Po vpádu do Ruska narazil Wehrmacht na obrovské množství ruské obrněné techniky, proti moderním středním a těžkým tankům navíc německá obrněná technika zaostávala počtem i výzbrojí. Jako u stíhače Pazerjäger I se proto začaly využívat podvozky lehkých tanků se silnější výzbrojí. Lehký tank našel na východě svůj hrob. Bylo rozhodnuto použít osvědčené podvozky tanků Panzer II a Panzer 38 (t) a vyrobit s malými náklady mobilní protitankové prostředky. Na podvozku Panzer II vznikla série stíhačů tanků označována bojovým jménem Marder II.
Problémem se ukázala výzbroj stíhače – německý PaK 40 ráže 75 mm ještě nebyl v té době k dispozici, ustupující rusové však zanechali Němcům hezký dáreček – velké množství protitankových kanonů F-22 ráže 76,2 mm se spoustou munice. Němci jej zavedli do výzbroje pod označením PaK 36 (r) a byl použit u vícero stíhačů tanků.
První verze označená Panzer Selbstfahrlafette für 7,62cm PaK 36 (r) (SdKfz 132) vznikla přestavbou tanku Pz-II verze D/E. Na podvozku byla umístěna nástavba o síle čelního pancíře 30 mm, boky a zadní stěna měly sílu 14,5 mm. Na střeše byl přivařen rošt s lafetou kanonu, který byl zepředu a z boků chráněn štítem o síle 14,5 mm.
Jako hlavní zbraň sloužil ruský kanon PaK 36 (r) s palebným průměrem 30 nábojů ráže 76,2 mm. Jako sekundární zbraň byl použit kulomet MG 42 ráže 7,92 mm uchycený na štít kanonů. Pro něj se vozilo 900 ks munice.
Celkem bylo u firmy Alkett upraveno 210 stíhačů tanků, dodávky se uskutečnily od května 1942 do začátku roku 1944.
technická data Marder II - SdKfz 132:
hmotnost – 11,5 t
délka – 5,65 m
šířka – 2,3 m
výška – 2,6 m
výkon motoru – 140 HP
dojezd silnice – 220 km
max. rychlost – 55 km/h (nějak se mi to nezdá...)
osádka – 4
7,5cm PaK 40/2 auf Fahrgestell PzKpfw II – SdKfz 131
Tento stíhač tanků už využíval „služeb“ německého kanonu PaK 40 ráže 75 mm. Tato verze už nevznikala přestavbami starších tanků, vše byly novostavby na podvozku Pz-II verze F/G. Nástavba dostala kompaktnější tvar, čelní pancíř měl sílu 30 mm, boční 14,5 mm. Zadní stěnou a střechou stíhač nedisponoval.
Výzbroj podle označení tvořil 75 mm kanon PaK 40/2 s palebným průměrem 37 nábojů. Jako již klasicky byl ve vozidle umístěn kulomet MG 34 (MG 42) s 600 náboji. Střílelo se jím přes boky bojového prostoru. Osádku tvořili tři muži – řidič, nabíječ a střelec (velitel).
Výroba probíhala u koncernu FAMO v závodech ve Varšavě a Wroclawi, do roku 1944 vzniklo na 1271 vozidel. Asi 75 vozidel vzniklo konverzí s tanků.
technická data Marder II - SdKfz 131:
hmotnost – 10,8 t
délka – 6,38 m
šířka – 2,28 m
výška – 2,20 m
výkon motoru – 140 HP
dojezd silnice – 190 km
max. rychlost – 40 km/h
osádka – 3
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
