XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.

Příspěvek od michan »

XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.

Náčrt míst, o kterých je pak hovořeno v textu. Míst, kde se pohybovala americká 101.

Obrázek

vzdušně-výsadková a britská Gardová obrněna divize.

Den D + 2, 19. září 1944, u "Křičících orlů", americké 101. vzdušně-výsadkové divize.
V operačním prostoru americké 101. vzdušně-výsadkové divize proběhla noc z 18. na 19. září vcelku klidně . Ráno 19. září v Eindhovenu zůstaly oba parašutistické prapory, jak 2. tak i 3. prapor na svých místech, když 3. prapor zaujímal obranu severní části města a 2. prapor měl obsazeny všechny 4 mosty města.
O 1. četu, která zůstala bránit most u Sonu, zmenšený 1. prapor (všechny tři prapory byly z 506. parašutistického pluku) se shromáždil ráno 19. září v jedné z městských čtvrtí u centra města Eindhovenu a nejprve čekal na rozkaz k další činnosti.

Odveta Holanďanů proti zrádcům z vlastních řad.
Možná zde je prostor, abychom si řekli čeho byli svědky výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku, kteří takto čekali ráno 19. září na rozkaz k další bojové činnosti. Ve své knize o "Křičících orlech", konkrétně , v historické knize - Cesta do Arnhemu "Křičící orel" v Holandsku - Donald R. Burgett - americká 101. vzdušně-výsadková divize, historik ( a člen 101.) píše, že američtí výsadkáři na shromáždišti 1. praporu uviděli, jak do budovy, kterou hlídali příslušníci holandské policie přiváděli jiní holandští policisté muže a ženy. Po chvíli vždy nějací policisté zase muže a ženy vyváděli s rukama svázanýma za zády, naložili je na vozíky tažené koňmi a odvezli je pryč. Američtí výsadkáři se tedy zeptali dvou mladých Holanďanů z Holandského hnutí odporu, kteří stáli opodál, oč se jedná, a dozvěděli se, cituji:

" 'Tihle lidé sympatizovali s nacisty', odpověděl jeden z nich. 'Jsou obviněni ze zločinů proti holandským lidem, které vedli dokonce i k uvěznění a smrti mnoha našich lidí.

Obrázek

Právě teď jsou souzeni. Existuje mnoho svědků, kteří proti nim vypovídají. Když jsou uznáni vinnými, jsou v jednom z těchto vozíků odvezeni pryč, přivázáni ke sloupu a střeleni do hlavy.' "

Američtí výsadkáři poté prý s úplně jinými pocity sledovali ono "hrůzné divadlo", takže dál viděli jak jsou další lidé, přesněji řečeno, nyní již věděli, že kolaboranti, vedeni davem lidí, kteří na ně, jak se dozvěděli, pokřikovali "hanba" a další mnohá obvinění. Viděli, že ty vozíky s kolaboranty vezenými k popravě, nebyly nikdy moc dlouho pryč. Vždy to trvalo jen několik minut a byly zpět, kde na ně čekali již další odsouzení. Popraviště muselo být nedaleko! Historik říká, že - "spravedlnost byla rychlá a konečná". Určitě mnozí z kolaborantů zavinili smrt mnoha nevinných Holanďanů, zavinili dlouhé roky mučení a vězení. Nyní byl pro mnohé konec rychlý.
Ale "okamžitá" spravedlnost si počínala ale i jinak.
K budově byly přiváděny hloučky mladých žen, které měly v náručí malé děti. Ženy i s dětmi byly vedeny středem davů a chovaly se velice pasivně. Davy obyvatel Eindhovenu, včetně žen, na ně pokřikovaly a plivaly. Ženy i s dětmi se dostaly k lavici, na kterou vždy každá

Obrázek

usedla a byly jim ostříhány vlasy úplně, když na závěr jim byly hlavy přímo břitvou oholeny. Pak byly oholené ženy i s dětmi seřazeny do skupinek po dvou až pěti a vyhnány z Eindhovenu. Sebou nedostaly nic, jen to, co měly na sobě a dítě v náručí. Většinou se jednalo o děti německých vojáků. Všem bylo řečeno, že pokud se do města vrátí, budou popraveny.
Američtí výsadkáři po válce vzpomínali, že se ještě dlouho potom setkávali s malými skupinkami žen, které se pohybovaly po blízkém i vzdálenějším okolí od Eindhovenu. Chodily od vesnice k vesnici a žebraly o zbytky jídla a staré oděvy. Holandské obyvatelstvo bylo hodně nemilosrdné. Nikdo tyhle ženy s dětmi nechtěl přijímat.

