Konec rytířského válčení

[mmmichalll]

Stejně jako husité i jinde řešili problém jak se může postavit pěšák proti do železa oblečenému jezdci. Češi rytířům postavili do cesty své bojové vozy. Tato taktika byla úspěšná a po husitských válkách ji začali používat ostatní státy střední Evropy. Po silnicích se vlekly nemotorné bojové vozy a úspěch ve válce nezávisel na střetu ale spíše na přepadu při přesunu, na sformovanou vozovou hradbu se nikdo neodvážil zaútočit.

S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky. Koně se nabodávali na ostré hroty a snažili se vyhnout čímž zakřižovali ostatní. Útok se zastavil a na jezdce zaútočili vojáci s halapartnami a těžkými meči, sráželi rytíře z koní a pobíjeli je. Rozhodujícím byli právě vojáci s dlouhými píkami na nich závisel osud bitvy.
Tento styl boje proslavila bitva u Grandsonu roku 1476, kde byl poražen Karel Smělý burgundský vévoda a jeden z nejmocnějších mužů té doby.
O rok později byl v další ztracené bitvě zabit.
Další důležitou věcí byla volba císaře r. 1493. Zde byl zvolen Habsburk Maxmilián a prosadil na říšském sněmu ve Wormsu výběr daně na vojsko.
Za tyto peníze postavil vojsko jehož jádrem byla právě švýcarská pěchota. Těmto vojákům se říkalo lansknechti a satali se brzy obávaným vojskem.
Roku 1504 začala v Bavorsku válka o Landshut, území po vymřelém rodě knížat. Nárok si dělal rýnský falckrabě Ruprecht a Bavorský vévoda Albrecht. Albrecht si najal početné vojsko v česku, Ruprecht spoléhal na landsknechty. Ruprecht ale na začátku války zemřel.
U Řezna se o tom dozvěděli i češi a dali s po rozpuštění vojska domů.
Maxmiliánovy vojáci je sledovali. Jízda se stihla dostat za hranice, pěchota byla dostižena u Schonbergu, kde došlo ke střetnutí. Hejtman čechů nestačil potavit vozovou hradbu takže vojáci bojovali před svými vozy po ochranou pavéz-těžkých štítů. Češi nebyli žádní nováčci a tak kladli landsknechtům tuhy odpor, nakonec byli přesilou udoláni.

Švýcaská taktika byla jednodušší a pohyblivější než česká a brzy již začali mít všechny armády ve svých řadách jednotky pikenýrů. Tím nastal úplný konec rytířského válčení. Vojska se vyzbrojila také děly a mušketami, převahu a přednost začala opět získávat pěchota.

[sedlacm]

Za tyto peníze postavil vojsko jehož jádrem byla právě švýcarská pěchota. Těmto vojákům se říkalo lansknechti a satali se brzy obávaným vojskem.

Landsknechti byli jednotky, které napodobovali taktiku švýcarských jednotek.Byli většinou verbováni v zemích Svaté Říše římské. V této jednotce nebyly švýcaři. Ti byli většinou verbování jako žondléři Francií,která měla na jejich využívání prakticky monopol.

[Lord]

Tyhle války měly ještě logiku, než přišlo tzv. průmyslové válčení ... účinná děla, kulomety, pušky, tanky, letadla.

[Nelson]

S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky.

Nechci se hádat, ale tahle taktika vůbec nebyla švýcarským vynálezem. Podobně bojovala už řecká a hlavně makedonská falanga. A stejně bojovaly i skotské formace nazývané schiltron. Stále to však byla obranná linie jednotek vyzbrojených několikametrovými kopími chránící vlastní jízdní nebo střelecké oddíly.

Falanga jako taková byla velmi účinná proti jízdě, bojovým vozům a lehké pěchotě, byla však velmi těžkopádná a pokud už byla jednou rozvinuta velmi obtížně se s ní manévrovalo. Její křídla musely chránit jiné typy jednotek, nebo se musela opírat o neprostupný terén, při napadení z boku, nebo z týlu byla formace v podstatě ztracena.

---

EDIT 17.3.: Těmi bojovými vozy jsem samozřejmě nemyslel husitskou vozovou hradbu, ale například lehké, koňmi tažené vozíky starých Egypťanů.

[mmmichalll]

S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky.

Nechci se hádat, ale tahle taktika vůbec nebyla švýcarským vynálezem. Podobně bojovala už řecká a hlavně makedonská falanga. A stejně bojovaly i skotské formace nazývané schiltron. Stále to však byla obranná linie jednotek vyzbrojených několikametrovými kopími chránící vlastní jízdní nebo střelecké oddíly.

Falanga jako taková byla velmi účinná proti jízdě, bojovým vozům a lehké pěchotě, byla však velmi těžkopádná a pokud už byla jednou rozvinuta velmi obtížně se s ní manévrovalo. Její křídla musely chránit jiné typy jednotek, nebo se musela opírat o neprostupný terén, při napadení z boku, nebo z týlu byla formace v podstatě ztracena.

