kacermiroslav píše:Bitevní křižník třídy TIGER
VÝVOJ a KONSTRUKCE
HMS Tiger byl původně zamýšlen jako další, tedy čtvrtá jednotka, třídy LION. Jenomže jak již víme, tato třída nebyla prosta řady nedostatků a tak když byla v britské loděnici Vickers-Armstrong zadaná stavba bitevního křižníku KONGÓ pro Japonské císařské námořnictvo, rozhodli se konstruktéři konstrukci TIGERU podle tohoto nejmodernějšího křižníku upravit. Konstruktér George Thurston totiž dokázal do trupu japonských bitevních křižníků vzácně vyrovnaně navrhnout jak palebnou sílu, tak rychlost a pancéřovou ochranu. Jelikož tři jednotky třídy LION byly již v pokročilém stádiu rozpracovanosti, nebylo na nich možno prakticky již cokoliv měnit. V případě TIGERU to bylo něco jiného. Jeho kýl byl založen 20. června 1912 (KONGÓ dne 17. ledna 1911), a tak tu byl prostor něco s konstrukcí TIGERA udělat. Výsledkem se tak stalo plavidlo, které v sobě kombinovalo konstrukční vlastnosti třídy LION vylepšené o poznatky ze stavby japonského křižníku KONGÓ.
Jak již bylo řečeno, TIGER byl modifikací třídy LION, ale s řadou vylepšení. Jeho děla ráže 343mm byla ponechána jako u jeho polosester, ale pancéřová ochrana byla výrazně posílena. Původně se uvažovalo i o změně pohonné jednotky, když se počítalo s instalací nových kotlů typu Yarrow, které byli menší a lehčí konstrukce. Loď by se tak mohla buď zkrátit, nebo by mohlo být instalováno více kotlů, což by se mělo promítnout i do rychlosti. Nakonec ale bylo rozhodnuto použít kotle Brown&White (jiné zdroje uvádí Babcock and Wilcox) a to v počtu 39 kusů. U třídy LION jich bylo instalováno 42, ale vzhledem k vylepšením dával menší počet kotlů u TIGERA až o 20% vyšší výkon. Při větších rozměrech a výtlaku se to do rychlosti promítlo pouze jedním uzlem navíc. Kotle Yarrow by sice zvýšili rychlost lodi i o několik uzlů, ale Admiralita se obávala jejich nespolehlivosti. Celkový výkon pohonné jednotky tak byl 85.000 koňských sil (63.000 kW), což umožňovalo plavbu rychlostí 28 uzlů (52 km/h) při plném výtlaku 35.150 tun. Krátkodobě bylo možno dosáhnout výkonu až 108.000 koňských sil (81.000 kW), ale během testů bylo docíleno pouze 104.635 k (78.026 kW). Výkon kotlů pracujících při tlaku 1.620 kPa, se přenášel na dvě sestavy parních turbín Brown-Curtis a 4 hřídele/vrtule (zřejmě průměru 4,11m). (...)
V případě kotlů si ještě dovolím malou odbočku. Možná si někdo z vás položí otázku, proč německé bitevní křižníky dosahovali menších rozměrů, než jejich britské protějšky. Samozřejmě jedním z důvodů je instalace děl menší ráže v duchu, že německá Kruppova děla jsou lepší než ostatní. Dalším z důvodů je britský konzervatismus, co se použití kotlů týče. Němci již používali kompaktnější kotle s trubkami malého průměru, které byly sice technicky náročnější, ale na druhou stranu zabírali méně prostoru. Britové ale setrvávali i svých kotlů staršího provedení, pro které se ale musel trup pro dosažení čím dál tím většího výkonu, neustále prodlužovat, což znamenalo chránit větší a větší délku trupu. V konečném důsledku tak zvýšení výkonu pohonné jednotky nemělo ten kýžený efekt na rychlost.
(...)
Nezávisle na probíhající debatu o pancéřování si dovolím doplnit zdroj informací pro téma, které je spíše vhodné pro tuze velké fanoušky designu válečných lodí období WW1.
Ve Warship 2019 (vydavatelství Osprey) vyšel článek který popisuje nová zjištění o detailu pohonu HMS Tiger. Autor vychází ze studia archivů a na několika stranách opravuje dřívější popis pohonu jehož dřívější popis považuje za zavádějící/mylný. Bedlivý čtenář z tohoto článku rovněž získá pár drobných informací upřesňující souvislost pohonu HSM Tiger a obou lodí třídy HMS Renown.
Ve Warship 2020 vyšly reakce/doplňující informace na tento článek. Jiný autor (z Japonska) napsal pár poznámek o souvislosti mezi pohonem HMS Tiger a jedné z lodí třídy Kongo (a to Haruna).