Tosa

Japonské lodě, ponorky

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Tosa

Příspěvek od Scrat »

Jedna nedokončená bitevní loď
Obrázek
Tosa ve vleku opouští loděnici v Nagasaki - 1.srpen 1922

Když byla v únoru a červnu 1920 zahájena stavba dvou jednotek bitevních lodí třídy Kaga udělalo Japonsko další krok k naplnění svého ambiciozního námořního „snu“ známého pod označením 8-8 [1].

Zárodek této námořní strategie lze vysledovat až na přelom let 1906/07, tedy krátce po ukončení Rusko-japonské války. Vycházejíce z prací a myšlenek amerického admirála a geopolitika Alfreda Thayera Mahana vypracovali a 4. dubna 1907 také představili japonští stratégové plány dalšího rozvoje válečného námořnictva Říše vycházejícího slunce. A je nutno přiznat že to byly plány velmi ambiciozní ale dle mého názoru nerealizovatelné respektive neudržitelné.
Základní myšlenkou bylo že bezpečnost Japonska lze zaručit pouze silným námořnictvem schopným postavit se jakékoliv hrozbě. A protože se právě v letech 1906/07 přesunula pozornost z nedávno poraženého Ruska na sílící Spojené Státy a jejich stále rostoucí vliv v oblasti Pacifiku bylo celkem jasné proti komu je tato strategie namířena. Konkurovat rychle rostoucímu námořnictvu této ekonomické velmoci však vyžadovalo vybudování silného námořnictva jehož jádro měla tvořit skupina moderních bitevních lodí a bitevních křižníků. Šestnáct těchto plavidel mělo být rozděleno do dvou osmičlenných eskader. To by ještě nebyl problém, hlavní zádrhel tohoto záměru však spočíval v doslova sebevražedném plánu obnovy těchto sil. Vzhledem k technologickému pokroku v kategorii nejtěžších válečných lodí totiž plán 8-8 předpokládal že tato plavidla vydrží v takzvaně první linii pouze 8 let !! Potom měla být přeřazena k záložním druhosledovým eskadrám a po dalších osmi letech se předpokládalo jejich konečné vyřazení a sešrotování nebo degradování do role pouhých školních lodí. A takto to mělo jít neustále dokola, každých osm let mělo japonské námořnictvo převzít šestnáct nových plavidel. A k němu stále nová doprovodná plavidla.
A to za situace kdy nedávno vítězně ukončená válka s carským Ruskem dostala Japonsko na hranici ekonomického bankrotu a ke všemu za stavu kdy země musela mimo základních potravin, dřeva, uhlí a pár dalších drobností dovážet prakticky vše. Prostě Japonci měli sen ale jen velmi malou šanci na jeho naplnění před ekonomickým zhroucením země a jak se později ukázalo ve skutečnosti nerealizovali (i když z poněkud jiné příčiny) ani jeho první fázi tedy prvních šestnáct bitevních plavidel.
Podle stavu japonské ekonomiky také vypadalo i naplňování tohoto strategického záměru. Při prvním představení plánu 8-8, tedy v dubnu 1907 disponovalo japonské námořnictvo mimo starších plavidel dvěma moderními bitevními loděmi (predreadnoughty) třídy Katori, další další dvě byly těsně před dokončením (třída Satsuma) a mělo schválené finance na stavbu dvou jednotek třídy Kawachi a čtyř pancéřových křižníků tříd Tsukuba a Ibuki (ve skutečnosti se tři plavidla již stavěla). V momentě představení britských plavidel Dreadnought a Invincible veřejnosti však Japonci okamžitě pochopili zastaralost svých bitevních lodí. Všechny jmenované jednotky byly sice dokončeny ale v plánu 8-8 se s nimi ani na okamžik nepočítalo. První požadavek na sedm moderních bitevních lodí a tři křižníky (zatím pouze pancéřové) z roku 1910 byl japonským parlamentem zredukován na jedinou bitevní loď (Fuso) a čtyři bitevní křižníky (třída Kongo). V roce 1913 byly parlamentem schváleny tři další bitevní lodě (Yamashiro, Ise a Hyūga) a o pouhé dva roky později předložilo námořnictvo požadavek na schválení dalších čtyř bitevních lodí. Tento záměr byl politiky zamítnut jako celek ale o rok později se v rozpočtu našlo „pár drobných“ na jediný superdreadnought (Nagato). Následně byla ale celá strategie přepracována. Došlo k rozšíření hlavních sil na tři bitevní eskadry (tedy 24 plavidel !!) přičemž tempo obnovy bylo ponecháno na původním osmiletém intervalu. Zároveň z něj byla vyřazena všechna plavidla postavená před bitevní lodí Nagato jako technologicky již zastaralá. Jestliže byl původní plán neudržitelný tak po jeho rozšíření bych ho řadil mezi jak já říkám „mokré sny“. Z nového plánu vyplývalo že stovky milionů Yenů investovaných po roce 1907 do moderního bitevního loďstva byly prakticky zbytečnou investicí do plavidel s nimiž se náhle nepočítalo [2].
Hned v roce následujícím se však situace z pohledu japonských admirálů jevila velmi nadějně. Americký prezident Woodrow Wilson totiž ve svém třetím výročním projevu předneseném na společném zasedání obou komor Kongresu, 7. prosince 1915 prezentoval plány rozvoje U.S.Navy na následujících pět let v podobě deseti bitevních lodí, šesti bitevních křižníků a desítek dalších plavidel různých kategorií a Japonsko bylo nuceno na tuto „smrtelnou hrozbu“ zareagovat. Parlament uvolnil finance na Mutsu, sesterskou loď Nagata a zcela novou třídu Kaga a v roce 1918 na první dvojici křižníků třídy Amagi (Amagi a Akagi). V roce 1920 byly schváleny finance na stavbu dalších dvou lodí třídy Amagi (Atago a Takako) a čtyř bitevních lodí třídy Kii.
Aby Japonci dodrželi dodrželi tempo obnovy bylo nutno vyvíjet stále nová, modernější a silnější plavidla. Protože již jmenované třídy Nagato, Kaga, Amagi a plánovaná třída Kii disponovaly osmi až deseti děly ráže 41 cm a nebylo možné cpát na lodě stále více těžkých děl zaměřili se konstruktéři při navrhování bitevních lodí nikdy nepojmenované třídy s pracovním názvem „13“ na ráži 46 cm. Některé zdroje však ve spojitosti s touto třídou zmiňují děla ještě větší, konkrétně ráži 48 cm, podle jiných však byla tato děla pouze experimentální a ve výsledku měla být v dalších fázích vývoje přeskočena ve prospěch ráže 51 cm.

Celé toto „blbnutí“ však ukončil podpis Washingtonské smlouvy o omezení námořního zbrojení dojednané na přelomu let 1921/22. Využívajíce jejího textu, konkrétně článku XV se však Japonci rozhodli přestavět dvě vybrané jednotky na letadlové lodě a pro tuto konverzi byly vybrány trupy bitevních křižníků Akagi a Amagi.

Protože podepsaná smlouva přímo nepřikazovala rozebrání zbývajících plavidel rozhodli se po jisté době Japonci využít i dokončený trup bitevní lodě Tosa. Od svého spuštění v prosinci 1921 byla loď vyvázána u vystrojovacího mola loděnice Mitsubishi v Nagasaki. Dokončovací práce pokračovaly zprvu celkem plynule ale jak přicházely stále nové zprávy o rokování ve Washingtonu začínaly práce váznout, až 5. února 1922 přišel pokyn k jejich ukončení.
V té době byl trup bitevní lodě prakticky dokončený včetně vnitřních struktur, instalace trupového pancíře, kotelen, strojoven a spodního patra nástavby. Téměř 19 800 tun oceli spojených více než třemi a půl miliony nýtů, vrcholný výtvor japonského loďařského průmyslu však potupný osud rozebrání a přetavení v ocelárnách nečekal. Ve Washingtonu podepsaný dokument totiž signatářům umožňoval použití jedné jednotky v roli dělostřeleckého terče.

