Školní flotila USNavy

Moderátor: jarl

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Školní flotila USNavy

Příspěvek od Nelson »

Druhá světová válka na moři znamenala mimo jiné i obrovský rozvoj letadlových lodí a to jak konstrukční, tak i v otázkách jejich použití. Ještě pár roků před jejím vypuknutím pohlížela většina admirálů na letadlové lodě hlavně z hlediska možnosti průzkumu „za horizontem“ a se skřípěním zubů byla ochotna připustit jejich určitou efektivitu při útoku na nepřátelská plavidla (známé jsou například pokusy brigádního generála Billyho Mitchela i jeho osud v okamžiku kdy se prokázala pravdivost jeho myšlenek). Námořnictům světových mocností prostě vládli členové tzv. dělového klubu bezvýhradně věřící v nadvládu bitevních lodí a jejich nezastupitelnou úlohu v námořním boji. Jistě, existovaly i vyjímky a jednou z nejznámějších se stal japonský admirál Jamamoto ale bylo jich jak se říká „jako šafránu“.
Změnu tohoto názoru na letadlové lodě znamenaly až první úspěchy japonského palubního letectva. Admirálové Říše vycházejícího slunce si najednou uvědomili, že mají v rukou sice malou, ale perfektně vycvičenou skupinu letců, kteří byli schopni porazit jakoukoliv nepřátelskou flotilu. Na druhé straně, jejich američtí protivníci najednou neměli nic kromě malé skupinky letadlových lodí, které jen náhodou nezasáhl úder vedený proti Pearl Harboru.

Brzy však na obou stranách vyvstal problém výcviku nováčků. Japonské letecké formace vykrvácely v bitvách v Korálovém moři, u Midwaye a u Guadalcanalu a Japonci byli najednou nuceni zaměřit veškeré úsilí na urychlenou náhradu těchto katastrofálních ztrát. Byly budovány nové letadlové lodě a pilotní školy opouštěly nové skupiny pilotů. Nevyhnutelně však z různých příčin došlo k postupnému omezení délky a i kvality výcviku a na letadlové lodě se tak dostávali piloti které by v mírových dobách instruktoři nechali poletovat maximálně tak kolem domovského letiště. Důsledkem potom bylo rozdrcení těchto nedostatečně proškolených pilotů americkými leteckými skupinami v červnu 1944 v bitvě ve Filipínském moři. A to co zbylo nasadil viceadmirál Ozawa v bivě o Filipíny. O jejich kvalitách se však tento vysoký dústojník a znalec letecké problematiky vyjádřil ve smyslu že jsou schopni nanejvýše odstartovat a letět rovně.
Také Američané řešili problém dalšího výcviku námořních pilotů. Kromě klasické náhrady ztrát byli hlavně nuceni zaplnit i paluby nových letadlových lodí které ve velkém množství produkovaly jejich loděnice. Americká letecká učiliště sice chrlila obrovské množství pilotů a příslušníků palubních obsluh, vyvstal však problém jak a kde realizovat jejich pokračovací výcvik. Operace z letadlové lodě totiž kladou poměrně specifické nároky jak na piloty, tak i na obslužný personál a letecké návodčí. Vzhledem k faktu, že každá dokončená letadlová loď byla po krátkém výcviku osádky odesílána na bojiště (a vracela se jen ke krátkému odpočinku nebo při poškození) však nebylo kde tento výcvik provádět. Navíc hrozilo jak v Pacifiku, tak i v Atlantiku neustálé nebezpečí ponorkového útoku a tak školení pilotů znamenalo i vážné ohrožení samotného cenného plavidla.

Konečné řešení tohoto problému však bylo velmi kuriozní. Nejprve se americké námořnictvo zaměřilo na nalezení vhodné vodní plochy pro výcvik a zde se přímo nabízela oblast Velkých jezer na hranici mezi USA a Kanadou. Už z jejich povahy a přístupnosti zde nehrozilo žádné riziko nepřátelského útoku, ovšem kde zase tady sehnat letadlovou loď. I přes spojení těchto jezer s Atlantikem nebylo technicky možné dopravit plavidlo požadované velikosti do Chicaga, které bylo vybráno za základnu školní flotily. I když po samotných jezerech se mohly pohybovat lodě o délce až 230 m (velikost plavebních komor Wellandského kanálu obcházejícího Niagarské vodopády), limitujícím faktorem byla ani ne šedesátimetrová zdymadla na řece Svatého Vavřince. A tak si prostě Američané dvě letadlové lodě postavili.

