XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 175.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 175.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 175.
Mapa celého průběhu Operace MARKET GARDEN, od 17. září do 26. září 1944, i s

Obrázek

protiútoky Němců na oblasti ovládané Spojenci v době trvání operace.
Generál Urquhart ve své autobiografii Arnhem, napsal, podle divizních zápisů, z bojů a života v oblasti Arnhemu - od 17. do noci z 25. na 26. září 1944 - spoustu historických faktů, která pak používali většinou všichni vojenští historici ve svých dílech. Je pochopitelné, že v jeho autobiografii, jak je u autobiografií běžné, je i spousta emocí, které historik používající fakta pak vynechá. Také moje psaní již po mnoho článků doprovází právě fakta Urquharta, běžně uznávaná a napsaná historiky, občas však citací proložená i generálovými emocemi. Vidím tedy i jako povinnost, než budeme provádět "Hodnocení Operace MARKET GARDEN", napsat, co se dělo dál s generálem Urquhartem, když v brzkém ránu 26. září, opustil jižní břeh řeky Dolní Rýn a spěchal za generálem Browningem, velitelem 1. vzdušně-výsadkového sboru, aby mu podal hlášení.
Je nutno říci, že mu tu noc, či již ráno, prakticky zůstal po boku skutečně jen jeho pobočník kapitán G. C. Roberts, neboť jeho osobní sluha Hancock prostě zmizel. Generál Urquhart ve své autobiografii osud svého sluhy Hancocka vylíčil tak, že prožil skutečně náročné hodiny té noci. Přelezl nějakou zeď a regulovčíci jej nasměrovali přes nějaké pole, které ve světle signálních světlic a výbuchů dělostřeleckých granátů sluha špatně viděl. Myslel si, že vidí vyasfaltovanou silnici, ale ve skutečnosti to byl příkop plný vody a to, co se lesklo jako asfalt, byla ve skutečnosti vodní hladina. Velitelův sluha Hancock tam spadl a musel přeplavat a když se dostal na druhou stranu, vykročil ještě s několika vojáky, kteří se také spletli, - směr Nijmegen. Doufal, že až se dostane do Nijmegenu, doptá se a nalezne karavan generála Urquharta, který tam musel být v koloně vozidel britské 1. vzdušně-výsadkové divize, která byla přivezena do Nijmegenu z Anglie přes moře a pak po ose přes Belgii.
V době této anabáze Hancocka, kráčel po silnici, se svým pobočníkem divize kapitánem Robertsem, unaven a psychicky zdeptán generálmajor Urquhart. Nejprve šli směrem k přední brigádě 43. pěší (Wessex) divize, aby tamější důstojníci odtud předali zprávu velení, že je generál v pořádku. Celou další anabázi nechám, - od přední brigády 43. pěší (Wessex) divize - popsat raději samotného generála i s jeho duševními a tělesnými stavy (jedná se o mimořádné prožitky, které určitě přináleží popsat samotnému generálu. U většiny historiků je vždy nejméně několik vět z tohoto nevšedního zážitku pana generála uvedeno napřímo, nebo nějak vytrženo z kontextu, zde tedy budou všechny jeho prvotní prožitky v celku - v prvé osobě.), cituji:

