Čerkasský kotel

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Čerkasský kotel

Příspěvek od Lord »

Obklíčení 60 tisíc německých vojáků v čerkasské zóně bylo dokončeno 28. ledna 1944 (bylo mezi nimi 5 pěších divizí, tankové divize SS Wiking a brigáda Wallonie, z kotle neuniklo 34 procent vojáků).

Hitler podle svého zvyku znovu nedovolil ústup. Doufal, že tento hrot, který byl vysunut jako výběžek na východ k řece Dněpr může být strategicky významný, fakticky to však znamenalo jen další likvidaci divizí a vojenského materiálu.

Bitva u Čerkass je známá také pod názvem Korsunská kapsa (Korsun pocket). Patří mezi známé boje o kapsy. Byla to jedna z nejvíce surových a fyzický vyčerpávajících bitev.

Podobně jako u Stalingradu si museli vojáci začít na kotel zvykat. Leon Degrelle velitel dobrovolnické legie Wallonie vzpomíná: Vyvázli jsme z mnoha nebezpečenství, na Donci, na Donu nebo na Kavkaze. Nebyla to přece naše první těžká situace. Každý se snažil sám sebe přesvědčit, že naše obklíčení je jen jedním z dalších dobrodružství. Vrchní velení nás v tom přece nenechá. Přijde protiútok a spojení sovětské fronty rozmetá. Situaci teoreticky vyřešil radiotelegram generála Hubeho. Zpráva byla krátká a dobrá: „Jedu." Generál byl na cestě.
Mohutná kolona německých tanků přijížděla od jihu. Právě zaútočila na sovětský koridor za našimi zády. Se zaujetím jsme na mapě sledovali postup našich osvoboditelů. Padly desítky vesnic. Podle komuniké bylo zničeno sto deset ruských tanků. Za dva dny už bude stačit prorazit jen devět kilometrů široký pás nepřátel.

Ti, kdo odtamtud přicházeli, říkali - a oči jim při, tom svítily, že s našimi zachránci již byl na velitelstvích praporů navázán kontakt pomocí malých rádiových přijímačů. Poslední úder a prolomení fronty i naše osvobozeni jsou hotová věc. K úderu skutečně došlo. Ale ze strany Sovětů.

Rychle sem přesunuli další obrněné síly. Tři sta německých tanků, které už byly tak blízko nás, se zastavilo a pak musely ustoupit. Rudí měli zakrátko v našem týlu padesát kilometrů širokou bezpečnostní zónu. Sovětské divize, povzbuzeny úspěchem, vyrazily od jihovýchodu a jihu směrem dovnitř našeho kotle a masu obklíčených vojsk tlačily k severu a východu, a tak je víc a víc oddalovaly od německé fronty, odkud by eventuálně mohla přijít spása. Došlo ještě k jedné katastrofě.
Po završení našeho obklíčení byl mráz vystřídán vlahým, jarním počasím. Člověk měl dojem, že je květen. Během doněcké protiofenzívy v zimě 1941-1942 jsme také zažili dva dny náhlého oteplení, které cesty proměnilo v moře bláta. Jenže tehdy se mrazy hned zase vrátily a vše bylo v pořádku.

Na tající sníh jsme se dívali zpočátku zvědavě. Na obloze visely těžké mraky. Spustil se stálý, nepřetržitý déšť. Po mokrém, lesknoucím se náledí se téměř nedalo chodit, museli jsme se klouzat. Pole zase zežloutla a zhnědla. Dočista umytý les rozkládal na svazích své fialové větve bez listí. Mýtiny byly černé. Pod vahou nepřetržitých konvojů cesty změkly a rozmočily se. Auta brzy jezdila hlubokými potoky. Načernalá voda sahala až do půli dvířek. To jsme se ještě smáli. Byla to legrace. Všichni jsme byli od bahna špinaví od hlavy k patě.

