Pěchotní sruby

Obranná pásma, pohraniční opevnění, lehké a těžké objekty, tvrze.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Pěchotní sruby

Příspěvek od Lord »

Pěchotní sruby patří mezi těžké objekty čs. opevnění a měly stejně jako lehké objekty (řopíky) tvořit obrannou linii a krýt úsek křížovou palbou, měly zesilovat obranné pásmo lehkých objektů vz.37, avšak téměř dokončené úseky jsou pouze v Orlických horách, Němci se mu chtěli při případné válce proti nám vyhnout. Výzbroj obvykle tvořily kulomety vz.26, dvojice kulometů vz.37 a protitankové kanóny. Sruby využívaly systém boční palby z kulometných dvojčat, jednotlivých kulometů a protitankových kanónů. Na stropnici objektu byly umístěny zvony či kopule (jednalo se o pozorovatelny s možností upevnění lehkého kulometu vz.26 nebo těžkého kulometu).

Pěchotní sruby rozdělujeme na tvrzové (budované v nejlepším IV. stupni odolnosti, protože dobytím jednoho srubu by došlo k ohrožení celé tvrze) a na samostatné pěchotní sruby. Podle počtu věží se pěchotní sruby dělí na jedno až čtyřzvonové. Sruby dále rozlišujeme na jednostranné a oboustranné. Dále je možné sruby dělit podle odolnosti. Podle stavebního řešení se sruby dělí na jedno nebo dvoupatrové. Jednopatrové objekty se stavěly především v místech s vysokou hladinou spodní vody, kde by jinak byly nutné nákladné a málo účinné izolace (prostor řeky Odry nebo Opavy). Sruby byly konstruovány dle povahy terénu a úkolů, které měly plnit. Nejčastějším stavěným typem objektu byl samostatný oboustranný dvoupatrový pěchotní srub, dvouzvonový, ve II. třídě odolnosti.

Odolnost objektu byla důležitým faktorem a byla stanovována podle umístění srubů (k obraně strategických míst se stavěly odolnější sruby), podle dostupnosti (v horském terénu neprostupném pro těžkou techniku se stavěly sruby nižší odolnosti), podle důležitosti srubu (sruby, které působily současně jako dělostřelecké pozorovatelny, byly stavěny ve vyšší odolnosti) atp. Mezi vybudovanými sruby čs. opevnění se vyskytují všechny stupně odolnosti.

Nejrozšířenější stavbou v rámci těžkého opevnění byly samostatné (izolované) pěchotní sruby. Tyto se stavěly v liniích s rozestupem asi 200 - 800 metrů. Vzdálenost mezi sruby byla dána zejména konfigurací terénu, ale i přítomností důležitých silnic od hranic do vnitrozemí. Mezi jednotlivými sruby bylo vybudováno pásmo protitankových a protipěchotních překážek postřelované hlavními zbraněmi srubu.

Linie těžkých objektů sama o sobě byla sice jistě účinným prvkem obrany, ovšem jistě by nezabránila průniku nepřátelských vojsk, kdyby mezi jednotlivými objekty byly mezery umožňující volný průchod útočících jednotek, nebo kdyby těmto jednotkám byl umožněn přístup až k objektům. Mezi jednotlivými sruby a kolem nich byly proto budovány překážky, jejichž prostor byl postřelován zbraněmi srubů.

Osud překážek čs. opevnění byl různý. Část překážek byla demontována při ústupu čs. armády z opevnění, část odvezli Němci za okupace na svá opevnění. Jiné se staly zdrojem železa pro německou válečnou výrobu. Celkově z překážkového systému mnoho nezbylo i když dodnes jsou jejich pozůstatky patrné v terénu (např. prahy pro protitankové jehly mezi sruby, pokud nejsou již zarostlé vegetací nebo pod vrstvou hlíny a jehličí).