"Po silnici směrem na Driel jsme s Robertsem došli k taktickému velitelství generála Thomase. Poslal jsem Robertse dovnitř, aby zařídil transport na naše velitelství sboru, protože jsem se chtěl, co nejdříve dostat zpátky a podat zprávu generálu Browningovi (generála Thomase, velitele 43. pěší /Wessex/ divize nechtěl Urquhart 'ani vidět', neboť jej v tuto dobu, jak říká na jiném místě, vinil z toho, že nejenže nechápal stav britské 1. vzdušně-výsadkové divize v Oosterbeeku, ale že jí vůbec nepomohl dostatečně účinně - má poznámka). Sám jsem raději zůstal venku. Když se Roberts objevil ve sklepní místnosti, kterou velitelství obsadilo, bylo to pro štábní důstojníky překvapení. Roberts měl několikadenní strniště, polní uniformu roztrhanou a potřísněnou krví a jako všichni ostatní byl samozřejmě neumytý a páchl. Nebyl přijat s žádným nadšením.
Nečekali jsme dlouho, brzy se objevil Browningův pobočník Harry Cator v džípu a v hustém dešti nás odvezl. Když jsme dorazili na Browningovo velitelství, cítil jsem se velice unavený a byl jsem zcela promočený. Byl jsem příliš unavený i na to, abych si sedl, když nás Cator uvedl do útulné místnosti, kde na jedné stěně visela zarámovaná fotografie německého generála. Visela mírně šikmo a sklo bylo rozbité. Cator vysvětlil, že Browning po ní hodil kalamář, což vyjadřovalo jeho rozpoložení.
Browning přišel za malou chvilku, jako obvykle dokonale upravený. Vypadal, jako kdyby přišel z přehlídky a ne vstal z postele uprostřed bitvy. Snažil jsem se projevit ještě určitou aktivitu a ohlásil jsem: 'Divize je nyní již téměř venku. Bohužel jsme nebyli schopni provést to, čím jsme byli pověřeni.'
Browning mi nabídl drink a ujistil mě, že pro divizi se koná vše.
'Udělali jste, co jste mohli,' řekl. 'Nyní byste si měli odpočinout.'
Průběh setkání byl naprosto neadekvátní, můj mozek však již vypovídal poslušnost a každá myšlenka vyžadovala sílu vůle. Protože jsem byl stále promočený, sehnal Cator náhradní polní uniformy a dal je do místnosti, jež mi byla přidělena v budově sousedící s domem, který obsadil Browning. Vojenský sluha mi přinesl šálek čaje. Odstrojil jsem se a lehl jsem si do neobyčejně pohodlné postele. Neusínalo se mi však lehce. Hlavou mi vířily obrazy ze změti vzpomínek, myšlenek a plánů. Za nimi vyvstávaly jako temné pozadí všechny důležité otázky. Mohli jsme na začátku vyrazit z místa přistání rychleji? Co se stalo s Frostem? Co se stalo s naší podporou stíhaček? Co zdrželo 30. as (XXX. as)? Kolik důstojníků a mužů z divize se dostalo ven? Otázky byly dostatečně logické, přesto však jakoby nějakým zvláštním způsobem patřily životu někoho jiného. Zůstávaly nadále viset ve vzduchu.
Když jsem se probral, zjistil jsem, že mi někdo sebral břitvu z malé soupravy, kterou jsem nechal v koupelně. To mi připadalo jako poslední kapka!
Jel jsem na sraz u Drielu, kde 43. pěší (Wessex) divize předtím sbírala ty, kteří to vše přežili, a rozdávala jim čaj, teplé jídlo, deky a cigarety. Mnoho z nich čekalo stále ještě před přijímací budovou. Charles Mackenzie si byl vědom, že jsou na mušce Němcům, kteří obsadili výšiny severně od řeky, a rychle se postaral, aby se odtud dostali rychle pryč. Zavedl je na silnici směrem na Nijmegen.
Většinu z nich odvezli, někteří unaveně kráčeli dál.
K žádné tragédii na poslední chvíli nedošlo."

Tolik tedy o prvních hodinách generála Urquharta v brzkém dopoledni 26. září, když se trochu prospal a zkontroloval shromaždiště.

(Informace pro Č 175., 176. a 177., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Pojďme se ještě na chvíli podívat na časné ranní hodiny dne 26. září 1944, do prostoru, co ještě večer předtím byl britský obranný koridor Oosterbeek - Němci nazývaný "Kotel".
Od rána, jak se rozednělo, prohledával hlavní lékař divize - Náčelník lékařské služby divize - Dr. plukovník Warrack a jeho lékaři prostor Oosterbeek a hledali raněné. To, co viděli bylo strašné - hotel Hartenstein prázdný, všude jen houfy živých Němců. V oblasti "Kotle" bylo ticho, občasně přerušované výstřely z ručních zbraní - to když se někteří opozdilí britští vojáci odmítali v obklíčení vzdát. Plukovník Warrack později do hlášení uvedl, že u jednoho z domů našli skupinku mrtvých britských vojáků, které zabil přímý výbuch dělostřeleckého granátu. Mezi nimi našli jednoho vojáka, který ještě žil a měl zlomené obě nohy. V některých domech našli další raněné. Dávalo se morfium, obvazovalo se a přikládaly se dlahy. Jednalo se skutečně již jen o jednotlivce, neboť většinu britských raněných nalezli již Němci a odvedli, nebo odvezli je na shromaždiště. Pro sbírání raněných a jejich odvoz Němci použili 36 bílých sanitek označených velkým červeným křížem.
Poměrně podrobně kniha Arnhem ukazuje paní Ter Horstovou a její nezištnou pomoc britským parašutistům (je zachycena i ve filmu - Příliš vzdálený most). I proto nás Urquhart seznamuje ze zápisu s jejím dalším osudem. Budu citovat osud paní Ter Horstové i další popis generála Urquharta o ztrátách Oosterbeeku. Začátek je tedy o paní Ter Horstové a jejím dalším osudu, cituji:

"Před domem vedle kostela v Oosterbeeku nakládala paní Ter Horstová ruční vozík, který nějakým zázrakem zůstal nepoškozen. Když ji doprovodili na německé velitelské stanoviště přes silnici, dostala od přítomného vyššího důstojníka rozkaz tuto oblast opustit.
Její působení v náš prospěch nezůstalo Němci nepovšimnuto. Uložila na vozík své děti a tři zavazadla a vydala se s přítelkyní do míst, o nichž neměla ještě docela jasno. Na jedné farmě na severu měla přátele, možná by našla azyl právě u nich. Cesta mohla trvat celé dny. Když vyjela a tlačila svůj malý vozík, britští ranění, kteří mohli chodit, byli právě shromažďováni u vesnické koncertní síně.
Když je míjela, sotva jejich směrem pohlédla.

Toho rána dne 26. září 1944 důstojníci na obou stranách Dolního Rýna počítali.
Kromě velkého počtu mužů na obvazištích a ošetřovnách se uvnitř perimetru napočítalo zhruba 300 raněných spolu se 200 dorsetshirskými. Němci, jak se otevřeně uvádělo, ztratili v bojích o Arnhem 7 000 mužů. V domech a chatách, příkopech i v lese stejně jako v přeplněných nemocničních pokojích spřádali muži 1. vzdušně-výsadkové divize plány na útěk. Přibližně 200 uprchlíků bylo na svobodě. Skrývali se, nebo je ukrývali stateční civilisté, kteří velmi dobře věděli, co by je v případě jejich objevení čekalo.
Jižně od řeky se počítali živí. Poskytlo to přesný obraz situace.
Z 8 905 důstojníků a vojáků, kteří zde byli vysazeni a 1 100 pilotů kluzáků se nás vrátilo zpět 2 163 - spolu se 160ti Poláky a 75ti dorsetshirskými. Z Arnhemu a Oosterbeeku se již nikdy nemělo vrátit více než 1 200 důstojníků a vojáků britské 1. vzdušně-výsadkové divize a pluku pilotů kluzáků.
To však stále nebyl konec."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č175.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 176.

Generál Urquhart nenazval vše co na závěr napsal pro své nadřízené - Hodnocení Operace MARKET GARDEN, ale nazval své dílo - Závěrečná zpráva o Operaci MARKET GARDEN.
Jak se však přiznává nebyl v prvních hodinách a dnech žádné zprávy vůbec schopen...!!!
Následovalo něco "úplně jiného". A to něco "úplně jiného" vypovídá samo za sebe a my si to ještě před onou závěrečnou zprávou a hodnocením historiků ještě řekněme, popišme.
Generál Urquhart tedy říká, že "nebyl připraven a ani neměl chuť ohlížet se s hněvem, nebo lítostí zpět na příčiny této tragické, ale fascinující operace ve válce, kterou tehdy ještě stále procházel a která náhle jen probíhala okolo něho". Válka z neztenčenou silou šla okolo něho a zatím bez něho, a to od rána 26. září a pak ještě mnoho dalších dní, týdnů, měsíců.
Navíc mnoho důležitých svědků, kteří s ním byli, bojovali v Arnhemu a Oosterbeeku byla buď mrtvá, nebo ti důležití svědci byli po zranění v německých nemocnicích, či se někde zatím skrývali v lesích, nebo u holandských příslušníků odporu. Ti co byli ve sběrném táboře Spojenců byli skleslí a "neuvěřitelně otupělí, stejně jako pan generál. Generál dále o těch prvních hodinách a dnech přímo píše - především své skleslosti a neuvěřitelné otupělosti, cituji:

"Trvala celé týdny, takže bylo nezbytné vyvinout vědomé úsilí, abych se začal opět starat o běžné záležitosti, s nimiž bych se za normálních okolností hravě vypořádal. První den pobytu jižně od řeky (26. září 1944, když se do rána pár hodin vyspal a z Nijmegenu přemístil zpět do sběrného tábora - má poznámka) jsem nemyslel na nic jiného, než že když se 2. armádě v tomto stádiu války nepodařilo zřídit předmostí severně od Dolního Rýna, bude to mít obrovský význam na trvání války v Evropě.
Monty, Eisenhower a Spojenci nyní museli přezimovat na prahu Německa. Příležitost přehnat se severoněmeckou rovinou zmizela!"


A pak se pro generála Urquharta roztočil úplně jiný svět. Svět návštěv velitelů, kteří mu při Operaci MARKET GARDEN pomáhali buď vydatně, úspěšně, méně úspěšně a nebo s nimi jen musel, i neúspěšně, spolupracovat.
Prvé návštěvy začali u těch, ke kterým měl generál při MARKET GARDEN nejblíže - u generála Horrockse, velitele britského 30. as (XXX.as), konečně také méně chtěná u starého spolupracovníka generála Thomase, velitele 43. pěší (Wesex) divize. Poté u těch, kteří toho pro Oosterbeek a britské parašutisty tolik vykonali - dělostřelci 64. pluku ( Medium Regiment). Dělostřelci tohoto pluku "udržovali na velkou vzdálenost tak přesnou palbu, jakou parašutisté potřebovali" a nebýt jich tak byl obranný perimetr Oosterbeek zlikvidován hned prvé dny. Generál měl smůlu, neboť ve chvíli jeho návštěvy byl podplukovník Hunt, velitel 64. pluku někde mimo. A tak Urquhart zapsal: " Jeho zástupci jsem sdělil, že podle mého názoru jim za jejich palbu přísluší právo nosit vlaječku výsadkových sil s Pegasem. Krátce na to jsem v tomto smyslu vznesl oficiální požadavek, ale Ministerstvo války zaujalo neoblomné stanovisko a takové gesto nepovolilo."
Po těchto prvních oficiálních a rychlých návštěvách stačil generál ještě zkontrolovat, jak je o navrátivší se muže z bojů na severní straně Dolního Rýna postaráno a zjistil, že byli postupně pohodlně ubytováni ve třech školách v Nijmegenu.
Pak teprve se vrátil na Browningovo velitelství 1. vzdušně-výsadkového sboru a pokusil se diktovat děkovné dopisy těm, kteří měli co do činění s jeho 1. vzdušně-výsadkovou divizí, během MARKET GARDEN, před, i během operace, včetně RAF a Amerických jednotek.
Diktovat dopisy mu vždy šlo úplně běžně, jenomže tehdy, poslední den MARKET GARDEN, to prostě z psychických důvodů prostě nešlo. Generál nebyl schopen soustředit myšlenky. Měl štěstí, že Browningova sekretářka byla zkušená"harcovnice", a protože dopisy měly stejné obsahy a také forma byla stejná, napsala je sama a generál je vždy jen podepsal... Byl jí za to vděčen, jak se sám později přiznal.
Ještě ten první den po evakuaci, spíše však večer 26. září 1944, v noci na 27. září, uspořádal štáb Browningova 1. vzdušně-výsadkového sboru oslavu na počest návratu těch, kteří se z 1. vzdušně-výsadkové divize vrátili. Byl na ní pozván i Horrocks (velitel 30. as) a generál Urquhart se moc nebavil. Byl jen rád, že se k němu vrátil Hancock, ztracený sluha, který mu z jeho přívěsu (skutečně jej nalezl v Nijmegenu ve vozovém parku britského 30. as) přinesl náhradní polní uniformu a vlaječku Pegas, kterou Urquhart vozil na svém džípu.
Pocity Urquharta skutečně nebyly dobré. A asi nebude od věci nechat mluvit, i se všemi jeho tehdejšími pocity a emocemi generála Urquharta, cituji:

"Večírek byl v těchto dnech něčím, co působilo naprosto nepřirozeně. K jídlu bylo kuře a k pití víno. Pro mě bylo utrpěním již pouhý pohled na takové jídlo, natož jeho konzumace. Můj zažívací systém normálnímu jídlu odvykl. Vzpomínám si, že jsem pozoroval Grahama Robertse (jeho divizní pobočník - má poznámka) a Lodera-Symondse (Velitelství královských dělostřelců divize. Podplukovník Loder-Symonds byl velitelem dělostřelectva divize - má poznámka) a zajímalo mě, zda pociťují stejnou nevolnost jako já. Těžce jsem také nesl, co se o bitvě povídalo, chtěl jsem se zejména od Horrockse dozvědět, jaké události 30. as tak dlouho zdržely. Během večera jsem si několikrát uvědomil, že se chová stejně, jak jsem si všiml při dřívějších návštěvách na jeho velitelství. Měl ve zvyku působit na člověka rukama, očima i hlasem a přitom se ke své oběti stále více přibližovat. Na tento postup s hypnózou si vzpomínám zejména při jedné příležitosti, když jsem letěl na jeho velitelství na kontinentu prodiskutovat v součinnosti s jeho sborem jednu předchozí výsadkovou operaci k níž nakonec nedošlo. Když mi něco říkal, mával mi před obličejem rukama nahoru a dolů a já ztuhl pod jeho upřeným pohledem a překotným výkladem. Měl vždy sklon k určité teatrálnosti a možná to pro něj jako pro velitele tohoto typu bylo i výhodné, protože se skvěle vyjadřoval a zejména dobře promlouval k vojákům. Toho večera mě však jeho hypnóza nijak neuklidňovala a nemohl jsem se ubránit otázkám, proč byl 30. as tak pomalý a neschopný provést naléhavé opatření, když jeho velitel vládl takovými schopnostmi navazovat dynamické mezilidské vztahy.
Všiml jsem si, že Horrocks, Browning a Harry Cator si zjevně užívají zdravé chuti k jídlu. Mě bylo z jídla trochu špatně. V hlavě mi stále ještě zuřila bitva.
Přivítal jsem, když večírek skončil."

I při tomto večírku měl generál Urquhart plnou hlavu toho, co se ten večer 26. a v noci na 27. září dělo na severním břehu Dolního Rýna. V předchozích článcích již bylo řečeno, že Němci v 36ti sanitkách s červeným křížem odvezli zraněné a byli uklizeni mrtví. V těchto místech se pak generál Urquhart zmiňuje o určitém respektu, který měli Němci k zajatým britským parašutistům. Na jedné straně obdivovali jejich urputnost, s jakou bojovali těch několik dní a nevzdávali se, ač neměli co jíst, pít a takřka čím střílet. Na druhé straně vůbec nechápali jejich myšlenkové pochody, neboť Němec té doby byl oddán Hitlerovi a jeho, od mládí vtloukané ideologii. Generál Urquhart nám tu německou nechápavost Angličanů, jejich chování, ve své knize Arnhem popsal takto, cituji:

"Když podával hlášení o bitvě major SS Sepp Kraft, velitel záložního praporu, který se hodně zasloužil o naše zdržení prvního dne, popsal vojáky britské 1. vzdušně-výsadkové divize jako 'průměrně pětadvacetileté, s nejlepšími duševními i fyzickými vlastnostmi. Všichni byli ve službě již nějakých pět, či šest let a většina z nich prošla boji v Severní Africe, na Sicílii, v Itálii a Normandii. Byli dobře vycvičeni, především pro samotný boj, a měli dobré bojové vlastnosti. Důstojníci, jejich hodnost odpovídala věku, byli nejlepší z celé britské armády. Zanechávali nejlepší dojem, protože byli velmi dobře trénovaní, osobně nesmlouvaví, vytrvalí a stateční.'
Pod nadpisem 'Politické přesvědčení' Kraft psal:
'Nepodařilo se shromáždit příliš mnoho informací, je však známo, že když se v Anglii střetně pravda s vojenskou silou, pravda je odmítána. V tomto ohledu jsou zajímavé nápisy křídou na kluzácích:
My jsme Al Caponův gang.
Vzhůru s rudými.
Vyhrneme sukně německým slečinkám.

Nakolik jsou tyto nápisy spojeny s politickým přesvědčením vojáků nebo zda je to dáno bolševickým či americkým vlivem, není známo'."

