9K33 Osa

PL systémy, rakety, PL kanony....

Moderátor: Julesak

Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

9K33 Osa

Příspěvek od redboy »

9K33 Osa
Obrázek

Hned od počátku vývoje prvních raketových protiletadlových systémů, postupně zařazovaných do výzbroje pozemních vojsk, bylo jasné, že problémem budou nízkoletící taktické letouny. Protiletadlové dělostřelectvo bylo proti rychlým proudovým strojům neúčinné a budoucí vývoj dal zapravdu předpokladu, že prostředky dlouhého a středního dosahu, které cíle postřelují na výškách, kde jsou relativně snadným cílem, přitlačí frontové letectvo k zemi. Prostředky jako 2K11 Krug ale i 2K12 Kub tvořily přesně tuto skupinu a celá koncepce PVO PV od počátku vývoje předpokládala nasazení prostředků širokého spektra, zajišťující PVO do velké hloubky a v širokém rozsahu cílů.
Z mnoha lokálních konfliktů vidíme, jak lze prostředky středního dosahu, z principu doby neschopnými postřelovat nízkoletící cíle podlétnout a jejich postavení zasáhnout. Tento vývoj musel nastat a také nastal.Už ze samotné koncepce frontového letectva, která prostě ničí pozemní techniku na zemi, je přízemní let nutný. Proto byl požadován prostředek o blízkém dosahu, který bude postřelovat cíle za jakýchkoli povětrnostní situace, ve dne i v noci. Dalším požadavkem byla mobilita. Jestliže 2K11 Krug byl systém plně mobilní, byl vždy závislý na několika vozidlech, které nebyly v systému zálohovány. Právě mobilita a minimální doby reakce a rozvinutí byly tím nutnější, čím byl systém v menší hloubce obrany. Teď byl požadován systém který bude určen k ochraně bojových svazků v jakýchkoli meteorologických podmínkách a v noci

Usnesením Sovětu ministrů SSSR z 27.října 1960 bylo dáno zadání k vývoji takového systému. Byl určen k postřelování nízkoletících cílů na výškách 50-100m do 5000m a na vzdálenostech 0,8-1km do vzdálenosti 8-10km. Už v zadání byl požadavek na systém zcela autonomní. To znamená, aby byly všechny prostředky na jednom vozidle tzn. Jak vyhledávací radar, tak naváděcí prostředky, tak ŘS. Hmotnost ŘS neměla přesahovat 60-65kg. Systém měl být transportovatelný letecky. Opět to bylo zadání, které bylo řekněme neskromné. Vývoj v oblasti technologií a materiálů šel dopředu velmi rychle, ale tohle byl tedy úkol. Připomeňme si, že v této době byl na prvních střeleckých zkouškách systém Kub. Na zkouškách které probíhaly v této době katastrofálně a vyvrcholily odchodem generálního konstruktéra. Složitost tohoto nového systému si s ním vůbec nezadala.
Už jste si možná všimli, že prakticky všechny popisované protiletadlové systémy byly vyvíjeny na základě vývoje podobného systému v USA. Ne vždy to byl důvod zásadní, ale platil téměř vždy. V Sovětském svazu panovala velká obava z převahy strategického letectva USA, takže systémy PVOS šli vlastní cestou, ale u PVO PV měla většina systémů svůj, většinou mladší, protějšek. Tady byl jedním z důvodů vývoj systému MIM-46 Mauler. Jeho vývoj byl zahájen koncem padesátých let. Měl také používat všechny prostředky na jednom vozidle, v tomhle případě jím byl podvozek OT M-113.

Vývojem systému jako celku byl pověřen NII-20 Národního výboru pro obranou techniku (GKOT), (o něm jsem se zmínil v popisu systému 2K11 Krug) a generálním konstruktérem se stal Michail M. Kosičkin. Ten byl zodpovědný za vývoj systému, ale ŘS pro něj vznikala v KB Moskevského závodu č.82, Tušinský strojírenský závod. Byl to závod který jako první v Sovětském svazu vyráběl protiletadlové ŘS. Byly to Lavočkinovy ŘS V-300 systému S-25 (pokud se nemýlím, ŘS pro tento systém vyráběl pouze tento závod). Hlavním konstruktérem KB-82 byl Alexandr Vasilevič Potopalov. O tomto zajímavém člověku jsme si řekli v souvislosti se zkouškami systému S-125, takže teď alespoň jeho fotografii:

Alexandr Vasilevič Potopalov
Потопалов Александр Васильевич

Obrázek

Stejně jako v případě systému Kub byl vývoj odpalovacího zařízení a vozidla svěřen SKB-203 ve Sverdlovsku pod vedením A.I.Jaskina. Brzy bylo jasné, že původně plánovaný podvozek na bázi nákladního automobilu ZIL-153 bude zdaleka nedostačovat a stejně dopadl podvozek OT BTR-60P.