Stavební úseky a označování srubů

Pro řízení výstavby v jednotlivých oblastech byla zřízena ženijní skupinová velitelství (ŽSV), kterým byly svěřeny stavební úseky. ŽSV se úsekem zabývala od samého počátku výstavby, tj. prováděla zaměřování objektů, stavební dozor na zadaných stavbách, koordinovala výstavbu podle taktických požadavků a zajišťovala zásobování speciálním materiálem např. cementem "A", střílnami, zadávala provedení vnitřních instalací, které neprováděly stavební firmy budující úsek. Koordinovala objednávání, dopravu a osazování pancéřových zvonů.

Stavební úsek tvořil ucelenou linii srubů těžkého opevnění, navazující tvrze a linie lehkého opevnění. Sruby v úseku se číslovaly vždy od jedničky, proto bylo součástí kódového označení srubu i označení úseku. Sruby se na severní hranici číslovaly z východu na západ. Výjimku tvoří úseky Staré Město pod Sněžníkem a Domašov, které mají číslovaní od západu na východ. Určitou anomálií je i společné číslování úseků Králíky a Rokytnice.
Srubům bylo kromě jejich krycího názvu přidělováno i kódové označení. Kódové označení se skládá z písmen(a) stavebního úseku, písmena S a pořadového čísla srubu v linii.

Například známý srub Březinka má kód N-S-82, kde N značí úsek Náchod, S samostatný, 82 pořadové číslo a Březinka krycí název. Pokud byl srub součástí tvrze nahrazovalo se písmeno S v označení kódem tvrze např. R-H-79 Na mýtině (tvrz Hanička) - toto označování však nebylo používáno vždy a všude. Pro určitou unifikaci je možné používat značení bez kódu tvrze pouze s písmenem S. Pokud bylo nutno do linie vložit další sruby přidávaly se za číslo písmena. Písmenné označení se vyskytuje u některých srubů už ve stadiu projektu linie, kdy např. dva sruby plnily úkol jednoho, který by vzhledem k terénním podmínkám nemohl být postaven (OP-S-36a, OP-S-36b).

Koncepce obrany objektů

Laikovi může být divné proč střílny objektu nemíří směrem k nepříteli, ale do vnitrozemí a do stran. Je to dáno tím, že obranná soustava byla koncipována pro boční palbu (ovšem existuje i několik srubů, které mají střílny pro čelní nebo kosou palbu). Idea této koncepce spočívá v tom, že v případě kdyby byla čelní strana srubu orientována směrem k nepříteli, byla by v boji nejvíce ohrožena bez možnosti adekvátní obrany, protože čelní stěnu mohlo ostřelovat nepřátelské dělostřelectvo ze značné vzdálenosti, aniž by bylo ohroženo zbraněmi srubu. Rovněž rozevření palebného vějíře hlavních zbraní by muselo obsáhnout v podstatě 180 stupňů, což by bylo možné jen zeslabením čelní stěny. Zásah čelní střílny dělostřeleckým granátem by znamenal vyřazení střelecké místnosti z boje.

V případě přepadení Československa nacistickým Německem byly nebezpečím jeho početné tankové jednotky. Tuto hrozbu měly eliminovat mimo jiné i pěchotní sruby vyzbrojeny 47 mm protitankovým kanónem. Tato zbraň vedla boční střelbu podél protitankových překážek a její granát byl schopen na vzdálenost jednoho kilometru prostřelit kterýkoli tehdejší tank. Kanón se zaměřoval dalekohledem nebo nepřímo podle údajů pozorovatele ve zvonu. Obsluhu tvořily tři muži - mířič, nabíječ a podavač. Na lafetě kanónu byl upevněn též těžký kulomet vzor 37, který mohl střílet současně s kanónem nebo samostatně.

Kanón střílel protipancéřovými, tříštivotrhavými granáty a kartáči. Pohotovostní dávka v kasematu činila 600 ran, dalších 300 - 1200 ran se nacházelo v muničním skladišti. Ve srubu byly umístěny jeden či dva kanóny podle toho, zda postřeloval jedno či obě křídla linie. V září 1938 bylo ve srubech 222 kanónů. Dostřel kanónu byl 5880 m, kadence až 35 ran za minutu.

