Hledání nástupce tanku Leopard 2
když se dnes řekne moderní německý tank, každý si představí ikonický Leopard 2, který je velice oblíbený a hloubkově modernizován. Konstrukčně ale nenabízí nic zajímavé a revolučního, v podstatě by se dalo říci, že se jedná jen o koncept navazující na původní Leopard 1, jen uzpůsobený bojišti na vrcholu Studené války. Pokud ale chceme vidět opravdu revoluční konstrukci, musíme sledovat paralelní linku, vedoucí od projektu MBT 70, přes projekt NGP až k tanku Leopard 3 - projekt MCGS. Začněme tedy hned od počátku, u německo-amerického projektu MBT 70, v Německu známého jako Hauptkampfpanzer, nebo Kamfpanzer 70 (KPz 70). Od roku 1960, zaváděla US Army tank M60A1 Patton a od roku 1965 zaváděl Bundeswehr vlastní tank Leopard 1. Tyto tanky technologicky odpovídaly době vzniku a použití posledních technických novinek v konstrukci bylo omezeno nutností dostat tank rychle do masové výroby, takže na experimenty s nevyzkoušenými technologiemi nebyl prostor. Na druhé straně bylo nutné postavit tanky schopné čelit novým typům Sovětských tanků. Již tehdy se tak začalo uvažovat o vývoji středního tanku, stroje kategorie označované jako MBT (Main Battle Tank), který by zmíněné tanky nahradil.
Kamfpanzer 70 (KPz 70)
Společný program spočíval v plánu připravit do začátku 70.let nový tank do výrobní fáze. Jak se však brzy ukázalo, spolupráce dvou států přinášela mnohé problémy, od rozdílné koncepce nasazení tanků, jiné jiné konstrukční školy i názory na pohonné systémy či výzbroj. Zatímco Američané potřebovali mohutný, výkonný stroj, schopný nasazení na jakémkoliv místě na planetě, Němci preferovali vozidlo optimalizované pro nasazení na evropské půdě, přičemž hlavního protivníka očekávali v tankových klínech sovětských T-55 a T-62. Hlavní výzbrojí se měl stát americký kanón XM150 ráže 152 mm, se zásobníkem na 26 střel, schopný odpalovat i protitankové střely MGM-51A Shillelagh. Sekundární výzbroj měl tvořit rychlopalný kanón Rheinmetall MK20 ráže 20 mm. Německá strana však po celou dobu preferovala instalaci klasického kanónu ráže 120 mm s vysokou úsťovou rychlostí. Pro tanky MBT 70 měl být použit dieselový motor Continental AVCR-1100 o výkonu 1 470 koňských sil, zatímco pro Kpz 70 měl pohánět Daimler Benz o 1 500 koních. Zajímavý byl koncept hydropneumatického odpružení, umožňující variabilní změnu konfigurace a světlé výšky. Celý projekt byl enormě náročný a to jak technicky, tak i ekonomicky. Koncem ledna 1970 tak byl celý projekt zastaven. Ač neúspěšný, znamenal celý projekt milník ve vývoji obrněné techniky, při jeho vývoji se totiž otestovala celá řada komponentů a technologií později zužitkovaných při vývoji a produkci nejmodernějších tanků NATO, jako je tank Leopard a Abrams.
