Zatímco se tak Němci spoléhali na omezený počet vysoce kvalitních strojů(a osádek), rusové naopak na zdánlivě nevyčerpatelnou "zásobu" průměrných tanků (a osádek).
Toť všeobecně přijímaný názor v zemích západně od nás, a který se stává jakýmsi dogmatem i u nás.
Pomineme li lidský aspekt celé úvahy – zdali se "kvalita" vojáka odvíjí od jeho schopnosti chladnokrevně zabíjet a "zachránit si tak(aspoň dočasně) krk" či od ochoty se obětovat ve prospěch celku (a celkem nemusí být zrovna stát – myslím že většina rusů bojovala za své rodiny/přátele) – pak s celou úvahou lze do určité míry souhlasit, avšak dle mne je nutné podívat se na celou věc z nového úhlu pohledu.
A) Ano je pravdou, že rusové vsadili na početní převahu, já osobně v tom však nespatřuji nic primitivního či opovrženíhodného. Naopak sázka na početní převahu byla v situaci rusů promyšlená strategie, nikoli bezmyšlenkovité použití síly.
B) Rusové nedosahovali vysokého tempa výroby jen na úkor kvality, naopak z jistého úhlu pohledu se dá dokonce říci, že právě kvalita konstrukce jejich tanků dovolovala vyrábět je v masovém měřítku.
Nyní předpokládejme, že rusové dokážou vyrobit a vyslat do boje- za stejný čas -dvakrát více JS-85 než Němci Tigerů, takže v průměru se jeden Tiger střetne v boji s dvěma JS-85, přičemž nadále v rámci této úvahy považujeme oba tanky a osádky za rovnocené.
Kolikrát se v průměru zvýšila šance dvou ruských osádek JS-85 na přežití při střetu s jedním Tigerem. Davkrát ? Nikoli, za předpokladu že jsou si oba stroje rovnocenné, se šance ruských osádek zvětšila čtyřikrát.
Teoreticky jsou totiž nyní osádky každých dvou JS-85, za daný čas, schopny nejen vypálit na jednoho Tigera dvakrát více granátů ,zároveň však je každá osádka Tigera nyní nucena rozložit palbu mezi dvojnásobný počet cílů. Takže v průměru každý tank Tiger inkasuje 12 zásahů a JS-85 jen 3. Celé to přibližuje obrázek níže.
[/url]
Schopnost přežití tanků tedy neroste s velikostí převahy lineárně, nýbrž s velikostí převahy umocněné na druhou. Pokud dokáží například rusové přečíslit Němce 5 krát , jejich šance na přežití vroste 25 krát (slovy pětadvacetkrát).
To je základní benefit plynoucí z převahy.
Z čeho plynula početní převaha Rusů? Dle mne plyne do značné míry složitost (jednoduchost) Tigera (JS-85) z pojetí jejich pancéřové ochrany.
Podíváme li se na konstrukci Tigera a JS-85, pak je na první pohled jasné, že pancéřová ochrana ruského stroje je mnohem kompaktnější a celkově propracovanější. Zatímco u Tigera štít děla ,čelo korby a vany tvoří rozměrnou plochu, jež je postavena prakticky kolmo k (z čelní sféry) dopadajícím granátům, u JS-85 jsou naopak tyto partie skloněny tak, že jejich kolmá plocha je minimální.
JS-85 je, i díky tomu, při podobné fyzické síle pancíře zákonitě podstatně lehčí.
Váha pancéřové ochrany obou strojů se přitom přímo promítla do složitosti některých důležitých celků tanků.
Za všechny systémy uveďme jako příklad použití prokládaných pojezdových kol.
Prokládaná kola rozkládají enormní váhu Tigera na cca. dvojnásobný počet torzních tyčí (v porovnání s klasickým pojezdem), takže každá tyč mohla být méně tuhá a tím je bylo odpružení měkčí, zároveň překrývající velká kola ideálně rozkládají váhu tanku na pásy, tím i na půdu.
