XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Mapa protiútoků německých oddílů z 352. pěší divize v "Den D" - 6. června 1944.


Obrázek


Když generál Kraiss, velitel německé 352. pěší divize, okolo poledne "Dne D", vyhodnocoval se svým štábem vzniklou situaci, došel k závěru, že Spojenci vlastně provádějí v okolí Bayeux útoky dva. Jeden spojenecký útok vycházel z oblasti St. Laurent/Colleville (od oblasti OMAHA) a ten druhý vycházel z britského sektoru GOLD. Prostředky na to, jak zastavit oba útoky ze sektoru Grandcamps a z pláže oblasti OMAHA, měla německá 352. pěší divize velice omezené. Kraiss přesto nařídil 14ti SHD PzJg 38 (t) Ausf. M. Marder III. ze svého protitankového oddílu a 7. rotě z GR.916, které byly rozmístěny jižně od pláže, poblíž Trevieres, aby se přesunuly vpřed k plážím. Již kolem poledne se pěšáci a SHD v oblasti za roklí D-3 Les Moulins spojili. Také v sektoru jižně od rokle St. Laurent a Colleville generál Kraiss vydal rozkaz 5. rotě z GR.916, aby vyrazila ze svých kasáren v Surrainu, a 2. praporu z GR.915 z Bojové Skupiny Meyer nařídil protiútok. Bojová Skupina Meyer měla problémy s přesunem a tak se její útok pozdržel, což Kraissovi nebylo hlášeno. Generál Kraiss proto odpoledne uvěřil, že má situaci v oblasti OMAHA pod kontrolou a ve 13 hodin 35 minut hlásil na německý 84. as, že invazní síly byly všude odraženy, když prý výjimkou je jen oblast Colleville, kde se v této době německé jednotky pokoušejí o protiútok. A hlášení z 84. as bylo ve stejném znění předáno německé Skupině armád B polního maršála Erwina Rommela, kde tehdy při pohledu na mapy, na dobře viditelnou těžkou a složitou situaci, vyvolala, jedna dobrá zpráva naději.
Faktem jen zůstávalo, že německé roty z GR.916 ještě držely obranné pozice za útesy, většinou však podél cesty rovnoběžně s pláží, a to přesto, že GR.916 nebyl ve spojení se svou mateřskou 352. pěší divizí generála Kraisse. V poledne a těsně po poledni ještě nebyly americké průniky natolik silné, aby dokázaly celou německou obranu oblasti OMAHA prolomit, i když již za plážemi docházelo k místním bojům.
V tu dobu všichni američtí vyšší velitelé vyčkávali znepokojeně na lodích na širém moři a byli stejně špatně informováni o situaci na plážích v oblasti OMAHA, jako tomu bylo u německých vyšších velitelů.
I když se později odpoledne začala situace na plážích v oblasti OMAHA vylepšovat, docházely na lodě stále špatné zprávy. Generál Bradley, velitel americké 1. A, již dopoledne vyslal na pláže svého pobočníka, který mu velmi rychle poslal znepokojivé zprávy o tom, co viděl - dopoledne v 11 hodin 30 minut to byly zácpy, velké oběti a zmatek panující na plážích. Proto i na vyšších štábech vznikal v 11 hodin 30 minut závěr, že, cituji.

"neštěstí se blíží."

Skutečnost však již okolo poledne byla jiná a stále se měnila ve prospěch Spojenců, později, a to již brzy odpoledne, se začala velmi rychle zlepšovat. I když posily ze 115. PBS (29. pěší divize) a 18. PBS (americká 1. divize) postupovaly pomalu, podařilo se jim upevnit celkem 4 průchody skrz písečné duny. Také palba amerických torpédoborců ničila německé opěrné body WN a německým kulometčíkům, z důvodů těžké palby, kterou prováděli dopoledne, docházela munice (zvláště to byl problém u kulometů Mg-42).
Ač se v oblasti OMAHA stále jednalo o těžkou situaci, přesto se vítězství začalo klonit na stranu Američanů.

Boj Rangers na Pointe-du-Hoc.
Velmi těžké a izolované od ostatních vyloděných jednotek, byly ranní a dopolední boje, které svedly 3 roty ( roty D, E a F


Obrázek


) z 2. praporu Rangers, kterým velel podplukovník James Rudder.


Obrázek


Všechny 3 roty byly vyslány, aby zničily dělostřelecká postavení, včetně děl na útesech Pointe-du-Hoc. ( letecký pohled na Pointe-du-Hoc


Obrázek


). Skalnatý útes byl již předtím takřka rozbit nočním bombardováním, a ranním námořním ostřelováním. Jen bombardéry zde v časných ranních hodinách shodily 698 tun bomb.
Přibližně 200 příslušníků Rangers, kteří tvořili úderný svaz, se nalodil na britské LCA a doprovázen dalšími čluny vyplul k pobřeží. Již samotná plavba, tedy počátek mise, nezačala dobře, protože LCA, která převážel velitele roty D, se spolu se zásobovacím člunem potopil hned v místě nalodění. Zbytek flotily, kde v čele plul motorový člun typu Fairmile Royal Navy, jako palebná podpora, doprovázel dvojici britských LCS, které se vydaly s vojáky Rangers splnit úkol. Vedoucí čelní člun Fairmile byl však poněkud dezorientován a než si to podplukovník Rudder uvědomil, byla flotila nasměrována na západ, což znamenalo, že jednotky Rangers zamířily k Pointe-et-Raz-de-la-Percée, což bylo východně od skutečného cíle Pointe-du-Hoc. Vzniklá navigační chyba stála jednotky Rangers 40 minut času, když navíc musely proplout hustou německou palbou z útesů, odkud německý 20 mm kanón potopil jeden DUKW a jeden LCS. Právě přestávky mezi námořním ostřelováním Spojenců a příjezdem výsadkových člunů s Rangers, využila německá posádka na vrcholku Pointe-du-Hoc a opustila bunkry a přesunula se ke hraně útesů.
U Pointe-du-Hoc, podél jeho východní strany, přistálo 9 LCA a jejich posádky Rangers využily doby během přistávacího manévru a vystřelily speciální rakety s kotvicemi. Víme také, že časné ranní ostřelování lodních děl z bitevní lodi "USS Texas"


Obrázek


způsobilo sesuv velké části útesu. Sesunutý útes vytvořil 12 metrů vysoký násep z hlušiny, který byl pro Rangers na jedné straně prokletím, na druhé straně požehnáním.


