SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od kacermiroslav »

Stíhací letoun SPAD S.XII Ca.1
aneb „letoun, který předběhl dobu“

První světová válka
Francie
rok 1917


Obrázek

První světová válka se vyznačovala především pozičním bojem, kde k nějakým větším přesunům docházelo prakticky jen na moři a ve vzduchu. Standardní pozemní jednotky byly většinu času trvání války uzemněné a zakopané a o to více stouply na důležitosti ty složky, které by dokázali tyto poziční boje trošku rozpohybovat. Jedním z těchto moderních technologických „zázraků“ byl tank a rovněž letectvo, které se začalo používat v čím dál tím větším měřítku. Typickým obrázkem nebe nad bojištěm tak byly souboje stíhacích letadel probíhajících v těsných zatáčkách a rychlých obratech, útoky na pozorovací letouny a balóny, a likvidace bombardovacích letounů narušujících nejen frontovou linii, ale především týl, kam nemohla být vedená dělostřelecká palba. Prudký vývoj nepostihl jen výkony jednotlivých typů letounů, ale do určité míry i jejich odolnost. Řada pilotů si tak začala uvědomovat, že k likvidaci nepřítele jen za pomoci kulometu je potřeba velká zručnost při řízení i palbě a často dlouhý manévrovací boj, než se nepříteli dostal na úspěšný dostřel. Často se letadla vracela z boje poškozená, s desítkami průstřelů, ale vracela. To znamenalo, že se takový letoun mohl znovu opravit a s pilotem vrátit do boje. Pokud měla jedna či druhá strana mít převahu, tak to znamenalo, letouny sestřelovat a piloty zabíjet. V opačném případě by je nepřítel znovu použil. Proto se začali objevovat myšlenky na stroje, jejichž výzbroj by dostačovala k absolutní likvidaci stroje i jeho pilota.

Rok 1916 představil na německé straně nové stíhací letouny. Zejména velice obratné, aerodynamické a dobře vyzbrojené letouny Albatros nedávali dohodovým mocnostem spát, protože jejich stroje se letounům Centrálních mocností rovnali jen v některých aspektech. Je pak logické, že na akci musí přijít reakce a to v podobě nějakého nového, radikálněji řešeného typu. Odpověď na nové německé Albatrosy přicházejí k frontovým jednotkám v létě a na podzim roku 1916, tak byla v podobě vynikajícího SPADu S.VII. Ten sice nebyl tak obratný jako „jedenapůlplošníky“ od konkurenta Nieuporta, ale mohl nabídnout větší stabilitu, odolnost v boji a spolehlivost. Především odolnost v boji byla vysoce ceněná. SPADy si například mohli dovolit střemhlavý let, zatímco soupeřům i konkurentům na vlastní straně se při jejich lehkých konstrukcích často lámala nebo odtrhávala křídla. Model S.VII tak dokázal do jara 1917 změnit ručičku vah mírně v prospěch Dohodových mocností.

Nemalý podíl na úspěšném letounu měli i samotní piloti, s kterými se konstruktéři často radili a uzpůsobovali je podle potřeb těch, kteří je v boji měli používat. Z druhé strany je dobře znám například případ „Rudého Barona“, který se podílel na vývoji nejlepší německé stíhačky Fokkera D.VII. Na SPADu létalo i vynikající francouzské stíhací eso Georges Guynemer, který až do své smrti v září 1917 dosáhl celkem 53 vzdušných vítězství, z nichž několik právě na tomto typu stroje. A právě tento muž přišel na myšlenku vybavit svůj stroj výrazně silnější výzbrojí. Jelikož francouzská letecká společnost Société Pour L’Aviation et ses Dérivés (zkráceně SPAD) ve své době patřila mezi světové špičky v konstrukci stíhacích letounů, tak se asi není čemu divit, že s myšlenkou na nový silně vyzbrojený letoun, se Guynemer obrátil právě na ně. Jejich model typu S.VII ve své době byl více než jen důstojným soupeřem i těch nejlepších německých stíhacích strojů. Koncem roku 1916 tak Guynemer kontaktoval šéfkonstruktéra u SPADu Louise Béchereau s návrhem na nový stíhací letoun vybavený motorem o výkonu 149,1 kW (200 k), který byl měl vrtuli pro zvýšení výkonu poháněnou přes reduktor. Hřídel vrtule pak navrhoval mít dutou, aby v ní mohl být zabudovaný původně námořní Puteaux kanón ráže 37 mm (vynález Ing. Marca Birkigta z firmy Hispano-Suiza). Tímto jednoduchým způsobem by se obešla jinak nutná synchronizace. Teď mě i napadá, že kdyby toto řešení někoho napadlo dříve, tak by i ten boj o synchronizaci v roce 1915 mohl probíhat trochu jinak. Nápad na instalaci kanónu se šéfkonstruktérovi líbil a začal podle něj připravovat nový letoun. Jako v jednom z mála případu tak díky Guynemerovi může stanovit přesný datum vzniku letounu a to na 10. prosince 1916.

