Překročení Rýna v roce 1945 1.francouzskou armádu

Od Podivné války do vylodění v Normandii

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Překročení Rýna v roce 1945 1.francouzskou armádu

Příspěvek od Mantra »

Překročení Rýna

V roce 1945, tedy 140 let od posledního překročení řeky Rýn Napoleonskými vojsky, vydal Hitler rozkaz, že tato překážka nesmí být překročena za žádnou cenu a tak nechal vyhodit do vzduchu všechny mosty, nařídil jeho oblíbenou frázi, že žádná jednotka nesmí ustoupit a že každý důstojník, který by nařídil ústup musí být zastřelen.
Je zajímavé že britské jednotky na severu a francouzské na jihu dosáhli Rýna již v zimě roku 1944, situace jim však nedovolila ho překročit až do doby než spojenci spustili jarní ofenzívu.

7.3.1945 padl do rukou spojenců nejznámější most v Remagenu. Díky němu se vlastně první spojenecké jednotky dostali na druhou stranu. Tento most poškozený výbuchy náloží vydržel stát ještě dalších 10 dnů a to hlavně díky snaze amerických ženistů. Dobré fotky jsou na:
http://worldwar2database.com

Obrázek

Proč byl Rýn tak důležitý pro Francouze?
V nastávající ofenzívě jim byl dán úkol držet obranu na Rýně. To se ale nelíbilo de Gaullovi a veliteli 1.francouzské armády de Lattre de Tassigny, jelikož si chtěli aktivně vydobýt území Německa, které Francii mělo připadnout po konci války. Oba se obávali, že Francie nebude mít takové slovo jako ostatní spojenci při zabírání německého území. A tak byl vydán úkol ženijnímu náčelníkovi 1.francouzské armády aby našel vhodná místa pro překročení řeky, která byla místy až 250metrů široká a v době překročení byla dost rozvodněná. Tyto místa našel, ale první dvě byly v pásmu americké armády. A tak musel samotný velitel 1.FA de Lattre de Tassigny požádat velitele 6.armádní skupiny generála Deverse o rozšíření prostoru zodpovědnosti. Ten toto rozšíření schválil a tak začal závod s časem. Toto rozhodnutí bylo totiž přijato 27.března, tedy 4 dny před samotným útokem.

Jednotky 1.francouzské armády, potažmo jejich ženijní prapory, dostaly za úkol zřídit mostová přepraviště přes řeku Rýn ve dnech 30.3. až 2.4. na třech různých místech:
- první přepraviště u Speyeru měl za úkol zřídit v noci z 30.3. na 31.3. 83.ženijní prapor podléhající 3.alžírské pěší divizi,
- druhé přepraviště u Germersheimu měl za úkol zřídit za úsvitu 31.3. 101.ženijní pluk posílený 17.žp, 211.praporem těžkých mostů a jednotkami 5.tankové divize,
- třetí přepraviště u Leimersheimu měl za úkol zřídit dne 2.dubna 71.ženijní koloniální prapor podléhající 9.pěší koloniální divize a umožnit jí další postup na Karlsruhe,

Generál de Gaulle napsal veliteli 1.FA:
„Drahý pane generále, je třeba aby jste překročili Rýn, i když američané na to ještě nejsou připraveni
a vy ho musíte překročit na člunu. Je zde vyšší zájem – národní. Karlsruhe a Stuttgart vás čekají..“.

Na první den, tedy 31.3., měli ženisté ve francouzském sektoru k dispozici 82 gumových nebo dřevěných člunů, s kapacitou každý 6-12 mužů. Což je pro zabezpečení násilného přechodu řeky dost málo, ale jak jistě všichni víme podařilo se to.
Nejhůře na tom byl 83.ženijní prapor, který měl opět prokázat svou bojeschopnost a připravenost splnit ty nejtěžší úkoly ženijního zabezpečení. Jeho úkol byl naplánován na dva dny, počínaje 30.3. K zabezpečení tohoto úkolu však prapor neměl žádné prostředky a tak byly tyto vyžádány od sousedních útvarů. Ono to není až tak pravda, v ženijním skladu praporu by jeden nafukovací člun pro 20 plně vyzbrojených vojáků z toho bylo 9 ženistů. Do prostoru budoucího vodního přepraviště přijel prapor nad ránem 30.3. a ihned začal s opravami opotřebeného materiálu.

