PODPORUČÍK ARGONANTUS VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA – část třetí
Kudy a jak do pekla možné války, válečné plány z roků 1977 a 1986.
Část sedmá: Proč vlastně tato práce vznikla – základní rysy československého válečného plánu z roku 1977.OPERAČNÍ PLÁN ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
podepsaný vrchním velitelem ozbrojených sil Československé socialistické republiky prezidentem republiky a generálním tajemníkem ÚV KSČ doktorem Gustávem Husákem dne 28. 12. 1977.
podepsaný vrchním velitelem ozbrojených sil Československé socialistické republiky prezidentem republiky a generálním tajemníkem ÚV KSČ doktorem Gustávem Husákem dne 28. 12. 1977.
V případě úhrozy napadením strany imperialistických agresorů plán nařizoval provést uvedení armády do plné bojové pohotovosti a její operační rozvinutí. Současně měla rozvinout a předat pod spojenecké velení určené síly prostředky. Z toho plynuly tyto úkoly:
- převést vojska z mírového na válečný stav
- připravit a zplánovat odražení agrese a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci naším Československým frontem.
- silami PVOS a vojskové PVO zajistit ochranu území naší země, rozvinutých vojsk a napomoci témuž i u našich sousedů
- zplánovat a v součinnosti se silami SNB, Lidových milicí zajistit vyhledání a zničení nepřátelských výsadků
- zajistit co nejlepší ochranu obyvatelstva, zvýšit odolnost národního hospodářství
- všestranně zajistit přesuny Sovětské armády přes naše území.
Ppor. A. říká: Součinnost se silami SNB a milicí dává jasně najevo, odkud hrozí skutečný nepřítel; je třeba si to zasadit do kontextu ne až tak dávno proběhlé okupace 1968, a nyní je naší úlohou vlastně už jen všestranně zajistit přesuny Sovětské armády (a jádrem útoku je zvláštní rozkaz, tedy rozumím vrchního velení Střední skupiny vojsk.)
Reaguji: Nevím, proč hledáš v použití Lidových milicí a SNB při lokalizaci a případné likvidaci nepřátelských výsadků něco jiného než je psáno. Tak to bylo v plánu a tak by to bylo. Je otázka, zda by jim na to stačily síly, ale nic jiného v tom nebylo.
Ppor. A. říká: Politické hodnocení z obou stran krátím na minimum; je to otrava a moje chyba; je to proti základnímu smyslu této práce. Stejně tak nechám poznámky stran strašlivé vojenštiny.
Naopak ty Lidové milice a vojska SNB považuji za podezřelý prvek právě proto, že už za mojí vojny vedly takovou tichou válku s odbojem; první rozehnaná demonstrace byla 21. 8. 1988. Při tom, jak správně pravíš, na opravdové vojáky s opravdovými zbraněmi – třeba BVP Bradley – jsou naprosto k ničemu. Takže vzniká otázka, co by vlastně měli dělat. A napadají mne jen samé špatnosti. Například vyvolat válku tím, že by zařídili „napadení“ ze západní strany.
Reaguji: V případě probíhající války by se LM a ani SNB nezatěžovaly nějakým odbojem. Měli by jiné úkoly. Těch několik se disidentů by se nejspíš strčilo někam do vazby a bylo by po odboji. Výsadky byl jen jeden z nich. Realizovaly hlavně strážní službu. Co se týká toho, že by tvořili nějaké divadelní vystoupení, které mělo ospravedlnit válku, považuji za nesmysl. Pro případ obranné operace je to blbost od podstaty, při přechodu do útoku po obranné operaci bychom k tomuto protiútoku měli právo nejsvětější.
A pokud se z tohoto plánu dá dedukovat, že by mohlo dojít k tomu, že my zaútočíme jako první, nějaké ospravedlnění této akce by asi bylo to poslední, co by se řešilo. A nejsem ji jistý, že to z plánu z roku 1977 jednoznačně vyplývá.
Ppor. A. říká: Já považuji divadelní představení za nezbytnou podmínku skryté mobilizace a propagandistického odůvodnění války. Mediální válka byla už tehdy pomalu důležitější, než reálné bojiště. Vojákům se něco musí říct alespoň dodatečně. A pro Západ by to byla rána v ceně několika armád, když by zjistili, že jsou útočníci.
Reaguji: Argonante, chlape, když chci provést SKRYTOU mobilizaci, tak ji přece neuvedu nějakým cirkusem na hranici se střelbou, možná mrtvými a podobnými extravagancemi. To bych mohl dělat mobilizaci otevřenou a nikdo by se nemohl divit.
Úkoly bylo plánováno splnit celým sledem opatření.
Bod jedna řešil způsob uvedení armády do plné bojové pohotovost, úkoly pro frontové a vojskové letectvo, pro vojska PVOS. Zvláštní pozornost byla věnována útvarů na rámcových a snížených počtech, které musely projít rozsáhlou mobilizací. Byly určeny časy, kdy to které musí mít dokončeno a jak má armáda v čase narůstat.
Například motostřelecké divize ve stálé bojové pohotovosti byly 3, za 24 hodin jich bylo na plných stavech 5, za 48 hodin 6 a jejich počet už se nezvyšoval.
Tankové divize ve stálé bojové pohotovosti byly 2, za 24 hodin byly na plných stavech 3, za 48 hodin 6 a po 72 hodinách 7.
Ty extra pohotové jednotky byly:
9. tanková divize Tábor, 1. tanková divize Slaný
2. motostřelecká divize Sušice, 19. motostřelecká divize Plzeň, 20. motostřelecká divize Karlovy Vary,
Takže čtyři držela 1. armáda a jednu 4. armáda
Pro úplnost uvádím, kdo co měl v povinnosti válečně postavit.
1. tanková divize válečně stavěla 16. tankovou divizi - tedy Argonautovu
13. tanková divize válečně stavěla 17. tankovou divizi
4. tanková divize válečně stavěla 18. motostřeleckou divizi
14. tanková divize válečně stavěla 32. motostřeleckou divizi
3. motostřelecká divize válečně stavěla 26. motostřeleckou divizi
Ppor. A. říká: Tohle je docela užitečný přehled B divizí, nechal bych to tam. Já se v tom zorientoval až po prohlídce této výtečné stránky http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/csla2dislokace.htm
Je celkem jasné, že všechna tato „béčka“ by se mobilizovala později a byla podezřeleji vyzbrojená.
V Prešově a Topolčanech byly částečně „živé“ ta 14. td a 13. td, kde byly ty „péešky“, kde se školili moji vojáci prvních půl roku vojny. Na čem přesně, to nevím a už si nepamatuju, ale prosakovaly mlhavé zprávy, že se tam někde stále nacházely ještě ty T 34 (hádal bych právě 17. td, čili béčko Topolčan) což musela být dost zoufalost.
