Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Tanky a jiná obrněná technika
Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Na počátku 80. let přišla americká armáda s konceptem, který by dal lehké výsadkové divizi palebnou sílu, téměř srovnatelnou s klasickou obrněnou divizí. Pilířem měl být nový lehký tank s hmotností maximálně 20 tun, díky čemuž by jen bylo možno transportovat letouny C-130 Hercules. Výzbroj tvořil kanón ráže 105 mm a prakticky vzato se jednalo o vývoj náhrady slavného výsadkového tanku M551 Sheridan. Vyhlášené výběrové řízení (1985) je známé pod názvem AGS (Armored Gun System). Přihlásily se čtyři americké firmy, ovšem armáda pustila do užšího výběru jen tři z nich, přičemž vozidlem od AAI Corporation se odmítla zabývat. Důvod byl ten, že jejich vozidlo RDF-LT (Rapid Deployment Force Light Tank), neslo rychlopalný kanón M32 ARES ráže 75 mm. Přes mnohé výhody, tedy bylo vozidlo diskvalifikováno z důvodu nesplnění základních požadavků. Dalším uchazečem byla společnost FMC Corporation s vozidlem CCV-L (Close Combat Vehicle Light). Prototyp měl tříčlennou osádku, nabíjecí automat s rychlostí palby až 12 ran za minutu. Zásoba munice byla 30 střel. Součásti podvozku byly převzaty z M113 a M2 Bradley, zatímco ovládání věže a některé senzory pocházely z tanku Abrams. Druhým uchazečem byla společnost Cadillac Gage s lehkým tankem Stingray II, u jehož podvozku, využili konstruktéři prvků ze samohybné houfnice M109 Paladin. Kanón M68, resp. L7, ráže 105 mm, se nabíjel ručně a zásoba munice činila 36 nábojů, nás ale zajímá především poslední tank, který se zúčastnil projektu AGS.
Tím byl tank oficiálně označovaný jako TCM-20, ale vešel do historie jako Expeditionary Tank (expediční tank). Výrobcem byla společnost Teledyne Continental Motors a tamní inženýři přišli s opravdu revolučním vzhledem, který přitahoval pozornost. Místo klasické věže, byla korba osazena pouze externě instalovanou lafetu s kanónem, pro kterou se užívalo označení EGT (External Gun Turret). Samotný kanón byl Rheinmetall M35, doplněný o automatické nabíjecí zařízení se zásobníkem na devět nábojů, dalších 26 kusů munice bylo uskladněno v korbě. Sekundární výzbroj zajišťoval kulomet M240 se zásobníkem na 400 nábojů a další vezenou zásobou 3600 ran. Osádka byla jen tříčlenná, ale byť byla dobře chráněná uvnitř korby, její rozhled po okolí nebyl ideální a to i když výrobce použil velice pokročilou sestavu zaměřovacích přístrojů. Ta byla oproti konkurenci nejvyspělejší a skládala se z digitálního systému řízení palby M21, laserového zaměřovače AN/VVG-2, termo kamery AN/TAS-4 a systémem AN/VVS-2 (V) určenému do prostřední s nízkou viditelností. Délka TCM-20 byla 7,5 m, šířka 2,7 m a výška 2,8 m. Vozidlo vážilo pouze 20 tun, ale základní pancíř se dal doplnit bloky reaktivního pancéřování ERA. Pohon zajišťoval dieselový motor Cummins VTA-903T. Cena byla odhadovaná na 4,5 mil. dolarů. Futuristické řešení tanku TCM-20 se ale ukázalo být spíše problematické. Především externě instalovaná lafeta kanónu (EGT) měla problémy se stabilizací kanónu a také se objevovaly problémy se samotným nabíjecím mechanismem.
V druhé polovině 80. let, byla všechna vozidla podrobena náročným testům, přičemž problémový TCM-20 v nich dopadl nejhůře. V roce 1992 byla vítězem soutěže vyhlášena společnost FMC, s vozidlem CCV-L, které bylo následně armádou přejmenováno na M8 Buford. Kvůli finančním škrtům v roce 1996, ale k sériové výrobě nedošlo a v následujícím roce byl celý projekt AGS zastaven. Projekt TCM-20 ale nebyl tak úplně zapomenut. Výsadkové jednotky, nakonec získaly kolové vozidlo M1128 Stryker MGS, jež nese externě lafetovaný kanón ráže 105 mm. Zde se jedná o zbraňový systém EGT z vozidla TCM-20. Opět se ale opakovaly stejné problémy jako v původních testech. Provoz vozidel Stryker MGS opět ukázal na závažné technické problémy - především velkou poruchovost bezosádkové věže. Stryker MGS se také nepovažuje za příliš účinný v boji proti bojovým vozidlům pěchoty vyzbrojenými rychlopalnými kanóny ráže 30 mm. Výroba těchto vozidel tedy byla předčasně ukončena po 142 kusech a jsou postupně stahovány z výzbroje.

