Zbraně obrněných člunů proj. 1124 a 1125

Lodě, ponorky

Moderátor: jarl

Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Zbraně obrněných člunů proj. 1124 a 1125

Příspěvek od Mirek58 »

Výzbroj sovětských obrněných člunů do r. 1945
Následovníci obrněných říčních dělových člunů GVIU a obrněných říčních dělových člunů Šilovského konstruované v meziválečném období měli dva základní ofenzivní bojové úkoly.
První, vedení dělostřelecké podpory ve prospěch pozemních sil RA a současně vést boj s lodními prostředky protivníka na vodě .
Takto byly stěžejní úkoly obrněných děl. člunů stanoveny v době vzniku stěžejních projektu – 1124 a projektu 1125. Po vypuknutí bojů s Hitlerovým Wehrmachtem přibyl další protivník, letectvo, které od doby vzniku projektů učinilo do začátku války obrovský kvalitativní krok vpřed, a vyvinulo se v obávaného protivníka se kterým projekty z r. 1932 nepočítaly, vyzbrojeného zbraněmi schopnými obrněné čluny zničit, rychlého a s novou ničivou taktikou taktikou boje s bodovými cíly.

Pro splnění úloh na bojišti bylo v projektu zadáno vyzbrojení obrněných člunů kanony 76,2 mm vz.1927 (plukovní kanon RA) v tankových věžích. Proti předcházejícím typům člunů to byl velký krok vpřed, znamenající vyšší bezpečnost obsluh při činnosti pod palbou nepřítele. Tento typ kanonu byl učiněn na základě dobrých zkušeností s kanony 76,2 mm vz. 1902, 1909, 1910 z první světové a občanské války, včetně dostatku munice do tohoto typu děla.
Pro projektované „broněkatěry" byl vybrán kanon 76,2 mm typu PS 3 ( Poloautomatický tankový kanon P. N. Sjačintova, 20,5 kal, úst. rychlost – 540m/s), oficiální označení- Tankový kanon vz. 1933, který vycházel z divizního kanonu 76,2 mm vz. 1902( délka hlavně 30 kal. úst.rychlost-588m/s) a používal shodnou munici, bohužel s horšími balistickými vlastnostmi.
Výroba a konstrukce tohoto kanonu nebyla zvládnuta a tak se přistoupilo k náhradnímu řešení, úpravě plukovního kanonu 76,2 mm vz. 1927 pro instalaci do tankových věží (T 28, T 35). Konstrukční práce prováděla KB ATK (I A Machanov) v roce 1932 a březnu 1933 byla zbran přijata do výzbroje pod označením -76,2 mm tankový kanon vz. 1927/32-, zbran je také známá pod označením - KT (Kirovský tankový)-.Tedy časté označení v českých zdrojích –kanon KT 28 -, je omyl vzniklý ze složení označení dvou zbranových systémů, dělo KT a střední tank T 28.
Úpravy proti vz. 1927 znamenaly zkrácení délky zákluzu na 500 mm.
Ráže – 76,2 mm
Délka hlavně – 16,5 kal.
Dostřel – 7200 m, nám. 25 st
Úst. Rychlost – 370 – 420 m/s
Hmotnost granátu – 6,2 kg