Naváděcí systém raket byl problémem. Původně byl uvažován systém stejný jako u 2K12 Kub, ale nebylo v možnostech součastné techniky, dostat objemné a těžké bloky naváděcího systému do rakety o tak malých rozměrech. Směr vývoje se tak soustředil na dobře zvládnutý povelový systém a uvažovalo se o kombinaci s pasivním IČ systémem.

V roce 1962 se systém ještě nedostal z rýsovacích prken, nebyl, především díky výkonu motoru na TPH schopen dosáhnout maximální dálkový i výškový dosah dle zadání. Výrazně také rostla hmotnost. Použít jako podvozek BTR jehož nosnost byla 3,5t zcela nedostačovala a k minimálním potřebným 4,3t mnoho chybělo. Uvažovaný podvozek MMZ-560 zase zvyšoval hmotnost komplexu na vysokých 19t.
To nebyly ale jediné problémy. Při hmotnosti bojové části 9,5kg se minimální hmotnost rakety hned na počátku dostala na 70kg, což bylo více než bylo zdrávo.
V roce 1962 mělo být dodáno 67 palubních aparatur a radiolokátor nebyl ještě ani hotov. Hmotnost vozidla přesáhovala už o 350kg nosnost letounu An-12.
Termíny se hroutily i u motoru rakety. Na výsledku tohoto problému závisela jak hmotnost rakety, tak výkonnost systému a dosah. Byl tedy možná důležitější, než ostatní. Už jsme se bavili o této době jako o době ne zrovna zvládnuté technologii motorů na TPH v Sovětském svazu. Byl uvažován motor s jádrem vyrobeným postupným lisováním, tím by došlo k postupné změně tahu motoru v průběhu letu podle požadované charakteristiky. Pro počátek letu by dosáhl vysokého impulsu, a pro let pak trvalý výkon po celou dobu letu. Při hmotnosti jádra motoru 31,3kg ale dosahoval impuls o 17kg.s/kg menší, než byl požadovaný. KB č. 82 se pustilo do samostatného vývoje a potřebný impuls byl dosažen odlévaným jádrem o hmotnosti 36kg. Ukazovalo se, že optimistický přístup KB k ŘS a předpokládaná hmotnost 65kg byly falešné. Nejlehčí letecká PLŘS Sovětského svazu s podobným naváděcím systémem měla hmotnost 83kg a to proti pozemnímu systému nepožaduje takový výkonový impulz.
I když nebyl hotový podvozek a vůbec bylo dost nedodělků, první pokusné odpálení raket začaly v roce 1964, jenže místo plánovaných 118 startů, proběhly čtyři. Vývoj komplexu začala zkoumat komise vlády.

Na základě doporučení této komise vyšlo nové zadání, vlastně to byl stejně důležitý okamžik ve vzniku systému jako to původní z roku 1960. Výnos o něm ÚV a SM SSSR vydal 7.září 1964. Toto upravené zadání mluvilo o raketě o hmotnosti 110-115kg, což už byla reálnější hodnota. Dosah na cíl o odrazné ploše Migu-19 měl být 8-10km při výšce 50-100 do výšky 5000m a rychlosti 500m/s. Při podzvukové rychlosti se dosah zvýšil na 10-13km a výška na 6000-7000m.
M. M. Kosičkin byl odvolán a hlavním konstruktérem systému se stal P.M. Cudakov, Kosiškinův nadřízený, ředitel NNI-20. Zásadnější, než jen výměna hlavního konstruktéra, byla změna dodavatele rakety systému. Místo KB Moskevského závodu č.82, byl vývoj předán OKB-2 a šéfem vývoje se stal Pjotr Dmitrijevič Grušin. O tomto OKB a lidech v něm jsme si povídali již v několika článcích a de facto tak vznik stejný tým, jaký byl u zrodu systému 2K11 Krug.