Ale pojďme dál.
Výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku konečně dostali rozkaz.
Bylo 10 hodin dopoledne dne 19. září, když do prostoru 1. praporu vjela kolona britských Schermanů. V koloně bylo i několik britských Cromwellů a Churchillů, které doprovázely bren carriery i s britskými řidiči. Američtí výsadkáři nasedli na tanky a někteří i do bren carrierů. Úkol, či rozkaz, zněl - krýt tanky a pomáhat při pátrání po Němcích, kteří mohli ještě v prostoru Eindhovenu zůstat. Jedna větší skupina tanků a bren carrierů zamířila na východ z Eindhovenu, další na sever. Kolony projely liniemi amerického 3. praporu výsadkářů na severu, přejely přes řeku Dommel a ven z předměstí. Severně směrem do Sonu. Postupně se kolona propracovala až k Nuenenu, kde měli být Němci. Úkol zněl prověřit koridor, rozbít případnou německou obranu. Ty samé úkoly pak měly i ostatní skupiny na východ. Dopoledne se skupiny nesetkaly s žádným odporem. Stejné to bylo nejprve i odpoledne, kdy některé kolony dojely až k Nuenenu a nespatřily ani jediného Němce. Pak se jednotlivé skupiny zastavily a daly si večeři. Historik při této přestávce zachytil vzpomínky několika amerických výsadkářů, kteří se svými britskými kolegy srovnávali americké a britské uniformy, stejně tak zbraně, jak to tak u vojáků při setkání dvou armád mluvících stejnou či podobnou řečí bývá.
Proč tuto příhodu vytahuji?
Vytahuji ji proto, že ukazuje jak Američané, v tomto případě američtí výsadkáři, chápali Rooseveltův - Leand - Lease - půjčka a pronájem.
Nešlo si nevšimnout, že britská tanková skupina byla tvořena tak, že z každých deseti tanků, jich bylo osm amerických a jen dva byly britské (vzpomínaný tank Churchill a Cromwell), stejně tak si nešlo nevšimnout, že Britové jezdili na amerických džípech Willys a Ford. Tak vznikl rozhovor, kdy se o přestávce a občerstvení jeden z amerických výsadkářů zeptal přímo britského poručíka, cituji od Burgetta:

"S tím vším americkým vybavením se zdá, že nám vy 'Angličani' budete dlužit pěkné peníze, řekl jsem provokativně jednomu z anglických velitelů tanků.
'Ale né', odpověděl 'Víš to je půjčka a pronájem, to znamená, že vy, Yankeeové, jste nám všechen ten krám půjčili na dobu trvání války. Co se nezničí, to vám vrátíme. Je to vaše. Budeme muset zaplatit pouze to, co nevrátíme.'
To neznělo příliš spravedlivě pro nás. Kdo bude sakra po válce chtít starý opotřebovaný tank Sherman? Nebo džíp plný děr po kulkách? ..... "

