Bitevní lodě třídy IOWA

Moderátor: jarl

Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Bitevní lodě třídy IOWA

Příspěvek od sa58 »

Bitevní lodě třídy IOWA
Obrázek
Když byla v závěru minulého století převedena poslední čtveřice aktivních bitevních lodí do rezervy a poté postupně vyřazována ze stavu USNavy, všichni tvrdili že jejich éra skončila a tito „dinosauři“ už nemají žádnou bojovou hodnotu. Najednou si nikdo nepamatoval jak těžká děla New Jersey v letech 1983 – 84 prakticky beztrestně řádila v pozicích syrských jednotek v okolí libanonského Beirutu a jak byli Asadovi dělostřelci zoufale bezmocní. Nikdo nepřipomněl vystoupení Missouri a Wisconsinu v nedávno ukončené válce v Perském zálivu, kdy se obě lodě potulovaly doslova na dosah nepřátelského pobřeží a svými 16'' granáty a raketami Tomahawk přeorávaly jedno irácké postavení za druhým.
Teď to byly lodě, které nikdo kromě mariňáků nepotřeboval a tak se s nimi v rámci úsporných opatření námořnictvo s lehkým srdcem rozloučilo. Okamžitě se našli zájemci o odkoupení a tak jsou dnes tři jednotky této třídy hlavními atrakcemi muzejních expozic.

Jaká je ale historie vzniku těchto plavidel která prý přežila svou dobu?

Americké námořnictvo bylo v meziválečném období i přes víceméně dodržovanou početní paritu s Royal Navy nejsilnějším na světě. V tehdejší době byly za jádro loďstva jakéhokoliv státu považovány bitevní lodě a těch měla US Navy k dispozici patnáct. Sice starších a pomalejších, ale silně pancéřovaných a se silnou výzbrojí. Na dalších šesti, tentokrát moderních plavidlech tříd North Carolina a South Dakota se pracovalo a první dvě jednotky převzali námořníci ještě před vypuknutím války v Pacifiku. Přesto byly stále zvažovány další možnosti posílení bitevní skupiny.
Protože byl za budoucího hlavního nepřítele vždy považován nedávný spojenec Japonsko, námořní zpravodajské služby bedlivě hlídaly co se za oceánem staví. Nedlouho po tom co byly v Kure zahájeny práce na nové japonské bitevní lodi se dostaly první neurčité informace k Američanům a Britům a ti, společně s Francouzi požádali Japonce o vysvětlení tohoto kroku. 12. 2. 1938 však došla zamítavá odpověď a tak o necelý měsíc později tři velmoci s přihlédnutím k neustále se zhoršující mezinárodní situaci využily eskalační klauzule závěrečného protokolu 1. Londýnské námořní konference umožňující zvýšit výtlak nově konstruovaných plavidel na 45 000 tun. Těch deset tisíc tun navíc bylo sice hodně, přesto ale byli konstruktéři stále výrazně omezováni.

Na projektech ještě větších plavidlech se ve Spojených Státech v té době už delší dobu pracovalo. Počátkem roku 1938 se v amerických konstrukčních kancelářích dokončovalo několik konceptů dalšího rozvoje bitevních lodí. Všechny práce vykrystalizovaly do tří finálních směrů. U prvního mělo jít o pomalejší, ale mohutně pancéřovaná plavidla se standardním výtlakem výrazně přesahujícím hodnoty 54 000 tun a s uvažovanou výzbrojí 12 x 16'' (406 mm) nebo 9 x 18'' (457 mm). Při předpokládaném výkonu strojoven 130 – 150 000 HP měly tyto lodě dosahovat max. rychlosti 27 uzlů nebo akčního rádia 15 000 mil. Tento projekt byl později finalizován do podoby nikdy nepostavených bitevních lodí třídy Montana.

Druhá studie byla přesným protipólem. Rychlost kolem 35 uzlů, akční rádius minimálně 20 000 mil a lehčí pancéřování chránící před zásahy „jen“ 8'' (203 mm) granátů. Původní požadavky na výzbroj skládající se z devíti až dvanácti 16'' děl byly přehodnoceny a projekt byl „přezbrojen“ na ráži 12'' (305 mm). Zároveň se lodě na výkresech zmenšily, z původního výtlaku 50 000 tun a délky přes 270 m zbylo 30 000 tun a 246 m s poněkud silnějším pancířem. Z této studie později vzešly dvě jednotky třídy Alaska.

Třetí projekt byl parametrově někde uprostřed. Jedním z mála původních omezení při jeho vzniku byl požadavek na dodržení maximálních možných rozměrů tak aby se lodě vešly do plavebních komor Panamského průplavu, tedy maximální šířka méně než 33,5 m a kvůli vstupu do všech hlavních amerických námořních základen byl ponor omezen hodnotou 11 m.

Dalším požadavkem bylo pancéřování odolávající zásahu standardním americkým protipancéřovým 16'' granátem a hlavní výzbroj skládající se z 16 - 18'' děl. Jinak měl šéf konstrukčního a projektového úřadu námořnictva A. L. Chantry prakticky volné pole působnosti. A je třeba uznat, že se svého úkolu zhostil na výbornou. Následná upřesnění objednávky předpokládala vznik plavidel o standardním výtlaku přesahujícím 40 000 tun se zhruba 270 metrů dlouhým štíhlým trupem skrývajícím obrovskou strojovnu poskytující výkon 220 000 HP a s maximální rychlostí v rozmezí 30 – 33 uzlů. Diskuse se vedly vlastně jen o to, zda tato plavidla vyzbrojit 16 nebo 18'' děly. Nakonec však námořníci svůj požadavek na těžší děla stáhli a to i u prvního projektu (Montana). Při vypočítané váze kompletních dělových věží by totiž bylo možné na třídu Iowa osadit jen šest hlavní což bylo nepřijatelné.