Pjotr Dmitrijevič Grušin
Грушин Пётр Дмитриевич

Obrázek

Proč tento tým a v tuto dobu? 26.října 1964 byl přijat do výzbroje Krug a tím pádem byli volní pro jinou práci (jen můj odhad, ale ty termíny nejsou náhoda) a nejen, že se nejednalo o první jejich společnou práci, ale ani poslední, to ale uvidíme u pozdějších systémů.

Byly vydány také nové termíny a to druhý kvartál roku 1965 zahájení závodních zkoušek nové rakety označené jako 9M33 zahájení státních zkoušek systému druhý kvartál roku 1967. V roce 1965 byly zahájeny zkoušky Grušinovy rakety 9M33 a podle plánu v druhém pololetí byl systém předán na státní zkoušky a to na nám známém polygonu v Emby, ale zkoušky byly v červenci 1968 zastaveny. Zkoušky zastavila státní komise vedená T.A.Mikitěnkem a důvod byl poměrně zásadní a to nepnění požadavků zákazníka hned v několika parametrech. Jednak to byla malá efektivnost systému, jednak nedostatečná bezporuchovost, a nedostatečná minimální výška postřelovaných cílů. S podobným vývojem jsme se již při popisu protiletadlových systémů setkali, ale tentokrát to bylo vážnější, neřešilo se zpoždění, ale nedostatečné výsledky a to ve vysoké rozpracovanosti systému. Na druhé straně to katastrofa nebyla a muselo se hold předělávat. Jenže jedna věc byla ještě vážnější než výkony, které jde upravit a systém, který lze dodělat. V určitých pozicích odpalovacího zařízení a antény docházelo ve směru vzad k nemožnosti sledovat přízemní cíle a aby to nebylo vše odpalovací zařízení stínilo radiolokátoru ve značném rozsahu v předním směru. Tohle byly věci, které byly známy už v době projektování systému, jenže si toho nikdo z ministerstva obrany asi nevšiml a teď to vytvořilo značný problém a kritiku.

Byl stanoven opět nový termín předání systému na státní zkoušky, a to II.Q 1970 a znovu se měnil generální konstruktér. Jestliže jsem mluvil o stejném týmu, jako byl u systému Krug, tak tam jedna postava chyběla a tou byl Venjamin Pavloviš Efremov, nový ředitel, v té době již bývalého NNI-20 z kterého mezitím vznikl NIZMI MPL, což byl vědecko výzkumný institut elektromechaniky, přímý předchůdce, respektive jeden z předchůdců, dnešního koncernu Almaz-Antej.

Venjamin Pavloviš Efremov
Ефремов Вениамин Павлович

Obrázek

Aby se vyřešil posledně jmenovaný problém musel být vyřešen jen jedním způsobem. A to změnou podvozku. Ten byl stejně již přetížen a tak bylo rozhodnuto vybrat nový. Pásový transportér MT-LB byl zamítnut a tak byl komisí vlády dán požadavek na vývoj nového podvozku. Tím byl nakonec v Brjanském automobilovém závodě plovoucí třínápravový podvozek 937, později 5937 s agregáty z vozidla ZIL-135LM. Tím vznikl poměrně typický podvozek systému s typovým označením BAZ-5937. Odpalovací zařízení a radiotechnické prostředky tak byly sloučeny do jedné otočné nástavby.

Mezitím dojde k úspěšnému odstranění technických problémů a v průběhu března až června 1970 proběhly na Emberském polygonu úspěšné závodní zkoušky systému a v červenci 1970 byly zahájeny zkoušky státní při kterých státní komisi vedl M.M.Savelev. Ty skončily v únoru 1971 a systém 9K33 Osa byl oficielně schválen do výzbroje Sovětské armády výnosem ÚV KSSS a Sovětem ministrů SSSR dne 4 října 1971 společně s námořní variantou systému. V té době již běžela sériová výroba v Iževském elektromechanickém závodě a systém byl zařazován k jednotkám.

Organizačně byl systém zařazován na úroveň divize. To znamená na úroveň bojových divizí, čili na tu samou úroveň jako systém 2K12 Kub. Ten se dostal především do výzbroje tankových divizí, a 9K33 Osa do výzbroje motostřeleckých divizí. Oba systémy se měli navzájem doplňovat a krýt. V organizaci divize byl protiletadlový raketový pluk. V jeho organizaci pak velitelská baterie s velitelským stanovištěm a systémem automatického velení a přehledovým radiolokátorem P-15, později P-19. Systém mohl přijímat informace jak z nadřazených úrovní, tak z radiolokátorů P-40 systému Kub. Dále bylo v sestavě pluku pět palebných baterií technický oddíl. Ve výzbroji palebné baterie byly čtyři odpalovací zařízení 9A33 každé se čtyřmi ŘS 9M33, velitelské stanoviště PU-12. Systém zajišťovaly nabíjecí a přepravní vozidla 9T217s osmi ŘS a servisní a kontrolní vozidla.