K předání nedokončeného plavidla námořnictvu došlo 31. července 1922 a hned následujícího dne byla loď za pomoci remorkérů vyvlečena z nagasackého přístavu. Na širém moři převzala vlečná lana stará bitevní loď Fuji a 4. srpna ji dotáhla na základnu námořnictva v Kure kde téměř rok kotvila vedle sesterské Kagy. Japonci čekali zda si někdo jiný ze signatářů podpis smlouvy nerozmyslí, v tom případě plánovali dokončení obou plavidel v původní podobě. 1 září 1923 však došlo ke katastrofálnímu zemětřesení v oblasti Tokia které zasáhlo i „nedalekou“ Yokosuku. Škody způsobené na trupu zde přestavovaného bitevního křižníku Amagi byly takového rozsahu že by jejich oprava nebyla rentabilní. Vzhledem k tomu že se trup navíc na poškozeném skluzu loděnice nekontrolovaně posunul nebylo možné jej ani spustit a tak byl od poloviny května 1924 na místě postupně rozřezán.
Japonci však měli náhradu, na základně v Kure si ze dvou nedokončených bitevních lodí vybrali Kagu a ve vleku ji na přelomu listopadu a prosince 1923 dopravili do Yokosuky. Možná vám přijde divné proč realizovat technicky velmi náročnou přestavbu ve zničeném přístavu zničeného města. Šlo však o to že v Yokosuce byl soustředěn veškerý materiál určený na konverzi Amagi a bylo jednodušší si na místo dotáhnout nový trup a urychleně zprovoznit loděnici než ty tisíce tun oceli přepravovat kamkoliv jinam.

Tosa tak na svém kotvišti v Kure osiřela ale ne nadlouho. Počátkem následujícího roku byla zavedena do suchého doku kde začaly přípravy na její poslední roli cílového plavidla. Námořnictvo se totiž rozhodlo využít jedinečné příležitosti a v praxi otestovat nově zavedený systém pancéřování a protitorpédové ochrany [3]. Zároveň měly zkoušky prokázat možnosti nových 41 cm japonských děl a torpéd ráže 61 cm (předchůdců slavných „dlouhých kopí“) a v neposlední ředě bylo jejich úkolem i otestování účinnosti prvků protistřepinové ochrany v nitru trupu.
Kvůli jedinečnosti této zkoušky bylo nutno testy důkladně připravit. V hloubi lodě byl dokončen a rozšířen havarijní systém aby se trup po nějakém „nešťastném“ zásahu hned nepotopil. Z vnějšku byl trup pokryt speciálními stupnicemi aby bylo možné odhadnout škody bez nutnosti po každém zásahu vstupovat na loď. Zároveň vznikla speciální komise jejímž úkolem bylo dohlížet na samotné testy a následně vypracovat hodnotící zprávu. Mezi jejími členy byli jak vojenští dělostřelečtí specialisté tak i civilní konstruktéři kteří lodě projektovali. Trochu podivné však bylo že přímo z loděnice v Nagasaki která Tosu stavěla nikdo ani neprojevil zájem zúčastnit se zkoušek. V tomto směru byl také koncipován velmi kritický dopis odeslaný vedení samotné společnosti Mitsubishi.
Mezitím už na námořním polygonu Kamegakubi [4] probíhaly první střelby.
Testování byly podrobeny 28 cm desky trupového pancíře sňatého v rámci konverze z trupu Kagy a střílelo se jak protipancéřovými tak i trhavými granáty ráže 14'' (36,5 cm) a 41 cm. Samotné střelby simulovaly zásahy z 16 a 20 km což měla být v případě třídy Kaga tzv „immunity zone“ [5]. Nebylo však nutno střílet skutečně z této vzdálenosti, dopadová rychlost granátů byla upravována redukcí výmetné nálože a dálka byla „nastavována“ pomocí sklonu samotné pancéřové desky

Jako první střílela standardní 14'' děla model 1908, jejich trhavé granáty pancíř na vzdálenost 16 km v podstatě jen poškrábaly. Ani po použití protipancéřových granátů stejné ráže však nemohli dělostřelci slavit úspěch. Jediným výsledkem explozí nového granátu typ 5 s dnovou roznětkou a zpožděním nastaveným na 0,08 s byly velké prohlubně v ploše pancéřového plátu, samotný materiál však odolal. Následně byla použita děla 41 cm děla model 1914. Hned střepiny prvního trhavého granátu vypáleného z nasimulované dálky 20 km vytvořily v ploše pancéřové desky hluboké vrypy. Při následné střelbě protipancéřovými granáty stejné ráže však střely prošly prakticky bez problémů přesto že měl pancíř podle všech propočtů vydržet.
Ve výsledné zprávě hodnotící tuto část testů bylo proto konstatováno že se pancíř navržený pro bitevní lodě třídy Kaga se jeví jako příliš slabý přestože odolal jakémukoliv zásahu 14'' granáty. To však bylo shledáno jako nedostatečné protože éra těchto děl pomalu končila a všechna námořnictva přecházela nebo již přešla na větší ráže. Zároveň bylo konstatováno že použití trhavého granátu jakékoliv ráže proti pancéřové citadele bitevní lodě se jeví jako neefektivní.

Obrázek
Rozmístění jednotlivých zásahů

V další fázi došlo na střelby na samotnou bitevní loď zakotvenou v dopadové oblasti střelnice Kamegakubi a byla použita pouze protipancéřová munice ráže 41 cm. Příčné naklonění tělesa trupu o 5° ve spojení se sklonem pancíře na trupu a skutečným úhlem dopadu granátů opět simulovalo dálku 20 km. Ve skutečnosti však nebylo možné požadovaný úhel 35° dodržet a na vině bylo obyčejné kolébání trupu ve vlnách, podle pozdějších propočtů činily odchylky až ± 7°. Po několika výstřelech byly zaznamenány dva přímé zásahy trupového pancíře a členové hodnotící komise se shodli na tom že pro vyhodnocení testů je to postačující. Navíc trup utrpěl poměrně vážné vedlejší škody jež zmíním později.
První z granátů narazil do pancíře zhruba metr od jeho horní hrany v oblasti zadní strojovny s rychlostí 436 m/s a pod úhlem cca 39°. Deska trupového pancíře sice odolala ale podle stop na ní šlo zřejmě o zásah defektní municí neboť se granát z neznámého důvodu po nárazu roztříštil. Druhý zásah byl však pro Japonce zklamáním, v trupovém pancíři se totiž v místě barbety páté věže objevila „dírka“ o rozměrech 0,41 * 0,83 m a granát pronikl přesně tam kam měl. I když i v tomto případě se jednalo o pravděpodobně vadnou munici protože ani zde nedošlo k samotné explozi. Nikdo ten průstřel zprvu nechápal, podle všech provedených propočtů k němu nemělo dojít. Vzhledem ke kolébání trupu totiž granát zasáhl pancíř pod úhlem až 41° a rychlostí odhadnutou na 440 m/s. Jediným logickým vysvětlením tohoto z pohledu dělostřelců úspěchu bylo že granát ve skutečnosti prošel v blízkosti spoje dvou pancéřových segmentů což bylo velmi znepokojující. Takovýchto potenciálně prostupných spojů byly v ploše trupového pancíře stovky metrů [6] a ani teoreticky neexistoval způsob jak tuto konstrukční vadu eliminovat.

V průběhu testů však došlo ke dvěma neplánovaným zásahům trupu jejichž exploze měly nepředvídané ale velmi katastrofální následky. V podstatě stavěly celý dosavadní princip pancéřování bitevních lodí na hlavu neboť několik málo obdobných náhodných zásahů bylo schopno plavidlo zcela ochromit ne-li potopit.
První z 41 cm dárečků dopadl do vody zhruba 10 m od lodi v místě barbety čtvrté věže a zasáhl trup pod dolní hranou pancéřového pásu. Ve vnější (protitorpédová výduť) i vnitřní obšívce vznikl otvor o rozměrech 2 * 1 metr (na šířku) ale díra ve vnitřní protitorpédové přepážce již měla rozměry 12,5 * 5 metrů ale to ještě nebyl konec. Granát totiž díky pevně nastavenému zpoždění (0,08 s) bez problémů probil další čtyři přepážky a explodoval v nyní prázdném skladu prachových náloží. Co by tento jediný šťastný zásah způsobil v boji asi není třeba popisovat ale s největší pravděpodobností by znamenal okamžitou zkázu zasaženého plavidla. Takto vniklo do trupu „jen“ 2 300 tun vody a ani samočinné vyvažovací systémy nebyly schopny si s ní poradit. Po zaplavení všech zasažených prostor náklon plavidla narostl z původních 5 na 9,25°.
Druhý ze zásahů však byl ještě zajímavější. Granát dopadl do vody 25 metrů od lodi a podle pozdějších propočtů po uražení zhruba dvanácti metrů stabilizoval svůj let (nyní již vlastně plavbu) v hloubce cca 3,5 metru. V obšívce trupu v oblasti zadní strojovny (mezi věží 3 a 4) vyrval díru 4,3 * 2,4 m, ale v podélné protitorpédové přepážce „pouze“ 1,4 * 0,4 m. Následující protistřepinová přepážka byla zcela zničena a exploze granátu zdemolovala zadní levoboční strojovnu. Výbuch zároveň vytvořil otvor 3,3 * 2,8 m ve dvojitém dnu, loď postupně zaplavilo dalších 3 000 tun vody a konečný náklon trupu se ustálil na hodnotě 10,6°. Zároveň byly střepiny tohoto granátu a roztrhaných přepážek nalezeny ve skladech výmetných náloží a v distribučních komorách sousedících věží 3 a 4, tedy další potenciálně smrtící zásah. Aby bylo možno tyto dva zásahy s nimiž se původně nepočítalo vyhodnotit bylo nutno otvory v obšívce provizorně zalátat a nasadit výkonná čerpadla aby se daly zvládnout přívaly vody.
ObrázekObrázek
Pravděpodobné trajektorie granátů po zásahu ze vzdálenosti 10 a 25 metrů plus rozsah zaplavení trupu


