Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Moderátor: Zemakt

Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Palivo pro spalovací motory Třetí říše
První zmínka o domácí, tedy německé ropě pochází z roku 1546 z díla Georga Bauera ( Georgias Agricola).
První ropný vrt ( spíše studna) byl vyvrtán severně od Hannoveru ve Wietze roku 1859. Průmyslové využití těžené ropy znamenal až nález ropného pole Olheym a těžba na průmyslové úrovni v roce 1881.

Palivová bilance Německa v době WWII

Obrázek

Nástup éry spalovacích motorů ovšem pro Německo znamenal veliký rozpor.
Německo mělo dostatek uhlí, černého i hnědého, ovšem nicotné zdroje ropy. Tento problém se řešil importem potřebné ropy, což pro pokojnou dobu před rokem 1914 bylo vyhovující. Jediná složka, která byla na tomto stavu bita, byly ozbrojené síly německého císařství. Nutnost importu ropy ji doslova svazoval v akci i v rozvoji.
Částečné řešení problému se vynořilo z chemické laboratoře Friedricha Bergiuse
(1931 Nobelova cena za chemii společně s C. Boschem) v roce 1913. Ten si nechal patentovat způsob syntetické výroby benzínu.
( de fackto, jeho základ tvoří krakování ve vodíkové atmosféře, na jednu tunu vstupu se dodává cca 80kg H2)
V druhém roce Veliké Války, tedy v r. 1915 Bergius staví závod na výrobu syntetického benzínu v Rheinau.
Po prohrané válce se výroba syntetických PHM dostala nevýhodného postavení v ceně produktu, při srovnání s ropnými destiláty. Hlavním důvodem konce výroby byly podmínky vítězů, které si vynutily uzavření ! závodů na výrobu syntetického benzínu.
( Proces kontinuální výroby byl Bergiusem zvládnutý až v letech 1922 až 1925, včetně objevu výroby vodíku z metanu)
V roce 1925 prodává svůj patent Bergius firmě BASF,která jej jako „věno“ přinesla do majetku koncernu IG Farben, vylepšené o rezistentní katalyzátor na bázi molybdenu (oproti původnímu katalyzátoru na bázi bauxitu- červený kal-, práce v BASF vedl Carl Bosch), který řešil problém síry v uhlí. Pod vlajkou IG Farben na něm dále pracoval Mathias Pier, který dokázal zvýšit výtěžnost benzínu, procesu. A výzkum dovedl do finální fáze, když v roce 1927 v Leuně byl koncernem IG Farben postaven první závod na výrobu syntetického petroleje. Pět let trvalo zvládnutí technologických obtíží, ale v r. 1932 už výroba dosáhla 100 000tun syntetického benzínu ročně.
Zde je nutné připomenout zásluhy společnosti Standart Oil o rozvoj výroby synt benzínu v Německu.
Ty jsou především v technologické rovině, kdy Standart Oil. získala práva / 1927 dohoda s IG Farben/k procesu Bergius platná pro celý svět / úvodním projektem byl úmysl vystavět závod v USA s kapacitou 40 000t ropných produktů/ a současně poskytla protistraně své poznatky v oblasti katalyzátorů procesu.

Kapacita výrobních závodů pracujících na principu procesu Bergius
1943/44

1927 Leuna- I.G.Farben Hnědé uhlí 650.000t
1936 Böhlen- BRABAG Hnědouhelný dehet 250.000t
1936 Magdeburg- BRABAG Hnědouhelný dehet 220.000t
1936 Scholven-BuerHibernia AG Antracit 280.000t
1937 Bottrop-Welheim Ruhröl GmbH Kamenouhelná smola 130.000t
1939 GelsenbergGelsenkirchen-BenziAG Antracit 400.000t
1939 Tröglitz/Zeitz- BRABAG Hnědouhelný dehet 280.000t
1940 Lützkendorf -Mitteldeutsche Treibstoff- und Oelwerke A.G. Dehet/těžký olej 50.000t
1940 Pölitz -Hydrierwerke Pölitz AG Antracit/těžký olej 700.000t
1941 Wesseling -Union Rheinische Braunkohlen Kraftstoff AG Hnědé uhlí 260.000t
1943 Brüx -Nordböhmische Kohlenwerks-AG Hnědouhelný dehet 600.000t
1943 Blechhammer -Oberschlesische Hydrierwerke AG Antracit/ dehet 420.000t
1944 celkem výrobní kapacita 4.230.000 tun/rok

Druhý způsob výroby syntetického benzínu byl proces Fischer- Tropsch.
( Na rozdíl od předešlého, jde o syntézu opět ve vodíkové atmosféře)
Proces Fischer-Tropsch je využitý v Německu při výrobě PHM v nižším měřítku. Jeho výroba obsáhla pouze automobilní benzín a menší množství nafty.

Výroba syntetického paliva Fischer-Tropschova procesu ( kapacita produktů 1943/44 )
Holten …………Antracit .. 60 000t
Rauxel …………Antracit.. 40 000t
Wanne-Eickel …Antracit .. 55 000t
Bregkamen ……Antracit.. 85 000t
Dortmund ………Antracit .. 55 000t
Moers …………...Antracit.. 75 000t
Schwazheide ….H.uhlí .. 180 000t
Lutzkendorf .. .H. uhlí ..30 000t
Deschowitz …….H. uhlí ..40 000t
Automobilní benzín vyrobený tímto postupem měl název –Kogazin- / kokerigas /, na němž je celý výrobní proces založený.)

Mimo tyto výrobní závody existovaly ještě další ve fázi stavby jako byl závod v Osvětimi s plánovanou kapacitou 75 000t ( plánované spuštění výroby v lednu 1945) a podzemní závod Schwalbe I v Honentalu u Mendenu s plánovanou výrobní kapacitou 240 000t ( začátek stavby konec r. 1944, v době osvobození byly vytěženy prostory v kubatuře cca 600 000m3, termín spuštění výroby- září 1945). Technologie tohoto závodu byla jednoznačně definována potřebou kvalitního paliva J2 pro proudové motory, kterého byl nedostatek. Další podzemní závody na výrobu paliva zastřešeny programem Geilenberg byly Schwalbe II ( Konigstein, 9 000t B4 a 1400t J2 měsíčně), III (Bad Schandau), IV (Finnentrop)a V ( Buchenvald?).