9K33 Osa
Obrázek

Bojové vozidlo jak jsme si řekli bylo na podvozku BAZ-5937, vozidlo bylo vybaveno filtroventolací, bylo plovoucí se slušnou průchodivostí terénem, i když úrovně pásových vozidel pochopitelně nedosahovalo. Bojová hmotnost vozidla byla 17,6t a osádku tvořili 4 muži. Na korbě vozidla Byla otočná věž s radiolokátorem vyhledávání cílů, s radiolokátorem sledování cíle, s anténami navedení ŘS a se čtyřmi ŘS.
Přehledový radiolokátor o impulsním výkonu 250kW pracoval v centimetrovém pásmu s anténou stabilizovanou v horizontální rovině, umožňující provoz za jízdy vozidla. Anténa se otáčela rychlostí 33ot/min. Dokázal zjišťovat cíle na vzdálenost 40km ve výšce 5000m a 27km ve výšce 50m.
Radiolokátor sledování cíle, jehož anténa byla v přední části nástavby pracoval také v centimetrovém rozsahu. S impulsním výkonem 200kW a šířkou tužkového paprsku s úhlem 1 stupeň umožňoval sledování cíle na vzdálenost 23km na výšce 5000m a 14km při 50m. Cíl byl sledován v úhlové přesnosti 0,3dílku a 3m ve vzdálenosti. V případě, že byl systém aktivně, případně pasivně rušen, proti čemuž měl být systém od počátku značně odolný, sledování přebíral optický sledovací systém a nebo radiolokátor vyhledávání cílů, který v tom případě přebíral funkci sledování cíle.
Po bocích antény radiolokátoru byly dvě antény navedení ŘS. Systém mohl navádět dvě ŘS součastně na jeden cíl. Interval mezi odpálením ŘS byl 3,5sekundy. Z důvodu možnosti postřelování nízkoletících cílů, metoda navedení ŘS navedla do vyšší výšky jak cíl na nějž pak ŘS útočila z hora.

Antény radiotechnického vybavení
Obrázek

Vlastní ŘS 3M33 měla systém řízení koncepce kachny s čtyřmi řídícími plochami v přední části trupu. Raketa nebyla stabilizována v podélné ose a stabilizace byla dána řídícími plochami. V zadní části trupu byly čtyři stabilizátory. Ty byly umístněny na volně uloženém ložisku, jakémsi věnci a mohly se volně otáčet vůči podálné ose. Řídící systém byl povelový, kdy informace o poloze cíle a rakety určoval sledovací radiolokátor a na základě jejich informací byla upravována trajektorie letu rakety. V zadní části rakety byla stopovka z důvodu navádění pomocí opticko televizního kanálu.

Řez raketou 9M33:
Obrázek
1.Vysílač radiozapalovače
2.Servopohon řídících ploch
3.Blok napájení
4.Tlaková nádoba vzduchu
5.Přijímač radiozapalovače
6.Řídící aparatura
7.Autopilot
8.Bojová část
9.Jádro raketového motoru
10.Věnec (ložisko) nesoucí stabilizátory


Hmotnost rakety byla 128kg z čehož 15kg připadalo na tříštivou bojovou část. Střední rychlost ŘS byla 500m/s a mohla manévrovat s přetížením 5G. Délka 3158mm, průměr 206mm, rozpětí stabilizátorů 650mm. ŘS vyžadovala kontrolu na diagnostickém pracovišti jednou za rok, jinak před startem nevyžadovala předstartovní přípravu.