Zdroj:
http://www.military-today.com/tanks/exp ... y_tank.htm
http://www.militarybox.cz/news/novy-leh ... ke-armady/
http://tankistador.ru/expeditionary-tank.html

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Příspěvek od Starlight »

Rase píše: ....Výsadkové jednotky, nakonec získaly kolové vozidlo M1128 Stryker MGS,.... Výroba těchto vozidel tedy byla předčasně ukončena po 142 kusech a jsou postupně stahovány z výzbroje.
Laskavě bych si dovolil rozporovat pasáž, že vozidla palebné podpory M1128 MGS získaly americké výsadkové jednotky. Vysazení na padáku se sice zkoušelo, ale tato vozidla jsou pouze ve výzbroji středních brigádních týmů Stryker Brigade Combat Team (SCBT).

Taktéž by mě zajímalo, jak moc je hodnověrná informace, že je postupně vyřazují. Podle mých poznatků je to trochu jinak. US ARMY v rámci zlepšení bojových možností SCBT brigády nově reorganizuje její protitankové jednotky. Všech 9 vozidel M1184 Stryker ATGM s řízenými střelami TOW2 a 10 vozidel M1128 Mobile Gun System v rámci jednoho SBCT jsou/budou sloučeny do jedné švadrony těžkých zbraní, která jako celek už disponuje slušnou palebnou silou.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Příspěvek od Rase »

Díky za upořesnění, mělo jsem napsat "expediční jednotky", ale nechal jsem se trochu unést )
V roce 2014 bylo rozhodnuto, že počty vozidel přímé palebné podpory Stryker MGS, budou sníženy pouze jedino vozidlo na rotu. Tedy z 27 Stryker MGS v brigádě SBCT na 10. Původně jich tědy měl být téměř trojnásobek, oproti současnému stavu. Za mě to rozhodně je dost masivní osekání počtu ve prospěch rychlopalných kanónů menší ráže. MGS očividně nesplnily očekávání. Což je dost škoda, jelikož vypadají opravdu velice dobře. http://www.armadninoviny.cz/stryker-dos ... tryker+MGS
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Příspěvek od Starlight »

Pro svůj další příspěvek budu potřebovat detailnější náhled do struktury a vybavení Stryker Brigade Combat Team (SBCT), takže hodně nestručně navážu na článek na Armádních novinách http://www.armadninoviny.cz/stryker-dos ... i-bvp.html . Dovolím si tento článek významně rozšířit a někde i opravit právě ohledně struktury SBCT (i když US ARMY každých pár dělá drobné změny, takže už to může být zase jinak).

1) Verze a tabulkové počty Strykerů v střelecké rotě

Bojovým jádrem každé střelecké roty Strykerů, která má cca 160 vojáků (z toho jen 6 důstojníků), je pěchota ve třech střeleckých četách. Tu převáží a přímou palbou podporuje celkem 12 obrněných transportérů M1126 ICV. Další dva M1126 ICV slouží pro potřeby štábní čety praporu (a nikoliv velitelské M1130 CV jak uvádí článek).

V každé střelecké rotě by měla být (respektive donedávna byla) četa přímé palebné podpory (MGS Platoon) s celkem 3 (později sníženo na jedno, tedy jen na sekci, a nejnověji je tato sekce zrušena úplně) vozidly M1128 MGS a minometná sekce (Mortar Section) se 2 vozidly nepřímé palebné podpory M1129 MCV (s vozidlovým minometem ráže 120 mm a výnosným ráže 60mm). Hlavní protitankovou zbraní střelecké roty tak zůstává 9 přenosných odpalovacích zařízení na protitankové řízené střely FGM-148 Javelin.

Celkem je to 19 vozidel Stryker v každé střelecké rotě:
14 x M1126 Infantry Carrier Vehicle (ICV)
3 (sníženo nejdříve na 1, nejnověji na 0) x M1128 Mobile Gun System (MGS)
2 x M1129 Mortar Carrier Vehicle (MCV)

Z velitelské roty praporu je z pravidla ke každé střelecké rotě přiděleno zdravotnické evakuační vozidlo M1133 MEV a vozidlo dělostřeleckých návodčí M1131 FSV, kteří řídí nepřímou palbu jak brigádního dělostřelectva ráže 155 mm, tak i rotních minometů.

