XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 133.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 133.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 133.


Obrázek


Mezi předběžné akce "Operace DRAGOON", ještě brzy ráno dne 15. srpna 1944, tedy ještě před seskokem parašutistů, patřilo nejen přerušení hlavní silnice do Toulonu francouzskými Commandos, nalevo od invazních pláží, ale také útok 1. Skupiny zvláštního určení na ostrov Iles d'Hyéres. Již mezi druhou až čtvrtou hodinou ranní zaútočila totiž 1. Skupina zvláštního určení, která byla složena z Kanaďanů a Američanů, na ostrov Iles d'Hyéres, aby zničila německá děla, která palbou ovládala pláže vylodění ALPHA. Když do rozednění vojáci této útočné skupiny zničili obranu a dostali se do prostorů německé baterie, zjistili, že se jednalo o "makety děl". Na dalším místě narazila "Ďábelská brigáda" z 1. Skupiny zvláštního určení, které velel plukovník Edwin A. Walker, na houževnatou německou obranu. Až když německou obranu rozstřílela děla ráže 381 mm z britské bitevní lodi "HMS Ramillies", mohly zvláštní jednotky obsadit prostřední z ostrovů - Port Cros - (vlevo je ostrov Iles d'Hyéres, prostřední je Port Cros a vpravo je ostrov Levant - viz mapa:), který byl určen pro příjem a skladování zásob.
Další z akcí, které musely být provedeny před vyloděním, bylo odstranění minových polí a překážek v místech, kde se měly na břeh dostat vyloďované jednotky. Štáb "Operace DRAGOON" odminování řešil tak, že do míst vylodění, až těsně k plážím, jak to dovolovala hloubka moře, vyslal minolovky. Před ně byly poslány radiem řízené lodě, které byly naložené výbušninami. Exploze těchto lodí vyčistila cesty pro výsadková plavidla. Do těžko přístupných míst, s těžko přístupnými překážkami, byly vyslány teamy pyrotechniků-potápěčů, kteří miny a těžko přístupné překážky odstraňovali "růčo" ( - ručně).

Výsadky v "Den D", "Hodina H" 8,00 hodin.
Dělostřeleckou přípravu prováděly bitevní lodě

Obrázek


- britská "HMS Ramillies", americké "USS Texas", "USS Nevada", "USS Arkansas" a francouzská "Lorraine" a velké množství torpédoborců.
Dělostřelecká palba doprovázela i jednotlivé vlny výsadku podél pročištěných přístupů, před které navíc připlavaly lodě vyzbrojené raketami - viz zde:

Obrázek

LCT "R". Přímou leteckou podporu vyloďujících se jednotek zajišťovala letadla ze sedmi britských LL a dvou amerických LL.

Přímou leteckou podporu vyloďujících jednotek tedy zajišťovala letadla, cituji kolegu Farky :

" ze 7 britských letadlových lodí (HMS Khedive, HMS Emperor, HMS Searcher, HMS Persuer, HMS Attacker, HMS Hunter a HMS Stalker) a dvě americké (USS Tulagi a USS Kasaan Bay)."

/Autorem tohoto odstavce je skvělý kolega Farky, který mě na mou technickou chybu upozornil ( opačný poměr LL) přes SZ a dodal správný poměr LL i s jejich jmény. I touto cestou Farkymu moc děkuji../

Obrázek

Ještě mapa s kódovými sektory oblastí pláží, kde bylo provedeno vylodění.

Úplně vlevo - v oblasti pláží ALPHA - se poměrně snadno vylodila americká 3. pěší divize, neboť letecké bombardování a dělostřelecká palba z lodí přímo zničily veškerá německá hnízda odporu.

