Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

vše co přesahuje rámec výše uvedených témat
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Jarl, dodávky od jiných zemí se mi nepodařilo věrohodně dohledat. Ale třeba časem. A to si vem že v letech 1936 až 1938 bylo objednáno bolivijskými představiteli dalších 20 000 pušek a 500 kulometů a to přímo pro Bolívii. Kdyby nedošla k válce v Evropě, nakonec by celá Jižní Amerika používala naše zbraně.

A ještě dalších, možná až 40 000 pušek a 1 700 kulometů objednali další Bolivijci. Následně se zjistilo, že takto pod cizí vlajkou měly být koupeny zbraně pro některou ze stran občanské války ve Španělsku.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Jarle, něco tu mám. Asi před osmi či devíti lety jsem se touto válkou docela zabýval a mám těch různých informací takový menší šanon. Bohužel, tehdy jsem ještě nenavštěvoval Palbu a tak jsem si nezaznamenával zdroje. Jde ale většinou o stránky jihoamerické, tedy ve španělském jazyce a pár stránek v angličtině. To, co jsem z toho pochytil je asi toto (samozřejmě československé dodávky tu nebudu uvádět) :

Paraguay
-Z Argentiny dodáno po první světové válce 4000 ks pušek Mauser M1891 Modelo Argentino v ráži 7,65mm.
-Ze Španělska od Fabrica de Armas-Ovideo dodáno 2 500 ks pušek Mauser Modelo 07 ráže 7,65mm
-Z Dánska dodány lehké kulomety Madsen M1924 ráže 7,92mm v počtu 167 ks
-Z Dánska dodány lehké kulomety Madsen Modelo 1925 v ráži 7,65mm (?? ks)
- USA dodány ve 20. letech kulomety Colt-Browning M1919 ráže 7,62mm v počtu 70 ks
-Z Velké Británie dodány lehké kulomety Vickers-Berthier Mk.1 ráže 7,65mm (dodáno asi 50 ks)
-Z Francie dodáno 8 ks polních houfnic Schneider Mod. 1927 ráže 105 mm
-Z Francie dodáno 24 ks polních kanónů Schneider ráže 75mm
-Z Francie dodáno (asi 16 ?) hordkých kanónů Schneider Mod.1927
-Z USA dodány těžké kulomety Colt-Browning M1917 v počtu (?? ks)
-Z USA dodány těžké kulomety Colt-Browning M1928 v počtu (?? ks)
-Z Itálie dodány lehké kulomety Villar-Perosa Mod.15SMG v ráži 9mm v počtu několika desítek ks
-Z Belgie dodáno na 7000 ks karabin Fabrique Nationale Mod.1924 v ráži 7,65mm
-Ze Španělska dodáno od Fabrica de Armas-Ovideo 11 800 ks pušek Mauser Modelo 1927 v ráži 7,65mm
-Z Německa bylo dodáno asi 40 ks samopalů Bergmann/Schmeisser MP-28/II ráže 9mm
-Z Německa dodáno ještě před 1. světovou válkou od Deutsche Waffen und Munitionfabriken na 40 těžkých kulometů Maxim-Nordenfeld MG08 ráže 7,92mm.
-Z Chile bylo dodáno 15 000 ks pušek Mauser Chileno Modelo 1895 ráže 7mm, které vyrobila pro Chile německá zbrojovka Ludwig Loewe&Co.
-Z Francie dodáno 24 ks minometů Brandt Mod.27 ráže 81mm
-Z německa dodáno asi 5000 ks pušek Mauser Model 98 o Mauser-Werke oberndorf GmbH. v ráži 7,65mm

