Co se dalo udělat pro přežití WW2, pokud jste byl mladý zdravý muž (a tedy potencionální voják) a občan nějaké zúčastněné země? Kde by odmítnutí služby znamenalo jistou cestu na popraviště? Třetí říše? SSSR? Japonsko? Itálie? Co Británie nebo USA? Mohla být "záchranou" třeba práce ve zbrojovce atp.? Mohlo někdy pomocí sebezmrzačení (ano, to už je extrém).
Je mi jasné, že ne každému toto téma sedne a to jak kvůli značné míře spekulativnosti, tak i třeba kvůli tomu, že je jistou "adorací zbabělosti", na druhou stranu jsem si tuto otázku často pokládal - a nakonec pohnutka tužby přežití je, věřím, morálně ospraveditelná. Pokud vám toto téma vadí, tak se omlouvám
USA - být zručný dělník/ administrátor/ zemědělec atd. a zajistit si tak místo v USA nutné pro válečnou ekonomiku. GB - opět výše napsané, ale můžeš to ještě vylepšit tím, že odjedeš do USA. Německo - Snažit se dostat do Afrika Korpsu a při nejbližší příležitosti se nechat zajmout. SSSR - Před válkou někoho zavraždit nebo přepadnou a nechat se zavřít do Gulagu. Zde si očistit nohy o ručník, dostat se do gangu a přežít do doby (cca 1944), kdy přijdou nabírat vojáky pro armádu po velkých ztrátách. Přihlásit se a s trochou štěstí se dostaneš do 2. ukrajinského frontu, který měl pod maršálem Malinovským tehdy nejmenší ztráty.
Všechny státy: Dát se na politiku a být velké zvíře v Labour Party; Conservative Party; NSDAP; PNF / PFR; VKS(b); Taisei Yokusankai; Republican Party; Democratic party … pokud to beru postupně od nultého poledníku na Východ
"Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství." "Važ si lidí, kteří hledají pravdu, a střež se těch, kteří tvrdí, že ji našli."
Tak v Nemecku urcite ano. Dodnes mi niektori Nemci a Rakusania hovoria, ako mal ich dedo teple miesto niekde v kancli, lebo poznali toho, alebo tamtoho, pripadne odniesli nejaku obalku. Nezabudajme, ze pocas vojny je korupcia niekolkonasobne vyssia, ako za civilnych casov.
To ano, ale i zde se udává, že zemřelo tak 1,5 - 3 miliony civilistů. Takže i když si byl na teplém místečku v zázemí, tak si stále měl zvýšenou šanci, že se ti něco stane. Hodně záleželo ani ne tak na tom co děláš, ale kde se geograficky nacházíš. Nejmenší civilní ztráty byly mezi zemědělci na území Německa v operační zóně Západních spojenců mimo velké aglomerace.
Tak vb mestachj to bolo samozrejme najnebezpecnejsie, na dedine zase kludnejsie. Aj ked zomrelo 1,5 az 3 mil civilistov, z celkoveho poctu nemeckeho obyvatelstva sa bavime o 2 % az 4 % obyvatelstva. Minule som videl jeden autenticky gilm z marca 1945 z Bavorska. Ukazoval ako sa ludia zabavaju cez vikend v parku. Vyzeralo to ako keby ani vojna nebola. A to bol marec 1945 ! Ale aby som to nezlahcoval, Nemecko si preslo strasnymi hrozami vojny, ale v nietorych castiach krajiny, kde neboli tie take povestne hot spoty nebol bezny zivot az tak odlisny od mierovych casov.
Děda byl u protiletadlových pětaosmdesátek, což ho neuchránilo před tím, aby "chytil" dávku z MP40 do zad. Jedna z německých jednotek se probíjela z obklíčení. Naštěstí přežil.
"Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství." "Važ si lidí, kteří hledají pravdu, a střež se těch, kteří tvrdí, že ji našli."
Otázkou jsou případné výchozí podmínky. Pokud nebyly konexe, bylo nutné být ve skupině označované (v průměru :-)) jako "nepostradatelný" pro ekonomiku nebo výzkum a vývoj. V Anglii, aby bojeschopní muži nebyli označováni na ulici jako zbabělci, zavedli speciální průkaz (nebo odznak - nechce se mi to hledat :-)). Třeba v Německu to byl ústav, kde se snažili o jadernou bombu, případně se snažit dostat na nebojovou pozici. Mám dojem, že je "pravidlo" - 1 voják na frontě, 4 za frontou - týl, kancelář, šifranti, ...
Třeba v SSSR tým pracující na štěpných a termonukleárních hlavicích byl protisovětsky naladěný, ale netroufli si na ně neměli náhradu (dělali to jako vlasteneckou povinnost).
Nebolo bezpečne u nejakých húfnic? Dostrel cca 10km= tak ďaleko od frontu.
Bezpečnější? Tak takovýhle kanony byly umisťovány cca 6 km od linie styku, to znamená, že byly plně v dostřelu protivníkových kanonů. Stačí si najít ztráty "kaťuší" kolem 50%. Protivníkovo dělostřelectvo bylo prioritním cílem! A to na všech stranách, šli po něm jak kanonýři, tak i letectvo.