Letadlové lodě které operovaly v rámci školní flotily na velkých jezerech jsou velmi unikátní jak konstrukcí, tak i svým vznikem. Základním požadavkem námořnictva totiž byla minimální délka přes 152 metrů a rychlost 18 uzlů. Řešením bylo postavení nových lodí, nebo použití nějakých rozměrově vhodných trupů. První varianta se však ukázala jako časově velmi náročná a tak konstruktéři sáhli k druhé. Počátkem roku 1942 byl utvořen přehled všech velkých plavidel v oblasti jezer včetně jejich rozměrů a z něj byly nakonec vybrány výletní lodě Seeandbee a Greater Buffalo. V tohoto řešení má původ i největší kuriozita těchto dvou jednotek, šlo totiž o jediné letadlové lodě na světě poháněné bočními kolesy.
ObrázekObrázek
Seeandbee a Greater Buffalo
Wolverine
Plavidlo, ze kterého se při přestavbě vycházelo, patřilo společnosti C&B Transit Company a pod názvem Seeansbee podnikalo výletní plavby hlavně po jezeře Erie. Po vypuknutí války se i druhý majitel (první vlastník zkrachoval ještě před válkou) dostal do ekonomických problémů a 10. března 1942 byla jednotka nabídnuta k prodeji. Zájem projevilo námořnictvo a o pouhé dva dny později byla výletní loď oficiálně převzata USNavy za konečnou cenu 750 tisíc $ (někdy se uvádí 756 tis. $).
Od 14. dubna 1942 začali dělníci společnosti American Shipbuilding Company v Buffalu rozebírat celou pětipatrovou nástavbu. Už 6. května byl očesaný trup odtažen k molu loděnice Erie Plant a začaly montážní práce. 1200 lidí pracujících na třísměnný provoz to zvládlo v rekordním čase a 12. srpna 1942 bylo plavidlo zařazeno do stavu školní flotily jako neklasifikovaná pomocná jednotka IX-64 Wolverine. Celá rekonstrukce vyšla americké námořnictvo na necelé 2 mil. $.

Konstrukce této „letadlové lodě“ byla poměrně jednoduchá. Na celokovový trup o délce 152,40 a maximální šířce 29,87 m (šířka samotného trupu byla 17,68 m) byla přímo položena letová paluba o rozměrech 163,07 x 30,18 m (nejčastěji uváděné rozměry) již tvořily dubové 3'' trámy (stejné provedení jako na tehdejších letadlových lodích USNavy). Její převisy na přídi, zádi i na bocích byly podpírány složitou konstrukcí tvořenou ocelovými profily. Loď nedisponovala katapulty, jediným vybavením bylo osm aerofinišerů (záchytných lan) v zadní části letové paluby. Obě plavidla se vyznačovala velmi zvláštním vzhledem. Protože na nich nebyly vytvořeny hangáry měly velmi malou výšku boku. Letová paluba se nacházela pouhých 7,93 m nad vodní hladinou (ani ne poloviční hodnota proti těžkým letadlovým lodím třídy Essex) a podle popisu pilotů kteří se na nich školili lodě vypadaly jako by se právě na rovném kýlu potápěly. Byla to vlastně jen plovoucí letová paluba na níž se měly cvičit jen starty a přistání za souběžného výcviku palubních obsluh. Toto řešení však mělo za následek i omezení letového provozu při případné havárii nebo poruše letadla na palubě. Pokud byl letoun poškozen tak, že jej nebylo nutno svrhnout do vody, byl tento odstaven na okraj paluby kde však zavazel při dalším provozu a pokud jich bylo více loď se vracela na základnu kvůli uvolnění letové paluby.
Na pravoboku Wolverine byla zhruba ve třetině délky trupu umístěna nízká nástavba v jejíž zadní části se nacházely odvody spalin tvořené čtyřmi jednoduchými komíny. Nad velitelským můstkem se nacházel trojnohý stožár.
ObrázekObrázekObrázek
IX-64 Wolverine
Sable
V době kdy se pracovalo na Seeandbee došlo námořnictvo k názoru, že pro plynulost výcviku potřebuje ještě jednotku. Proto byla ze seznamu vybrána výletní loď Greater Buffalo společnosti Detroit and Cleveland Navigation Company a 7. srpna 1942 odkoupena USNavy.
Původní výletní plavidlo bylo shodou okolností vyprojektováno stejným konstruktérem jako předchozí jednotka a z toho vyplývala i konstrukční podobnost obou lodí. I rozměry obou jednotek byly podobné, Greater Buffalo bylo při délce 162,46 a celkové šířce 30,48 největší neoceánskou lodí poháněnou bočními kolesy na světě (spolu se svojí sestrou).
Stejně jako Seeandbee disponovala loď dvojitým dnem rozděleným na 16 vodotěsných úseků, samotný trup byl přepažen na 11 samostatných úseků.
Pro dosažení poměrně vysoké rychlosti 21 uzlů byla pohonná jednoka plavidla tvořena dvojčinným tříválcovým parním strojem o výkonu 12 000 HP. Pro devět kotlů se do bunkrů mohlo naložit 592 tun uhlí Samotný pohon tvořila dvě kolesa o průměru 9,98 m dosahující až 30 otáček za minutu. Raritou obou přestavovaných lodí bylo i použití dvou kormidel, jedno klasicky na zádi a druhé na přídi. Jednotky tak byly velmi obratné a mohly bez obtíží manévrovat i v místech kde by mnohem menší plavidla měla vážné problémy.

