Hradiště STRACHOTÍN „Petrova louka“

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Hradiště STRACHOTÍN „Petrova louka“

Příspěvek od kacermiroslav »

Hradiště STRACHOTÍN „Petrova louka“
Velká Morava


Obrázek

Pokud se bavíme na téma velkomoravská a předvelkomoravská hradiště, tak většinou vycházíme z archeologických pramenů, které jsou v daném období sepsání článku k dispozici s tím, že tu je velká pravděpodobnost dalších nálezů, které pohled na zkoumané hradiště a jeho okolí můžou někdy i výrazně změnit. Velká část hradišť pak teprve na intenzivnější výzkum čekají, protože kromě zachycení terénních fortifikačních vln, letecké prospekci, či povrchové sběru, zatím na důkladnější zkoumání prostředky a čas nebyli k dispozici. Určitou výjimku v druhém slova smyslu je hradiště Strachotín, kde byl prováděn intenzivní záchranný archeologický průzkum, který sice o daném hradišti poskytlo dost informací. Nicméně záchranný výzkum byl prováděn z toho důvodu, že lokalita hradiště měla být a nakonec i byla zatopená novomlýnskými přehradami. Tím pádem máme k dispozici jen informace z omezeného výzkumu a to jak časově, tak i prostorově. No a samozřejmě vzhledem k napuštění nádrží již další průzkum není možné provádět a to ani dnešními moderními metodami, protože za ta desetiletí pod vodou jsou zcela jistě zničeny i ty poslední zbytky, které na lokalitě pod zemí zůstali před zraky archeologů skryté. A jelikož hradiště Strachotín bylo co se hrobových nálezů přibližně stejně početné jako například mnohem známější Valy u Mikulčic, tak asi není pochyb o tom, že mnoho materiálu, které by dokázali vyzdvihnout jeho důležitost, jsou již navždy zničeny.
Lokalita hradiště Strachotín, které je rovněž známo jako Petrova louka, leží v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav, ve vzdálenosti kolem 800 metrů jižně od středu obce. Bylo postaveno v inundačním pásmu levého břehu řeky Dyje, v nadmořské výšce kolem 165 metrů. Výměra hradiště ledvinovitého tvaru s osami o délkách 800 x 400 metrů činila kolem 17 hektarů. Hradiště bylo prvně v roce 1914 popsáno I.L.Červinkou, který výsledky své práce publikoval o čtrnáct let později. Další výzkumy ale museli počkat až na ukončení Druhé světové války, kdy se této lokalitě v roce 1948 věnoval J.Poulík a následně v roce 1956 R.Tichý. B.Novotný zkoumal Petrovu louku hned dvakrát a to v letech 1960 a 1967. Vzhledem k tomu, že se plánovala výstavba vodního díla Novomlýnských přehrad, bylo rozhodnuto o provedení záchranných prací pod vedením M.Kostelníkové (1975-76) a následně Z.Měřínského (1979-81, 1983). Výsledky výzkumů poskytly důkazy pro osídlení ze střední doby kamenné a kultury se zvoncovitými poháry z pozdní doby kamenné. Nicméně nás nejvíce zajímá doba převelkomoravská a velkomoravská, tedy slovanské osídlení, jehož velká expanze v této lokalitě vypukla v průběhu devátého věku. V této době se zde kromě jiného nacházel i velmožský dvorec o přibližné výměře 0,6 ha, který byl od okolního terénu oddělen valem a příkopem.
Obrázek

Fortifikace
Jednodílné hradiště ledvinovitého tvaru mělo na základě výzkumů, které zde střídavě probíhali již od roku 1948, výměru téměř 17 hektarů a v rámci velkomoravských opevněných sídel se tak řadilo mezi ty větší, které můžeme považovat za mocenská centra. Tedy alespoň jako mocenská centra v určitém regionu. První archeologická sonda byla na hradišti vedená až v roce 1948 v rozsahu 50 metrů a protínala jihovýchodním směrem destrukci valu. Výzkum ukázal, že zde stála jednoduchá hradba se svislými kůly. Dřevěné komory vyplňoval písek, který byl prakticky všude přítomný, a proto se používal i při stavbě opevnění. Sonda pod valem objevila několik střepů, které J.Poulík ve většině případů datoval do 11. a 12.století. Jen zlomek z nálezů šlo datovat do devátého století. Stejná situace panovala i v odpadových jamách nalezených dále od valu. Těsně pod valem se podařilo najít i několik kosterních ostatků bez pohřebního rotu. Zřejmě se tak jednalo o obránce, kteří v boji padly a jejich tělesné ostatky zůstaly pohřbeny pod následnou destrukci hradby. Destrukce hradeb dosahovala šířky až 18 metrů a dochované výšky 2,1 m s příkopem, který se nacházel před původní hradbou. První výzkum hradiště tak spíše přinesl otazníky, než odpovědi a na další se muselo čekat více jak dekádu.

