Mittelwerk – fotky raketové továrny

Zázračné zbraně, tajné zbraně a projekty, obrovská děla, podzemní továrny.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Mittelwerk – fotky raketové továrny

Příspěvek od Lord »

Níže si můžete prohlédnout fotografie tajné podzemní raketové fabriky Mittelwerk (KT Dora) u Nordhausenu, ve které se vyráběly zázračné zbraně nacistické říše - rakety V-2, V-1, proudové motory a plánovala se výroba dalších nových zbraní. Nacházela se ve středním Německu v pohoří Harz v dolním Sasku.

Obrázek

Vápencový kopec u Nordhausenu bylo ideální místo. Do kopce byly vydlabány tunely. Jižní polovinu komplexu si vzala na starost společnost Mittelwerk, aby se tu vyráběly rakety V-1 a V-2. Severní části se ujala firma Junkers a montovala zde tryskové motory Jumo 004 do stíhaček Messerschmitt 262 a pístové motory Jumo do starších strojů Focke-Wulf 190.

Navigaci raket V-1 a V-2 obstarávalo gyroskopické zařízení. Přesnost zbraní spásy nebo pomsty za bombardování Německa nebyla podle dnešních měřítek nejlepší. Avšak Londýn byl velký cíl. V-2 měla dolet 300 km a rozptyl zásahu cíle činil 17 km. Výškový dostup se pohyboval okolo 85 km.

Raketový motor navržený Wernherem von Braunem byl na svou dobu výkonný a spojenci neměli k dispozici nic podobného. Palivo pro motor bylo tvořeno směsí alkoholu s vodou, jako okysličovadlo sloužil kapalný kyslík. Palivové čerpadlo bylo poháněno peroxidem vodíku. Raketa V-2 byla technicky nejvyspělejší zbraní použitou ve 2. světové válce. Její výroba však byla také poměrně nákladná. Byla to zbraň proti které nebylo obrany. Možností bylo jedině zničení odpalovacích ramp, avšak mobilní nosiče raket nebylo jednoduché odhalit. Sama výroba raket byla též utajená. Raketa tak měla velký psychologický vliv na západní spojence. Obávali se, že v případě jejího zdokonalení či zvýšené produkce jim nastanou vážné potíže.

Mittelwerk – fotky raketové továrny

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Obrázek

Obrázek ObrázekObrázek ObrázekObrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Lord dne 3/9/2007, 22:01, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Jak přesně ten peroxid fungoval? To je snad H2O2, něčím ho rozkládali?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Norade, opraveno. Avšak první raketové zkoušky v Německu, ještě na střelnici v Kummersdorfu, byly provedeny s motorem firmy Heylandt spalujícím alkohol a 90 % peroxidu vodíku. A pak od roku 1933 probíhaly zkoušky s motorem podle návrhu von Brauna.

Ale například Messerschmitt Me 163 Komet používal raketový motor, který spaloval peroxid vodíku a směs metylalkoholu, hydrátu hydrazinu a vody (C-stoff). Také Bachem Natter, kombinace rakety a stíhačky byl poháněn tímto palivem.

Ostatně profesor Walter toto palivo rád používal. Měly jím být poháněny také německé ponorky. Walterova paroplynová turbínou mohla totiž pracovat bez přívodu vzduchu.

Sapiku H2O2 se rozkládá na páru a kyslík. Jak přesně nevím. Jinak to je docela výbušné palivo, a pokud nebylo zařízení vyladěno docházelo občas k explozím.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

No ono nešlo o klasický H2O2 jaký koupíš běžně v lékárně ale o směs nazývanou perhydrol. Jde o 30% peroxid vodíku rozpuštěný do vody. Normálně se v tehdejších raketových motorech používal jako okysličovadlo až na pár vyjímek používajících kapalný O2. Mimochodem s ním byly celkem problémy, protože tohle svinstvo je kromě jiného dost silná žíravina.