Práce na procesu výroby syntetického benzínu byly plně v režii IG Farben a státní kontrola byla završena v r. 1934 založením společnosti Brabag, která plně zastřešila, ať dobrovolně, nebo pod nátlakem výrobu syntetického benzínu. Společnost sjednotila pod jedno vedení společnosti ovládající vstupy i výrobu.
Proces Fischer-Tropsch měl jednu dost podstatnou nevýhodu. Při reakci na katalyzátoru založeném na Fe, vzniká jeden velice nežádoucí produkt ( z hlediska PHM)- tvrdý parafin. Jeho odstranění destilací je v případě požadavku na co nejvyšší objem vydestilovaného benzínu, velice obtížné.
V prostoru západní Evropy se obsah parafinu v benzínu dal tolerovat, ale ve vnitrozemském podnebí Ruska to byla konečná pro motorová vozidla v mrazech. Zde je nutné mít na paměti, že výsledný produkt, tedy automobilní benzín se míchal ve skladech WIFO. Tedy parafín se mohl dostat a také dostával, do konečného směsného benzínu.
Byly možnosti změnou materiálu katalyzátoru tomuto předejít, ale za vyšší cenu katalyzátoru ( CO+ oxidy Al) ale tento materiál byl zase degradovaný sírou ze vstupní suroviny, nebo jeho nedostupností ( Ru).


Třetím způsobem byla výroba syntetického benzínu z kamenouhelného dehtu sublimací a karbonizací. U tohoto výrobního procesu byl produktem především topný olej. ( 732 000t předpoklad roku 1944)
(Takto vyrobený topný olej byl nepoužitelný pro lodní kotle)

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se začaly dít zajímavé věci. Hitlerovo Německo dostalo nabídku na odkup podílu v ropných společnostech. Ovšem Hitler na ni nereagoval pozitivně. Podíl nebyl zdarma a peněz v mladé III.říši nebylo nazbyt. Uvědomoval si velice dobře, že závislost Německa na zahraničním importu, Německo vystavuje nebezpečí blokády ze strany Spojenců, ať na námořních, pevninských komunikacích, či v rámci „spoluvlastnických“ podílů.
Startovacím momentem pro výrobu syntetického benzínu byla „Benzínová dohoda“ mezi IG Farben a Německým státem o stanovení ceny za litr dodaného benzínu na 18.5 feniků, kdy IG Farben se zavázala dodat 300 000-350 000 tun syntetického benzínu. Míra zisku byla stanovena na 5%.
Hitler, Německo, na této smlouvě do konce roku 1935 vydělal cca 85 mil marek. Protože dohoda byla konstruována tak, že pokud výrobní cena překročí dohodnutou, stát doplatí rozdíl, což jej stálo cca 4,8 mil marek. Ovšem pokud výrobní cena klesne pod dohodnutou, zaplatí rozdíl IG Farben, který vyplatil 90 mil marek.
( tržní cena benzínu v době podepsání dohody klesla až na 9 feniků za litr, ovšem následně vystoupala, nehledě na to, že výrobní náklady syntetického paliva klesaly se zvyšující se produkcí )
V roce 1935 došlo ze strany vlády ke standartizaci kvality vyrobeného syntetického benzínu. Tato standartizace ovšem zanechala jeden parametr, z hlediska budoucnosti, na velice nízké hodnotě byla zachována odolnost proti mrazu.
U automobilového směsného benzínu docházelo k separaci a usazování jednotlivých složek už při teplotách -23/-25 stupňů.
K 1.9.1939 mělo Německo v provozu 7 závodů vyrábějících PHM na základě procesu Bergius, 7 závodů vyrábějících PHM na základě procesu Fischer-Tropsch a několik závodů pracujících na principu sublimace dehtu.

Problémy Německa s uhlovodíkovými palivy pro spalovací motory, byly trvalého charakteru i po skončení WWI. Navíc byly umocněny rozvojem motorizace. Paliva pro spalovací motory byl neustále nedostatek a Německo neoplývalo prostředky na zvýšení importu ropy pro uspokojení poptávky. Problém byl řešen importem ropných produktů.
Navíc s nástupem světové hospodářské krize se v jejím průběhu do tíživé ekonomické situace, především finanční, dostal zemědělský sektor. Který zpočátku v podmínkách Německa překvapivě odolával důsledkům krize.

Jedním z řešení problému bylo využití alkoholu v palivu stylem „dva v jednom“. Stát zavedl alkohol jako součást paliva, tím pro zemědělský sektor byl zaručen odbyt a zároveň se ušetřily devizy za import ropy. Použitý etylakohol byl destilovaný z brambor. Procento obsahu alkoholu v benzínu se v čase pohybovalo od 2.5 % po 10% v roce 1937 až k poslední hodnotě 8.5% v roce 1939.
Rok 1939 je rokem zavedení admistrativního rozdělení už Třetí říše, Německa, na dvě pásma z hlediska benzínu a standardizace vlastností spotřebního paliva. Část Třetí říše severně od linie Bentschen- Bentheim ( linie procházela jižně od Berlína zhruba na spojnici Amsterodamu a Poznaně) používala benzín s příměsí alkoholu 13% a benzenu jako aditiva -Nordbenzin ( Fahrbenzin N) , na jih od zmíněné linie byl benzín dotován tetraetylem olova-Südbenzin ( Fahrbenzin S. Oba benzíny měly oktanové číslo 74okt.
(Pochopitelným důvodem pro omezení spotřeby alkoholu vyráběného z brambor, byla blokáda spojenců, kdy díky omezení importu krmiv se zásobování obyvatel Třetí říše potravinami dostalo do nikdy nevyřešených problémů)

Dalším druhem paliva na uhlovodíkové bázi byla směs alkoholu, benzenu/benzolu a tetralinu ( izomer naftalenu ( C 10H12)

Spotřeba alkoholů v palivu:
rok / etylakohol - metyl alkohol a ost. alkoholy - celkem
1935/ 165 900 – 21 600 – 187 500
1936/ 144 000 – 51 600 – 195 600
1937/ 125 900 – 63 000 – 188 900
1938/ 199 300 – 129 00 – 211 200
( t)
Ve výčtu tak zvaných náhradních druhů paliva má své místo stlačený propan/butan – Triebgas, který v automobilech byl umístěný ve výměnných tlakových nádobách pod tlakem 2-3 atm s obsahem 35kg stlačené směsi plynů.
(Výměna tlakové lahve trvala cca 10min)
NA měly 2-10 ks výše zmíněných tlakových nádob, autobusy 3ks. Tlakové nádoby měly tvar válce s délkou 1.3 a průměrem 0.3m.