Popis pěchotního srubu (viz příloha)

Jedná se o dvoupatrový oboustranný dvouzvonový pěchotní srub. Orientace je z pohledu od srubu směrem k nepříteli. V levé části je umístěn protitankový kanón spraženým těžkým kulometem vz.37 (zbraň L1), ve vedlejší střílně je kulometné dvojče vz.37. Úkolem těchto zbraní bylo postřelovat důležité komunikace, poskytovat ochranu sousedním objektům apod.

V pravé části bunkru je kulometné dvojče vz.37. Okolí vlastního bunkru chrání šest lehkých kulometů vz.26, z nichž dva by byly v pancéřových zvonech a zbývající čtyři ve střílnách zadních stěn objektu. Levý zvon je ze čtyřmi střílnami, pravý se třemi.

Kromě výzbroje je v horním patře nacházely muniční sklady, místnost velitele srubu a malá místnost telefonisty. Mezi obě střelecké místnosti byl umístěn dvakrát pravoúhle zalomený vchod. Ten měl být uzavřen mříží, dvojicí silnostěnných plynotěsných dveří a chráněn palbou automatické zbraně.

V dolním patře, do kterého se sestupovalo po schodišti, se nacházelo strojní zařízení a zázemí pro osádku objektu. V levé části dolního patra byla strojovna s dieselagregátem, filtrovna, skladiště pohonných hmot a vrtaná studna. Naopak vpravo byly dvě ubikace pro poddůstojníky a mužstvo, sklad proviantu, sociální zařízení a také místnost pro stanici zemní telegrafie. Osádku objektu mělo tvořit 28 mužů, kterým by velel poručík pěchoty.

Obrázek
Mezi sruby a kolem nich byly budovány překážky, jejichž prostor byl postřelován zbraněmi srubů.
Obrázek
Znázornění palebních vějířů samostatného oboustranného pěchotního srubu.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Kasemat pěchotního srubu – výzbroj zbraň L1 a kulometné dvojče.
Zbraň L1 tvořil kanón Škoda ráže 47 mm vz.36, těžký kulomet a optika.

Obrázek
Kasemat pěchotního srubu – výzbroj zbraň L1 a kulometné dvojče.
Obrázek
Zbraň L1 tvořil kanón Škoda ráže 47 mm vz.36, těžký kulomet a optika.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

...
Obrázek
Zvon srubu se třemi střílnami pro lehký kulomet.
Obrázek
Střílna kasematu srubu pro dvojče těžkých kulometů.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

47 mm protitankový kanón.
Obsluhu tvořily tři muži - mířič, nabíječ a podavač, ale v případě automatické střelby, nebo jak nazvat střelbu, když zbraň vystřelí v okamžiku nabití, tvořilo obsluhu 6 mužů. Jinak po sto ranách v automatu se musela vyměnit hlaveň pro velké zahřátí.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Kolík
Příspěvky: 4
Registrován: 25/8/2007, 20:14
Bydliště: Praha 10
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Kolík »

Elektronická databáze pěchotních srubů čs. opevnění z let 1935 - 1938
http://www.opevneni.cz/
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

Tunac píše:47 mm protitankový kanón.
Obsluhu tvořily tři muži - mířič, nabíječ a podavač, ale v případě automatické střelby, nebo jak nazvat střelbu, když zbraň vystřelí v okamžiku nabití, tvořilo obsluhu 6 mužů. Jinak po sto ranách v automatu se musela vyměnit hlaveň pro velké zahřátí.
Tento kanon si pořádně zastřílel v říjnu 1940 v rámci zkoušek ,které prováděli Němci v Kralické pevnostní oblasti ,konkrétně to byl pěchotní srub K-S 14 "U cihelny".Při zkouškách bylo dosaženo kadence 20 ran za 29 sekund!Kromě střelby testovali Němci i větrání ve střelecké místnosti i výměnu hlavně kanonu.No podle knihy VAL NA OBRANU REPUBLIKY se u tohoto našeho vynikajícího pevnostního kanonu musela hlaveň chladit zhruba při rychlopalbě po 200 vypálených ranách.Zbraň se chladila vodní sprchou což byl jakýsi válec nebo trubice ,která se zhruba na 6 minut zasunovala do závěru kanonu.Tato kanonová sprcha se hadicema s pumpou napojovalal na nádrž o obsahu asi 180 litrů.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