Tím skončila práce dělostřelců a po provizorním odstranění škod na trup nastoupili pyrotechničtí specialisté se svými „minami a torpédy“. Prvním experimentem byla simulovaná exploze malé japonské miny typ 1 na přídi mimo pancéřovou citadelu. Výbuch pouhých 100 kg trhaviny [7] v obšívce vyrval otvor o rozměrech zhruba 6 * 5 metrů, celková plocha poškození však přesahovala 61 m². Téměř 1 000 tun vody zaplavilo sekce na pravoboku přídě v délce 25 metrů. Zásah nebyl hodnocen jako vážný, nepříjemně však ovlivnil podélnou a příčnou stabilitu trupu.
Další pokus simuloval kontakt s podstatně větší minou typ 6. 216 kg (některé zdroje uvádějí „pouze“ 150 kg) trhaviny explodovalo na pravoboku mezi věžemi 1 a 2 a vytvořilo otvor s rozměry 6,7 * 3,7 m a celkovou plochou poškození 130 m². Navíc došlo k malému průrazu protitorpédové přepážky, další protistřepinová však již vydržela. Přesto poškozené sekce zaplavilo více než 1 000 tun vody. Ani tento zásah nebyl označen jako velmi vážný přestože i on by způsobil nepříjemné komplikace s příčnou stabilitou postiženého plavidla.
Zcela jinak se ale jevila třetí exploze tentokráte torpédové hlavice s náloží 300 kg trhaviny zavěšené v oblasti přední strojovny. Výbuch prošel trupem poněkud neplánovaně šikmo dolů a vytvořil dva velké otvory. Jeden v boku lodi o rozměrech 5,61 * 2,5 m a druhý ve dvojitém dně (8,5 * 6,1 m) a celkově poškodil plochu 160 m². Poškození protitorpédové přepážky činilo 93 m² a pancéřová paluba se v místě přímo nad explozí vydula o zhruba metr. Přesto že sousedící strojovna zůstala suchá zaplavilo přilehlé sekce více než 1 200 tun vody.
Poslední čtvrtá exploze proběhla na protějším boku ve stejné oblasti a Japonci použili hlavici o hmotnosti 350 kg. Trup byl před zahájením testů v tomto místě upraven zaplněním protitorpédové výdutě zaslepenými ocelovými trubkami. Výbuch strhl obšívku o rozměrech 6,1 * 5,5 m a celková zničená plocha dosáhla 112 m². Protitorpédová přepážka byla zničena na ploše 93 m², trup zaplavilo 1 160 tun vody a přestože exploze nastala ve větší hloubce než u předchozího testu došlo i v tomto případě k nadzvednutí pancéřové paluby o ¾ metru.
Celkově byly první dva simulované minové zásahu vyhodnoceny jako neohrožující životnost lodě zatímco u posledních bylo konstatováno že to je tak maximum co dokážou havarijní systémy zvládnout. Bylo důrazně doporučeno nezkoušet větší nálož aby nedošlo k předčasnému zničení testovaného objektu. Úprava protitorpédové sekce před výbuchem však byla vyhodnocena jako velmi účinná. Zároveň komise doporučila zvětšení náloží japonských min, ty současné byly shledány jako velmi nedostatečné.

Další pokus spočíval v simulování blízké exploze letecké bomby. Nálož o hmotnosti 337 kg byla odpálena 1,5 metru od levoboku v oblasti věží 4 a 5 v hloubce 5,5 metru, strhla obšívku na ploše 13,5 * 8,8 m a trup zaplavilo 1 650 tun vody. Struktura trupu v zasažené oblasti byla zcela zničena a protitorpédová přepážka byla vražena do nitra trupu. Při vyhodnocování škod bylo konstatováno že došlo k jejímu posunutí až o 3,6 m.
Tento ojedinělý zásah byl vyhodnocen jako velmi vážný a bylo důrazně doporučeno hledat nové způsoby zpevnění podélných přepážek.


Další testy měly za úkol zjistit odolnost palub. První bomba byla umístěna na zádi nad kormidelní strojovnou. Exploze 550 kg trhaviny zcela rozdrtila horní struktury trupu, zbytky samotné horní paluby byly vraženy více než 3 metry do nitra trupu a celkové rozměry zničeného povrchu činily 20 * 17 metru. Tlaková vlna dokonce vyrazila malý otvor v pancéřové palubě.
Následná exploze měla místo na levoboku v těsné blízkosti barbety věže 5. Jelikož se mělo jednat o protipancéřovou pumu byla nálož 1086 kg trhaviny umístěna až na hlavní pancéřové palubě. Velká část trupu nad místem exploze jednoduše zmizela, stejně tak došlo k proražení pancéřové paluby v ploše 1,5 * 2,2 metru a škody se nevyhnuly ani protistřepinové palubě (otvor zhruba metr v průměru) a dvojitému dnu. Horizontálně byla zcela zdemolována struktura trupu nad úrovní pancéřové paluby od barbety až po lodní bok a středně vážné škody utrpěla i protilehlá strana i když byla výrazně odstíněna silným pancířem barbety.
Oba zásahy byly klasifikovány jako středně až velmi vážné, předpokládaly se však těžké ztráty mezi posádkou zasažených a přilehlých sekcí. Byly vyjádřeny obavy jak by vypadal obdobný zásah samotné dělové věže v boji. Komise nastínila možné zničení lodě po sekundárních explozích dělostřelecké munice a výmetných náloží.


Poslední test se týkal náhodné exploze v sekci trupových torpédometů. Ve vybraném prostoru nad pancéřovou palubou byly umístěny tři dvěstěkilové nálože. Jedna z nich byla odpálena, další dvě explodovaly samovolně. Vzniklé škody všechny hodnotící překvapily, jednoznačně však byly označeny jako katastrofální. Všechny přepážky nad a kolem místa exploze byly zničeny, vážně byla narušena strukturální pevnost trupu v zasažené oblasti a došlo k nadzvednutí horní paluby v délce 20 metrů. Přilehlý levobok ozdobil otvor o ploše 19 m² a na protilehlém boku se objevila „dírka“ o ploše ještě 15 m². Došlo k mnohonásobnému proražení pancéřové paluby, sílu mohutné exploze zastavila až paluba protistřepinová. Členové hodnotící komise našli různě vážná poškození vnitřních konstrukcí způsobená tímto testem ještě ve vzdálenosti zhruba 50 metrů od epicentra exploze.
Hodnotící komise doporučila výrazné zesílení sousedících přepážek a palub tak aby byla tlaková vlna směřována horizontálně ven z trupu. Bylo konstatováno že pokud by explodovalo více náloží hrozila zde možnost odlomení zasažené přídě.
Po ukončení testů byl trup Tosy odvlečen zpět do Kure a 14. ledna 1925 pak přišel rozkaz plavidlo potopit nejpozději do poloviny února. 1.února byla loď přepravena do přístavu Akizuki na ostrově Etajima kdy bylo demontováno veškeré ještě použitelné vybavení, zároveň v trupu rozmístěny nálože a připraveny elektrické roznětky. O čtyři dny později došlo k prvnímu pokusu odvlečení na určené místo, náhlé zhoršení počasí však malý konvoj přinutilo k návratu. Trup byl totiž natolik poničený že hrozilo jeho předčasné potopení. Konečně byla Tosa 8.února 1925 odpoledne dovlečena na místo svého zániku, obsluhy krátce po půl sedmé nastavily roznětky a přestoupily na doprovodná plavidla. Protože se ale dlouhé hodiny nic nedělo vrátili se pyrotechnici zpět na loď. Nálože však ani po „důsledném přemlouvání“ nemínily spolupracovat a tak bylo rozhodnuto otevřít zaplavovací uzávěry ve dně. To se podařilo až zhruba hodinu a půl po půlnoci a zmrzačený trup začala pomalu zaplavovat voda. Protože však měl trup výtlakovou rezervu téměř 20 000 tun trvalo velmi dlouho než bylo možné vysledovat nějaké změny. Teprve až kolem 03:50 byla uvolněna vlečná lana stále ještě spojující Tosu s vlečným plavidlem (stará bitevní loď Settsu). Krátce po šesté zmizela pod vodou záď plavidla zatímco příď se začala pomalu zvedat. Zaplavování se postupně zrychlovalo ale trvalo dalších téměř 40 minut než trup sklouzl do hlubin. Symbolicky k tomu došlo u jižního pobřeží ostrova Shikoku tedy v místě historické provincie Tosa.
Jako zajímavost bych dodal že na počátku WWII se japonské námořnictvo vážně zabývalo myšlenkou na vyzvednutí plavidla, jeho dokončení a zařazení do služby. Protože však nikdo nepřišel na způsob jak vyzvednout těleso o rozměrech 234x30 metrů a hmotnosti téměř 20 000 tun v celku a navíc z hloubky 640 metrů byl tento „nápad“ odložen k ledu.