Je asi logické, že si Béchereau za vzor vzal S.VII, kde ale trochu zvětšil rozměry, aby nosná plocha unesla těžší zbraň. Rovněž motor doznal oproti návrhu změny. Béchereau pro nový stroj nechal připravit extra silnou pohonnou jednotku Hispano-Suiza 8Ca o výkonu 164 kW (220 k), který rovněž dostal větší kryt a měl úplně zakrytovanou hlavu válců. Další hlavní změnou pak byla instalace zbraně. Kanón Hotchkiss ráže 37 mm byl uložen mezi bloky motoru a aby se tam vešel, byla mu zkrácená hlaveň. Zásoba nábojů činila pouhých 12 nábojů, ale v případě, že se střelec trefil, tak to pro cíl v podobě letounu, či balónu, nebo vzducholodě, to mělo fatální následky. Hmotnost kanónu činila 45 kg a dalších 10 kg vážila munice. Proto bylo potřeba upravit rozměry letounu, jak jsem předeslal výše. Samotná konstrukce SPADu pak byla právě dostatečně pevná, aby bylo vůbec možno uvažovat o zástavbě takto výkonné zbraně. U jiných stíhacích strojů by to asi vůbec nepřipadalo v úvahu. Samozřejmostí bylo zachování synchronizovaného kulometu Vickers ráže 7,7 mm, který byl umístěn před kabinou na pravé straně trupu. Výška trupu umožňovala, aby pilot byl prakticky celý schovaný a nad trup mu tak koukala za větrným štítkem, pouze hlava. Tím pádem bylo možno namontovat i menší větrný štítek. Rozpětí se tedy zvětšilo na 8 metrů u horního a 7,65 m u spodního křídla, výška činila 2,55 m a nosná plocha vzrostla na 20,2 m2. Hmotnost prázdného letounu 587 a plného 883 kg je dobré si porovnat například s „lehkým“ Nieuportem 17, který prázdný vážil 376 a plný 565 kg. I přes tuto hmotnost dosahoval nový SPAD S.XII Ca.1 rychlosti 203 km/h, kterou se v té době mohla chlubit jen hrstka letounů. Této rychlosti dosahoval v optimální výšce 2.000 m, do které stoupal 6 min a 3 sec. Vytrvalost letu byla 1 hod a 45 minut. Tím že byl kanón umístěn před pilotní kabinou, tak nebylo možno použít klasickou řídící páku. A i v tomto případě přišel s řešením Guynemer, který konstruktérům poslal ve svém dopise z 8. ledna 1917 technické řešení v podobě určitého volantu, který se před válkou používal v letounech firmy Deperdussin. Prototyp byl na jaře roku 1917 před dokončením a řešila se otázka zkušebního pilota. Samozřejmě v jeho kokpitu nemohl být nikdo jiný než Guynemer. Již výkony během prvního zalétání z 5. července 1917 byly více než uspokojivé. U země letoun dosahoval rychlosti až 220 km/h a ještě ve výšce 5.000 m byla rychlost stále úctyhodných 195 km/h. Do této výšky se stroj dostal za 20 minut a maximální dostup činil 6.850 m s tím, že do této výšky se samozřejmě během bojové mise prakticky nikdy nebylo potřeba dostat. Jedině snad tehdy, pokud bylo potřeba útočit na pozorovací balóny, nebo vzducholodě.