2) Verze a tabulkové počty Strykerů v pěším praporu

Každý pěší prapor (Infantry Batalion, v AČR by to nejspíše označili jako mechanizovaný prapor, v SBCT jsou celkem tři pěší prapor) tvoří velitelská rota (Headquarters and Headquarters Company - HHC) a tři střelecké roty (Rifle Company, v AČR by se nejspíše použilo označení mechanizovaná rota). Každý pěší prapor v rámci SBCT má tabulkově celkem 700 vojáků a následující počty vozidel Stryker.

Celkem je to 77 (nejnověji 67) vozidel Stryker v každém pěším praporu. Z toho:
42 x M1126 Infantry Carrier Vehicle (ICV)
4 x M1127 Reconnaissance Vehicle (RV)
9 (sníženo nejdříve na 3, nejnověji na 0) x M1128 Mobile Gun System (MGS)
10 x M1129 Mortar Carrier Vehicel (MCV)
5 x M1130 Command Vehicle (CV)
3 x M1131 Fire Support Vehicle (FSV)
4 x M1133 Medical Evacuation Vehicle (MEV)

Hlavní protitankovou zbraní pěšího praporu je 27 přenosných odpalovacích zařízení na protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. Minometná vozidla ve velitelské rotě (4) jsou vybavena výkonnějším výnosným minometem ráže 81 mm.

3) Verze a tabulkové počty Strykerů v průzkumné korouhvi

Průzkumná korouhev obrněného jezdectva (Reconnaissance Squadron, v AČR by to nejspíše označili jako průzkumný prapor) tvoří velitelská švadrona (Headquarters and Headquarters Trrop - HHT) a tři průzkumné švadrony (Reconnaissance Troop) a nejnověji i švadrona zbraní (Weapons Troop). Průzkumná korouhev v rámci SBCT má tabulkově celkem cca 500 vojáků a následující počty vozidel Stryker:

Celkem je to 71 (nejnověji 93) vozidel Stryker v průzkumné korouhvi. Z toho:
0 (nejnověji 1) x M1126 Infantry Carrier Vehicle (ICV)
43 x M1127 Reconnaissance Vehicle (RV)
0 (nejnověji 12) x M1128 Mobile Gun System (MGS)
6 x M1129 Mortar Carrier Vehicel (MCV)
9 x M1130 Command Vehicle (CV)
3 x M1131 Fire Support Vehicle (FSV)
4 x M1133 Medical Evacuation Vehicle (MEV)
0 (nejnověji 9) x M1134 Anti-Tank Guided Missile Vehicle (ATGM)
3 x M1135 Nuclear, Biological, Chemical Reconnaissance Vehicle (NBCRV)

Hlavní protitankovou zbraní průzkumné korouhve je 36 přenosných odpalovacích zařízení na protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. Minometná vozidla jezdectva nevozí výnosné minomety a používají pouze vozidlové zbraně ráže 120 mm.

4) Verze a tabulkové počty Strykerů v brigádním bojovém týmu

Jak už bylo uvedeno v článku, ještě oficiální tabulky US ARMY z roku 2015 stále počítaly s tím, že každý SBCT bude mít tabulkově 27 vozidel M1128 MGS, ale po zastavení výroby se toto číslo nuceně snížilo na 10 vozidel.

Celý SBCT má cca 4500 vojáků rozdělených do sedmi praporů (u jezdeckých jednotek korouhví) a brigádní velitelské sekce. Prapory SBCT tvoří tři pěší prapory, jedna průzkumná korouhev jezdectva, bojový ženijní prapor, dělostřelecký oddíl a podpůrný prapor.

Celkem je výzbroji brigádního bojového týmu SBCT okolo 320 vozidel typu Stryker. Tabulkové počty podle verzí by měly být následující:
131 x M1126 Infantry Carrier Vehicle (ICV)
51 x M1127 Reconnaissance Vehicle (RV)
27 (sníženo na 10, nejnověji zvýšeno na 12) x M1128 Mobile Gun System (MGS)
36 x M1129 Mortar Carrier Vehicel (MCV)
32 x M1130 Command Vehicle (CV)
13 x M1131 Fire Support Vehicle (FSV)
11 x M1132 Engineer Support Vehicle (ESV)
18 x M1133 Medical Evacuation Vehicle (MEV)
9 x M1134 Anti-Tank Guided Missile Vehicle (ATGM)
6 x M1135 Nuclear, Biological, Chemical Reconnaissance Vehicle (NBCRV)

Protitankovou výzbroj sesednutých jednotek dále doplňuje cca 125 přenosných odpalovacích zařízení protitankových řízených střel FGM-148 Javelin.