Němci ho rozkládali pomocí manganistanu draselného ale opravdu nevím jestli ho konkrétně u V-2 nějak dál spalovali, nebo jestli použily jenom ty výpary pro pohon turbíny která roztáčela palivové čerpadlo.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
lembloud
svobodník
svobodník
Příspěvky: 25
Registrován: 14/11/2005, 13:09
Bydliště: Hořovice

Příspěvek od lembloud »

Peroxid němci používali i pro pohon torpéd.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Aniž bych byl nějaký odborník na V-2, tak určitě ne 30%, tady asi bude řeč o 70% a víc, mimochodem je to dost problém udržet koncentrace. Po reakci s manganistanem draselným (sodným?) z toho z toho vznikne ostrá pára a ta pohání turbínu.
ObrázekObrázek
Ekolog
rotný
rotný
Příspěvky: 86
Registrován: 13/2/2007, 21:12
Bydliště: Náchodsko

Příspěvek od Ekolog »

K peroxidu vodíku. Jedná se o žíravou látku a silné okysličovadlo. Dosti nestabilní. Pokud je někdo z Vás chemik a měl možnost s touto látkou pracovat (nemyslím 30 % H2O2!), ví co to dokáže. Mimochodem používal se k pohonu turbočerpadel i v pozdějších SSSR raketách na KPH, a to v koncentraci snad až 92 %. Ve V2 (A4) byl použit asi ve 75-80 % koncentraci. Údaje se různí. Výroba této látky je dosti koplikovaná a složitá. K rozkladu H2O2 bylo použito ve vyvýječi V2 vstřiku roztoku manganistanu sodného či vápenatého. Vzniklá směs byla odvedena na turbínu pohonu čerpadel. Turbína měla výko asi 650 ks!!! H2O2 je látka, která se rozkládá, jak bylo správně uvedeno, na vodu a kyslík. Rozklad je silně exotermní a při rozkladu se uvolní velké množství tepla. Tepelnou bilanci rovnice z paměti neznám, musel bych to někde sehnat či odvodit. Ale teplota směsi vstupující do tubíny byla okolo 400 oC. Paroplynovou směs je možné využít jako okysličovadlo, (viz volný kyslík), po přidání vhodného paliva. (Hydrazin je svělý, leč silně žíravý). H2O2 je téměř tak vydatným okysličovadlem jako kapalný O2. Této reakce je používáno v torpédech. Jako okysličovadlo v raketách na KPH, H2O2 nebyl příliš používán. Snad je něco zkoušeli angličané, a posléze toto okysličovadlo opustili. Jen chci připomenou, že i malá nečistota, zvláště organická, dokáže způsobit rozklad koncentrovaného H2O2. Je to provázeno nárůstem teploty a ta opět způsobí další rozklad H2O2. Výsledkem je explozívně prudká reakce. Snad tomu tak bylo i na Kursku??? Ale tohle je doměnka. Dnes je pro pohon čerpadel u raketových motorů na KPH většinou využíváno paliva a okysličovadla.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Pánové, děkuji za nové poznatky. Nesmírně mně pak zejména obohatil příspěvek Ekologa. Jsem rád, když se najde vždy na nějaký problém člověk, který nám ve fóru fundovaně odpoví. Jsem rád, že k nám chodí technici, chemici, inženýři a znalci vojenské techniky. Chápu, že každá oblast je široká a na vše třeba špecialistov.

Co se týče torpéd, některá byla na tento pohon. Domnívám se však, že je nebylo dobré používat ve dne. Tato torpéda za sebou údajně zanechávala viditelnou stopu, což nebylo dobré, neboť torpédo bylo vidět již z dálky. Mohl se tak určit jeho směr, místo kde by mohla být ponorka a v neposlední řadě mohl cíl – obět torpéda provést úhybný manévr. Ta směs – pára peroxidu byla totiž po průchodu turbínou vypouštěna do vody … a ony „bublinky“ vytvářely nežádoucí stopu za torpédem.

Je vidět jak je raketová technika náročná na materiály, které musí být odolné a snášet extrémní teploty. K pohonu se používají vysoce hořlavé, žíravé a výbušné látky. Nedávno jsem sledoval na ČT2 dokument o „Závodech do vesmíru“. V Rusku použil jeden borec – už si teď nepamatuji jeho jméno – soutěžil s Koroljovem, ale zaměřoval se hlavně na vojenské rakety, jisté palivo – dosti silná žíravina, motor byl pak hodně výkonný, ale tankování a přípravu rakety museli provádět technici v ochranném obleku, aby jim to nerozleptalo plíce. Nicméně závěr je ten, že na startovací rampě došlo k jakési poruše a raketa explodovala. Na místě to usmažilo několik desítek techniků a inženýrů, kteří se kolem motali. Po těchto zkušenostech myslím, že bylo od toho paliva upuštěno.