Ovšem daní za toto řešení je vysoká složitost pojezdu, což se promítlo negativně jak do náročnosti celého procesu výroby, tak údržby Tigera.
V podobném duchu by se dalo mluvit o převodovce, jež sice zaručovala Tigeru (na tak těžký stroj) vynikající akceleraci, avšak opět se jedalo o velmi složitou,na výrobu a údržbu náročnou konstrukci.
Nyní můžete namítnout, že JS-85 sice byl díky malým rozměrům a kompaktnějšímu tvarování (při stejné či větší ochraně) lehčí, nicméně se to podepsalo na omezeném prostoru pro osádku a zároveň malé zásobě munice, jenž byla z velké části umístěna na -z hlediska dostupnosti- poměrně nešťastném místě – na podlaze.
Naopak nabíječ v Tigeru měl ve věži velký manipulační prostor a k dispozici i větší zásobu munice, která navíc byla na snadněji přístupných místech: na bocích korby. To se nutně muselo odrazit ve schopnosti nabíječe Tigera rychleji ládovat granáty do kanónu a tedy ve větší rychlosti palby. Prostornější věž se podepsala též přirozeně na menší únavě velitele a střelce, takže méně klesala jejich schopnost vyhledávat cíle a vést na ně palbu.
To je pravda opět jen částečně. Věž Tigera sice měla díky kolmým stěnám větší absolutní prostor než věž JS-85 , nicméně, jak je vidět na průřezech níže, 85mm kanón v JS-85 měl brzdy zákluzu umístěné nad dělem, díky čemuž byl mnohem štíhlejší (při pohledu na věž zeshora) takže ubíral osádce podstatně méně místa než kanón v Tigeru, jež měl brzdy zákluzu vedle děla.
[/url]
Osádka JS-85 tak mohla být umístěna blíže ke středu věže, takže ve výsledku měla zhruba podobný prostor jako osádka v Tigeru.
Jistě, zkosené stěny věže sice stále ubíraly část prostoru ve výšce hlavy osádky, nicméně manipulační prostor v oblasti ramen a rukou byl srovnatelný neli větší.
Efektivnost takového uspořádání – brzdy zákluzu nad dělem a klínovitý tvar věže- dokazuje fakt, že němci ho v závěru války převzali. Zatímco do roku 44 Němci důsledně umisťovali brzdy zákluzu vedle děla (určitě u tanků Panzer III/IV,Panther,Tiger), v případě tanku KonigsTiger je umístili nad dělo. U plánovaného Panthera F dokonce tento prvek tvořil jádro modernizace. Umístění brzd zákluzu nad dělo je hlavní důvod toho, že Schmallturm (štíhlá věž) byla stejně prostorná a těžká jako u klasického Panthera G, a přitom měla o 20-50% silnější pancíř.
Práci nabíječi v JS-85 navíc ulehčoval fakt, že z celkových 50 granátů, byla určitá část granátů (třetina?), umístěno v zadním výklenku věže. Z hlediska bezpečnosti to není moc ideální řešení , nicméně z hlediska rychlosti palby je to naopak řešení vynikající. Zadní převis věže je pro nabíječe nejdostupnější místo v tanku.
Výhody a nevýhody obou koncepcí v kostce ukazuje následující obrázek.
[/url]
Pokud se týká počtu vezené munice. Je pravdou, že JS-1 měl zhruba poloviční zásobu munice, jakou vezl tank Tiger. Malá zásoba munice však koresponduje se snahou o minimalizaci rozměrů a hmotnosti ruského tanku, ježto vlastnosti se, ať už přímo či nepřímo, podepsali na jednoduchosti JS-85 (jak je psáno výše). Rusové raději zasytili prostor dvakrát větším množstvím tanků(např. JS-85),které dokázali za stejný čas cílový prostor zasypat dvakrát větším množstvím granátů, byť tento výkon dokázali podávat jen poloviční dobu.
Zde to byla sázka o maximální okamžitý výkon jež měl zajistit vysokou pravděpodobnost průlomu, či aspoň co největší škody způsobené nepříteli.