Jak říkám, chtělo by to někoho, kdo na tom Slovensku tehdy byl. Já bych fakt kecal, co tam měli; ale mohlo toho být překvapivě hodně. Po nahlédnutí sem http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/studie/22.htm
kde jsi zjevně taky čerpal (a omlouvám se plukovníkovi Minaříkovi, je to velmi nešťastná shoda jmen), a kde má šílené číslo 4680 tanků ve velmi poučné tabulce na konci, které překonává i moje informace a s těmi 15 nebo 16 divizemi se k tomu nějak nemohu dopočítat. Vychází mi zhruba polovina. Možná je pes zakopaný v tom, že některé metodiky západu počítaly BVP s kanonem 70 mm za tank.
Tím byly vytvořeny hlavní síly Československého frontu.
Ppor. A. říká: Tedy v té době pozemních 15 divizí, pokud dobře počítám. Při čemž platilo i nadále, že ty z východního okruhu byly trochu podezřele vybavené – nejsem si jist, jestli měli Kladiva úplně všude, například.
Reaguji: V době účinnosti tohoto plánu z roku 1977 to bylo takové složité. Armáda procházela takovým jakýmsi sjednocováním a vznikl poměrně složitý slepenec. Existovalo celkem 6 typů vševojskových divizí, s těmito počty základní bojové techniky
Motostřelecká s BVP: 123 kusů BVP, 324 kusů OT-64, 214 kusů tanků T-54/55, 82 kusů jiných OT, 45 kusů kompletů PTŘS, 138 kusů děl a raketometů a 57 protiletadlových kanónů.
Motostřelecká s OT: 372 kusů OT-64, 214 kusů tanků T-54/55, 190 kusů jiných OT, 171 kusů děl a raketometů a 57 protiletadlových kanónů.
Motostřelecká s dělostřeleckým oddílem v msp: BVP, 284 kusů OT-64, 195 kusů tanků T-54/55, 152 kusů jiných OT, 18 kusů kompletů PTŘS, 150 kusů děl a raketometů a 42 protiletadlových kanónů.
Tanková s BVP: 123 kusů BVP, 24 kusů OT-64, 322 kusů tanků T-54/55, 198 kusů jiných OT, 9 kusů kompletů PTŘS, 84 kusů děl a raketometů a 51 protiletadlových kanónů.
Ppor. A. říká: Děsí mne, že po letech nejsem ani schopen říci, kolik má divize přesně tanků. Vyšlo mi 313 tanků (3 pluky po 94, další prapor u motostřeleckého pluku s 31, a proti tobě mi devět chybí - možná nějaká velitelská rota na divizi?).
Právě počet násobení tohoto čísla (něco přes 300) a divizí dává něco drasticky jiného, než Minaříkových 4600 tanků. Ani tanky u msd to nevytrhnou (těch 195 bych věřil; tak nějak to vypadá).
Pokračuji:
Tanková s OT: 119 kusů OT-64, 322 kusů tanků T-54/55, 231 kusů jiných OT, 99 kusů děl a raketometů a 51 protiletadlových kanónů.
Tanková s dělostřeleckým oddílem v msp: 2 kusy OT-64, 319 kusů tanků T-54/55, 310 kusů jiných OT, 54 kusů děl a raketometů a 42 protiletadlových kanónů.
Byl v tom pěkný hokej. Zlé jazyky – mezi nimi já - v 80-tých letech tvrdili, že naše armáda nemá dva stejné pluky a tiše jsme záviděli Bundeswehru jeho dokonalou unifikaci pozemního vojska. Tato roztříštěnost se začala razantně měnit v 80 letech.
Zálohy frontu a Ministerstva obrany jely podle jiného časování.
Operační rozvinutí armády mělo zabezpečit:
- odražení možných úderů nepřítele po zemi a ze vzduchu
Ppor. A. říká: Pro mne nejzajímavější otázka, jak už jsem řekl. Letecký konvenční úder byl nejreálnější hrozba, kdyby se něco semlelo; myslím, že nejvíce odpovídá myšlení západních generálů. Z celé slavné tankové divize by nakonec rozhodovaly boj protiletadlové jednotky.
- co nejlépe ochránit vojska před účinky ZHN a napalmu
- rychlé rozvinutí pro přechod do útoku ihned po provedení palebných úderů konvenčních nebo jaderných
Ppor. A. říká: Mám dojem, že stav všech jaderných hlavic pod dozorem sovětských důstojníků trval.
Reaguji: Jistěže trval. Velký soudruh si vyhranil pro sebe rozhodnutí, jestli vůbec a kdy naše armáda použije jadernou výzbroj. Stejně jako si to úplně stejně vyhranily síly USA v případě Bundeswehru. Nevím nic o tom, že by se díky tomu cítil někdo v NSR ponížený nebo zneuznaný. U nás převládal ten samý klid. Bylo nám to šuma fuk.
Ppor. A. říká: Tady detail – není to tak. Podle mne fungoval systém „dvojího klíče“, nevím odkdy, ale za nás zcela jistě, což značí, že užití jaderných zbraní schvaloval Američanům taky stát, na jehož území měly být použité. Toto zjištění mne právě vede ke krajní skepsi, že by vůbec použité byly. A i kdyby byly, zcela jistě by schválení dost trvalo.
Reaguji: Nejsme ve sporu. Já se snažím říci, že i kdyby NSR na kolenou klečelo a chtělo JZ, dokud se Američané nerozhoupali, nedostali by nic.
To mělo být splněno rozvinutím divizí armád prvního sledu a vševojskové zálohy frontu do tří linií:
- první linie 20 až 30 km od státní hranice
Ppor. A. říká: Z našeho hlediska zřejmě zajímavá ta 20. Karlovarská divize, co se bránila před námi.
- druhá linie 50 až 60 km od státní hranice s pohotovostí vyvedení na státní hranici
- třetí linie 75 až 100 km od státní hranice
Ppor. A. říká: A nevím, zda je slánská 1. divize ve druhé nebo až třetí linii. Vůbec by bylo zajímavé vědět, z čeho měly být ty linie sestavené. Představa bránící se země se zakopanými tanky a BVP s drtivou početní převahou proti útočníkovi je zajímavá a bizarní.
Reaguji: Nemám v tom jasno. Plány použití armád a divizí zatím nejsou dostupné. Uvažovalo se o tom, že část sil se zakope a zbytek bude bojovat pohyblivou obranou operaci.
Raketčíci se měli rozmístit ve svých prostorech rozvinutí a být v trvalé pohotovosti k palbě. Letectvo rozptýlit, vrtulníkové odřady divizí k nim přiblížit a zajistit pohotovost k plnění úkolů.