Dělostřeleckou podporu má na starosti dělostřelecký oddíl s 18 taženými kanonovými houfnicemi M777A2 ráže 155 mm a řadou dělostřeleckých radiolokátorů. Organický vzdušný průzkum na brigádní úrovni zajištuje dvojice bezpilotních systémů UAV RQ-7 Shadow (celkem 2 řídící stanoviště, 2 vypouštěcí stanoviště a 4 bezpilotní letouny). Mobilitu podpůrných a zadních vojů brigády pak doplňují stovky vozidel řady HMMWV, nákladních automobilů 4x4, 6x6, 8x8 a ohromné množství specializovaných přívěsů.

5) Počty brigádních bojových týmů US ARMY/ANG

US ARMY spolu s ANG dnes mají celkem 58 (30+28) brigádních bojových týmů. Z toho je jen 9 (7+2) středního typu Stryker BCT. Plných 15 (9 + 6) je těžkého typu ABCT. Většinu 34 (14+20) tvoří lehké pěchotní brigádní bojové týmy (IBCT), tj. motorizovaná pěchota, výsadkové, aeromobilní a horské brigádní týmy.

V současnosti jsou akviziční prioritou u US ARMY opět těžké obrněné ABCT. US ARMY vlastní 20 setů vybavení pro ABCT, ale jen 15 sad je u jednotek a ne všechny jsou v posledním provedení. V letech 2018-19 bude dokončena plná modernizace dvou ABCT na poslední standard. Jednak sada, které bude trvale deponována v Evropě a také bude dokončeno přezbrojení v pořadí patnáctého ABCT. Do let 2020-21 bude dokončena modernizace tří ABCT u ANG.

V rámci těchto investic US ARMY začíná přezbrojovací cyklus na M1A2 SEP V3 (podvozková platforma Abrams bude tvořit 14% pásové techniky ABCT) a podvozkovou platformu Bradley (85% budoucí pásové techniky ABCT), kterou bude tvořit bojová vozidla M2A4/M7A4 Bradley, víceúčelové platforma Armored Multi-Purpose Vehicle (AMPV) a kanonové houfnice M109A7 Paladin PIM/M992A3 CAT. Lehké brigády naopak začnou asi jako první přezbrojovat na nové Joint Light Tactical Vehicle (JLTV).

6) Americké ABCT versus ruské tankové a mechanizované brigády

US ARMY při svém plánování podoby ABCT vychází z předpokládané síly nejsilnějšího protivníka, v tomto případě tankových a mechanizovaných brigád Ruské federace.

Typická ruská samostatná tanková brigáda má ve své výzbroji 90+ tanků T-72B3/T-80U/T-90, cca 60 bojových vozidel řady BMP/BTR/BRM, 36 samohybných houfnic ráže 152 mm, 18 samohybných salvových raketometů ráže 122 mm typu Grad, 8 tažených minometů ráže 120 mm, 24 samohybných hlavňových a raketových systémů vojskové PVO.

Typická ruská samostatná mechanizovaná brigáda má ve své výzbroji 40+ tanků T-72B3, 120 bojových vozidel řady BMP, 40 obrněných vozidel řady BTR/BRDM, 36 samohybných houfnic ráže 152 mm, 18 samohybných salvových raketometů ráže 122 mm typu Grad, 12 tažených minometů ráže 120 mm, 12 tažených protitankových kanónů ráže 100-125 mm, 12 stíhačů tanků s PTŘS, 24 samohybných hlavňových a raketových systémů vojskové PVO.

Proto nelze brigádu Strykerů samostatně postavit proti těmto brigádám. Od toho má US ARMY těžké ABCT. Ty mají ohromnou přímou palebnou sílu s cílem vyrovnat nebo překonat ruské tankové případně mechanizované brigády. I když zatím zaostávají v brigádním dělostřelectvu a PVO.