Kampfpanzer 3 (KPz 3)
Vývoj tanku Leopard 2 byl zahájen počátkem 70. let a koncem roku 1972 bylo vyrobeno celkem 17 prototypů osazených kanóny ráže 105 a 120 mm. Souběžně byly formulovány požadavky na jeho nástupce, který jej měl nahradit na přelomu 80. a 90. let. Tehdy plánovala nahradit vlastní tanky Chieftain i Británie. V roce 1972 byla uzavřena dohoda o vývoji nového tanku, označeného jako MBT-80 nebo KPz 3 (Kampfpanzer 3) neoficiálně Leopard 3. V Německu se vývojem zabývaly firmy Krupp-MaK, GST, Rheinstahl-Transporttechnik, Krauss-Maffei a skupina konstruktérů pod vedením Dr. Hoppa. Objevilo se celkem pět koncepcí, od klasicky řešeného tanku až po vozidla s různě umístěnou výzbrojí (zdvojený kanón v korbě, externě umístěný atd.). Kvůli odolnosti, byla klasická konstrukce opuštěna a dál rozpracovávány bezvěžové návrhy. Jako příklad můžeme uvést sérii vozidel Versuchsträger, které byly osazeny párem děl. Výhodou této konstrukce byla vysoká kadence palby, nízká výška a vysoká pohyblivost. Vozidla využívala zkrácený podvozek MBT-70 s pouze pěti páry kol, měla hmotnost pouze cca 40 tun a dosahovala rychlost až 100 km/h. Proti této atypické konstrukci se však postavila Velká Británie, kde trvali na konvenčnějším pojetí nového vozidla. Tento požadavek ale nebyl pro Němce zajímavý, kvůli podobnosti s obdobně řešeným tankem Leopard 2. Společný projekt byl ukončen v roce 1977 a vyrobené prototypy nebyly dál rozpracovány pro sériovou výrobu.
Kamfpanzer 90 (KPz 90)
V roce 1977 podepsali zástupci Německa a Francie smlouvu o vývoji obrněnce pro začátek 21. století, který měl nést jméno Leopard 3, ve Francii pak Napoleon. Původní Německý plán počítal s koncepcí bez věžového tanku, jako v případě vozidel Versuchsträger, později došlo ke kompromisní konstrukci, kdy měla vzniknout dvoumístná plochá věž s nabíjecím automatem. Na konci roku 1981 předložila německá strana svoje představy, kdy korba měla být založena na konstrukci tanku Leopardu 2. Výzbroj měl tvořit kanón ráže 120 mm. Vstup do výzbroje se předběžně plánoval po roce 1996. Francouzská strana ale požadovala nový tank již na přelomu 80. a 90. let. V listopadu roku 1982 tedy od společného vývoje tanku odstoupili a zahájili vlastní projekt EPC, který dal vzniknout tanku Leclerc. Německo pokračovalo v modernizaci tanků Leopard 2, ale bylo jasné, že proti plánovaným sovětským tankům, by rychle ztrácel. V druhé polovině 80. let a v 90. letech se objevilo mnoho projektů jeho nástupce. Koncem studené války, probíhaly práce na projektu nové pásové platformy, která by tyto tanky nahradila.
Neue Gepanzerte Plattform (NGP)
Historie tohoto projektu se datuje od roku 1990 a jejím cílem byla nová jednotná platforma obrněných vozidel. Výhodou mělo být zjednodušení logistiky a snížení nákladů na údržbu, rovněž měla nahradit všechna dosavadní pásová vozidla Bundeswehru. Základní typ podvozku se dělil na tři typy, které se odlišovaly uspořádáním vnitřního prostoru, dle určení: Platforma A určená pro tanky, Platforma B určená pro bojová vozidla pěchoty a Platforma C určená pro podpůrná, protiletadlová, ženijní a podobná vozidla. V případě Platformy A byla osádka umístěna v přední části vozidla a oddělena od zbraňových systémů. Velká část činností má být automatizovaná a většinu funkcí obstará počítač. Díky tomu se počet obsluhy sníží na dva. Osádka byla tvořena dvěma operátory, kterou mohli doplňovat dva vojáci pěchoty, motostřelci, pro které byl vyčleněn prostor v zadní části vozidla. Konkrétně se mělo jednat o 140 cm délky - (obdobně jako u izraelské Merkavy). Pohon vozidla měl