Poslední z rozšířených paliv v Třetí říše je generátorový plyn – Holzgas
( Zjednodušeně – dřevoplyn).

U tohoto paliva je kouzlo ve skutečnosti, že vozidlo si výrobnu PHM vozí sebou. Zásluhu na tom má alsasan Georges Christian Peter Imbert ( tedy Francouz, poté příslušník Třetí říše a následně zas Francouz, podle toho, jak se točila korouhvička dějinných událostí). Pan G. Imbert kolem roku 1920 vyvinul plynový generátor, který se do roku 1945 jen v Třetí říši dočkal instalace díky na cca 500 000 vozidel. Johanes Linneborn v r. 1931 zahájil výrobu na základě licence. Spotřeba jeho plynového generátoru se dá vyjádřit praktickým poměrem kdy 1l benzínu nahradil plyn z 3kg dřeva.
( Častý omyl u zmíněného plynového generátoru je představa, že určen pouze pro dřevo. Ten v principu plní funkci u jakékoliv pevné vsázky obsahující uhlík)
S instalovaným plynovým generátorem byla provozována už vozidla Reiswehru.

Obrázek

Zásoby leteckého benzínu k 1.9.1939 -335 000 t leteckého benzínu
Začátkem r.1944 zásoby let benzínu vzrostly na 440 000 t
V květnu 1944 vzrostly na 574 000t
V červnu 1944 klesly na 536 000t
V září 1944 na 336 000t

Čtyřletý plán paliv
( mil tun) 1939 1940 1941 1942 1943 1944
Leteckýbenzín.. 2.1 3 10 10 10 10
Autobenzín...... 2.6 2.9 3.4 3.4 3.6 4
Mot.nafta........ 1.6 2 2.3 2.4 2.6 2.8
Mazut ............ 2 3.3 3.5 3.5 4,2 4,3
Oleje a maziva.. 0.8 0.9 1.4 1.6 1.8 2

Tento plán sice kladl zásadní důraz na soběstačnost německé ekonomiky, ale v oblasti PHM ( a nejen tam) jenom zastíral závislost Německa na importované ropě. Přímou závislost tak říkajíc pouze odsunul o jeden výrobní stupeň. Bez importů ropy a ropných produktů, daná technologická úroveň petrochemického segmentu ekonomiky nedokázala vyrobit požadované množství PHM.

Těžba surové ropy v Německu


Těžba surové ropy v Německu/a Rakousku

1932 - ..214 000t
1938 - ..888 000t
1939 - ..552 000t
1940 - 1060 000t / 413 000t
1941 -...927 000t / 635 000t
1942 - ..817 000t / 869 000t
1943 -….776 000t / 1107 000t
1944 -. .768 000t / 1195 000t

Zpracování surové ropy v Německu

Zpracovatelské kapacity surové ropy v Německu byly z pohledu roku 1939, kdy vypukla válka v problematické technologické a hospodářské situaci. Důvodem byla smlouva koncernu IG Farben o dodávkách syntetického benzínu a čtyřletý hospodářský plán z r. 1936, který jako hlavní úkol pro Německé hospodářství vytyčil – soběstačnost.
Tím byl jednoznačně daný přesun tržeb do sektoru závodů výroby syntetických paliv.
Ropné rafinerie zůstaly na úrovni let před hospodářskou krizí, neměly šanci na zvýšený přísun tržeb za dodávky PHM vyvolané programy zbrojení. A tedy se rozvíjely v oblasti subdodavatelské, kdy kromě maziv, vyráběly především meziprodukty.
Protože ekonomika v dané době se nemohla obejít bez surové ropy, ropu zpracující kapacity byly převedeny do řetězce subdodavatelů produkující suroviny pro další zpracování chemickým průmyslem. Jejich autonomní rozvoj byl tím zastaven a podroben specializaci na základě potřeb státem stanovených odběratelů.
Do vypuknutí války se provozy ropných rafinerií specializovaly na úpravy importovaných ropných meziproduktů.(např úpravy plynový olej-motorová nafta)
Jejich kapacita zůstala na úrovni 10 000-30 000 t ročně u jednotlivých závodů. A i ta byla v průběhu války snižována, kdy rafinerie se rozebíraly a technologie včleňovala do nově budovaných, či opravovaných výroben syntetických paliv.
V závěru války, kdy průmyslové kapacity v Německu byly místně diverzifikovány, tomuto procesu neunikly ani ropné rafinerie. Když destilační kolony, nádrže a další byly umisťovány do strží, pískoven, do krytých prostor. Ovšem zde byl problém, že Velkoněmecká říše od léta 1944 přicházela o zdroje ropy.
Tedy lze říci, že samostatné rafinerie surové ropy měly v Německu z hlediska PHM pouze úlohu vyplnit dodávkami koncového produktu mezidobí po Velké válce do doby plného rozjetí výroby syntetických PHM.
Strategickým produktem ropných provozů byla maziva.
V prvním čvrťletí1944 jejich výroba z ropy činila 211 000t z celkem vyrobených a importovaných 265 000tun.
Přímá výroba leteckého benzínu z ropy byla nepodstatná, v řádech několika tisíc tun za rok ( 8% z celk. vyrobeného množství za I.Q 1944).
U automobilního benzínu byla situace takřka shodná, zde podíl vyrobeného benzínu byl 27% . Pokud by se někdo pozastavil nad nesouladem čísel dokumentujících výrobu z ropy a celkovou těžbu, je třeba mít na paměti, že tzv „Těžký olej“ tvořící zbytek po odečtení produkovaných výrobků nebyl odpad, ale vstupní surovina pro výrobu syntetického benzínu – proces Bergius / připomínám - uhlí plus těžký olej -/ a další chemické výrobní procesy.
Tedy dělat závěr nad využitím ropy v oblasti paliv ve Velkoněmecké říši je dnes velice obtížné / americká studie se spokojila s konstatováním, že z ropy Německo vyrobilo cca 10% benzínu, což
je velice povrchní hodnocení/.