První sled 1. a 4. armády měl být ve špalkách 30 až 35 od vyhlášení bojového poplachu, první sled celého frontu do 48 hodin a hlavní síly frontu do 72 hodin.
Ppor. A. říká: V zásadě bych řekl, že jsou to reálná čísla. Ve skutečnosti by to asi nemělo až takový význam; v případě našeho útoku, nebo v případě rostoucího napětí by bylo času dost. V případě náhlého jaderného útoku, o kterém se neustále tlachalo, je to samozřejmě strašně pomalé.
Bod dvě byl velmi obsáhlý a začal větou, že úkolem armády je spolehlivě přikrýt státní hranici s kapitalistickými sousedy, tedy NSR a Rakouskem, s cílem zabezpečit operační rozvinutí vojsk naší armády, a přeskupení vojsk spojenců na našem území a odrazit možnou agresi.
Po této první větě následuje pečlivý rozbor sil a prostředků nepřítele na našem obranném směru. Je zde jmenováno postupně vše od Američanů, Bundeswehru a Francouzů a v jedné větě se dokonce mluví o hlubokých operačních zálohách tvořených mobilizovanými útvary a divizemi ze zámoří.
Ppor. A. říká: Podle mne naprostá fantasmagorie; divize ze zámoří by se na místo dopravovaly hodně dlouho a zřejmě by k tomu musel delší dobu zrát stav politiky. Na druhou stranu vidím, že je to zoufalá snaha vysvětlit, jak by ten útok vůbec mohl dávat nějaký smysl; jinak by totiž zjevně šel Západ proti beznadějné přesile. Je to útok podobně magorský, jako ten náš z roku 1964; i kdyby byl Západ skutečně krvelačný a imperialistický, byla by to zjevná sebevražda. Odtud možná poměrně mlhavý nástin obranné fáze; ve skutečnosti se tomu asi moc nevěřilo.
Reaguji: Žádná fantasmagorie. O přísunu divizí ze zámořských teritorií se skutečně uvažovalo. A nebylo by to jen tak něco.
Například 101. výsadková měla být do Evropy přemístěna letecky do D+5 od zahájení nepřátelství – nemuselo jít přímo už o běžící válku. 82. výsadková o dva dny později. 10. horská divize byla schopna boje kdekoliv v Evropě už 96 hodin po zahájení nepřátelství.
Dále se uvažovalo o 12 až 18 brigádách národní gardy, dvou divizích z Kanady a 3 divizí z ostrovů, tedy z Velké Británie. V roce 1986 mělo třeba jen letectvo americké Národní gardy ve výzbroji cca 3 800 letadel.
Ppor. A. říká: Tohle je malinko nedorozumění, zaviněné mnou. Šlo mi o ideu pozemních divizí a vojsk. Osobně nejsem přesvědčen, že by jich bylo nějak závratně mnoho. O účasti letadel, výsadkářů a letadlových lodí, případně řízených střel není pochyb – to je samozřejmě síla impozantní a lze si o ní udělat představu ze Zálivu 1991, kde to bylo všechno k vidění.
Podle mne je základní problém představy západního útoku v tom, že by museli jít proti přesile a doufat, že přežijí až do chvíle těch posil. Logičtější je samozřejmě napřed tyto síly do Evropy navézt a pak útočit, ale jednak by to už nebylo překvapivé a jednak by to útok WS vyvolalo skoro se zárukou.
Tohle je vůbec kardinální bod, který by si zasloužil vyjasnit; jak dlouho trvá přisunout Západu ty letadlové lodě a podobné jednotky a kolik toho vlastně je reálně použitelné.
Celkově mělo jít o:
- cca 12 divizí a tří samostatné brigády
- 16 odpalovacích zařízení taktických raket
- 112 odpalovacích zařízení operačně taktických raket
- 2 950 tanků
Ppor. A. říká: Pro mne už tohle číslo hovoří za vše. Převahu měli alespoň ve kvalitě, snad; pokud bylo už dost přezbrojených Leopardů a Abramsů (ne v době vzniku plánu). Stejně je to proti 4000 našim a dalším nejméně 2000 ruským zjevně nesmyslný útok.
Reaguji: Nelze nevidět jejich naprostou převahu v počtech bitevních vrtulníků a kolega říká že tady se shodneme. Důležitá síla. Stejně podle mne útok sama o sobě nevyjasní.
- 1847 děl a minometů, z toho 402 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva
- 2 356 kusů protitankových prostředků
- 1 081 vrtulníků z toho 322 bitevních
Vše členěno do dvou sledů
První operační sled: 7 divizí a 3 brigády s 16 odpalovacími zařízeními taktických raket, 24 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 1 878 tanky, 1 287 děly a minomety, z toho 366 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 1 141 PTŘS a 328 protitankovými kanóny a 909 vrtulníky z toho 234 bitevních
Druhý operační sled: 5 divizí s 16 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 1 072 tanky, 560 děly a minomety, z toho 36 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 545 PTŘS a 342 protitankovými kanóny a 172 vrtulníky z toho 88 bitevních
Letectvo nepřítele tvořilo 27 letek s možností nárůstu na 37 letek
PVO nepřítele bylo nesmírně silné, hluboce členěné a okrývalo všechny potřebné letové hladiny možného působení našich vlastních leteckých sil.
Výsledek tohoto rozboru vedl k závěrům, že hlavní síly nepřítele jsou soustředěny v prvním sledu a pokud se tento podaří vážně poškodit, naruší to odolnost celého operačního uskupení nepřítele.
Nepřítel pravděpodobně zamýšlí v souladu splatnými doktrinálními pravidly zahájit válku bez nebo s použitím jaderných zbraní. Rozsah jejich použití může být omezený i zničující. To může vést k zámyslu jaderně poškodit naše vojska natolik, že to umožní útočnou operaci na pražském směru v hlavním úderu a na táborském směru vedlejším úderem.
Přikrytí státní hranice s NSR měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné – celkem jich bylo 7, pohraniční motostřelecké pluky od 20., 19., 2. a 15. motostřelecké divize.
Ppor. A. podotýká poměrně zásadní věc: Tady vůbec nevím, jak vlastně vojska PS vypadala.
Reaguji: Takže jak to bylo vojensky. Jednalo se o 6 brigád pohraniční stráže. Jim byly podřízeny prapory, bylo jich 19, těm roty - celkově asi 114 a těm čety. Z tohoto počtu byl jeden říční pohraniční prapor a ten měl 3 říční pohraniční roty. T9m jsem si ymsle že to odbududu ale kolega Argo měl jiný pohled na věc.
A tak ppor. A. říká: Takže do naší tehdejší vojenštiny; asi 7 pluků čili přibližně necelé 2 divize, co do počtu lidí. Což je nemalé množství. Ve vybavení ovšem nemám stále jasno. Znamená to, že měli zhruba 600 dalších BVP, jako normální pěšáci?