Mrazy se však nevrátily ani za čtyři, ani za pět dní. Každý úkryt, z jehož střechy tekla voda, každý zákop, do něhož stékala voda z okolí, se proměnil ve vanu; z níž vojáci, vyzbrojeni konvemi a ešusy, marně vybírali vodu.

Půda na polích se tak lepila, že se přes ně nedalo jezdit. Cesty se stále víc propadaly. Na řadě křižovatek stála voda metr vysoko, a nedalo se na ně tudíž vůbec vjet. Svahy se proměnily ve strašlivá kluziště, která se navíc lepila jako pryskyřice. Dělostřelecké traktory musely dnem i noci vyprošťovat vozy zapadlé do bahna. Uvnitř kapsy zůstalo patnáct tisíc motorových vozidel. Patnáct tisíc vozidel, která se začala točit kolem dokola, neboť je k sobě stále víc tlačil nápor primitivního nepřítele na něhož živly neměly žádný vliv a jehož obojživelní vojáci téměř zvesela čvachtali lepivým bahnem nekonečných blat.

Sověti se zmocnili velkých skladů umístěných padesát až šedesát kilometrů jižně od čerkasského sektoru v místě, kde se rudé armády spojily. Hned první den jsme přišli o velké množství benzínu a munice. Německé velení okamžitě poslalo obklíčeným divizím velká letadla Junkers s pomocí.

V Korsuni byla přistávací plocha. Junkersy pracovaly velice přesně. Každý den přilétalo asi sedmdesát strojů plných munice, benzinu a jídla. Letadla vyložila svůj náklad a okamžitě byli naloženi vážně ranění. Tak se podařilo včas evakuovat všechny nemocnice v kapse.
Sovětští stíhači však bděli. Křižovali zamžené nebe a jako jestřábi kroužili nad polem. Každý den se po několika minutách letu zřítilo deset až patnáct našich sestřelených a hořících junkersů v nichž křičeli zaživa se škvařící ranění. Byla to strašlivá podívaná.
Zásobování pokračovalo systematicky a heroicky dál bez jediného výpadku, dokud i zde neučinilo všemu konec strašlivé bahno. Po týdnu oblevy a záplav byla letištní plocha úplně pod vodou. Ženisté se snažili všemi prostředky odstranit z pláně bahno a zpevnit ji. Marně. Poslední letadla se v metr hlubokém bahně převrhla. Až do konce se už nepodařilo ani jedinému letadlu vzlétnout, nebo alespoň v kapse přistát. Od této chvíle jsme byli ponecháni svému osudu. Brigáda belgických dobrovolníků Wallonie se nacházela na východním výběžku, a proto první dny nemusela odrážet příliš silný tlak nepřítele.
Ten totiž - pochopitelně - napřel všechny své síly na jih a západ kotle, do míst, kde se směle spojila obě jeho útočná čela a kde jej německé síly jak uvnitř kapsy, tak i zvnějšku svíraly a snažily se kleště rozevřít. Sověti do tohoto koridoru vrhli všechny své tanky i záplavu svých pěších a jízdních divizí. Na Olšance a na Dněpru probíhala ofenzíva rudých zatím jen na rozhlasové úrovni. Hned proti naší linii instalovali silný vysílač, který na nás každý den chrlil medovou francouzštinou propagandistické nesmysly. Hlasatel s pařížským přízvukem nás laskavě informoval, v jaké jsme situaci. Pak se nás zkoušel nalákat na zázraky režimu přítele Stalina a vyzýval nás, abychom se přidali ke generálovi de Gaullovi. Stačí přijít k ruským liniím s bílým kapesníkem v ruce. Jako kdybychom byli nějaké čtenářky rubriky seznámení.