Dovoz surové ropy a ropných produktů z Rumunska


1938…999 240t
1939..1285 153t
1940..1429 807t
1941..2885 229t+ ( 34 351t)
1942..1822 207t+(369 452t)
1943..1795 555t+(715 749t)
( Údaj v závorce je číslo vyjadřující přímé dodávky pro Wehrmacht přepočtené na vstupní surovinu)


Dynamika výroby benzolu v Německu( tis tun)
1934 - 221.8
1935 - 327.5
1936 - 378.6
1937 - 403.1
1938 – 450
Výroba benzolu se v průběhu války spíše snižovala na hodnotu 376 tis t za r.1944( teoretickou)
Benzol byl velice významný v palivové bilanci Velkoněmecké říše, protože tvořil cca 30% objemu automobilního benzínu. A protože benzen ( složka benzolu)má antidetonační vlastnost ve směsných benzínech vysvětluje poměrně vysoké oktanové číslo výsledného směsného benzínu.
( Účinnost benzolu ve srovnání s TEO je 1:300, v Německu se tato směs na trhu objevila už v roce 1923 pod názvy- BV Aral, BIBO- poměr směsi benzín : benzol byl až 6:4)
Ovšem za cenu nízké odolnosti proti nízkým teplotám.
Zde je problém s názvoslovím –Benzol- je směs uhlovodíků získaná propíráním koksárenských plynů, kdežto –Benzen- je chemicky čistý cyklický uhlovodík. A podle všeho se Němci nezabývali destilací benzolu aby získali chemicky čistý benzen pro použití v PHM. Produkt získaný propíráním olejem tedy prošel jednostupňovou destilací. Jim šlo o výsledný objem pohonné směsi za co nejnižších nákladů. Poměr obsahu benzínové směsi tomu napovídá.

Zásoba paliv Kriegsmarine ke konci roku 1939


Mot. nafta 650 000t
Topný olej 350 000t

(Před začátkem ofenzivy 1940 bylo odčerpáno ve prospěch poz. vojska 300 000t a zem. sektoru 30 000t ze zásob mot nafty)
Většinou byla skladovaná nafta, protože část top. oleje nebylo možné doplnit z domácích zdrojů. A toto rozložení skladovaných druhů paliva bylo variabilnější při jejich využití.
Do obsazení Sudet, kdy se dá dohledat, že hnědé uhlí ze Sokolovské uhelné pánve se využívalo v době WWII pro výrobu lehkého oleje, tedy oleje vhodného pro lodní kotle.
Topný olej pro lodní kotle byl tedy získáván z hnědého uhlí. Kdy dlouhodobé smlouvy na odběr zajistily pro dodavatele rozvinutí výroby. Černé uhlí se na využití topného oleje na lodích dočkalo až krátce před vypuknutím války/ 1939/, kdy díky změněným výrobním postupům, dodávkám Sokolovského uhlí, se stal topný olej pro námořnictvo použitelný.
( smlouvy s dodavateli v Essenu a Gleiwitz)
Importovaný top. olej byl nakupovaný v Estonsku ( smlouva se společností Steinol AG z r. 1935, břidličný olej, kdy při dobré kvalitě byl značně levnější než olej z domácí produkce).
Motorová nafta byla námořnictvem doslova „vyhandlovaná“. Kdy válečné námořnictvo nakupovalo topný olej z Porůří ( z černého uhlí), i když byl pro něj nepoužitelný, následně jej prodávalo přes prostředníky do USA jako impregnační olej. Výnosy byly deponovány v dolarech u zahr bank. Z těchto pohledávek se financoval v zahraničí nákup plynového oleje. Ze kterého se následně v Německu vyráběla motorová nafta.
Přičemž „ výnos“ obchodu byl 4t mot nafty za 1tunu nepoužitelného top. oleje
Kriegsmarine své skladovací kapacity a zásoby mělo oddělené od ostatních složek včetně evidence WIFO.
(nezapomeňme na výše uvedené samostatné obchody, proto ta vyjímečná pozice)

Sklady s největší kapacitou v r. 1940 byly:

Tankoviště Farge s kapacitou 120 000t
Tankoviště Achim- Baden s kapacitou 340 000t
Obojí na začátku války byly zaplněné.
(To, že Německo od konce WWI nemělo vhodné palivo pro lodní kotle a bylo bez šance jej zajistit mírovou cestou, vysvětluje jeho „rozpačitý“ vývoj. Kdy vize podoby Kriegsmarine představená Hitlerem působí především propagandistickým dojmem, než sestava schopná plnit plně úlohu námořní síly. A po vypuknutí WWII opět tak potřebné palivo pro lodní kotle bylo spotřebováno potřebnějšími spotřebiteli, vyráběl se z něj benzín a další produkty pro pozemní síly)


Zásoby a sklady paliva

Wirtschaftliche Forschungsgesellschaft mbH ( WIFO)


Tato organizace, nebo firma byla zodpovědná za uskladnění, míchání a standartizaci německých zásob paliva, maziv a dalších ropných produktů. Byla založena 24.8.1934 v Berlíně podílníky Německou společností veřejných prací –OFFA a IG Farben, kdy podíl byl 80/20%. Za OFFA se ovšem „schovávalo“ říšské ministerstvo hospodářství.
Jeho celková vybudovaná kapacita skladových prostor byla cca1.500 000 tun paliva a 100 000t maziv rozložených do deseti skladů-tankovišť s kapacitou:

Bremy - 320 000t
Stassfurt - 220 000t
Hněvice - 200 000t
Hitzacker - 150 000t
Vídeň- Lobau - 150 000t
Derben – 120 000t
Nienburg – 110 000t
Krailling – 110 000t
Oberhauzen – 106 000t
Drugehnen – 100 000t

Společnost WIFO měla k dispozici kromě těchto velkých skladů ještě dalších 11 menších s kapacitou 78 500t skladovaného paliva.
(na začátku války byla kapacita skladů naplněna z 80%)
Pro koncového uživatele měla skladová struktura WIFO zásadní význam, protože sklady sloužily i k míchání paliva na požadovanou kvalitu. Kdy kromě skladovacích bunkrů infrastruktura každého skladu obsahovala i míchací nádrže, laboratoře. Pro Luftwaffe tento omezený počet bodů na mapě Německa bylo klíčových, nezastupitelných, protože 90% paliva pro jednotky odebírala z těchto tankovišť- skladů.
Z dopravních prostředků byla organizace WIFO vybavena bohatě, do jeho vlastnictví v r. 1942 patřilo 38 000 žel cisteren a 35 tankerů. Když v r. 1936 začínala s vypůjčenými/pronajatými 130 žel cisternami od Eisenbahn-Verkehrsmittel A.-G (EVA).