Obrázek


Sesuv sice způsobil, že nešlo z DUKW v těchto místech použít výsuvné žebříky, ale na druhé straně mohli Rangers využít téměř poloviny útesu k zdolání bez použití žebříku a lan (některá lana se ukázala jako kluzká


Obrázek


).
Když se Rangers vylodili, ihned se na okrajích útesů začali objevovat Němci, kteří pálili z kulometů, samopalů a pušek a zabili 15 mužů. To se však již k útesu přiblížil torpédoborec "USS Satterlee", který začal ostřelovat jeho vrcholek a donutil německé obránce stáhnout se zpět do kráterů a bunkrů. Již 5 minut po vylodění se první vojáci Rangers dostali na vrchol útesu. To, co spatřili, vypadalo jako měsíční krajina s hlubokými krátery po bombách a těžkých dělostřeleckých granátech. Krátery poskytly Rangers dostatečný úkryt. Terén však byl tak rozsekaný tak, že útočící Rangers měli problémy s vlastní komunikací, ale i se shromažďováním. Když většina Rangers dosáhla vrcholu, zjistila, že němečtí obránci jsou ukryti v rozvalených bunkrech. V době, kdy začalo bombardování, měla německá posádka na Pointe-du-Hoc 125 vojáků, kteří pocházeli z německé 716. divize. Již před třemi dny odtud odešlo 85 dělostřelců.
I když měla noc před invazí spojenecká zpravodajská služba informace, které naznačovaly, že děla byla z útesů stažena, akce se neměnila, neboť tak závažnou zprávu bylo nutno ověřit. Když se ráno vojáci Rangers přiblížili k německým bunkrům, zjistili, že údaje rozvědky jsou skutečně pravdivé. Jediné, co nalezli na Pointe-du-Hoc, bylo velké množství dřevěných maket znázorňujících děla.
Po většinu dopoledne zůstaly v obraně na Pointe-du-Hoc dvě skupiny německých vojáků, z nichž nejnebezpečnější byla pozice německého protiletadlového dělostřelectva na jihozápadním okraji postavení dělostřeleckých baterií. Tahle pozice protiletadlového dělostřelectva se stala místem prvních útoků Rangers. Němci odolávali.
Druhým místem německé obrany byl pozorovací bunkr na špici útesu Pointe-du-Hoc, který bránila hrstka německých pěšáků, a také v ruinách muničních a pěchotních bunkrů se skrývalo několik malých skupin německých vojáků.
Němečtí obránci z opěrného bodu na východě útesu po celé dopoledne "Dne D" ostřelovali okolní prostor, až do doby než si toho všiml britský torpédoborec a palbou svých děl srazil německou obranu do moře.
Po malých skupinách se Rangers pomalu přesouvali na východ, aby mys Pointe-du-Hoc zajistili, když asi přibližně 50 Rangers, po přestřelce s dvěma německými obrannými pozicemi na východním okraji základny, dostalo krátce po 8 hodině ranní k hlavní silnici. Malé hlídky Rangers pronikly do polí dále na východ, kde pátraly po chybějících německých dělech. Tak se stalo, že jedna dvoučlenná hlídka Rangers nalezla nehlídaná, ale plně střelbyschopná německá děla v jabloňovém sadu v Criqueville-en-Bessin, což bylo přibližně 600 metrů jižně od betonových postavení dělostřeleckých baterií na Pointe-du-Hoc. V jabloňovém sadu nalezená děla byla namířena na pláž UTAH a vedle sebe měla munici připravenou k palbě. Hlídka Rangers, která děla nalezla, dala do dvou děl granáty a zničila zaměřovače. Definitivní zničení všech děl( zde je zničené prvé dělo


Obrázek



a zde druhé

Obrázek


bylo možno provést po příchodu druhé hlídky, která přinesla mnohem větší počet granátů.
Úkol zničit děla na Pointe-du-Hoc tím Rangers splnili.
Ostatní části skupin Rangers, které byly v té době na moři, nevěděly nic o tom, že roty Rangers podplukovníka Ruddera svůj úkol splnily. K nim se dostala jen v 7 hodin 25 minut zpráva, že Rangers dosáhli útesu Pointe-du-Hoc, druhá zpráva vyslaná v 7 hodin 45 minut, která hovořila o tom, že byl mys Pointe-du-Hoc obsazen, doručena nebyla. Příslušnici Rangers se proto domnívali, že úkol splněn nebyl a v 7 hodin 30 minut, spolu se 116. PBS vstoupili na břeh. Pro Rudderovu jednotku Rangers to mohl být velký problém, neboť v 8 hodin 30 minut se její síla na Pointe-du-Hoc rovnala sotva rotě a Němci o ně projevovali čím dál tím větší zájem. Přibližně 60 Rangers zůstalo na útesu a v jeho okolí a poblíž východního konce baterie vytvořili slabě bráněnou obrannou rojnici. Ve stejnou dobu vyslal Rudder několik hlídek, každou čítající 6 mužů, aby vypátraly a zlikvidovaly izolované skupiny německých pěšáků, kteří se kvůli bombardování stáhli z oblasti baterie.

