První námořní bitva o Narvik

Námořní operace v Norsku, bitvy v Atlantiku a přilehlých mořích, konvoje do SSSR a Anglie...

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

První námořní bitva o Narvik

Příspěvek od Nelson »

V rámci německé operace Weserübung došlo na rejdě norského přístavu Narvik a v přilehlém fjordu k dvěma bitvám mezi skupinou německých torpédoborců a britským loďstvem snažícím se zabránit okupaci Norského království. Tato dvě střetnutí jsou sice poměrně neznámá ale byla vybojována se stejným odhodláním porazit protivníka jako kterákoliv jiná bitva druhé světové války.

Počínaje 6.4.1940 začaly z německých přístavů vyplouvat plavidla invazních uskupení mající na svých palubách tisíce příslušníků výsadkových sil. Tak z Bremershavenu vyplula také 3. a 4. flotila torpédoborců směrem k Narviku. Šlo o 10 moderních plavidel pod velením komodora Friedricha Bonteho. Jejich úkolem bylo dopravit na sever 2500 příslušníků 139. pluku horských myslivců 3. horské divize Wermachtu generálporučíka Eduarda Dietla, zajistit jejich vylodění a po stabilizaci situace se měly vrátit.
Po dvoudenní rychlé plavbě v silné bouři 8.4. večer vplula německá skupina do Vestfjordu kde se oddělily bitevní lodě Scharnhorst a Gneisenau viceadmirála Günthera Lütjense aby tvořily tzv. vzdálené krytí. Zanedlouho však narazily na britský bitevní křižník Renown a 9 torpédoborců jeho doprovodu. Ve sněhové bouři si Lütjens nedokázal vytvořit přehled o situaci a po dvouhodinové přestřelce se raději stáhl. No spíš utekl.

Mezitím německé torpédoborce pronikly do Ofotfjordu a zamířily k Narviku. Těsně po 5.00 vplula Bonteho vlajková loď Wilhelm Heidkamp do přístavu a horští myslivci dostali příkaz připravit se k vylodění. O několik kilometrů dál na sever se mezitím podařilo obsadit malý přístav Bjerkvik. V Narviku však došlo k drobné komplikaci. Ze sněhové přeháňky vyplula obrněná loď Eidsvold a její posádka dala jasně najevo, že hodlá přístav bránit. Dvě německá torpéda však tuto snahu ukončila a obrněnec zmizel po obrovském výbuchu pod hladinou. Zahynulo přitom přes 260 Norů. Stjně se vedlo i druhé norské obrněné lodi Norge. Její zkázu způsobilo torpédo z Bernda von Arnim, dalších asi 200 mrtvých.
Obrázek obrněná loď Norge
Další problémy již nenastaly a během krátké doby ovládli Němci celý Narvik. Téměř 2000 dobře vyzbrojených norských vojáků dostalo rozkaz neodporovat a složit zbraně.

Po vylodění všech příslušníku Wermachtu dostali velitelé torpédoborců pokyn doplnit co nejdříve palivo, opravit škody způsobené sněhovou bouří a připravit se k návratu do Německa. Komodor Bonte věděl, že Britové mají v oblasti silné loďstvo a tak se rozhodl svá plavidla rozdělit. 5 torpédoborců se tak večer 9.4. ukrylo ve dvou vedlejších zálivech, 4 zůstaly v Narviku a loď Diether von Roeder měla hlídkovat při vstupu Ofotfjordu. Velitel hlídkového plavidla však špatně pochopil rozkaz a za úsvitu se opět připojil k vlajkové lodi. Nyní nehlídaným prostorem proplulo kolem 04.00 vysokou rychlostí 5 jednotek 2. britské flotily torpédoborců pod velením fregatního kapitána Warburton-Leea. Nikdo jejich připlutí neohlásil a tak mezi posádkami torpédoborců v narvickém přístavu propuká panika.
Britové útočí okamžitě z chodu a na nepřipravená německá plavidla dopadá jedna salva za druhou. A nehybné lodě jsou snadným cílem. Po několika desítkách vteřin se Wilhelm Heidkamp mění v hořící rozstřílený vrak který se příštího dne potopí. Při výbuchu muničního skladu umírá na jeho palubě i komodor Bonte.
Obrázek Wilhelm Heidkamp
Na hladinu dopadají britská torpéda. Dvě si najdou cestu k Antonu Schmittovi a po dvou explozích německá loď rychle mizí pod hladinou. Další na řadě je Diether von Roeder. Jeho velitel kapitán Holtorf se snaží splnit poslední Bonteho rozkaz a vrátit se na pozici kde hlídal celou noc. Pozdě, po desítkách zásahů 120 mm granáty zastaví neovladatelná těžce poškozená loď u nábřeží. Britové ještě zničí nebo poškodí na dvě desítky nákladních lodí v přístavu. Zbývající dva torpédoborce jsou lehce poškozeny a po necelou hodinu a půl trvajícím boji mizí Britové stejně rychle jak se objevili. Zatím bez jediného škrábnutí.

