- jak se projevovala vliv betonové lobby na progresivní části vojska, jejichž pokrok je v následujících letech neoddiskutovatelný - mechanizace*, tanky**, letectvo***, výsadkové vojsko****
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Pokud jde o mechanizaci, tak se bavíme o poměrně komplexním tématu se širokým záběrem. Tedy po částech a jen stručně:- u dělostřelectva, míněno-ve smyslu motorová trakce dělostřelectva, zhruba vzájemně porovnatelné. A.RČS (Armáda Republiky Československé) pak měla o něco lepší zajištění manipulace „kusy“ v bojovém postavení. Wehrmacht zas o něco lepší polopásové tahače, ale v zásadě jen ve smyslu okamžitého výklonu na tunu v tahu.
- ač se to nezdá, tak u obrněné techniky na tom Němci byli výrazně hůře.
- u pěchoty byla lepší situace na německé straně pokud jde o stálé útvary. Ty měla A.RČS v podstatě pouze jen jako složku svých RD. Naopak pohotovostně byla v lepší situaci A.RČS, která takto mohla motorizovat svými autoparky prakticky až 2 PD.
- zásobování bylo u Němců celkově horší (předně pokud jde o množství zásob a jejich přibližování k jednotkám), ale motorových vozidel zde měli více.
- ženijní služba=výrazně lepší situace (konečně-dle očekávání) u A.RČS.
**Československo mělo lepší tanky a mělo jich více. RD byly +/- dobře strukturovány (byť ne bez vad) a vycvičeny.
***Podstatně menší rozdíly, než bývá zvykem uvádět. Strategická pozice Lw byla lepší a měla více strojů. Naopak vycvičenost pilotů Lw byla horší, Lw měla kritický nedostatek náhr.dílů, nedostatek munice, PHM, maziv … Zároveň nesmíte předpokládat, že by obloze dominovaly stroje Bf-109D s motory DB-600. Žádný takový letoun Lw ve výzbroji neměla.
****Roku 1938 nebyl Brandenburg ještě plně funkční a zřejmě neměl být nasazen proti RČS (nezaměňovat špionážní aktivity s nasazením Brandenburgu). Jeho úlohu měly, proti nám, plnit SA a Freikorps, což se ukázalo jako iluzorní. K německým silám speciálního nasazení (v této době ještě nezaměňovat s pojmem „speciálního určení“) můžeme roku 1938 řadit 7.výsadkovou a 1.a 2.horskou divizi (3.horskou ještě ani náhodou). Při tom 7.výsadková měla být nasazena fatálně špatně a i o místě určení 1.a 2.horské jsou jisté pochybnosti.
K jednotkám speciálního nasazení můžeme v A.RČS, bez jakýchkoliv problémů, rovněž (jako u Němců) řadit „horáky“ a pak „hraničáře“. Je dobré si zároveň uvědomit, že v čase mobilizace byly hraničářské pluky zesíleny, některé prakticky až na úroveň divize. V čase vrcholící krize se v roli speciálního nasazení rovněž velmi osvědčily jednotky SOS-a budiž dodáno, že velkou část jejich úspěchů zapříčinila rozsáhlá podpora místního sudetoněmeckého obyvatelstva.
***
Nejfatálnější problém RČS byla velmi slabá podpora A.RČS od politiků. Mnohé z toho, co jsme zvyklí vnímat jako politickou podporu bylo často jen natřásáním se před objektivy za účelem získání hlasů voličů. Nakonec se ukázalo, že neexistuje relevantní politická síla, která by pro obranu státu byla ochotna jít do hrdel a statků.To souviselo i s „betonovou lobby“. Výstavba pevností měla značnou politickou podporu, protože to=zakázky pro „spřátelené“ stavební firmy a práce pro (i velmi nekvalifikované) nezaměstnané. Na politické scéně meziválečné RČS levice převažovala, ač se to rovněž moc neví. Moderní zbraňové systémy až takovou podporu neměly, zřejmě proto, že znamenají práci pro kvalifikované dělníky a ti levici nevolí (ale mohu se mýlit).
Nakonec se A.RČS podařilo prosadit důraz na budování lehkých opevnění (dále jen LO), s tím, že postupem času šly velké pevnosti nakonec prakticky k ledu. Bylo to +/- rozumné, protože LO se na bojištích 2.sv.v.celkem osvědčila. Zároveň bylo prosazeno, že ve vojenských výdajích státu na tom budou „beton“ a „moderní zbraně“ zhruba nastejno. Jenže je fakt, že většinu stáních rozpočtových výdajů na zbrojení pohlcoval právě „beton“. Je málo známo, že jen menšina výdajů na armádu šla v Československu ze státního rozpočtu. Většinu kryly jiné zdroje, jako např.dluhopisový program.