Ihned po večeři se začalo stmívat a tankisté i s osádkami amerických výsadkářů se vracely zpátky do Eindhovenu, kde se měly přidat k ostatním jednotkám pluku. Většina osádek neměla žádné rušivé příhody. Když přijely do Eindhovenu, otočili je skupiny britských i amerických důstojníků a nařídili velitelům tanků, aby se obrátili a našli si mimo Eindhoven noční tábor. Tyhle bojové jednotky nesměly zůstat ve městě, neboť velení, jak britských tankových jednotek, tak amerických výsadkářů, mělo obavy z německého nočního bombardování britských a amerických kolon.
A obavy to nebyly nijak plané.
Sotva se bojové skupiny k večeru dostaly mimo Eindhoven, kde v obranných obvodech, které sloužily k lepší ochraně tanků, vyhloubily okopy, postavily stráže a uložily se k spánku to přišlo.
Když padla tma, bylo slyšet hukot německých bombardérů. Německé bombardéry zakroužily nad špatně ze vzduchu pozorovanými maskovanými spojeneckými kolonami. Značkaři spustili padákové světlice, které ozářily kolony, ale i osvítily město tak, že byly vidět i jednotlivé, zvláště výškové, budovy města Eindhoven. Shazování světlic trvalo několik minut, až bylo město ozářeno jako světelná bublina. To již kroužily nad městem německé bombardéry, které se snažily zničit britské obrněnce. Ve skutečnosti však vlivem nepřesnosti bombardovali Němci především město, v něm především budovy s holandským obyvatelstvem. Ale skutečně nejen to. Ve městě stály v ulicích obrněnce a nákladní automobily s municí a materiálem. V celém okolí města, ale i v samotném městě střílela na bombardéry každá britská i americká hlaveň. Jak popisuje nejen, již vzpomínaný, Burgett, ale podobné a stejné informace pro Č 46, 47 a 48, jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, byla britská protivzdušná obrana hodně nepřesná. Prakticky tohle noční bombardování prošlo Němcům tak, že po celé noční bombardování nebyl ani jeden německý letoun sestřelen.
Zato v Eindhovenu probíhalo noční peklo. Vybuchovaly nákladní automobily s municí, které ještě více roznášely ohně, které zachvátily město. Do toho vybuchovaly i nákladní automobily s PHM.
Jak přiznává veškerá anglo-saská historická literatura, Němci dosáhli obrovského nočního vítězství. Nejenže zničili a zapálili značnou část Eindhovenu, ale především zničili velký britský zásobovací konvoj 30. as (XXX. as) a britské 2. A. Sami však vyvázli bez ztráty na letadlech i lidech.

Také takto to vypadalo v Eindhovenu po bombardování, které provedly německé bombardéry.

Obrázek



Obrázek


Další z míst po německém večerním a nočním bombardování Eindhovenu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.

Příspěvek od michan »

XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 47.

Pro den 19. září 1944 si také musíme říci, že do Antverp v Holandsku, města které Němci ještě ostřelovali svým dělostřelectvem, přiletěl velitel spojenecké 1. vzdušně-výsadkové armády (složení viz. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5752
) generál Brereton a také generál Ridgway, velitel amerického 18. (XVIII.) vzdušně-výsadkového sboru. Generálové spolu s tělesnou stráží nasedli do připravených džípů a odjeli z Antverp do Eindhovenu, který, jak jsme již řekli, dobyl a kontroloval americký 506. parašutistický pluk ze 101. vzdušně-výsadkové divize. Když džípy s elitou přijely do Eindhovenu, zažili generálové v pozdním odpoledni přímo šok. Město bylo doslova přecpáno britským konvojem složeným z nákladních automobilů s municí a s PHM. Ale v ulicích Eindhovenu stály i některé tanky, dělostřelectvo a auta se zdravotnickými potřebami, potravinami a dalším materiálem potřebným pro válku. Generálové se zhrozili, a jak Ridgway, tak i Brereton prý jen řvali "Pryč z města, pryč z města!" To již jim nad hlavou řvaly motory bombardérů německých značkařů. Sotva džípy obou generálů, každý na jiné části okraje města, z Eindhovenu vypadly, začalo večerní a noční bombardování Němců, o kterém jsme hovořili v Č 46. Generálové, každý na jiném předměstí, rychle vypadli z džípu do příkopů plných bláta (v noci a nastalém zmatku se oba generálové navzájem ztratili a potkali se až po návratu v Anglii.
(Americký generál Ridgway zůstal raději v příkopu až do rána a teprve pak pokračoval v cestě džípem do Sonu. Když pak ráno pokračoval dál v cestě, tak dojel na stanoviště 101. v Sonu, kde zažil další šok, neboť nikde po cestě nebyli žádní Němci. Po rozhovoru s velitelem americké 101. vzdušně-výsadkové divize generálem Taylorem odjel pak generál Ridgway směrem k Nijmegenu na jednání s velitelem americké 82. vzdušně-výsadkové divize generálem Gavinem).
Ještě něco o situaci u Sonu.
U Sonu, jak již bylo v předchozím textu řečeno, pracovali britští ženisté s ohromným nasazením, v noci z 18. na 19. září, na opravě poškozeného mostu. Bylo časné ráno, když byl Baileyův most konečně hotov. Již v 6 hodin 15 minut, projelo nejprve několik nákladních automobilů, a pak i tanky přes Vilemínin kanál. Britská Gardová obrněná divize tak zamířila k mostu vzdálenému ještě 80 km - k dálničnímu mostu v Arnhemu. Čelo britské Gardové obrněné divize tvořily tanky, tentokrát 1. praporu granátnické gardy (Grenadier Guards), kterému velel podplukovník Edward H. Goulburn. Ihned za tanky jela průzkumná OA 2. praporu gardového jezdectva (Household Cavalry). Američtí parašutisté popřáli svým britským kolegům z 30. as šťastnou cestu a jak později napsal americký generál S. L. A. Marshall, cituji:

"Pro jednotlivé parašutisty 101. divize byl zvuk tanků, pohled na jejich děla zároveň zárukou a příslibem. Zárukou, že je zde plán, a příslibem, že bude fungovat."

Tenhle pocit prý neměli jen američtí výsadkáři, ale stejně dobrý pocit prý tehdy měli, jak zapsali britští historici, i vojáci britského 30. as. Všem jmenovaným, ale i velitelům na vyšších stupních se ještě ráno 19. září 1944 zdálo, že "Operace MARKET GARDEN" pokračuje dobře.
Skutečnost však byla úplně jiná - Horrocksův 30. as měl 36 hodin zpoždění!!!


Dobrý pocit ráno 19. září, když tanky irské gardy vyrazily, ještě stále trval i dál. Zvláště, když během krátkého času projely čelní tanky ze Sonu do Veghelu, opustily tedy část zpravovanou 101. a rychle pokračovaly do koridoru, který zabezpečovala 82.
Znamenalo to skutečně, že tenhle tankový předvoj zrychlil tempo na tempo, které předpokládal plán Operace MARKET GARDEN - ale již od začátku operace!
Holanďané konvoji mávali po obou stranách koridoru a prapor tanků irské granátnické gardy se přiblížil ke Grave a k tamnímu mostu, který byl obsazen parašutisty americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina. Bylo to fakt dobré tempo, vždyť bylo 8 hodin ráno dne 19. září 1944 a britské tanky urazily 50 km za necelé 2 hodiny. Američtí parašutisté raději britské tanky zastavili výstřely do vzduchu, neboť nechtěli nic ponechat náhodě. Bylo 8 hodin 30 minut, když britské tanky projely Grave a zamířily k Nijmegenu. Bylo ještě před polednem, když tanky irské gardy dosáhly předmostí Nijmegenu ( viz zde na mapě celou trasu, včetně