Německé velitelství 352. pěší divize generála Kraisse vědělo o útoku Rangers na Pointe-du-Hoc již od rána, ale protože těch míst, která vyžadovala okamžité protiútoky bylo moc, nebyli Němci schopni rychle reagovat. Totiž již v 8 hodin 5 minut ráno hlásil GR.916 svému diviznímu velitelství 352. pěší divize, že, cituji:

"...slabá jednotka pronikla na Pointe-du-Hoc."

A zpráva také říkala, že byla do protiútoku vyslána jedna četa 9. roty z GR.726 (ze 716. divize). A právě útok téhle čety donutil Rangers vybudovat obrannou linii jižně, ale i východně od opevnění na Pointe-du-Hoc. Větší a významnější protiútok Němců podnikla začátkem odpoledne již nikoliv četa, ale celá 9. rota z německého GR.726 ze směru od St. Pierre-du-Mont po východní straně obranné linie Rangers. Německý útok odrazila palba automatických pušek obránců Rangers. Ještě nebezpečnější útok na obranu Rangers začal kolem 16 hodin odpoledne "Dne D" na západní straně obrany Rangers, poblíž okopu protiletadlové obrany. Rangers německý útok zastavili jedním funkčním 60 mm minometem, který jim jako jediný ještě zůstal.
Velitelství amerického 5. as tehdy ráno o osudu vojáků Rangers nic nevědělo, a to až do doby, dokud mu torpédoborec "USS Satterlee"


Obrázek


, který zůstával po většinu dne na širém moři, a který poskytoval Rangers palebnou podporu, nepodal zprávu. Tu zprávu podával podplukovník James Rudder, velitel 2. praporu Rangers, který měl na svém velitelském stanovišti na hraně útesu Pointe-du-Hoc, několik dní po vylodění, tedy i v "Den D", signální svítilnu EE-84, kterou kvůli ztrátě většiny vysílaček používal pro komunikaci s loděmi na moři. Zprávu, kterou podával přes torpédoborec "USS Satterlee" zněla stručně a věcně, cituji:

"Pointe-du-Hoc zajištěn - úkol splněn - potřebujeme posily a munici - velké ztráty."

Vojáci z 2. praporu Rangers zůstávali prakticky celý "Den D" izolováni a každou chvíli očekávali, že je posílí jednotky ze 116. PBS a jejich 5. praporu Rangers. Skutečnost však byla taková, že až ve 21 hodin dne 6. června se do obranných pozic dostala malá skupina 25ti vojáků z roty A z 5. praporu Rangers, kterou vedl poručík Charles Parker. Parkerova úderná skupina byla součást jednotek, které již dopoledne prolomily německou obranu u Vierville a nyní postupně pronikaly německou obranou na Pointe-du-Hoc, kde překvapivě čelily jen malému odporu Němců( postupně večer a za tmy, i po 23 hodině, ještě přicházely malé skupinky Rangers).
Na německé straně se po zjištění, že GR.726, její 9. rota, zaútočila neúspěšně, rozhodl generál Kraiss, že v 18 hodin 25 minut zaútočí 1. rota z GR.914, aby znovu získala kontrolu nad celým mysem Pointe-du-Hoc. V těchto místech se stmívalo pozdě, a to až okolo 23 hodiny. V době útoku Němců tvořilo linii obrany Rangers 85 vojáků, kteří byli roztaženi kolem řady živých plotů jižně od dělostřelecké baterie a samoty Au Guay. Němci začali zkoušet pevnost obrany Rangers již krátce po setmění, ale k prvnímu vážnějšímu útoku došlo až kolem 01,00 hodiny noční, již tedy 7. června. Velký koordinovaný útok začal v 03,00 hodin a Němci se dostali až do vnějších obranných postaveních Američanů, kde zajali 20 příslušníků Rangers. Německý útok na vnější obranné linie znamenal, že Rangers musela stáhnout svou obranu z ovocných sadů zpět do pozic baterie za cestou. Svítalo dne 7. června, když částečně doplněnou (mimo oněch 25ti vojáků, přišli další skupinky Rangers, kteří zvětšili obranu až skoro na více než 140 vojáků Rangers) a zase zajetím a palbou oslabenou obranu Rangers podplukovníka Ruddera tvořilo 90 mužů, kteří byli schopni boje a měli okolo sebe několik desítek zraněných a i mrtvých. Jen námořní ostřelování zadržovalo německou 1. rotu z GR.914, a to po celé odpoledne dne 7. června, než konečně přistál výsadkový člun se zásobami, municí a posilovou četou Rangers. Znamenalo to, že prakticky celý den vojáci Rangers na Pointe-du-Hoc nemohli útočit a jen čekali na posily. Během noci ze 7. na 8. června konečně dosáhla mysu i posilová hlídka ze 116. PBS, která obsadila St. Pierre-du-Mont vzdáleného pouhých 1 000 metrů. A samotné posily pro Rangers nakonec dorazily ráno 8. června, tedy 2 dny po invazi, když jim cestu prorazily tanky 743. tankového praporu. Tolik o dobývání Pointe-du-Hoc.

Konsolidace předmostí oblasti OMAHA.
Až prakticky do odpoledne "Dne D", neměli vyšší velitelé oblasti OMAHA přesné a úplné zprávy o tom, co se děje u vyloděných jednotek. Předsunutá informační jednotka plukovníka Talleyeho poslala první příznivou zprávu na velitelství amerického 5. as generálmajora Gerowa, který se nacházel na "USS Ancon", až ve 12 hodin 25 minut. Zpráva se vyjadřovala poměrně nejasně o, cituji:

"mužích šplhajících do strání a mužích na obzoru, kteří jsou určitě naši..."