Reaguji, jelikož je potřeba v tom mít opravdu jasno:
Takže první doplněk do tohoto dílu:
Pohraniční stráž byla mimo jiné významnou složkou ozbrojených sil ČSSR zaplňující absenci teritoriálního vojska, především v pohraničí. I to byl jeden z důvodů, proč byla PS od 1. 1. 1966 převedena v rámci vytvoření tzv. jednotných ozbrojených sil od ministerstva vnitra k ministerstvu národní obrany a vybavena těžkou technikou (tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry, raketomety, bezzákluzovými protitankovými kanóny, protitankovými řízenými střelami a dalšími vymoženostmi.
Pohraniční stráž vedle svých hlavních úkolů v míru byla připravována k odražení čelních sil protivníka bez zásahu armády. Jednotky PS tedy byly konstituovány jako vojenská síla, která mohla klást značný odpor mechanizovaným i tankovým jednotkám protivníka. Na základě konkrétní situace se předpokládal jejich zásah proti slabším jednotkám protivníka nebo proti blíže nespecifikovaným, silně ozbrojeným skupinám, které by operovaly v příhraničním pásmu našeho výsostného území.
Úkol obrany teritoria zůstal pohraničníkům i po opětném převedení k ministerstvu vnitra. Tedy od 1. 1. 1972. To už ale byla pohraniční stráži odebrána těžká technika. Zůstal jim tam jen nevelký počet obrněných transportérů. K těmto úkolům se příslušníci PS také tvrdě připravovali.
Například pohraniční roty kromě ostrahy státní hranice pravidelně nacvičovaly obranu území ČSSR v tzv. cvičných opěrných bodech, což bylo ženijně vybudované cvičiště se zákopy, s okopy pro techniku a zbraně. Každá rota PS měla mít schopnost aktivně a úspěšně bránit objekt roty při nenadálém napadení ze země i ze vzduchu.
Kromě toho měly roty vybudovaný i přísně utajovaný „ostrý“ opěrný bod, o jehož existenci věděl jen velitel roty a ženista provádějící jeho údržbu. Jednalo se o železobetonové bunkry zcela zakryté zeminou a maskované porostem, které by byly aktivovány až v případě napadení. Opěrné body byly od roku 1982 vybavovány PTŘS Fagot a do roku 1990 jich mělo být dodáno pohraničníkům plných 1180 kusů s potřebným počtem odpalovacích zařízení. Tím mohlo být vyřazeno cca 160 kusů zastaralých bezzákluzových kanónů. Jejich schopnost bojovat s obrněnou technikou nepřítele tím výrazně stoupla.
Vybudovaný opěrný bod roty měl umožnit aktivně bránit svěřený úsek, odrážet protivníka a nedovolit mu pronikat do hloubky našeho území. Tím měly být vytvořeny podmínky pro odražení agrese rozhodnou útočnou činností útvary a jednotkami ČSLA.
Předpokládaná činnost PS zahrnovala:
- boj s jednotlivými skupinami protivníka na státní hranici nebo s vysazenými ozbrojenými skupinami na našem území a to jak z mírových objektů, tak případně z vybudovaných opěrných bodů,
- plnění vymezených úkolů k obraně státního území v těsné součinnosti s útvary ČSLA podle zpracovaných plánů součinnosti a upřesnění v době zvýšeného nebezpečí,
- obrana svěřeného úseků při nenadálém napadení úpornou obranou svých opěrných bodů s cílem co nejvíce zdržet nápor protivníka a umožnit tak včasné rozvinutí útvarů ČSLA.
Není to málo, co se po nich chtělo a ti lidé to uměli a byli odhodláni to také udělat, pokud by to bylo potřeba.
Tento kryt hranice jednotkami Pohraniční stráže dále vyztužovaly vyčleněné útvary a jednotky – pluky a prapory od určených divizí. Tyto divize to v případném boji znevýhodňvalo. Ale bylo potřeba pohraničníky podpořit těžkou technikou, dělostřelectvem. Je samozřejmé, že tyto jednotky se vrátily do bojové sestavy své mateřské divize ve dvou případech:
Primo: v případě obranné operace, pokud by nepřítel vyhrával, bylo by nutno příhraniční pásmo opustit.
Secundo: v případě útočné operace, kdy by naše armáda překročila hranice a vyrazila směrem na západ.
Přikrytí státní hranice s Rakouskem měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné pluky od 15. motostřelecké divize, 55. pevnostní prapor, a od pátého dne i síly 26. a 32. motostřelecké divize.
Náš front měl být v pohotovosti přejít do útoku na směru PLZEŇ-ULM-FEIBURG částí sil na MNICHOV.
Bližší úkol bylo zničení většiny sil 2. armádního sboru NSR a 7. armádního sboru USA a zajistit zasazení Střední skupiny vojsk do probíhajícího sražení.
Další úkol: dokončit zničení vojsk NATO v jižní části NSR a nejpozději v devátý den operace dosáhnout státní hranici Francie v určeném pásmu od města BASEL po severní hranici Švýcarska.
Ppor. A: Vlastně od tohoto místa velmi podobné plány, jako 1964. Reaguji: Ano to bezesporu, de facto stejný nesmysl.
Pokud by byla nepřítelem porušena neutralita Rakouska, bylo nařízeno provést silami dvou divizí úder z prostoru Český Krumlov, České Budějovice, Třeboň a Trhové Sviny směrem na LINZ a dále KIRCHDORF.
Ppor. A. říká: Mám dojem – a nemám ověřeno – je „neutralita“ Rakouska byla založena na tom, že za určitý smluvený čas by to prostě zabraly armády NATO. Byli asi tak neutrální, jako jsme my byli samostatní. On ostatně ani jiný způsob obrany Rakouska nebyl reálný.
10. letecká armáda společně se 14. leteckou armádou od Sovětské armády se zapojí do ničení leteckého uskupení nepřítele na západním válčišti s použitím konvenční výzbroje. K tomu provede celkově dva armádní vzlety.
Dále se určují sousedé vpravo a vlevo, rozhraní mezi naším frontem a sousedy, činnost raketových vojsk strategického určení Sovětské armády.
Střední skupina vojsk na našem území dislokovaná od roku 1968 se po vyvedení z posádek soustředí na velkém prostory mezi Prahou, Plzní a Lovosicemi a má být pohotovosti k zasazení do probíhajícího sražení.
Ppor. A. říká: Zvláště pěkné; tady je celkem jasně čitelná ta myšlenka, že celý plán je součástí plánu daleko většího, kde hraje ČSLA jen pomocnou a nevděčnou roli prvního sledu.