Obrázek

Stejně tak se dařilo i americké 45. pěší divizi, která se vylodila uprostřed, v oblasti pláží DELTA, když cestu jí klestila nejmohutnější dělostřelecká příprava z moře, kterou zde prováděly bitevní lodě "USS Texas" a "Nevada" a velké množství torpédoborců.
Jenom úplně vpravo - v oblasti pláží CAMEL - kde se vyloďovala americká 36. pěší divize, byly problémy!
Nejprve jednotky americké 36. pěší divize narazily na neodhalená minová pole a poté proti sektoru CAMEL RED narazily jednotky 36. pěší divize na těžkou německou dělostřeleckou obrannou palbu. To přesto, že se jí pokoušely od časného rána rozbít, a to opakovaně, děla z americké bitevní lodě "USS Arkansas". Protože se německou dělostřeleckou palbu nedařilo , ani opakováním těžké lodní palby rozbít a přiblížila se "Hodina H" - 8,00 - pro pláž CAMEL RED - odklonil admirál Lewis (víme, že nahradil admirála Moona, který spáchal sebevraždu - neunesl zodpovědnost za nepřipravené vylodění - jeho osobní názor) výsadkové jednotky na pláž CAMEL GREEN, kde přistávaly vlastně v závěsu americké 45. pěší divize.
Postup probíhal rychle a již během D + 1, tedy 16. srpna, mohly být jednotky na získaném předmostí na Riviéře zkonsolidovány. Lze říci, že nejtěžší boje při vylodění zažily jednotky vyloděné na CAMEL RED, které musely eliminovat protitankovou bariéru, kterou Němci vytvořili z řad domů u pobřeží.
V době vylodění a konsolidace, tedy během 16. srpna, také vzdušné výsadky dosáhly svých cílů.
Jak britští, tak američtí parašutisté, stejně jako americká pěchota z kluzákových výsadků, dosáhly le Muy a 551. americký výsadkový prapor s pomocí FFI (Francouzští partyzáni - Francouzské hnutí odporu) dobyl Draguignan, kde osvobodil uvězněné partyzány a zajal německého generálporučíka Ludwiga Bieringera i s jeho štábem.
Do odpoledne 16. srpna se také 3. výsadkový prapor, který byl vysazen daleko od místa shozu a pomáhal zatlačit Němce za Les Arcs, přidal ke svému 517. výsadkovému pluku.
Když se přiblížil večer 16. srpna přidala se již většina výsadkářů k tankům a pěchotě, které postupovaly od jednotlivých pláží směrem do vnitrozemí a "Operace DRAGOON" vstupovala do nové fáze.
Nová fáze "Operace DRAGOON" začala po soustředění 7. A, což se podařilo úplně až o půlnoci 17. srpna, kdy v jižní Francii vzniklo předmostí. V předmostí bylo do půlnoci 85 000 amerických a francouzských vojáků, kteří měli pro boj k dispozici 12 500 vozidel všeho druhu. Zároveň měla Logistika vyloděno a připraveno 46 100 tun materiálu všeho druhu.

Tady je nutno si říci, že od 17. srpna do 17. září prošlo přes pláže a místa vzniklá "Operací DRAGOON" 380 000 vojáků, 69 000 vozidel všeho druhu, 306 000 tun zásob a 18 000 tun paliva.