Obrázek


Nijmegenu, kam se měl probojovat britský 30. as).
Říkáme tím, že britské tanky během jediného půl dne urazily 2/3 GARDEN - koridoru. A tam nastal problém, který si pak popíšeme u 82. detailněji. Nyní si jen řekněme, že před britskými tanky stál problém, který dělal starosti všem vyšším generálům, stejně jako veliteli 82. generálu Gavinovy - dálniční most přes řeku Waal, který sice stál, stejně jako stál železniční most přes řeku Waal. No jo, ale byl zde problém! Ten most pevně držela německá obrana. Browning, stejně jako Ridgway, nyní naléhali na Gavina, aby urychleně mosty dobyl a právě k dobytí těchto mostů přes řeku Waal svolal velitel 1. vzdušně-výsadkové armády, generál Browning, po spojení britského 30. as a 82. vzdušně-výsadkové divize poradu velitelů do Nijmegenu - proto tam z Anglie ihned elita letecky vyrazila a přistála v Antverpách.
Když se generálové 19. září do Nijmegenu sjížděli, byli "šokováni", že po mostech v Nijmegenu, jen několik set metrů od pozic amerických parašutistů a britských tanků, se volně pohybovala německá vozidla a vojáci. Na Gavinovy výsadkáře podnikali Němci neustálé protiútoky a ani spojená síla Britů a Američanů nebyla ještě toho dne 19. září schopna (ale ono ani 20.) rychle mosty v Nijmegenu dobýt. Musel se pracně připravit kombinovaný útok britských tanků, britských pěšáků a amerických výsadkářů. Útok, který měl odstranit poslední překážku na dosažení obrany Britů v Arnhemu.
K arnhemskému mostu dne 19. září zbývalo pouhopouhých 18 km. Je jasné, že na poradě velitelů generál Browning zdůraznil, že most v Nijmegenu musí být dobyt v rekordním čase. O tom všem, co následovalo později - u 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina bude ještě detailněji u 82. řeč.
My nyní pokračujme ještě dnem 19. září.
Vraťme se ještě k mostu východně od Bestu, který bránily jednotky generála von Zengena, velitele německé 15. A, která se sem k Bestu dostala od ústí řeky Šeldy ( viz náčrt v hlavičce Č 46). Proti jednotkám německé 15. A generála Zengena zaútočily časně ráno u Bestu spojené prapory téměř celého 502. parašutistického pluku, které podporovaly části 327. pluku kluzákové pěchoty a přidaly se k nim již i jednotky britských tanků, které se odpojily od koridoru Gardové obrněné divize. Výsadkáři amerického 2. a 3. praporu 502. parašutistického pluku, hned od rána, pročesávali zalesněné oblasti východně od města Bestu a tím uzavřeli do obklíčení německou obranu. Poté začali američtí výsadkáři zatlačovat Němce směrem k Vilemíninu kanálu. Za necelé 2 hodiny se odpor německé obrany zhroutil a teprve tehdy skončila bitva u Bestu, která trvala vlastně 48 hodin( od 17. září, kdy na most útočila nejprve jen rota H z 502 parašutistického pluku). Právě tato bitva u Bestu byla prvním velkým spojeneckým vítězstvím v "Operaci MARKET GARDEN".
Němci měli v bitvě u Bestu poměrně velké ztráty. Bylo napočítáno 300 mrtvých Němců. Výsadkáři vzali do zajetí 1 000 německých vojáků. Ukořistili 15 kanónů ráže 88 mm.
Živ a zdráv se objevil z německého obklíčení i nadporučík Edward Wierzbowski, velitel roty H, se třemi výsadkáři, kteří mu z roty zůstali zcela nezraněni, a kteří se odmítli Němcům vzdát - viz. Č 44 . Všude na místě bojů roty H leželi padlí a ranění parašutisté jeho roty. Během několika desítek minut se ještě objevili další Wierzbowského muži, ke kterým se přidalo tehdy i několik raněných, a kteří předtím odzbrojili lékaře a ošetřovatele německé polní nemocnice, kam byli někteří , jako zajatci, odvedeni. Tahle skupinka unavených, zašpiněných a hladových výsadkářů se vrátila zpět ke 101. vzdušně-výsadkové divize ještě dokonce i s německými zajatci.
Vyhraná bitva u Bestu neukončila starosti generála Taylora a jeho 101. Totiž když bitva u Bestu vrcholila, zaútočily od východu (z Třetí říše) na most u Sonu tanky německé 107. tankové brigády majora von Maltzana, který dorazil se svými Panthery z oblasti Cách.
Obrana 1. čety z roty A, která z 1. praporu, 506. parašutistického pluku zůstala bránit most a okolí Bestu, byla sice německým útokem chvíli překvapena, ale pak rychle reagovala. Střelbou z bazook, a střelbou jediného protitankového děla, byly německé tanky majora von Maltzana, podporované pěchotou, odraženy. Parašutisté zničili jeden z tanků Panther dokonce jen několik metrů od nového Baileyova mostu u Sonu. K obraně svých výsadkářů u mostu v Sonu, ještě za bojů, rychle přispěchal i velitel americké divize "Křičících orlů" generál Taylor, který později situaci u Sonu, dne 19. září, hodnotil tak, že řekl, cituji:

"Situace mi připomínala ranný americký západ, kde se musely malé posádky vypořádat s náhlými indiánskými útoky na jakémkoliv místě podél dlouhých úseků životně důležité železnice."

