Většina začínajících bojových pilotů má představu o vzdušném souboji, kde letadla manévrují ve vodorovných utažených zatáčkách, aby se dostala za ocas protivníkova letadla. To je vcelku přesný popis úhlových soubojů, takže představit si tento styl boje neni pro nikoho náročné, doufám. Souboje spočívají primárně nejdřív ve využití své rychlosti k získání co nejlepší pozice, ovšem to je teprve začátek. Protože při maximálním točení letadlo postupně zpomaluje k pádové rychlosti, a při nízkých rychlostech už se nedokáže tak dobře točit, odehrává se zbytek souboje při tzv. stálém točení. To je maximální rychlost točení, kterou je letadlo schopné udržovat po dlouhou dobu (dokud mu nedojde palivo, pochopitelně).
Rychlost otočení letadla je daná jeho konstrukcí a zatížením, čím jeho křídla musí nést víc váhy, tím se letadlo točí hůře. Letadla jako Zero jsou velice lehká a dokáží se točit pomalu na místě jako káča, zatímco opačný extrém Fw-190 se dokáže točit asi tak jako ledoborec a ještě má pilot plné ruce práce, aby neztratil řízení. Z toho jednoznačne vyplývá nezbytnost znalosti vašeho a soupeřova stroje a hlavně vaše a jeho rychlost otáčení a vaše poloměry otáčení. Mimo případy, kdy jsou si letadla svým výkonem v zatáčkách velmi blízko, pak o vítězi nerozhoduje lepší pilot, ale lepší stroj.
Druhou velmi důležitou částí úhlového boje je poloměr otáčení letadla. Letadlo se nemusí otáčet tak dobře jako protivník, ale když má menší poloměr otáčení, tak se muže točit tzv. uvnitř otáčení protivníka, a i když ne trvale, tak alespoň na chvíli tak získat vhodnou pozici ke střelbě. To je přímo typický případ Spitfire Vb a Bf-109F. Spitfire se točí lépe, ale má vysoký poloměr zatáčky a 109ka se dokáže točit uvnitř jeho zatáčky. To znamená, že když má 109ku za zadkem, a začne se točit, tak 109ka na chvíli získa střeleckou šanci. Ovšem pilot 109ky na tuto výhodu nemůže sazet dlouho, protože i když se otočí na menším prostoru, tak ho Spitfire díky vyšší rychlosti otáčení doslova oběhne dokola a nakonec se mu za zadek dostane. Tedy 109ka si může dovolit chvilku se točit, ale pak musí přejít na jinou taktiku.
Rychlost otáčení v závislosti na rychlosti letu Letadla se točí různě rychle při různých rychlostech. Velmi rychle (nad 300 mph) letadlo se netočí moc dobře a má potíže s vysokým přetížením a vysokým poloměrem otáčení. Středně rychlé letadlo (200-300mph) je na vrcholu svých manévrových schopností a dokáže se točit úplně nejlépe se středním poloměrem otáčení, této rychlosti se říká prahová rychlost (corner speed). Pomalé letadlo se už točí o dost pomaleji, ale zase má nejmenší poloměr otáčení. Proto když jste uprostřed točivého souboje a objeví se další protivník s vyšší rychlostí a půjde po vás, nezapomeňte, že po určitou dobu bude mít mnohem lepší rychlost otáčení a snadno se tak dostane za vás zadek.
Sledováni protivníka Při otáčivém souboji musíte nepřetržitě sledovat protivníka, a kontrolovat, jestli získáváte vy, nebo on. Jestli získává on (tedy posouvá se k vašemu ocasu), tak je na čase vymyslet něco jiného, protože se za chvíli evidentně dostane do pozice ke střelbě, a tam ho vidět asi nechcete. Nikdy nepokračujte v manévru, který vám evidentně nepomůže.
Vždy se dívejte po okolí, jestli tam není jeho kolega. I když sedíte v obratnějším stroji, tak když se točíte s protivníkem, a jste už na jeho ocasu, tak se točite pouze stejnou rychlostí jako on, a tedy jeho kamarád se s vámi muže točit a sundat vás.
Náklad letadla Na výkon točení mají vliv i případné podvěšené bomby nebo rakety, nebo hodně paliva. Můžete sedět v papírově obratnějším stroji než má protivník, ale když budete mít plnou nádrž a váš protivník bude mít poloprázdné nadrže, tak vás může nemile překvapit, palivo hraje opravdu významnou roli.
K naprosty vetsine manevru budou, zrovna tohle je takova obecne znama taktika, kde neni obrazek treba, ani uprimne receno nevim, jakej k tomu dat, spis nejaky mensi videjko, ale imho konkretne tuhle taktiku stejne uz kazdej nekdy videl, minimalne v nejakym filmu, takze si to predstavi lehce.