Prototyp, který nesl označení S.382 si Guynemer na začátku července 1917 odvezl na frontu, aby jej zde vyzkoušel v praxi. V průběhu souboje s německými pozorovacími letouny D.F.W. byl Guynemerův stroj poškozen a pilot byl donucen nouzově přistát. Opravy trvaly tři týdny a po nich se letec konečně dne 27. července dočkal úspěchu v podobě dvoumístného stroje Albatros. K jeho sestřelení použil jediný náboj z kanónu a osm nábojů z kulometu. Hned druhý den šel k zemi další německý stroj, ale S.382 byl během souboje poškozen. Oprava trvala do poloviny srpna, ale během opravy byl vyměněn i kanón Puteaux za modernější Hotchkiss stejné ráže. Nicméně i nadále se jednalo o jednorannou zbraň, což přinášelo nemalé problémy s nabíjením. Letec se musel k nepříteli nejdříve přiblížit s nabitou zbraní, přičemž v ideální pozici použil synchronizovaný kulomet. Pokud trasírky střel z kulometu slibovali úspěšný zásah, tak teprve poté pilot odpálil kanón. Poté se ale musel z boje odpoutat, aby provedl nabití zbraně, což nebyl zrovna jednoduchý proces. Nejslavnější francouzské eso René Fonck ve svých pamětech vzpomíná, že se mu pouzdro s náboji uvolnilo v kabině a zablokovalo mu řízení. Asi není potřeba dodávat, že v boji to mohlo mít fatální následky. Rovněž namáhání draku letounu během výstřelu bylo značné, což se podepisovalo na životnosti letounu. Nicméně první bojové křty ukázaly, že takto vyzbrojený letoun může být úspěšný a tak padlo rozhodnutí o sériové výrobě. Objednávka byla vystavená na 300 letounů s výkonným motorem Hispano-Suiza 8Cb o výkonu 164 kW (220 koňských sil) s tím, že ve skutečnosti bylo vyrobeno jenom kolem dvou desítek letounů. Tento omezený počet letounů byl rozprostřen mezi několik letek s tím, že ke každé bylo přiděleno jen po jednom či dvou strojích. Jejich pilotáž a především obsluha hlavní zbraně vyžadovala velkou obratnost, bylo doporučováno, aby na nich létali jen ti nejlepší. Letoun měl tendenci sklánět příď, i když horní křídlo bylo o něco posunuto směrem vpřed. Aby se stroj lépe ovládal tak byla zvětšená hloubka směrovky v její střední části. Stroje z pozdější série měli na koncích křídel překližkové nástavce, které měli za úkol upravit proudění vzduchu. Těžká zbraň rovněž přinášela problémy v podobě zpětného rázu, který přenášel svou energii na konstrukci letounu, narušoval stabilitu a také spaliny vnikaly do kabiny.

I přes jisté nedokonalosti létala na S.XII řada nejlepších es, jako její duchovní otec Georges Guynemer, který na stroji s číslem S.382 dosáhl čtyř ze svých celkových 53 vzdušných vítězství. Asi nejlepším pilotem na tomto typu letounu byl René Fonck, který na dvou strojích S.445 a S.452 sestřelil dokonce 11 letounů z celkového počtu 75 vítězství. Fonck byl druhým nejúspěšnějším pilotem celé První světové války hned po „Rudém baronovi“ Manfredovi von Richthofenovi. Dalším známým pilotem na S.XII byl i čtvrtý nejlepší francouzský pilot Georges Madon (41 vítězství), který si stejně jako „Rudý baron“ nechal svůj stroj přetřít na červeno. Kromě těchto es létala na S.XII celá řada dalších vynikajících pilotů, což při počtu vyrobených cca 20 strojích znamenalo, že na nich létali jen ti nejlepší z nejlepších. A i přestože bylo vyrobeno tak málo strojů, tak ještě k 1. říjnu 1918 bylo v aktivní službě osm strojů. Posledním kdo na S.XII dosáhl vítězství byl Francois Battesti ze SPA 73, který svého sedmého a posledního sestřelu dosáhl dne 29. října 1918, tedy sotva dva týdny před koncem války.

Kromě Francouzů létali na S.XII i spojenci, protože Frantíci předali v lednu 1918, respektive červenci jeden stroj Britům a druhý Američanům. První z nich (S.449) obdržel Královský letecký sbor (RFC – Royal Flying Corps). Původně byl stroj používán ve Francii, ale 18. března 1918 byl odeslán na britské ostrovy s tím, že bude testován ve výzkumném středisku Matersham Heath. Letoun do Anglie odeslali s evidenčním číslem B6877. Druhý stroj v červenci 1918 obdržela Armádní letecká služba USA. Létat na něm měl poručík David E.Putnam, který dosáhl 13 vzdušných vítězství. Ten ale v boji padl 12. září, tedy dříve, než k jeho jednotce letoun dorazil. Místo něj tedy u 13th Aero Squadron létal velitel jednotky major Charles J.Biddle.