Bolívie
-Ve výzbroji bolívijské armády byly po 1. světové válce ve výzbroji pušky Mauser Modelo 1893 ráže 7mm od německé zbrojovky Ludwig Loewe&Co. tzv. Mauser Espaňol.
-Ze Švýcarska dodáno několik ks protitankových pušek Oerlikon SSG32 ráže 20mm
-Z Velké Británie dodány těžké kulomety Vickers Mk.1 v ráži 7,65mm v počtu 250 ks
-Z Velké Británie bylo dodáno na 500 ks lehkých kulometů Lewis Mk.I v ráži 7,65mm
-Z USA dodáno od Colt Firearms Manufacturing několik desítek samopalů Thompson M1921 a od Savage Arms rovněž několik desítek samopalů Thompson M1928, obojí v ráži 11,43mm.
-Z Finska dodáno 100 ks samopalů KP/31 Suomi ráže 9mm od zbrojovky Tikkakoski Oy.
-Z Finska dodáno 30 ks samopalů Suomi M26 ráže 7,62mm od zbrojovky Tikkakoski Oy.
-Ze Švýcarska dodáno cca 100 ks samopalů S1-100 Mod 1932 ráže 9mm výrobce Szeyr-Solothurn Waffen AG.
-Z Velké Británie dodáno 18 ks polních kanónů Vickers Mk.MM ráže 75mm
-Z Velké Británie dodáno 30 ks polních kanónů Vickers Mk.E ráže 65mm
-Z Velké Británie dodáno 8 ks polních houfnic Vickers Mk.B ráže 105mm
-Z Velké Británie dodáno 47 horských kanónů Vickers Mk.KK ráže 75mm
-Ze Švýcarska dodáno 16 protiletadlových rychlopalných kanónů Oerlikon FF ráže 20mm od firmy Werkzeug Maschinenfabrik Oerlikon.
-Z Francie dodáno 20 ks minometů Brandt Mod.27 ráže 81mm
-Ze Švýcarska dodáno 20 ks rychlopalných kanónů Semag 20mm Model 1923
-Z Argentiny ještě ve 20. letech dodáno několik tisíc pušek Mauser M1909 Model Argentino
-Z USA od zbrojovky American Armament Corporation dodáno asi 20 minometů ráže 105mm
-Z Velké Británie koupeny od Vickers-Armstrong Ltd. 1 lehký tank Vickers A (kulometný) a 2 lehké tanky Vickers B (kanónový).
-Z Velké Británie koupeny od Vickers-Armstrong Ltd. 2 tančíky Carden lloyd Mark IVb

Vzhledem k vyhlášení embarga na dovoz zbraní oběma znepřáteleným státům ze strany SN je pochopitelné, že objednané dodávky zbraní putovaly na místo určení skrze zprostředkovatele a přes třetí státy. Do Paraguaye to šlo většinou přes Argentinu a do Bolívie přes Chile.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od jarl »

To teda vypadá, že alespoň v dodávkách pušek pro Bolívii jasně dominovalo Československo. Zajímavé.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Ještě něco málo o stavu a ekonomické situaci obou zemí..

Ona Paraguay to neměla vůbec lehké. Nezávislost získali Paraguayci, tedy přesněji tamní kreolové, mestici a indiáni kmene Guarání (dodnes se tam mluví jak španělsky, tak jazykem guaraní) a dalších kmenů v roce 1811 a to kupodivu bez krveprolévání. Tamní španělský guvernér to zabalil bez boje. Jenže od samého začátku své existence měla rozlohou tehdy mnohem větší mladá republika územní spory se svými sousedy, Bolivií, Brazílií a Argentinou. K tomu přibyly ještě neshody v ekonomických otázkách kvůli tomu, že byla a dodnes je Republika Paraguay vnitrozemským státem, což způsobovalo problémy při exportu i importu zboží. Z toho důvodu se až příliš bojovný a ambiciózní prezident-diktátor Francisco Solano López, že si přístup do ústí Río de la Plata vydobude vojensky a zřídí tam paraguayský námořní přístav. Kvůli tomu se pak odehrála v letech 1864-1870 krvavá válka. Nejprve vojensky napadl mnohem silnější a lidnatější Brazílii. Jenže na stranu Brazílie se přibyla Argentina a záhy i Uruguay. Proti této trojkoalici neměla Paraguay šanci. Za pět let bojů po řadě krvavých bitev v nichž si paraguayští vojáci vedli statečně bylo paraguayské obyvatelstvo, hlavně jeho mužská populace, příšerně zdecimováno. Válka skončila prakticky až Solanovou smrtí na bojišti. Odhaduje se, že tehdy přišla Paraguay nejen polovinu svého původního území (cca 140 000 km2), ale i o 60% všeho obyvatelstva a z toho 90% mužské populace. Zbytek země byl až do roku 1876 okupován brazilskými a argentinskými okupačními posádkami. Obyvatelstvo muselo bát doplňováno imigranty z Evropy (Španělé, Italové, Němci, ale i řada jiných). 60 let trvalo, než se země jakž takž zmátořila z toho nejhoršího.