Bylo 13 hodin 09 minut "Dne D", když plukovník Talley poslal první optimistické hlášení, cituji:

"Jednotky, které se z pláží 'Easy Red', 'Easy Green' a 'Fox Red' zprvu nemohly hnout, nyní postupují na vrcholky za plážemi."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 44.

Mapa pláží v oblasti OMAHA.


Obrázek


A trochu optimistické se zdálo být, když po vylodění druhé vlny, dopoledne, byla situace podél pláží hodnocena místo "naprostého chaosu" nyní jako "pouhý nepořádek"...
Ano, v poledne již ženijní brigáda na březích oblasti OMAHA měla dostatek mužů, takže ženisté mohli začít připravovat pláže na vylodění další vlny jednotek a materiálu. V některých místech pláží, jako třeba v sektoru "Easy Red"


Obrázek


, už nebyla palba z ručních zbraní takovou hrozbou, i když se stále občas střílelo z minometů, či děl.
To byl ještě stále vidět hrůzný pohled - mrtvoly vojáků a leklých ryb v moři, mrtvoly vojáků v písku a na březích i se zraněnými. Bylo vidět zničenou a hořící výzbroj a tvořily se zde velké zácpy jednotek a vozidel, které nemohly opustit pláž.
Stále ještě nebyla žádná rokle otevřena natolik, aby umožnila volný pohyb v celé oblasti a pěšáci se do vnitrozemí stále ještě přesouvali přes tvrdě vybojované cestičky přes útesy.
Bylo proto opět jedním z prvních ženijních úkolů - odstranění překážek na plážích!
Příliv kulminoval okolo 11,00 hodin a pak začalo moře ustupovat, což mohlo usnadnit rozkaz o odstranění překážek. Bylo třeba také vyčistit okolí útesů od min, aby se pěšáci mohli přesouvat směrem na jih.
Nejhorší byla situace na plážích "Charlie" a "Dog Green" - "Zelený pes" - na západě oblasti OMAHA. Pěšáci, kteří se zde vylodili, stejně jako ženisté, zde utrpěli těžké ztráty. Později odpoledne se zde vylodila rota C ze 121. ženijní brigády vybavená buldozery a trhavinami. Velitelství námořní skupiny nařídilo mezi 12 a 13 hodinou, aby "USS Texas" vypálil 4 salvy svých těžkých lodních děl proti zbývajícím bunkrům v rokli D-1 Vierville. Po téhle palbě vylezlo z bunkrů asi 30 demoralizovaných a ohlušených Němců a vzdalo se. Jen chvíli po 13 hodině sestoupil z druhé strany rokle brigádní generál Cota z 29. pěší divize a znovu se pokusil zvednout větší počet pěšáků a donutit je k postupu na Vierville.
Bylo 14 hodin odpoledne, když ženisté pomocí půl tuny trhavin prolomili protitankovou zeď. Přibližně v 18 hodin byla definitivně otevřena cesta do Vierville, i když jí i nadále německé dělostřelectvo, v určitých intervalech, ohrožovalo salvou z děl. Do pozdního večera byla tvrdošíjně také Němci bráněna rokle D-3 Les Moulins. Za otevřenou byla prohlášena až ve 20,00. Rokle E-1 St. Laurent byla jednou z prvních, kde již ráno Spojenci dobyli na Němcích opěrný bod, ale postup se kvůli čištění minových polí, zasypávání protitankových příkopů a odstraňování drátěných překážek a nahromaděné suti zpomalil. Pod neustálou palbou německých ostřelovačů proto prorazily buldozery ve 13,00 novou cestu, vedoucí na útes západně od rokle. Tato nová cesta byla přístupná z pláže, což znamenalo, že vyloďovací důstojník mohl vydat rozkaz, že je otevřen sektor "Easy Red" a "Easy Green" pro spojenecká vozidla. První spojenecké DUKW zde projelo okolo 14,00 "Dne D".
Těžší situace byla u rokle E-3 Colleville, kterou Němci bránili velmi urputně a poslední bunkr byl zde vyřazen z boje až střelbou z tanku Sherman odpoledne v 16,30. Rokle však stále zůstávala nebezpečným územím i po většinu večera. Němečtí dělostřelci byli zde zaměřeni a každých 15 až 20 minut přišla z vnitrozemí jedna salva. Ženijní práce na odstranění překážek v ústí rokle mohly být zahájeny až po zeslábnutí německé dělostřelecké palby, což se stalo ve 20,00. Spojenecké tanky se roklí začaly přesouvat až v 01,00 v noci, druhý den po invazi a ostatní vozidla až za úsvitu.
Na konci "Dne D" ženisté vyčistili 13 ze 16ti průchodů, které měly být podle původního plánu "Operace NEPTUNE" uvolněny už při první úderné vlně. Zároveň bylo odstraněno asi 35% veškerých překážek na plážích v oblasti OMAHA.