A ještě jedna drobná: V článku vždy zmiňuji plavidla třídy Kaga přestože většina zdrojů (včetně wikipedie) naopak hovoří o třídě Tosa. Ve většině případů je třída skutečně pojmenována podle svého prvního plavidla, existují však výjimky a toto je právě jedna z nich. Kaga byla podle klíče daného plánem 8-8 vždy vedena jako bitevní loď číslo tři zatímco Tose bylo přiděleno číslo čtyři (jednička a dvojka byly Nagato a Mutsu). A nic na tom nemění fakt že Tosa se ve skutečnosti začala stavět o více než čtvrt roku dříve. Prodleva u Kagy byla z části způsobena faktem že společnost Kawasaki která ji stavěla zpočátku z nějakého důvodu obdržela pouze základní specifikaci a část výkresů a na kompletní dokumentaci se nějaký ten pátek čekalo. Určitý čas si pak vyžádalo i nutné přizpůsobení skluzu loděnice v Kobe.

Scrat


Poznámky:
1 Je to nejznámější a nejčastěji používané označení tohoto strategického záměru. V některých obdobích jeho platnosti se však můžeme setkat i s označeními 8-4, 4-4, nebo u jeho finální varianty dokonce 8-8-8.
2 Roky uváděné nebo naznačené v tomto odstavci jsou ve skutečnosti pouze roky kdy bylo parlamentem schváleno finanční krytí stavby. Od skutečného roku zahájení stavby konkrétního plavidla ho však může dělit i několik let. Třeba v případě jednotek třídy Kaga k tomu došlo v roce 1918 ale samotná stavba plavidel byla zahájena až v únoru a červenci 1920
3 Počínaje třídou Nagato se Japonci inspirovali novátorským americkým schématem pancéřování All or Nothing a protitorpédovým systémem tvořeným několika tenkými přepážkami oddělujícími řadu „mokrých“ a „suchých“ prostor. A právě následující třída Kaga tento systém posunula kousek dále.
4 Opuštěný a zdevastovaný areál bývalé střelnice se nachází na západním výběžku ostrova Kurahashi v japonském Vnitřním moři, asi 30 km jižně od přístavu Hiroshima.
5 Jedná se o vzdálenost kdy již neměly být granáty schopny prorazit boční pancíř lodě ale zároveň nebyl úhel jejich dopadu dostatečný k penetraci hlavní pancéřové paluby.
6 Samotný pancéřový pás jakékoliv lodě není vytvořen z jednoho kusu. Jde o to že ani dnes není v možnostech kterékoliv ocelárny vyválcovat tak obrovský pás a jeho následné cementování tak aby byla dodržena požadovaná kvalita v celé ploše. A i kdyby se to někomu podařilo je manipulace s ním daleko za hranicemi možností jakéhokoliv jeřábu. A stejné je to i s přepravou. Proto je celý pancíř skládán z menších segmentů, v případě japonských bitevních lodí se jednalo o desky o maximálních rozměrech 3x9 metrů.
7 Jednalo se o trhavinu na bázi kyseliny pikrové. Japonci jí pojmenovali po jejím tvůrci Shimose, a v podstatě šlo o japonský ekvivalent ve světě je známějších trhavin melinit nebo lyddit. Japonci ji používali v období od Rusko-japonské války do konce WWII.
Naposledy upravil(a) Scrat dne 1/6/2016, 15:53, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Tosa

Příspěvek od Scrat »

Na trupu Tosy provedené testy poskytly Japoncům mnoho zajímavých dat a to jak ohledně účinnosti nových zbraní tak i ochrany před jejich účinky. Okamžitě využít však mohli jen jejich část, tedy alespoň dočasně. Událost která tyto testy umožnila totiž zároveň na delší dobu vystavila „stopku“ stavbě nových bitevních lodí. 2. února 1922 došlo ve Washingtonu D.C. k podpisu multilaterálního „Paktu pěti mocností“ známějšího spíše jako „Smlouva o omezení námořního zbrojení“. Následná ratifikace tohoto dokumentu pak znamenala mimo jiné faktické zastavení stavby nových, sešrotování desítek „přespočetných“ bitevních jednotek a ukončení všech rozpracovaných projektů. Japonsku tak zůstaly pouhé čtyři bitevní křižníky a šest bitevních lodí. Až na dvě (Nagato a Mutsu) se pak jednalo o plavidla se kterými finální verze plánu 8-8 pro jejich údajnou zastaralost nepočítala.
Japonci se proto zprvu zaměřili na zdokonalení stávající munice a jedním z výsledků této snahy bylo torpédo ráže 61 cm typ 93 určené pro hladinové lodě. Známější spíše pod názvem „Dlouhé kopí“ mělo dosah až 40 km nebo naopak na kratších vzdálenostech rychlost 48 - 50 uzlů (cca 90 km/h) [1]. Vrchole tohoto vývoje pak bylo turbínou poháněné experimentální torpédo F3 s rychlostí 60 uzlů (přes 110 km/h). Bojová hlavice těchto torpéd tvořená 480 až 750 kg trhaviny pak zaručovala že každé zasažené plavidlo bude mít minimálně vážné problémy. Během války v Pacifiku se pak spojenci několikrát přesvědčili že jediný zásah tímto torpédem dokáže velkou loď ochromit a menší plavidlo roztrhnout. Například v bitvě u Tassafarongy přišel těžký křižník USS Minneapolis CA-36 po jediném zásahu „Dlouhým kopím“ o celou příď až první dělové věži.
Stejně tak nebezpečná a spolehlivá byla i o něco menší ponorková torpéda typy 95 a 96 [2].
ObrázekObrázek
Japonské torpédo typ 93 ráže 61 cm a nákres protipancéřového granátu typ 91.