Když se jednotky generála Patcha, velitele 7. A, zkonsolidovaly a dosáhly útočné síly, začal 6. as generála Truscotta pronásledovat Němce směrem severním a severovýchodním a francouzský 2. as začal útočit na města Toulon a Marseille.
Nesmíme zde zapomenout na zpravodajské informace, které měl tehdy k dispozici generál Patch, velitel 7. A, v podobě "Depeší ULTRA". Stejně tak mu vzhledem k vzdušné nadvládě sloužily informace z leteckého průzkumu a v neposlední řadě i informace od FFI - Francouzského hnutí odporu.
A byly to právě depeše ULTRA z Bletchley Parku, které Patchovi prozradily plány generála Blaskowitze velitele Skupiny armád G v jižní Francii. Totiž německý velitel obdržel dne 17. srpna 1944 rozkaz od OKW, že má stáhnout své mobilní síly z míst vylodění, kde měl zanechat jen pěší obránce, kteří měli bránit jen Toulon a Marseille. Aniž by byl prozrazen zdroj, dostal Patch do 18. srpna celkem 20 depeší ULTRA, které potvrzovaly stahování mobilních jednotek Blaskowitze. Proto Patch vyslal své nejmobilnější síly - Truscottovy tři pěší divize - pronásledovat Němce. Zároveň Patch, velitel 7. A, poslal Frederickovu výsadkovou skupinu, která měla méně vozidel, než "Pochodové divize", aby osvobodily města Cannes a Nice a pak měly zabezpečit východní křídlo, to přesto, že podle zpráv ULTRA, nehrozilo z východu, tedy od Itálie, od německých divizí v severní Itálii - nebezpečí bočního útoku. Prostě Patch chtěl mít pravé křídlo zabezpečené proti bočnímu úderu za každou cenu.
V době výsadku, ale i po něm, ovládali oblohu Spojenci.
Jeden z historických zdrojů, který obdobně potvrzují další zdroje - viz Použité podklady, o tom říká - cituji zde z Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie:

"Spojenci ovládali oblohu nad výsadkovými plážemi a Luftwaffe mohla tuto nadvládu narušit jen krátce. Mezi 16. a 18. srpnem Němci provedli 141 vzletů letouny Junkers Ju 88 a Dornier Do 217, z nichž některé nesly kluzákové pumy, a vrhlo do oblasti stíhače. Vzdušným útokům padla za oběť loď LST a za soumraku 18. srpna napadlo pět letadel Ju 88 velitelskou loď USS Catoctin, přičemž bylo zabito 6 a zraněno 42 osob, ale škody byly jen malé. Po tomto "výstřelu na rozloučenou" Luftwaffe své jednotky z jižní Francie stáhla."

Ze stejných zdrojů se pak dozvídáme, že se spojenecké lehké a střední bombardéry snažily zničit mosty přes řeku Durance a Rhónu, neboť chtěly zastavit ústup nejlepší německé mobilní jednotce, kterou byla Wietersheimova 11. td, která se právě odpojila od hlavních sil německé Skupiny armád G generála Blaskowitze. Němci podobný vývoj očekávali a leteckou nadvládu Spojenců již znali. Podařilo se jim shromáždit od všech německých ženijních jednotek v jižní Francii dostatek mostních konstrukcí. Vytvořili mnoho potopených mostů, po kterých, když se setmělo, přepravovali své tankové jednotky přes obě řeky. Generál Wietersheim rozdělil tanky 11. td mezi silnici N7 na východním břehu Rhóny a na silnice, kterým se říkalo Napoleonova trasa, čímž se mu podařilo dosáhnout rychlého postupu bez větších ztrát. V tu dobu již také americký generál Patch, velitel 7. A zjistil, že bude mosty přes obě řeky stejně nutně potřebovat, aby mohl Němce pronásledovat. Z těchto důvodů přestali, od 25. srpna 1944, spojenečtí letci útočit na mosty, aby je ušetřily pro vlastní postup a zásobování a soustředili se na ničení silnic a železnic. Do 29. srpna ohlašovalo spojenecké letectvo, že na silnicích a železnicích zničilo 1 400 vozidel, 30 lokomotiv a 263 železničních vozů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 133.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 134.