SPADem S.XII se nechal inspirovat i další ze slavných francouzských stíhačů, Charles Nungesser (43 vítězství), který švýcarskému konstruktérovi Armandu Dufauxovi navrhl rovněž postavit stíhačku s kanónovou výzbrojí střílející skrz dutou hřídel vrtule. Hlaveň ale neměla být umístěna mezi bloky motoru, ale letoun měl mít hned dva naproti sobě v podélné ose trupu ležící motory. Postaven byl pouze prototyp.

Obrázek

TTD – SPAD S.XII Ca.1
• Počet členů osádky: 1
• Rozpětí: 8,00 m (horní křídlo); 7,65 m (spodní křídlo)
• Délka: 6,40 m
• Výška: 2,55 m
• Nosná plocha: 24,50 m
• Plošné zatížení:
• Hmotnost prázdného letounu: 587 kg
• Vzletová hmotnost: 883 kg
• Maximální rychlost: 203 km/h ve výšce 2.000 m
• Výzbroj: 1x kanón ráže 37mm, 1x synchronizovaný
kulomet Vickers ráže 7,7 mm
• Dostup: 6.850 m
• Stoupavost: do 2.000 m za 6 min a 3 sec
• Dolet: 1 hod a 45 min
• Motor/Výkon: 1x osmiválec Hispano-Suiza 8Cb o výkonu 162
kW (220 k)
• Vyrobeno kusů: asi 20 ks
• Uživatelé: Francie
Zhodnocení
Není pochyb o tom, že stroj SPAD S.XII předběhl svou dobu možná až o několik dekád a není jeho vinou, že v sérii bylo vyrobeno jen tak málo strojů, které pak neměli žádné následovníky. A to přestože Francouzi byli velkými průkopníky v letounech vyzbrojených těžkými zbraněmi. Jejich dvoumístné Voisiny s tlačným motorem z roku 1915 měly ve výzbroji pohyblivý kanón Puteaux ráže 37mm, který byl zaměřován a používán pozorovatelem. Britové s těžkou výzbroji na svých letounech počkali do jara 1917, kdy u svých strojů F.E.2b používaly liberní kanón. Těmito stroji pak vyzbrojili jednu peruť létající ve Francii. Nicméně více než v boji proti vzdušným cílům se F.E.2b s kanóny uplatnily při nočním ostřelování. Do konce války pak byl u Vickersu vyvinut těžký kulomet ráže 11mm, který měl mimo jiné používat zápalnou munici proti pozorovacím balónům a vzducholodím. Koncem války se kulomet v omezené míře použil u francouzského a belgického, ale jeho velkosériová výroba se rozběhla prakticky až po válce a to za oceánem v USA.

Tady je dobré si uvědomit, že například naše československé Avie B-534 byly vyvíjené až od roku 1936 a do výzbroje se dostali krátce před obsazením Československa v březnu 1939. A to se v jejich případě jednalo o slabší kanónovou výzbroj v podobě 20 mm zbraně. Z toho je dobře patrné, jak moc SPAD S.XII předběhl svou dobu, protože ani u světových velmocí to ve vývoji leteckých kanónů nebylo o mnoho lepší. To, že kanónová výzbroj nebyla v letectví zavedená dříve bylo zřejmě zapříčiněno volbou příliš těžkého kalibru, jehož zpětný ráz byl natolik silný, že poškozoval drak letounu. Pokud by byla od samého začátku zvolená ráže kolem 20 mm, tak by se většina problémů, která se vyskytla již u SPADu, vyřešila.