---

EDIT 17.3.: Těmi bojovými vozy jsem samozřejmě nemyslel husitskou vozovou hradbu, ale například lehké, koňmi tažené vozíky starých Egypťanů.

Jistě máš pravdu, falanga byla dlouho zapomenutá kvůli rytířům, oprášily ji až státy, které si nemohli těžké jezdce dovolit finančně nebo kvůli geografii území.

[Alberto123]

S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky.

Nechci se hádat, ale tahle taktika vůbec nebyla švýcarským vynálezem. Podobně bojovala už řecká a hlavně makedonská falanga. A stejně bojovaly i skotské formace nazývané schiltron. Stále to však byla obranná linie jednotek vyzbrojených několikametrovými kopími chránící vlastní jízdní nebo střelecké oddíly.

Falanga jako taková byla velmi účinná proti jízdě, bojovým vozům a lehké pěchotě, byla však velmi těžkopádná a pokud už byla jednou rozvinuta velmi obtížně se s ní manévrovalo. Její křídla musely chránit jiné typy jednotek, nebo se musela opírat o neprostupný terén, při napadení z boku, nebo z týlu byla formace v podstatě ztracena.

---

EDIT 17.3.: Těmi bojovými vozy jsem samozřejmě nemyslel husitskou vozovou hradbu, ale například lehké, koňmi tažené vozíky starých Egypťanů.

Jistě máš pravdu, falanga byla dlouho zapomenutá kvůli rytířům, oprášily ji až státy, které si nemohli těžké jezdce dovolit finančně nebo kvůli geografii území.

Základem makedonské falangy bylo kopí dlouhé 3 až 6 metrů. Pěšáci stáli v několika řadách , ti s nejkratšímy kopímy byli v předních řadách a ti s delšímy v zadních. Tak to seřazeni vytvořily stěnu hrotů , která měla za úkol probít se skrz nepřátelskou pěchotu a tím ji rozdělit. Naproti tomu Landsknechti disponovali 5-6 metrovými píkami , které byli všechny stejně dlouhé , tudíž nevytvářeli stěnu z hrotů , ale několik řad. Pokud tedy rytíř s koněm pronikl první řadou kopí čekala na něj řada druhá atd. . Tato taktika dokázala že Landsknechti dokázali zastavit či zničit jezdectvo nepřítele. Z toho vyplívá že makedonská falanga se používala především proti pěchotě , naproti tomu se Landsknechti se v boji uplatnili hlavně proti jezdectvu.

[absik]

K zániku ťažkých rytierov viedlo viacero faktorov: prvotné 2 - 3 voľné rady elitných rytierov dokázali narušiť jednotlivci s obojručným mečom alebo dlhou polaxou, ktorých činnosť je zrovnateľná z vyskakovacou šrapnelovou mínou, usporiadané šíky ľahkého jazdectva zdecimovalo delostrelectvo a vycvičené falangy s dlhými drevcovými zbraňami zrovnali bojisko....

[pjaro77]

K zániku obrnených rytierov prispeli aj silné luky a kuše.
Na kušu sa dal vycvičiť bežný sedliak za pár týždňov, rytier sa musel cvičiť roky a jeho výbava vrátane koňa bola drahá.
https://www.epuskohlad.sk/sk/kuse-a-jej-historia
V Európe sa kuša uplatňovala predovšetkým v období stredoveku, pretože to bola (spolu s dlhým lukom) jediná zbraň, schopná na diaľku zneškodniť rytiera v zbroji. Na rozdiel od luku bol výcvik strelcov z kuše relatívne lacný, krátky a jednoduchý. Na druhú stranu nevýhodou kuše bola väčšia hmotnosť a menšia rýchlosť streľby: asi jedna až dve strely za minútu. Napríklad florentský kronikár Giovanni Villani uvádza, že lukostrelec strieľa trikrát rýchlejšie, než janovský vycvičený strelec z kuše. Kuša bola pôvodná zbraň predovšetkým v krajinách západnej a strednej Európy, zatiaľ čo Arabi a byzantskí Gréci ju nepoznali.
Kuša bola podľa niektorých prameňov na Druhom Lateránska koncile v roku 1139 oficiálne zakázaná cirkví v boji proti kresťanom, to ale nebránilo užívať ju v krížových výpravách proti Arabom a heretikům. Aj napriek tomu sa kuša v stredovekej Európe používala aj v boji proti iným kresťanom. S nástupom strelných zbraní v 15. storočia kuše postupne strácala svoj ​​význam. V českých krajinách patrila i k vybaveniu husitských bojovníkov a mestských streleckých spoločností. Jej používanie v poľovníctvu a streleckých súťažiach je doložené až do začiatku 17. storočia.

[Heiss]

Na rozdiel od luku bol výcvik strelcov z kuše relatívne lacný, krátky a jednoduchý. Na druhú stranu nevýhodou kuše bola väčšia hmotnosť a menšia rýchlosť streľby: asi jedna až dve strely za minútu.