Organizace WIFI se členila do několika oddělení
H - vedení
M - minerální oleje
F - výroba ( mimo skladových kapacit bylo v rámci organizace i několik nově postavených závodů na výrobu výbušnin , kyselin a amoniaku)
( výrobny byly od počátku stavěny tak, aby se maskovaly za zemědělské objekty, stáje, stodoly ap)
B - stavebnictví
T - doprava
Skladová kapacita WIFO byla na začátku války zaplněná z 80%.

Třetí říše a její válečná kořist

První obětí Německa za použití otevřené agrese bylo Polsko.
( zde se nezabývám způsobem anšlusem Rakouska a zabrání ČSR z pochopitelných důvodů, nebyly to v té době otevřené válečné akty)
Z hlediska ropy tato agrese, tahle útočná válka, měla svou plnou logiku. Polsko totiž ovládalo Halič, kde v době WWI se vytěžilo kolem jednoho milionu tun surové ropy pod vlajkou R-U. V době války tato těžební kapacita byla omezena na 400 000t ročně.
Ovšem bonus byl v „maličkosti“, že tato těžená kapacita byla plně krytá rafinerskými závody na místě. Hitler by i chtěl tuto kořist získat vcelku, ovšem musel uzavřít pakt se SSSR a ten mu přenechal pouze část, pouhých 130 000t ročně. Zbytek tak potřebné ropy si musel zase obstarat jinak. Zásoby paliva polských ozbrojených sil bez problémů doslova vstřebal Wehrmacht. Zbývající část těžby ropy v Haliči získala Třetí říše až v červnu 1941. S nepoškozenou těžební a zpracovatelskou technologií jako předchozí část ropných polí.
Roční kapacita těžby v Haliči zůstala předválečné úrovni. I když předpoklad navýšení v této oblasti byl velice reálný.

Dalším krokem v pořadí byl útok směrem k Atlantiku a do Skandinávie.
Pokud opomeneme ostatní úhly pohledu na tuto akci, tak z hlediska PHM to byl od Hitlera mistrovský kousek. Po porážce spojenců na kontinentu totiž získal cekem 745 000 t ropných produktů. Tento kolosální úspěch umožnil skokové navýšení zásob PHM v srpnu 1940 na 682 000t let. benzínu při spotřebě 99 000t a 674 000t aut benzínu při spotřebě 141 000t.
V oblasti ropy a rafinerských kapacit to ovšem žádná sláva nebyla. Německo do svého hospodářství začlenilo ropné pole Pechelbronn v Alsasku s kapacitou těžby 60 000t surové ropy ročně. Víc toho v západní Evropě nebylo. Protože stejně jako v Německu před realizací čtyřletého plánu se do Evropských zemí dovážely především už zpracované ropné produkty. Rafinerie byly umístěny v oblasti těžby.
V západní Evropě stávající ropné rafinerie byly rozmístěny na pobřeží, v blízkosti přístavů, což v případě války, kdy Velká Británie pokračovala v boji, bylo dost „ nepraktické“. Pro využití v hospodářském systému Německa se s nimi nedalo počítat.
Zde se přímo nabízí otázka invaze na Britské ostrovy. Co by Hitler touto invazí získal v případě jejího úspěchu?
Předseda Britské vlády jasně deklaroval, že vláda, v případě porážky,se přesune za Atlantik s celým loďstvem, zrovna tak královská rodina. Tedy Hitler mohl obsadit ostrovy, mít náklady s udržováním okupační moci a přes to by ropě,
tedy soběstačnosti v palivech nebyl blíž ani o krůček. Jedinou smysluplnou možností bylo donutit VB k příměří, nikoliv ji pouze vojensky porazit.
Mám za to, že W.Churchil si tyto možnosti velice dobře spočítal.
Balkánské tažení v roce 1941 bylo z hlediska PHM a ropy čistým výdajem. Pokud ovšem nepočítáme fakt, že pro Itálii zachránilo ropná pole v Albánii ( Kucova a Patos, těžená od r. 1927). Zde těžba ropy v roce 1941 dosáhla 197.2 tis t. Dalším, tentokrát strategickým ziskem byl fakt, že tažení na Balkáně zabezpečilo ropná pole v Rumunsku před akcemi protivníka.
( Ropná pole v Řecku, indikovaná německým výzkumem, jsou i dnes ve fázi – možná -)

Zapojení Třetí říše do bojů v severní Africe je z dnešního pohledu paradoxem, protože všechny zúčastněné státy tam zuřivě bojovaly o ropu a doslova a do písmene se ropa nacházela pod pásy jejich techniky. Ale to víme dnes.
I když první litry surové ropy z přírodních vývěrů Italové sebrali v Lybijské poušti už v roce 1938 nikdo tomu nevěnoval pozornost.( geolog Ardito Desio, oáza Marada)

Realizace plánu Barbarosa byla z hlediska kořisti propadák s fatálními důsledky. Kořist obnášela pouhých 112 000t ropných produktů připsaných do evidence WIFO. Z ropných zdrojů max 270 000 tun těžené ropy v Haliči a ropu z břidlice v Estonsku, když tam těžba klesla po obsazení na pouhých 38%( prosinec 1941) výroby z r.1939. I přes vynaložené úsilí se do poloviny r. 1944 výroba dostala na úroveň 103% roku 1939.
Ropa z Estonské břidlice nebyla vhodná pro výrobu benzínu. U ní výtěžnost dosáhla s bídou 10%, ovšem topný olej z ní byl vynikající kvality vhodný i pro lodní kotle, ovšem v situaci, kdy plán Barbarosa selhal,ropná pole na Kavkaze se nekonala, musela Kriegsmarine těžce bojovat s Wehrmachtem.Protože topný olej z břidlic chtěnechtě musel být použit při výrobě benzínu.