Zdroje:

• Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
• Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 1.díl – Olomouc 2000
• Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 2.díl – Olomouc 2001
• Vojenská letadla SPAD S.XIII – Oxford Education Sp. Z o.o., Polsko
http://letouny.webz.cz/letadla/spad_12.html
http://www.wwiaviation.com/french1916.html
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3773
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Hans S. »

Já jsem k téhle koncepci zvláště v dřevních dobách více než skeptický. Pokud by to bylo vážně dobré, tak by se to určitě rozšířilo...jenže ono to bylo dobré tak možná na bombardér, který neuhýbá, nebo na vzducholoď. V každém leteckém souboji bylo takovéhle letadlo těžce znevýhodněné. Když podobná koncepce znovu přišla do módy za druhé světové války, tak musely být těžce vyzbrojené stíhačky poměrně intenzivně bráněné klasickými stíhačkami. Resp. ty klasické měly navázat kontakt s nepřítelem a těžce vyzbrojené se utkat s bombardéry. Paradoxně to za druhé světové války vycházelo celkem dobře.

Nicméně i tohle je velmi důležitá součást letecké historie, na jednu stranu moderní koncepce s kanonem v motorovém prostoru, na druhé straně jasná ukázka toho, že technika ještě ne v úplně každém směru dosáhla kýženého stavu :).

Kačermírovi díky za článek :)

PS: jen to s tím reduktorem jsem nějak nepochopil. Resp. nechápu, jak reduktor souvisel se zvýšením výkonu motoru.
Uživatelský avatar
Malej Achil
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/10/2009, 11:52

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Malej Achil »

No já jsem to s tím reduktorem pochopil tak, že umožnil zvýšit otáčky motoru a tím i zvýšit jeho výkon, aniž by se překročily maximální efektivní otáčky vrtule. Popř. podobné kejkle (zvýšení cestovní rychlosti apod.).
Pravda, nevím přesně, jaký nominální otáčky ten motor měl a jaký byly maximální otáčky vrtule, ale přes 2000 RPM bych jí určitě nedával (průměr tak 2,5 - 3m? ... tipuju to na něco kolem 1500 RPM).
Voják bez humoru je žoldnéř.
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1468
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od IgorT »

V článku je spomenuté, že výstrel značne namáha drak lietadla. Mňa by zaujímalo, či niekto z pilotov nespomína, ako ten výstrel ovplyvnil samotný let, či ho bol nútený korigovať , alebo to len cuklo s mašinou, alebo to bolo zanedbateľné!
Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Bleu »

Hans S. píše:Já jsem k téhle koncepci zvláště v dřevních dobách více než skeptický. Pokud by to bylo vážně dobré, tak by se to určitě rozšířilo...jenže ono to bylo dobré tak možná na bombardér, který neuhýbá, nebo na vzducholoď. V každém leteckém souboji bylo takovéhle letadlo těžce znevýhodněné. Když podobná koncepce znovu přišla do módy za druhé světové války, tak musely být těžce vyzbrojené stíhačky poměrně intenzivně bráněné klasickými stíhačkami. Resp. ty klasické měly navázat kontakt s nepřítelem a těžce vyzbrojené se utkat s bombardéry. Paradoxně to za druhé světové války vycházelo celkem dobře.

Nicméně i tohle je velmi důležitá součást letecké historie, na jednu stranu moderní koncepce s kanonem v motorovém prostoru, na druhé straně jasná ukázka toho, že technika ještě ne v úplně každém směru dosáhla kýženého stavu :).

Kačermírovi díky za článek :)

PS: jen to s tím reduktorem jsem nějak nepochopil. Resp. nechápu, jak reduktor souvisel se zvýšením výkonu motoru.
Co P39 a Jaky 9t? Ty se používaly a špatně si nevedly.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Jak-9T s 37mm kanónem a Jak-9K se 45mm kanónem velmi trpěly rázovými vlnami od zbraně... Docházelo k poruchám mazací soustavy motorů a k praskání bloků motoru...
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od kacermiroslav »

IgorT píše:V článku je spomenuté, že výstrel značne namáha drak lietadla. Mňa by zaujímalo, či niekto z pilotov nespomína, ako ten výstrel ovplyvnil samotný let, či ho bol nútený korigovať , alebo to len cuklo s mašinou, alebo to bolo zanedbateľné!
Určitě to nějaký vliv mělo, ale nic konkrétnějšího než to, co jsem uvedl v úvodním článku, jsem nenašel. Ale i tak těch negativ po výstřelu bylo více než dost. Zaseknutí náboje, spaliny v kabině, zpětný ráz atd. Problémem nepochybně byla zvolená těžká ráže. Netuším, jestli Francouzi v té době disponovali nějakou vhodnou zbraní v rozmezí 15-25mm, protože by jinak evidentně byla lepší.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Skeptik »

Aaron Goldstein píše:Jak-9T s 37mm kanónem a Jak-9K se 45mm kanónem velmi trpěly rázovými vlnami od zbraně... Docházelo k poruchám mazací soustavy motorů a k praskání bloků motoru...
Slyším prvně - máš k tomu nějaký zdroj? Díky.