O FFI - francouzských partyzánech - volně řízených z Londýna přes SOE (Special Operations Executive) - jsme již řekli, že poskytovali při vylodění a následném postupu jednotkám pravidelných armád zpravodajské informace, v některých případech prováděli i útoky z léček. Je jasné, že mezi dalším, co partyzáni poskytli byla i hlášení o pohybu německých jednotek v reálném čase. V mnohých případech organizovala FFI i přepady, zvláště německých logistických jednotek ze zálohy. Ve výčtu pomoci pravidelným jednotkám Spojenců je i jeden zvláštní případ agentky polského původu Christine Granville. Agentka Granville byla vysazena na rozkaz SOE v jižní Francii a podařila se jí tak mimořádná akce, že sama zabránila Němcům, aby využili pro obranu horského sedla u Digne. Agentka se vyšplhala bez cizí pomoci (měla horolezecký výcvik) po strmých a silně zalesněných srázech až pod německá obranná postavení. Protože místní FFI měla informace, že obranu sedla tvoří Němci mluvící mezi sebou polsky, použila tuto skutečnost Granville. V polském jazyce oslovila vojáky německých jednotek polského původu a přesvědčila je pro dezerci k partyzánům (podobná historka je zachycena v historické literatuře při spojeneckém osvobozování Sicílie, viz zde Č 10.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=4497
, kdy američtí zpravodajští důstojníci italského původu přemluvili italské obránce pevností a ti se vzdali). O příslušnici SOE polského původu Granville jsem čerpal informace od historika Bernarda Nalty - Invaze do jižní Francie).

Osvobozování města Toulonu a Marseille.
V době kdy začaly pravidelné jednotky amerického 6. as pronásledovat ustupující Němce, byl již také zkonsolidován francouzský 2. as generála Lattre de Tassigny (vylodil se ihned za americkou 3. pěší divizí generála O'Daniela dne 16. srpna), jehož jednotky začaly útočit na Toulon a Marseille. Protože byl 2. as složen především z francouzských vojáků a partyzánů FFI, a znal tudíž místní poměry, věřili francouzští vojáci, včetně jejich velitele, že obě města a přístavy dobudou za 40 dní. Nebyl to vůbec jednoduchý úkol a Američané, kteří věděli jakou výzbroj Francouzi mají, tomu nechtěli věřit.
A skutečnost?

Obrázek

Útoky na Toulon a Marseille 20. až 28 srpna 1944

Toulon.
Cestu k městu Toulon uzavíraly pro německé obránce dobře bráněné, s německou pečlivostí opevněné, tři výšiny. Výšiny byly samozřejmě obehnané minovými poli, ostnatým drátem a samotnou obranu tvořily nejen zákopy, ale i železobetonové bunkry. A právě znalost místních poměrů, zpravodajské informace partyzánů o každém detailu německé obrany, byla výhoda francouzských jednotek. Když do boje nastoupily francouzské přepadové jednotky, věděly o každém metru německé obrany vše. Německé obránce pevnůstek i zákopů ničili francouzští specialisté pomocí plamenometů a přepadové oddíly dílo zkázy dokonaly pomocí ručních zbraní a minometů. Všechny tři "kopce", tak pečlivě Němci bráněné, dobyli Francouzi již 23. srpna a okamžitě začali útočit na samotné město Toulon a jeho přístav, kde se ještě bránilo něco přes 1 800 Němců pod velením německého admirála Heinricha Rufuse, kteří měli obranu soustředěnou především v pevnosti, která ovládala Toulonský přístav.
Páteř celé německé obrany tvořily dvě děla ráže 340 mm, které Němci sňali z francouzské bitevní lodě "La Provence". Tahle dvojice děl nedovolovala svou palbou přístup spojeneckých bitevních lodí. Sestavu spojeneckých bitevních lodí tvořila sesterská loď francouzské "La Provence", kterou byla "Lorraine", dále americká "USS Nevada" a britská "HMS Ramillies". Bitevní lodě nejprve pálily do míst obou děl a po skončení palby francouzští specialisté provedli útok pod kouřovou clonou a vyřadili obě německá děla ráže 340 mm i ostatní z činnosti, čímž umožnili válečným lodím Spojenců, aby 26. srpna 1944 propluly podél německých baterií do Toulonského přístavu.
Dne 28. srpna 1944 konečně německý admirál Rufus uznal nesmyslnost dalšího boje a německá posádka se Spojencům v Toulonu vzdala.
Kapitulaci v týž den, 28. srpna 1944, německý admirál stvrdil podpisem.
Útoky na Toulon i na Marseille začali Francouzi současně.