6 minut? Tolik? To mi osobně přijde tedy jako docela hodně. Čekal bych ochlazení jen na vzduchu za kratší dobu..
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

No mě se to teda nezdá moc .Tento kanon byl určen především pro boj s tanky a pěchotou a určitě by nestřílel tak rychle .T o byly jenom zkoušky na rychlost. V té době to byla nejlepší pevnostní zbraň!Vždyt tyto naše kanony Němci demontovali a odvezli na Atlantický val a do bunkru v Norsku,kde byli nasazeny proti spojencům.A navíc tato zbraň měla krátkou hlaveň takže se moc chladit vzduchem nemohla.Na to že byla vyvinuta v roce 1936 to byla špička.Byl to protitankový kanon a ne protiletadlový kulomet .Vem si ruský Maxim ,ten se též chladil vodou. N a 200 ran ,který dokázal vystřelit to byla paráda .Když jsem byl na vojně a vystřílel jsem ze samopalu vz.58 2 plné zásobníky dávkama na jednou tak ta hlavenˇšla taky skoro do .......le.Musel jsem chvíli počkat než se zchladí .

Pevnostní protitankový kanon vz.36

Obrázek



a ve střílně pěchotního srubu N-S 82 "Březinka"

Obrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

6 minut na ochlazení přehřáté zbraně..mně to prostě přijde hodně a fyzikálně si to moc odůvodnit nedokážu. U Sa 58 jsi chvíli čekal, než se ochladí. Tady je dle tebou uvedené informace ta chvíle dlouhá 6 minut i s přídavným chladicím systémem. Přitom vlastnosti ocele použité ke konstrukci těch zbraní nebudou nikterak extrémně odlišné, možná budou dokonce podobné.

Ale fakt nejsem odborník přes střelné zbraně :)
Uživatelský avatar
thor03
rotný
rotný
Příspěvky: 95
Registrován: 2/9/2006, 12:35
Bydliště: Karviná

Příspěvek od thor03 »

Nebyla ta vodní sprcha používaná spíše u minometů.

zdroj:
http://www.t-s26.cz/modules.php?name=Ne ... cle&sid=60
http://r72.opevneni.cz/main.asp?p=4&s=1
6:00 zaměstnání - "Niitaka jama nobore, iči-ni-rei-ja"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Niekoľko možností:
- šesť minút je fakt hodne a údaj mohol vzniknúť aj chybnou citáciou alebo výkladom alebo dokonca chybným prekladom

- šesť minút tiež zodpovedá približne dobe potrebnej na vystrieľanie 200 nábojov pri rýchlopaľbe - takže chladiť po 6 minútach rýchlopaľby alebo po rýchlopaľbe chladiť 6 minút?

- rozpálenú zbraň nemožno schladiť príliš prudko, mohlo by to poškodiť vývrt hlavne a ďalšie časti, okrem toho treba pri chladní ochladiť napríklad aj brzdovratné zariadenie, mechaniku/poloautomatiku záveru a ďalšie časti zbrane - takže celý proces ochladzovania mohol trvať aj šesť minút, kým sa celá zbraň primerane ochladila
Uživatelský avatar
thor03
rotný
rotný
Příspěvky: 95
Registrován: 2/9/2006, 12:35
Bydliště: Karviná

Příspěvek od thor03 »

Projíždím ztránky o tom kanonu a nikde nevidím zmínku o vodním či jakémkoliv chlazení. Jen o výměně hlavně a odvodu spalin z místnosti.