Menší ráže by asi nebyla to pravé ořechové - automatickou střelbu z 20 mm kanónu by chmelnice nesnesly a jeden výstřel nic neřeší. Proto 37 mm.
Spekulace: Kdysi jsem někde četl, že použití této výkonné zbraně bylo pro méně zkušeného pilota nebezpečné, protože docházelo k prudkému zbrzdění - při menších rychlostech až na pádovou rychlost. Nepamatuji si, ale kde jsem to četl, tak berte s rezervou.
Jinak mimochodem je to ten samý kanón co vozil Renault FT17 ... praděd všech moderních tanků :)

Co se otáček týče, tak motor měl největší výkon skutečně při 2.000 otáčkách - což bylo na tehdejší dřevěné dlouhé vrtule moc. Proto ten reduktor, který otáčky vrtule snížil (na kolik si nepamatuji).
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Skeptik píše:
Aaron Goldstein píše:Jak-9T s 37mm kanónem a Jak-9K se 45mm kanónem velmi trpěly rázovými vlnami od zbraně... Docházelo k poruchám mazací soustavy motorů a k praskání bloků motoru...
Slyším prvně - máš k tomu nějaký zdroj? Díky.
Mám, ale zprostředkovaně... Protože ty zdroje jsou v eng jazyku... Ale i na internetu je to zmiňováno od eng wiki, až po různá diskuzní fóra...

Dovolím si citaci např. z fóra War Thunder, kde je dobře zpracovaný článek o Jaku-9...

Jak-9T
Při střelbě 37mm kanónem velice trpěl a díky značným vibracím docházelo k únikům oleje, od přidírání motoru až k úplnému selhání. Tento problém částečně vyřešila instalace úsťové brzdy na konci hlavně. Střelba kanónem vyžadovala krátké dávky, maximálně o třech ranách, jinak docházelo k přehřátí či zaseknutí zbraně.

Jak-9K
Kanón NS-45 ráže 45mm měl zpětný ráz téměř pětinásobně vyšší než NS-37. Takto silná zpětná vazba si vyžádala instalaci mnohem dokonalejší a účinnější úsťové brzdy. Nová brzda zachytila 85% energie ze zpětného rázu a tak se dle některých zdrojů s tímto kanónem střílelo dokonce o něco lépe než s NS-37, který byl méně přesný. Kanón byl v novém Jaku doplněn ještě jedním kulometem UBS ráže 12,7mm. Pilotům bylo však doporučeno aby nestříleli současně z kanónu a kulometu.
Hmotnost vteřinové dávky byla úctyhodná. Teoreticky bylo možné vypálit jednuvteřinovou dávku o hmotnosti 5,53 kg. V praxi se však z kanónu střílelo víceméně jednotlivými ranami, maximálně dávkou po třech. Letoun musel při střelbě kanónem letět vyšší rychlostí než 350 km/h, jinak hrozila ztráta vztlaku na křídlech, převrácení letounu a následná havárie. Zpětný ráz měl rovněž destruktivní účinek na motor a drak letounu. Objevovaly se trhliny v konstrukci, praskaly hadice a potrubí, z motoru začal unikat olej a chladící kapalina.

zdroj: http://forum.warthunder.com/index.php?/ ... -jak-9t-k/
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od QVAK »

V knize o letce Normandie-Němen (momentálně nemám k dispozici) jsem zachytil a pamatuji si informaci z doby kdy byla vyzbrojena Jak 9T (po přezbrojení z Jak 1M a před Jak 3), že při střelbě se zanášela hlaveň usazeninami a rychle narůstali síly při střelbě. Kanón se dokonce i zasekával. Proto přes striktní zákaz (zkrácená životnost hlavně) páskovali každý 3-5 náboj protipancéřový kterým hlaveň od usazenin při střelbě "čistili".
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3773
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Hans S. »

Ať byly druhoválečné kanony jakékoliv, jedno jim upřít nelze: Byly automatické. Osobně mi přijde soustředění se na jediný zásah a pak na přebíjení naprosto mimo. Nějaké dlouhodobější negativní účinky na drak letounu jsou v porovnání s tímto dle mého názoru zanedbatelné. Plus položme si otázku: je lepší mít jeden kulomet a kanon, nebo dva kulomety? Není důsledek nenásledování koncepce způsoben spíše tím, že dvojkulomet se ukázal jako naprosto dostatečně účinná zbraň bez vedlejších negativních vlivů?

