faktahistorie píše:Problém je v tom, že dokument píše, že děti jsou převážně od rodičů z Lidic a Ležáků, ať si to počítáte a vymýšlíte jak chcete, tak vaše počty haprují, podle legendy už nemělo být naživu ani jedno vyjma už těch vybraných v roce 1942 pro germanizaci.
Oficiálně se z Ležáků zachránily jen sestry Šťulíkovy.
Na historicích je, zda mohli porovnat evidenci dětí ze Svatobořic a Krče se soupisem lidických a ležáckých dětí. Pokud ano, pak není o čem diskutovat.
----------------------------------------
zzz píše:Lord - teď nerozumím, když mi píšeš "čím se oháníš", jakou "tou Frankovou zprávou".
Pro zzz, jen jsem si zaspekuloval, že by faktahistorie mohl zkoumat tzv. Frankově archivu, který amíci předtím než nám ho vrátili, tak si ho okopírovali, originály jsou u nás v Národním archivu. Fond představuje důležitý pramen pro výzkum dějin protektorátu od jeho vzniku do srpna 1943. A možná něco chybí, amíci nám další věci, co našli u Štěchovic ani nevrátili, ale to by bylo na jiné téma.
Faktahistorie píše o Dokumentu NO-435, tribunál v Norimberku. Uvádí
tento odkaz, ale když se tam podíváš, tak je dobrý si projít všechny dokumenty.
Ofocený
celý dopis pak přímo zde.
Inkriminovaná část ... (která nedá faktahistorii klid v duši) - můžu mu jedině doporučit, aby se obrátil na historiky. Palba není dostatečně fundovaná, aby tyto otázky řešila, pokud někdo neví podrobnosti, jinak se budeme stále motat v kruhu
Diese Kinder stammen vorwiegend von Eltern aus den ehemaligen Ortschaften Liditz und Ležáky, deren Einwohner im Zusammenhang mit den Massnahmen nach dem Attentat ...
Překlad: Tyto děti pocházejí především od rodičů z bývalých obcí Lidice a Ležáky, jejichž obyvatelé v souvislosti s opatřeními po atentátu ...
----------------------------------------
Pod
evidence: "NO-435" je více dokumentů řešící otázky kolem dětí. Tak jsem si chtěl ověřit, zda tam není věcná chyba, opomenutí, či referent nepíše o staré události, apod.
Americký vojenský soud řešil vinu Rudolfa Brandta. Himmlerův právník Brandt spáchal zločinů mnohem více, otázka českých dětí byla okrajová, nicméně řešil i znovu odebrání dětí institucím v protektorátu.
Byl obžalovaný v Doktorském soudním řízení v Norimberku, mimo jiné pro svou roli při zajišťování sbírky židovských koster. Byl odsouzen za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti a popraven v roce 1948.
V dopise z 13. 6. 1944 Robert Gies (referent Franka) píše, že Frank se sešel Sollmannem dne 2. 7. 1943, tedy před více než rokem, a řešili převzetí rasově hodnotných dětí Lebensbornem.
Po válce se rozjelo pátrání po dětech, co se ví, že v Krči byly kojící lidické ženy. 13. 6. 1942 bylo 98 lidických děti, z toho sedm kojenců, odděleno v Kladně od matek. V krčské Thomayerově nemocnici za války přebývalo celkem osm lidických kojenců, jedna matka asi ještě porodila, jeden z nich tam zemřel. Dva kojenci byly v Praze shledány poněmčitelnými, osud dalších není znám. Je možné, že někteří z nich byly adoptovány německým rodinami, ale jejich osud se nepodařilo vypátrat. Po válce se po dětech pátralo veřejnými výzvami, a když se adoptivní rodiče nepřihlásily, tak si děti nechali. StB ještě po některých pátrala v 60. letech, ale stopy se ukázaly jako falešné.
U starších dětí z Ratibořic a částečně z Krče ... píše faktahistorie
.... byl navržen přesun na východ. V současné době již přesun těchto dětí z Čech a Moravy není možný, protože mezitím někteří příbuzní zjistili, kde se děti nacházejí, a nelegálně vytvořili stěží kontrolovatelnou komunikaci.
Tento vývoj byl spojen se zaměstnáváním českého personálu, což bylo nutné kvůli nedostatku Němců.
Horešovský si na první roky života strávené v areálu nemocnice nepamatuje. „Mně bylo 16 dní, když se staly Lidice. Já jsem měl to štěstí, že se o mně dověděla babička, která bydlela vedle v Makotřasích, a začala za mnou jezdit,“ uvedl.
„Prý tady byl nějaký doktor, který nad námi držel osudovou ruku a říkal: ‚Ještě ne, ještě nejsou připraveni k transportu.‘ To nám asi zachránilo život,“ pokračoval Horešovský s tím, že 9. května 1945 si pro něj přijel děda se strýcem a odvezli ho do Makotřas, kde ho potom dědeček rozmazloval.
Zdroj:
idnes.cz
A to už je situace o které píše zzz.
V roce 1944 třetí říše ustupuje na všech frontách. Němci chtějí v Protektorátu klid, především
se zřetelem na zachování pracovního výkonu coby předpokladu pro válečnou výrobu. A nechtějí situaci jitřit ještě řešením zbývajících dětí.