15cm sIG auf Panzerkampfwagen II (Bison)
Chvilku jsem uvažoval, jak pokračovat v tomto miniseriálu. Psát o samohybných dělech podle data a místa nasazení? Nebo podle použitého podvozku od nejlehčího Panzer I po Panzer IV? A co děla postavená na ukořistěných podvozcích francouzských a anglických tanků? Výsledkem by byla si solidní guláš, nejlepší asi bude postupovat podle použitého základu, tedy podvozku. Takže po podvozku lehkého tanku Panzer I tu bude něco málo napsáno o samohybných dělech na podvozku tanku Panzerkampfwagen II.
Lehký tank Pz II byl na začátku války nejrozšířenějším tankem hitlerovského Německa, jeho výkon byl však za zenitem již během západního tažení v roce 1940. Podvozek devítitunového tanku nesliboval nějaké extra výkony pro osazení výkonnější zbraní než byl 20 mm kanon tanku, na druhé straně mohla pokračovat výroba podvozkových skupin bez nějakého propadu výroby při zavádění nových podvozků. Podvozek Pz II je používán coby základ stíhače tanků Marder II, pro nás bude později zajímavé jeho použití společně s lehkou houfnicí ráže 10,5 cm. Dnes se však zaměříme na použití Pz II a těžké pěchotní houfnice 15cm sIG 33.
prototyp s podvozkem Pz II FTato houfnice již byla nouzově nainstalovaná na podvozku tanku PzKpfw I, tam byla houfnice osazena i s koly. Na podvozku Pz II byla začátkem roku 1942 osazena houfnice bez kolového podvozku, ovšem podvozek Pz II se ukázal být slabým článkem tohoto vozidla. Proto vznikla nová verze podvozku, rozšířená o jedno pojezdové kolo. Podvozek vycházel z verze tanku F, šlo o podvozek s většími pojezdovými koly s individuálním zavěšením a odpružením. Původní podvozek měl pět pojezdových kol, nový podvozek jich měl šest. Další úpravou bylo rozšíření vany o 32 cm.
Houfnice sIG 33 byla opět umístěna v polootevřeném bojovém prostotu, osádku chránili jen nízké bočnice, jejich síla byla 10 mm. Mimo řidiče, sedícího v trupu, byl ve vozidle ještě velitel-střelec a dva nabíječi. Osádka nedisponovala žádnou další vestavěnou výzbrojí, jedinou možností bylo použití samopalu či osobních zbraní osádky. Pro houfnici se nakládalo 30 granátů ráže 150 mm.
Samohybné dělo, zařazené do výzbroje pod poněkud krkolomným označením 15cm sIG auf Panzerkampfwagen II (někdy se uvádí neoficiální označení Bison, případně 15 cm sIG 33 Fahrgestell Panzer II), bylo vyráběno pouze v malé sérii dvanácti kusů u firmy FAMO. Svoji roli hrál samozřejmě upravovaný podvozek a slabá pasivní ochrana osádky, do výzbroje se navíc začíná později dostávat sIG 33 na podvozku Panzer 38 a samozřejmě Wespe na neupravovaném podvozku Pz II. Oba tyto typy mají dokonalejší (i když zase nějak extra) pasívní ochranu osádky a jsou produkovány na již zavedených podvozcích.
Vyrobená vozidla byla použita DAK v severní Africe, konkrétně u 707. a 708. sIG Kompanie. Po válce se měla některá opravená vozidla dostat do výzbroje nově vznikající egyptské armády, mohlo jít až o čtyři vozidla. Jestli je to pravda se dnes asi již nikdo nedozví. Každopádně to byla labutí píseň tohoto zajímavého bojového prostředku.
Příště snad něco málo o Wespe...
Technické data 15cm sIG auf Panzerkampfwagen II
délka – 5,40 m
šířka – 2,60 m
výška – 1,90 m
hmotnost – 11,20 t
výkon motoru – 140 HP
max. rychlost – 40 km/h
dojezd – 160 km
pancéřováni - 10-14,5 mm
osádka – 4
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 2
http://panzerwaffe.pl/index.htm