Reaguji: Pokud mělo válku vést celé seskupení Varšavské smlouvy, muselo jít o část celkového plánu koalice. A jelikož to bylo naše území, které se mělo bránit, nebo z něho měl být veden útok, připadá mi poměrně logické, že jsme měli být v prvním sledu.
Pro soustředění vojsk Přikarpatského vojenského okruhu se předpokládalo velké území od Prahy po Prostějov ve směru západ-východ a Jindřichův Hradec a Trutnov ve směru jih –sever.
Dále se zde vyjmenovávají síly československého frontu:
- dvě vševojskové armády se svými armádními komplety
- frontový komplet a frontové divize záloha
- 10 letecká armáda s jednou stíhacím jednou stíhací bombardovací divizí, vrtulníkovým plukem a průzkumným leteckým plukem.
Úkol československého frontu splnit takto:
- hluboce členěnou, aktivní obranou odrazit možnou agresi nepřítele, způsobit mu těžké ztráty a rozhodnými údery svazků druhého sledu 1. a 4. armád a zálohy frontu nedopustit jeho proniknutí na území ČSSR.
- útokem úderného uskupení frontu s hlavním úderem ve směru Plzeň, Dillingen a částí sil1. armády na Mariánské lázně, Auerbach a 4. armády na Volary, Gangkofen rozetnou hlavní uskupení protivníka, způsobit velké ztráty jeho prostředkům jaderného napadení a jeho vzdušných sil a sil PVO a ovládnout Mnichovský průmyslový rajon.
Následně nasadit Střední skupinu vojsk a splnit bližší úkol frontu dosažením čáry Ellwangen-Miesbach.
V dalším zasazení čerstvých sil rozvíjet útok frontu s hlavním úderem směrem na Ulm, Freiburg, zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované zálohy nepřítele a dokončit zničení pozemních i vzdušných sil nepřítele v jižní části NSR a devátý den vyvést vojska frontu ke státním hranicím Francie v určeném pásmu od města BASEL po severní hranici Švýcarska.
Tato část pokračuje podrobným rozpisem použití jaderných zbraní.
1. První jaderný úder měl být realizován za použití 124 jaderných nábojů, z toho pro operačně taktické rakety a taktické rakety 84 kusů a pro letectvo bylo určeno 40 kusů. Tato varianta značila, že se válka povede s použitím jaderných zbraní. Mělo být zničeno:
- raketové křídlo/oddíly střel LANCE, PERHING, HONEST JOHN od 2. armádního sboru NSR a 7. armádního sboru USA
- pět baterií protiletadlových řízených střel HAWK
- velitelská stanoviště obou sborů a divizí prvního sledu nepřítele
- čtyři střediska uvědomování a navedení letectva
- prostředky radioelektronického boje obou sborů nepřítele
Při tom způsobit ztráty 60 až 70 % dvěma divizím prvního sledu a 30 až 40% dalším třem divizí a lehkému obrněnému pluku.
Ppor. A. říká: Tady lze tušit mezi řádky vážněji míněné strategické odhady, které v minulém plánu z r. 1964 zcela chyběly. Nejsem schopen to odborně posoudit, ale připadá mi to celkem hladce splnitelné, protože minoritní útok Západu by šel proti jasné převaze. Zamíchat kartami mohlo opět jedině západní letectvo a jaderné zbraně. Nicméně za šílenou cenu. Počty jaderných střel jsou nakonec podobné, jako na té Vltavě, ale stejně to souhlasí s mojí tezí, že zastavovat pozemní vojsko jadernými zbraněmi znamená početné a masivní bombardování mnoha údery, což by vedlo především k totální katastrofě civilistů. Pokud by nás Západ skutečně napadl, 124 jaderných úderů přímo u nás a nebo těsně za hranicemi znamená zřejmě trvalou likvidaci všeho, co žije na západ od Vltavy a já naprosto souhlasím.
10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet
2. Bližší úkol měl být pokryt 71 jaderným nábojem, z toho pro operačně taktické rakety a taktické rakety 41 kusů a pro letectvo bylo určeno 30 kusů.
10. letecká armáda provede 9 armádní vzlet
3. Další úkol měl být pokryt 45 kusy jaderných nábojů a to pro operačně taktické rakety a taktické rakety 30 kusů a pro letectvo bylo určeno 15 kusů jaderných leteckých pum
10. letecká armáda provede 5 armádní vzlet
4. Záloha byla tvořena 18 kusy jaderné munice z toho raketové prostředky 8 kusů, letectvo 10 kusů
10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet
Na vzdušnou operaci 10. letecká armáda provede 2 armádní vzlety
Pokud by došlo k vedení války bez použití jaderných zbraní. Mělo letectvo hromadnými nálety a mohutnými dělostřeleckými údery způsobit ztráty oběma armádním sborům nepřítele a dokončit jejich zničení rozhodným útokem úderného uskupení frontu.
Ppor. A. říká: Pro mne jediná varianta, která dává vůbec nějaký smysl – a reálnost závisí zcela na poměru sil ve vzduchu a protivzdušné obrany.
Operační členění Československého frontu- v jednom sledu
- první sled:
1. armáda s 20.,19. msd, 1.,9.,a 16. td
4. armáda s 2.,15. a 3.msd, 4. a 13. td
- vševojsková záloha frontu: 18. msd a 14. a 17. td
Ppor. A. říká: Tady vypadá 1. a 16. td pěšky jako za vozem; jsou na tom úplně stejně. Zjevně jsou ty dvě pozemní armády naprosté jádro československých sil. Nepostřehl jsem, kdy přesně se změnila organizace 2+2 poměru motostřelců a tankistů k 3+1, který fungoval za naší doby, ale tady to vypadá na ten starý systém.
1. armáda ve složení 20.,19. msd, 1.,9.,a 16. td měla přejít do útoku s hlavním úderem na směru Plzeň, Dietfurt a částí sil úderem na Mariánské lázně, Auerbacha v součinnosti s 8. gardovou armádou 1. západního frontu zničit hlavní síly 7. armádního sboru a časti sil 2. armádního sboru v prostoru Bayeruth, Neumarkt, Rötz a třetí den operace ovládnout čáru Greusen, Freystadt, Kelheim a zajistit zasazení Střední skupiny vojsk Sovětské armády do sražení. Tím splnit bližší úkol.
Další úkol: rozvíjet úkol ve směru Dietfurt, Dilingen a v součinnosti se Střední skupinou zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované operační zálohy nepřítele a pátý den operace ovládnout čáru Ellwangen, Dilingen, Augsburg.
Armáda zajistí přikrytí státní hranice s NSR vyčleněním dvou a dvou pluků od 20. a 19. msd
Ppor. A. říká: Takže ještě pár poznámek hodnocení k tomuto útoku; plán z r. 1986 je vlastně v mnohém podobný, ale v této verzi je několik zásadních problémů, které ho činí skoro nereálným.