Svým způsobem na tom byla sousední Bolívie ještě hůře, protože ta původně pčístup k Tichému oceánu měla, ale v Pacifické válce proti Chile v letech 1879-83, kdy se dala do spolku s Peru o toto území přišla i s přístavním městem Antofagasta. Navíc v roce 1903 ztratila Bolívie i část Amazonie, kterou zabrala Brazílie (dnešní brazilský stát Acre).
A byla tu ještě jedna věc: Nestálost vlád. Jen pro zajímavost v letech 1900-1954 proběhlo v Bolívii 30 státních převratů, povětšinou vojenských. Bolívi, to bili většinou mestici, v malé míře kreolové, ale jinak hlavně indiáni, ponejvíce Kečuánci. Na Chaco si dělala Bolívie stejně jako Paraguay.

Pokud šlo o Paraguay, ta měla jen velmi malou armádu nepřesahující 2 500 profesionálních vojáků. Ti byli až do začátku první světové války v Evropě cvičeni německými instruktory. Proto i paraguayské uniformy měly německý střih a vojáci nosili na hlavě pickelhaubny. Po první světové válce Němce vystřídali Argentinci. Tehdy tvořilo výzbroj jen na několik stovek starých pušek Remington a Wetterli a také 4000 ks německých pušek Mauser M1891 Modelo Argentino ráže 7,65mm a několik stovek Modelo 1907 téže ráže, německé pistole a pár kusů německých kanónů. Prostě bída. A do toho ještě v Paraguayi proběhla v letech 1922-1923 občanská válka. K té došlo po vzpouře armády proti vládě. Věrnost vládě zachovalo jen slabé říční námořnictvo a malá část armády. 27. května 1922 provedla armáda v hlavním městě Asunciónu puč. Pučistů na odpor se však postavila policie, námořníci a milice dobrovolníků, Prezident Eusebio Ayala nařídil proti pučistům, vedeným ministrem války a námořnictva Coronelu Adolfu Chirifemu mobilizaci v hlavním městě a přilehlých okresech. 9. června t.r. se pučistická armáda střetla s provládními silami, kterým velel Coronel manlio Schenoni Lugo. Pučisté odpor vládních sil nezlomili , Asunción neovládli a tak se na rozkaz nyní již ex-ministra války stáhli z města. Teprve po roce vyplněném drobnějšími střety a šarvátkami mezi oběma stranami se Chirife znovu pokusil o ofenzivu na hlavní město., ale byl opět odražen. Pučisté se proto usadili v Kai Bridge a odtud pronikali do východních částí země. Prezident Eusebio Ayala byl pod tlakem událostí nucen 7. dubna 1923 rezignovat a byl nahrazen dočasným prezidentem Dr.Eligiem Ayalou (shoda příjmení). Krátce na to zemřel vůdce pučistů coronel Chirife. Nahradil jej Coronelem Pedrem Mendozou, který se znovu pokusil dobýt hlavní město několika útoky. Po tvrdých bojích a houževnatém odporu vládních sil povstalci 10. července 1923 zrušili obklíčení Asunciónu.
Během občanské války obě strany už používali letadla k průzkumu a bombardování. Porážka profesionální partikularistické armády armádou miliční vedla k absolutní rekonstrukci paraguayských ozbrojených sil. Paraguayská vláda mohla začít i s politickou obnovou země a ozbrojené síly transformovat jako součást paraguayského politického zřízení jímž byl paraguayský demokratický radikalismus.

