Peklo to bylo pro celé Drážďany, několik jejich spolupracovnic - také totálně nasazených v tom závalu zahynulo včetně její nejlepší kamárádky. Mě to říkala vždy takto. Už se jí ale nezeptám, babička - naše sluníčko zemřela v pěkných 89 letech v říjnu 2013.Stuka píše:Tá Pátračova babička ma zaujala. Spojenci jej teda pripravili peklo, ak dobre chápem.
Nezdá sa mi ale tých 10 dní bez vody. O hlade - to áno. Človek vydrží aj viac. Ale voda? Už 5 dní je dosť a v mnohých prípadoch stačia aj tri dni, kým príde smrť. Babička trošku zveličovala?
Přes ty krušné roky si na to nějak zvláště nestěžovala a necítila žádnou zlobu či dokonce nenávist. Jejímu manželovi, tedy mému dědouškovi zase pro změnu sovětští vojáci vzteklí a neuvelitelní po té katastrofě u Ořechova ve Střelicích zabili dva bratry, jen tak, pro nic a za nic. A vlastně i to mělo za příčinu hlad - byli tři dny ve vykopané jámě pod stodolou a už nemohli hladem vydržet, tak šli do hlavního domu pro nějaké jídlo, a přitom je ti sovětší magoři zabili. Jeden dostal tři kulky do břícha zemřel naštěstí pro něj za pár hodin. Bohužel druhého jeden voják střelil do břicha a druhý mu probodl bodákem krk. Umíral hrozným způsobem tři dny. Děda v té době byl doba, pát týdnů před tím byl nějakým způsobem raněný a tedy nezpůsobilý práce,tak ho poslali z nasazení domů. Říkal že brácha tak trpěl, že nakonec s ním než zemřel vydržela jen maminka tedy moje prababička, ostatní vlastně od té hrůzy utekli. Prababičku už jsem napamatoval - zemřela pár roků po válce.
Byla to prostě taková doba.