Přičemž německý plán z r. 1941 předpokládal zvýšení produkce na hodnotu 359% r. 1939 kdy výroba ropy dosáhla 181 000t.
Sověti sice „odepsali“ za svých strategických rezerv 631 000 tun, ovšem množství o které se zvýšily zásoby WIFO napovídají( asi 112 tis t), že část sovětských zásob byla zničená, další část byla jistě spotřebována technikou Wehrmachtu při letním tažení 1941. Přičemž němečtí zásobovači zcela nepochybně tomu nadšeně tleskali, ale vývoj ukázal, že se radovali předčasně, když kalkulovali se zjednodušením zásobování svých „strávníků“.
Sovětský benzín z ropy byl spotřebovaný v letním tažení a na mrazivý prosinec zbyl jen německý syntetický benzín, který jak známo neměl rád mráz. Se známými následky, německá technika se v mrazech zastavila.
Hitler řešil krizi s německými PHM způsobenými ruským mrazem žádostí o „urychlené navýšení“ dodávek benzínu z Rumunských rafinerií, v řádu desítek tisíc tun( cca 33-34 tis t benzínu a rop. produktů( korespondence Hitler-Antonescu, prosinec1941-leden 1942).


Ropa od Hitlerových spojenců



Je otázkou, který ze spojenců Třetí říše je z hlediska ropy a ropných produktů zajímavější. Zda Rumunsko, nebo Maďarsko.
Rumunsko se svojí rozvinutou těžbou bylo pro Hitlera spojencem, kterého musel bezpodmínečně získat za jakoukoliv cenu. Povedlo se mu to bez problémů, když sami spojenci zničili seskupení Malé dohody.
Na obchodní spolupráci z doby míru nastoupila spolupráce válečná. Vadou na kráse této válečné spolupráce byl fakt, že němci zůstali dlužni rumunsku cca polovinu plateb za dodané uhlovodíky.

Rumunsko


Těžba ropy v Rumunsku/ domácí spotřeba/ export ropy/ zpracováno ve vlastních rafineriích (tis t)

1938..6 610..1 674..4 495..6 228
1939..6 240..1 785..4 178..5 837
1940..5 810..1 862..3 498..5 472
1941..5 577..1 811..4 072..5 255
1942..5 665..2 008..3 374..5 287
1943..5 266..2 007..3 150..4 908
( Přepočteno na množství ropy)

Rumunská ropná produkce byla produktovody orientovaná na přístav Konstanca na pobřeží Černého moře. A současně i na jednu z hlavních říční dopravní tepnu Dunaj. Těžištěm exportu nebyl vývoz surové ropy, ale zpracovaných ropných produktů.
Rumunské zpracovatelské kapacity obsáhly celkem 17 ropných rafinerií.
A ve výši této zpracovatelské kapacity byl základní „ háček“ spojeneckých leteckých akcí proti rumunské palivové základně. Při bombardování rafinerií byla jejich výrobní kapacita zničena pouze ze 40%.
Bombardovat ropná těžební pole nemělo praktický význam. Těžní věže jsou opravdu malý bodový cíl, rozesetý po obrovské ploše.
Bombardování ropných zpracovatelských provozů zase narazilo na problém, že tyto provozy byly kapacitně pro danou výši těžby, v době bombardování, předimenzovány asi o cca 1,3 mil tun.
Hitler měl s rumunskou ropou jediný problém, musel získat ropná pole a zpracovatelské kapacity neporušené, nesměla se opakovat situace z r. 1916, kdy sice Centrální mocnosti porazili Rumunsko, ovšem ropná pole a rafinerie byly ustupujícími Rumuny zničeny. Řešení tohoto problému bylo složité, ovšem za ochotné spolupráce představitelů VB se Hitlerovi podařilo na jedničku.



Těžba a zpracování ropy v Maďarsku


1936……..450t
1937….. 2 200t
1938….42 800t
1939..143 200t
1940..251 400t
1941..421 700t
1942..665 200t
1943..837 710t
1944..809 970t

Maďarsko exportovalo cca polovinu vytěžené ropy do Německa.
1942..325 000t
1943..450 000t

Zbytek zpracovávalo ve svých rafineriích s celkovou kapacitou cca 600 000t
Kdy v roce 1943 vyrobilo cca 60 000t benzínu ( s výtěžností benzínu nad 16%)
( Vyrobený benzín měl oktanové číslo 80!)
Rozhodující rafinerie byly vybaveny velice moderní a pokrokovou zpracovatelskou technologií, jako je zařízení na vakuové destilování ropy a krakovacími (hydrokrak? -krakování ve vodíkové atmosféře-) jednotkami. Tato moderní technologie umožnila vyšší výtěžnost při zpracování ropy. Proti zpracovatelským technologiím v Německu cca o 50%.
Hlavní těžní pole byly na západě Maďarska ( záp od Balatonu) a v okolí Miškolce.
Těžba ropy byla fakticky nastartována souhlasem států Malé dohody s vyzbrojením Maďarska v r.1937.

Rafinerie- zpracovatelská kapacita:
Komarom….125 000t
Czap………...10 000t ( Čop)
Budapešť.....175 000t
Munkács…... .20 000t ( Mukačevo)
Budapešť….. .30 000t
Budapešť….. .60 000t
Nyiregyháza...20 000t
Pétfurdo……100 000t
Szereg……….20 000t
Legina Mihaly.10 000t

Hlavní rafinerie byly od roku 1941 propojeny ropovody s místem těžby.
Hlavní ropovod měl průměr 8“ (Kerettye- Budapešť) a délku 210km
Odbočka do rafinerie Komarom 6“( Kapolnásynék- Komarom)
Odbočka Lovászi- Kerettye 6“
Odbočka Ujdvar-Kerettye 2“
Odbočka Lepseny –Pétfurdo 3(4)“

Dovoz surové ropy z Rumunska
1938..198 076t
1939..165 016t
1940….34 643t
1941….. 227t






Výroba synt benzínu v Itálii ( hydrogenace)

Sardinie Sulcis -100t/den- uhlí -1940
Bari rop -dehet z Alb.
Livorno rop- dehet z Alb. ( nebyl uveden do provozu)
Strategické zásoby topného oleje ( nikoliv surové ropy!) v Itálii, dosáhly množství 2 000 000t před jejím vstupem do války. Importované ropné produkty z Rumunska byly určeny pro pozemní síly a výrobní sektor – aut.benzín. Letectvo bylo zásobováno benzínem vyrobeným z ropy těžené v Albánii a Německu.