Přesládlá sovětská propaganda se snažila být nápaditá a chytrá. Dva naši vojáci byli zajati u Lozovku a odvedeni k diviznímu generálovi. Ten je pozval ke stolu a královsky pohostil. Lil do nich vynikající šampaňské a kapsy jim nacpal čokoládou. Pak je dal ten ohvězdičkovaný lišák vlastním vozem odvézt k liniím. Stráže je vypustily naším směrem, jako když se otevřou dvířka klece a pustí se slavík nebo kanárek. Dobrodružství mělo u vojáků velký ohlas. Při představě šampaňského a čokolády, jichž se dostalo oběma šťastlivcům, se všichni mlsně olizovali. Generálský filantrop a milovník Valonů se namáhal marně. Nikdo neskočil na vějičku, neboť byla příliš průhledná.

Nepřítel vyvíjel na týlové frontě v kapse stále větší tlak. Divize Wiking proto musela stahovat kontingent, který ještě na Dněpru měla a posílat ho na jihovýchod. Během několika dní jsme měli prakticky úplně odkrytý levý bok. Na obranu osmdesáti kilometrů podél Dněpru severovýchodně od našich pozic zbyl všeho všudy jeden oddíl čítající asi dvě stě Němců z divize Wiking. Měli malé obrněné vozy v nichž bez přestání projížděli po blátivých cestách.

Rusové posílali přes řeku hlídky a ty tu nikoho nenacházely. Zbývalo už jen naše postavení na soutoku Dněpru a Olšanky. Stačilo naše pozice prorazit nebo na ně zaútočit z týlu a padla by poslední překážka, která na východě kotle zůstala.

Báli jsme se hlavně o velký dřevěný most přes Olšanku, jež se nacházel na východním okraji Mošnů. Na druhé straně řeky jsme měli na dvou vysunutých střeleckých stanovištích desítku mužů vyzbrojených dvěma kulomety. Kdyby rudí zaútočili v noci rozdrtili by tyto ubohoučké pozice bez problémů a podařilo by se jim získat most nedotčený.

Štáb divize Wiking, který jsme o nebezpečí uvědomili, nechtěl o ničem ani slyšet. Odpověděli nám, že nesmíme ustoupit ani o píď a nepřítel nesmí nabýt dojmu, že ztrácíme důvěru ve výsledek boje. Generál byl daleko, my jsme však stáli tváří v tvář bezprostředně hrozící katastrofě. Německý styčný důstojník na sebe vzal odpovědnost za pokud možno nenápadné vyhození stavby do povětří.

V šest hodin ráno telefonicky generála informoval, že doprostřed našich trhavin právě dopadla sovětská střela a most byl zcela zničen. Dodal, že nás to strašně mrzí. Generála to mrzelo také. Nicméně problém mostu se tak vyřešil. Ještě té noci došlo k rozuzlení i naší poslední obavy.
V Mošnách jsme měli k dispozici četu asi padesáti ruských vojínů pomocné služby, bývalých zajatců, kteří se dobrovolně přihlásili do německé armády. Zpočátku byli velice obětaví a disciplinovaní. Bylo však chybou poslat je bojovat do jejich vlasti. Kolovala v nich krev předků. Do čtvrt roku získal vrch jejich původ. Ten znamenitý původ!

Vedli dlouhé tajné rozhovory s místními obyvateli. Naši důstojníci nerozuměli ani slovo. Nakonec se s nimi spojili i partyzáni. V noci z 1. na 2. února 1944 se tito Rusové, kteří obsluhovali minomety za našimi liniemi, kočičím krokem vydali k Olšance. Ve tmě tu držel stráž statečný mladý Valon. Úplně tiše jej zabili ranou nožem do zad. Kolona uprchlíků přešla po jeho teplém těle, seběhla ze břehu a přepravila se přes řeku. Od této chvíle proti nám stalo padesát přeběhlíků, kteří v Mošnách bydleli čtvrt roku, znali přesné rozmístění našich pozic, děl, velitelských stanovišť, telefonu i rádia. Sovětské velení mělo k dispozici padesát průvodců.