Těžký brigádní tým ABCT má téměř 4800 vojáku, je organizačně rozčleněna do 7 praporů (respektive korouhví u jednotek jezdectva) a jeho výzbroj tvoří tabulkově cca 90 tanků M1A2 Abrams (plus další specializované ženijní a vyprošťovací tanky), 100+ bojových vozidel řady M2/M3/M7 Bradley, 100+ obrněných transportérů M113 různých specializovaných verzí (z toho 14 v samohybných minometů M1064A3 ráže 120 mm) a 18 samohybných kanonových houfnic M109A6 Paladin ráže 155 mm (každé s vlastním obrněným muničním vozidlem M992) a stovky kolových vozidel a spousty dalšího vybavení.
Naposledy upravil(a) Starlight dne 27/5/2017, 21:27, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Lehký tank TCM-20 - Expeditionary Tank

Příspěvek od Starlight »

1) Expediční vs. střední

Rase, já bych ani nepoužil slovo expediční. Přeci jen americké ozbrojené sily jsou téměř celé (a mají v tom silnou tradici) stavěné na expediční nasazení. Proto bych se držel buď americké terminologie „Brigádní bojové týmy Stryker (SBCT - Stryker Brigade Combat Team)“ nebo použil český novotvar „střední brigády“ (respektive střední brigádní úkolové uskupení), které velmi pěkně vyjadřují „váhovou“ pozici takovéto brigády v systému těžký, střední, lehký/výsadkový.

2) M1128 MGS

Ale zpátky k vozidlu M1128 MGS. Jak už uvedl tebou odkazovaný článek na Armádních novinách, vozidla M1128 MGS měla celou řadů problému a nikdy nesplnila všechna očekávání, které se do nich vkládali.

Jádrem nikdy zcela nedořešených problémů se ukázala vlastně celá hlavní koncepční myšlenka vozidla M1128 MGS - snaha osadit příliš lehká standardní vozidla Stryker výkonným tankovým kanónem.

Standardní tankový kanón M68 ráže 105 mm vzatý ze skladů US ARMY má příliš velký zpětný ráz a jeho instalace včetně ne zcela spolehlivého nabíjecího automatu a zásobníků munice je těžká a objemná pro na tak lehké a malé vozidlo (tak to US ARMY ale chtěla). A přes všechny vývojové a vojskové zkoušky se řada nectností naplno projevila až během provozu a reálného nasazení v obtížných klimatických a bojových podmínkách Iráku a Afghánistánu. Už v prosinci 2010 bylo rozhodnuto, že program M1128 MGS se omezí jen na počáteční výrobní série a nebude se pokračovat do fáze plné produkce.

A tak US ARMY místo toho začala hledat, vyvíjet a postupně zavádět nová řešení – a to jak ta rychlá přechodná, tak i některá dlouhodobější.

3) Nová zbraňová švadrona (Weapons Troop)

Předčasné zastavení výroby M1128 MGS po vyrobení 142 kusů znamenalo změny ve struktuře vlastního SBCT. V roce 2015 byla u brigád zkušebně modifikována organizační struktura s cílem lépe využít možností vozidel M1128 MGS a zlepšit celkově protitankové možnosti SBCT. Změna se osvědčila, a tak v květnu 2017 vyšla změna polních manuálů, které jsou platné pro všechny SCBT.

Jednotky v rámci SBCT, které májí přímo v popisu práce co největší mobilitu a manévry na bojišti jsou obrnění kavaleristi v průzkumné korouhvi (Reconnaissance Squadron, = prapor). Proto byla ke stávající struktuře - velitelské švadroně (troop, = rota) a třem průzkumným švadronám - nově přidána pátá švadrona (zpravidla označená jako Troop E jako Eagle), která bude sloužit jako zbraňová švadrona (Weapons Troop).

Organizačně ji tvoří 6 čet. Tři čety po čtyřech vozidlech M1128 MGS, tři čety po třech vozidlech M1134 ATGM a velitelská sekce s vozidlem M1126 ICV. Výzbroj pochází ze dvou předchozích jednotek. Ze střeleckých rot třech střeleckých praporů k ní přesunuli všech 10 vozidel M1128 Mobile Gun System (a přidali další dvojici) a ze zrušené protitankové roty (Antiarmor Company) ženijního praporu (Brigade Engineer Battalion – BEB) pak všech 9 vozidel M1134 Stryker ATGM s řízenými střelami TOW2.

M1134 ATGM v akci: https://www.youtube.com/watch?v=jaI56HCEhjw
M1128 MGS v akci: https://www.youtube.com/watch?v=I1BerCKvkII

EDIT: V říjnu 2015 byla na maďarských silnicích natočena švadrona zbraní ze sestavy 4. průzkumné korouhve „Saber“ 2. jízdního pluku (4th squadron „Saber“ / 2nd Cavalry Regiment) při přesunu z Německa do Rumunska. Vzhledem k odlišné tradici 2. jízdního pluku je švadrona zbraní označena Troop Q jako „Quickstrike Troop“: https://www.youtube.com/watch?v=Z4LHxEnXg08



Z velitelské švadrony korouhve je z pravidla přiděleno zdravotnické evakuační vozidlo M1133 MEV a vozidlo dělostřeleckých návodčí M1131 FSV, kteří řídí nepřímou palbu jak brigádního dělostřelectva ráže 155 mm, tak i rotních minometů.