Roční produkce (průměrný rok) , zpracování ropy v Itálii od roku 1926 do roku 1950

rok Ropa (tuny) Metan (cbm) výtažky. Benzín (tuny) Lubr oleje. (tuny)
1926-1930 6242 6776 28.873 14.274
1931-1935 21183 13.224 136242 24.505
1936-1940 13.377 18.666 329233 62.594
1941-1945 10080 48615 40085 20134


Dovoz rop. produktů z Rumunska ( přepočteno na množství vstupní suroviny)

1938..500 475t
1939..629 350t
1940..842 942t
1941..761 667t
1942..862 179t
1943..891 354t

Finsko
Finsko nemělo své vlastní zdroje ropy, ani zpracovatelské kapacity.
I když společnost Shell plávovala vystavět ropnou rafinerii, zůstalo pouze u plánů. Stejně tak i v případu uvažovaného nákupu ropné rafinerie z Německa v r. 1943, kdy Němci slíbili postavit rafinerii namísto původního určení v Itálii ( zřejmě se jedná o nedostavěnou rafinerii v Livornu), když ta kapitulovala.
Ovšem něco z plánů zůstalo a v létě 1944 bylo vybráno umístění pro centrální sklad – Naantali ( 2x 4 000m3, v r. 1947 uveden do provozu).
Rafinerie v Naantali je vysloveně poválečná záležitost ( 1957 uvedena do provozu s proj. kap. 750 000t a skutečnou 1 250 000t)

Dovoz paliv z Německa a nezjištěné množství ze Švédska
Benzín/Petrolej (t)
1941..64 158,2.………24.4
1942..58 826.3…12 878.6
1943..22 051.2………723,7
Finsko na benzínu příliš nezáviselo, protože před válkou v zemi bylo celkem asi 15 000 automobilů a do 1 000 motocyklů. Tedy sílu spalovacích motorů nahrazovali koně, cca 370 000, železnice a vodní cesty.

Druhy Německých leteckých paliv
C3
1940 -94okt
1943 - 97okt
1944 - ( Kybolbenzín) Jde o benzín B4 dotovaný přípravkem z 30% Kybol /dietylbenzen a propylbenzolen?/ na hodnotu 100okt,.
V r. 1944 přípravku Kybol Německo vyrábělo 1200t /měs

C2- Shodné palivo jako výše uvedeným, ale vyráběné rafinací z ropy s příměsí alkoholu

B1-4
72okt, s dotací TEO a anilínu až 89okt, tohoto druhu benzínu se vyrábělo v r. 1944 140 000 – 150 000t měs z celkové měsíční výroby 180 000t, tedy absolutní většina množství.
A1-4
70okt, s dotací TEO až 80okt, určeno pro cvičná letadla
E1, E2- palivo pro letecké vznětové motory
J2- palivo pro proudové motory( bylo vyráběné z ropy/ destilační pásmo 115-298stC/, rozjet výrobu z hnědého uhlí hydrogenací podle návrhu prof. W.Messerschmitta z 25.2.1944 se podařilo až koncem roku 1944, ovšem za cenu tragického nedodržení požadovaných parametrů.
U leteckých paliv byl požadavek bodu tuhnutí -50/60st C, u J2 pouze -25stC!!, existuje stížnost f. Junkers (únor 1945) na dodávané palivo, protože skutečně dosažený bod tuhnutí paliva se dostal na pouhých -5stC.
Výroba leteckého petroleje hydrogenací je spolehlivě doložena až z r.1946, kdy pro čs letadla CS 92 bylo dodáváno palivo ze Záluží u Mostu -býv.STW-. Paradoxně opět stížností na kvalitu dodaného paliva- bod tuhnutí parafinové složky obsažené v palivu byl pouhých -8st C.

TEO- Tetraetyl olova

Výroba TEO v Německu byla zahájena v r. 1936 v Gapel ( Premnitz) a Frose(1939) s roční kapacitou 4800 t. Na základě licence poskytnuté společností Standart Oil z roku 1935 i přes nesouhlas vlády USA.




Lze konstatovat, že výrobou syntetických paliv Německo za WWII se nikdy nezbavilo závislosti na ropě. To je mýtus vyvrácený využitými technologiemi. Ropný těžký olej byl nenahraditelnou vstupní surovinou pro výrobu. Náhrada těžkého oleje výrobou z uhlí byla prakticky neproveditelná, znamenalo by to zvýšení těžby uhlí o milony tun a další náklady na výrobu el energie.
Dodávky paliv běžely podle potřeb ozbrojených složek uspokojivě i přes bombardování po celou dobu války s výjimkou konce války v r. 1945.
Výrobní závody obsahovaly kombinaci technologií, kdy proces výroby se mohl kombinovat kooperací mezi závody a sklady WIFO, za využití dodávek meziproduktů( např „Hydrák“ STW v Záluží u Mostu obsahoval mimo základní technologii i koksárenské baterie, je známý snímek z r. 1942 a byl využitý i proces karbonizace, kdy 4.8.1940 v STW byla spuštěna první karbonizační pec do provozu Rheinmetal Borsig AG a Lurgi, patřily k nim i pračky na vypírání benzínu z karbonizačního plynu a zásobníky na dehet, vodu a olej). Nikdy totiž nebyly po bombardování zničeny natolik, aby výroba byla definitivně odstavena.
Spojenecké velení při bombardování udělalo chybu při výběru cílů. Rozhodující nebyly výrobní závody , ale sklady WIFO. Ovšem o řadě z nich se dozvěděli až při okupaci Německa.


Zdroje:

http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=182323
https://fi.wikipedia.org/wiki/Sotatalou ... dan_aikana
https://fi.wikipedia.org/wiki/Elintarvi ... dan_aikana
http://suomenhistoriaa.blogspot.cz/2010 ... arina.html
http://digilander.libero.it/lacorsainfi ... tibili.htm
https://de.wikipedia.org/wiki/Fischer-Tropsch-Synthese
https://de.wikipedia.org/wiki/Wirtschaf ... sellschaft
https://de.wikipedia.org/wiki/Entwicklu ... raftstoffe
https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der ... affinerien
https://en.wikipedia.org/wiki/Fischer%E ... ch_process
http://www.ene.ttu.ee/maeinstituut/semi ... eestis.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Oil_Campa ... rld_War_II
http://pslc.ws/macrog/exp/rubber/synth/share.htm
https://aftershock.news/?q=node/376230
http://feldgrau.info/index.php/other/34 ... -1933-1945
http://www.e-reading.club/chapter.php/1 ... dokol.html

http://www.stoletie.ru/territoriya_isto ... -09-18.htm
Erich Raeder Můj život
Naposledy upravil(a) Mirek58 dne 8/7/2019, 22:20, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek
Hans Klos
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 8/10/2016, 09:04