Druhým směrem vývoje se stalo zdokonalení protipancéřové munice těžkých děl. Dá se říci že tady ale šlápli Japonci hodně vedle. Zaměřili se totiž na použití munice velmi netypickým způsobem.
Dá se říci že na počátku tohoto vývoje stály ty dva náhodné podhladinové zásahy trupu Tosy. Japonce velmi překvapily vážné škody které tyto dva granáty způsobily. Podle odborníků by kterýkoliv z těchto zásahů v průběhu boje s pravděpodobností hraničící s jistotou znamenal zkázu zasaženého plavidla. Jeden granát explodoval přímo v muničních skladech a druhý v jejich těsné blízkosti přičemž část jeho střepin skončila tamtéž. Co by způsobil výbuch v těsné blízkosti desítek tun uskladněné munice asi nemá cenu popisovat, samotné muniční sklady totiž nebyly nějak extrémně pancéřovány. Hlavní tíha jejich ochrany spočívala v jejich umístění v hloubi trupu a pancéřové citadele překrývající životně důležité sekce lodě. S náhodnými zásahy které by pronikly tak hluboko a přitom minuly silný pancíř prostě nikdo nepočítal.
Přitom Japonci se s podobnými zásahy setkali již dříve. Když jejich armáda obsadila po ruské kapitulaci v roce 1905 základnu Port Artur získali zde umístěné ruské lodě. I když byla téměř všechna plavidla vážně poškozena a seděla na dně došlo k jejich vyzvednutí a odtažení do Japonska. Zde byla velká část lodí opravena a zařazena do služby. Při opravách se pak Japonci setkali i s několika podhladinovými zásahy ne nepodobnými zásahům na Tose. I zde byly podle technických zpráv způsobeny velmi vážné škody, nikdo se však jimi podrobněji nezabýval. Teprve po obdobných zásazích jež utrpěla Tosa se jim začali japonští konstruktéři začali věnovat.
A výsledným produktem tohoto vývoje se let stal v roce 1931 představený japonský protipancéřový granát typ 91 (v případě třídy Yamato pak později typ 1). Existoval pro všechna děla od střední ráže 155 mm až po monstrózní granáty ráže 460 mm použité na lodích třídy Yamato a snad i pro experimentální dělo ráže 480 mm objevené po WWII na námořní střelnici Kamegakubi.
Tato munice byla vyvinuta pro velmi specifický druh střelby a podle toho měla charakteristický tvar. Při ideálním zásahu měl granát dopadnout kousek [3] před ostřelovanou loď, po potopení pod hladinou stabilizovat svou trajektorii v hloubce zhruba 3 – 5 metrů a trup nepřátelského plavidla zasáhnout pod spodní hranou bočního pancíře. Po dopadu do vody se navíc měla odlomit velmi ostrá balistická špička pod níž byla velmi specificky tvarovaná tupá hydrodynamická špice. Také zadní část granátu která se za vodicími kroužky výrazně zužovala měla přispět ke stabilizaci granátu pod vodou. Pro tento účel byla také vyvinuta speciální roznětka jejíž zpoždění bylo pevně nastaveno na 0,4 s zaručující že granát exploduje po průletu vodou až v trupu lodě. Ve skutečnosti však tato „velmi dlouhá“ časová prodleva způsobovala problémy při normálním zásahu. Při mnoha doložitelných případech totiž granát při přímém zásahu pouze vytvořil průstřel jen o málo převyšující jeho vlastní průměr a díky zpožďovači explodoval až daleko za zasaženou lodí. Například i po ukončení známé bitvy u ostrova Samar, byla některá americká plavidla „ozdobena“ pěknými dírkami ráže 15,5 – 46 cm.
Obrázek
Celá rodinka pohromadě - zleva AP typ 1 ráže 46 cm, AA šrapnel typ 3 (san-shiki dan), AP typ 1 s odříznutou aerodynamickou špičkou, AP typ 91 41 cm, AP typ 91 14'', tentýž opět rozříznutý a přepravní schránka na pytle s prachem.

Ve skutečnosti je možné říci že se tyto japonské speciální granáty příliš neosvědčily. Ideální dálka pro jejich použití se podle výpočtů pohybovala za hranicí 15 km a v průběhu války v Pacifiku mnoho takovýchto střetnutí nebylo vybojováno. Pro požadovanou trajektorii letu (vlastně plavby) byl nutný úhel dopadu do vody 15 - 20°, při jiných úhlech se měl granát podle japonských studií chovat poněkud nevypočitatelně. Při přímé střelbě byla zase slabinou munice dlouhá prodleva zpožďovače. A i penetrační schopnosti granátů po přímém zásahu silného pancíře byly podle poválečných testů v USA údajně výrazně podprůměrné. A nemalý vliv na tyto neuspokojivé výsledky měl prý mít i ten specifický tvar munice.
Jediným doložitelným podhladinovým zásahem je pravděpodobně zásah lehkého křižníku USS Boise CL-47 v prosinci 1942 v noční bitvě u mysu Esperance. Americká loď na sebe stáhla palbu japonských těžkých křižníků Aoba a Kinugasa a jeden z jejich granátů zasáhl trup hluboko pod bočním pancířem. Přestože explodoval prakticky v předních muničních skladech a způsobil velmi těžké škody americká loď přežila. Voda vnikající otvorem po explozi do trupu totiž uhasila začínající požár dřív než mohlo dojít k druhotným explozím.

Je tedy celkem možné že dva zásahy Tosy z nichž konstruktéři granátů vycházeli mohly být způsobeny nějakým náhodným a velmi netypickým chováním munice nebo že došlo k chybné identifikaci místa jejich dopadu do vody. A následné výpočty a studie byly založeny na chybných základech. Zkušební střelby které i po potopení Tosy pokračovaly s využitím vyřazené bitevní lodě Aki sice japonské závěry podporovaly ale i zde mohlo dojít k omylu. Na cíl bylo v relativně krátké vypáleno téměř 200 granátů a docíleno 24 zásahů ale jen jediný podhladinový [4], loď se ale potopila dřív než se na ni mohla dostat hodnotící komise.
Je ale dost zarážející že sami Japonci byli s protipancéřovou municí typ 91 spokojeni, nově vyvinutá náhrada v podobě typu 1 (pouze pro Yamato) byla téměř identická.


Dalším směrem jímž se projektanti lodí zaměřili bylo přepracování pancéřové ochrany vlastních plavidel tak aby zabránili obdobným podhladinovým zásahům. Panovaly totiž obavy že i konkurenční námořnictva zavedou vlastní „podvodní“ granáty. Podhladinová ochrana zaměřená na potlačení účinků torpédových explozí byla v případě zásahu protipancéřovým granátem neúčinná. Podle japonských výpočtů měl být granát po uražení 40 metrů pod vodou schopen bez problémů překonat homogenní pancíř o tloušťce 76 mm a ještě po osmdesáti metrech plavby čtyři až pět přepážek z běžné konstrukční oceli o síle 20 mm.
Jediným řešením tohoto problému byla změna schématu ochrany podhladinových částí a protažení trupového pancíře až ke dnu. Přesto že se směrem ke dnu postupně zužoval měl být podle propočtů schopen obdobným zásahům zabránit (samozřejmě v odpovídající odolnosti, například na křižníku odolnost proti křižníkové ráži). Poprvé pak byl tento nový způsob pancéřování použit na lehkých/těžkých křižnících tříd Mogami a Tone [5]
Asi nejznámějším provedením tohoto nového schématu bylo použití na bitevních lodích třídy Yamato. Na hlavní trupový pancíř o tloušťce 41 cm byl pomocí úhelníků, šroubů a nýtů napojen další pancíř sahající až k samotnému dnu lodi. V horní části měl tloušťku 20 cm a směrem ke dnu se zužoval až na konečných 5 cm. I toto extrémní řešení mající zastavit jakýkoliv pod vodou se potulující granát však nebylo prosto chyb, hlavní problémem tohoto konkrétního provedení bylo jeho napojení na hlavní pancíř. Dá se říci že to co bylo ideální proti podhladinovým zásahům granáty nebylo nic moc při zásahu torpédem. Samotná přepážka sílu exploze bez problémů zvládla vždy však povolil inkriminovaný spoj a tak vlastně po každém setkání Yamata s torpédem bylo podpalubí bitevní lodě zaplaveno stovkami a tisíci tun vody. Toto extrémní množství pancíře však mělo takovou váhu (celková hmotnost všech pancéřových struktur na palubě Yamata měla být až 22 895 tun) že bylo nutno co nejvíce minimalizovat chráněnou plochu. Pancéřová citadela tak byla zkrácena na co nejmenší délku cca 140 metru (tvořila jen 53,5 % délky trupu) a to se Japoncům vymstilo při potopení Musashi. Lehká americká letecká torpéda postupně zničila příď a Japonci náklon eliminovali zaplavováním prostor na zádi tak dlouho až se přetížená loď převrhla. A v případě Yamata byl scénář obdobný.


A tak se zdá že jediným opravdu účinným opatřením reflektujícím závěry komise hodnotící testy na Tose bylo až extrémní provedení pancéřové paluby u bitevních lodí třídy Yamato. 20 cm homogenního pancíře bez problémů odolalo zásahu jakoukoliv pumou dostupnou v Pacifiku. Ale nebyli by to Japonci aby tuto dokonalou clonu nedegradovali množstvím slabě chráněných prostupů. A jeden z nich, konkrétně šachta pod zadní věží pomocné výzbroje s velkou pravděpodobností stál i za konečnou explozí zadního muničního skladu která roztrhla trup Yamata 7. dubna 1945.
A na závěr jen taková perlička. Přestože Američané vlastní „podvodní“ granáty nevyvíjeli dopracovali se u vlastních bitevních lodí třídy Iowa ke stejnému řešení ochrany podhladinové části trupu. I zde je použit pancíř sahající od pancéřové paluby až k samotnému dnu lodí. U dalších plavidel (třída Montana) však použili opět jiné zcela nové schéma kombinující klasický trupový pancíř a za ním posazenou poměrně vysokou protitorpédovou přepážku.