Již v okamžiku přijetí systému do výzbroje byl dán pokyn k modernizačnímu programu a termínem ukončení v roce 1974. tento program pod názvem OSA A měl za úkol zvýšení výkonů systému a efektivnosti. Od 7.února 1973 běžel program OSA K s úkolem střelu umístnit v přepravně odpalovacích kontejnerech k zjednodušení manipulace s ní a zvýšení její odolnosti. Zároveň bylo rozhodnuto zvýšit počet ŘS na šest. Původně podle armády (údajně přímo ministra obrany) byl požadavek na 8 ŘS, ale to bylo mimo technické a kapacitní limity podvozku. V říjnu 1973 bylo představeno řešení modernizovaného systému s bojovým vozidlem 9A33BM2 s novou ŘS 9M33M2 umístněnou v kontejneru a s novým OZ s šesti ŘS. Umístnění střely v kontejneru 9Ja225 si vyžádalo instalaci skládacích stabilizátorů ŘS. Systém prodělal státní zkoušky od září 1974 do února 1975 před státní komisí vedenou V.A.Suchckým a v roce 1975 byl přijat do výzbroje pod označením 9K33M2 Osa AK. ŘS měla vyšší dolet, dosahovala střední rychlosti 500m/s a manévrování s přetížením 8G. Servisní interval ŘS se zvedl na 5 let.Byly modernizovány radiotechnické prostředky systému.

ŘS 9M33M2 v kontejneru 9Ja225
Obrázek

Nebyla to ale jediná modernizace. K té další došlo v zápětí. Zadání došlo v listopadu 1975 a cílem bylo snížit spodní hranici na nulu, čili i proti pozemním cílům. Důvodem byl především přízemní, nebo až „pozemní“ let vrtulníků. Při střelbě na cíle na výšce nižší jak 25m byl použit optický kanál navedení a byla změněna trajektorie letu rakety při postřelování takových cílů. Opět byla modernizována radiotechnická výbava, především přehledový radiolokátor. ŘS dostala nový přibližovací zapalovač, bojová část byla upravena na lepší efektivitu a vyšší účinek na cíl. Bojové vozidlo neslo označení 9A33BM3 a ŘS 9M33M3. A.P.Zubenko vedl státní komisi, která dohlížela na zkoušky modernizovaného systému, které probíhaly od září do prosince 1979 a v roce 1980 byl systém 9K33M3 Osa AKM přijat do výzbroje Sovětské armády.

V součastné době nabízí další modernizaci Rusko, Bělorusko a Polsko. V případě Polska se jedná o modernizaci systémů zavedených v armádě Polské republiky. Ve všech případech jde především o výbavu systému moderním radiotechnickými prostředky a zvýšením efektivity. Systém je ve výzbroji dost dlouho, a i když byla do výzbroje jeho náhrada a tou je systém 9K330 Tor, tak rozhodně nevyčerpal svou životnost a ještě nějakou dobu bude ve výzbroji armád.

Export systému byl celkem rozsáhlý a systém se dostal do výzbroje 25 států. Rozšířen byl přesevším ve státech VS a Indie. Je ve výzbroji i Sýrie, kde se poprvé zúčastnil bojových akcí v 80tých letech. Zajímavostí je zařazení systému do výzbroje armády Řecka. Tam se dostal z Německa kde byl vyřazen a stal se tak prvním systémem PVO zakoupený státem NATO (později Řecko koupilo i systém TOR).
Systém se dostal i do výzbroje Československé lidové armády, ale nemám dostatek údajů o počtu a době zavedení. Pravděpodobně byl dodán jedem protiletadlový raketový pluk. Zůstal po dělení republiky ve výzbroji Armády České republiky.

Systém byl v době přijetí do výzbroje prvním systémem, jenž na jednom vozidle jak vyhledávací radiolokátor, tak ŘS spolu s naváděcím systémem. Vývoj PVO PV dal později za pravdu koncepci jeho vývoje. Na začátku článku sem se zmínil o systému MIM-46 Mauler, jak vlastně dopadl? Zkoušky systému započaly koncem roku 1961 ale technické problémy vývoj značně protáhly a některé se staly nepřekonatelné. V listopadu 1965 byl díky ním vývoj téhle verze zrušen. Vývoj ale probíhal dál, v podobě zjednodušené verze. Její osud ale nebyl o nic lepší a jelikož v roce 1969 nebyl systém v dohlednu, armáda objednávku zrušila a ve výzbroji byl pak jednodušší systém MIM-72 Chaparral. Do výzbroje armády USA se podobný, ovšem modernější systém MIM-146 ADATS dostal až koncem 80tých let, ale nakonec ve velmi malém počtu a v roce 1992 byl zrušen i on. Prvním systémem podobné kategorie se tak stal Francouzko Německý Roland I/II jehož vývoj byl zahájen v roce 1961 a do výzbroje se dostal v roce 1974 a 1975.
Systém sice byl určen proti nízkoletícím cílům, ale díky malému výškovému dosahu a poměrně vysokému slepému úhlu směrem nahoru musel spolupracovat se systémem Kub a naopak ten byl díky možnosti podlétnutí doplňován systémem Osa. Oba systémy se staly základem komplexní koncepce PVO PV Rudé armády. Na druhé straně,byl systém velmi odolný proti prostředkům REB a tento požadavek od počátku vývoje se vyplatil.