V 18.30 dostal jeden velitel čety ze ženijní roty a dva praporčíci dva úkoly:
1. Vybrat vhodný břeh na levé straně k okamžitému překročení řeky.
2. Provést průzkum okolí a najít vhodná plavidla k přepravě jednotek!!

Ve 20.30 skupina hlásí návrat s tím že první úkol byl splněn ale druhý úkol zůstal nesplněn neboť v okolí rozmístění jednotky nebylo žádné vhodné plavidlo či člun.
Ve 21.00 dostala ženijní rota rozkaz: „Být připraven všemi silami zabezpečit přepravu jednotek 3.divize“. Tyto se měli uchytit na druhém břehu v prostoru zničeného mostu ve Speyeru a zřídit předmostí.

Velitelství divize bylo obeznámeno se stavem věci a tak začalo pomalu a jistě počítat se zpožděním celé akce. Hlvní úkol byl přepravit první várku a s dalšími se nepočítalo….Ale to už se blížila půlnoc a rozkaz musel být stůj co stůj splněn. Dvě ženijní čety dostaly za úkol zřídit přepraviště z nafukovacích člunů a třetí měla zřídit útočnou lávku pro pěšáky na zbytcích starého mostu. Ty první dvě čety čekaly na posilové prostředky, které byly vyžádány.

Z pamětí generála Riery, který v té době byl mladý podporučík a velel tomu jedinému člunu:
„V tichu noci byl v areálu staré továrny nastartován kompresor a ženisté začali s nafukováním člunu. V tuto chvíli stálo štěstí na naší straně neboť němci nereagovali na tento zvuk dělostřeleckou palbou.
Vše připraveno a první člun s podporučíkem Rierou je připraven na břehu k překročení řeky. Spolu s ním tam byl jeden kormidelník a sedm veslařů. Všichni v tichosti vyčkávali přijetí rozkazu k zahájení operace. Tento člun má být první, který provede převoz prvního družstva pěšáků na pravý břeh.
Pěší rota byla soustředěna opodál a také vyčkávala. Úderem půlnoci byl vydán rozkaz a ženisté nasedli na postranice člunu a jejich spolubojovníci z pěší roty nasedli na dno člunu. V člunu bylo dohromady 20 vojáků.
Ve člunu byl spojař z pěšího praporu, který držel telefonní kabel a táhl ho za sebou. Tento kabel je jediným spojením s výchozím břehem. Pádla se noří do vody a stále žádná palba z druhého břehu. Všichni tiše sedí a soustředěně pozorují druhý břeh. V hlavách se jim honí různé myšlenky, ale nejvíce se děsí nepřátelské palby a nebezpečí z položených min na břehu.
V jednom okamžiku se ozve na zádi výkřik, když voják-radista upustil telefonní kabel, jelikož napnutí kabelu bylo příliš velké!! Vše se odehrálo blízko břehu. Teď jsou myšlenky všech soustředěny na to co bude následovat, slyšeli nás? Co budeme dělat bez spojení? Němci ale stále nestřílí.
Konečně poslední záběry pádel a člun se dotkne pravého břehu. Podporučík Riera vyskakuje na břeh a uvazuje člun. Je 01.30hodin. Ihned předal smluvený signál o přistání na levý břeh, kde zavládne tiché nadšení. První francouzi na německé straně Rýna!
Na pravém břehu zatím ženisté čekají určenou čtvrthodinu, aby mohli převézt vojáky zpět v případě, že se bude situace špatně vyvíjet. Ale stále nic! Je třeba se vrátit aby mohli přepravit další družstvo na pravý břeh. Ale návrat není až tak jednoduchý neboť se člun dostal pod palbu vlastních vojsk!! Bohužel nikdo nepředal rozkaz že dojde k návratu tohoto člunu. Naštěstí nebyl nikdo zraněn a člun neutrpěl žádné škody.
Po 50 minutách byla přeprava zahájena v plné síle. A tak to pokračovalo až do 05.00 kdy byla na pravém břehu jedna pěší rota. Slíbené posilové prostředky, 6 gumových člunů, dorazily přesně na čas. Posádky byly nažhaveny přepravit další francouzské vojáky na pravý břeh.
V 08.30 němci zpozorovali přepravu na řece, ale to už bylo pozdě. Na pravém břehu již byly vyloděny dvě pěší roty. Palba sílí a němci střílí přesně do prostoru vylodění a na čluny na vodě. Šrapnely prorazili gumové čluny, ale štěstí opět stálo při nás. Nikdo se neutopil a nebyl zraněn.
Pěší roty zahájili rozšiřování předmostí a v 11.00 byl jeden pěší prapor na druhé straně. Ale to už byly i ranění, které bylo třeba přepravit na druhou stranu“.
Předmostí bylo stabilizováno a uhájeno.