Když srovnáváme druhoválečné stíhačky s těžkými kanony, tak tam bych na jednu stranu dal ty skutečně použitelné (i ve stíhacím boji), pak ty, které se daly použít spíše proti bombardérům a nakonec zbraně použitelné jen proti pozemním cílům. Dle mého názoru existovaly jen tři velkorážné letecké kanony, které bylo možné rozumně použít ve stíhacím boji - 23 mm VJa-23, 3 cm MK 108 a s velkým přimhouřením oka i MK 103. Velkorážné zbraně na Airacobrách či Jacích-9 měly v nějakém tom alespoň trochu manévrovém boji dost zhoršenou pozici ať už kvůli zpětným rázům při střelbě v dávce, nebo kvůli mizerné kadenci. Ale na bombardéry naopak celkem slušné zbraně (byť díky relativně slabší munici ne až tak účinné, jako ty německé).
Aaron Goldstein píše: Teoreticky bylo možné vypálit jednuvteřinovou dávku o hmotnosti 5,53 kg
To zase až tak neuvěřitelné není :). Fw 190 s MK 108 dokázal za vteřinu vypálit dávku okolo 9 kg. Me 262 přes 12 kg (jestli od oka dobře počítám). Hlavně jde o explozivní, nebo lépe destruktivní, schopnosti munice a o její četnost. Výborné jsou TYHLE stránky.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Mirek58 »

Od Spadu 1917 k aut. kanonům konce WW II docela přerostlá šajtle , nemyslíte?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od kacermiroslav »

Hansi...máš samozřejmě pravdu a proto se také vývoj z verze S.XII soustředil na S.XIII, který měl již ve výzbroji dva synchronizované kulomety. Ostatně připravuji o něm článek:-) Jinak u toho kanónu díky tomu, že byl jednoranný mě napadl, jestli se třeba nedala použít kartáčová munice. Neví někdo něco k tomu?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3773
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Hans S. »

Musel jsem si na Wiki dohledat, co vlastně přesně je ta kartáčová munice :). No...paradoxně mi to přijde jako vcelku zajímavý nápad. V Dobách rychlých celokovových letadel a větších vzdáleností při střelbě už ne, ale v téhle době by to ještě mohlo být zajímavé. Na druhou stranu když se trefil explozivní granát, byla to tutovka.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Mirek58 »

Při ráži 37mm je kartáčový náboj bezpředmětný.
Obsahuje totiž málo kulí, na to aby dokázal zahltit potřebný prostor.
Letoun střílející tímto nábojem se musel přiblížit na takových 100 m a v této vzdálenosti zase exceloval kulomet ( počet výstřelů, rychlost letících střel )
Tedy jediné schůdné řešení - tříštivý granát.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Spread
svobodník
svobodník
Příspěvky: 38
Registrován: 5/1/2011, 15:55
Bydliště: Praha

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Spread »

Hans S. píše:Já jsem k téhle koncepci zvláště v dřevních dobách více než skeptický. Pokud by to bylo vážně dobré, tak by se to určitě rozšířilo...jenže ono to bylo dobré tak možná na bombardér, který neuhýbá, nebo na vzducholoď. V každém leteckém souboji bylo takovéhle letadlo těžce znevýhodněné. Když podobná koncepce znovu přišla do módy za druhé světové války, tak musely být těžce vyzbrojené stíhačky poměrně intenzivně bráněné klasickými stíhačkami. Resp. ty klasické měly navázat kontakt s nepřítelem a těžce vyzbrojené se utkat s bombardéry. Paradoxně to za druhé světové války vycházelo celkem dobře.

Nicméně i tohle je velmi důležitá součást letecké historie, na jednu stranu moderní koncepce s kanonem v motorovém prostoru, na druhé straně jasná ukázka toho, že technika ještě ne v úplně každém směru dosáhla kýženého stavu :).