Nejhorší vylodění v oblasti OMAHA potkalo plukovní a divizní dělostřelectvo pro přímou podporu. Při nalodění byly dělostřelecké prapory, které byly přiděleny k 16. PBS a 116. PBS, jejich 105. mm houfnice, umístěny na DUKW. Obojživelná DUKW byla tím až takřka "přeložena" a začala na rozbouřeném moři nabírat vodu. Mimo jednoho DUKW, které patřilo ke 111. praporu polního dělostřelectva (ze 116. PBS) se všechna potopila. Americký 7. prapor polního dělostřelectva pak ztratil na moři 6 DUKW a zbývajících 6 se nebylo možno na přeplněné pláže vůbec vylodit. Dva obrněné prapory polního dělostřelectva s SHD se sice účastnily ostřelování ještě z moře, ale při vylodění neměly štěstí. Celkem 5 LCT 58. obrněného praporu polního dělostřelectva najelo na miny, nebo bylo potopeno a 62. obrněný prapor polního dělostřelectva nebyl schopen se vylodit. Jen americký 7. polní dělostřelecký prapor a jedna 105 mm houfnice, která patřila k 111. praporu polního dělostřelectva se do své první bitvy - ostřelování německých kulometných hnízd - zapojily v 16 hodin 15 minut poblíž Colleville. Šest SHD M7
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=240&t=3529
z 62. obrněného dělostřeleckého praporu se přece jen vylodilo v 18 hodin 30 minut, ale než si nalezly postavení, doplnily PHM, munici, podpory pěchoty se během "Dne D" vůbec nezúčastnilo.
Jen 7 105 mm samohybných houfnic M7 z 50. obrněného praporu dorazilo ještě odpoledne k St. Laurent, kde se zapojilo do ostřelování německých opěrných bodů. Celkem se během "Dne D" vylodilo 5 amerických dělostřeleckých praporů, které však přišly o 26 z 60ti houfnic a toho dne nebyly příliš využity.

Boj o vesnice v oblasti OMAHA.
Prakticky již od odpoledne bojovali američtí pěšáci o malé vesnice, které se nacházely za útesy. Jako první se rozvinula bitva ve Vierville, ležící na západní straně pláže oblasti OMAHA. Prakticky celý den byla kontrola oblasti Vierville ze strany Američanů nejistá a to zejména z těch důvodů, že měli Američané těžké ztráty na plážích "Charlie" a "Dog Green". Dalším z důvodů bylo odklonění posil z amerického 115. PBS na pláže směrem dále na východ - z druhé vlny. Navíc právě zde měla německá 352. pěší divize, západně od Pointe-et-Raz-de-la-Percée k dispozici jeden celý čerstvý pluk. Bylo poledne "Dne D", když se na západ od Vierville vydala rota 5. praporu Rangers a jednotky 116. PBS, ale obě jednotky zastavila německá obrana. Sice sem dorazil zbytek oddílu Rangers pozdě odpoledne, ale velitel 116. PBS plukovník Canham se kvůli velkým ztrátám v řadách obou jednotek rozhodl, že na Pointe-du-Hoc nezaútočí ještě v "Den D" a jeho rozhodnutí bylo hodnoceno jako dobré, neboť německé síly rozmístěné naproti Vierville, byly skutečně větší, než v jiných sektorech.
Totiž přímo na jih od Vierville operoval německý 3. prapor z GR.726 (716. divize), který byl později posílen ještě částí ženijního praporu z 352. pěší divize a také 7. rotou z německého pluku GR.916. Navíc na západě odtud působily 2 roty z GR.726 a jeden prapor z GR.914, když později byly ještě posíleny praporem 30. mobilní brigády.
Odpoledne "Dne D" se Spojencům, jak jsme si řekli, podařilo vyčistit rokle D-1 Vierville a bývajících 17 tanků z amerického 743. tankového praporu se až v noci přesunulo do Vierville. Američané ztratili během "Dne D" celkem 79 tanků Sherman, a kdyby se 4 záložní tanky nevylodily, zůstal by i 741. tankový prapor bez tanků. Několik nepojízdných amerických tanků se pak přece jenom během několika dní po opravách vrátilo zpět do služby.
Další vesnice, St. Laurent, byla ještě větší "oříšek" a postup na ní byl ještě pomalejší, to přesto, že v oblasti vesnice operovalo celkem 5 praporů americké pěchoty. Jednalo se o oblast Bocage a živé ploty a sady zde vytvořily přirozené podmínky pro německou obranu. Navíc vyloděné americké jednotky oněch 5ti praporů byly ještě v chaosu - roztroušené a neorganizované.
