců) vyplul do boje 28.5. , Fletcher se svým TF-17 (Yorktown, 2 křižníky a 6 torpédoborců) ho následoval o dva dny později. V určeném místě se setkaly 2. června a kontraadmirál Fletcher jako služebně starší převzal taktické velení. Celkem mohly oba svazy poslat proti Japoncům 233 palubních letounů.

Tak obě strany do oblasti malého atolu odeslaly prakticky vše co měly k dispozici. Japonci čekali další velké slavné vítězství a Američané doufali v zázrak.
Další díly série:
Midway - 1. část, předehra a plány.
Midway - 2. část, první střetnutí
Midway - 3, souboj letadlových lodí
Midway - 4, závěr

Obrázek
Vrchní­ velitel Tichomořského loďstva admirál Chester Nimitz
Obrázek
Vrchní­ velitel Spojeneckého loďstva admirál Isoroku Jamamoto
Obrázek
O tyhle dva kousky pevniny se bojovalo
Naposledy upravil(a) Nelson dne 3/12/2005, 18:56, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Radar
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 513
Registrován: 24/8/2004, 12:24
Bydliště: Okolo Plzně :-)))
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Radar »

Pěkné počteníčko Norade. Už se těším na pokračování..... :wink:
ObrázekObrázekObrázek

Neruš nepřítele, když dělá chybu …
( Napolen )
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“