V osm hodin ráno se rudí sebejistě vrhli do útoku. První úder však přišel za vesnicí Mošny, mezi Lozovkem a Dněprem, tedy na nejvýchodnějším místě našeho sektoru. Těch pár desítek Valonů, roztroušených v písečné stepi, zasypaly střely a za hodinu bylo území obsazeno. Ještě téhož dopoledne jsme se z brigádního velitelství dozvěděli, že byl napaden a dobyt Lozovok.

Druhá rota byla vypuzena z posledních domů, musela ustoupit za vodní tok na jihu vesnice a dokonce byla zatlačena ještě o kilometr dále. Podařilo se jí uchytit až za jedním náspem uprostřed stepi. Obrana dněperského břehu byla v bezvýchodné situaci. Zdálo se, že Lozovok, ležící na písečné vyvýšenině, je definitivně ztracen. Navrhovali jsme divizi, aby převelela vojáky, kteří se z Lozovku zachránili do Mošnů. Početní stavy tu byly slabé a hrozilo jim velké nebezpečí.

Rozkazy však neznaly slitování. Druhá rota se nejen nesměla stáhnout k jihu, ale měli jsme okamžitě zahájit protiútok bez ohledu na překážky a znovu Lozovok dobýt.

Velice vzdálený a skoro neslyšitelný hlas na druhém konci telefonního drátu nám sdělil kam se 2. rota stáhla. Znal jsem lozovocký sektor přesně. Podařilo se mi získat pověření, abych protiútok řídil. Dostal jsem dva tanky a posadil do nich odhodlané chlapy…

Leonovi Degrellovi se nakonec po mnoha nebezpečenstvích podařilo uniknout z kotle, avšak mnoho jeho kamarádů takové štěstí nemělo. Únik se podařil u obce Lysanka.

Obrázek
Obklíčení u Čerkass

Obrázek
cherkassy-map02.

Obrázek
Koridor u Lysanky

Obrázek
Vojáci v čerkasské kapse.
Naposledy upravil(a) Lord dne 3/9/2004, 15:35, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Zde se vzbouřilo proti němcům všechno :wink:
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Proč si myslíte, že Hitler nedovolil hned ústup?
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

byl to mgor.....no nebyl normální....to byl jeho nejčastější rozkaz.....
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Daver: prosim te, odpust si ty vyrazy.

Misto, kde se osvedcili Valoňske jednotky Waffen SS.
ObrázekObrázek
Melkor

Příspěvek od Melkor »

To je sice pravda, ale za jakou cenu, myslím, že před obklíčením jich bylo snad 2000 a po průlomu jich zbylo 632-z toho spousta zraněných, včetně Degrelleho.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Nicméně poté byly vydávány za vzor, jak se má bojovat a udržet území, že to jde, že je možné uniknout i z kotle. Hitler byl poznamenán první světovou válku a nabyl dojmu, že o každé těžce získané území se má bojovat, navíc to souviselo s jeho obranou strategií, počítal s tím, že dobyté území je třeba bránit proti všem útočníkům zvnejšku, proto když myslel že válka v Rusku je už rozhodnuta, nařídil prioritu protitankovým dělům než tankům, rovněž Tiger byl spíše tank hodící se k obraně než hlubokým průnikům - nedostatečná zásoba paliva i rychlost apod. Proto pokládal každý ústup z území za ránu své doktríně, kterou si vysnil.
Melkor

Příspěvek od Melkor »

On prostě neuměl přijmout pravidla moderní války.
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Souhlasim s Lordem. S těch, co zustali na živu se potom stali hrdiny a vzorem, pro další jednotky Waffen SS.

Pravidlo, ubranit každy kus obsazene země se mu nevyplatilo vícekrat. Tady je i rozdil mezi Stalinem a Hitlerem. Stalin nakonec nechal sve generali bojovat tak, jak oni uznali za vhodne. Stalin se podřídil modernímu boji. Hitler byl posedlý svými zkušenostmi za 1ww a to se mu vymstilo. Přece se jen zpusob boje v 1ww a v 2ww značně lišil.

