Mno, když už jsme u těch statistik, tak v rámci služby I. pl. SS na Žitném ostrově. Od července do října 1919, utonuli dva vojáci. A byť jsem schopen doložit jen tento údaj, obávám se, že toto číslo v rámci západní čs. skupiny bylo o dost vyšší. Zkrátka, umění plavecké, nebylo tehdy až tak moc rozšířené. A domnívám se, že ani o dvacet let později. Přelom mohl nastat, až se zavedením výcviku plavání do tv osnov "základních" škol. Pouze má doměnka, osobně jsem měl delfínka
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Teď nedávno jsme se bavil s kamarádem, co se zajímá o armády středověku a říkal mi, že čeští vojáci byli tehdy vyzdvihováni mimo jiné i pro jejich dobré plavecké schopnosti resp. že jich hodně umí plavat. A snad se to mělo týkat i pozdější doby včetně Rakousko-Uherska. Je ale samozřejmě otázka, co bylo tehdy považováno za standart rozšíření schopnosti plavat u obyvatelstva. Mám ale dojem, že i dost Čechů sloužilo u maríny, což by naznačovalo, že to s tím plaváním nebylo zase tak moc špatné.
Jeden smutný případ se stal u našeho 1.tankového praporu VÚ 5944 na Libavě v zimě 1983-84. Při přesunu v terénu seděli či stáli na sedačce velitelé ve věži tanku. První tanková rota, první tank 2. čety dostal tzv. sáně v kopci a couval i když pásy měli záběr na jízdu vpřed. Por. Buchta sedíci na věži tento fakt snad podcenil a to se mu stalo osudným. Kanon tanku jedoucí za ním ho primáčknul na poklop a tím ho usmrtil. Byl to fajn lampasák. U armády ČSLA celkový počet cca 200 000 vojáků si myslím, že počet sebevražd atakuje hranici kolem 1000. Ovšem dnes, kdy má armáda kolem 20 000 vojáků je počet úmrtí rovněž vysoký.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Firefly píše:Ovšem dnes, kdy má armáda kolem 20 000 vojáků je počet úmrtí rovněž vysoký.
Myslíš sebevražd nebo obecně? Nebo s jakou úmrtností pracuješ?
Dnešní "armádní orchestr" má cca 20 000 vojáků a pokud se nepletu, tak jich zemřelo cca 100? Nevím kolik z toho je sebevražd. Nepátral jsem po tom. Ovšem, od roku 1990 je dnešní počet sebevražd civilistů podstatně vyšší. Taky zajímavé .... a vypovídají o stavu v české společnosti.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Docela by mě zajímalo, z jakého zdroje vycházíš, nebo zda je ta informace vycucaná z prstu. Když už něco takového píšeš, tak je vhodné po věci zapátrat (což píšeš že jsi neudělal) a podložit tvrzení fakty.
V zahraničích misích, od roku 1993 padlo 28 našich vojáků:
podplukovník Josef Skyba (1994) desátník Václav Martínek (1994) četař Petr Hos (1995) kapitán Jozef Palov (1995) rotný Luděk Zeman (1995) četař Petr Valeš (1995) major Jaromír Nasavrcký (1998) kapitán Rostislav Samec (1998) kapitán Bohumil Vávrů (1998) praporčík Ivan Zapadlo (2001) nadrotmistr Vlastislav Hendrich (2002) štábní rotmistr Luděk Severa (2002) nadrotmistr Pavel Mauer (2003) praporčík Lubomír Bejdák (2006) nadrotmistr Nikolaj Martynov (2007) praporčík Milan Štěrba (2008) rotný Radim Vaculík (2008) rotmistr Robert Vyroubal (2011) rotmistr Adrian Werner (2011) rotmistr David Beneš (2014) četař Ivo Klusák (2014) desátník Libor Ligač (2014) desátník Jan Šenkýř (2014) rotmistr Jaroslav Lieskovan (2014) rotný Martin Marcin (2018) desátník Kamil Beneš (2018) desátník Patrik Štěpánek (2018) rotný Tomáš Procházka (2018)
Omlouvám se, uvěřil jsem zprávě v radiu či tv o počtu sebevražd od roku 1990. Nevím, proč jen zveřejňuješ tzv. zahraniční mise? Tyhle vojáci zemřeli pro svůj žold. Ovšem např. piloti na Migech v rámci výcviku k obraně vlasti.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Firefly: ty počty úmrtí vojáků při misích nebyly na tebe. Zajímalo mě, kolik vojáků AČR vlastně padlo. Počet úmrtí při službě v tuzemsku jsem nikde neviděl
skelet: to je parádní tabulka
"Porazili jsme špatného nepřítele." - George Smith Patton Jr. (1945) Kabinet Kuriozit
Toto téma mi nějak uniklo. Někde vepředu je připomínka ztrát na životech u letectva ČSLA během leteckého výcviku. Protože je letecký výcvik vojenských letců odnepaměti spojen s vysokou mírou rizika, nevyhnuly se ztráty na životech a újmy na zdraví ani našemu tehdejšímu letectvu. Např. v období od 01.10. 1964 do 30.09. 1965 (výcvikový rok) došlo k osmi leteckým nehodám se ztrátou na životech a k dalším šestnácti LN, kdy sice nedošlo k úmrtí osob, ale mohlo dojít k úrazu (úrazy se těžko dohledávají). Za pět let leteckého výcviku - 1961 až 1965 - došlo k 51 katastrofě a 61 havárii. Jen doplňuji, že jedna katastrofa nemusí být spojena jen s jedním úmrtím např. srážka letadel ve vzduchu, případně LN výcemístného stroje. Osobně pamatuji u jednotky jedno úmrtí vojáka ZS. Šikovný chlap, pracovitý a svědomitý, mohu hodnotit jen jeho práci na letecké technice. Utonul v řece mimo službu. Bylo to velmi smutné.