Marseille.
Rozdíl v dobývání druhého města a přístavu byl v tom, že před Marseille nebyly žádné kopce ani opěrné body. Jestliže v Toulonu měly francouzské jednotky dobré informace od partyzánů, u Marseille byly ty informace přímo výborné. Hnutí odporu - FFI v Marseille - mělo tak skvělé informace, že vědělo o každém minovém poli, každé mině. Vědělo o každé německé dělostřelecké baterii, kulometném hnízdě i o obranných německých družstvech v zákopech i pevnůstkách.
Problém byl jen v tom, že když se přiblížily k Marseille francouzské pravidelné jednotky, "napadli spontánně" příslušníci FFI - partyzáni a i civilisté z Marseille - německé opěrné body. Tenhle akt napadení z vnitřku byl však předčasný a byl nad síly netrpělivých partyzánů. Město Marseille volalo o pomoc a francouzský 2. as generála Lattre de Tassignyho zareagoval okamžitě.
Nejprve Spojenci napadli letectvem německá hnízda odporu, přidala se palba lodí a pozemní jednotky urychleně, se znalostí kde je co, napadly německou obranu.

Obrázek

Místy musely samozřejmě bojovat dům od domu.
Němci však nápor Francouzů ze všech stran prostě nevydrželi.
Po krátkých jednáních, trvající jen několik málo hodin, se německá posádka Marseille vzdala. I v Marseille se Němci vzdali, stejně jako v Toulonu, 28. srpna 1944.

Postup do vnitrozemí.
V době, kdy francouzský 2. as Latrre de Tassignyho z francouzské Armády B (francouzská Armáda B se skládala z francouzského 2. as a francouzského 1. as) obsazoval přístavy, které tak Eisenhower nutně potřeboval (francouzský 1. as se ještě nevylodil), začal útočit americký 6. as generála Truscotta do francouzského vnitrozemí směrem na sever. Generál Truscott si jako nejbližší cíl vytknul, že vláká do pasti německé jednotky, které ustupovaly směrem na sever. Že se mu moc nedařilo tenhle cíl splnit se nemůžeme divit, neboť ustupující německé jednotky byly to nejzkušenější, zvláště jejich velitelé, co Němci měli. Totiž celý riskantní ústupový manévr německých jednotek generála von Blaskowitze kryly dvě prvotřídní německé divize, a to německá 11. td (již na východě v SSSR se této tankové divizi říkalo "Divize duchů", neboť se objevila vždy zcela nenápadně - zaútočila a pak se stáhla. Informace o 11. td jsem čerpal ze svých poznámek a pak také - Invaze do jižní Francie - Bernard Nalty) a také německá 388. pěší divize.
Německá 11. td se na jihu Francie reorganizovala a zotavovala po bojích v SSSR. V době, kdy měla krýt ústup Němců z jihu Francie, byla německá 11. td již zcela zotavená, doplněná technikou a reorganizovaná a nyní v plné síle měla zajišťovat ústup německé Skupiny armád G generála Blaskowitze.
Velitel amerického 6. as generál Truscott naplánoval vše tak, že jeho 6. as bude napadat a zdržovat německý ústup k sedlu Belfort, aby americká 36. pěší divize v čele s dočasnou "Obrněnou plukovní skupinou" brigádního generála Fredericka B. Butlera, která byla nazývána "Skupina Butler", mohla rychle postupovat na sever po tzv. "Napoleonově trase" ve směru na Grenoble. Francouzští partyzáni - FFI - mělo podle jeho plánu uzavřít údolí řeky Rhóny. Pokud se to partyzánům nepovede, měla se Skupina Butler přesunout na západ a přetnout silnici N7 na východním břehu řeky. Cílem Skupiny Butler mělo být obsazení úzkého hrdla u Montélimar (Motélimarská brána), kterým procházela silnice i řeka. Podle tohoto plánu měla v té samé době americká 3. pěší divize generála O'Daniela, zrychleným tzv. "Truscottovým pochodem" (vzpomeňme místo 32 km - 48 km) pronásledovat Němce podél silnice N7. Americká 36. pěší divize měla postupovat za "Butlerovou skupinou" a zablokovat "Napoleonovu trasu" u Gap.
Již 20. srpna 1944 však Truscott zjistil, že partyzáni, vzhledem ke své výzbroji (lehké výzbroji bez těžších děl) nejsou schopni ustupující Němce napadat. Vydal rozkaz "Skupině Butler", aby se vydala na západ údolím řeky Dróme, přetnula silnici N7 a uzavřela tzv. "Montélimarskou bránu". Brigádní generál Butler zareagoval na velitelův rozkaz okamžitě a směrem k Motélimarské bráně vyslal řadu předsunutých a zesílených hlídek, které měly nejen zajišťovat cestu, ale i prozkoumávat nejlepší možný pohyb hlavních sil Skupiny Butler.