Aby zde mohli Němci odrazit americké útoky, nařídil velitel německé 352. pěší divize generál Kraiss dělostřelcům SHD PzJg 38 (t) Ausf. M. Marder III., aby se vysunuly vpřed a střelbou podpořily německý protiútok, který vedla 7. rota z GR.916. Naštěstí německá SHD zpozoroval americký námořní pozorovací letoun a lodě přímé podpory německá SHD rozstřílely jižně od pláží. Rozstřílely je těsně předtím, než německá 7. rota dosáhla amerických linií. Z takto obnaženou německou pěchotou se utkaly 2 roty amerického 3. praporu ze 116. PBS, které německou pěchotu ze 7. roty GR.916 zpomalily až úplně zastavily. Německý opěrný bod WN67 v tu dobu ještě pokrýval svou palbou křižovatku cesty vedoucí z pláže a pobřežní silnice. Tady bez vědomí 3. praporu ze 116. PBS postupoval 2. prapor ze 116. PBS podél východní strany vesnice St. Laurent na jih a většinu odpoledne strávil bojem s německými vojáky přímo ve vesnici. Nešťastně - protože nefungovalo spojení, byla za soumraku zasažena lodní dělostřeleckou palbou celá oblast, která tím americký útok zastavila.
Bylo přibližně 17 hodin, když dostaly tanky Sherman M4A1 ze 741. tankového praporu rozkaz postupovat roklí E-1 St. Laurent a posílit americký útok na vesnici. Tanky však americkou pěchotu nenašly a tak jen vytvořily obrannou linii na západní straně vesnice St. Laurent. Ve stejné době obešel americký 1. prapor ze 115. PBS (druhá vlna z 29. pěší divize) vesnici St. Laurent a rozložil se v polích jižně od vesnice, když za soumraku se k němu připojil i 2. prapor ze 115. PBS. Když konečně tanky ze 741. tankového praporu navázaly spojení s pěchotou a roztroušenými jednotkami, vyrazily do útoku a krátce před setměním vyčistily od Němců kulometná a ostřelovačská hnízda.
O vesnici Colleville bojovaly roztroušené čety ze 116. PBS (americká 1. pěší divize), když samotné boje zde začaly někdy uprostřed dopoledne. Již kolem poledne se jednotlivé americké jednotky spojily do skupiny, která čítala asi 150 mužů a skupina se začala přesunovat na západní stranu vesnice. Během přesunu amerických pěšáků se začaly před nimi objevovat části německého 2. praporu z GR.915, což byla součást "Bojové Skupiny Meyer", které posílily německé pozice kolem Colleville. Rota G ze 116. PBS tak byla až do příchodu amerického 2. praporu z 18. pěšího pluku (druhá vlna z americké 1. pěší divize, která přišla v 15,00, byla donucena se jen bránit). Jednalo se vlastně o onen německý protiútok, který nařídil generál Kraiss, velitel 352. pěší divize, již ráno. A protože nebyl útok německé části Bojové Skupiny Meyer dobře zorganizován, američtí pěšáci jej zastavili. Odpoledne pak zaútočili znovu američtí pěšáci na Colleville, ale Němci je pozdě odpoledne odrazili a v tom momentě byla vesnice Colleville zasažena námořní dělostřeleckou palbou.
Americký 2. prapor z 18. PBS se vydal jižně od Colleville a 3 oslabené prapory ze 16. PBS zůstaly rozmístěny podél pobřežní silnice jihozápadně od Colleville. Vojenská situace v této oblasti byla velice zmatená, protože americké jednotky zde čelily nejen místním útokům ze strany částí Bojové Skupiny Meyer, ale i skupinám německých vojáků, kteří v té době opouštěli obranné pozice v pevnůstkách WN a okolí, a které v oblasti Colleville naráželi na jednotlivá americká postavení.
Již brzy ráno "Dne D" obsadil americký 3. prapor ze 16. PBS na východní straně pláže malou vesničku Le Garde Hameau. Když později dorazil 26. PBS, jeden z jeho praporů byl vyslán roklí F-1 a utábořil se severně od Cabourgu, zatímco druhé dva prapory přešly útesy západně od rokle E-3 Colleville, aby tak zajistily oblast mezi americkou 1. pěší divizí a 29. pěší divizí - tedy mezi St. Laurent a Colleville."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 45.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu a kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti jsem většinou až do těchto míst použil text z historického pojednání Den D 1944 Pláž Omaha - Steven J. Zaloga a místy pak text z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey - což jsou podklady uvedeně i u Č 39 a Č 45 na konci.
Některé věty cituji a používám přímo z podkladů, zde nahoře uvedených, a to, od Č 37. až do Č 44, u Č 44, je proto kvůli odlišení uvedena ".