Změnu v zpusobu v boji přineslo hlavně jinačí využití tanku.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Hitler musel prostě nějak reagovat na to, že se mu hroutila fronta, možná zde myslel i na psychologický aspekt. Budu povolovat ústupy - vojáci si budou myslet, že prohráváme, nebudou potom tak tvrdě bojovat, když nebudou mít za sebou spáleny všechny mosty ... toto možná platí v případě mladých vojáků, kteří nemají obavy o svoji rodinu apod. Ti potom můžou fanaticky bojovat, viz. např. SS. Ale normální průměrný voják si přeje, aby válku přežil a mohl se vrátit ke své rodině.
Hitler zvolil doktrínu tzv. pevné obrany, zatímco například Manstein navrhoval spíše pružnou obranu, ale bitvou u Kurska, kde bylo zničeno spousty tankové techniky nebyly ani na pružnou obranu dostatek prostředků, navíc Němcům se vůbec nedařilo získat informace o tom, kde Rusové zaútočí, aby sem mohli případně přesunout včas své tanky a poté na Rusy zaútočit. A dále měl vždycky představu, že dotatečnými silami se mu podaří vojáky z kotle vyprostit. Vždycky doufal, počínaje Stalingradem či i u Čerkass, že se mu podaří síly osvobodit, u Čerkass se to částečně podařilo, nicméně území bylo stejně ztraceno.
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Na druhú stranu,pred Moskvou sa jeho rozkaz ani krok späť osvedčil...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Melkor

Příspěvek od Melkor »

Ale to bylo asi jediné místo, nikde jinde to nefungovalo.
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

to je jasný......nikde jinde....stejný rozkaz dal i u Stalingradu v Tunisku a teď tady.-...
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Práve vďaka Moskve si myslel že to je liek na všetko a používal to paušálne všade kde došlo k prúseru avšak bez úspechu...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Toto je věčné téma, rozkaz zpět ani krok !! Ale nezapomeň te, že tento rozkaz nevydával jenom Hitler. Stalin ho předcházel a stálo ho to mnohem více životů, než Hitlera. Jenže Stalin si to mohl dovolit.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lipton
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 166
Registrován: 25/8/2004, 12:10

Příspěvek od Lipton »

Rozkaz "ani krok späť" či "bojovať do posledného muža" vydávali velitelia viacerých armád, jedným z nich bol i generál Norman Cota, veliteľ americkej 28. pešej divízie v Ardenách. V niektorých prípadoch bol tento rozkaz dodržaný, v iných nikoliv.

Ale to len pre zaujímavosť, už nebudem ustupovať od hlavnej témy.
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Lipton: Je jasné, že se to dělo i v jinačích armádách, ale né v takovém měřitku, jako u RA a u Wehrmachtu !!

Mas pravdu, odbočili jsme hodně od tematu !!
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Hitler by lenoškový stratég, z Wolfschanze stovky kilometrů od fronty dával rozkazy neustupovat. To například Napoleon většinou vždy věděl zda je situace udržitelná nebo ne, zda bude mít protiútok úspěch či ne, zda hrozí obklíčení nebo ne, a proč to uměl - jednak měl pro to smysl, jednak se pohyboval přímo v bitevním poli, jednak měl přehled o situaci, měl velké zkušenosti atd. Zatímco Hitler se obvykle rozhodoval podle své intuice ....
Melkor

Příspěvek od Melkor »

Schopnosti jsou obvykle spolehlivější než instinkt a těch měl Napoleon jistě 100X víc než Hitler.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Chci říci to, že opravdový velitel a génius ví, kdy je situace ztracená a jaké bude nejlepší řešení, je-li situace zoufalá vydá i rozkaz k ústupu - to není zbabělost to je racionální myšlení, které Hitler postrádal.
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“