Mapa
, pod kterou byl popisek, v překladu, japonské útoky v Barmě, v dubnu a květnu 1942, foto je volně přístupné na několika webech.
Barma, středa, 8. dubna 1942.
Ještě dva dny před středou, tedy v pondělí dne 6. dubna, opustili japonskou 64. sentai tři její nejúspěšnější piloti, kteří se vrátili do Japonska. Tak se také stalo, že když 8. dubna 1942 po poledni, vedl velitel 64. sentai, Capt. Kacumi Anma, k bojovému letu své letouny k Loiwingu (což je sever Barmy, viz náčrt - zde viz náčrt
, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.) , bylo v jeho formaci několik nových a zcela nezkušených pilotů.
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 364., a na dalších stranách píší, cituji:
„Radarový operátor tento nálet včas pro Spojence odhalil, a po vyhlášení poplachu, začalo nad letiště šplhat osm zcela nových P-40E (tyto letouny sem byly v březnu 1942 přelétnuty přes Indii ze Středního Východu piloty 2. a 3. perutě. Několik z nich bylo převedeno z Jávy. Zde viz foto
, pod kterým byl popisek – P-40E Phillipine. Foto je volně přístupné na několika webech).
Další čtyři letouny odstartovaly těsně před útokem a ve chvíli, kdy Ki-43 (zde viz foto
[/url, pod kterým byl popisek, Nakajima_Ki-43_IIa, foto je volně přístupné na několika webech.) zaútočily hloubkovým náletem, odstartovaly další tři P-40. Obě strany vysoce nadhodnotily počty svých protivníků. Američané hlásili, že se utkali se 30 Zery a Japonci věřili, že na ně zaútočilo víc než 20 P-40. Prvních osm P-40E, které odstartovaly, nyní zaútočilo na Ki-43. Flt. Ldr. Fritz Wolf (dva), Ed Everend, Cliff Groh, Sqn. Ldr. Arvid Olsen, Flt. Ldr. Bob Little a John Donovan nárokovali dohromady sedm sestřelených letounů, jeden pravděpodobně sestřelený a sedm poškozených.“
Zde viz foto
[url=http://www.palba.cz/album/displayimage.php?pid=32289&fullsize=1]
, pod kterým byl popisek A6M Zeros, foto je přístupné na několika webech.
Trojice historiků po bližším zkoumání, nyní uvedené skutečnosti, zde pak dodává:
„Je možné, že piloti, kteří startovali později, zřejmě zaútočili ve stejnou dobu, ale z menší výšky. Flt. Ldr. Bill Rede nárokoval jeden sestřel (oficiálně mu nebyl přiznán) ještě předtím než mu dva další Japonci svou palbou rozstříleli čelní sklo kabiny. Během pěti minut mělo být sestřeleno pět letounů. Dva z nich měl sestřelit Flt. Ldr. Robert T. Smith, který ještě nárokoval jeden pravděpodobný sestřel. Dále měl poškodit tři letouny Flt. Ldr. Chauncey ´Link´Laughlin, dva měl sestřelit a jeden poškodit Fred Hodges. Celkově skóre sestřelů vypadalo takto 12:2:11. Smith o svých vítězstvích napsal:
´Byl jsem vzrušen jako ještě nikdy předtím. Dostal jsem do zaměřovače Zero, které právě dokončilo hloubkový nálet. Ze vzdálenosti asi 300 yardů jsem na něj vypálil. Nemohl jsem jej minout. Zero se převrátilo na bok a v záplavě plamenů explodovalo. Uviděl jsem další Zero, které právě začínalo hloubkový nálet. Viděl jsem, jak kolem něj létají trasy mých střel. Potom jsem musel vykopnout směrovku a tu jsem viděl, co mé střely způsobily; motor Zera kouřil a šlehaly z něj plameny a to je vše.´“
Ještě před samotným začátkem japonského náletu na Loiwing, vedl Plt. Off. Ricky Chadwick, do vzduchu trojici Hurricanů (Zde viz foto
, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech). On a jeho piloti měli za úkol zaútočit na jakýkoliv japonský bombardér, který by mohly jejich stíhačky doprovázet. Jeden z pilotů této trojice, a byl jím Plt. Lt. Everard, při stoupání spatřil nad vrcholky stromů japonský Ki-43, který si to mířil k letišti. Nezaváhal a později uvedl:
„ Byl jsem ve výborné pozici ke střelbě. Mezi trasami střel mé palby a cílem náhle vyrostl hřib rozprasku pozemní palby. Tvrdě jsem musel trhnout řídicí pákou výškovky a z půl výkrutu vrátit Hurricana do původního směru.“
Další zkušenost pak popisoval Sgt. Barrick, který byl v době japonského útoku ve vzduchu též, ale nemohl dost rychle ztratit výšku, aby se tak mohl zapojit do leteckých soubojů. Trojice historiků o Barrickovi a dalších událostech, ten den, 8. dubna, na str. 366, pak pokračuje:
„Zpočátku si myslel, že vidí pumy, které dopadají na letiště, ale potom si ale uvědomil, že na zemi explodují letouny. Skoro všechny dopadly na okraji Lašou. Stíhači uvedli japonský útok ve zmatek, jejich jediným úspěchem bylo zničení dvou P-40 a poškození Blenheimu neschopného služby.