Do toho přišla pro "Křičící orli" další komplikace. V Den D + 2, tedy 19. září, přišla i Třetí vlna výsadků, které pro 3,5 divize v Holandsku dopravovaly posily, výzbroj, materiál a zásoby. Třetí vlna dopadla špatně nejen u Arnhemu, jak si později řekneme, ale zásoby se nepodařilo všechny shodit ani u "Křičících orlů". Tehdy totiž se nepodařilo části sil vůbec odstartovat. Část ze 655 dopravních letadel a 431 kluzáků, kterým se to podařilo, pak donutilo k návratu do Anglie zhoršující se počasí, zejména hustá mlha. Mlha byla tak hustá, že piloti kluzáků neviděli před sebou ani své vlečné letouny. Z uvedeného množství tak nad zóny přistání v Holandsku doletěla jen přibližně polovina počtů. Německá PVO v kombinaci se špatným počasím pak navíc způsobila ztrátu 112 kluzáků a 40 dopravních letadel.

Pro generála Taylora a jeho 101. vzdušně-výsadkovou divizi to znamenalo, že byla jeho obrana posílena jen o 1 341 mužů, namísto potřebných 2 310, kteří měli přiletět.
Horší však v dané situaci( útoků od východu a západu), pro obranu "Křičících orlů" bylo, že měla dostat 68 děl, když místo toho jich dostala jen 40
(mimochodem americká 82. vzdušně-výsadková divize dopadla ještě hůř, neboť její 320. pluk kluzákové pěchoty nepřiletěl vůbec a z 265 tun materiálu a zásob jich dostal Gavin jen 40 tun. No a pro Arnhem si později řekneme, že z Třetí vlny 1. polská parašutistická brigáda vůbec 19. září neodstartovala).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.

Příspěvek od michan »

XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 48.

Nejen 19. září 1944 zaútočila německá 107. tanková brigáda u Sonu na nově postavený most, ale svůj útok zopakovala ještě ráno 20. září, kdy se dokonce německému útoku podařilo most u Sonu dobýt. Rychle povolané zálohy, které znovu posílily 1. četu roty A z 1. praporu 506. parašutistického pluku, ale i posila britských tanků Gardové obrněné divize, německé tanky a pěchotu odrazily. Také na západ od města Eindhoven se to samé ráno (20. září) v tzv. "Bitvě v dunách" střetli američtí parašutisté ze 101. vzdušně-výsadkové divize s německými parašutisty z 6. parašutistického pluku podplukovníka Friedricha-Augusta von der Heydteho z Meindlova parašutistického sboru. Němečtí parašutisté po dělostřelecké přípravě zaútočili na Groesbeecké výšiny a zároveň útočili i na severně rozloženou americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizi v okolí Mooku k mostu u Heumenu (blíže u 82. vzdušně-výsadkové).