V kodu NkATO systém nese označení SA-8 Gecko

TTD systému 9K33
Verze…………………………………...........9K33/9K33AK/9K33AKM
Rok zavedení do výzbroje:………..….1971/1975/1980
Maximální výškový dosah:…………........... 5km
Minimální výškový dosah:………………0,05/0,025/0,01km
Max dálkový dosah:……………………......... 9/10/10km
Min dálkový dosah:……………………...........2/1,5/1,5km
Maximální rychlost cíle:……………….....420/500/500m/s
Množství postřelovaných cílů:………......…..1
Max rychlost ŘS…………………………...........500m/s
Hmotnost ŘS…………………………….............128kg

Původní, první sériová varianta 9K33 Osa
Obrázek

ŘS 9M33M3 a její kontejner
Obrázek

9K33M3 OsaAKM v akci
Obrázek

Jiný pohled na bojovou nástavbu a její vybavení
Obrázek

Přepravní a nabíjecí vozidlo 9T217
Obrázek

Díky za pozornost

redboy
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Úroveň tvých technických článků je vysoká. Za sebe Tě za tento systém děkuji.
Zaujala mě doba vývoje a technické problémy s raketami. Dále mě zaujalo, že stejné problémy ( a jakého rázu - rakety, RL či co?) při vývoji měli i Američané s MIM - 46 Mauler a MIM - 146 ADAST. Je vidět, že problémy systémů proti nízkoletícím cílům jsou - jak pomalu sestavuješ - poměrně všeobecné.
Ten systém znám z přehlídek a i u Syřanů byl vidět v konfliktech 1982- 1985 s Izraelci.
Někde jsem psal, že v době mé voj. služby byly nízkoletící cíle v letech 60. a začátku 70. skutečně velké - ty jsi to svým popisem pomalu již dokázal.
Pokud ses dopátral - sice to popisuješ - takže západ měl funkční vlastně v 70. a 80 letech, podobného typu, jen ten frantíkovsko - němčourskej systém Roland I/II?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Teď budu za neználka, ale kdy se začalo pracovat na Shilce a jí podobných systémech? Vždyť to je pro nízkoletící objekty (a moho být i proudové) i dnes docela smrťák.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Díky michan.

Přiznám se, že na to, abych popsal MIM-46 Mauler jsem hodně špatný angličtinář, ten systém sem zaznamenal kdysi dávno, když se mě jako klukovi, už to bude jistě přes 20let, dostala do ruky knížka o výzbroji NATO a tam o něm byla zmíňka v souvislosti s M-113. Mě se líbil a tak sem si na něj vzpomněl, jakmile sem se o něm dočet v souvislosti s Osou. Parametry MIM-46 jsou velmi podobné parametrům zadání osy z roku 1960, čili je asi velmi pravděpodobné, že výzbrojní komise je prostě zjistila a opsala. Není náhoda dosah systému a hmotnost rakety, ty jsou stejné, jako u Mauleru. Systém navádění byl poloaktivní radiolokační, což Sověti chtěli taky, jenže právě u rakety narazili Američané také. Vemte si, že systém RIM-7 SeaSparow, který nahradil původně plánovanou námořní variantu Mauleru, používal ŘS AIM-7 Sparow, které měli v té době hmotnost cca 140kg a dosah někde 7-9km a tady byl požadavek na 60kg a dolet 10km se stejným naváděcím systémem (Pozdější skutečný RIM-7 měl dosah někde 26km a hmotnost ŘS 230kg), prostě ty požadavky byly náročné a asi i nereálné. Myslím že Kalašnikov řekl, že vojáci by chtěli, aby to střílelo samo, mělo to krabici nábojů a nic to nevážilo… požadavky byly vždy dost vysoko. Takže Mauler skončil hlavně na raketě, ale jestli i další, to nevím.

MIM-46 Mauler
Obrázek

Roland byl prvním systémem po Ose který nabízel to co měl Mauler, totiž vše na jednom vozidle, navádění bylo povelové, u Roland1 poloautomat, kdy musel miřič sledovat opticky cíl, u Roland 2 podobně jak Osa, automat. Měl sice menší dosahy (6km v dálce a 3 ve výšce), ale je na obrněném podvozku, raketa váží 85kg a vůbec je to pěkný stroj.

