Některé prameny naznačují, že Maďaři disponovali relativně významným jezdectvem (arabský kronikář Ibn Rusta hovoří o až dvaceti tisících maďarských jezdcích kolem roku 889), takové vysoké počty je třeba brát s opatrností, protože v kontextu středoevropských válečných kapacit té doby představují tato čísla extrémní odhad a spíše než o jednotné velké armádě šlo pravděpodobně o souhrn různých kmenových skupin operujících autonomně. Svatopluk I., vládce Velké Moravy, měl tehdy silné a schopné vojsko, které podle některých interpretací mohlo dosahovat značného počtu bojovníků ve své plné síle, nicméně konkrétní bitevní nasazení vůči Maďarům z roku 889 nebylo popsáno jako rozhodující střet s celými armádami, ale spíše jako série menších konfrontací, kde mobilita Maďarských jezdců přinášela specifické výzvy moravské defenzivě, a to i kvůli tomu, že nový styl boje s intenzivním využitím rychlé jízdy a luků byl v Evropě dosud neobvyklý.
Velice hrubý odhad velikostí vojsk:
Moravské síly (reálně nasazené) – cca 2 500 bojovníků
Maďarské oddíly – cca 1 500 bojovníků (mobilní jezdecké skupiny, nikoli jednotná armáda)
Arnulfovo vojsko – cca 3 000 bojovníků