M1128 MGS tak už nyní nejsou nutně vázané na „pomalou“ sesednuvší pěchotu ve střeleckých rotách. Kromě stávajících úkolů palebné podpory se také více zaměřují na boj s obrněnou technikou s použitím taktiky „hunter-killer“ a „hit-run“, kdy mají používat střelbu na velké vzdálenosti (PTŘS TOW2B Aero má dostřel až 4500 m) a své nedostatečné pancéřování nahradit pohybem.

Změna přinesla i lepší personální motivaci posádek M1128 a M1134. „Tankisté“ totiž neměli v rámci pěchotních a ženijních jednotek takové možnosti kariérního růstu, jako je tomu u obrněného jezdectva.

Zatím bez bližších podrobností chodí šuškanda o plánu vylepšit verzi M1134 její senzory (CCD, FLIR) a zapojit vozidlo více do datové sítě s rychleji a lépe předávat a dostávat data o poloze zjištěných cílů.

4) Nová verze XM1296 Stryker ICV Dragoon s věží MCT-30

EDIT: opraveny informace na základě oficiálních dat US ARMY z dubna 2016.

a) XM1296 Stryker ICV Dragoon s věží MCT-30

Druhým řešením, které bude asi jen velmi kvantitativně omezené, je nová verze obrněného transportéru. Ta je zatím označovaná zatím jako XM1296 Stryker ICV Dragoon (zkráceně jen Dragoon).

Vozidlo plní stejnou roli jako původní M1126 Infantry Carrier Vehicle (ICV), tedy obrněný transportér, který převáží pěchotní družstva (až 9 členů, například velitel + dva čtyřčlenné střelecké týmy) na bojiště a po jejich sesednutí je podporuje přímou palbou z dálkově ovládané věže.

Posádka vozidla zůstává stejná – dvoučlenná (velitel/střelec a řidič). XM1296 stejně jako M1126 není bojové vozidlo pěchoty, ale jen taxík na bojiště, kde hlavní bojovou činnost vede sesednutá pěchota.

Zatímco původní M1126 byly vyzbrojeny dálkově ovládanou zbraňovou stanicí Kongsberg Protector M151, která je osazena buď velkorážným kulometem M2 ráže 0.50 nebo automatickým granátometem Mk.19 ráže 40 mm, tak nové XM1296 budou vyzbrojeny dálkově ovládanou věží Kongsberg Protector MCT-30.

Ta je vyzbrojena kanónem zatím označovaným jako XM813 (vytuněná verze kanónu Mk.44 Bushmaster II pro US ARMY) s bezpásmovým podáváním nábojů ze dvou zásobníků a možností používat programovatelnou ve vzduchu vybuchující municí. Výzbroj s původní stanice M151 byla určena hlavně pro protipovstalecký boj. Výkonnější MCT-30 jsou cíleny primárně na schopnost efektivně čelit různým ruských bojovým vozidlům řady BMP a nejnovějším BTR, které jsou všechny vyzbrojeny automatickými kanóny ráže 30 mm. Dojde pochopitelně i ke zvýšení účinnosti palby proti živé síle chráněné polním opevněním nebo městkou zástavbou.

US ARMY zvolilo nejjednodušší základní variantu věže MCT-30 s cílem snížit náklady, hmotnost a zkrátit vývoj. Věž má pouze zaměřovač střelce (CCD, FLIR, laserový dálkoměr), prootže samostatný zaměřovač velitele nemá pro Strykery s pouze dvoučlennou posádkou význam. Věž je vybavena externě lafetovaným koaxiálním kulometem M240 ráže 7,62 mm (při roll-outu prototypu nebyl instalován) a vrhači zadýmovácích granátů M6. Pancéřování je v základu pouze na úrovni Level 1 (střely 7,62x51 mm s měkkým jádrem dle STANAG 4569). Přídavnými pláty ho lze zvýšit až na Level 4 (průbojné střely 14,5 mm). Konfigurace pancéřování věže pro US ARMY nebyla ještě představena, ale korba Strykeru má minimálně zepředu pancéřování na úrovni Level 4.

