Fotbalové kluby v zajateckých táborech
Italské zajatecké tábory první světové války žily sportem. Vedle klubů jako AC Sparta, SK Slavia, Slovan či Viktorie vznikly také kluby parodické, které vzniklému fotbalovému svazu dělaly těžkou hlavu. Vytvoření vlastního vojska v Itálii nebylo rozhodně snadné. Pro financování počátků dobrovolnické armády v Itálii a pro její propagaci používali bratři v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere kabaretní představení či footballový klub starých pánů "Bivoj". Ten se zařadil vedle dalších parodických klubů jako SK Uzel či SK Nebožtík. Podle vzpomínek Františka Bednaříka: Tyto "kluby", zvláště poslední, nadělaly footballovému svazu (který v táboře vznikl a sdružoval "skutečné" kluby) svým vystupováním dosti starostí, ale obecenstvo se na jejich občasné produkce těšilo neméně než na zápasy nejlepších klubů. Více o vystupování SK Bivoj se dočtete v krátkém vzpomínkovém článku italského a francouzského legionáře Jaroslava Mazánka z roku 1937:
"Po prvním kabaretním představení, které se konalo 3. srpna 1916 v Sulmuně, uspořádal jsem ještě několik podobných představení, která měla podobný úspěch. Koncem roku 1916 jsme byli přemístěni do zajateckého tábora v Santa Maria. Tam jsem byl ubytován v baráku č. 36, kde byl velitelem rakouský četař pan profesor Rybka. Seznámil jsem se zde s několika bratry, kteří mě upozornili na barák č. 10, kde se zakládala legie čs. dobrovolníků. Byl jsem tou zprávou velmi potěšen. Rozhodl jsem se, že vstoupím také do legie, šel jsem mezi ně a byl jsem přátelsky přijat bratry Havlenou, Čapkem, Logajem a Polzarem. Měli právě výborovou schůzi k vůli pořádání přátelské besídky, která měla sloužiti jako agitační účel ke vstupu do legie. Po rozmluvě s nimi mně požádali, abych na této besídce účinkoval. Besídka byla 29. března 1917 ve 2 hodiny odpoledne v baráku č. 10, za velké účasti. Přednášel jsem recitace a písně: Exulanta, Cikánovy housle a Vzpomínky na domov a vlast. Po programu se přihlásilo několik bratří do legie, zároveň byla provedena sbírka. Bylo vybráno několik lir, které byly odevzdány výboru. Za několik dní jsme uspořádali podobnou besídku v baráku č. 14. Pak jsem s několika bratry vypravil divadelní představení Dědečkova závěť. Bratr Prestr namaloval dekorace, bratr Kostík nám ušil kostýmy. Ženské role hráli mladší bratři, kterým to dobře slušelo. Jeviště jsme postavili venku, mezi 3. a 4. barákem. Vstupné bylo 5-10 centimů a odevzdáno ve prospěch národní akce.
Dále si vzpomínám, jak jsme založili fotbalový klub starých pánů "Bivoj". Členy byli: bratři Maňas, Kvítek, Beránek, Hrdlička, Kříž, Živný, Šimánek, Prester, Fořt, Mazánek, Dušek a Franta Turek, který byl zvolen kapitánem. Každý z nás si musel nechat vyholit hlavu, aby měl pleš. Pořídili jsme si nosítka pro raněné mužstvo, vyšili jsme si hlavu s bůvolí hlavou. Takto řádně vypraveni, za velké senzace, jsme šli ve spodkách na hřiště. Hudební doprovod řídil Václav Kaňka na "Elisabetu" (harmoniku), aby nám nebylo smutno, a aby obecenstvo se bavilo. Na hřišti bylo několik tisíc diváků, kteří nás vesele přivítali. Po malé chvilce bylo dáno znamení ke hře, a než jsme se podívali, kde kdo stojí, už jsme měli gól. Podle našich předpisů muselo všecko počkat, až se vztyčí vlajka, brankáři se dal "hobl", Kaňka zahrál při tom na "Elisabetu", pak jsme vzdali všichni poctu vlajce, kapitán musel vykropit branku, stáhla se vlajka a hrálo se dál. Při tom veselém zápase bylo vybráno asi 300 lir, za které koupil výbor basu a cello. Podle záznamů se tento veselý zápas fotbalový konal 5. května 1917."
Zdroj:
http://www.legie100.com/krev-legionare/68070/
Československý legionář. Praha: Rudolf Novák, 30.4.1937, s. 4. Dostupné on-line z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/u ... 13d398622b
BEDNAŘÍK, František, VANĚK, Otakar. V boj!: Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Italii 1915-1918. Praha: Za Svobodu, 1927, s. 177-182. Dostupné on-line z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/u ... 5056b73ae5