Niekde je zoznam leteckých katastrof a tuším to tak vychádzalo že počas plného/hlavného prevádzkovania Mig-15 padali tak cca jeden kus mesačne a s úspešnosťou katapultáží to nevyzeralo vtedy tiež moc slávne. Ostatné typy boli na tom neskôr podstatne lepšie.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté síly k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Padesátá léta minulého století byla pro letectvo velmi bolestná. Llidských obětí bylo velmi mnoho a hlavním viníkem nebyl MiG-15 jako takový. V té době letectvo provozovalo spousty letounů s pístovými motory. Jen za rok 1950 došlo k 17 katastrofám a 100 haváriím - jedno sto!!! O rok později 18 katastrof a 79 havárií, rok 1952 ukončil neblahá čísla na15 katastrofách a 96 haváriích, r. 1953 stál naši zemi 22 životy z řad létajícího personálu a 50 letadel. V r. 1954 došlo ke 12 katastrofám a 27 haváriím, ale hned následující rok došlo k nárůstu na 16 katastrof a 43 havárie.
Nemá cenu psát "něco svého", když to popsal někdo tak skvělý jako je pan pilot Milota (to "pan pilot" je vyjádření úcty neb jsem měl tu možnost se s ním potkat)
Celkem 140 československých pilotů na tomto stroji zahynulo (plus 2 piloti – zahraniční žáci). Podívejme se tedy na to. ..... Historik pan Miroslav Irra si dal tu práci a prozkoumal v archivu závěry šetření všech katastrof na tomto letounu. Když jeho záznamy projdete, zjistíte, že z uvedených 140 událostí bylo pouze 11 způsobeno technickými příčinami a závadami. Ostatní smrtelné příhody jdou na vrub nedostatků v organizaci a řízení provozu, pilotních chyb, nekázně a (zejména v počátcích provozu těchto letounů) neznalosti či špatných rozhodnutí pilotů, kteří přecházeli na úplně novou proudovou techniku a ještě si zcela neosvojili její využívání. ..... Troufám si říci, že v případě MiGu-15 naopak šlo o jeden z nejbezpečnějších letounů té doby, zejména s přihlédnutím k faktu, že to byl první skutečně masově rozšířený proudový letoun, na kterém tehdejší generace pilotů získávala zkušenosti s provozem nové techniky. Takže nedejme se ošálit propagandou. Ne, že by se v provozu těchto letounů nevyskytovaly závady, způsobující horké chvilky pilotům i pozemnímu personálu, ale ty se vyskytují vždy, nevyjímaje letoun tak využívaný jako patnáctka. Navíc i slavný Chuck Yaeger prohlásil moudrou věc, že totiž každý letoun je tak dobrý jako chlap, co v něm sedí. Myslím, že nejvíce patnáctek na světě teď létá v USA a jejich majitelé je s hrdostí předvádějí.
Prostě v 50-tých a počátkem 60-tých let se vojenské létání bralo trochu jinak. Primární byl výcvik a příprava na další možnou válku, ne aviation safety. Kluci byli mladí, nadšení a ... tak trochu "utržení ze řetězu".
"Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství." "Važ si lidí, kteří hledají pravdu, a střež se těch, kteří tvrdí, že ji našli."