Vozidla nebudou zcela nová, ale základem budou uskladněná vozidla s původními korbami s plochým dnem. Novější korby s lepším protaminovým tvarem (Double-V) byly z rozpočtových důvodů vyrobeny jen pro tři SBCT. Dalších šest SCBT tak zůstává v původní konfiguraci, včetně 2. jízdního pluku. Výroba nových koreb a vlastně i výroba Strykerů pro US ARMY byla ukončena v roce 2016.

Ve věži MCT-30 je celkem jen 156 nábojů 30 x 173 mm, včetně programovatelné munice Mk310. Stabilizovaný kanón XM813 má zdvojené bezpásové podávání nábojů a je schopen střelby jednotlivými ranami nebo dávkou s kadencí 200 ran za minutu. Každý ze dvou zásobníků má pohotovostní kapacitu 78 nábojů. Malá zásoba munice ve věži MCT-30 je kompenzována tím, že munici lze doplňovat pod pancířem zevnitř korby vozidla. Koaxiální externí kulomet má k dispozici pohotovostní zásobu 400 kusů munice 7,62x51 mm. Vlastní věž také blokuje dva z celkem čtyřech střešních poklopů nad prostorem výsadku.

Kromě modifikací stropu korby daných instalací nové věže, budou stroje XM1296 vybaveny místo stávajícího podvozku 3,5 generace podvozkem 5,5 generace, který má vylepšené rozvody a náhony, řízení, tlumiče a širší kola.


b) Program XM1296 Stryker ICV Dragoon

Vozidla XM1296 Stryker ICV Dragoon byla v rámci programu „2nd Cavalry Regiment Lethality Upgrade“ objednána v červenci 2015 ve zrychleném režimu naléhavé operační potřeby (Urgent Operational Requirement). V tomto programu bylo objednáno 8 prototypů a 83 sériových vozidel, kterými bude v počtu 81 kusů (a 2 kusy do rezervy) vyzbrojený jediný SBCT brigádní tým - 2. jezdecký pluk (2nd Cavalry Regiment) s posádkou v soudním Bavorsku.

První prototyp byl dodán v říjnu 2016. Plán je dostat první sériové stroje ke 2. jezdeckému pluku někdy v květnu 2018. Počet objednaných vozidel znamená, že ale bude nahrazena jen část ze 130 vozidel M1126 ICV, kterou SBCT používá.

Zatím není jasné, jestli program bude poté pokračovat i další sériovou výrobou. Pravděpodobně se definitivně rozhodně až na základě zkušeností v provozu a podle dostupných financí. V akvizičním rozpočtu US ARMY na obrněnou techniku mají ale nyní prioritu těžké obrněné brigádní bojové týmy (ABCT) a jejich pásová technika.

Zajímavé jsou ceny programu XM1296. Studie a výběr věže a kanónu stál 9,8 mil USD. 75 miliónů USD stál prototyp vozidla a věže a kanónu a jejich zkoušky. 300 milionů bude stát 8 dalších prototypů, modernizace 83 sériových kusů a náhradní díly. Vysoká vývojová cena je zřejmě dána tím, že kanón Mk.44 Bushamster II se teprve nyní dodělal (a odzkoušel) do verze XM813, které plně odpovídá požadavkům US ARMY. US ARMY je také první uživatel věže MCT-30, takže i to se zřejmě promítlo do vývojových nákladů.

5) Nová verze zbraňové stanice M151 Protector

Ostatní vozidla M1126 ICV si ponechají stávající výzbroj velkorážného kulometu nebo automatického granátometu. Podle stávajících plánů tyto vozidla dostanou nově možnost vést boj s obrněnými cíli (ale i s opevněními) bez nutnosti opouštět vozidlo. Vylepšené zbraňové stanice M151 Protector budou umožnovat připojení a odpal PTŘS FGM-148 Javelin. Doporučený maximální efektivní dostřel přenosných Javelinů je do 2000 metrů, nicméně při zkouškách Protectoru se střelami Javelin Block 1 se střílelo až na 4300 metrů. Zřejmě díky výkonnějšímu zaměřovači zbraňové stanice oproti standardní přenosné jednotce.

https://www.kongsberg.com/en/KPS/News/2 ... ry%202016/

6) Mobile Protected Firepower (MPF) Vehicle

Dlouhodobým řešením pro poskytování palebné podpory je nový program označovaný Mobile Protected Firepower (MPF) Vehicle.