Při přestavbě se vycházelo z rekonstrukce Seeandbee. I ona probíhala v loděnicích Erie Plant v Buffalu. Jedinou vážnější odchylkou bylo použití dvojvrstvé ocelové letové paluby o tloušťce 1'' a celkových rozměrech 170,25 x 30,5 m. Bylo nutno vyzkoušet chování letounů na tomto povrchu a tak bylo součástí výcviku i testování různých protismykových nátěrů. Také zde chyběly katapulty, paluba byla vybavena deseti aerofinišery (záchytnými lany) .
Počet kotlů byl snížen na čtyři a výkon strojovny na 10 500 HP a tak pro odvod spalin stačily dva komíny (nejmarkantnější vizuální odchylka) na vrcholku malé nástavby na pravoboku. V této nástavbě byla u obou jednotek umístěn malý velitelský můstek, kormidelna, stanoviště řízení letů a na vrcholku malý trojnohý stožár nesoucí spojovací prostředky. Podobně jako Wolverine, ani Sable nebyla vybavena výzbrojí, pancéřováním a zprvu ani radiolokačním zařízením. Později se na jejich stožárech objevily antény naváděcích radiostanic YG a YE a přehledových radiolokátorů SC-4.
Do služby byla zařazena 8.5.1943 jako neklasifikovaná pomocná jednotka IX-81 Sable.
ObrázekObrázekObrázek
IX-81 Sable
K oficiálnímu vzniku školní jednotky došlo 1.8.1942 v NAS (Naval Air Station) Glenview v Illinois. Jejím oficiálním úkolem bylo „zdokonalení pilotů námořního letectva ve schopnostech potřebných při startu a přistání na palubě letadlové lodě“. Vedlejším doplňkovým programem byl výcvik a zefektivňování činnosti LSO (Landing Signal Officer), FDO (Flight Deck Officer) a palubních družstev zajišťujících manipulaci s letouny. Školené skupiny se střídaly zhruba po měsíci a na výcviku se v roli istruktorů podíleli důstojníci a poddůstojníci potopených letadlových lodí CV-2 Lexington, CV-5 Yorktown a CV-8 Hornet.
Ke dni vzniku disponovalo letectvo školní flotily 14 síhačkami Grumman F4F-3 Wildcat, 14 střemhlavými bombardéry Vought SB2U Vindicator a 8 torpédovými bombardéry Grumman TBF Avenger. Postupem času se na letových palubách těchto lodí objevily i stroje Douglas SDB Dauntless, Grumman F6F Hellcat, Vought F4U Corsair a cvičné stroje North American SNJ Texan.
Po přejímacích testech se IX-64 Wolverine přesunula do Chicaga kam dorazila 22, srpna 1942 a o pouhé tři dny později proběhlo první přistání na její palubě provedené velitelem školní flotily Commanderem Eugenem J. O'Nielem. Výcvik už od počátku probíhal ve vysokém tempu protože o pouhý týden později slavila posádka tisící přistání na palubě. Rekordního počtu dosáhla Wolverine 4.6.1944, kdy bylo na její palubě provedeno 633 přistání v průběhu devíti hodin. Ale už 21.10.1942 došlo k první smrtelné nehodě, pilot Wildcatu nezvládl start a letoun se dosedl na hladinu těsně před rychle plující letadlovou loď.která ho rozdrtila. Tělo pilota nebylo nikdy nalezeno.
V průběhu čtyř měsíců prošlo výcvikem na Wolverine a v NAS Glenview 287 pilotů. 24.12. byl kvůli ledu ne hladině jezer program roku 1942 ukončen a celá jednotka se přesunula k výcviku na základnu námořnictva v San Diegu. Námořnictvo pro něj vyčlenilo eskortní letadlové lodě CVE-1 Long Island, CVE-13 Core a velkou skupinu torpédoborců. Cvičení na těchto jednotkách bylo poměrně složité, byly menší než Wolverine a poměrně nestabilní. Navíc se při týdeních plavbách musel dodržovat radiový klid.
Počátkem března se celá školní skupina vrátila na základnu v Glenview a 17.3. byl zahájen další turnus. 26.4.1943 se ke skupině (kromě Wolverine ji tvořily dva kutry Lark a Peregrine, pomocné lodě Commerce a Wilmette a přidělená skupinka ledoborců)) připojila letadlová loď Sable. Protože nová jednotka disponovala větší letovou palubou, došlo k rozdělení letadel a na Sable probíhal výcvik na Hellcatech, Corsairech a Avengerech.
V následujících zimách nebyl výcvik přenášen do Kalifornie, pokud to nedovolily povětrnostní podmínky nebo led na hladině využívaly se letiště Elgin (dnešní chicagské letiště O'Hare) a letiště Allendale v Lake County poblíž Glenview. Zde byla dokonce vytvořena dřevěná kopie letové paluby ve skutečné velikosti vybavená dvěma katapulty a aerofinišery.