1. armáda v roce 1977 má k útoku 3 divize, a všechny T 55, což už jsou tanky lehce muzeální. Němci měli Leopardy 1, pokud se nepletu, a také nějaké muzeálnější exponáty. Kdyby byl průraz počítán stejně jako v roce 1986, bylo by to zřejmě v číslech asi 1000 tanků, na což by měla odpovídat obrana a záloha, která by ale mohla dosahovat dost zlověstných sil, pokud bylo k dispozici 2900 tanků celkem – pokud by to Němci trefili a poslali třeba dvě divize, vychází mi to na paritu, a takový útok by asi těžko prorazil.
Celý problém v počtech zavinil zjevně fakt, že se nepočítá s ruskou armádou Střed čili 22. armádou, která měla v r. 1986 vázat třetím útokem na severu plno sil, například Američany a třetinu Němců.
Jinak řečeno, útok 1977 mi nepřipadá úplně zdravý a je to trochu loterie. Možná se také počítalo vážně s těmi jadernými údery. I když to podle mne nedává žádný smysl v kombinaci s pozemní klasikou.
Rozhraní vlevo: mimo Milevsko, mimo Mirotice, sedlice, Žinkovy, mimoDomažlice, mimo Regensburg, řeka Donau až po Ingolstadt, mimo Augsburg
4. armáda ve složení 2.,15. a 3.msd, 4. a 13. td měla přejít do útoku s hlavním úderem na směru Klatovy, Siegenburg a částí sil úderem na Volary, Gangkofen.
Ppor. A. říká: Dva symetrické údery stejnou silou mají blbou vlastnost, že nemusí prorazit ani jeden. Asymetrie z r. 1986 dává silnějšímu úderu téměř zaručený úspěch. Mimochodem, už chápu, jak se do plánu 1986 dostaly Volary, Gangkofen – prostě to opsali ze staršího plánu, i když to moc nedává smysl.
V součinnosti s 1. armádou zničit uskupení 2. armádního sboru v prostoru Regensburg, Viechtach a třetí den operace ovládnout čáru Kelheim, Vilsbiburg, Pfarrkirchen a tím splnit bližší úkol.
Ppor. A. říká: No ty brďo. Třetí den operace dobýt Regensburg, to může fungovat s totálním vojenským štěstím, a nebo taky datel. Pokud se někdo pokusí město bránit, může se takové dobývání města velikosti Plzně zatraceně protáhnout.
Další úkol: rozvíjet útok ve směru Rottenburg, Mering a částí sil na München zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované operační zálohy nepřítele a pátý den operace ovládnout čáru Augsburg, Miesebach.
Ppor. A. říká: Mnichov je pro změnu velký jako Praha. Takže to samé několikrát zvětšené. V roce 1986 zábava pro velkou část 4. armády na neurčito, se kterou se už dál nepočítá, aby radši nezdržovala. Tady to nikdo neřešil a optimisticky plánuje pokračování z Mnichova, a to pátý den. Mám dojem, že představa boje s Německem je ta, že udělají obranu na hranici, my ji prorazíme a pak se Němci v podstatě položí.
Armáda zajistí přikrytí stání hranice s NSR vyčleněním dvou pluků od 2. msd a jednoho pluku od 15. msd a tato divize vyčlení jeden pluk na přikrytí státní hranice s Rakouskem.
Ppor. A. říká: Další jemnost – krycí jednotky v r. 1986 byly vyčleněny z různých rezervních divizí, kdežto tady maníci budou chybět na čele útoku. Aby měl vůbec kdo útočit; připusťme si to, že by mohly být i nějaké ztráty, soudruzi!
Dále zde byly úkoly pro:
- raketové vojsko, rozepsané na jednotlivé baterie a oddíly prostředků jaderného napadení nepřítele, velitelská stanoviště sborů divizí, úkoly pro ničení infrastruktury letectva nepřítele. Tedy jak má být použito přidělených 84 jaderných hlavic.
- dělostřelectvo, které mělo v součinnosti s letectvem podporovat boj vlastních útvarů a svazků v přikrytí státní hranice a při odrážení agrese nepřítele. Hromadnými a soustředěnými palbami podporovat vojska při jejich přechodu do útoku. Dělostřelectvo soustředit na směr hlavního úderu a zde vytvořit hustotu hlavní 84 na jeden kilometr
.
Ppor. A. říká: To je metoda jak první světová. To i tanky jsou modernější metoda válčení.
- 10. leteckou armádu, která měla za úkol v součinnosti vojsky PVOS, vojskovou PVO a PVO Střední skupiny odrazit hromadné údery prostředků vzdušného napadení nepřítele s důrazem na západní jihozápadní směr.
Dále bylo stanoveno, jak má být naloženo s přidělenými 40 jadernými bombami vyčleněných pro první jaderný úder frontu.
Dále plnit úkoly průzkumu, přikrýt a podporovat vojska frontu 8 plukovními vzlety stíhacích bombardovacích pluků. Hlavní úsilí věnovat při podpoře boje 1. armády.
Na celou operaci 10. letecká armáda vykoná 18 armádních letadlových vzletů.
- vojsková PVO frontu plní při odrážení útoků nepřátelských vzdušných sil jako 10. LA. Tedy odrazit první hromadný a další údery letectva nepřítele. Bránit vlastní vojska a vést všemi způsoby boj s vrtulníky vzdušné podpory nepřítele.
Celý bod končí určením chráněných míst velení jednotlivých operačních svazů.
Bod třetí se velmi pečlivě věnuje úkolům pro vojska protivzdušné obrany státu. Zde je určeno že v součinnosti s podobnými formacemi spojenců zabránit ničení hlavních politicko - správních průmyslových center spojeneckých zemí.
Hlavní úsilí: Praha, průmyslové zóny kolem Prahy, Ostravy a dále Brno, Plzeň a Bratislavu.
Síly nepřítele tvoří část 4. stíhacího taktického leteckého velitelství v síle 522 dvou letounů, z toho 396 stíhačů a 180 nosičů jaderných zbraní.
Tento počet mohl narůst až na 682 letounů pokud by do války stoupila i Francie.
Ppor. A. říká: Tady hlásím fatální problém. Pokud se plánuje rychlá moderní válka (5. den tanky opouštějí dobytý Mnichov...), pak je pro NATO naprostý nesmysl bombardovat Prahu, Ostravu a podobně, protože to je metoda na dlouhodobou opotřebovávací válku s efektem v týdnech a měsících. Bombardovat je třeba útočící tanky, letiště, radary, rakety a podobné věci – to ví snad každý vojín, který prošel výcvikem. Netuším, soudruzi, proč předpokládáte, že Bundeswehr udělá stejnou slavnou chybu, jako Hitler, když se vykašlal na ta letiště v Anglii a bombardoval místo toho Londýn. Těch jednotek PVO jest vám zatraceně třeba někde kolem těch tanků, soudruzi.