U kulometů se hlaveň odkládala do vody,
U minometu se po každém vystřelu propláchla hlaveň vodou tak se tak nerozpálila.
6:00 zaměstnání - "Niitaka jama nobore, iči-ni-rei-ja"
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

Možná to také mohlo vzniknout i záměnou obou zbraní, třeba i při překladu, jak píše Alchymista. V K-S14 totiž Němci zkoušeli i ten minomet, takže se ty údaje mohly pomotat.
Obrázek
Uživatelský avatar
Czarnian
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 124
Registrován: 5/1/2008, 15:24
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Czarnian »

Těch 6 minut se píše v Prozatímní dělostřelecké nauce pro 4cm kanon vz.36(2002). Pochybuju, že by šlo o záměnu.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

Kluci,na internetu jsem též nic nenašel ohledně chlazení tohoto kanonu.Tohleto mám z knížky VAL NA OBRANU REPUBLIKY od autorů Martina RÁBONĚ,Oldřicha Gregara a ostatních.Tohleto jsou renomovaní autoři,pochybuji že by se spletli.Teď budu přesně citovat z knihy-
PŘI VĚTŠÍM OHŘÁTÍ HLAVNĚ(při rychlopalbě cca po 200 ranách)MUSELA OBSLUHA ZBRAŇ ZCHLADIT VODNÍ SPRCHOU Z DVOUDÍLNÉHO TRUBICOVITÉHO TĚLESA,KTERÉ SE CCA NA 6 MINUT ZASUNOVALO DO ZÁVĚRU ZBRANĚ.TĚLESO SE PROSTŘEDNICTVÍM HADIC A PUMPY NAPOJOVALO NÁDRŽ NA VODU S OBSAHEM CCA 180LITRŮ.Je to strana 344.

možná by pomohla tahleta příručka
http://obchod.boudamuseum.com/index.php ... cts_id=153
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Já psal údaje, co říkal průvodce. A rozuměl tomu.

Žádná sprcha u kanonu nebyla, měli tam vystavené náhradní díly. Pokud by sprcha k hlavni byla, tak by se průvodce o tom zmínil.

Fotky z Březinky jsou tady http://picasaweb.google.cz/Tunac17/BEzi ... vnNHranice# , můžete se podívat.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

Tak mi dnes přišla dlouho očekávaná kniha o tomto kanonu.

Obrázek


Tato příručka pojednává o kanonu vz.36 od jeho vzniku,použití v našem opevnění ,okupaci a demontování až nakonec po instalaci na Atlantickém valu a jinde v Evropě.Je tu spousta fotek a plánků .A na závěr příručky je tabulka vyrobených kanonu jejich ev.čísel a do jakého srubu byly namontovány.Jelikož jsem kousek od Bohumína tak jsem se dozvěděl např.že na srubu MO-S 5 v Bohumíně byl namontovány kanony ev.č. 12 a 13.

Ale teď k věci .
Mimo již zmiňované výměně hlavně ,kterou tu mám též detailně popsanou-tato výměna trvala zhruba 1,5 minuty,se tato zbraň i mohla CHLADIT jak už jsem popisoval výše.

Kanon vz. 36 mohl vést 3 různé režimy palby

-ruční režim při vypnuté poloautomatice

-režim se zapnutou polautomatikou s ručním odpálením-tento režim měl být nejčastěji používán při způsobu palby

-a tzv. rychlopalba-režim palby se zapnutou polautomatikou a zapnutým automatickým odpalem děla .De facto tam nabíječ strkal jenom náboje a dělo střílelo ,takže hodně záleželo na nabíječi jak byly rychlý.Kanon v tomto režimu a při sehrané obsluze dokázal vystřelit až 40 ran za minutu.

A právě při tomto režimu rychlopalby docházelo k nadměrnému mechanickému a tepelnému namáhání hlavně.