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Hans Klos »

Vynikající článek jak Hitlerovské německo chladně plánovalo drang nach osten a dnes v rámci EU v něm pokračuje. Velice zajímavá je zmínka o přídavku lihu do benzínu.
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Skeptik »

Skvělý článek. Prakticky vše v něm je pro mne nová informace :up: :up: :up:

Možná drobná připomínka, nemáš chybu u těch hodnot těžby Německo / Rakousko?
1942 - ..817 000t / .869 000t
1943 -…776.000t / 1107 000t
1944 -. .768 000t / 1195 000t
Máš tam uvedeno, že první číslo je Třetí Říše a za lomítkem "z toho Rakousko"
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Samozřejmě nemůžu dát hlavu na špalek za ta čísla. Ale podle všech zdrojů sedí. Jen jsem tabulku blbě popsal.
Německo vyšponovalo těžbu na doraz, víc zásob prostě na svém území nemá. A Rakousko je ve srovnání s ním doslova bonanza, i když drahá na náklady těžby.
( Např ropa v 6 000m sev od Alp)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Scrat »

V článku uvádíš že topný olej vyráběný Němci z uhelného dehtu nebyl vhodný pro lodní kotle.
Můžeš to prosím nějak blíže rozvést proč? Vím že kotle velkých lodí dokážou spálit doslova kdejaký bordel, vše je jen otázkou použití vhodného hořáku a případného předehřátí paliva. Například je známý fakt že koncem války byli Japonci schopni s modifikovanými kotly spalovat i lehké druhy ropy těžené v oblasti Bornea. Takže by mně zajímaly alespoň základní parametry toho německého TO že ho lodě nebyly schopny požvýkat.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Topný olej, někdy mazut, má pro využití v lodních kotlích specifické nároky na kvalitu.
Teplota tuhnutí
Saze
Dehtový koks
Výhřevnost
Nedá se absolutně říct, že z ropy se vydestiluje topný olej a basta, bude se pálit ve všech kotlích.
Výhřevnost je jasná
Teplota tuhnutí:
Musí být nadimenzovány předehřívače a čerpadla oleje.
( v té době měli sověti suchranský mazut s teplotou tuhnutí -14st, normal byl +9st)
Saze:
Zanášení žárových trubek, tedy zásah do vnitřní konstrukce kotle.
Dehtový koks:
Opět opět definovaná vnitřní konstrukce kotle. Protentokrát z hlediska vnitřních teplot. Kdy kotel musí spálit vzniklý koks a zde je paradoxní problémek, že pokud je koksu málo, kotel se protaví.
U japonci spalované ropy byl zase problém v lehkých frakcích. Hrozilo enormní nebezpečí jejich výbuchu v kotelně.
Lodní kotle nebyly univerzální už od počátku 19.století.
A upřímně řečeno, nezabýval jsem se konkretními definicemi, to bych se už mohl zbláznit.
ObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od radecky »

Výborné, něco takového jsem už dlouho hledal. Je možné sdělit jaké množství uhlí bylo potřeba pro výrobu syntetických pohonných hmot v Německu v době WW2? Uhlí nutné pro výrobu el.energie spotřebované při prudukci PHM nechme stranou. Rozuměl-li jsem dobře textu tak 1 litr benzínu znamenal 3 kg dřeva v případě generátoru na dřevoplyn. Jaký poměr by se přibližně dal stanovit v případě např. antracitu nebo hnědého uhlí. Množství vyrobených syntetických PHM bylo závislé čistě na technologické kapacitě nebo také ještě na něčem jiném ?
Obrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Podle zpráv z předválečné doby bylo zapotřebí cca 8t hnědého uhlí, nebo 5t černého plus shodné množství těžkého oleje pro proces Bergius (hydrogenace).
U druhého procesu, Fischer- Tropsch šlo o obdobné množství.
Problém je, že nelze použít jakékoliv uhlí, ale přesně definovanou sloj.
( Když jsem dělal na šachtě, říkali jsme jí - benzíňák/ Quido)
A co se týká výsledného množství, jde o to jak přesně je definovaná vstupní surovina.
Podle toho se nastaví výrobní proces - technologie.
Bohužel jak uhlí, tak i ropu (těžký olej) nelze přesně definovat, je to heterogenní směs uhlovodíků a cizorodých látek. Tedy definice je možná pouze v určitém rámci.
Laboratorní výsledky při přesné definici vstupů daly až výtěžnost 50%.
A co se týká dřeva, je třeba mít na mysli, že dřevo jako hmota se z chemického hlediska skládá z přesně definovaných látek. Jeho chemické složení homogenní.
Z pohledu chemie probíhá pouze polovina reakcí- zplyňování
Navíc u plyn.generátoru se v motoru se spaluje veškerý výstup. A to je podstatný rozdíl.
ObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od radecky »

Dík. Ještě k omezenému spalování v kotlích válečných lodí. Mohla tam hrát roli skutečnost , že německé křižníky ( ne všechny ) a torpedoborce měly vysokotlaké ( na tehdejší dobu ) kotle ? Předpokládám, že německé minolovky, které měly klasické parní stroje mohly spalovat prakticky i měně kvalitní uhlí.
Obrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Tlak páry nemá s palivem co společného, je to sekundární část konstrukce kotle, která přejímá teplo vyrobené na primáru- topeništi.
Nevím, jaké měly minolovky kotle.
ObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od radecky »

Mnohokrát jsem se dočetl, že německé vysokotlaké kotle měly v provozu značné poruchy. Pravděpodobně druh paliva tolik nehrál roli. Pravděpodobně šlo o nečistoty ve vodě a netěsnosti konstrukce. Topilo se mazutem.
Obrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Asi tak.
I když by bylo dobré vědět, kde v konstrukci kotle byly ony zmíněné poruchy identifikovány.
A jaké byly povahy.
Propálení / nevhodné palivo?
Netěsnost / konstrukce kotle?
Chce to více informací
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od El Diablo »

Nevidím tam Norsko, tehdy se tam ropa ještě netěžila?
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Palivo pro spalovací motory Třetí říše

Příspěvek od Mirek58 »

Ne.
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „NĚMECKO“