Výzkum z roku 1960 vedený B.Novotným zachytil v jihovýchodní části týlní dřevěnou stěnu, písečný násyp a zbytek čelní kamenné plenty. Výsledky výzkumu bohužel nebyly dostatečně zpracovány a publikovány a tak nyní po zatopení lokality se musíme plně spolehnout jen na tu dokumentaci, která byla během záchranných výzkumů provedená. Její neúplnost tak není nyní zcela schopna odpovědět na otázku důkladného poznání konstrukčních i stratigrafických vztahů vlastní hradby. Z toho, co tedy víme je, že na úrovni původního povrchu byla zachycená část zuhelnatělého trámu, který byl položen rovnoběžně s průběhem vlastního valu. Před vlastní destrukcí byl tento trám silný 20 cm a zřejmě byl k hradbě zajištěn z vnější strany, čehož by měly být dokladem odkryté kůlové jamky. Čtyři metry od týlní stěny začínala čelní kamenná zeď o síle kolem jednoho metru, který jako první část hradby čelila případnému nepřátelskému útoku. Jádro samotné hradby o rozměrech 5 x 1,7m pak mělo být zhotoveno z dusaného písčitého a písčitohlinitého materiálu, který byl sypán do dřevěných roštů navazujících na týlní dřevěnou stěnu. Před čelní kamennou stěnou byl zachycen předval z hlinitopísčitého materiálu, který ale zřejmě nebyl původní součástí fortifikace. Spíše se jedná o splach z jádra hradby, které bylo v průběhu životnosti neustále doplňované. Nebo se ještě může jednat o splach ze samotné destrukce hradeb. Výzkum M.Kostelníkové z roku 1975 se zaměřil na destrukci severního úseku opevnění, kde bylo zachyceno jádro z navátého písku. Z vnější i vnitřní strany byla tato navážka seříznuta a zpevněná navážkou ze štěrkopísku. Ta byla držená systém vodorovně a svisle kladených dřevěných trámů. Čelní kamenná stěna nebyla během tohoto výzkumu zachycená. Během dalšího výzkumu byly v hloubce jednoho metru odkryty trámy, které probíhaly rovnoběžně s hřebenem valu, které byly M.Kostelníkovou interpretovány jako základy roštu hradby. Další výzkum z roku 1979 vedený Z.Měřínským pokračoval tam, kde výzkum B.Novotného v roce 1967 skončil. Měřínský se se závěry svého předchůdce plně ztotožnil. Během jeho práce byl zkoumán pohřební horizont pod nasypaným tělesem valu. Díky nálezům keramiky s kalichovitými prožlabenými okraji, se podařilo vznik hradby datovat do druhé poloviny devátého a počátku desátého století.

Přestože byla otázka opevnění poměrně důkladně řešená během opakovaných výzkumů, tak jednoznačná odpověď na provedení fortifikace neexistuje. Společným rysem je zpevnění šikmého tělesa kamennou plentou ale s tím, že není zcela jisté, jestli se jedná čelní kamennou plentu. Dalším rysem je roštová konstrukce, která byla rovněž během výzkumu objevená, včetně kolmo a šikmo orientovaných kůlů. Význam stěny, která byla držená kůly, a která byla objevená v jižním úseku hradiště, není zcela jasná. Opevnění se tak pohybovalo v rozmezí skořepinové a valu s kamenným pláštěm (Havlíček-Procházka, 1991).

