Z vysmívaného businessmana se i přes jeho zdánlivě nesmyslné obchody stal zámožný muž
Chudý, nevzdělaný kožešník Timothy Dexter (1747-1806) z dnešního amerického státu Massachusetts začal svoji "kariéru" roku 1770, kdy se oženil se starší bohatou vdovou. Žil ve veliké vile, obklopený 40 sochami – včetně té hlavní – jeho s nápisem: "Jsem prvním na Jihu, prvním na Západě a největším filosofem západního světa". Nakoupil pár lodí a vnořil se do mezinárodního obchodování. Kdo se ale především chytil nové příležitosti, byli Dexterovi sousedé. Ve snaze zruinovat excentrického "filosofa" s nepříliš velkým intelektem, mu poradili pár nesmyslných kšeftů. Do horké Západní Indie tak poslal ohřívače postelí – tam je však schopný kapitán prodal jako pánve na melasu, shromáždil pouliční kočky a posadil je na loď směr Karibik, kde je skladníci uvítali jako užitečné chytače myší. Nejbizarnější obchod však zbořil pravdivost jednoho rčení. Dexter zrealizoval idiom "selling coals to Newcastle" ("prodat uhlí do Newcastlu"). Anglický Newcastle byl totiž historicky i ekonomicky zásadně závislý na distribuci a prodeji uhlí. Dexter do Newcastelu uhlí skutečně poslal. A měl štěstí. Místní uhlíři zrovna stávkovali a tak nejenže Dexter zůstal nezruinován, ale vrátil se mu slušný profit. Neoblíbený Dexter se začal nesnášet i se svou manželkou. Přátelům začal tvrdit, že jeho žena je po smrti a osoba, kterou návštěvy vidí v jejich domě, je pouze její duch. Zanedlouho se usmyslil, že i on by mohl být mrtvý nemrtvý, uspořádal tedy vlastní pohřeb, aby viděl, jak jeho blízcí reagují. Manželka kupodivu neuronila žádnou slzu, doma ji tak čekal výprask, i když pro něj sama byla duchem. Ještě před smrtí stihl vydat knihu plnou stížností na politiky, církevní hodnostáře a samozřejmě svou manželku. Celé "dílo" bylo napsáno bez jakékoliv interpunkce a se zdánlivě náhodnou kapitalizací. Publikaci rozdával zdarma, nakonec se stala tak populární, že byla ještě 8x dotištěna. V druhé edici přidal doslov s 13 řadami interpunkčních znamének a instrukcemi, které vyzývaly čtenáře, ať si znaménka rozdistribuují, jak uznají za vhodné.
"Krysí králové" – nevysvětlitelný fenomén ve zvířecí říši
Jednou z největších záhad ve zvířecí říši jsou podivné úkazy, které jsou lidem známé více než čtyři století. Jsou jimi jakési Krysí kruhy, které vznikly následkem velmi zvláštního zřetězení krysích ocasů. Jak tento krysí pletenec vznikne je ještě i dnes pro vědce velkou záhadou. Mezi obyčejnými lidmi se krysímu kruhu říká také "krysí král" (Rattenkönig), a když se takový krysí král objevil, mělo to být prý mimořádně špatné znamení před vypuknutím nějaké epidemie. Nejstarší zmínka o krysím králi pochází ještě z roku 1564, kdy se našel první pletenec krys. Nejčastěji se takový podivný pletenec skládá ze šesti až devíti krys, ale v květnu roku 1828 našel mlynář při demolici komína na mlýně v německém městě Buchheim krysího krále, který se skládal až z 32 vysušených a holých krys, zřejmě ještě nedospělých jedinců. Tento skutečně obludný pletenec krys je možné ještě dnes vidět v muzeu v německém městě Altenburg, kde je tento vycpaný unikát stále uložen. Několik krysích králů se však našlo i živých a jedním z nejpodivuhodnějších nálezů byl ten z prosince 1822, který se našel v vesničce Döllstädt v německé spolkové zemi Durynsko. Tehdy rolníci v dutém podkrovním trámu stodoly našli dokonce až dva krysí krále. Jeden se skládal z 28 živých krys a druhý ze 14 živých krys. Živého krysího krále, který se skládal z 18 krys našel v roce 1748 i německý mlynář Johann Heinrich Jäger v německém městě Grossballhausen. V německém městě Erfurt se v roce 1722 našel krysí kruh z 11 krys a v roce 1895 se ve městě Dellfeld našel pletenec z 10 krys, který je dnes možné vidět v zoologickém muzeu ve Štrasburku (viz obrázek). Téměř vždy se jednalo o krysy rodu Rattus rattus, odborně nazývaný jako krysa obecná. Výjimkou bylo nalezení polních krys, které se našly na indonéském ostrově Jáva, kde tvořilo pletenec 10 mladých jedinců. Naposledy se našel krysí král v roce 2005 na farmě v estonském městě Võrumaa, kde farmář Rein Koivu našel pletenec 16 jedinců, z nichž bylo sedm krys naživu. Záhadou pro odborníky proto je, jak mohli pletence někdy i dospělé krysy vůbec přežívat. O krysích králích se ve své knize Rats, zmínil i nizozemský spisovatel Maarten’t Hart, píšící pod pseudonymem Martin Hart. Ten ve své knize zdokumentoval až 56 různých případů krysích králů, ale jak uvádí až 38 z nich bylo podle jeho názoru