To čo som spomínal sa týkalo prúdových lietadiel. Či bola obdobná situácia všeobecne to neviem. Ale neskoršie stíhačky už toľko nepadali. Raz som videl taký graf a článok o haváriách v US letectve, kde na začiatku 50tych rokov bola tiež katastrofická nehodovosť. Ale potom urobili nejaké analýzy s následnými zmenami v školeniach, tréningoch a celkovo prekopali systém a prístup ľudí a nehodovosť behom pár rokov klesla niekolkonásobne.
P.S. Asi ide aj o to že tie lietadlá vtedy "neodpúšťali chyby". Aj F-104 Starfighter bolo, podľa vyjadrení odborníkov dobré a výkonné lietadlo, ale neodpúšťalo chyby.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté síly k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Skeptik A když to porovnáš s nějakým jiným státem, je to obdobné? Narážím na to co jsme tu psali už dříve, tedy že ČSLA měla poměrově prakticky identické ztráty, jako Ozbrojené síly USA, které ale na rozdíl od ní vedli ve sledovaném období několik válek.
To by som pochyboval že by v mierovej ČSLA boli obdobné straty ako v bojujúcej US armáde. U nás u celom "pluku", cca 1000 vojakov, bol za rok jeden smrťák. Ale kedy pred tým sa stal predchádzajúci smrťák, to neviem.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté síly k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Dzin píše:Skeptik A když to porovnáš s nějakým jiným státem, je to obdobné? Narážím na to co jsme tu psali už dříve, tedy že ČSLA měla poměrově prakticky identické ztráty, jako Ozbrojené síly USA, které ale na rozdíl od ní vedli ve sledovaném období několik válek.
To je dost těžké, nemám statistiky Nicméně když se podívám do Aviation Safety Network tak u F-86A Sabre tam mají jen v roce 1950 zaznamenáno 39 leteckých nehod (2x F-86A-1 a 37x F-86A-5) se ztrátou letadla a 15 mrtvých pilotů, plus 1 v Korei, ale to byl sestřel, tak jsem to nepočítal. Z těch nehod bylo 15 způsobeno závadou (7x motor + 8x technická závada) a 24 z jiných, provozních příčin. Že v těch jiných příčinách bylo dost nehod při přistání, to jsem očekával, přeci jen piloti "přesedali" z vrtuláků na rychlé jety, ale je tam i dost nehod způsobených nedostatkem paliva a hlavně pádem do vývrtky. První verze F-86A měly asi s vývrtkou trochu problém.
Přiznám se, že nevím kolik F-86A provozovalo USAF v roce 1950, ale určitě ne všech 554 vyrobených. Navíc je vidět jak počet nehod narůstá cca od března 1950 ... předpokládám, že v důsledku toho jak USAF používala stále víc a víc Sabrů.
Z výše uvedeného totiž vyplývá, že F-86 měl jen za rok 1950 víc nehod z technických příčin než MiG-15 za celých 33 let jeho používání v ČSLA.[/b]
Naposledy upravil Skeptik dne 1/5/2020, 20:29, celkově upraveno 1
"Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství." "Važ si lidí, kteří hledají pravdu, a střež se těch, kteří tvrdí, že ji našli."
MiG-15 tří základních verzí, v několika variantách, působil v čs. letectvu od května 1951 do března 1983 (poslední technický přelet však proběhl začátkem dubna 83) v úhrnném počtu přesahujícím 1220 kusů. Naproti tomu následující typ provozovaný ve větším počtu, MiG-19, byl v letectvu zastoupen celkově 183 kusy tří verzí, létal v jeho sestavě od ledna 1958 do konce roku 1972. Měl dokonalejší záchranné přostředky pro osádku, ale také byl mnohem náročnější na schopnosti pilota. V kabinách MiGů-19 zahynulo 14 našich pilotů za 14 let provozu, v MiGu-15 140 pilotů za 32 let při 6,67x větším počtu kusů. Hodně problémů způsobil ve všech letectvech světa přechod na letadla se šípovými křídly, u nás spojeno s přechodem na nový proudový pohon těchto strojů. Veliké problémy přinášelo i nedostatečné RT zabezpečení leteckého provozu, dále slabá učebně výcviková základna - chybějící názorné pomůcky, učební filmy a hlavně letecké trenažery (PCK).
@Flogger G... ve Tvé statistice by asi bylo vhodné nějak zohlednit rozdílnou kvalitu MiGů-15 sloužících v ČSLA (=MiGy-15 sovětské výroby sloužící v ČSLA prý vesměs měly méně odolný/trvanlivý potah křídel ve srovnání s MiGy-15 z AERa, což mělo dopad na manévrování letadla)