Ještě než si napíšeme bilanci ztrát v oblasti OMAHA a něco na závěr, nedá mě to a zařadím sem, stejně jako u UTAHU osobní vzpomínku vojáka, který se na plážích v oblasti OMAHA vylodil. Bude to celá vzpomínka toho vojáka, jehož citát z vylodění jsem použil v - XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1., viz odkaz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
Jedná se o J. Roberta Slaughtera z Roanoke ve státě Virginia, který byl tehdy, 6. června 1944, na pláži v oblasti Omaha a vylodil se hned v 8 hodin ráno, tehdy jako 19tiletý seržant z oddílu těžkých zbraní roty "D" 1. praporu 116. PBS ze 29. pěší divize, a který po 50ti letech - v roce 1994 napsal a v překladu je jeho vzpomínka uvedena v knize Den D 1944 - Hlasy z Normandie od Robin Neillands, Roderick de Normann, když celá jeho vzpomínka v překladu je na str. 258 až 263 a já pro přiblížení atmosféry v oblasti OMAHA, z překladu, cituji:

"Čím více jsme se přibližovali k pobřeží, tím silnější jsem měl dojem, že pokud si loď nepospíší a my se v nejbližší době nedostaneme na pevnou půdu, zemřu na mořskou nemoc. Možná to bylo způsobeno zčásti tím, že to bylo do té doby moje vůbec první setkání s jakýmkoli tělesným neduhem. Bylo to však strašné. Malátnost postupně přerůstala v žaludeční nevolnost a z té se rychle vyvinulo zvracení. Popadl jsem tedy první věc, která alespoň trochu připomínala nádobu a která se mi dostala do rukou - byla to pochopitelně moje přilba. Že jsem měl v tu chvíli nechráněnou hlavu, to mi vůbec nevadilo, protože v takových stavech připadá člověku smrt jako zanedbatelná věc. Bylo mi úplně jedno, co na nás mají Němci na pevnině nachystáno, protože mým jediným přáním bylo v tu chvíli stát na pevné zemi. Nic zkrátka nemůže být horší, než mořská nemoc, snad možná jen 88 mm děla nebo kulomety Mg-42.
Bylo to asi dvě stě nebo tři sta yardů od pevniny, kdy jsme se poprvé dostali do protivníkovy dělostřelecké palby. Byla intenzivní, ale naštěstí nepřesná. Výbuchy granátů, které dopadaly všude kolem nás, vyvrhovaly do vzduchu hektolitry vody, která na nás potom pršela, jako bychom si jí neužili dostatek při cestě přes kanál. Britský kapitán našeho plavidla se těch vodotrysků zřejmě zalekl, protože se okamžitě rozhodl provést vylodění nehledě na to, že jsme byli ještě pěkný kus od břehu. Zakřičel na nás, abychom ustoupili dozadu, a chtěl spustit rampu. Já jsem stál jen kousek od přídě a slyšel, jak na to zareagoval náš seržant Norfleet: 'Tito muži mají velice těžkou výzbroj a vy je proto zavezete až ke břehu.' Když to kapitán slyšel, začal skoro s pláčem žadonit: 'Ale vždyť nás všechny pozabíjejí!' Norfleetovi již asi povolily nervy, protože vytáhl z pouzdra svoji pistoli typu Colt ráže.45, přiskočil ke kapitánovi, přitiskl mu ji k hlavě a poručil: 'Až ke břehu!' Plavidlo tedy pokračovalo dále, chvíli se prodíralo mělčinou, až nakonec příď narazila na písčité dno.
Když jsme byli asi 150 yardů od břehu neodolal jsem zvědavosti a vystrčil na chvíli hlavu nad boky plavidla, takže jsem se mohl kolem sebe rozhlédnout. Téměř ve stejný okamžik se sice odkudsi ozvalo: 'Držte hlavy dole, jinak vám je ustřelí!', i tak jsem si však stačil všimnout, jak jednomu plavidlu kousek napravo od nás dávají Němci pořádně zabrat palbou z kulometů a dalších ručních zbraní. Svítící kulky se odrážely od příďové rampy a boků lodě, dokud několik minut před námi nepřistála u břehu a její posádka nevyběhla na pláž. Okamžitě mě napadlo, že, kdybychom se o chvíli nezpozdili tím, že jsme brali na palubu nějaké trosečníky, zasáhla by tato palba nás. Takto se kolem nás pouze zvedaly gejzíry vody po výbuších dělostřeleckých a minometných granátů.
Tehdy nám teprve začalo docházet, že vylodění asi nebude žádná nedělní procházka. Předtím si totiž nikdo z nás nedokázal představit, že by si pro nás nepřítel mohl přichystat takové uvítání hned na kraji moře. V bláhové víře, že vše půjde podle plánu, jsme totiž očekávali, že roty A a B, které se zde měly vylodit před námi, zabezpečí pláž tak, aby naše přistání již proběhlo bez větších problémů. Skutečnost byla taková, že my jsme byli prvními Američany, kteří na tento úsek pláže vstoupili. Není divu, že to, co se tehdy odehrávalo, měnilo chlapce v muže. Z některých se měli stát odvážní muži, z některých mrtví muži, avšak ze všech, kteří přežili, se stali vyděšení muži. Někteří se po....., jiní brečeli a nijak se za to nestyděli, mnozí k tomu neměli daleko. Tak už to zkrátka chodí, když se šidí výcvik a disciplína.
Když jsme přirazili k pobřeží, rampa šla dolů a my jsme měli na výběr jediný směr - pevninu. Všude kolem nás však něco vybuchovalo. Minometné a dělostřelecké granáty explodovaly na pevnině i v moři. Neviditelní snajpeři ukrytí v útesech se zaměřovali 'pouze' na jednotlivce, největší paniku a hrůzu proto vyvolávala střelba z automatických zbraní. Moře pozvolna měnilo svou barvu do červena, stékalo do něj stále více krve. Německá pobřežní dělostřelba, rychlopalné Mg-42 rachotící nedaleko od nás, dunění děl našich lodí ostřelujících vnitrozemí - to všechno teď vyvolávalo děs, bez ohledu na to, kdo byl původcem.
Pamatuji si, že jsem při vylodění stál u levého boku plavidla, asi jako pátý. Seržant Norfleet vedl skupinu stojící u pravého boku. Rampa byla spuštěná, pohybovala se zároveň s vlnami a příď plavidla sebou zuřivě mlátila nahoru a dolů. Když přišla řada na mě, sedl jsem si na výsadkovou hranu a snažil se načasovat svůj náskok na okamžik, kdy bude příď lodi co nejníže. Nějakou dobu jsem se nemohl odhodlat a způsobil tak zdržení, které ohrožovalo nejen mě, ale i ostatní. Měl jsem totiž strach, hlavně z rampy vyrobené z ocelového plátu tlustého jeden palec, která pulzovala nahoru a dolů až o sedm stop a mlátila sebou tak, že jsem měl dojem, že kdyby mě praštila do hlavy, byl bych na místě mrtvý. Ostatně jeden voják byl v momentě zabit, co jej trefila uvolněná palubní vrata. Ve vodě okolo nás byly mrtvý, občas i nějaký živý. Němci určitě ani nemohli poznat, kteří jsou kteří. Bylo nepředstavitelně obtížné unést na zádech výstroj a pro špatné plavce nebylo žádným problémem utonout, pokud se jim nepodařilo včas naplnit záchrannou vestu. Já jsem si svoji raději napustil předem, i když jsem byl dobrý plavec. Pamatuji si, že jsem pomáhal vojínovi Ernestu McCanlessovi, který se málem utopil, když se snažil dostat na břeh, ale díky nákladu, který sotva udržel, se motal stále na jednom místě. Přesto však nesl bednu naplněnou přesně 30 náboji. V jednom okamžiku jsem kousek od sebe viděl plavat mrtvolu, vesta nafouknutá, a když se tělo ve vlnách trochu otočilo, poznal jsem, že to je černoch.