Opět děkuji všem kteří se tímto blábolem prokousali až sem a pokud jsem někoho unudil k smrti tak ať se ozve. Pošlu mu na pohřeb věnec.

Scrat


Poznámky:
1 Přičemž tato kratší vzdálenost činila až 15 km, tedy více než byl maximální dosah všech konkurenčních torpéd.
2 Protikladem k tomuto snažení je pak doslova až laxní přístup Američanů. Jejich torpéda byla po celou první část pacifického konfliktu extrémně nespolehlivá a když už se podařil zásah ve velkém procentu případů selhala roznětka. Vše vedlo až k vtipům že americké ponorky musí nakládat mimo torpéd i kamení aby bylo čím bojovat s Japonci. Samotným ponorkářům ale moc do smíchu nebylo. Torpéda byla totiž podle výrobce kvalitní a velmi spolehlivá zatímco kapitáni ponorek byli vyhazováni pro údajnou neschopnost. Situace se začala měnit až v průběhu války poté co se o problém začal zajímat tehdejší velitel ponorkových sil Jihozápadní pacifické oblasti kontraadmirál Charles Lockwood.
3 Údajně měly být tyto granáty schopny zasáhnout podhladinovou část trupu i po dopadu 80 metrů od lodi !! Za ideální vzdálenost však bylo považováno ± 40 metrů.
4 K testům s Aki došlo 6.září 1924 a Nagato a Mutsu starou loď ze vzdálenosti 18 – 19 km rozstřílely. Velký počet zásahů byl umožněn hlavně faktem že náplň granátů tvořil pouze písek, jinak by Aki tak dlouho nevydržela. Podhladinový zásah měl být údajně devátý v pořadí, škody ale mohly být vyhodnoceny pouze na základě hlášení potápěčů.
5 Třídy Mogami a Tone sice byly projektovány jako křižníky těžké, kvůli výtlakovým limitům daným Washingtonskou smlouvou však byly původně klasifikovány jako lehké a podle toho i vyzbrojeny (12 – 15 * 155 mm). Po celou dobu se však počítalo s jejich pozdějším přezbrojením a překlasifikováním až tyto limity padnou. U třídy Tone k přestavbě došlo ještě před jejím dokončením ale třída Mogami po nějakou dobu skutečně existovala jako křižníky lehké.


PS zdroje doplním, já si ten bordel z výstřižků a poznámek mezitím uklidil. :???:
Naposledy upravil(a) Scrat dne 1/6/2016, 15:35, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Tosa

Příspěvek od Zemakt »

Prý prokousali heh, přečetl jsem to jedním dechem. A tak přidám dvě všetečné otázky: dá se tedy konstatovat, že hlavní pancéřový pás do síly cca 300 cm byl proti protipancéřovým granátům ráže nad 400 mm de facto neúčinný, dá se to generalizovat? Existuje u jiného námořnictva podobná paraela, takto z mého pohledu dokonalého testování munice a pancéřování?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Tosa

Příspěvek od Polarfox »

Jen pár detailů:
Scrat píše:Testování byly podrobeny 28 cm desky trupového pancíře sňatého v rámci konverze z trupu Kagy
Tady nepůjde ani tolik o sňatý pancíř, ale obvykle se hovoří o připraveném. Předpokládám, že u této lodi patrně ani nestačili instalovat pancéřové desky a ani k reálným pracem na konverzi zatím v době testů nedošlo.

Jinak Kaga byla až do rozhodnutí o konverzi vedena také na "dělostřelecký odpis", víceméně jako záloha Tosy, kdyby se tam něco podělalo (loď se potopila při testech předčasně atp.) a nebo se došlo k neuspokojivým výsledkům.
Scrat píše:Počínaje třídou Nagato se Japonci inspirovali novátorským americkým schématem pancéřování All or Nothing a protitorpédovým systémem tvořeným několika tenkými přepážkami oddělujícími řadu „mokrých“ a „suchých“ prostor. A právě následující třída Kaga tento systém posunula kousek dále.
Přístup k protitorpédové ochraně byl odlišný - japonští konstruktéři užívali velkou interní výduť se silnou protitorpédovou přepážkou (76mm, ze tří vrstev) a protistřepinovou za tím, Američané, jak píšeš, vrstevnatou sérii mokrých a suchých prostorů.
Scrat píše:na trup nastoupili pyrotechničtí specialisté se svými „minami a torpédy“
U Typu 6 šlo o torpédovou hlavici (stejnou jako u trojice, jež byla použita k testům torpédových komor), ne minu. Celkem byly v této oblasti použity následující druhy/nálože:

Torpédové hlavice:
Typ 6 (200 kg)
Typ 8 (300 kg)
Typ 8 (350 kg)

Miny:
Typ 1 (100 kg)
Typ 9 (150 kg)
Scrat píše:Trup byl před zahájením testů v tomto místě upraven zaplněním protitorpédové výdutě zaslepenými ocelovými trubkami.
Tady jen zajímavost - ačkoli u tohoto výbuchu (350 kg) byly škody největší, trubky se celkem osvědčily a dle konstatování komise ani v tomto případě nedošlo k úplnému zničení/překonání protitorpédové ochrany. Jenže trubky byly těžší než ekvivalentní navýšení klasické ochrany (přepážky), tudíž v eventuálním případě potřeby navýšení ochrany bylo dle nich lepší tu hmotnost investovat tam.
Zemakt píše:Existuje u jiného námořnictva podobná paraela, takto z mého pohledu dokonalého testování munice a pancéřování?
Určitě ne tak komplexní, ale konec války a Washington uvolnily hodně lodí pro různé experimenty na relativně moderních plavidlech, z čehož byly učiněny patřičné závěry - v USA např. Washington a ve VB Monarch (plus ex-německá Baden).

Plus to samozřejmě uvolnilo spoustu vybavení a výzbroje. Třeba pobřežní obrana Japonska tím poskočila na zcela jiný level.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tosa

Příspěvek od Pátrač »

Já se tím prokousal, ale v dobrém slova smyslu. Nesmírně zajímavé hlavně v popisu ostřelování a škod. To je velmi poučné a pro mě úplné novum. Zeptám se ale možná hloupě - obrázky asi žádné nejsou, jinak by jsi je sem dal. Že jo kolego.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Tosa

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Já si dovolím pár obrázků...

Obrázek
Spuštění na vodu 18.12.1921

Obrázek
Podoba při ukončení výstavby 31. 7.1922

Obrázek
Tosa je vlečena z přístavu Nagasaki o den později - 1.8.1922

Obrázek
Tosa potápějící se zádí napřed 9.2.1925
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tosa

Příspěvek od Pátrač »

Óóó jak jsi mocný Aarone. Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Tosa

Příspěvek od Scrat »

Polarfox píše:Tady nepůjde ani tolik o sňatý pancíř, ale obvykle se hovoří o připraveném. Předpokládám, že u této lodi patrně ani nestačili instalovat pancéřové desky a ani k reálným pracem na konverzi zatím v době testů nedošlo.
Naopak, oba trupy byly v podstatě kompletní včetně úplné instalace trupového pancíře. Kaga na tom byla z hlediska postupu prací ještě dál než Tosa jelikož se na ní začalo pracovat o cca 3 měsíce dřív. A když šla na konverzi tak bylo nutno nejdřív odstranit vše co bylo tak nějak navíc a masivní pancéřové pláty byly první na řadě. Navíc pokud se vědělo že budou brzy potřeba. Ona celá konverze Kagy se v prvních měsících podobala spíše řízenému rozebírání.
Polarfox píše:Jinak Kaga byla až do rozhodnutí o konverzi vedena také na "dělostřelecký odpis", víceméně jako záloha Tosy, kdyby se tam něco podělalo (loď se potopila při testech předčasně atp.) a nebo se došlo k neuspokojivým výsledkům.
Dle závěrečného dokumentu "Paktu pěti mocností část druhá odstavec IIc mohl každý ze signatářů použít jednu vyřazenou jednotku nebo rozestavěný trup jako cílový objekt, dvě lodě by Japonci neukecali. S Kagou se ale čekalo kvůli tomu jestli si někdo nerozmyslí podpis smlouvy nebo zda ho někdo v povolené době neodvolá. Počítalo se hlavně s nespokojenými Francouzi kteří o tom skutečně řadu měsíců uvažovali. Byli totiž nakrknutí hlavně kvůli tomu že i když koloniální velmoc najednou byli postaveni na úroveň jimi opovrhované "druhořadé" Itálie.