Teď budu citovat z oné příručky

Teplota hlavně každým výstřelem stoupala a to mohlo způsobit její defekt např. uvíznutím střely.Rychlopalba tudíž nesměla trvat déle než zhruba 5 minut ,potom bylo nutno hlaveň co nejrychleji ochladit .Obsluha musela být perfektně sehrána i pro tuto činnost .Velitel vydal příslušný rozkaz .Miřič nastavil dělu elevaci asi +5 stupňů,protože hlaveň musela být sklopená závěrem poněkud dolů ,aby voda nevytékala ústím ven .Nabíječ otevřel závěr ,pokud byla zapnutá poloautomatika ,vypnul ji.Oba podavači mezitím smontovali chladicí trubici a jeden ji vložil do hlavně ,zatímco druhý obsluhoval ruční pumpu.Celé přípravy trvaly necelou půlminutu.Během chlazení se podavači střídali u pumpy .Po ukončení ochlazování hlavně bylo nutno co nejrychleji dělo nabít a pokračovat v bojové činnosti.Velitel opět vydal nezbytný rozkaz k ukončení chlazení a nabití děla.Zatímco jeden z podavačů vyjímal chladicí trubici z hlavně,druhýpodavač už odkukloval náboja podával jej nabíječi.Ten jej vložil do hlavně a podavač zavřel závěr.Miřič mezitím už uděloval dělu prvky ,zadané velitelem.Druhý z podavačů mezitím rozmontoval chladič a uložil jej na vyhrazené místo.Potom se vrátil ke své činnosti u muničních truhlíků.Na chlazení byl vyhrazen přesný čas a přestávka ve střelbě nesměla být delší než 6 minut.
Tolik teda z příručky.


Takže já osobně si myslím ,že to ochlazení mohli stihnou i rychleji .A otázkou je jestli by se v boji vůbec používalo,jelikož nejpoužívanější by byla varianta- REŽIM SE ZAPNUTOU POLOAUTOMATIKOU S RUČNÍM ODPÁLENÍM.

Tu Rychlopalbu bych tak tipoval ,kdyby nepřítel útočil v nějakém hojném počtu na volném prostranství ,samozřejmě kartáčovými náboji.Jinak tu knihu začínám teprve číst ,takže uvidím co se ještě dozvím.

Jinak uvádím že obsluhu kanonu tvořilo 6 mužů,i když původní předpoklady počítaly s méně početným pětičlenným týmem,přičemž v nouzovém případě stačili pro obsluhu i 3 muži.Nácviky činnosti obsluhy ale ukázaly že nejlepší varianta je 6 lidí .Ti měli za úkol nejen činnost při střelbě,ale museli zvládnout i výměnu hlavně kanonu a samozřejmě i ono zmiňované chlazení.Na vše měla osádka časový limit a v boji by byly prováděny pod velkým tlakem,museli to prostě vše stihnout ,protože při delší odmlce kanonu by hrozilo,že nepřítel využije této situace ve svůj prospěch.

Obsluha kanonu vz.36

VELITEL KANONU
MIŘIČ
NABÍJEČ
KULOMETČÍK
PRVNÍ PODAVAČ
DRUHÝ PODAVAČ
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

No to znamená, že se to muselo zvládnout rychleji, než za 6 minut, tedy něco trochu jiného, než jsi uvedl původně. Teď se můžeme jen dohadovat, proč bylo nutné to provést za kratší dobu. Jestli příliš prudkým a dlouhým ochlazováním mohla ocel utrpět (změnit se její vlastnosti), nebo se třeba smyly nějaké vnitřní nánosy (..nějaké mazivo?), které byly potřeba. Škoda, že to autoři v té knize nevysvětlují z technického hlediska, aneb co hrozilo, když se režim nedodrží.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

No podle této příručky na to měli 6 minut,potom měli začit palbu,ale jak dlouho to chladili to těžko říct.

Podle té první knihy co jsem zde zmiňoval zas píšou ,že chladící trubice se zasouvala do zavěru hlavně na zhruba 6 minut.No jedno je jisté ,po 6 minutách kanon musel začít znova střílet.Možná jak tu příručku přečtu celou ,tak se dozvím za jak dlouho to stihli zchladit,ale jak říkám přišla mi teprve dnes.I když si myslím že ta doba chlazení by odpovídala těm 6 minutám,možná že byto stihli za 5 minut ,ale to je čistě můj osobní názor.
logik
Příspěvky: 4
Registrován: 6/11/2008, 18:02

Příspěvek od logik »

Publikaci o kanónu mám taky. Jsem ten synek, co dal klukům z Březinky informaci o možnosti získání kanónu z Norska. Párkrát do roka se na Bříze stavím a pomůžu s průvodcováním. Zúčastnil jsem se (jako "pomocná síla", ne hlavní expert) rekonstrukce "sesterské" zbraně č. 172, která bohužel musela zůstat v Norsku. Tenhle úvod píšu jen proto, aby bylo jasné, že moje informace o technických záležitostech kolem zbraně L1 jsou poměrně dobré. Přestože nejsem zbrojíř a určitě jsou věci, se kterými byste mě "nachytali na hruškách".