Spojené státy: 1) Být ženatým mužem nebo vdovcem a mít ve vlastní péči minimálně 4 nezletilé děti (zákonný důvod ke zproštění odvodní povinnosti - ovšem bylo nutné o zproštění požádat, nebylo automatické). 2) Být samostatně hospodařícím zemědělcem na určitém výměru VLASTNÍCH (tedy ne pronajatých) pozemků (nepamatuji si přesně jakém, ale šlo by to někde najít) a prokázat, že v případě odvedení tě nemá na farmě kdo zastoupit. 3) Být odborným pracovníkem ve zbrojovce, námořní loděnici nebo jiné továrně zabývající se válečnou produkcí (např. v lokomotivce - vyráběly se tam tanky) a mít dobré vztahy se zaměstnavatelem - mohl si tě vyreklamovat s odůvodněním, že jsi ve výrobě nepostradatelný. 4) Hrát to na "štáckripla" - tzn. prodělat TBC nebo těžký zápal plic. Případně si nechat vymlátit většinu zubů. Tehdy ještě platila podmínka, že odvedenec musí mít zdravý chrup. Byl to anachronismus, předovky na černý prach se pochopitelně dávno nepoužívaly, ale tuhle podmínku zrušili až v 60. letech, kdy se přišlo na to, že komplikuje odvody do Vietnamu.
Zdravotní důvody, pokud vím, mohly zvýšit šanci na přežití i v Německu. V druhé půlce války sice odváděli všechno, co se dalo, ale většinou ne do první linie. Například s vleklou chorobou vředovou nebo nemocným žlučníkem jsi měl naději upíchnout se u nějaké podřadné jednotky. Německá 176. pěší divize byla trvale odvelena jako strážní jednotka na atlantické pobřeží, protože se skládala z polovičních invalidů. Vojáci byli s typicky německou organizační důkladností dokonce rozděleni do batalionů podle svých chorob a měli i speciální dietní polní kuchyně. Přezdívalo se jí posměšně "Rohlíková divize", ale do bojů se dostala jen jednou a víceméně jen symbolicky, někdy v r. 1944 v Holandsku.
A nebo se přihlásit jako dozorce ke Smrtihlavům - ale to snad už radši dobrovolně na ruskou frontu :-(
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
V USA bylo možno odmítnout službu z důvodu svědomí nebo náboženského přesvědčení. Praxe byla velmi rozdílná - u určitých skupin (tradičně pacifistické církve například) se status CO přiznával víceméně automaticky, ale jindy se důvody k odmítnutí přezkoumávaly individuálně a dost důkladně.
Ten systém byl poměrně komplikovaný a míra odmítání odstupňovaná. Někteří odpírači například jen odmítali sloužit se zbraní, ale byli ochotni sloužit třeba jako nosiči raněných nebo mechanici. Jiní službu v armádě odmítali úplně a ti pak byli povinni pracovat bez nároku na odměnu na jim přikázaném místě, někdy v pracovních táborech (které samozřejmě nesnesly srovnání s těmi německými a sovětskými). Takový totaleinsatz-light. Poměrně známé jsou lékařské experimenty s podvýživou a jejím potíráním, kterých se v roli pokusných subjektů účastnili adventističní odpírači.
Co se týká služby u zbraní, tak největší šanci na přežití u pozemního vojska měli tankisté. A to obecně ve všech armádách. Důvod byl prostý, hlavní ztráty způsobovalo dělostřelectvo a obrněná technika proti němu poskytovala přeci jen větší ochranu, než měla pěchota. Samozřejmě mezi jednotlivými tankisty různých států byl rozdíl a největší šanci na přežití (dle statistik padlých a zraněných) potom měli američtí tankisté. A to i přestože se jejich obrněné vozy neumisťují v žebříčkách o nejlepší techniku na prvních místech. Nejmenší potom měli tankisté RA.
Co duševní choroby? Předpokládám, že nebylo zájmem armádních pohlavárů mít ve vojsku někoho, kdo se pod tlakem blízkosti bojů a utržených nohou a hlav z toho složí. I třeba ze špatného působení na morálku.
Jinak co vystudovaní lékaři? Pokud se stali lékaři vojenskými, šli někdy fyzicky se zbraní bojovat nebo byli vždy pečlivě chráněni někde v týlu?
Dzin píše:SSSR - Před válkou někoho zavraždit nebo přepadnou a nechat se zavřít do Gulagu. Zde si očistit nohy o ručník, dostat se do gangu a přežít do doby (cca 1944), kdy přijdou nabírat vojáky pro armádu po velkých ztrátách. Přihlásit se a s trochou štěstí se dostaneš do 2. ukrajinského frontu, který měl pod maršálem Malinovským tehdy nejmenší ztráty.
Je vidět, že SSSR bylo bez šance.
Tak letec Luftwaffe asi mohl třeba na začátku války zabloudit do Irska, že?
Tak to by musel od Londýna éro tlačit, pokud seděl ve stíhačce. Nebo přesvědčít celou posádku a především vedle něj seděl velitel co měl před sebou kompas, když šlo o bombarďák.