Vzhledem k zahájené seriové výrobě tanku T 28 s kanonem 76,2 mm KT vz.1927/32, bylo logické osazení člunů tankovými věžemi tohoto typu. Pro specifické požadavky osazení tankových věží na čluny musela být provedena úprava náměru zbraně KT z +25 st na +60 st, včetně zesílení pancéřování stropu věže na 20 mm. Tyto úpravy znamenaly zvýšení hmotnosti věže z 2500 kg na 3600kg.
Obrázek
Tanková věž typu T 28 byla zavedena do výzbroje člunů na základě projektu její úpravy ANIMI z r. 1934. Souběžný projekt úpravy věže T 28 tentokrát s úlohou zvýšení náměru děla na +70 st. včetně zeslabením síly pancíře až na 10 mm přinesl konkrétní výstup až v r. 1940 – věž MU s kanonem L 10 o délce hlavně 24 kal. a náměrem až +70st. Vyrobena byla do začátku války v Kirovském závodě jedna věž odeslaná ke zkouškám v Dunajské flotile.
Obrázek
Současně probíhaly studie na využití tankových věží typu T 26 pro instalaci 45 mm námořního děla typu 21-K jako protiletadlové zbraně člunu.
V neprospěch tohoto řešení se projevil nepřijatelný nárůst hmotnosti věže z 950 kg u T 26 až na 2900kg, po zesílení pancéřování na sílu 20mm, požadovanou u obrněných člunů. Stejně tak nebyly přijaty věže s dvoumontáží děl 45mm 21-K pod označením 41-K, které měly nahradit 76 mm věže, dvojúčelovými poloautomatickými děly, pro pokles palebné síly člunu a její omezení pouze na přímou střelbu.
Dalšími typy kanonů 76,2 mm ve výzbroji „broněkatěrů“ byly typy L 10, L 11 (výzbroj šesti člunů projektu 1125 a jeden člun projektu 1124 ), a F 34 v závislosti na kanonech použitých jako výzbroj tankových věží tanku T 34.
Obrázek
Problém nastal po ukončení výroby tanku T 28, T35, v roce 1938, kdy postavené čluny zůstaly bez dělostřelecké výzbroje a provizorní řešení obnášelo instalaci starých Pl kanonů 76,2 mm (Lender vz. 1914/15) na otevřené pivot. lafety bez ochranných štítů.
Toto řešení hlavní výzbroje se velice osvědčilo ve druhé pol. r.1942 na Volze, kdy takto vyzbrojené čluny působily jako protiletadlový doprovod nákladních lodí a PL výzbroj i díky dvojkulometům ráže 12,7 mm byla hodnocená jako velmi účinná, pokrývající letové hladiny útočících letadel od nízkých po střední. Takto nouzově bylo vyzbrojeno 30 člunů obou projektů.
S nástupem tanku T 34 do výroby byl problém věží pro čluny vyřešený, kdy v roce 1940 bylo rozhodnuto tyto vybavit věžemi z nově vyráběného středního tanku i přes nevýhodu malého náměru (+25st) proti zatím používané upravené věži T 28, náměr +60st.
Kanony ráže 85 mm se na těchto lodích objevili až koncem r. 1944 a v roce následujícím ve výzbroji nových typů „broněkatěrů“ pr. 190,191, 191 M a námořních projektů –MBK-.
Kulometnou výzbroj prezentovaly pancéřované kulometné věže PBK-5 ( PB-24)s instalací jedné zbraně
7,62 mm typu M1( typ DT) (pr. 1124) a tří věží (pr. 1125).
V r. 1940 bylo rozhodnuto PL výzbroj významně posílit instalací věže DŠKM-2B a v následující době DŠKM-2BU s dvojkulometem 12,7 mm typu DŠK.
Obrázek
Odměr / náměr : -10/+85st
Hmotnost věže : 1200/1175 kg
Rychlost zbraně odměr/ náměr : 15 / 20 st/s, 15 / 25 st/s
Síla pancíře : 10 mm
Zás. munice : 300 ks, 500 ks ( kovové pásy po 30/50ks.
Zaměřovače : optický ŠB-K , mechanický kruhový
Max. průměr věže : 1500/1460 mm
Obsluha : 2

Další typ kulometné věže byla věž z lehkého tanku T 40 umistovaná na střeše velitelské věže místo typu věže PBK-5 s výzbrojí 1x kul 12,7 mm DŠK a 1x kul. 7,62 mm DT.

Velice účinnou zbraní byl automatický PL kanon typu 70-K ráže 37 mm instalovaný na typ člunu 1125 místo zadní kulometné věže a na čluny pr. 1124 mezi zadní děl. věž a velitelskou věž. Dělo bylo chráněno ochranným štítem a využíváno i pro střelbu na pozemní cíle.
Minomety ráže 82 mm se na člunech instalovaly až v průběhu války, kdy se takto řešila potřeba vést nepřímou palbu, kdy pro tuto nebyly uzpůsobeny tankové věže typu T 34 díky malému rozsahu náměru.


Minomety byly instalovány na otevřenou palubu bez jakékoliv ochrany za velitelskou věží.
Takže to bylo doslova nouzové řešení potřeb boje. Ochranný pancíř minometu a jeho obsluhy se objevil pouze v nerealizovaném projektu obrněného člunu
-KVV-, v panceřované otevřené barbetě kruhového tvaru, za hlavní děl. věží.

Dalším druhem zbraně, který se objevil na obrněných člunech byly salvové raketomety typu
8-M-8 a M13 M1. Raketomet se umistoval na střechu velitelské věže namísto kul. Pl věže, nebo na místo zadní kul. PL věže s omezením odměru díky vel. věži.