Kačermírovi díky za článek :)

PS: jen to s tím reduktorem jsem nějak nepochopil. Resp. nechápu, jak reduktor souvisel se zvýšením výkonu motoru.
Jde o to, že vrtule se nemůže točit neomezeně vysokými otáčkami. Na špičce vrtulového listu by nemělo docházet k překročení rychlosti zvuku. A pokud máš vrtuli napevno spojenou s motorem, tak máš maximální průměr vrtule jasně daný maximálníma otáčkama. S reduktorem se ti vrtule otáčí pomaleji a tudíž si můžes dovolit větší průměr a dosáhnout lepší účinnosti. I z konstrukčního hlediska je to jednodušší. Dřevo je i dneska na vrtule úžasný materiál a čím nižší maximální otáčky máš, tím líp se všechno dimenzuje. Odstředivá síle ti roste s poloměrem lineárně, ale s otáčkama se čtvercem. Takže si můžes dovolit list štíhlejší a samotné uložení i méně masivní. U stavitelných vrtulí, buď na zemi nebo za letu, ti pak lépe vychází namáhání hlavy a to už vůbec vůbec nemluvím o dimenzování přestavovacího mechanismu :-). Totéž se dá aplikovat i na duralové nebo kompozitní listy. Obecně je lepší mít vrtuli o větším průměru na nižších otáčkách, proto ten reduktor.
Obrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3773
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Hans S. »

To vím :). I to, že je optimální mít co největší vrtuli, jejíž konce se budou pohybovat bezpečně podzvukově, resp. i mimo transsonické oblasti.

Jenže vrtule tohohle letadélka byla i bez reduktoru s OBROVSKOU rezervou podzvuková (2500 mm). Ten motor by musel točit 2500 otáček při 250 km/h, aby to šlo do nadzvuku (jestli jsem se ovšem nepřepočítal, což by bylo dost dobře možné). Jenže motor dosahoval maximálního výkonu (v závislosti na verzi) při 1600 - 2000 otáčkách. Tohle není druhá světová, kde vrtule (samozřejmě přes reduktor) na Fw 190 šla při plných otáčkách (2700) do nadzvuku už někde mezi provozními 700 a 750 km/h. Z tohohle důvodu mi zmínka o reduktoru v kombinaci s výkonem u SPADu přijde nelogická. Navíc když se pro různé subvarianty stejného motoru používaly reduktory s poměry 1,333, 1,5, 1,686 a 1,708.....(?).Nevím ale, jestli i jiné vrtule.

Takže jsem si celkem jistý, že to nebylo kvůli hrozícímu nadzvuku. Dost možná to bylo kvůli dimenzování vrtule, resp. uložení. Ale nedával bych do souvislosti s výkonem motoru, resp. neřekl bych, že letadlo dostalo reduktor, aby byl zvýšen výkon motoru. Leda snad že by motor neměl dostatečnou sílu k tomu, aby se bez reduktoru na vyšší otáčky (výkony) vůbec dostal (přeci jen výkon nebyl kdovíjaký a jednalo se o nestavitelný klacek).
Naposledy upravil(a) Hans S. dne 24/9/2014, 00:36, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od kopapaka »

Hádám, že ten reduktor je tam hlavně pro sladění optimálních otáček vrtule a motoru. Pokud vím, tak právě tohle sladění byla docela věda - tedy právě bez reduktoru.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3773
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Hans S. »

Jop, to si taky myslím.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4504
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: SPAD S.XII Ca.1 (1917)

Příspěvek od Alfik »

Přesně tak, pánové. Šlo jen o to, že bylo zapotřebí dosáhnout stavu, kdy bude mít vrtule vhodný úhel náběhu pro určenou rychlost.
Vrtule se totiž začaly dělat sériově, a jejich úhly stoupání a nastavení odpovídaly motorům rotačním, s nižšími otáčkami.
No a tyto vrtule nevyhovovaly pro tento motor - tedy bez úpravy otáček.
Takže se zabily hned tři mouchy jednou ranou: motor mohl běžet v pro něj nejvýhodnějších otáčkách, vrtule mohla mít ideální nastavení a tím maximální účinnost, a letadlo mohlo mít tím pádem vyšší rychlosti - hor. i vert., no a jako třešinka bylo tímto řešením také dosaženo uvolnění místa pro zbraň.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Letectvo Francie“