Roland II
Obrázek

Proti nízkoletícím cílům ale nebyly jediní. Někdy v roce 1969? byl dokončen Britský Rapire, ale ten nebyl mobilní, ale kontejnerový, navádění povelové, ale střelec musel opticky sledovat cíl. Dosah podobný jako u Rolandu.

Jinak asi jinde podobné systémy nevznikly, pomíjím novější Tor, Crotale, ADAST…….

ADAST neměl problémy technické. Byl moderní a chytrý. Ve velkém počtu ho zavedli v Kanadě, ale byl veden jako kombinovaný, protitakový a protiletadlový. Kanaďané ho používají jako čistý protiletadlový, protože cena rakety jako protitankové je prostě nehorázná. V USA s ním měli plány podobné, ale Američané kritizovali poruchovost a těžkou údržbu a tam to skončilo. Zavádění se táhlo a pokud se nepletu nakonec nebyl do armády přijat vůbec a v roce 1992 byl definitivně zrušen. Dodané kusy používala námořní pěchota, ale teď už asi ne. ADAST byl Švýcarský, dělal ho Oerlikon a v USA spolupracoval s Lockheed a dostal americké číslo M-146, ale právě kvůli spolehlivosti nakonec nebyl zařazen tak jak bylo plánováno.

M-146 ADAST
Obrázek

Jinak jak píšeš, nízkoletící cíle jsou problém. Především radiolokační prostředky u země mají problémy (o tom by mohli vyprávět Američané s M247 Sergeant York :) ) ale i ŘS, přibližovací zapalovač, čas reakce………… Tohle uspokojivě řeší až opravdu moderní systémy, případně rakety s IČ pasivní soustavou, ale ty zase nejsou moc efektivní….. ještě se k takovým Sovětským systémům dostanu.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Atlantis píše:Teď budu za neználka, ale kdy se začalo pracovat na Shilce a jí podobných systémech? Vždyť to je pro nízkoletící objekty (a moho být i proudové) i dnes docela smrťák.
Nejseš za neználka, já, kdybych ovšem šel zcela striktně podle datumu (což nejdu jak sem psal v prvním dílu), měl sem u ZSU-23-4 být, ten už v roce 1960 jezdil v prototypu. Ono je to trochu o mě, mám věci které se mě píší dobře a věci které hůř. Šilka patří do té druhé skupiny. Ale napravím to a vrhnu se na ni. Koneckonců je načase.


S tím hodnocením máš pravdu, ale michan i já sme zabrousily do těch vyšších sfér. Kanonové komplexy sou toho nejnižšího dosahu a to co je Osa a Mauler je výš. Pravdu máš, že i na proudové stroje kanon stačil a dlouho, ale dnes už je těch 20mm vulkanu a 23mm Šilky už málo, především z důvodu dostřelu.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky za skvělé vysvětlení u Mauleru. S ADASTEM a ostatními jsem se setkal - nikoli technicky, ale použití.
Ještě snad u toho ZSU 23/4 Shilka - u nás v ČSSR byl viděn až v roce 1968 se vstupem států VS a okupací. Dodání do ČSSR odhaduji až na 1973 - 1975. Je to můj odhad.
Tedy v ČSSR toho moc proti nízkoletícím cílům koncem 60. a začátkem 70. let nebylo.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Tedy Michane, nerad bych se mýlil, ale jímá mne podezření, že Shilka naší armádě nikdy dodána nebyla. Nedovedu si, mimo jiné, vybavit jediný záběr s československým nebo českým označením.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Viděn - u sovětů v tom roce 1968. Já osobně jsem viděl Shilku u sovětů. U nás v ČSSR jsem Shilku neviděl. Při pátrání po internetu nemohu najít, kdy asi byla dodána do ČSSR - ani CSSR ani jinak. Můj odhad - píši odhaduji, je o tom, kdy mohla být dodána. Já o ní zprávy nemám a píši o období, které mohu aktivně obsáhnout. Naprosto netvrdím, že k nám byla dodána.
Doplňte někdo zda vůbec a kdy!
Jinak, redboy ji bude popisovat tak na něco narazí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Šilka nebyla do ČSSR dodána, armádě se prý nelíbila ráže 23 mm. PlDvK vz. 53/59 měl ráži 30 mm a na jeho základě byl posléze u nás vyvíjen STROP 1. STROP 2 měl již sovětský kanon 2A38 ráže 30 mm.