Všude kolem se ve vodě vznášeli mrtví a ranění, kteří se mrtvými teprve měli stát, nikdo z nich již však neměl sílu vzdorovat moři, a tak byli postupně vyneseni přílivem na pláž. Najednou začaly těsně před pobřežím dopadat minometné granáty a já ve snaze alespoň nějak se schovat před jejich střepinami jsem se krčil ve vodě tak, že mi z ní koukala jen hlava. Chvíli na to se k minometům přidaly kulomety a další ruční zbraně ukryté někde v útesech. Jejich střelba kropící pláž vyvrhovala do vzduchu celá mračna písku. V této chvíli již bylo jasné, že pokud chci přežít, mám nejvyšší čas, abych se zvedl a nějakým způsobem se dostal pryč z této smrtící zóny do relativně klidnější oblasti za pláží. Netroufám si však odhadnout, jak dlouho jsme se krčili ve vodě, než jsme se nakonec odhodlali postupovat dále. V zoufalé snaze najít nějaký úkryt, jsem se chtěl skrýt za obrovský trám plující okolo, své rozhodnutí jsem však změnil hned, když jsem si všiml nevinně vyhlížející miny připevněné na jeho konci. Není divu, že vidina bezpečí, které nám skýtala oblast za pláží, nás ovládla jako posedlost, a možnost, že bych se ani nepokusil se tam dostat, mě ani jednou nenapadla.
Když jsem již ležel, skryt za nějakým polenem, takřka na suché zemi a moře mi omývalo jen polovinu těla, všiml jsem si vojáka přebíhajícího zprava do leva, jak se snaží dostat se za pláž. I z dálky bylo vidět, že je obtěžkán nejrůznější výstrojí, a jeho běh proto připomínal spíše poslední yardy nějakého náročného závodu. Patřil zřejmě k jednotce, která se vylodila asi o 50 yardů vpravo od nás. Němečtí střelci však byli i tentokrát bohužel rychlejší a zasáhli jej dříve, než stačil doklopýtat do vysněného bezpečí. Začal okamžitě křičet o pomoc. Jeden ze zdravotníků, který byl nablízku, se k němu vydal, než se však vůbec dostal ke své práci, dopadl stejně jako on. Nikdy na tento pohled nezapomenu - zdravotník leží kousek od vojáka, oba dva ranění, oba dva sténají bolestí. Oba dva během několika minut umírají.
Začal se zvedat příliv a za chvíli navíc měly zaútočit další vlny vojáků, museli jsme se proto dát do pohybu. Troufám si tvrdit, že jsem to byl já, kdo vyrazil kupředu jako první, samopal odjištěný a připravený ke střelbě, dokonce s bajonetem, který jsem nasadil ještě před vyloděním. Pamatuji si ještě, že jsem volal na vojína Walfreda Williamse, svého prvního střelce, aby mě následoval. Nesl sebou stále ještě trojnožku jednapadesátilibrového kulometu.
Sebral jsem tedy všechnu svou odvahu a vyrazil napříč pláží tak rychle, jak mi to jen mé dlouhé nohy umožňovaly. Přestože jsem se při běhu krčil k zemi, jak jen to šlo, abych byl hůře zasažitelný, při svých šesti stopách a pěti palcích jsem musel stále představovat poměrně jednoduchý terč. Měl jsem před sebou vzhledem k dané situaci, obrovský kus cesty - řekl bych minimálně sto yardů. Navíc jsme nesli obrovské množství výzbroje a v nasáklém oblečení jsme nesli další kilogramy vody. Dovedete si představit, že byste museli běžet ve vojenských botách plných vody a ve vlněném oblečení, ze kterého teče voda proudem? Když jsem přebíhal přílivový úsek pláže, pokrytý nějakými šesti nebo osmi palci vody, začal jsem ztrácet rovnováhu a klopýtat. Naštěstí jsem se brzy sebral a přestal vrávorat, nějakým nedopatřením jsem však přitom vystřelil ze svého samopalu a málem jsem si prostřelil nohu. Na nějaké úvahy však nebyl čas, a tak jsem co nejrychleji utíkal dále, k pobřežní hrázi. Teprve tam jsem si uvědomil, co se mohlo stát, a vlastně poprvé v životě jsem pochopil, že je skutečně možné zastřelit se omylem vlastní zbraní.
V krytu pobřežní zdi jsem měl poprvé čas a možnost se na chvíli ohlédnout zpátky na pláž a moře za ní. Množství nejrůznějších plavidel, která stála před pobřežím, až naháněla hrůzu. Zjistil jsem rovněž, že Williams, vojín Sal Augeri a vojín Ernest McCanless jsou nedaleko za mnou. S Norfleetem jsem se však setkal až později. Augeri, jak se věřil, ztratil ještě ve vodě pouzdro uzávěru svého samopalu, a moje zbraň byla rovněž nepoužitelná, protože byla plná písku. Měli jsme sice stále ještě plnou bednu kulometných nábojů, bylo však velmi nepravděpodobné, že by se našel kulomet, do kterého bychom je mohli nabít. První, co jsem proto udělal, bylo, že jsem si svlékl invazní blůzu a roztáhl plášť proti dešti, abych mohl vyčistit svůj samopal. Za chvíli se v plášti objevily díry po průstřelech. Byl jsem totiž tak zabraný do odstraňování písku, že jsem nepostřehl, že na mě někdo míří. V krytu hráze rovněž přišel čas na první cigaretu. Byly stejně jako zápalky zabaleny v nepromokavém plastikovém obalu. Chvíli odpočinku jsem skutečně potřeboval, protože se mi již slabostí začínala podlamovat kolena. Na jídlo jsem však neměl vůbec chuť, a tak první dávku z našich přídělů jsem otevřel až za pár dní.
Kromě vojína Roberta Stovera a zdravotníka vojína Rolanda Coatese, kteří byli zabiti, se všichni příslušníci našeho oddílu dostaly bez zranění na druhou stranu pláže. Co se přesně stalo těm dvěma, nevím. Stover opouštěl plavidlo až po mně a v moři, ani nikde na pláži jsem ho pak již neviděl. Byl však dost špatný plavec, takže je možné, že se utopil. Stačil totiž jakýkoli zádrhel, nebo i malé zranění a člověk šel ke dnu. No a o Coatesově osudu jsem netušil už vůbec nic. (Ze záznamu vyplývá, že Coates zemřel až 7. června na následky zranění.)."

Příště Bilancování v oblasti OMAHA.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“