Velmožský dvorec čtyřúhelníkového tvaru o rozměrech stran 60-80 m se zaobleným severozápadním nárožím nacházející v severozápadní části hradiště měl výměru kolem 0,6 ha a byl chráněn valem a příkopem. Bohužel zvýšený stav podzemní vody znemožnil úplný odkryv dvorce, což je jistě škoda, ale vzhledem k zatopení celé lokality se s tím již nedá nic dělat. Z vnitřní strany dvorce byla zjištěna dřevozemní hradba komorové konstrukce se segmenty o délce 1-1,5m o šířce kolem dvou metrů, která byla vymezená svisle stojícími kůly ve vzdálenosti 3 metrů vyplněné horizontálně umístěnými fošnami, nebo kůly. Podle R.Procházky (2009) se jednalo o skořepinovou konstrukci s komorovitou výztuží příčnými kleštinami. V čele zřejmě stála plenta z nasucho kladených kamenů. Příkop nebylo možno zcela prozkoumat, ale jednalo se o příkop o šířce 9-10 metrů nezjištěné hloubky. Během vzniku hlavního opevnění hradiště byl příkop kolem velmožského dvorce v určitých úsecích zasypán a na jeho místě vznikla výše popisovaná fortifikace. Zbytek příkopu byl zasypán až mnohem později, protože ještě v mladohradištní době existoval.
Již I.L.Červina řadil toto hradiště, na základě četných nálezů keramiky, do velkomoravského období a podle něj se jednalo o lokalitu svým významem srovnatelnou s Břeclav-Pohanskem. „…Strachotín… grad náležel jistě do počtu znamenitějších moravských hradišť ještě v XI. století … (a opevněn je) kolem dokola příkopem hluboko vyhozeným, úplně po způsobu hradiska Pohanska u Břeclavi …“ Výzkumy z let poválečných a především ze šedesátých až osmdesátých let zařazení mezi velkomoravská hradiště potvrdili, i když hlavní hradba stála až v samotném závěru existence Velké Moravy. Důvodem stavby opevnění na ploše 17 hektarů tak může být velmožský dvorec, kolem kterého se v průběhu devátého věku soustředilo větší osídlení, a které se místní velmož rozhodl následně opevnit, aby ochránil rozrůstající se sídlištní aglomeraci. Otázkou je, jestli místní velmoc měl pravomoc ke stavbě fortifikace, či jestli k tomu došlo na popud velkomoravského panovníka. Poněkud jinou roli dává hradišti J.Poulík, který jej považuje za refúgium, tedy za hradiště, které poskytovalo ochranu okolnímu obyvatelstvu v době nebezpečí. Tím pádem by se nejednalo o trvale osídlené opevnění se společenským a kulturním významem. Tento názor může být podpořen faktem, že v okolí hradiště jsou výrazné stopy osídlení, které v prostoru hradiště není tak výrazné. Další sondy byly vedené v roce 1967, ale u nich byl výsledek obdobný. Co je však poměrně zajímavé, je vyjádření vedoucího výzkumu B.Novotného k otázce vnitřní zástavby, kdy se našlo několik kamenů druhotně použitých se stopami velkomoravské malby. Což by svědčilo pro nějakou sakrální, či jinak důležitou zděnou stavbu, či stavby. Tím byla položená otázka, jestli lokalitu Petrovy louky u Strachotína přeci jenom nemůžeme počítat mezi hospodářská a politická centra Velké Moravy. A ještě jedná poznámka. Základový polštář opevnění, který byl identifikován na Břeclav-Pohansku a Strachotíně má svou analogii i na Slovensku ve vzdálených Spišských Tomašovcích I.

Na přelomu devátého a desátého věku vzniklo mohutné velkomoravské opevnění, které ale záhy zaniká již někdy v první polovině desátého století zřejmě v důsledku politických a vojenských změn Velké Moravy. Opevnění celé plochy tak nemělo dlouhého trvání a trvalo pouze v řádech let, maximálně pár desetiletí. Především nálezy vyspělé keramiky z pod destrukce hradeb určují pozdní dobu vzniku opevnění. Velmožský dvorec pak ale evidentně pochází z velkomoravského období. Nicméně osídlení zde pokračovalo i po zániku hradiště a je doložené v rozpětí 11-14. století, kdy je tato lokalita spojována s předhradím hradu Strachotín (ten je spojován s hradištěm Vysoká zahrada u Dolních Věstonic). Bohužel ani v případě úplného vypuštění nádrží nelze očekávat pokračování ve výzkumu hradiště, protože destrukce hradeb byla podle Z.Měřínského neodborně a bez dohledu archeologů totálně odstraněná těžkou mechanizací.