V roce 1924 činil stav národních ozbrojených sil Paraguaye, tedy po občanské válce 2 381 mužů všech zbraní a služeb a 130 důstojníků. K dispozici ve výzbroji bylo 4 101 pušek Remington, Wetterli a Mauser Mod.1891 Argentino, z nichž ale jen 2 485 bylo v perfektním stavu, 26 kulometů, 18 děl ale z nich jen 4 byly bojeschopné a to Krupp ráže 75mm a dále 7 ks rychlopalných kanónů Browning 37mm Pom-Pom.
Námořnictvo na řece Paraguay mělo 3 kolesové parníky a 15 děl.
Vrchním velitelem byl generální inspektor brané moci. Tím byl Coronel Manuel Rojas.
Území Paraguaye se dělilo na 3 vojenské zóny.
Armáda byla vskutku archaická a její předpisy se hodily pro 1. světovou válku, jako by na světě nenastaly změny v taktice a logistice. Předpisy pro výcvik byly ještě německé z roku 1909. Šlo o pruskou příručku přeloženou do španělštiny. Vázla kartografie a protože vyjma 4 důstojníků ostatní v Chacu nikdy nebyli, bylo vlastně pro ně Chaco velkou neznámou. mnozí se nedostali dál než 20 až 30 km na západ za řeku Paraguay.

Z říčního přístavního města Puerto Casado vedla úzkokolejná železnice směrem do Chaca. Ta byla soukromá a nechala ji vybudovat firma jednoho bohatého paraguayského latifundisty a obchodníka Carlose Casada (po něm se jmenovalo i přístavní městečko). Jeho společnost totiž od paraguayské vlády v roce 1886 koupila v Chacu 5 625 000 ha půdy. Železnice byla dlouhá 145 km a vedla až k osadám obývaným německými a ruskými osadníky z řad náboženské sekty mennonitů. To jsou ti protestanté, kteří žijí stále jako v 19. století, tedy bez elektřiny, aut a dalších technických vymožeností. Ti tam přišli jak z carského Ruska, tak z Kanady. Pozemky dostali gratis a měli jediný úkol, žít tam, přežít horko, hady, pavouky a jinou havěť a zúrodnit to tam. Železnice sloužila k dopravě vytěženého dřeva stromů quebracho z nichž se získává látka tanin, tříslovina určená pro kožedělný průmysl vyčinění kůží a pro farmaceutický průmysl. Ten z taninu dělal léky proti střevním parazitům, hemoroidům a zastavování krvácení.

Paraguay ale byla víceméně dobytkářským státem jehož hlavní exportní komoditou byl živý skot a později i zamražené hovězí maso jakož i hovězí kůže. Tedy příliv valut nic moc.