Ekolog píše, že peroxid vodíku se zcela běžně používá nebo používal k pohonu palivových čerpadel a to také v Rusku. Nevím jak dnes, ale palivová čerpadla byla také často zdrojem poruch. Regulovat otáčky asi moc nelze, prostě se to tam nažene, čerpadlo musí stačit napumpovat palivo pod „kotel“. Ekolog však píše, že dnes je pro pohon čerpadel u raketových motorů na KPH většinou využíváno paliva a okysličovadla. Asi bezpečnější metoda.

Mám ještě jeden dotaz na znalce, jak probíhá chlazení u raketových motorů. Chápu, že motor musí být docela odolný, aby se žárem neroztavil. Ovšem třeba A4 byla sériovka a motor byl vyroben z nějakých svařovaných výlisků? Trochu jsem zkoumal fotky, a kolem motoru jsou prstence, které pravděpodobně sloužily k přívodu chladiva. Zdá se však, že tím „chladivem“ bylo samo palivo. Může to někdo rozebrat?

Další dotaz mám na navádění raket na cíl. Dnes se mluví o GPS, za von Brauna v Německu to byly gyroskopy. Mezitím snad nějaké radiové navádění? Jak to šlo ochránit před rušením, nebo se spoléhalo na technologickou převahu? Byla použita nějaká kombinace systémů? Kdo ví, může popsat vývoj a historii.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Lord píše: Je vidět jak je raketová technika náročná na materiály, které musí být odolné a snášet extrémní teploty. K pohonu se používají vysoce hořlavé, žíravé a výbušné látky. Nedávno jsem sledoval na ČT2 dokument o „Závodech do vesmíru“. V Rusku použil jeden borec – už si teď nepamatuji jeho jméno – soutěžil s Koroljovem, ale zaměřoval se hlavně na vojenské rakety, jisté palivo – dosti silná žíravina, motor byl pak hodně výkonný, ale tankování a přípravu rakety museli provádět technici v ochranném obleku, aby jim to nerozleptalo plíce. Nicméně závěr je ten, že na startovací rampě došlo k jakési poruše a raketa explodovala. Na místě to usmažilo několik desítek techniků a inženýrů, kteří se kolem motali. Po těchto zkušenostech myslím, že bylo od toho paliva upuštěno.
Ten "dokument" sem neviděl (nemusím totiž vidět vše), ale troufnu si říct, že o tom konkurentovi se lze dočíst i zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1787

O vývoji, včetně té nehody zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1859
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1860
ObrázekObrázek
UrbanII
vojín
vojín
Příspěvky: 11
Registrován: 11/4/2006, 16:21
Bydliště: Praha

Chlazení palivem

Příspěvek od UrbanII »

Tenhle princip se používá v některých chemických výrobách, kde se látky použité v reakci zároveň využívají jako chladicí média. Má to tu výhodu, že předehřáté pak ochotněji spolu reagují.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

UrbanII – to mně zajímalo, zda se ty pohonné hmoty příliš nezahřejí, aby nedošlo k explozi a zda se vracely zpět do nádrže. Ale píšeš, že předehřáté pak ochotněji reagují. Tedy po průchodu chladícími prstenci půjdou pravděpodobně do spalovací komory. A pak u rakety A4 pohánělo palivové čerpadlo také chladící okruh?

Do Forum Fota jsem dal nějaké fotečky čerpadla, schéma motoru a rakety …

Obrázek Obrázek


Obrázek Obrázek

Moje další otázka, jak probíhá chlazení motoru u raket na tuhé pohonné hmoty?

Redboy dík, mám v tom trochu hokej, a bylo pro mě lepší položit dotaz. Ohledně toho uvažuji, že v novém projektu bude zavedena:

A) PORADNA pro technické otázky
B) PORADNA pro bojové a strategické otázky


Přeci jen se musí pro laiky nejdřív věci rozložit na části, zjistit čemu nerozumí.