Obrázek


Na mapě jsou vyznačeny ty větší útoky, které německé jednotky prováděly na koridor - "pytel" - po celou dobu trvání Operace MARKET GARDEN, od 17. do 26. září 1944.
Ráno 20. září pak jednotky 1. praporu 506. parašutistického pluku, o kterých jsme hovořili v Č 47, že prováděly čištění okolí Eindhovenu od Němců, vracely postupně do zničeného města. Když se některé z nich přiblížily k Eindhovenu, musely zastavit, neboť je očekávala palba z německých zbraní. Parašutisté na východní straně Eindhovenu okamžitě seskočili z britských tanků a vytvořili rojnice a zároveň vytvořili ochranný kruh okolo tanků. Z pravé strany, z východu, se k nim blížila německá pěchota a německé tanky hledaly výhodná postavení, ze kterých by mohly pálit proti britským tankům. Parašutisté okamžitě zahájili z automatických zbraní palbu na německé pěšáky, kteří okamžitě zalehli. Začala střílet i tanková děla obou stran. Německé tanky byly v pohybu a proto palba předních dvou tanků byla nepřesná. V tom okamžiku na bojiště přilétly 4 britské letouny Hawker Typhoon a 4 Republic P-47 Thunderbolt, které v hloubkovém letu začaly postřelovat podélně německé tanky. Přední 2 Panthery po shození bomb vybuchly. Pak vypálil jeden z britských tanků a zničil německé OT, který shořel. Bojiště se v těch momentech zahalilo do kouře a cíle byly špatně viditelné. Palba mohla pokračovat jen tak, že každý střílel do míst, kde tušil, že by mohl být německý cíl. Mnoho německých vojáků propadlo panice (německé jednotky byly složené z narychlo sehnaných, hodně mladých, nebo starých vojáků, utvořených ze špatně vycvičených mužů- budoucího Volkssturmu - Volkssturm vznikl oficiálně dekretem Hitlera až 25. září, tedy za 3 dny od těchto bojů) a rychle přes pole zmizelo. Také zbývající Panthery otočily a největší rychlostí mířily zpět na východ do Říše.
Ne tak Typhoony a Thunderbolty, ty znovu nalétly a začaly střílet na to, co tam zbylo. Tedy na britské a americké vojáky a jejich techniku. Naštěstí v kouři nebyla palba přesná. Britští tankisté urychleně vyhodily oranžové kouřové granáty - signál, že letadla střílí na vlastní. Bylo štěstím, že letadla již neměla bomby. Piloti uviděli, co dělají zamávali a odlétli. Ti, co zbyli na německé straně, vyvěsili bílé prapory. Parašutisté roty A tak do Eindhovenu přivedli i zajatce, když za celou misi - 19. a 20. září - neměli žádné ztráty.
Eindhoven byl po bombardování z 18. na 19. září rozbit. Značná část města byla zničena, místy ještě byly neuhašené požáry a v městě se stále povalovaly kouřící kostry vyhořelých vozidel z britské zásobovací kolony. Tu noc město poničily Stuky Ju 87 a bombardéry Ju 88. Při nočním bombardování bylo 200 Holanďanů zabito a 800 zraněno nebo zmrzačeno.

Hlídky amerických parašutistů ze 101. vzdušně-výsadkové, 506. parašutistického pluku, jeho 1. praporu, dostaly pozdní snídani, britské tanky doplnily PHM a munici a pak vyjely z města směrem na východ. Měly patrolovat podél okraje města právě proti východnímu směru, odkud, z Třetí říše, bylo možno očekávat německé útoky.
A také že jo!
Z tanku vylézal britský tankista a křičel: "Slezte dolů, na tank dopadají kulky." Parašutisté samozřejmě v hluku motorů kulky dopadající na pancéř tanku neslyšeli( na štěstí prý nikdo nebyl zasažen), neboť palba z pušek a kulometů přicházela z větší dálky. Když se parašutisté rozvinuli, střelba přestala, neboť Němci se rychle stáhli. Nyní se již parašutisté pohybovali na předměstí Eindhovenu směrem na východ mnohem obezřetněji a v rojnicích. Když se hlídky Spojenců dostaly na předměstí, přiběhl k nim náhle chlapec, který jim řekl, že v jedné z ulic, ještě Eindhovenu, přímo před nimi je německý tank a je jich tam možná víc. Jeden z britských tanků si najel, co nejblíže ke zdi a využil mírné zákruty. To již vjížděl pomalu do ulice německý Panther, který se sunul také velice opatrně. Do křižovatky popojížděl takřka čtvrt hodiny. Nebylo mu to nic platné. Britský tank vystřelil a Panther vyletěl do povětří se spoustou černého dýmu. Britské tanky se v ulicích začaly krýt a pomalu, hodně pomalu, postupovaly směrem na východ. Již bylo po všem, neboť po výbuchu tohoto německého Panthera, Němci z města ustoupili. Celý den 20. září 1944 pak zbytky roty A a roty 1. praporu 506. parašutistického pluku kontrolovaly přidělený perimetr východně od centra Eindhovenu směrem z města, spolu s britskými tanky.
Nový den dopoledne, 21. září, probíhalo doplňování a kontrola britské techniky a parašutisté si doplňovali zásoby. Ještě během dopoledne vyrazili parašutisté, spolu s britskými tanky, znovu na patroly směrem na východ. Směrem ke Třetí říši.
Jejich kolegové u Sonu, posílená 1. četa roty A, jak již bylo řečeno, prožila německé protiútoky ve dnech 19. a 20. září. Ode dne 21. září projížděl přes nový most u Sonu nepřetržitý proud tanků, džípů, bren carrierů, tanků s PHM a zásobovacích náklaďáků, který spěchal na frontu k Nijmegenu. Od Sonu projížděly do Oedenrode, Koeveringu, Veghelu, Udenu a Grave, do Nijmegenu, kde, jak si u 82. řekneme, se podařilo americkému 3. praporu 504. parašutistického pluku, po násilném přechodu přes řeku Waal, a po hrdinném boji obsadit most přes řeku neporušený. Ještě toho 21. září se zdálo, že "kdyby ty tanky jely rychle, mohlo vše dobře dopadnout". V Arnhemu zatím bojovala britská 1. vzdušně-výsadková divize generála Urquharta svůj těžký boj proti nesmírné německé přesile.
A tady, toho 21. září, se ukázala, jak říká Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - americká 101. vzdušně-výsadková divize a ostatní zdroje uvedené v Č 46, holá pravda a já parafrázuji - "V celém tažení hrálo přinejmenším 21 velkých a malých mostů svou roli". Některé mosty byly dobyty neporušené, ten u Sonu, ač vyhozen do povětří, byl za 36 hodin po svém zničení nahrazen novým. Most u Bestu Němci zničili několik okamžiků předtím, než jej mohli parašutisté 502. parašutistického pluku obsadit . Jenomže k Rýnu, k mostu v Arnhemu, to bylo jen pár kilometrů, ale ve vzniklé situaci neskutečně daleko.