Boj o Montélimarskou bránu.
Boj o Montélimarskou bránu se nezdařil tak dobře, jak plán generála Truscotta předpokládal. Problém byl již na začátku, když americký 6. as jedním svým ramenem, Dahlquistovy americké 36. pěší divize zdržel při dobývání a obsazování města Grenobl. Také Skupina Butler musela čekat, dokud nedorazil jeden z pluků 45. pěší divize, který je vystřídal. pak teprve Skupina Butler zaútočila na předsunuté linie na řece Dróme a dál směrem k řece Rhóně. Mezitím také americká 45. pěší divize překročila řeku Durance, vyhnula se městu Avignonu a postupovala na sever po pravém křídle O'Danielovy 3. pěší divize.

V těchto místech bylo řečeno historickou literaturou - kdyby - ano, kdyby totiž americká, původem texaská 36. pěší divize generála Dahlquista, byla schopna obsadit a udržet vyvýšeniny kolem Montélimar, mohl americký 6. as generála Truscotta celou německou Skupinu armád G zničit. To se však nestalo
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 133.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 135.


Obrázek

Mapa útoků mezi 15 srpnem a 15 září 1944.

Americká Skupina Butler, vytvořená z jednotek texaské 36. pěší divize generála Dahlquista, se skládala z:
1 prapor tanků Sherman.
1 prapor polního dělostřelectva.
1 prapor pěchoty.
1 eskadra (rota) průzkumu.
1 rota stíhačů tanků a ženistů.
Dne 21. srpna 1944 odpoledne dorazila Skupina Butler k silnici N7, kam měly dorazit také posily z mateřské divize. Jenomže "ouha", posily nedorazily - zůstaly pozadu, neboť, jak již bylo v předchozím řečeno, Dahlquistova 36. pěší divize očekávala německý protiútok v okolí Grenoblu. Brigádnímu generálu Butlerovi nezbylo nic jiného, než své bojové skupině rozkázat, aby se zakopala a vybudovala silniční zátaras severně od Montélimar, neboť ve městě a okolí se pohybovalo velké množství německých jednotek na které nemohl stačit. Aby mohla Skupina Batler úspěšně zaútočit, musela počkat na posily, které se začaly přibližovat po stejné trase. Až teprve během noci z 21. na 22. srpna 1944 se k Butlerovi připojily pěchotní a dělostřelecké jednotky z 36. pěší divize a dělostřelci ihned začali rozmisťovat houfnice ráže 105 mm do palebných postavení tak, aby mohli ostřelovat německou dopravu, která "čile" probíhala na obou březích řeky Rhóny.
Začínal závod mezi Dahlquistovou pěchotou 36. pěší divize a německou 11. td generála Wietersheima - "Divizí duchů".
Zatím byla rychlejší "Divize duchů", německá 11. td, která na místo střetu dorazila první a v plné bojové síle a se vším podpůrným dělostřelectvem. Když se o něco později dostalo do palebných postavení americké dělostřelectvo, které začalo Němce ostřelovat, německá obrana Montélimar již byla konsolidovaná. Němci své tanky z 11. td, stejně jako dělostřelectvo, pečlivě rozdělili do bojových skupin, tak jak byli zvyklí a jak měli nacvičeno. Některé bojové skupiny se bránily, jiné probojovávaly cestu dál po silnici N7, nebo využívaly silnic, které vybíhaly z města a obcházely Skupinu Butler po křídlech. V čele každé německé bojové skupiny byly vždy tanky a OT z 11. td, které probojovávaly cestu ostatním německým jednotkám.
Americký velitel texaské 36. pěší divize Dahlquist z hlášení zjistil, že jeho Skupině Butler hrozí odříznutí a tak nechal urychleně vybudovat obrannou linii podél řeky Roubion. Pro tuhle obrannou uzávěru řeky musel použít jednotky, které měly vlastně blokovat silnici N7. Na místě zůstaly jen slabé americké jednotky, jejichž pozice německé tanky jedné bojové skupiny prorazily v noci z 25. na 26. srpna, když hlavní část německé 11. td stále udržovala otevřenou "Montélimarskou bránu".
A právě tehdy došlo na americké straně k chybě.