STROP je ZDE
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

C je spravbě, sa58 má pravdu, nebyla dodána a byl používána ještěrka. Důvodů asi bylo víc a tak kromě ráže bych to tipnul i na peníze. Podle mě to nebylo nejlepší rozhodnutí, ale s tou ráží měli pravdu.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pánové ď. Už nepátrám. Ta ráže 23 mm skutečně běžná nebyla.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
lope
Příspěvky: 5
Registrován: 14/8/2007, 23:23

Příspěvek od lope »

Skutečně byl dodán jen jeden plrp, dislokace v Žatci rok dodání pravděpodobně 1983, protože kámoš který studoval vojenskou střední školu směr PVO PV 2K12 a končil v létě 1983 tak hned po nástupu k útvaru byl odeslán na přeškolení na 9K33 do Kyjava. Přeškolení trvalo půl roku. Jinak v průběhu 90 let bylo vytvořeno několik variant reorganizací, patřily k nim např. plrb složená z 3 plrbat KUB a 2 plrbat OSA, tento návrh padnul po vytvoření Vzdušných sil, kam byly KUB-y začleněny, OSA zůstala u vojskového PVO. Další varianta byla plrb tvořená v kombinaci 9K33 a S-10. Ale myslím že ani tato varianta se nerealizovala.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Děkuji za doplnění! Já to nenašel.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Jak se zdá, tak OSA ještě zdaleka nekončí...

T38 "Stiletto"

Obrázek

Jedná se o poněkud rozsáhlejší modernizaci původního systému, řešenou novovýrobou, ale není vyloučená ani úprava stávajících systémů.

Obrázek

TTD:
Max. šikmá vzdálenost cíle----20 km
Výškový rozsah cíle------------0,025 - 10 km
Max. rychlost cíle--------------900 m/s
Min. RCS cíle-------------------0,03 m2 ( bez udání vzdálenosti )


http://www.tetraedr.com
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Obrázky z videa - bieloruská firma Tetraeder
Modernizovaný systém Osa-1T, strelba na imitátor cieľa - kútový odrážač (2009-12-14)
(1. raketa)
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

(2. raketa)
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
vajvajden
Příspěvky: 1
Registrován: 9/8/2012, 09:21

Re: 9K33 Osa

Příspěvek od vajvajden »

Dobrý den.
Náhodou jsem našel tyto stránky a jsem potěšen.
V roce 1984-1986 jsem jako voják zk.služby sloužil na 9A33BM3 jako jeden člen posádky.
V té době nej co PVO PV asi mělo společně s KUB. Byla to dobrá mašinka, opravdu soběstačná.
Byli jsme první kdo na ní sloužili.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: 9K33 Osa

Příspěvek od skelet »

tak nenapínej a rozepiš se :-?
ObrázekObrázekObrázek
zenith0009
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 578
Registrován: 6/9/2012, 22:33

Re: 9K33 Osa

Příspěvek od zenith0009 »

Syrským rebelům se pravděpodobně povedlo úspěšně použít Osu proti syrskému letectvu. Na videu v odkazu je vidět úspěšné odpálení a pravděpodobně zásah. Záznam vypadá autenticky. Pro rebely by to byl značný kvalitativní skok ve schopnosti zasahovat proti letectvu. Nakolik je obsluha osy složitá? Zvládnul by to nevyškolený laik?

http://www.liveleak.com/view?i=703_1375150521

Pro srovnání záběry řeckých 9k33, zvuky i interiér by odpovídaly
http://www.youtube.com/watch?v=3Fgg49NoHMg

Rebelové ukořistily 9k33 Osu..
https://www.youtube.com/watch?v=B_OWpARxkog
Obrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: 9K33 Osa

Příspěvek od Alchymista »

Myslím, že laik by to nezvládol ani náhodou. Ovšem v radoch rebelov je celkom dosť armádnych zbehov i "záložákov", takže "veci znalý" sa tam nájdu tiež.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
freeman
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 237
Registrován: 13/5/2006, 18:55
Bydliště: slovakia - absurdistan

Re: 9K33 Osa

Příspěvek od freeman »

V tom videu je strih
Now it's all over and I'm standin' pretty
In this dust that was a city
If I could find a souvenir
Just to prove the world was here....
Odpovědět

Zpět na „PVOS“