Ale zpátky k věci … Takže borec byl pravděpodobně Michail Kuzmič Jangel. Dovolím si použít v této kompilaci některé tvé citace:

Významní raketoví odborníci:
Wernher von Braun – Německo pak USA (vojenské a kosmické rakety)
Sergej Pavlovič Koroljov – SSSR, kosmický výzkum (Sputnik, Gagarin)
Michail Kuzmič Jangel – SSSR, vojenské rakety (KPH)
Vladimír Nikolajevič Čelomej – SSSR, schopný konstruktér, vynikající manažer a vědec. Teoretik v oblasti proudových a raketových motorů. Rival Koroljova.

Pozn. Je zřejmé, že vojenské balistické rakety, které nesou jadernou hlavici, můžou být za jistých okolností použity jako kosmické pro dopravu družic na oběžnou dráhu.

Vysvětlím nejdřív základy:
Vzhledem k fyzikálnímu skupenství se dělí pohonné hmoty pro raketové motory na dvě základní skupiny:

a) Tuhé Pohonné Hmoty (TPH)

b) Kapalné Pohonné Hmoty (KPH)


Tuhé pohonné hmoty mají před kapalnými řadu předností, z nichž hlavní je ta, že motor na TPH je jednodušší, lacinější a v provozu spolehlivější než motor kapalinový. Ekonomickou nevýhodou TPH je několikanásobně vyšší cena ve srovnání s běžnými druhy KPH.

Tato nevýhoda ztrácí na významu při komplexním rozboru ceny motoru na TPH a KPH stejného výkonu, neboť vzhledem k podstatě jednodušší konstrukci motoru na TPH je cena celé rakety s TPH obvykle nižší než cena složitější rakety s KPH. Tuhé okysličovadlo je hlavním nositelem kyslíku potřebného pro spalování.

A jak to vidí RB: Ve Spojených státech šli cestou motoru na tuhé pohonné hmoty. To se snažili v Sovětském svazu také (viz. RT-2 … větev vývoje, která končí raketou Topol, která v poslední verzi vyústila v raketu označovanou jako Topol M), ale prostě to nešlo.

Čelomej šel jinou cestou. Podobně jako M.K. Jangel šel cestou dlouhodobě skladovatelných KPH. To sebou ale nese dost potíží. Jsou toxické, žíravé, samozápalné. Špatně se s nimi pracuje, je potřeba náročná a drahá zařízení a kvalifikovaná obsluha. Jakákoli havárie je hra o životy.

Jako palivo použil Asymetrický Dimetylhydrazin (toxická a hořlavá látka, možná si upomenete na bezpečnostní opatření při sběru trosek raketoplánu Columbia, důvodem je tato látka, která slouží pro manévrovací motory) a jestli toto je problém, tak okysličovadlo je Oxid Dusičitý, látka jejíž nadechnutí, má za následek srdeční zástavu. Látky jsou po smíchání samozápalné.

Čelomej umístil kapalné pohonné hmoty do samostatných nádrží. Celý systém pojal jako hermetický. Motory od paliva oddělovaly membránové armatury. Tak prostě nebylo třeba žádné tankovací zařízení, látky nepřicházely do styku s okolím, což ještě zvyšovalo jejich životnost (Pozn. nádrže tedy musely být naplněny předem, možnost jejich skladování, membrány sloužily k utěsnění, nebyl vhodný přístup vzduchu).
Celá raketa je pak umístněna v hermetickém kontejneru, který sloužil zároveň jako transportní a zároveň se z něj raketa odpalovala a chránil raketu od plynů při startu. Dá se s nadsázkou říct, že vznikla raketa, která byla schopna podobné exploatace (využití, užitek, připravenost ke startu) jako raketa na tuhé pohonné hmoty (TPH).
Na druhé straně je potřeba říct, že TPH jsou lepší řešení, což dokazuje Minuteman, Topol…., ale prostě ze špatných řešení, se to Čelomejovo jeví jako nejlepší a ve spojitosti s kontejnerem i praktické.