obstarávat dieslovo-elektrický powerpack a jako výzbroj se zmiňuje ETC (elektro-termo-chemický) kanon ráže 140 mm, tato technologie se vyvíjí od roku 1980. Časový plán (uvedený roku 1996) se zaváděním Nové Platformy byl následující: Do roku 1996 vývoj taktické koncepce (TAK). Do roku 1999 vypracování dokumentů k taktickým a technickým požadavkům (TTF). Mezi roky 1999-2005 začátek vývoje Platformy. Od roku 2005 do roku 2009 zahájení prací na typu B (obrněný transportér). V roce 2015 zahájení prací na typu A (tank) a od roku 2020 zahájení prací na typu C (podpůrná varianta). Spolkový úřad obraných technologií a zadávání veřejných zakázek (BWB), oslovil potencionální výrobce již roku 1995, aby zahájili práci na vytvoření konceptů. Byli jimi společnosti: Krauss-Maffei, Wegmann & Co., MaK Systemgesellschaft mbH a Henschel-Wehrtechnik s KUKA Wehrtechnik GmbH. Výsledkem bylo vozidlo s dvoučlennou posádkou, dieslovo-elektrickým pohonem, modulárním řešením podvozku atd. Hmotnost jednotlivých návrhů kolísala mezi 55-77 tun u tanku a 55-72 tun u bojového vozidla. Mezi léty 1997 až 2002 probíhaly vývojové práce pohonu, zbraňových systémů a řídícího prostoru. Právě prostor pro osádku se testoval od konce roku 1999, v testovacím polygonu v Münsteru (zabudován do starého pásového podvozku). Napjatá rozpočtová situace roku 1998 ukázala, že vývoj tří paralelních projektů není možný. Projekt byl tedy 26.února 1998 upraven a do popředí se dostaly plány na nový obrněný transportér - Taktische Konzept Neuer Schützenpanzer (NeSPz), na němž se mělo dál pracovat. Tak vznikl předek bojového vozidla pěchoty - Puma. Roku 2001 se změnil koncept nasazení vojenských jednotek NATO a prim začala hrát potřeba letecké přepravy i u těžké vojenské techniky. Projekt NGP byl tedy nakonec zastaven a zachována byla jen náhrada vozidel Marder - později známé jako Puma. Bojové vozidlo pěchoty Puma se od původního projektu NGP v mnoha detailech liší. Kvůli požadavku na vzdušnou přepravu bylo nutno snížit hmotnost, čímž se velmi snížila čelní ochrana vozidla a musel být navrhnut lehčí motor. Dalším rozdílem je omezení velikosti vozidla, které bylo příčinou toho, že se musí do užší korby vměstnat hydropneumatické odpružení, navíc jiného, lehčího typu než bylo plánováno. Všechny tyto úpravy podvozku vozidla znatelně omezily prostor pro vezený výsadek, díky čemuž se do vozidla vejde pouze 6 motostřelců (Panzergrenadierů), oproti osmi, u jiných bojových vozidel (CV90). Takto si tedy můžete lépe představit, jak měl vypadat původní vzhled bojového vozidla pěchoty platformy NGP, který se nemusel vyrovnávat s omezeními jako výsledné vozidlo Puma. Pokud jde ale o samotnou platformu NGP, tak koncem tisíciletí se částečně transformovala do projektu nového tanku.
Experimentalwanne Gesamtschutz (EGS)
EGS i NGP si jsou velice podobné. Jsou zhruba i ze stejné doby, nejspíš se jedná o dílo stejného týmu. Patrně pochází z doby, kdy byly omezovány ambiciózní plány na celou platformu nových vozidel (NGP). U projektu Experimentalwanne Gesamtschutz (EGS), se počítalo s váhou kolem 48 tun. Výzbroj měl tvořit nový kanón Neue Panzerkanone 140 (NPzK-140) ráže 140 mm od společnosti Rheinmetall. Jeho počátky sahají k mezinárodnímu programu FTMA (Future Tank Main Armament) z roku 1997. Celkem vzniklo šest prototypů této zbraně, jejíž ústová energie dosahovala 20 MJ, což znamenalo dvojnásobek oproti kanónu L/44 ráže 120 mm. Podávání munice měl zajišťovat nabíjecí automat. Vývoj se nikdy nedostal do přípravy sériové výroby. jeho vývoj byl ale zužitkován v roce 2016, kdy byl představen