64. sentai však byla těžce zasažena. Nebylo to sice v takovém stupni, jak původně hlásili piloti AVG, jejichž nároky na sestřely převýšily počet přítomných japonských letounů. Nicméně se nevrátila polovina japonské formace. Mezi čtyřmi nezvěstnými piloty byl i velitel, Capt. Anma a další veteráni, Sgt. Maj. Haruto Wada. Z nových pilotů se nevrátili poručíci Munejuki Okumura a Tadao Kuroki.“
Barma, čtvrtek, 9. dubna 1942.
Japonci na Loiwing znovu zaútočili hned ráno 9. dubna, i když přiletěla jen malá formace stíhaček, ve které byl jedna stíhačka Ki-43 a čtyři Ki-27 (zde viz foto
, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech). Výsledkem této formace, která provedla hloubkový nálet, bylo, menší poškození pěti P-40. Ani jednomu záchytnému letounu AVG, se nepodařilo odstartovat. Po vyhlášení leteckého poplachu tak vystartovaly jen tři Hurricany, jejichž kontakt s japonskými stíhačkami byl velice krátký, když Plt. Off. Everard se nakonec sám musel vyhnout jedné Ki-43, která se mu pokusila se dostat za ocas Hurricana. Everardovi se podařilo zmizet do mraků.
„Když se Hurricany vrátily do Loiwingu, celé letiště bylo přikryto těžkými mraky. Letouny se od sebe oddělily a jeden druhému se ztratil. Když se Plt. Off. Chadwickovi konečně podařilo nalézt letiště, došlo mu palivo a asi jednu míli před vzletovou dráhou nouzově přistál. Everard a Sgt. MacDonald byl oba nuceni nouzově přistát u řeky, která, jak se ukázalo, byla vzdálena pouhých deset mil od letiště, a tak se nezávisle na sobě vydali na cestu zpět do Loiwingu. Oba Hurricany byly ztraceny; jedním z nich byl BM 909.“
Barma, pátek, 10. dubna 1942.
Již velmi brzy ráno toho dne vedl k útoku na Loiwing, osobně, Lt. Col. Tateo Kato, své čtyři piloty. Podařilo se jim tam objevit 23 stíhaček P-40, které tam byly narovnány křídlo na křídle podél vzletové dráhy. V hlášení uvedli Japonci, že zničili 15 amerických stíhaček. Ve skutečnosti však poškodili jen devět letounů.
„V poledne japonská jednotka útok zopakovala. Tentokrát přiletělo devět Ki-43. Po hlášení, že se blíží tři neznámé letouny, odstartovaly čtyři Hurricany a čtyři P-40, ale po průletu mrakem piloti zjistili, že na druhé straně přilétá víc než 20 letounů. 2/Lt. Gordon Peter z SAAF viděl, jak Sgt. Barrick sestřelil jednoho Japonce, po čemž sám střemhlav zaútočil na další dva, kteří, kteří se pokoušeli dostat se za ocas Barrickova letounu. Než však dokázal vystřelit, zaútočil na něj další Ki-43, který jeho Hurricana doslova rozstřílel. Přestože byl těžce zraněn, podařilo se mu z těžce poničeného BH 121 vyskočit a ihned, když byl na zemi objeven, byl odvezen do nemocnice v Nalmkalmu. Mezitím, když Barrick pozoroval havárii své oběti, byl zaskočen dalšími dvěma (podle svědecké výpovědi Petera). Podařilo se mu na jeden z těchto letounů několikrát vypálit, ale potom byl jeho letoun (BG 824) zasažen do motoru, který vzápětí vysadil. Do kabiny začal stříkat horký olej z poškozeného motoru, který mu popálil obličej, prsa a paže. Dále utrpěl lehčí zranění střepinami granátů.“
I když byl Sgt. Barrick oslepen olejem podařilo se mu jeho Hurricana nouzově posadit po jedné straně kopce, a to pomocí vztlakových klapek. Když přistál, udeřil se ještě hlavou o zaměřovače. Přes všechny bolesti, kterými v té době trpěl, uslyšel, že na něj křičí domorodci, aby se podíval k nebi. V tu chvíli totiž jeho japonský nepřítel útočil na jeho, v té době bezmocného, Hurricana Zareagoval jediným možným způsobem, vydrápal se z kabiny letadla a po hlavě skočil do nejbližšího úkrytu.
„Další dva piloti Hurricanů, Plt. Off. Earnshaw a Sgt. Gibson se utkali s Ki-43 a každý z nich si nárokoval poškození jednoho letounu. Earnshawovi se podařilo dostat se za ocas dalšího Ki-43 a ze vzdálenosti 75 yardů na něj vypálil. Po přistání hlásil, že letoun v plamenech dopadl na zem. Dva piloti 17. perutě také hlásili, že viděli pilota P-40, který rozstřílel Ki-43 poškozený Barrickem. Američtí piloti celkově nárokovali sestřelení čtyř letounů. Jeden z nich sestřelil Robert T. Smith ze 3. perutě: předtím, než uviděl další tři letouny, způsobil poškození jedné japonské stíhačce (byla mu přiznána jako pravděpodobně sestřelená).
´Dvě z nich letěly blízko vedle sebe, třetí letěla kousek bokem, snad 200 yardů pozadu. V tu chvíli jsem na všechno zapomněl a tvrdě na Zero zaútočil. Půl výkrutem jsem přetočil letoun a střemhlav zamířil dolů. Japonec padal přede mnou a posléze se rozbil na úbočí jedné hory. ´“