Důvody pro použití KPH a výhody TPH

Jsou tedy zřejmé další výhody rakety poháněné tuhými pohonnými hmotami (TPH). Ovšem jak víme první rakety používaly kapalné pohonné hmoty (KPH). Tyto hmoty byly zřejmě dostupnější a lacinější. Tuhé pohonné hmoty se musely teprve vyvinout, otestovat … byly drahé.

Rakety na TPH jsou prakticky neustále připraveny na start. Avšak u KPH se používá například kombinace alkoholu a kapalného kyslíku - nepraktická manipulace, a není dobré tyto látky přechovávat v nádržích natankované rakety.

Výsledkem těchto závěrů bylo, že se všechny firmy, jenž se měly zájem technologií THP zabývat, musely zahájit výzkum a testy. Jedním z výsledků těchto prvních prací byla na americké straně balistická raketa Polaris.


Skvělé Redboy, píšeš o kosmodromu Bajkonur a té nehodě

…. Na tomto místě nelze znovu nepřipomenout tragédii na kosmodromu Bajkonur ze dne 24. října 1960. Toho dne se připravoval první zkušební start rakety R-16. Natankovaná raketa o hmotnosti 140 tun stála na startovacím stole a probíhala předstartovní příprava. V průběhu testů byla zjištěna závada. Jednalo se údajně o celkem banální problém, ale raketa natankovaná cca 100t extrémně zápalného a toxického paliva a okysličovadla měla být podle předpisu paliva zbavena.

To mělo být odčerpáno, porucha opravena a opět natankována. K tomu ale nedošlo. Na přímý pokyn velitele dělostřelectva a raketového vojska, maršála dělostřelectva Mitrofana Ivanoviče Nedelina, který si přímo na rampě, několik desítek metrů u rakety rozbalil pracovní stůl a spolu s pobočníky přihlížel přípravám startu. Příčinou bylo naprosto brutální podcenění problému a spěch s jakým zkoušky probíhaly. Celý projekt byl sledován až z nejvyšších míst politického a vojenského vedení Sovětského svazu. Tato chyba měla za následek tragický sled událostí.

V době oprav zřejmě palivo a okysličovadlo proniklo do spalovacích komory motoru druhého stupně rakety. Došlo k zážehu jeho motorů a výsledná exploze v okruhu cca 100-120m zabila v podstatě všechny přítomné a zničila startovací pozici. Na místě zahynulo 76 lidí (z nichž 17 byly civilisté) a dalších 16 z 49 raněných podlehlo těžkým popáleninám později v nemocnici. Mezi oběťmi byl maršál Nedelin, Boris Konoplev hlavní konstruktér řízení R-16 pracovníci konstrukční kanceláře, výrobního závodu velené Bajkonuru i vojáci obsluhy OZ. Přímo u zkoušek byl přítomen i M.K. Jangel.

Přežil v podstatě náhodou, chvíli před nešťastnou událostí odešel se skupinou konstruktérů a pracovníků OKB mimo rampu. Podle některých údajů na poradu, podle některých si prostě šel zapálit cigaretu. Sám generální konstruktér tragédii velmi těžce nesl, mezi oběťmi bylo nespočet jeho známých a přátel. Pravděpodobně se jedná o nejtragičtější havárii v dějinách Sovětského raketového vojska a je nasnadě, že o havárie a nehody nikdy nebyla nouze.

Přes všechna zdržení a komplikace byl vývoj rakety R-16 ukončen. Rok po tragédii, 20. října 1961 byla R-16 přijata do výzbroje a 15. června i její šachtová varianta R-16U. Ta startovala jako první Sovětská MBŘS z podzemní šachty. Postupně bylo ve výzbroji až do roku 1977 až 190ks R-16. Většina v povrchovém OZ, zbytek v šachtovém OZ Šeksna-V.

… To jsem přesně potřeboval ….

Jen bych ještě potřeboval vědět něco o tom navádění raket na cíl …
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Video - Testování motoru rakety A4 známé jako V-2 v Američany obsazené německé podzemní továrně Mittelwerk.
http://www.palba.cz/dload.php?action=file&file_id=45
Jen pro registrované členy.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Lorde, ten co v tom dokumentu "soupeřil" s Koroljovem byl Gluško, otázkou je, nakolik byl tento dokument "realistický" a co si autoři z BBC upravili pro "běžného seriálového"diváka....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Počkej, Gluško byl konstruktér motorů, je sice pravda, že Gluško s Koroljovem moc nemusel, léta, ale soupeři nebyli, spíš nebyli přátelé (byli nepřátelé?). Gluško se potom soustředil na motory pro Čelomeje a Koroljov zůstal bez motorů, respektive visel na Kuznecovovi...... Ale to sem opravdu nepatří.