falešných, kteří se pak prodávaly sběratelům kuriozit za velké peníze. Je však nepochybné, že mnoho krysích králů vzniklo přirozeně mezi krysami. Odborníci se však ještě ani dnes nedokáží shodnout, jak krysí kruh vzniká, a jak vůbec krysy můžou přežívat. V některých případech je k sobě může pojit i zaschlá krev, špína nebo výkaly. Proč k takovému jevu dochází, však dosud nikdo nedokázal přesně objasnit. Někteří francouzští vědci si myslí, že ke spojení krys dochází ještě před narozením, kdy se malé krysy ještě před vrhem propletou. To by mohlo být vysvětlení na ty krysy, které se našly ještě holé. Jiná teorie hovoří o tom, že by mohlo jít o obranné postavení. V roce 1964 zkoumali nizozemští zoologové krysího krále skládajícího se ze 7 krys pod rentgenem, jež našli v nizozemském městečku Rucphen v zimě roku 1963. Ukázalo se, že ocasy krys byly skutečně svázané a bylo na nich dokonce vidět i zlomeniny a mozoly. Ocasy tak musely být propletené několik dní až týdnů. Z moderní doby je znám rovněž nález veverčího krále ve městě Elkhorn v Nebrasce – šest veverek bylo do sebe zapleteno ocasy a bylo třeba zásahu veterináře. V tomto konkrétním případě je na vině lepkavá smůla, která mláďata k sobě přilepila v hnízdě. Následně se při pokusu o pohyb zapletla do sebe a už nebyla schopná se odtrhnout. Veterináři veverkám ocásky oholili a rozpletli, po zotavení byly vypuštěny do volné přírody.
Tajná výroba čiré Coca-Coly pro sovětského maršála Žukova
Coca-Cola byla ve 2. světové válce, stejně jako i před ní, velice oblíbeným nápojem nejen mezi civilisty, ale i mezi vojáky. Co je však již méně známé, je fakt, že tomuto černému nápoji také propadl jeden z největších sovětských hrdinů, maršál Georgij Žukov (1896-1974). Ten se s Coca-Colou setkal poprvé roku 1945, když byl na audienci u Dwighta D. Eisenhowera, který mu drink nabídl. Maršál se do nápoje po prvním napití doslova zamiloval a vznikl u něj tzv. "Coke addict", jinými slovy se stal na Cole závislý. To však byl problém, protože Žukov samozřejmě nechtěl, aby ho někdo viděl jak pije "imperialistické splašky". Žukovova láska k šumivému nápoji však byla silnější než komunistická ideologie a tak v roce 1946 poslal dopis americkému generálovi Marku W. Clarkovi, který byl velitelem amerických sil v Rakousku. Pašovat Coca-Colu bylo i pro maršála nebezpečný hazard a tak Žukov přišel s jedinečným nápadem. Vznesl tehdy dotaz, zdali by pro něj nešlo Coca-Colu nechat neobarvenou, tedy čirou a tuto následně čepovat do lahví od vodky. Generál Clark předal tento nevšední požadavek přímo prezidentu Trumanovi, ten následně kontaktoval Jamese Farleyho, předsedu představenstva společnosti Coca-Cola Export Corporation, který zrovna dohlížel na stavbu 38 továren v jihovýchodní Evropě a Rakousku. Speciální výroby čiré Coca-Coly se zhostila továrna Crown Cork and Seal Company v Bruselu. Do Coca-Coly nebyl přidán karamel, takže barva zůstala průhledná. Zároveň se nestáčela do standardních Coca-Cola lahví, ale do obyčejných skleněných lahví bez etikety a zavírala se bílým víčkem s rudou hvězdou. Pro maršála Žukova tak bylo vyrobeno 50 beden s čirou Coca-Colou, které byly sovětské straně předány v Rakousku. Zatímco celní řízení trvalo standardně i několik týdnů, Maršál Žukov zařídil, aby dané bedny vůbec nemusely celním řízením procházet. Bezbarvá Coca-Cola se po letech začala vyrábět také pro širokou veřejnost a to pod názvem "Tab Clear". Takto upravená kola ovšem musela být po pár letech stažena z prodeje, jelikož o ní nebyl zájem. Od roku 2018 Coca-Cola sice opět vyrábí čirou verzi po názvem "Coca-Cola Clear", ale tato je distribuována pouze v Japonsku.
To si takhle jednou dcera Kurta Cobaina vzala syna Tonyho Hawka
Nejsem zrovna fanoušek genetických experimentů, ale na tenhle jsem docela zvědavý. Sedmého října 2023 proběhla svatba Frances Bean Cobain (31), dcery slavného frontmana grungeové kapely Nirvana Kurta Cobaina a zpěvačky Courtney Love ze skupiny Hole. Provdala se za Rileyho Hawka (31), syna jednoho z nejslavnějších skateboardistů historie, Tonyho Hawka (55) a Cindy Dunbar. V roli oddávajícího se objevil její kmotr Michael Stipe (63) z kapely R.E.M. a pozvánku přijala také její kmotra, herečka Drew Barrymore (48). Frances se věnuje modelingu a umění, stejně jako její rodiče v minulosti bojovala se silnou závislostí na drogách. Riley je profesionální skateboardista, tak jako jeho otec. O jejich vztahu se spekulovalo již od konce roku 2020, ale oficiálně byl potvrzen až mnohem později.