Dahlquistovi Texasané měli uzavřít silnici severně od Montélimar a udržet hřeben - kopec, který asi o 90 metrů převyšoval údolí řeky Roubion. O obsazení hřebenu podali zprávu svému veliteli ke Grenoblu, kde se chystal německý protiútok. Dahlquist zprávu poslal dál bez zpětné kontroly, tedy z 36. pěší divize na Truscottův 6. as ve formě - Držíme kritický hřeben!
Jenomže když sám generál Dahlquist přijel na bojiště u Montélimar, zjistil, že jeho vojáci obsadili nesprávné kopce, neboť zodpovědní důstojníci omylem zaměnili dva hřebeny. Tak se stalo, že klíčová oblast, která měla být ostřelována, zůstala v německých rukou, a to na tak dlouhou dobu, že většina německých jednotek generála von Blaskowitze z Motélimarské brány unikla. Přesto musela německá Skupina armád G odepsat z těchto bojů 2 000 aut a 80 děl, jakož i 5 železničních kanónů, které u Montélimar zničilo americké dělostřelectvo, letectvo i Truscottovy pozemní jednotky.
Generála Truscotta chyby u Dahlquistovy 36. pěší divize strašně rozčílili. Nejprve chtěl velitele 36. pěší divize odvolat. Pak se Truscott přece jenom trochu obměkčil. Přispěly k tomu nejen omluvy velitele divize, že jeho podřízení velitelé udělali při vypětí bojů nevědomky chybu a to v době, kdy byl samotný velitel 36. pěší divize zaneprázdněn očekáváním a přípravou před německým protiútokem u Grenoblu, tedy v době, kdy Němci prolomili právě popsanou improvizovanou linii na řece Roubion. Dalším ze závažných důvodů proč nebyl Dahlquist odvolán bylo, že generál Truscott velitel amerického 6. as zjistil, že Texasané, dělostřelci americké 36. pěší divize, nemohli naplno použít své polní dělostřelectvo, neboť při rychlém postupu neměli dostatek munice do svých děl a přísun nemohl být rychle zajištěn, vzhledem k bojové situaci! Pro Truscotta to byl nejzávažnější důvod proč neodvolal Dahlquista, neboť jak je všem, kdo se historií americké armády zabývá, známo - dělostřelectvo US Army bylo za 2. světové války (mnozí ví, že nejen za 2. světové války) tou nejefektivnější zbraní.
Dělostřelci po řádném přísunu svou efektivnost dokázali právě u Montélimarské brány, když americký 133. prapor polního dělostřelectva spustil bubnovou palbu na západním břehu řeky Rhóny a zničil tam železniční vlak o 55ti vozech.
Právě u Montélimerské brány měli v začátku bojů Dahlquistovi dělostřelci nedostatek munice a mohli střílet jen na prioritní cíle - prakticky jen při protiútoku Němců. Nemohli tak střílet na ustupující jednotky, což byl zásadní problém.
Ale nebyl to jen jediný problém. U Montélimarské brány se projevil i nedostatek PHM, když Truscott sám dobře věděl, že musel pečlivě rozdělovat i naftu, což samozřejmě zabrzdilo " dopravu" automobilů, které převážely dělostřelecké granáty. Platilo to pro všechny jednotky amerického 6. as, tedy pro všechny tři divize (3. pěší divizi, 45. pěší divizi i 36. pěší divizi). Dělostřelci celého sboru museli vystačit povětšinou jen s 2/3 běžného přídělu munice. Je jasné, že krize v logistice vznikala úměrně s přibývající vzdáleností od míst vylodění. Navíc jsme si na začátku řekli, že Spojenci bombardovali mosty přes řeky, což přece jenom po několika dnech zastavili, aby mosty mohli sami používat. Jenomže už byly některé mosty rozbity, a tak se kolony vozů s municí a veškerým týlovým zabezpečením, musely vyhýbat mostům, které buď zničili spojenečtí letci, nebo je vyhodili do vzduchu němečtí ženisté. (Zde byly použity informace od Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie a další informace z použitých zdrojů - Použité podklady. Historická literatura říká, že Truscott chtěl nahradit Dahlquista nejprve generálem Frederickem z 1. vzdušně-výsadkové skupiny. Jak jsme nyní řekli, neučinil tak, ale generál Frederick později, v průběhu války, převzal velení jiné, také zde bojující divize - americké 45. pěší divize.)