Lorde s těmi KPH a THP pravdu zcela nemáš. Není moc kosmických nosičú na TPH, tedy vyvíjených jako kosmické, sou to jen zbytky po vojácích (čest vyjímkám, ale to sou jen urychlovasí stupně viz STS..). Kapalné pohoné hmoty mají výrazné výhody, ale vojáci sáhli po TPH z důvodů skladovatelnosti a rychlé přípravy na start, ale kombinaci kapalný kyslík a vodík se energeticky nejde TPH vyrovnat. U TPH nejde motor restartovat, měnit tah, nejde je dělat velké, neodleješ tak velké zrno.... KPH mají spoustu výhod, ovšem je to o něco složitější, krom zmiňovaných derivací dymetylhydrazinu a oxid dusičitý nejdou skladovat dlouhodobě v raketě.....

Čili každé má své pro a proti. U vojáků TPH, především kvůli bojové pohotovosti, v kosmonautice KPH, především kvůli výkonu. Vyjímky se povolují.
ObrázekObrázek
Ekolog
rotný
rotný
Příspěvky: 86
Registrován: 13/2/2007, 21:12
Bydliště: Náchodsko

Příspěvek od Ekolog »

Ke chlazení motorů, jm. V2. Spalovací komora má dvojitý plášť, palivo regenerativně chladí stěnu komory. Současně, protože regenerativní chlazení nestačilo, byla v určitých průřezech stěna komory děrovaná a malými otvory byl vstřikován alkohol do komory, chlazení "pocením", přesný technický termín mi vypadl. Palivo co přivádíte do komory můžete ohřát na dosti vysokou teplotu, (jen aby nedocházelo ke krakování a vypadávání karbonu) a nic se neděje. Jak to přivedete do komory a smísí se to s okysličovadlem, tak to hoří. Okysličovadlo není na chlazení dobré, po zahřátí reaguje s materiálem komory.
Motory na TPH musí mít trysku odolnou žáru, hlavně se jedná o kritický průřez. Tady je řešení obdobné jako u tepelných štítů návratových těles.
Regulace turbočerpadla je možná, ale je zde problém funkce výkon - účinnost. Myslím u V2 se neregulovalo.
Pohon turbíny palivo - okysličovadlo je složitější, ale hmotnostně a energeticky výhodnější.
Děkuji všem za pěkné částky.
Co se týká havárie R16, slyšel jsem o přepojení kabelů ventilů motorů 1 a 2 stupně. Asi to byl mazec. Uvedené KPH jsou samovznětlivé. Pokusy s nimi jsme dělali z dlouhé chvíle v laborkách a slušně to funguje i po kapkách, natož po tunách.
Pár mých známých sloužilo na Scudech a tam se tyto KPH používaly. Chyba se udělala jen jednou ...
V2 byla první mašinou s inerciálním naváděním. Jednalo se o soustavu gyroskopů a něčeho co se vzdáleně podobalo programátoru automatky. Píší o tom pěkně např. tyto stránky http://jirzy.webzdarma.cz/index.html. Scud byl naváděn podobně a byl podstatně přesnější. Doletěl dál a snad chodil i na několikset metrů. U V2 byl Dopplerovský příjimač vypínající motor a pomocné radiové zařízení vytvářející něco jako primitivní "řízení po paprsku". Rušit to asi šlo, ale rušička by musela být blízko odpalovací rampy, což bylo neřešitelné.
Jen chci připomenout, že rakety na KPH dosahují lepšího konstrukčního čísla, mají lehčí konstrukci. A KPH jsou i poněkud výkonější. To byl asi taky jeden z důvodů proč sověti používali KPH.
Ještě k torpédům. Pokud použiji vhodného paliva, tak to nedělá bublinky a nevytváří charakteristickou stopu. Ale jak je to u jednotilivých paliv nevím. Domnívám se, že je dobrý hydrazin. Ale obsahuje dusík. Možná je vhodný i metan. Každopádně bych doporučil vodík, a to čistě akademicky. Pokud se to pálí na vodu, tak ta ve vodě zkondenzuje, a není vidět. U klasických torpéd stopu tvořil dusík.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Ne že bych byl moc zvědavej, ale kde pracuješ? Peroxid vodíku ve vysokých koncentracích, hydrazin, oxid dusičitý?? To nemá každej doma v šuplíku :D