Bolívie zase měla suroviny. Po stříbrné éře, kdy se vyčerpalo stříbro jej nahradil cín. Dokud bylo stříbra dost, cín se od stříbra amalgací odděloval a jako odpad vyhazoval. Jeho cena ale ve světě začala růst a tak když došlo stříbro začal se těžit právě cín. Legenda říká, že chudý a vyhladovělý Simon Patiňo hledal zbytky stříbra a po dynamitovém výbuchu nalezl čistý cín. To bylo v roce 1900. Když za několik desetiletí zemřel, byl jedním z nejbohatších mužů planety - cínovým králem. Cínové doly v Bolívii vlastnily jen 4 bolívijské rodiny jimž se říkalo Rosca. Ty ale většinou žily v Evropě. Z Evropy řídili bolívijskou politiku, organizovali puče, svrhávali a dosazovali prezidenty a diktovali i bolivijskou daňovou politikou.
Na 70% příjmů Bolívie z exportu tvořil vývoz cínu a olova, jejichž hlavní naleziště byla v Potosí. Tyto doly byly v držení dvou vlastníků - bolívijského kapitalisty Simona Patiňa a americké National Lead Company. Tyto dva subjekty kontrolovaly 80% veškeré těžby cínu a olova. Zbývajících 20% a také 95% měděné, stříbrné, zinkové a antimonové rudy vlastnila americká finanční Guggenheim Company.
Od roku 1922 začala klesat poptávka po cínu, těžba začala stagnovat a ceny cínu klesaly. Tato stagnace přetrvala až do roku 1926. Pak vojenská diktatura prezidenta-generála Hernána Silese Reyese vyjednala u amerických bank J.P.Morgan, Chandler a investiční společnosti Equitable Trust and Spencer Trask Company půjčku ve výši 14 miliónů US dolarů., ovšem pod podmínkou reformy bolívijských státních financí. Bolívijské vládě byl zároveň vnucen Američan prof. Edwin Kemmerer, který vypracoval plán nutných úspor a investic. jenže ceny cínu začaly opět jít dolů po té, co Holanďané nalezli velká naleziště cínu na Sumatře a Britové v Malajsku. Nová hospodářská krize v roce 1930 pak srazila ceny cínu a výnosy bolívijské státní pokladny šly také dolů a nestačily ani na splátky úroků z půjček. V zemi rostla nezaměstnanost a drahota a tak hrozila levicová revoluce. tu zažehnal další vojenský převrat v roce 1931 a nastolení vlády vojenské junty v čele s generálem Carlosem Blancem Galindem. Ten do svého kabinetu přijal poradce od Standard Oil Company, Guggenheim Company a National Lead Company. Mezi Bolívií a těžebními společnostmi bylo dosaženo dohody o bolívijském nároku na 38% podíl z příjmů z těžby cínu a dalších surovin, jenže v tomto roce byl i tak příjem do státní kasy nižší než třeba v roce 1929 a Bolívie nebyla schopna vyplácet dluhopisy. Proto J.P.Morgan, Chandler a Equitable Trust and Spencer Trask Co. poskytly juntě další půjčku s 8% úrokem se splatností do roku 1947 ve výši 33 miliónů US dolarů. Ovšem z této půjčky musely být umořeny předchozí dluhy z let 1922 a 1926. Část padla na provize a administrativu a zbytek na výstavbu silnic a železnice o Chaca.