Boje okolo Lyonu.
Je patrné, že jedno "uzlové místo ústupu" překonal generál Blaskowitz se svými jednotkami Skupiny armád G jen se ztrátou "nějaké té kytičky" - "nějaké té techniky", kterou jsem vyčíslil v článku výše. Ústup byl proveden "šikovně" a s velkou zkušeností, především díky "Divizi duchů" - 11. td a jejího velitele.
Americkému generálu Truscottovi, veliteli 6. as, nezbylo nic jiného, než, jak říkají historické prameny - Použité podklady - "Těšit se, že Blaskowitze dostane u města Lyonu".
Úkol zničit Němce u města Lyonu přidělil Truscott, jako nápravu "pocuchané pověsti", opět Texasanům generála Dahlquista - americké 36. pěší divizi. Americká Eaglesova 45. pěší divize měla při dalším postupu Němcům přetnout únikovou cestu z Lyonu na východ, když americká 3. pěší divize měla "proklouznout" okolo Montélimar a do boje již zapojení Francouzi - 2. as - vítězové od Toulonu a Marseille měli postupovat po západním břehu Rhóny. Boje se měl zúčastnit i již vyloděný a zkonsolidovaný francouzský 1. as, který měl vyplnit mezeru mezi americkým 6. as a švýcarskou hranicí, čímž měl vlastně chránit celé pravé křídlo americké 7. A generála Patcha.

Příště si dokončíme útoky, v okolí Lyonu a vůbec v "Operaci DRAGOON", jakož i připojení francouzské Skupiny armád B a americké 7. A generála Patcha k jednotkám, které si probojovávaly cestu z Normandie, čímž se všechny staly součástí jednotek pod velením generála Eisenhowera. Pokračovat budeme dobýváním Paříže.


("Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom, Invaze do jižní Francie - Bernard Nalty - což jsou podklady uvedené i u Č 135. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 135. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.")




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“