Během následujících dvou dnů dokázali ženisté 83.žpr pomocí nafukovacích člunů poháněných pádly!! přepravit na druhou stranu 7.pěších praporů, zajistit spojení s druhým břehem, evakuovat raněné a dovážet zásoby pro postupující jednotky.
Po úspěšném překročení řeky jednotky 83.žpr úspěšně zprůjezdnili dvě důležité osy poškozené nacisty a umožnily jednotkám 3.alžírské pěší divize dosáhnout 9.4. řek Enz a Neckar.
Po čtyřech dnech strávených vytvářením přechodů přes Enz, museli odstranit několik stromových zásek s nástrahami a v neposlední řadě opět zřídit mostová přepraviště přes řeky Wurz a Nagold, na kterých němci zlikvidovali všechny mosty. Po splnění těchto úkolů se jednotky zapojili do operací k dobytí Pforzheimu (18.dubna) a Stuttgartu (22.dubna).

Od srpna 1944 do 22.dubna 1945 83.žpr postavil 177 různých mostů, odstranil přes 20km stromových zásek, vyzvedl více než 10000min a odstranil několik tisíc různých nástrah.
Po válce byl tento prapor zrušen a k jeho historii se hrdě přihlásil 31.ženijní pluk, který má na své bojové zástavě napsáno: Italie 1943-1944 -Vosges 1944 – Allemagne 1945.
101.ženijní pluk za pomocí výše uvedených jednotek ukázal obrovskou odvahu a sebezapření při zajištění přepravy jednotek 2.pěší marocké divize na druhou stranu Rýna. Tato přeprava byla prováděna na útočných člunech s hnacími motory pod hustou palbou nepřátelských jednotek, které byly zakopány a ukryty v betonových bunkrech na druhé straně řeky. V průběhu této přepravy ztratil pluk 54 obsluh hnacích motorů (34mrtvých a 20 zraněných).
Aby nebylo vše tak jednoduché jak se zdá, v sektoru 101.žp došlo k několika nedopatřením. Útočné jednotky byly vysazeny několik kilometrů od přepraviště a tak museli pochodovat v noci 3 hodiny, aby našli přepraviště – které bylo prázdné!! Zkusili plavat na druhou stranu, ale to už potkali čluny 101.žp. Jenže už se začalo rozednívat a němečtí dělostřelci zahájili palbu. Proto ty vysoké ztráty. K tomu se ještě přidali poruchy na motorech a tak v první vlně bylo vysazeno 30pěšáků!!
Za celý den se na druhou stranu dostalo 200 vojáků pěších útvarů.