Užitečnost kuší se projevovala podle Svena Ekdahla hlavně při dobývání a obraně pevností, protože na rozdíl od luku je bylo možné nabít a udržovat nabité po dlouhou dobu. Dalším bonusem bylo, že se z nich dalo velmi snadno a pohodlně střílet i ve stísněném prostoru, což se hodilo zvláště obráncům pevností.

Vzhledem k tomu, že většina středověkých střetnutí nabývala podoby obléhacích akcí, je pochopitelné, proč nikdo kromě Angličanů moc neinvestoval do výcviku lukostřelců. V obléhací válce, kde měl útočník na své straně mnohem silnější zbraně, které dokázaly zahnat protivníka z hradeb (jmenovitě praky), rychlost střelby nejspíš nebyla až tak velkou nevýhodou.

[pjaro77]

Je možné že k zániku rytierstva prispelo aj to, že rytieri boli väčšinou druhorodení a nasledovní šľachtici, ktorí sa pokúšali bojovaním dostať k majetku ? Zrejme boli kvôli tomu ochotní ísť do krížových výprav. Na druhú stranu pre europske bojiská bola nevýhoda drahé živenie celej ich domácnosti, sluhov atď. Na europskych bojiskách postupom času nebolo veľmi kde zaberať pôdu.
Aj s kresťanským kodexom, ktorým boli vychovávaní to bolo na nože kradnúť majetky iným kresťanom.

[Zemakt]

Jsem asi ten poslední kdo by do tohohle mohl nějak fundovaně frflat, předmět mého zájmu je zkrátka jinde. Nicméně i tak tohle období mám rád a rád si o něm přečtu. Tak jestli mohu jen pár laických poznámek, neb ten "zánik" díky kuším a jiným střelným zbraním se mi zdá jako silně zjednodušený.

Je možné že k zániku rytierstva prispelo aj to, že rytieri boli väčšinou druhorodení a nasledovní šľachtici, ktorí sa pokúšali bojovaním dostať k majetku ? Zrejme boli kvôli tomu ochotní ísť do krížových výprav. Na druhú stranu pre europske bojiská bola nevýhoda drahé živenie celej ich domácnosti, sluhov atď. Na europskych bojiskách postupom času nebolo veľmi kde zaberať pôdu.
Aj s kresťanským kodexom, ktorým boli vychovávaní to bolo na nože kradnúť majetky iným kresťanom.

A nebylo to prostě spíš o vývoji společenského statusu, kdy i ti nemajetní pokud nezemřeli se časem drobet vyšvihli do poněkud vyšších sfér. Zkrátka, ten archetyp rytíře se časem přežil. A to buď k věčnému spánku mrtvého bojovníka, nebo dál ke stále nižšímu šlechtici, nicméně již bez romantického vnímání světa a ekonomicky již dostatečně zabezpečeného, aby nemusel za kus žvance pořád riskovat svůj život.
Věc jedna.

Věc druhá. Záleží také na úhlu pohledu, respektive na chápání samotném termínu, co si kdo pod "zánikem rytířstva" vlastně představuje. Zánik těžké jízdy? Těžce obrněné, takticky manévrující složky? S ohledem na kyrysníky, husary apod. pozdního středověku a dále třicetileté války asi zřejmě ne, že. Každá zbraň prochází svým vývojem, modernizací apod. Pro mne je třeba kyrysník jen moderní rytíř. Přičemž nelze tedy o nějakém zániku moc špekulovat.

Což?

[Heiss]

Pro mne je třeba kyrysník jen moderní rytíř.

Na taktické úrovni ano, odlišnosti jsou pak v organizaci vojska a rekrutaci, ale máš pravdu – "rytířský styl boje", pod kterým si většina lidí představuje v podstatě čelní útok těžké jízdy ve středověku, pokračuje v určitých obměnách až do napoleonských válek.

Je možné že k zániku rytierstva prispelo aj to, že rytieri boli väčšinou druhorodení a nasledovní šľachtici, ktorí sa pokúšali bojovaním dostať k majetku ?

Dobrá otázka, ale do majetkových poměrů válečnické aristokracie ve vrcholném a pozdním středověku nevidím tolik, abych na ni mohl odpovědět.

Nicméně, důležité je to, co psal Zemakt: rytířský styl boje prakticky nemizí a jen se adaptuje, mizí rytíři. Osobně bych řekl, že se výcvik a vybavení těžkého jezdce na sklonku středověku a počátku raného novověku zlevnilo natolik, že pro obsazení této role nebyl potřeba příslušník společenské elity, což je postupně vytlačilo z bojišť. Neznamená to ale, že by ubylo šlechticů celkově, jen se už neúčastní bitev jako jejich řadoví účastníci.

[pjaro77]

Ritter, chevalier, caballero je v preklade jazdec.
Oni postupne prebublali do nižšej šľachty a zorganizovali sa do bojových kresťanských rádov. Vyvinuli si určitý kodex cti, trochu ako samuraji.
https://sk.wikipedia.org/wiki/Rytier