Tzv. rychlopalba byla skutečně extrémním případem střelby. Nikdo netvrdí, že musela vždy trvat 5 minut (200 ran při kadenci 40 ran za minutu) - naopak se to nepředpokládalo. Těch 5 minut je čas ověřený při zkouškách, po kterém se hlaveň natolik rozpálí, že vlivem teplotní roztažnosti dojde ke zvětšení jejího vnějšího a zmenšení vnitřního průměru. Při pokračování v palbě by mohlo dojít k uvíznutí náboje v hlavni, nebo k jejímu poškození.

Použití rychlopalby je v případě L1 dvojí:

Za prvé - palba tříštivým střelivem na plošné nepancéřované cíle. V době, kdy čs. experti volili ráži kasematního PTK se rozhodovalo mezi 37mm a 47mm. Přestože ráže 37mm s rezervou postačovala na soudobé tanky, tak byla vybrána ráže 47mm (o 37mm viz dále). Prosadit se ji podařilo jednak proto, že bylo jasné, že takový kanón bude proti tankům účinný ještě i v době, kdy budou k dispozici tanky, na které již ráže 37mm stačit nebude. Druhým důvodem byla skutečnost, že se při palbě tříštivými granáty ráže 47mm předpokládal stejný střepinový účinek jako při palbě lehkého kanónu (ráže 75mm) a to právě díky rychlopalbě, kterou by běžný polní kanón nevydržel. Narozdíl od něho může mít kasematní kanón podstatně silnější stěnu hlavně. Vyšší hmotnost za situace, kdy kanón nemanévruje v terénu, není na závadu. Ani značná spotřeba munice při rychlopalbě není u pevnostní zbraně problémem - blízko zbraně je poměrně velké skladiště střeliva už v míru naplněné. Při zkouškách se ale prokázalo, že ani při rychlopalbě nedokáže ráže 47mm za stejnou dobu dopravit na patřičné místo stejné množství střepin, jako ráže 75mm bez rychlopalby. Začalo se uvažovat o návratu k ráži 37mm. Naštěstí nějaký šéf na ŘOP odpovídající za zbraně (jméno si teď nevybavím) vpodstatě direktivně ráži 47mm prosadil. S ráží 37mm se sice počítalo i nadále, ale jen tam, kde by ráže 47mm byla nevyužita. Např. tam, kde terén umožňoval tankům průchod pouze úzkým prostorem, který PTK postřeloval z bezprostřední blízkosti. Nakonec byl ale vývoj pevnostního PTK v ráži 37mm zastaven - ukázalo se, že těchto zbraní by bylo potřeba relativně málo a úspory (bohužel vykoupené provozováním dvojí ráže) by byly zanedbatelné ve srovnání s výhodami, které nabízela unifikace. Jen připomínám - postřelování plošných cílů rychlopalbou tříštivými granáty nedělalo zbrani L1 žádné potíže, pouze účinek této palby byl poněkud nižší, než se původně předpokládalo.