Ten důvod směru vývoje má několik důvodů, nejde to zjednodušovat, snad se mě to v té sérii o raketách podařilo trošku objasnit. U A-4 ale asi nebylo moc na výběr, na svou dobu to musel být zázrak techniky. A spoustu práce to později ušetřilo jak Sovětům, tak ve Spojených státech. Je prostě faktem, že A-4 prostě začala cesu na jejimž konci je dnes třeba TopolM a nebo Ares.

Jinak jak píše Ekolog, rakety KPH mají nádrže s palivem lehké, jsou tam jen od toho aby nesly palivo. U A-4 byly nádrže uvnitř těla, později byl trup vlastně nádrží, to vyjde velmi lehké. Ve Spojených státech to u Atlasu dotáhly do absolutna, nádrž byla tak odlehčená, že byla extrémě zranitelná. Narazil sem v tom směru na výraz "balon z hliníku", motor na TPH je celý spalovací komorou, musí tedy vydržet tlak a teplotu hořícího paliva. Stejný tlak jako v kritickém pruřezu trysky je v celém motoru a to je těžší.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Teda pánové, klobouk dolů. Doopravdy hutné poznatky. Azvlášť, pokud jsou z praxe.
Ještě by jste mohli napsat jaká je nejúčinější směs pro KPH, která je nejlevnější a která nejdéle vydrží...
Uživatelský avatar
Foxbat
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 289
Registrován: 30/3/2006, 20:36

Příspěvek od Foxbat »

Azda sa chystáte do vesmíru, Starship One bude závidieť :D
Fi 103 bola plánovaná na použitie aj ako samovražedná zbraň, neviem kto čo skopíroval. Japonci svoju alebo nemci od nich?
V dokumente tv som s úžasom sledoval, že američania prerobili ruský " zapožičaný motor RDV RDM 38 - 48? ktorého parametre boli niekde mimo ich chápanie a použili ho so súhlasom rusov v kozmickom programe, lebo ruský program zaspal. ( Ak má niekto bližšie informácie poprosím.) Zázračné veci boli a doteraz aj sú v rusku, ale Rus sa s tým nechváli, načo, keď bude potrebné použije ak nie odloží na horšie časi.
hore možeš dole musíš
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
Ekolog
rotný
rotný
Příspěvky: 86
Registrován: 13/2/2007, 21:12
Bydliště: Náchodsko

Příspěvek od Ekolog »

Peroxid se dal sehnat kdysi v ústavu, kde se mne snažili zkulturnit.. Už ani nevím k čemu to tam bylo. Teď pracuji doma a tyto ingredience již nepotřebuji.
Ještě k Atlasu. Podle mých skrovných údajů, měla R 7 téměř stejné konstrukční číslo jako Atlas. Sověti nebyli vůbec špatní! Myslím, co si pamatuji, a musel bych údaj dlouho hledat, že konečné verze Atlasu měly systém inercinálního řízení vážící do 20 kg!!! Sověti měli tento systém značně těžší. Ale přesné údaje neznám.
Děkuji Alchimistovi za údaj, že torpéda spalující čistý kyslík nezanechavají stopu. Domníval jsem se, že se kysličník uhličitý nestačí ve vodě rozpustit. A další údaje jsem nesehnal.
Kdysi v námořním museu v Lenigradě, (kam se hrabe Ermitáž!!!), jsem viděl řezy torpédy. Dříve se používal dvojčitý pístový motor pohánějící protiběžné vrtule. Dnes snad výhradně turbína, má větší účinnost, ale je materiálově náročnější.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Videa z Petrohradu, je tam i The Central Navy Museum – vypadá to hezky.
http://www.saint-petersburg.com/panoramas/index.asp
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Wunderwaffen“