Den 22. září 1944 a dni poté.
Bylo 22. září, když 506. vzdušně-výsadkový pluk dostal rozkaz, aby jeho 1. prapor, který dosud prováděl čištění Eindhovenu, vyrazil okamžitě do Sonu. My jsme si celou dobu popisovali, že ve dnech 19., 20. a 21. září na město Son a zvláště most u Sonu Němci neustále útočili z Třetí říše. Bylo to pochopitelné, neboť most u Sonu byl vlastně v kořeni celého tzv. "Pytle" - území, které vypadalo jako pytel - území, které ovládali Spojenci.
Němci se proto dvakrát pokoušeli za pomoci tanků a pěchoty dobýt most u Sonu, nebo jej alespoň zničit. A dvakrát se jim to skutečně podařilo, že takřka odnikud (dostávali se skoro až k mostu u Sonu kryti lesy a přírodním zvrásněním krajiny, že to vypadalo jako kdyby se objevili duchové) se náhle objevily tanky a pěchota až u mostu. Zpravodajci 101. vzdušně-výsadkové divize a britského 30. as, tak došli k názoru, že ve městě Helmondu, jihovýchodně od Sonu a v přilehlých lesích, musí být dislokovány velké německé pěší a obrněné jednotky.
A právě proto byl 1. parašutistický prapor, stejně jako britské tanky z Gardové obrněné divize, předisponovány do Sonu, který bránila již 1. četa z roty A, právě 1. praporu, 506. parašutistického pluku. Velké ztráty důstojníků roty A znamenaly, že 1., 2. a 3. četa roty A dostaly nové velitele. Roty A, B a C, spolu s tanky Britů, zaujaly obranu velmi důležitého mostu přes kanál královny Vilemíny. Byl vytvořen obranný obvod, který dostal svoji hlídkovou činnost. Obrana byla vyztužena dělostřelectvem a protiletadlovými kulomety a kanóny.
Mezi 20. a 22. zářím vybojoval také na západě 502. parašutistický pluk své bitvy s Němci útočícími od Šeldy, s německými jednotkami 15. A.
Ještě noc z 21. na 22. září byla velice těžká, neboť na utvořenou obranu Spojenců, americké parašutisty 502. parašutistického pluku a britské hlídky zaútočily silné německé jednotky. Došlo k nedorozumění, když osádky britských obrněných a průzkumných vozidel slyšely střelbu, myslely si, že parašutistům dorazila posila a tak odjely, aniž si situaci ověřily. Místo, které Britové opustili zůstalo nechráněné a Němci se dostali až do vzdálenosti 6 metrů od nechráněného boku. Došlo k těžkým bojům, o kterých jsme již řekli, že raněný vojín Joe Mann byl posmrtně vyznamenán Medailí cti, když zraněn a s přivázanýma rukama k tělu se vrhl na granát. To vše je na čestném místě popisu o bojích divize "Křičících orlů" v Operaci MARKET GARDEN.


Požité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“