Za druhé - palba proti pancéřovaným cílům za snížené viditelnosti. Tato situace nastává v případě, že je známa poloha cíle, ale obsluha kanónu na něj nevidí - zadýmení prostoru před střílnou, mlha, noční útok. Informace o poloze cíle přichází od pozorovatele ve zvonu (třeba i z jiného objektu), případně jiného zdroje. Kulometné lafety čs. objektů byly vybaveny tzv. mapou pro zajištěnou střelbu (panoramatický náčrt terénu před střílnou) a kulometčík tak dokázal poměrně přesně zasypat určený prostor hustou smrští střel přestože na něj sám neviděl. Zbraň L1 byla také vybavena tímto zařízením, ovšem pouze při zkouškách. Při nich totiž došlo k poruše tohoto zařízení. Přesná konstrukce pokud vím není známa - v každém případě muselo být toto zařízení vzhledem k malému prostoru nad kanónem složitější než u kulometných lafet. V září 1938 se proto zaměřovaly zbraně L1 na cíle, které obsluhy neviděly, odlišným způsobem. Miřič měl k dispozici mapku ve tvaru kruhové výseče (prostor palebného vějíře) ve které byl prostor před střílnou zakreslen do sítě úseček vybíhajících ze středu výseče (odměr) a oblouků se středem ve středu výseče (náměr). Tyto úsečky a oblouky odpovídaly odměrové a náměrové stupnici kanónu. Střelec dostal informaci o místě kde je cíl, našel toto místo na mapce, odečetl z ní souřadnice a kanón nastavil do příslušného odměru a náměru. Protože je tank poměrně malý cíl, měl být postřelován ne přímo tank, ale celý prostor, v němž se mohl tank nacházet. Miřič zamířil zbraň před předpokládanou polohu tanku a vypálil rychlopalbou několik protipancéřových granátů, přičemž při střelbě mírně zvětšoval (nebo snižoval) náměr. Pak mírně změnil odměr (směrem k předpokládané poloze tanku) a znovu vypálil rychlopalbou několik granátů při mírné změně náměru. Tohle provedl ještě několikrát a "pročesal" tak prostor, ve kterém se tank nacházel. Spotřeba střeliva byla sice vyšší, ale byla to v té době jediná možnost jak s vysokou pravděpodobností zničit tank, na který obsluha PTK nevidí.

Rozpálenou hlaveň bylo možné zchladit, ale domnívám se, že chladící zařízení nebylo v září 1938 v pěchotních srubech k dispozici. Způsob chlazení, který byl použit při zkouškách, popsal už kdosi přede mnou a poměrně přesně. Zařízení pro chlazení bylo jednoduché – nádoba s vodou, ručním čerpadlem se čerpá voda do hadice na jejímž konci je trubka. Trubka je vsunutá v hlavni. Na „horní“ straně trubky jsou malé otvory, voda stříká na horní polovinu vývrtu. Po stěnách vývrtu stéká do dolní poloviny vývrtu. Ohřátá voda pak (kanónu udělen mírný náměr) stéká otevřeným závěrem zpět do nádoby s vodou.
Šestiminutová přestávka v palbě po pětiminutové dvousetrané rychlopalbě je velice dobrý výsledek. Hlaveň která má slabší stěnu je samozřejmě možné ochladit za kratší dobu, ovšem kratší je i čas rychlopalby po kterém je nutno chladit. Každý výstřel předá hlavni určité množství tepelné energie. Těžší hlavni trvá delší dobu než se rozpálí, ale také delší dobu než zchládne - taková je prostě fyzika.

Druhou možností co dělat při rozpálené hlavni byla v případě L1 její výměna. Každá zbraň L1 instalovaná v pěchotním srubu měla v září 1938 přímo ve střelecké místnosti uloženu takzvanou záložní hlaveň. Vlastní záměna hlavní trvala asi 1 nebo 1,5 minuty. Pak bylo ale nutno uchycení hlavně a spoustu dalších věcí překontrolovat, takže přestávka v palbě byla i v tomto případě asi 5 minut.

Douhodobá rychlopalba nepřipadá v úvahu v případě zbraně postřelující úzký prostor v jinak pro tanky neprůchodném terénu. Pravděpodobná je v otevřeném terénu, kde se ale palebné vějíře zbraní L1 překrývaly. Do téhož prostoru tedy mířilo z různých směrů několik PTK a tak výpadek jednoho z nich nebyl totálním výpadkem protitankové palby.
Naposledy upravil(a) logik dne 6/11/2008, 21:43, celkem upraveno 4 x.
Odpovědět

Zpět na „čs. opevnění“