A já jdu do protipohybu: Není v tom žádný problém. Tento plán z roku 1977 totiž, když se znovu podíváš dopředu, napřed uvádí vojska do plné bojové pohotovosti a potom se má odrazit agrese nepřítele. Do útoku se má přejít až na zvláštní rozkaz. Pokud se čelí agresi a předpokládá se, že nepřítel bude útočit nejen na bránící se vojska, ale i na důležitá hospodářsko-administrativní centra, je výše uvedené v naprostém pořádku.
Zde se totiž odráží neblahá zkušenost, kterou prošel Vietnam, který byl obětí masivního bombardování velkých měst a co se týká Hanoje, z toho naše protiletadlovce mrazilo a mrazilo.
Při přechodu do útoku na zvláštní rozkaz, by se těžiště muselo přenést na podporu pozemního útoku. Ale v té době už mělo být vybojováno výrazné snížení stavů vzdušných sil nepřítele. A potřeba chránit uvedená centra trvala.
Následuje podrobný rozbor úkolů pro spojenecké síly, pro PVO vlastního státu a nakonec pro jednotlivé divize, tedy pro 2. divize PVOS a 3. divizi PVOS. Tedy:
- které prostory mají bránit
- součinnost se sousedními svazky
- součinnost při zajištění činnosti sil spojenců při společném působení
- systém sledování vzdušného prostoru nad bojištěm
- úkoly pro letecké stíhací pluky PVOS
Bod čtvrtý se věnuje hrozbě, která se tehdy brala nesmírně vážně. Tedy tomu jak sledovat, vyhledávat a ničit operační, taktické a průzkumně diverzní výsadky nepřítele. A to jak:
- v prostorech soustředění a nakládání pomocí raketových sil a letectva
- při jejich přepravě vzduchem silami letectva frontového i PVOS, vojskové PVO, protiletadlových raketových sil
- v prostorech vysazení silami vojsk frontu.
Předpokládalo se, že nepřítel je schopen nasadit proti našemu frontu do 12 taktických, převážně vrtulníkových výsadků, každý v síle do roty k ovládnutí pohraničních přechodů přes pohraniční hory.
Ppor. A. říká: Tohle je fascinující doklad efektivnosti malých jednotek; 12 rot výsadkářů je v těchto rozměrech považováno za velký problém. Myslím, že je to přesně tak; vrtulníky s výsadkáři, nasazované velmi operativně a pohyblivě (tak do hodiny nebo dvou prakticky kdekoli na mapě) skutečně mohly monstrózním přesunům pěkně zatopit, třeba vyhozením nějakého mostu do vzduchu.
Kometuji: No já bych to tak jednoznačně neviděl. Je pravda, že i malá jednotka dobře vycvičených a vybavených výsadkářů dokáže hodně. Ale válku nerozhodnou. Jelikož se o schopnostech protivníka v této oblasti vědělo, bylo připraveno mnoho záložních přemostění hlavních silničních a železničních tahů. Jeden vyhozený most nic neřeší. Ani 10 by se až tak moc neprojevilo. Navíc opravdu důležité objekty by byl od prvního dne války nebo jen nepřátelství střeženy. Výsadek bez pozemní podpory má velmi krátkou životnost
Dále se očekávalo možné vysazení výsadků v síle až prapor pro podporu útoku vlastních sil při vedení útočné operace s cílem ovládnout důležité prostory, objekty, přechody přes vodní překážky, ničit vojskovou síť velení, spojení a zásobování.
Zde malá odbočka, čili doplněk číslo 2 do tohoto dílu
Tvrdě vycvičený a dobře vybavený výsadkový prapor dokáže přežít v boji několik hodin a tím, že udrží prostor důležitý pro další vývoj boje, až do příchodu pozemních sil, to je to pravé v moderní válce. To se cvičilo i u nás.
A vrtulníků měli na druhé straně více než dost. A aby bylo jasné, že nekecám, vložím doplněk:
Předsunutý odřad – PO – byl jednotka určená ke specifické činnosti. Byl stavěn v síle od roty po pluk. ČSLA větší velikost nemohla postavit. Pro mě jeden neznámý kolega co mi provedl korektury textu jiné práce, přímo uvádí, že by pro bojové použití naší armády neměl smysl. Evidentně neznal náš plán z roku 1986, jak uvidíme v další kapitole, bylo to jinak.
Na obrázku vidíme variantu použití 1. motostřelecké roty od 1. motostřeleckého praporu 1. motostřeleckého pluku. Jako taktického vzdušného výsadku - TVV. Vyčleněná rota se přemístí do prostoru konsolidace TVV, což je zpravidla v prostoru druhého sledu, tedy podle našeho schématu u tpr.
Tím se zvýšený pohyb a manipulace ztratí před leteckým průzkumem. Po jeho uvedení do náležitého stavu se přemístí do místa nasednutí taktického vzdušného výsadku k nasednutí do přepravních vrtulníků. Po trase průletu je TVV přemístěn na místo určení. V našem případě jde o most přes větší vodní tok. Zde TVV provede výsadek, obsadí stanovený prostor a zaujme kruhovou obranu. V ten moment začíná souboj s časem. Protivník ví, že ten most je velmi důležitý. Přes tento most mohou přisunout posily pro vlastní porážené jednotky, nebo naopak porážené jednotky přes něj mohou ustoupit za řeku do budovaných obranných postavení. V krátké době se tak TVV dostane do obklíčení a bojuje o přežití. Jeho schopnost přežít v regulérní bitvě je od 1 hodiny do 3 hodin podle nasazených sil a prostředků protivníka. Celá situace tedy už v momentě plánování spěje k rozhodnutí, které zní:
Je potřeba nasadit PO.
Je to zpravidla nejsilnější jednotka pluku. Tedy v našem případě zesílený tankový prapor. Ten se zkonsoliduje podobně jako vyčleněná rota, a v pochodovém proudu se připraví k rychlému pochodu. Na signál - ten se zpravidla shoduje se signálem ke vzletu TVV na vrtulnících pak vyráží po stanovených pochodových osách a v určeném místě překročí vlastní přední okraj. Prvosledový prapor z jednotek na předním okraji k tomu určený je připraven poskytnou palebnou podporu až na dohled a dostřel vlastních zbraní a hlavně vytvoří a vyznačí a pásmo průchodu PO předním okrajem v četně regulační služby.