A jen drobná.
Myslel jsem že když drbnu na palbu článek tak je to kvůli podaným informacím a ne kvůli obrázkům jež jen rozbíjejí text a zabírají místo ale nemají žádnou vypovídací hodnotu. To můžu zrovna založit vlákno bez jediného písmenka , napráskat do něj 20 obrázků a vrnět blahem nad jeho nepochybnou kvalitou. Navíc jsem tak nějak doufal že článek bez obrázků nebude shledán vhodným pro vyvěšení na portálu, jednou se mi to už povedlo.
Tož asi tak

scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Tosa

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Scrat píše:když drbnu na palbu článek tak je to kvůli podaným informacím a ne kvůli obrázkům jež jen rozbíjejí text a zabírají místo ale nemají žádnou vypovídací hodnotu.
Ber mnou dodané 4 obrázky jako nic nevypovídající post v rámci volné diskuze nad článkem (troufám si tvrdit, že vyloženě OT nejsou)... Pokud si je zde přesto nepřeješ, tak nemám nic proti jejich smazání... Stačí říct...
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Tosa

Příspěvek od jarl »

Aarone, Scrat s největší pravděpodobností nemá na mysli obrázky z tvého příspěvku. Soudím tak podle toho, že svůj text doplnil vlastními fotografiemi a náčrtky. Obzvláště ty nákresy značící místa zásahů a poškození trupu jsou velmi užitečné a navzdory Scratovu přesvědčení vypovídající hodnotu mají.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Tosa

Příspěvek od Polarfox »

Scrat píše:Naopak, oba trupy byly v podstatě kompletní včetně úplné instalace trupového pancíře. Kaga na tom byla z hlediska postupu prací ještě dál než Tosa jelikož se na ní začalo pracovat o cca 3 měsíce dřív. A když šla na konverzi tak bylo nutno nejdřív odstranit vše co bylo tak nějak navíc a masivní pancéřové pláty byly první na řadě. Navíc pokud se vědělo že budou brzy potřeba. Ona celá konverze Kagy se v prvních měsících podobala spíše řízenému rozebírání.
Může být, netvrdím ani ani. Ale zase takový rozdíl tam nebyl, protože trupy byly spuštěny na vodu měsíc po sobě a vystrojování, tj. včetně instalace pancéřových plátů, mohlo začít až poté. Japonci především kvaltovali, aby ty lodě spustili před konferencí rychle na vodu a plus stačili ještě založit kýly Atago a Takao. Co se dělo poté je otázka a já mám bohužel hodně informací k Tose, ale u Kagy je to horší. Navíc práce na konverzi začaly až v roce 1925 po opravě poničených loděnic. Opět se tedy podbízí otázka, zda-li Kagu jen tak někam připíchli a začali přípravně očesávat, což není žádná legrace a nebo počkali, až budou hotovy plány a bude moci být odstrojena v opravených zařízeních. Dále k experimentálním účelům by počítám zvolili loď, která je k tomu uzpůsobenější/případně to bylo jedno, protože na tom byly obě podobně - na Tosu začali přimontovávat desky bočního pásu až cca v dubnu 1922, kdy byly práce celkově zastaveny. Aneb proč montovat na Tosu pancíř, pokud by na druhé lodi již byl? Nejpravděpodobnější scénář je ten, že lodě kopli na vodu a dále se o ně už nikdo moc nestaral...v té době už byla jednání v plném proudu, platil předběžný příkaz zastavit výstavbu a finální byl jen otázkou času. Nemělo cenu ty lodě dále vystrojovat a pokud ano, tak pouze po rozhodnutí o jejich osudu v rámci jim určené úlohy...v případě Tosy jako pokusného králíka.
Scrat píše:Dle závěrečného dokumentu "Paktu pěti mocností část druhá odstavec IIc mohl každý ze signatářů použít jednu vyřazenou jednotku nebo rozestavěný trup jako cílový objekt, dvě lodě by Japonci neukecali. S Kagou se ale čekalo kvůli tomu jestli si někdo nerozmyslí podpis smlouvy nebo zda ho někdo v povolené době neodvolá. Počítalo se hlavně s nespokojenými Francouzi kteří o tom skutečně řadu měsíců uvažovali. Byli totiž nakrknutí hlavně kvůli tomu že i když koloniální velmoc najednou byli postaveni na úroveň jimi opovrhované "druhořadé" Itálie.
Tak Japonci by ukecali klidně všechny, pokud by chtěli místo šrotování posít mořské dno drahým ocelovým bordelem, to bylo čistě na nich. Ty články mluví jasně - zbavit se lodí/znebojeschopnit je, tj. buď je 1) potopit, 2) sešrotovat a nebo si 3) eventuelně jednu za přesně daných podmínek nechat jako klasickou cílovou loď. Tosa nebyla cílová loď a nikdo ji ani na tuto roli konvertovat nehodlal (ostatně by se na to bez dalších investic ani nehodila, neměla pohon atp.), pouze experimentální. A jejím zničením (ať již jakýmkoli způsobem) Japonci naplňovali svůj smluvní závazek. Nikde nebylo řečeno, že z toho zničení nemohou být vycucnuty i nějaké ty poznatky. Kaga to nakonec překlepala, protože měla díky zemětřesení štígro, ale prvotní plán byl poslat ji ke dnu - nejprve figurovala jako případný záskok za Tosu a pokud by toto nebylo třeba, tak se měla stát obyčejným dělostřeleckým cílem.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Tosa

Příspěvek od Scrat »

Aaron Goldstein píše:Ber mnou dodané 4 obrázky jako nic nevypovídající post v rámci volné diskuze nad článkem (troufám si tvrdit, že vyloženě OT nejsou)... Pokud si je zde přesto nepřeješ, tak nemám nic proti jejich smazání... Stačí říct...
Proti tomu nic nemám pokud je to samostatně, mně celkově vadí často zbytečné obrázky v rozsáhlejším textu. Jde o to že mi tak nějak chybí možnost obtékání textu okolo obrázku. Takhle jich tam musíš naprat několik abys tu vzniklou mezeru nějak zaplnil a doufat že každý má minimálně fullHD monitor. Jinak to vypadá zase otřesně. A úplně nejlepším nápadem je dát tam relativně velké okno s videem, pak jednu větu, zase video a tohle zopakovat aspoň pětkrát.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tosa

Příspěvek od Pátrač »

Scrat - jenže zase pro mě, který lodím rozumí jako roubování chlebovníků a chce si Tvoji práci přečíst, vložené obrázky - byť ilustrační pomohou udržet pozornost a pokud jsou přímo k věci pochopit text. Tak se nezlob.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Tosa

Příspěvek od Alfik »

No, v zásadě rozumím jak to Scrate myslíš a celkem i souhlasím.
Ovšem, to se dá řešit - hnedle z hlavy mě napadají dvě možná řešení: tohle, tedy článek zvlášť a obrázky zvlášť v dalším příspěvku (bez ohledu kdo jej vloží, zda autor nebo někdo další), a řešení, kdy je text "v kuse" aby měl nějakou tu hochkultůru, a na konci něco jako "obrazová příloha".
V každém případě máte pravdu oba - tedy jak ty, když tvrdíš že v samotném textu to vypadá blbě, tak i Aaraon přidávající fotečky :)
Ještě že máme vás oba! :D
Mch, příspěvek kde jsou jen videa s popiskem, pokud jejich uvedení v daném pořádku je něčím přínosné, např. synteticky ukazuje na "něco" čehož bychom si na jednotlivých videích nepovšimli, taky není k zahození.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pombocz
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 5/2/2012, 16:53
Bydliště: Praha

Re: Tosa

Příspěvek od Pombocz »

Skvělý článek o možnosti unikátního testování pancíře a munice. :up: Jen mě tak napadá. Tosa nebyla dostavěna, chyběly nástavby, dělové věže...v jejich skladech nebyla munice, v nádržích chyběla nafta. Ta loď byla proti teoretické bojové podobě velmi odlehčená, což je vidět i na fotografiích - vodoryska je tak o 2,5-3m nad hladinou. Nemohl být tento fakt příčinou těch dvou šťastných zásahů? Kdyby byla loď zatížená a zanořená, tak by tyto granáty zasáhly loď do pancéřového pásu, né do nechráněné spodní části trupu. A pokud by střely dopadly dál od lodi, jejich kinetickou sílu by zmírnila voda a granáty by loď nepoškodily (možná). Nebo to bylo nějak ošéfené?
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Tosa