Výzbroj a odolnost „broněkatěrů“ je poplatná době jejich vzniku, kdy PT děla byla doslova v plenkách, tedy děla mohla čluny ohrožovat pouze nepřímou palbou a letadla nemohla těmto člunům příliš ublížit, mimo přímý zásah bombou. Tedy tento druh zbraně mohl plnit své úkoly celkem bezpečně. Údolní nivy toků ovládaly díky své výzbroji a mobilitě. Čluny byly kontruovány pro toky s nízkými břehy západního Ruska a hlavně pro využití na Dálném východě na řece Amur( střední tok). Tamní podmínky, kdy existovala nutnost bránit velice dlouhou říční hranici s šířkou toku (1 - 3km) s nízkým počtem lidské síly a obrovským vzdálenostem, vyžadovaly konstrukci zcela autonomních jednotek schopných operovat samostatně.
Dělostřelecká výzbroj v upravených věžích T 28 ráže 76,2 mm byla silná schopná umlčet protivníka, jak přímou tak i nepřímou palbou. Včetně kul. výzbroje. Do horší situace se dostaly čluny druhé série vyzbrojené věžemi tanku T 34, kdy citelně chyběl větší náměr děla 76,2 mm. A to i díky změně jejich přidělení na řeky Volha a Dněpr s vysokými břehy. Problém potřeby nepřímé střelby se řešil nouzovou instalací minometu ráže 82 mm na otevřenou palubu. Instalace minometu se osvědčila a tak ve výzbroji zůstal natrvalo. Situace se změnila po jejich návratu na pravobřežní přítoky Dněpru a na Dunaj, kde mohly naplno využít svoji instalovanou kanonovou výzbroj. Volba hlavní ráže zvolená z arzenálu pozemní ch sil ( 76,2 mm) RA byly správná. Díky tomu se neobjevily problémy se zásobováním střelivem a čluny mohly působit v sestavě pozemních sil RA. Shodný typ munice používal každý střelecký pluk RA. Armádní velitelé sice toužili po silnější dělostřelecké výzbroji, ale houfnice ráže 122 mm šlo použít pouze s ochranným štítem, uzavřená věž tankového typu pro toto dělo se v SSSR nevyráběla. Tedy „broněkatěr“ by byl odsouzen do funkce plovoucí baterie a nevyužita jeho všestrannost.
Předválečná série „broněkatěrů“ byla sice vyzbrojena až třemi PL kul věžemi, ale jejich schopnost PL obrany proti letadlům byla v letech WW 2 naprosto nulová a moderní letadla díky své taktice a vlastnostem se staly pro tyto čluny velmi obávaným protivníkem, schopným je zničit už svojí organickou výzbrojí, nejen nesenou. Tenhle nepříznivý stav se změnil až po instalaci PL kulometů 12,7 mm DŠK a osazení 37 mm Pl kanonem 70-K( lodní modifikace pozemního automatického děla 61-K), kdy touto výzbrojí přinutili letectvo protivníka ukončit do té doby relativně bezpečné hloubkové nálety a letecké útoky přesunout nad hladinu 3000m. Každý útok na „broněkatěr" a jím doprovázený další měkký cíl, s takto posílenou PL výzbrojí byl vlastně útokem na mobilní PL baterii chráněnou protistřepinovým pancířem.

Je s podivem, že konstruktéři naprosto nevyužili možnosti nabízené automatickým kanonem VJA 23 mm ( TKB 201 r. 1940), který byl sice zkonstruovaný jako letecký, ale vzhledem ke své váze a velkému zpětnému rázu při výstřelu se mohl montovat pouze do IL 2. Jeho výkon jej přímo vybízel k využití jako lehký PL automatický kanon. Kdy zpětný ráz šlo snadno eliminovat bud pivotovou lafetou nebo instalací do střelecké věže což u lehkých letadel nešlo.

Ústová rychlost : 920 m/s
Rychlost střelby : 550 – 650 ran/min
Hmotnost : 66kg¨
Výroba : 1942-13420 ks, 1943-16430 ks, 1944-22820 ks, výrobní závody č.2 a č.66.

Pokud by tento kanon byl lafetován v dvoumontáži v panc. věži, byl by to naprosto jedinečný PL systém, výkonný, účinný a hlavně výroba byla víc jak dostatečná a zvládnutá, včetně munice.
Zřejmě nejspíš zvítězila potřeba „protitankových“ Ilů, i když v PL roli tato zbran by nepříteli způsobila větší nenávratné ztráty.
Celkem lze výzbroj této třídy lodí vyhodnotit jako nejvšestrannější a nejužitečnější v podmínkách bojiště SSSR, kdy tyto čluny byly schopny plnit bojové úkoly na řekách i na mořském pobřeží, obzvláště v ofenzivní části války.

Zdroje:
http://www.airpages.ru
Knihovna lodního inženýra E.L.Smirnova
http://www.ru.wikipedia.org
http://www.navy.su
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ruské námořní síly“