Hustota slovanského osídlení byla kromě jiného prokázána i pohřebištěm v poloze „Na pískách“. Na tuto lokalit upozornil v roce 1941 K. Jüttner, když zde během těžby písku bylo odkryto několik kostrových hrobů. Intenzivnímu výzkumu válečná doba příliš nepřála a tak se zde archeologové ve větší míře začali objevovat až po roce 1945. Původně se předpokládalo, že pohřebiště je součástí hradiště Strachotín, ale chyběla tu jedna zásadní věc a tou jsou sídlištní objekty, které se nepodařilo odkrýt ani na samotném hradišti Petrova louka. Jediné co tak můžeme konstatovat, je fakt, že se zde pohřbívalo již někdy od první poloviny 9. století a to až do konce století jedenáctého. Během tohoto časového úseku zde bylo pohřbeno téměř 2000 jedinců s tím, že přibližně dalších 500 hrobů bylo zničeno předchozí těžbou písku. Hrobové nálezy byly četné, zajímavé a dovolili J.Poulíkovi vyslovit domněnku, že Strachotín (Petrova louka) bylo centrum Slovinců, kteří podle Bavorského geografu měli někde v prostoru mezi Dunajem a Dyjí žít. Nakolik je tato domněnka reálná nechávám stranou. Nicméně je fakt, že i Velká Morava byla ve skutečnosti složená z celé řady slovanských kmenů (rodů), kteří se navzájem od sebe mohly některými osobitými rysy lišit (především v otázce řemeslné). Hrobový inventář byl nejčastěji zastoupen keramikou, korálky, srpy a noži. Šperků se příliš nenašlo, jako na jiných velkomoravských lokalitách a pokud ano, tak většinou z bronzu a nikoliv drahých kovů. Pro srovnání tohoto inventáře je nutno jít na jihovýchod, do oblasti tzv. köttlašského typu. Ani zde nejsou srovnání úplná. Na pohřebišti se vyskytují i tvary, které jsou snad vlastním vývojem dílny. Z téměř dvou tisíců prozkoumaných hrobů patří velké procento hrobům dětským, což jen potvrzuje vysokou úmrtnost. Tyto hroby jsou pak vcelku bohatě vybaveny, což svědčí o velké lásce rodičů. Zajímavým faktem jsou pak i nálezy s křesťanskou tématikou v podobě olověných křížků s lidskou postavou uprostřed, náhrdelníkem se schránkou na svaté ostatky a další.

Přestože se v poloze Na pískách začalo pohřbívat již kolem první poloviny 9. století, tak valná většina hrobových nálezů pochází až z druhé poloviny desátého století, tedy z mladší doby hradištní, což je doba až po pádu Velké Moravy.

Následná léta První písemné zmínky o obci Strachotín (německy Tracht) pocházejí z roku 1046. O pár desetiletí později v roce 1073 je tato lokalita uváděna na listině mezi krajskými městy. V roce 1334 došlo k povýšení na městečko s vlastní soudní pravomocí podléhající vyšší instituci na hradě Děvičky. Následně došlo k budování zděných hradeb, které umožnili vstup do městečka skrz dvoje brány. Za císaře Rudolfa II. bylo městečku povoleno konat trhy a jarmarky ve stanoveném datu. Výroční dobytčí trhy se konaly ve středu před sv. Josefem, Janem Křtitelem, Bartolomějem a Alžbětou. Týdenní trhy byly každou středu. V 16.století zde existovala obec Habánů, kteří patřili mezi zámožné obyvatelstvo, které si mimo jiné vydělávalo keramickou výrobou, viz. tzv. habánský fajáns. Habáni se dále převážně živili plátenictvím, obuvnictvím a rovněž vinařství. Po násilné rekatolizaci v roce 1622 museli přejít buď na novou víru, nebo se ze země svých předků vystěhovat. Léta třicetileté války (tedy spíš tomu, co válce předcházelo) se nevyhnuli ani Strachotínu, když zde byla dne 5. srpna 1619 svedená bitva mezi stavovským moravským vojskem v počtu 3.900 mužů proti přesile císařských v počtu 8.000 mužů pod Dampierovým vedením. Přesto ale Moravané své soupeře porazili, ale městečko Strachotín lehlo popelem. Až do doby, než byla lokalita zatopená Novomlýnskými přehradami, se zde během hluboké orby vyorávaly lidské a koňské pozůstatky. Novější historie obce Strachotín je již nad rámec této práce a případný váš zájem může být ukojen celou řadou internetových zdrojů zaměřených především na současnou vinařskou produkci.