Příspěvek od Martin Hessler »

Pombocz píše:Skvělý článek o možnosti unikátního testování pancíře a munice. :up: Jen mě tak napadá. Tosa nebyla dostavěna, chyběly nástavby, dělové věže...v jejich skladech nebyla munice, v nádržích chyběla nafta. Ta loď byla proti teoretické bojové podobě velmi odlehčená, což je vidět i na fotografiích - vodoryska je tak o 2,5-3m nad hladinou. Nemohl být tento fakt příčinou těch dvou šťastných zásahů? Kdyby byla loď zatížená a zanořená, tak by tyto granáty zasáhly loď do pancéřového pásu, né do nechráněné spodní části trupu. A pokud by střely dopadly dál od lodi, jejich kinetickou sílu by zmírnila voda a granáty by loď nepoškodily (možná). Nebo to bylo nějak ošéfené?
Předpokládám, že nějak "ošéfené" to být muselo, už kvůli stabilitě lodi na otevřeném moři. Jestliže chyběly věže s děly hlavní ráže, palivo, munice, zásoba vody pro kotle i posádku, část vybavení atd., dělalo to oproti projektovanému bojovému výtlaku rozdíl několika tisíc tun. Takto odlehčená loď by nejen měla pancéřový pás prakticky celý nad vodou, ale také by byla velice vratká a neovladatelná - i při mírném vlnění moře by skákala po hladině jako PET láhev.
Většina moderních válečných lodí umožňuje načerpat do balastních tanků u dna plavidla mořskou vodu kvůli zachování stability, v případě nouze lze naplnit vodou i vyprázdněné palivové nádrže. Řekl bych, že toho Japonci využili, možná že se na lodi nacházel i nějaký suchý balast (písek, železný šrot, beton...).
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Tosa

Příspěvek od Scrat »

No normálně se uvádí že loď měla oproti předpokládanému standardnímu výtlak zhruba poloviční, byl to sice dokončený ale jinak prakticky prázdný opancéřovaný trup s osazenými pohonnými systémy. O vratkosti bych ale nemluvil protože byla loď vzhledem k nekompletnosti celkem nízká, chybělo prakticky vše nad prvním patrem nástavby. Ovladatelnost také nebyla nijak potřebná, loď měla sice vlastní kotle, turbíny i kormidlo ale nezapojené. To že se na některých fotkách kouří z jakéhosi trapného komínku bylo kvůli dieselgenerátorům, přece jen přesun z Nagasaki do Kure trval čtyři dny.
A pancéřový pás na postřelované straně nemusel být zase až tak vysoko, loď měla umělý náklon 5° aby byl nasimulován úhel dopadu z cca 20 km. Takže ponor se na té jedné straně mohl pohybovat někde mezi prázdným a standardním, muselo by se to spočítat (obávám se ale že k tomu nebudou všechny potřebné hodnoty).

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Tosa

Příspěvek od O. Filip »

Jedna zajímavost k Tose. Věže hlavní výzbroje byly dokončeny a spolu s věžemi z bitevního křižníku Akagi osazeny v pobřežních bateriích. Věže Tosy měly pancíř o síle 23 až 30,5 cm, věže bitevního křižníku 23 až 28 cm pancíře. Spolu s 12 věžemi pro 30,5 cm kanóny (z predreadnoughtů Kashima a Aki, pancéřových křižníků Ibuki, Kurama a Ikoma a bitevní lodě Settsu) zajistily Japonsku nejodolnější těžké pobřežní dělostřelectvo na světě. Všechny věže byly po kapitulaci Japonska sešrotovány.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Tosa

Příspěvek od Polarfox »

O. Filip píše:Jedna zajímavost k Tose. Věže hlavní výzbroje byly dokončeny a spolu s věžemi z bitevního křižníku Akagi osazeny v pobřežních bateriích. Věže Tosy měly pancíř o síle 23 až 30,5 cm, věže bitevního křižníku 23 až 28 cm pancíře. Spolu s 12 věžemi pro 30,5 cm kanóny (z predreadnoughtů Kashima a Aki, pancéřových křižníků Ibuki, Kurama a Ikoma a bitevní lodě Settsu) zajistily Japonsku nejodolnější těžké pobřežní dělostřelectvo na světě. Všechny věže byly po kapitulaci Japonska sešrotovány.
Možná jen pár korekcí - nakopnu to sem rovnou celé:
Velmi výrazně zasáhlo masivní vyřazování starších a rozestavěných jednotek i do složení japonských pobřežních baterií. Jejich nejtěžší výzbroj tvořily v poválečném období většinou kanóny střední a výjimečně i těžké ráže (od 120 do 270mm) a těžké houfnice s omezeným dostřelem (ráží 240 a 280mm). Díky důsledkům Washingtonské námořní konference bylo do jejich sestav zakomponováno 14 dvojdělových věží ráží 203, 254, 305 a 410mm, zatímco další zůstaly uloženy v rezervě. Instalace proběhla v druhé polovině 20tých a první polovině 30tých let, přičemž transport zajišťovala k tomuto účelu speciálně postavená armádní loď Seishu Maru se 150ti tunovým jeřábem, dokončená v roce 1927. Věže byly osazeny do pevností chránících Tokijský záliv a přístupy do Japonského moře (Cugarský, Cušimský a Korejský průliv). Až do hořkého konce japonské válečné mašinérie v roce 1945 představovaly nejtěžší prvek v sestavě pobřežních baterií. Konkrétní „příspěvky“ jednotlivých plavidel jsou následující:

Tosa (2 dvojdělové věže, 410mm)
1) (věž č.1), rok 1933, pevnost Tsushima, baterie Toyo
2) (věž č.2), rok 1930, pevnost Chinkai (Jinhae), Busan (Pusan), baterie Choshito

Amagi (1 dvojdělová věž, 410mm)
1) Předána armádě, ale nemodifikována a uložena do rezervy.

Akagi (3 dvojdělové věže, 410mm)
1) (věž č.1), rok 1932, pevnost Iki, Iki Shima, baterie Kurosaki
2) (věž č.4) Předána armádě, modifikována, ale uložena do rezervy.
3) (věž č.5) Předána armádě, ale nemodifikována a uložena do rezervy.

Settsu (2 dvojdělové věže, 305mm)
1) Rok 1929, pevnost Tsushima, baterie Tatsunozaki.
2) Rok 1936, pevnost Tsushima, baterie Tatsunozaki.

Aki (2 dvojdělové věže, 254mm)
1) Rok 1929, pevnost Tokyo, baterie Jagoshima.
2) Rok 1929, pevnost Tokyo, baterie Jagoshima.

Kashima (2 dvojdělové věže, 305mm)
1) Někdy v letech 1925 až 1932, pevnost Tokyo, baterie Chiyogasaki.
2) Rok 1929, pevnost Iki, Iki Shima, baterie Azuchioshima.

Ibuki (2 dvojdělové věže, 305mm)
1) Rok 1929, pevnost Tsugaru, baterie Ōmazaki.
2) Rok 1929, pevnost Hoyo, baterie Tsurumizaki.

Ikoma (1 dvojdělová věž, 305mm)
1) Někdy v letech 1925 až 1932, pevnost Tokyo, baterie Susaki.

Kurama (2 dvojdělové věže, 203mm)
1) Rok 1932, pevnost Tokyo, baterie Taibusamisaki.
2) Rok 1932, pevnost Tokyo, baterie Taibusamisaki.

Věže z nedokončených plavidel našly své uplatnění taktéž při modernizacích starších jednotek, konkrétně bitevních lodí Nagato a Mutsu. Tato dvojice obdržela při důkladné přestavbě z poloviny 30tých let (Nagato – duben 1934 až leden 1936, Mutsu – září 1934 až září 1936) věže původně určené pro jednotky Tosa (věže č.3, 4 a 5) a Kaga (věže č.1 až 5). Ty se vyznačovaly větším vnitřním prostorem a potenciálem pro zesílení pancíře (viz. čelní pláty). Hlavním vnějším rozpoznávacím znakem je tvar věží, dalším pak umístění pozorovacích otvorů. Jedna ze sejmutých původních věží (č.4 z Mutsu) je dodnes k vidění v areálu námořní akademie (Etajima), kam byla umístěna v roce 1935 jako studijní pomůcka.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“