Mezitím zareagovala druhá skupina německých lodí. Z vedlejších zálivů Ofotfjordu se v husté mlze vynořilo 5 torpédoborců a vpadly doprostřed britské formace. A karta se obrátila. První je zasažen Hardy, granáty působí rozsáhlé požáry v kotelně a ve strojovně a torpédoborec se po chvíli zastavuje. Jeden z granátů zdemoloval i můstek v jehož troskách umírá i Warburton-Lee (později mu bude za projevenou statečnost udělen Victoria Cross – první v celé WWII). Velení přebírá poručík Stanning a daří se mu navést loď na pobřežní mělčinu a zachránit tak 170 Britů před smrtí v ledové vodě.
Další na řadě je Hunter, několik přesných salv ho mění ve vrak který se po chvíli potápí. Z jeho posádky Němci později vylovili pouhých 16 mužů.Obrázek HMS Hunter
Další torpédoborec Hotspur je zasažen při pokusu vyhnout se ochromenému Hunteru a po poškození kormidelního zařízení do něj plnou rychlostí naráží. Zbylá britská plavidla Havock a Hostile se zaplétají do souboje s Georgem Thielem a Berndem von Arnimem a při minimálních ztrátách obě německé lodě vážně poškodí. Mezitím se Hotspuru podařilo uvolnit se vycouvat z vraku Hunteru který svou přídí málem přepůlil a pod ochranou kouřové clony Havocku a Hostile se stahuje.
V ústí Ofotfjordu ještě Britové potkali německou nákladní loď Rauenfels a po vylovení posádky, která ji urychleně opustila, ji Havock několika granáty zničil. Až když mohutný výbuch loď rozmetal na malé kousky se její posádka přiznala, že náklad tvořilo několik stovek tun munice pro německé lodě a do horských děl a minometů generála Dietla.

Celkově je tato bitva považována za britské vítězství i když nijak oslnivé. Němci byli díky nedostatečnému průzkumu překvapeni a přinuceni bojovat s pěti britskými torpédoborci dvěma stejně početnými skupinami. První z nich byla navíc přepadena na kotvách v přístavu, dvě její plavidla byla potopena, třetí vyřazeno z boje a jen zbývající dvě utrpěla lehké škody. Druhé skupině se však podařilo Brity zaskočit a tak byl boj víceméně vyrovnaný. Po bitvě převzal velení německé skupiny fregatní kapitán Erich Bey. Zbyly mu však pouze tři nepoškozené lodě, které však spotřebovaly téměř dvě třetiny své munice.
A o tři dny později se Britové vrátili.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 19/11/2006, 19:28, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Něco takového mohl udělat je důstojník Royal Navy - zaútočit proti přesile. Místo ústupu zvolí boj - takto se chová důstojník nejprofesionálnějšího loďstva té doby.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

To by Němec nikdy neudělal! Myslím německé námořnictvo, které mělo něco takového přísně zakázáno...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Válka v Atlantiku“