Zhodnocení
Není pochyb o tom, že v prostoru Novomlýnských přehrad vzniklo rozsáhlé slovanské osídlení, které v průběhu staletí vykrystalizovalo nejdříve do podoby velmožského dvorce, který byl v průběhu 9. století poměrně důkladně opevněn a následně i ve vznik samotného hradiště, které buď plnilo funkci obrannou, nebo i uvažovanou hospodářskou a politickou. V každém případě v této podobě hradiště existovalo jen několik let, maximálně několik desítek let na přelomu devátého a desátého století. V uvozovkách tak hradiště mělo jepičí život, protože vzniklo v rámci Velkomoravské říše příliš pozdě a záhy na počátku desátého věku nepřežilo prudké politické a hospodářské změny, které měli i za následek pád Velké Moravy. Na druhou stranu zde i po zániku pokračovalo slovanské osídlení, které dle četnosti hrobových nálezů expandovalo v druhé polovině 10. století. To svědčí o tom, že hospodářská a politická centra Velké Moravy nebyla všechna zničena nájezdy starých Maďarů, jak se obecně předpokládá, ale že v nějaké podobě přežila zánik říše. Na základě nedostatečného průzkumu (z celkové plochy hradiště bylo prozkoumáno jen kolem 5% území) bohužel nelze říct, jestli v průběhu desátého věku bylo hradiště nadále ryze slovanské, či jestli do jeho chodu nějakým způsobem zasahovali vítězní Maďaři. V každém případě po zničení opevnění již další postaveno nebylo a tak obyvatelstvo zůstalo bez potřebné ochrany. Změna nastala počátkem, nebo v průběhu 11. století, kdy v nedaleké poloze „Vysoká zahrada“ vzniklo nové, výrazně menší slovanské hradiště, které zde bylo zřejmě zřízeno, aby chránilo důležitý most přes řeku Dyji. Po utužení feudální společnosti ustoupilo toto knížecí hradiště středověkému hradu Děvičky, který převzal jeho ochrannou i správcovskou roli.

Hradiště Strachotín je také historiky občas skloňováno v souvislosti se zápisem z Fuldských análů k roku 864, kdy franské vojsko oblehlo velkomoravského panovníka Rostislava v pevnosti Dowina (tz. Dívka). Jedním z argumentů by totiž mělo být přenesení jména hradiště na nedaleký středověký hrad Děvičky. Osobně se ale domnívám, že tímto hradištěm z roku 864 byl Děvín u Bratislavy, kam jej i historici nejčastěji kladou.

Zdroje:

• Čižmář M. – Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku - 2004
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách a na Moravě - 2004
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985

http://mojebrno.wz.cz/inka--morava-pala ... louka.html
http://www.moraviamagna.cz
http://www.strachotin.cz/
http://www.slovane.cz
http://www.palba.cz
http://www.hradiska.sk
ObrázekObrázekObrázek
kik
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 24/1/2008, 14:38

Re: Hradiště STRACHOTÍN „Petrova louka“

Příspěvek od kik »

Pokud by se nahodou vypustili Novomlynske nadrze tak by v kazdem pripade bylo pred zacatkem arch. pruzkumu nutne odklidit veskere sedimenty. Co me ale dodnes rozum nebere je to ze v dusledky vystavby te stredni nadrze doslo k zaplaveni svetoznameho naleziste u Vestonic a nejspise i dalsich potencialnich archeologickych nalezist v teto oblasti.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Hradiště STRACHOTÍN „Petrova louka“

Příspěvek od kacermiroslav »

V úvodním článku jsem psal, že podle Z.Měřínského došlo k odstranění valů a zřejmě i dalších prostorů hradiště těžkou technikou před napuštěním nádrží. Takže mám obavu, že by po vypuštění nádrží prostě nemělo smysl v nějakém arch. výzkumu pokračovat, protože prakticky vše bylo zničeno:-( tedy co se hradiště Petrova louka týče.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „fortifikace (technika)“