Z výpovědi přeživšího:

„ Překročení Rýna se stalo hrůzostrašnou zkušeností, při které více vojáků utonulo než bylo zastřeleno Němci“.
Po dvou dnech nepřetržité přepravy, kdy francouzské útočné jednotky dokázaly zajistit předmostí, postavili ženisté 101.žp první most přes Rýn.

Obrázek

Generál de Latter de Tassigny poznamenal na adresu 101.žp:
„Pro celou armádu je 31.březen 1945 slavný den. Ale ženijní vojsko má právo se hrdě hlásit k tomuto dni, v průběhu kterého si 101.žp získal právem označení Rýnský pluk. Jeho oběti připravili jeden z krásných Velikonočních dní“.

Obrázek

71.ženijní prapor, který prošel všemi boji od vylodění na ostrově Elba, přes dobytí Toulonu až po Rýn pod velením podplukovníka Gazina, se zhostil úkolu zabezpečení přepravy přes Rýn s jedinečným nasazením. Pro přepravu byly použity čluny M2. Samozřejmě se ani tato přeprava neobešla bez dělostřelecké palby německých jednotek a to již v předvečer operace ve 22.00. Pro přepravu zůstal v pořádku jen tucet člunů.
Ještě před vydáním rozkazu k nalodění a určení pořadí jednotek pěšáci obsadili místa určená k nalodění. Opět se stáhli až na zásah samotného velitele ženijního praporu. V rozkaze byl čas překročení stanoven na 10.00.
Prostor nalodění byl na mrtvém rameni a byl skryt za náspem, což byla nejklidnější část přepravy. Jelikož proud vody byl 3m/s a výjezd z mrtvého ramene na volnou řeku byl pod palbou německých minometů a kulometů. Po zahájení přepravy v 10 hodin první čluny okusili tuto palbu ale poškozen byl pouze jeden. Naštěstí palba netrvala dlouho.
Po připlutí dalších člunů z Germersheimu se přeprava ještě zrychlila. Okolo poledne již byly převáženy lehké obrněné vozy za dohledu generála de Lattre de Tassigny.
V odpoledních hodinách 2.4. a v průběhu 3.4. probíhala přeprava bez vážnějších problémů a těžká vozidla přejížděla po mostech ve Speyeru a Mannheimu. Prapor dál postupoval s 9.pěší koloniální divizí a 4.4. se podílel na dobytí Karlsruhe.
Po těchto bojích byl ženijní prapor nasazen z hlavní části k zprůjezdnění os přesunů, které byly těžce poškozené německými jednotkami.
Ještě dvě akce kromě výše uvedeného stojí za uvedení. 1.rota pod velením kapitána Margueritat pomohla při zajištění mostu v Kuppenheimu a 3.rota zabezpečila překročení řeky Murg západně od Rastattu.
V předvečer podepsání kapitulace fašistickým německem byl 71.žpr v Bregenzi u hranic s rakouskem.
Jak vidno tak s koncem války se francouzská armáda sbírala a léčila z utrpěné porážky v roce 1940.

I když vše neprobíhalo určitě tak hladce jak mělo ale, to nebylo cílem tohoto tématu. Chtěl jsem jenom příbližit všem co se zajímají o historii trochu jiný pohled na dění v druhé světové válce.
Naposledy upravil(a) Mantra dne 4/11/2008, 19:12, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Tak nevim co jsem udelal spatne??
Chtel jsem tam dat obrazky, myslim links a takhle to dopadlo!!
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

poslal jsem ti Soukromou Zprávu (PM)
Obrázek
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Most u Remagenu- jinak taky Ludendorfův most byl postaven roku 1916 za účelem zásobování němců u Verdunu, proto byl tak odolný vůči náložím a bombám, kterými se jej pokoušeli němci zničit
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
John R.
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 23/2/2008, 13:11
Bydliště: SR

Příspěvek od John R. »

Dobrý článok. Ešte by ma zaujímalo, z čoho si čerpal?
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Z materialu co mam z Francie a z internetu na doplneni a overeni informaci.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1939 - 1944“