Letecký zdokonalovací výcvik na Velkých jezerech byl ukončen se závěrem WWII. Poslední turnusy doběhly hned v září 1945 a 18.9. došlo k poslednímu cvičnému přistání. 7.11. byly obě letadlové lodě převedeny do rezervy a o tři týdny později byly definitivně vyřazeny ze stavů námořnictva. Byly zakotveny v Chicagu u nábřeží „Grand Avenue“ a za symbolickou cenu nabídnuty původním majitelům. Ti však o letadlové lodě neměli zájem, tak byla zvažována přestavba na hlídkové lodě pro potřeby pobřežní stráže v oblasti jezer. Byly však příliš velké a tak i z toho sešlo, stejně jako z pokusu o přestavbu na ubytovací jednotky pro potřeby illinoiské státní univerzity. Nejkurioznějším návrhem však byla konverze na plovoucí noční kluby s obrovským tanečním parketem na letových palubách.
Protože obě jednotky nikdo nedokázal racionálně využít, došlo 28.11.1947 k prodeji Wolverine společnosti A.F. Wagner Iron Works za 46 789 $ a k následnému sešrotování v Milwaukee. 7.8.1948 byla odprodána i Sable za 126 176 $ společnosti Steel Company of Canada a přemístěn do kanadského přístavu Port Colborne. Zde byla demontována boční kolesa a trup byl odtažen k sešrotování do Hamiltonu v Ontariu.

Celý program výcviku na hladině Velkých jezer se ukázal jako velmi efektivní. Umožnil letcům v relativně klidných podmínkách získat základní návyky potřebné při provozu na letadlových lodích USNavy. V průběhu necelých tří let jím prošlo 17 820 pilotů a asi 41 000 členů palubních obsluh (24.8.1943 operoval z paluby Sable i pozdější americký prezident G. H. w. Bush). Je až s podivem, že britská Royal Navy nabídku ke školení vlastních pilotů odmítla, za celé období se na palubách obou lodí objevilo pouhých 11 britských pilotů i když sami Britové nepopírali prospěšnost těchto školení. Na obou lodích bylo za celé období provedeno zhruba 136 400 přistání, a při tom došlo k necelým 200 nehodám. K dalším 122 nehodám došlo při startech a celkem bylo ztraceno 140 strojů všech kategorií a zahynulo pouhých 21 pilotů.
Ve chvíli ukončení WWII sloužilo na palubách všech letadlových lodí USNavy jen mizivé procento pilotů kteří by neprošli výcvikem na palubách IX-64 Wolverine a IX-81 Sable. Při minimálních nákladech se tyto dvě lodě zasloužily o porážku japonského námořnictva více než kterákoliv letadlová loď na pacifickém bojišti. Přesto se o nich prakticky neví a málokterý seznam lodí USNavy se o nich zmiňuje.
Použitá literatura:
Jane's Fighting Ships
Stefan Terzibaschitsch - Aicraft Carriers of the U.S.Navy
Internetové zdroje:
www.globalsecurity.org
www.navsource.org
www.history.navy.mil
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vidíš?
Norade - ď.
Nechtěl by ses v projektu Západní fronta připojit?
Chlape, loďstvo a konvoje jsou Tvoje káva.
Jamovi a Hans.S nechám jejich - kávu
ObrázekObrázekObrázek
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Školní flotila USNavy

Příspěvek od zzz »

.
Naposledy upravil(a) zzz dne 26/2/2021, 17:45, celkem upraveno 1 x.
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Školní flotila USNavy

Příspěvek od michan »

Aha, odtud ta znalost jména lodí a jejich vyžadování kdekoliv.
Dobrá věnuj a dej, ale to není úkol všeho podání - kdo o čem píše... - tedy kdykoliv - dej si, že máš všímavost a máš koníček, koníčka.
Mám na mysli setkal se s tou lodí a víš, pamatuješ si... dobrá práce.
ObrázekObrázekObrázek
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Školní flotila USNavy

Příspěvek od zzz »

.
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo (USN, USMC)“