Vozidlo bude určeno k podpoře pěchoty. Bude určeno k boji s pěchotou, opevněními a lehce pancéřovanými cíli. Kanón má být schopen střelby za jízdy. Požaduje se schopnost leteckého převozu a shozu na padáku z letounů C-17 (minimum) a ideálně i z C-130. Pancéřování má být v základu jen lehké (ruční zbraně, střepiny dělostřeleckých granátů) s možností navěšení dalších stupňů ochrany.

Podle nabídek průmyslu naslouchající stratégům US ARMY to vypadá na pásové vozidlo s tankovými kanóny ráže 105 nebo 120 mm. Podle stávajících plánů budou vozidla primárně určena pro lehké pěchotní brigádní týmy (IBCT), tedy motorizovanou pěchotu, horské, výsadkové a aero mobilní jednotky. Lze předpokládat, že vozidlo půjde i ke středním brigádám SCBT.

Odkazy na české články probírající některé navrhnutá řešení a koncepce:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=226 ... 99#p249999
http://www.armadninoviny.cz/griffin-leh ... notky.html
http://www.armadninoviny.cz/lehky-tank- ... dkare.html
http://www.armadninoviny.cz/nova-doba-e ... scene.html
http://www.armadninoviny.cz/kudy-se-vyd ... rmada.html
http://www.militarybox.cz/news/novy-leh ... ke-armady/

7) Americká bojová vozidla pěchoty

Vozidla Stryker ve verzích M1126 a XM1296 Infantry Carrier Vehicle (ICV) jsou skutečně jen obrněné transportéry. A přestože US ARMY zlepšuje jejich výzbroj, tak se je v žádném případě nesnaží předělat na bojová vozidla pěchoty.

Od toho jsou v US ARMY těžká pásová vozidla řady Bradley (bojové vozidlo pěchoty M2, bojové průzkumné vozidlo M3 a bojové vozidlo řízení palby M7). To jsou skutečně bitevní koráby navržené k ničení.

Jen pro představu. Na ničení těžkých obrněných cílů nebo opevnění jsou určeny řízené střely TOW/TOW2. Dvojice střel je připravena v dvojitém odpalovacím zařízení a dalších pět střel (M2), respektive 10 střel (M3) je připraveno k přebití v nákladovém prostoru.

Střely doplňuje 25 mm automatický kanón M242 ráže 25 mm s dvojitým podáváním munice. Ve věži je nabito a připraveno ke střelbě 300 nábojů ve dvou zásobnících (230+70). Dalších 600 nábojů (M2), respektive 1200 nábojů (M3) je ve vozidle. Koaxiální kulomet M240 ráže 7,62 má nabito 800 nábojů, dalších 1400 (M2) nábojů, respektive 3400 nábojů (M3), je v zásobě. V korbě jsou pak ještě tisíce dalších nábojů ráže 5,56 mm a 7,62 mm pro až sedmičlenný výsadek (M2) nebo dvoučlenný průzkumný tým (M3).

Další „tajnou“ high-tech zbraní US ARMY je munice pro 25 mm kanón. Na těžké cíle jsou tu střely řady TOW, ale na všechny ostatní pak různá munice ráže 25 mm. Od třištivo-trhavé, po univerzální průbojnou se zpožděným tříštivo-trhavým účinkem až po čistě protipancéřové speciály. Nejdokonalejší z nich je pak munice M919, což jsou podkaliberní šípově stabilizované střely typu APFSDS-T z ochuzeného uranu.

US ARMY tedy nestojí u vozidel Bradley před akutní potřebou měnit výzbroj. Kombinace TOW a kanónu M242 ráže 25 mm pokrývá celé spektrum současných cílů. US ARMY navíc není jako celek stoupenec velkých ráží u automatických kanónů. Díky střelám řady TOW a podkaliberním střelám z ochuzeného uranu nemusí zvětšovat ráži kvůli honbě za protipancéřové schopnostmi.

Naopak preferuje co největší zásobu vezené munice, protože realita bojů ukazuje na potřebu střílet dávkou na zakopané cíle nebo cíle schované v městské zástavbě. Jedna studie US ARMY srovnávala kanón M242 s kanónem ráže 35 mm. Výsledky ukázaly ve většině scénářů, že u tříštivou-trhavých nábojů s kontaktními zapalovači je lepší mít více nábojů a střílet krátkými dávkami, než mít větší ráži a střílet jen pár střel. Obrat ve prospěch větších ráží je nastává při použití programovatelných zapalovačů, které vybuchují přesně u zakrytého cíle.

To jeden z důvodů, proč US ARMY jako novou zbraň zavádí XM813 jen v ráži 30 mm, ale s možností používat programovatelnou munici.
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“