Potom po stanovené pochodové ose nebo osách vyrazí do prostoru boje TVV-ku. Od poloviny vzdálenosti cesty k TVV, pokud to terén umožní, se přemisťuje v předbojových sestavách. Podle potřeby si vytváří ČPZ nebo BPZ, tedy boční pochodovou nebo čelní pochodovou záštitu až do síly tankové čety. Pokud je to jen trochu možné, neváže se bojem, místa odporu ničí z chodu nebo je obejde a nechá postupujícím hlavním silám divize.
Na konec pochodové sestavy se umístí vozidla organicky patřící k jednotce taktického vzdušného výsadku. Po příchodu do prostoru boje TVV se PO energicky pustí do boje a TVV nebo to co z něj zbylo, vyprostí, začlení do své sestavy a začne plnit jeho úkol. Tedy udržet prostor a vyčkat příchodu hlavních sil. Tak se za podmínky potřebné dávky bojového štěstí podaří splnit úkoly.
Tak jsme to cvičili my. Stejně by to dělal nepřítel – líp to prostě nejde.
A zpět k plánu:
Na likvidaci nepřátelských výsadků se mělo vše, co bylo k dispozici. Optimisticky se předpokládalo, že síly Lidových milicí a Sboru národní bezpečnost si poradí se speciály od diverzně průzkumných výsadků. Je jen dobře, že se to nikdy nestalo.
Ppor. A. říká: Sdílím pocit, že si dělali srandu, jinak to nelze nazvat. Výcvik policajtů a výsadkářů je někde jinde; a obzvláště to platí o výzbroji. O Lidových milicích proti speciálům, to už raději nekomentovat.
Zde opět musím kontrovat: Možná že si srandu nedělali. Hlavní bylo výsadek lokalizovat a zajistit, aby nemohl opustit prostor, který sám obsadil. Jistě. Esenbáci a milicionáři by v přímém boji asi neobstáli proti vycvičeným profesionálům. Ale kulka ze samopalu či kulometu zabije i supervojáka a je jedno kdo ji vystřelí. Navíc pokud by se výsadek ukázal nad síly teritoriálního zajištění, byla by nasazena armáda, včetně těžké techniky.
Bod pátý se věnoval úkolům pro Civilní obranu ČSSR.
ta měla zabezpečit ochranu obyvatelstva a zvýšení odolnosti národního hospodářství před nepřátelskými údery s cílem zajistit přežití obyvatelstva a nepřetržitou činnost národního hospodářství za branné pohotovosti státu.
Hlavní silou plnící tyto úkoly byly vojenské a územní vojenské útvary CO. Tyto plnily úkoly součinnosti s teritoriálními a výrobnímu subjekty správy života země.
Plán předpokládal, že se celkově do tohoto dění zapojí až 2,4 milionu obyvatelstva republiky. U těch se očekávala velká občanská statečnost, disciplína, nasazení a loajalita.
Ppor. A. říká: Kdyby znalo obyvatelstvo tento plán, pak je jedině rozumné minimalizovat ztráty pokusem prostřílet se přes Rakousko někam do Afriky, než se to přežene.
A nebo ještě lépe, nebrat to vůbec vážně, plánů si nevšímat s tím, že na ně nedojde. Jako že nedošlo, jak už víme.
Nene Argonante: Opět platí to, co jsem napsal výše. Obyvatelstvo ani jedné strany nemělo kam utéci. Prostě oni i my jsme tomu museli čelit, pokud by to nastalo.
Byly určeny součinnostní postupy při plnění úkolů, hlavní oblasti pro nasazení sil prostředků, je zde vyjmenováno 7 největších měst v Čechách a na Moravě a 4 místa na Slovensku, mimo jiné i Povážská kaskáda.
Bod šestý neuvěřitelné pečlivě rozebíral úkoly pro naši armádu a civilní složky pro zabezpečení přesunů a působení sil a prostředků Sovětské armády na našem území.
Byly určeny:
- hlavní silniční a železniční tahy pro jejich přesuny
Ppor. A. říká: To jsme u té otázky vagonování. Má smysl jedině při útočném vedení války a tedy převaze. V obraně je to sebevražda. Tedy v moderní válce je to strašně o držku i v útoku. I když PVO úspěšně odrazí nálet vrtulníků nebo A – 10 někde před Regensburgem, stačí jen pár mašin, co zdrhnou do Čech, a za pár minut jsou někde u Plzně, kde nám zmasakrují prapor tanků na vagonech. Kousne se na mnoho hodin celá trať a máme problém.
Vůbec začínám mít pocit, že je v moderní válce vlak jedna z achilovek celého systému válčení ČSLA. Na zastavení vlaku stačí partička pěšáků nebo výsadkářů.
- zajištění jejich technického stavu včetně mostů, náhradních přepravišť
- vybudování 186 etapních stanic, z toho
54 zdravotnických
48 stravovacích
49 pro doplnění PHM
45 pro technickou pomoc
Byly vytvořeny a udržovány obrovské zásoby všech potřebných PHM v celkové výši 109 088 tun, tedy asi 130 milionů litrů.
Ppor. A. říká: Zajímavé číslo. Nasvědčuje tomu, že ve hře byly i zde ve skutečnosti daleko početnější armády, než ta naše. Nebo se mýlím?
Reaguji: Není to jednoznačné. Z tohoto množství je cca 65 procent určeno pro letectvo, které má příšernou spotřebu.
Pro potřebu našeho frontu v roce 1964 bylo počítáno s 93 000 tunami PHM a bylo to podle mě málo a spotřeby techniky v té době byly výrazně menší i její počty také než o 13 let později.
Vše uloženo ve skladech federálních hmotných rezerv a skladech národního podniku BENZINA, ve vojenských skladech a na letištích.
Pro zdravotnické zabezpečení bylo vyčleněno 17 000 lůžek.
Ppor. A. říká: Při více než 100 jaderných úderech je to jak plivnutí do Stromovky. Dává to smysl jen v bezjaderné verzi.
S tím souhlasím, ale musím dodat, že případě jaderné války je každý počet malý.
Poslední položka tohoto velmi náročného úkolu
bylo zajištění krevních zásob a technické zabezpečení silami tankových opravářských a tankových opravářských závodů na celém území státu.
Podepsáno: celkem pět vysokých představitelů naší armády, velení Varšavské smlouvy a Sovětské armády.
Ppor. A. říká: Poznámka na závěr – vidím v tom jasnou vývojovou řadu; ty plány 1964, 1977 a 1986 zjevně navazují na sebe, protože části textu jsou opsané. Od zcela šíleného 1964 je tento prostřední lehce šílený a 1986 už vypadá zlověstně reálně.
Musím to potvrdit: Vskutku. Tento plán oproti té podivné skice z roku 1964 už má úroveň a řekl bych, že by se podle něj snad i dalo do určité doby válčit.