Tolik k ekonomické situaci obou zemí před Válkou o Chaco.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Ještě k té ekonomice v Bolívii...
Těžba nerostných surovin byla a tradičně základem bolivijské ekonomiky. Země je totiž potenciálně velmi bohatá na ropu a zemní plyn, zlato, stříbro, platinu, wolfram, mangan, antimon, draslík, měď, zinek, olovo, cín, síru, borax, lithium a polodrahokamy. Přestože bolivijské území skýtalo rozsáhlé těžební možnosti, byla těžební aktivita málo rozvinutá.
Jenomže Bolívie byla po celou svou historii snad tím nejsmutnějším jihoamerickým státem. Jeho katastrofálně chudí obyvatelé, většinou indiáni, žili jako zvířata bez přístupu k jakýmkoli službám, zatímco úzká elita si budovala paláce za příjmy z těžby stříbra, cínu a zinku. Procentuálně tvoří Indiáni v Bolívii asi 55% obyvatelstva (30% Kečuové, 25% Aymarové), mesticů je 30% a bělochů pouze 15% .
Pokud jde o tu bolívijskou ropu...
Ropná éra začala díky úsilí vizionářského podnikatele Luise Lavadenze, který dal v roce 1913 zřídit první ropný vrt a získal od státu koncesi na průzkum a těžbu ropy na pozemcích o rozloze jednoho
1 000 000 ha. Těžení ropy ale bylo až do 90. let XX. století dlouho dosti skromné oproti zmíněné těžbě stříbra, cínu a zinku. Už také vzhledem ke značným nákladům a kapitálu nutného k tomuto úkolu Lavadenz proto prodal svou koncesi a své zájmy společnosti z New Yorku, Richmond Levering Company a od ní v roce 1920 odkoupila koncese i těžební zájmy v oblasti Rockefelerova Standard Oil Company. V roce 1924 tato velká severoamerická ropná těžební společnost objevila pole Bermejo a v roce 1926 Sanandita a do roku 1931 postavila v Camiri ropnou rafinérii. Těžba ropy byla tedy 100% v amerických rukách a zisk z toho nebyl pro bolívijskou státní pokladnu nijak velký. Navíc těžba bolívijské ropy ani zdaleka nedosahovala těžebních výsledků ve Venezuele či v Mexiku.
Jak vidíte, Bolívii byla prakticky zcela v rukou severoamerického kapitálu.
Paraguay, protože surovinovými zdroji příliš neoplývala, zůstala stranou zájmu amerických podnikatelů a finančníků. Byla to celkem zemědělská země, která mohla nabízet jen sojové boby a sojový olej, kukuřici, obilí, hovězí maso na živo a snad čaj maté. To bylo dost málo.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Zemakt »

Tak jsem si udělal chvíli času abych to projel celé najednou a ono toho času mělo být skoro víc :up: . Druhá kapitola a nejen ona luxus.
Až na místě se ukázalo, že díky špatným informacím, do našich pušek nejde zasunout bolivijský zásobník, a bylo nutno poslat techniky s malou dílnou, aby se vše uvedlo do řádného stavu. Rozdíl byl 2 milimetry v délce.
Tak mne napadá jestli v tomto případě nešlo spíše o nemožnost zasunout nábojový pásek. Vz. 24 nemá zásobník ale nábojovou schránku. A k té precizi, jestli nešlo o nějakou úpravu mušky či hledí, která jsou u čs armádní pušky dost titěrná a někomu to dělá problém. To by musel říct nejlépe nějaký vlastník bolivijského modelu.

Jinak jak jsem pochopil ZH 29 byla oběma zemím pouze nabízena, k nějaké menší dodávce nedošlo, že?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Zemakt »

Jinak jak jsem pochopil ZH 29 byla oběma zemím pouze nabízena, k nějaké menší dodávce nedošlo, že?
Tak jsem trochu pohledal, a ohledně dodávek ZH 29 do Číny a účasti na soutěži v USA, což je vcelku notoricky známé, došlo k předvádění zbraně v Ekvádoru, Lotyšsku, Litvě, Bolívii, Íránu, Siamu a Řecku. Kromě pár sérií co putovaly do Číny, došlo snad i na Habeš a Litvu?!
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Zemakt - bohužel v tom nemám úplně jasno. Zkoušel jsem požádat o nějakou informaci samotnou Zbrojovku, ale bohužel díky tomu, že je v tom stavu jakém je nebyli se mnou ochotni nic řešit. takže se na to ještě podívám ale myslím si že o moc více než jsi našel Ty nezískám. Jsem moc rád, že se TI líbí ta druhá část, myslím si , že to patří mezi to nejlepší co jsem kdy napsal.

Víš to byla radost to procházet, skládat a vidět že naši lidé v dané době byli respektováni většinou světa. I ta mise v Bolívii, to je politický majstrštyk, a její působení je v Bolívii dodnes vnímáno jako malý zázrak. Prostě jak říkám - nejsme jen tak někdo.

No a studuji tu Petržalku a jsem nadšen. Jak s tím skončím, třeba něco málo doplním.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „OSTATNÍ“