Dá se říci, že nejen 26. a 27. září se Němci k zajatcům i zraněným, stejně jako další dny, chovali korektně a ochotně se domlouvali s Warrackem a jeho vojenskými lékaři. Warrack, který, jak za chvíli uvidíme, v dalších měsících Němcům utekl a dostal se k Spojencům. Tam k tomuhle prvotnímu období vypověděl, že si tehdy se svými lékaři "lámali hlavu" - zda ta ochota Němců je z toho důvodu, že válku prohrávají, nebo to skutečně lze přisuzovat houževnatému odporu britské vzdušně-výsadkové divize. A pak jsou zapsána velice důležitá slova, která nám přiblíží počty zraněných britských vojáků v prostoru Arnhem, kteří se tam z večera 26. září organizovaně přesouvali. Cituji, dle vyprávění Dr. Warracka zapsané v divizním hlášení:

"Časně z večera bylo přibližně 900 raněných britských vojáků v kasárnách v Apeldoornu, které se měly stát jejich nemocnicí. Asi 500 lehce raněných mužů již tudy prošlo na cestě do Německa jako zajatci. S Warrackem a jeho 24 vojenskými lékaři v nemocnici zde bylo 180 ošetřovatelů zdravotnické služby RAMC a nosičů raněných a také větší počet nizozemských zdravotních sester, pracujících na obvazištích. Bylo to studené a nepříjemné místo a podmínky tu vládly primitivní: ranění leželi na zemi, někteří na slámě a pro všechny nebylo dost dek. 'Jídlo' se skládalo z hnědého chleba a vodové šlichty."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č175.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 177.

Hovořili jsme o některých vojácích britské 1. vzdušně-výsadkové divize, kteří se do zajetí nedostali a byli někde poschováváni u holandských civilistů, a ještě o nich bude řeč. Je na čase říci, že v Arnhemu a v Oosterbeeku bylo také více než 200 důstojníků a vojáků, kteří plánovali útěk přes Dolní Rýn ke svým, k spojeneckým jednotkám. Tak třeba v nemocnici Sv. Alžběty v Arnhemu a v dalších nemocnicích to byla skupina raněných, mezi kterými byl i generál Hackett (velitel 4. parašutistické brigády), i když v té době generálův stav nedovoloval převoz. Mnoho dalších již během prvních dnů z nemocnice uprchlo, byl mezi nimi například i generál Lathbury (velitel 1. parašutistické brigády), kterému se to podařilo již v noci 25. září, kdy se z nemocnice vytratil a ukryl se v lese. Hned po skončení "Operace MARKET GARDEN", ale také již před ní, se v lesích a u holandských civilistů kolem Arnhemu a Oosterbeeku, jakož i v širším okolí, po vesnických domech, kůlnách, na půdách a v různých boudách skrývalo mnoho parašutistů i pilotů kluzáků. Po 26. září se nějakou formou na útěku tehdy pohybovalo více než 250 důstojníků a vojáků britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Již tehdy jim pomáhali muži i ženy z Nizozemského hnutí odporu. Mezi uprchlíky byl např. také Digby Tatham-Warter, který se předtím vyznamenal v bojích o armhemský most a jako zraněný pak utekl z nemocnice Sv. Alžběty. Dále, již nám také známý velitel 1. parašutistického praporu, podplukovník Dobie, který raněn do oka a paže byl Němci zajat již 19. září 1944.
Zatím pojďme ještě dál s Urquhartem.
Ve středu 27. září byl uskutečněn u jedné ze škol v Nijmegenu slavnostní nástup všech vojáků a důstojníků, kteří přežili "Operaci MARKET GARDEN". Mimo toho, po nástupu, provedl generál Browning ve všech třech školách, kde byli umístěni, ti, co se hůř pohybovali, projev s poděkováním. Generál Browning, velitel 1. vzdušně-výsadkového sboru, poblahopřál všem k tomu, co vykonali, poděkoval jim za jejich statečnost a bojovou činnost.
Druhý den, ve čtvrtek 28. září, se Urquhart účastnil oběda u generála Dempseyho, velitele britské 2. A, a pak byl poslán k polnímu maršálu Montgomerymu, který měl své taktické velitelství britské 21. Skupiny armád u Eindhovenu. Přijel tam odpoledne v době svačiny a "britského čaje". Monty Urquharta přivítal prý typicky a o dojmech z výsledku operace nedával nic najevo. Prý mu jen řekl: "Je skvělé, že jste se dostali v pořádku zpátky" a pak mu podal ruku a pozval ho k pohovoru. Nad mapou oblasti Arnhem Oosterbeek probrali s polním maršálem Montgomerym boje v jednotlivých dnech. Urquhart označil místa, kde vznikaly největší problémy. V začátku na západním konci Arnhemu v oblasti Wolfhezenu, kde se 4. parašutistická brigáda generála Hacketta setkala s tak velkým německým odporem, že se musela ze severu stáhnout a vrátit do Oosterbeeku. Monty pak položil pár doplňujících otázek. Generál s maršálem povečeřel a jak říká Urquhart - "Monty šel, jako obvykle, brzy do postele". Když odcházel řekl generálovi: "Mimochodem, měl byste odletět domů v mém soukromém letadle." Načež generál poděkoval a řekl, že je domluven s velitelem 9. americké letecké přepravy, který pro něho poslal do Bruselu letadlo. Časně ráno 29. září ho Monty vítal s děkovným dopisem, který bych zde rád ocitoval, neboť je v něm mnoho pochopitelných i nepochopitelných slov a vět (nedá mě to, abych nebyl trochu jízlivý. Dopisem se tak trochu Monty omlouvá za neúspěšnost své operace...). Generál si dopis přečetl až v letadle z Bruselu do Londýna, cituji z Urquharta:

"Generálmajor R. E. Urquhart
Velitel 1. vzdušně-výsadkové divize.

Chtěl bych osobně Vám důstojníkům a vojákům ve Vaší divizi vyjádřit svou vděčnost za to, co jste dokázali pro věc Spojenců v Arnhemu.
Chtěl bych Vám také projevit svůj vlastní obdiv i obdiv všech příslušníků 21. Skupiny armád skvělému bojovému duchu, který Vaše divize prokázala v boji i přes nepřízeň osudu na severním břehu Dolního Rýna v Nizozemí.
Není ani stín pochyb, že kdybyste byli selhali, byli by vážně ohroženy operace na jiných místech. Vy jste však neselhali a na jiných místech vše pokračuje úspěšně.
Chtěl bych, aby celá Británie věděla, že jste ve své poslední zprávě z oblasti Arnhemu uvedl:
'Budou vydány takové rozkazy, abychom unikli, ale nevzdali se. Ze všech sil jsme usilovali a budeme i nadále usilovat o to, abychom co nejdéle konali, co je v našich silách.'
A Británie Vám řekne:
'Udělali jste maximum, splnili jste všechny své povinnosti a jsme na Vás hrdi.'
V análech britské armády je zapsáno mnoho slavných skutků.
V naší armádě jsme vždy čerpali velkou sílu a inspiraci z tradic minulosti a snažili jsme se dostát vysokým standardům těch, kteří již nejsou.
Existuje však jen málo epizod, které by byly slavnější než vystoupení u Arnhemu, a ti, kteří přijdou po nás, zjistí, že je těžké dostát standardům, které jste stanovili.
Dokud budeme mít v armádách britského impéria důstojníky a vojáky, kteří dokáží to, co jste dokázali Vy, pak můžeme samozřejmě pohlížet s naprostou důvěrou do budoucna.
V následujících letech bude pro člověka skvělým vysvědčením, když budeme moci říci:
'Bojoval jsem u Arnhemu.'
Prosím, předejte všem důstojníků a vojákům ve své divizi má nejvřelejší přání a mé díky.

V poli B. L. Montgomery."

Když se Urquhart dostal do Británie, následoval sled různých schůzek. Na letišti jej přivítal velitel spojenecké vzdušně-výsadkové armády Brereton a ředitel pro letecko-pozemní vedení války na britském Ministerstvu války generálmajor Craford. A pak to šlo ráz na ráz, setkání s náčelníkem generálního štábu Britského impéria sirem Alanem Brookem. Návštěva Buckinghamského paláce a setkání s britským krále Jiřím VI., kde dostal vyznamenání CB (Komtur lázeňského řádu - poznámka překladatele). Král chtěl nastínit i celou bitvu. Různá setkání s novináři a reportéry z celého světa. Setkání s nizozemskou královnou Vilemínou, která se zajímala o celý průběh "Operace MARKET GARDEN" se zaměřením na nizozemské civilisty a na závěr chtěla předat nizozemské vyznamenání, které by však muselo být kompenzováno vyznamenáním někomu v nizozemské armádě. A to byl problém. Spojené státy chtěly, stejně jako Polsko, také vyznamenat příslušníky britské 1. vzdušně-výsadkové divize, ale, jak říká Urquhart, cituji:

"Byl jsem rovněž omezen skutečností, že se vrátilo tak málo velitelů. Dva brigádní generálové parašutistických jednotek - Lathbury a Hackett - byli raněni. Hicks se vrátil se mnou. Z devíti velitelů praporů byli Fitch, des Voeux a Smyth mrtvi, Frost, Lea, McCardie a Hadden v zajetí a Dobie musel teprve uprchnout. Vrátil se pouze Payton-Reid. Sheriff Thompson, který věděl všechno o působení lehkého pluku na osudové vyvýšenině v Oosterbeeku byl raněn - a lékaři tam do jednoho muže zůstali.
Chtěl jsem si být jistý, že se řádného ocenění dostane důstojníků a vojákům, kteří padli nebo se dostali do zajetí. Není překvapující, že Hackett, jenž se o své muže velice dobře staral, začal připravovat seznam důstojníků a vojáků, kteří si zaslouží vyznamenání, ačkoliv ležel ve vážném stavu po operaci břicha. Po nějaké době jsem obdržel prostřednictvím Nizozemského podzemního hnutí několik tužkou psaných stran s datem 9. října 1944, nadepsaných návrhy na vyznamenání. Obsahovaly poznámky o řadě důstojníků a vojáků a jejich skutcích, které vykonali v Arnhemu, a celkový výčet toho, co se stalo s našimi raněnými. 'Doufám, že tyto věci projdou a že je budou brzy následovat. Díky za ten večírek (zde Hackett myslí celou Operaci MARKET GARDEN a všechny boje v perimetru nazývá oním 'večírkem' - má poznámka). Nevyšlo to docela tak, jak jsme doufali, a dopadlo to poněkud drsněji, než jsme očekávali, když však máme mluvit za sebe, pustil bych se do toho kdykoliv znovu a jsem si jistý, že by tak učinil každý.'
K dopisu byla připojena douška, v níž Hackett vyprávěl, jak si s kaplanovou pomocí 'udělal nějaké vybavení pro budoucnost' a potřeboval hůl. 'Náhle jsem uviděl jednu opuštěnou v koutě. Sbalil jsem ji a pak jsem poznal, že to není žádná jiná než ta, na níž bylo vyryto písmeno U a kvůli které jsme si užili to ošklivé nedorozumění, když jsem Vás asi zcela neoprávněně obvinil, že jste mi ji štípnul! Vzal jsem ji sebou a budu vám ji pravděpodobně moci za krátko vrátit.' Svoje slovo dodržel!"

Asi bude dobré, když si dopovíme příběh útěku právě generála Hacketta a pak asi ještě i podplukovníka Dobieho, velitele 1. parašutistického pluku a nastíníme další útěky.
Generálu Hackettovi se podařilo z nemocnice Sv. Alžběty uniknout za pomoci nizozemských vlastenců a když s nimi unikal, narazil na podplukovníka Dobieho, který tehdy kráčel po silnici do Ede, když předtím jen těsně unikl u Dolního Rýna opětnému zatčení Němci. A byli zavedeni do úkrytu v domě mladé nizozemské příslušnice odporu. Žili tam v domě jejího otce, spolu s dalšími dvěma vojáky. Generál Lathbury bloudil deset dní v lesích a pak se dostal pod střechu předního činitele Hnutí odporu. Doktor Graeme Warrack, jak již jednou bylo řečeno, zjistil, že je o raněné postaráno, ukryl se v ordinaci, aby nebyl převezen do Německa a ve vhodném okamžiku uprchl z nemocnice v Apeldoornu a ukryl se ve vesnickém domě.
Podobné a různě dramatické byly i osudy dalších parašutistů a pilotů kluzáků. O některých si ještě řekneme příště, jakož i o

Obrázek

"Operaci PEGASUS I., II." - vysvobození těch, kteří se nacházeli na severní straně Dolního Rýna a skrývali se před Němci - ani zde se vše nepodařilo....


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“