vysokotlaký kanón Rheinmetall 130 mm L/51. V případě projektu EGS se mluvilo i o možnosti osazení ETC kanónem ráže 120 mm. Elektro-Termo-Chemický kanón (ETC) jehož podstatou je elektrické zažehování a řízení spalovacího procesu, jenž tak dosahuje podstatně větší efektivity. Velkou výhodu koncepce ETC představuje skutečnost, že takto lze upravit už existující kanóny u již zavedených vozidel. ETC kanóny mají u Rheinmetallu poměrně dlouhou tradici. Konkrétně už v 90.letech byly testovány různé řešení ETC kanónů, pro tanky 4. generace. V roce 1995 byl zkonstruován kanon ráže 105 mm, který dokázal vystřelit projektil o hmotnosti 2 kilogramy rychlostí 2 400 m/s. Později měl být vypálen projektil o hmotnosti 4,2 kg rychlostí 1 900 m. Podle původního projektu, měl být v první fázi (1995-1999) vyvinut ETC kanon ráže 120 mm. Práce na vylepšení tohoto kanonu, nabíjecí mechanismy a různé dílčí komponenty, se vyvíjely i po přelomu letopočtu (2002). V roce 1999 odhadovali představitelé Rheinmetallu, Dr. Josef Kruse a Dr. Thomas Weise, že kanon ráže 140 mm bude dokončen roku 2007, u ETC kanonu počítali s rokem 2017 a na rok 2030 pak odhadovali nasazení EM kanónu (Railgun). Pokud se vrátíme k projektu EGS, tak zde měla být nová věž uzpůsobena tak, aby pojmula nabíjecí mechanismus, úložný a polohovací mechanismu hlavně, samotnou hlaveň a odolala vyššímu zpětnému rázu. Pokud jde o nabíjecí mechanismus, tak musel být velice bytelný, jelikož hmotnost podkaliberního náboje ráže 140 mm je cca 40 kg, kdežto 120mm náboje mají hmotnost 19 až 23 kg. Třicet nábojů ráže 140 mm má tedy hmotnost 1200 kg, stejný počet 120mm nábojů 860 kg. Základem konstrukce nového tanku, bylo vytvořit co nejlehčí podvozek a všechny komponenty rozmístit kolem samotného děla. Za zmínku stojí především rozvržení vnitřního prostoru osádky (kapsle) nebo bezpečnostní tvarování korby. Velice pravděpodobné je, že některé prvky a technologická řešení z těchto starších projektů, budou použita i v případě projektu MCGS, který má nahradit tanky Leopard 2.
Main Ground Combat System (MGCS)
V roce 2012 se Německo a Francie dohodly na společném postupu při vývoji nového tanku. Smlouva byla podepsána koncem července 2015 a společnosti KMW a Nexter, se dohodly na vytvoření společného holdingu KNDS (KMW and Nexter Defense Systems). Přípravné fáze, zvolení ideální konstrukce a soupis technologií, budou probíhat minimálně do roku 2017. Následně začnou závěrečné práce na vytvoření konstrukce nového tanku. Jak již bylo zmíněno, konstruktéři nejspíše použijí nový kanón ráže 130 mm, důraz bude kladen na automatizaci systémů, hypermoderní elektroniku, obsluha bude pouze dvojčlenná, hmotnost kolem padesáti tun atd. První náznaky nového tanku patrně uvidíme, nejprve u hloubkové modernizace Leopard 2 nebo Leclerc, u niž se zmiňuje i možnost osazení novým kanónem ráže 130 mm. V tomto případě by bylo nutno vyvinout zcela novou věž a je tedy přirozené, že by ona nová věž byla osazena i na nový podvozek projektu MCGS. Pokud vás zajímají moderní technologie, které by mohly být použity, tak zde je celý článek: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=324&t=6925
Zdroj:
https://www.welt.de/print/die_welt/wirt ... Ideen.html
http://www.kotsch88.de/l_prototypen.htm
https://www.deutsche-digitale-bibliothe ... O6GZOXF32J
https://de.wikipedia.org/wiki/Neue_Gepanzerte_Plattform
https://de.wikipedia.org/wiki/Rheinmeta ... kanone_140
http://www.militarybox.cz/news/nerealiz ... -projekty/
http://valka.stoplusjednicka.cz/mbt-70- ... u-sve-doby
http://www.patent-de.com/pdf/DE19644524A1.pdf