Předběžné závěry těchto tří studií byly 8.2.1938 představeny ministrovi námořnictva a následně i prezidentovi. Oba byli nadšeni hlavně posledním projektem a prezident následně vyvinul obrovský tlak na Kongres aby byly hned v dalším rozpočtovém období (1939) vyčleněny prostředky na stavbu prvních dvou jednotek. V tomto snažení mu výrazně pomohl další zastánce silného námořnictva, kongresman Carl Vinson.
A tak byla 17.5.1938 formálně doporučena stavba dvou bitevních lodí BB61 Iowa a BB62 New Jersey. Původně se měla druhá loď jmenovat Missouri, zástupci státu New Jersey ale prosadili jméno státu do názvu této lodi (byl přijat jejich argument, že pouze jedna loď v dějinách US Navy nesla jméno jejich státu). Senátoru Trumanovi (za stát Missouri) bylo přislíbeno, že další loď ponese název tohoto státu. Poslední vážný problém však byl vyřešen až počátkem prosince (týkal se výzbroje a zmíním ho později) a tak bylo možné v lednu 1939 formálně ukončit projektové práce. Následně byly 1.7.1939 uzavřeny závazné objednávky na první dvě plavidla za předběžnou cenu 125 mil $ (každé).

Realizace objednávek

Stavba prvních dvou lodí byla přidělena New York Navy Yard v Brooklynu (Iowa) a Philadelphia Navy Yard (New Jersey). U obou došlo k menším úpravám vstupního projektu. Například u New Jersey bylo navrženo zúžení trupu o zhruba 30 cm a jen kvůli prostorovým nárokům obrovských strojoven k tomu nedošlo. Jedinou výraznější změnou tak bylo podélné rozdělení strojoven a kotelen přepážkou na osm menších oddělení (u obou lodí). Při předpokládaném zásahu torpédem do oblasti vodotěsné přepážky spojeném s jejím poškozením by totiž došlo k zaplavení obou sekcí, tedy téměř 40 m trupu a toto riziko se konstruktéři loděnic rozhodli eliminovat na nejnižší možnou míru. Dodatečné změny byly následně schváleny a zapracovány do projektu i přesto že bylo nutno upravit odvod spalin z kotelen.
Další tři plavidla se stavěla v New Yorku (Missouri) a Philadelphii (Wisconsin a Illinois) a stavba poslední jednotky Kentucky byla svěřena loděnici válečného námořnictva v Norfolku. U nich také došlo k výraznějším zásahům do původního plánu, částečně se změnilo schéma rozmístění pancéřové ochrany a mimo jiné došlo k podstatnému zesílení obou přepážek uzavírajících zepředu a zezadu pancéřovou citadelu.

Obrázek

Obrázek Stavba BB-62

Popis konstrukce

Trup a nástavba
Velmi dlouhý trup těchto plavidel se vyznačuje štíhlou jen postupně se rozšiřující přídí. V půdorysu nápadně připomíná japonská bitevní plavidla Yamato a Musaši. Horní, krycí paluba je průběžná a po celé délce s vyjímkou přídě obložena teakovými prkny. Příď až po kotevní vrátky je kryta ocelí. Za kotevním zařízením byla v průběhu WWII situována část lehké protiletadlové výzbroje a následují dvě věže hlavní ráže (věž B umístěná o patro výš na první palubě nástavby). Za mohutnou nástavbou se nachází zbývající věž 16'' děl a záď byla za války vyhrazena protiletadlovým stanovištím. Na samotném konci se nacházel jeřáb obsluhující dva otočné katapulty. Poměrně velký hangár pro hydroplány byl situován v trupu na zádi.
Druhá paluba slouží se svými 121 mm oceli jako hlavní pancéřová a těsně pod ní je mezi věžemi B a C ještě 16 mm silná protistřepinová paluba. O další patro níž se nachází poslední průběžná paluba. Zde se nachází muniční sklady 5“ univerzálních děl a průchody do kotelen a strojoven. Zároveň se zde v ose symetrie táhne mezi barbetami věží B a C komunikační koridor. Tato široká chodba je po celé délce vybavena na stropě připevněnými kolejnicemi, po nich se mohou pohybovat vrátky umožňující i případnou přepravu 16'' munice mezi hlavními věžemi.
Pod touto úrovní se pod celou nástavbou rozprostírají čtyři kotelny a stejný počet strojoven. Tyto rozsáhlé prostory byly podle dodatečné změny projektu rozděleny podélnou vodotěsnou přepážkou. Vždy jedna kotelna spolu se strojovnou jsou seskupeny a obsluhují jeden šroub. Toto řešení vylučuje možnost ochromení plavidel po jediném zásahu a zároveň díky vzájemnému, komplikovanému propojení parovodů umožńuje vysokou pružnost využití strojoven. Samotný pohon lodi zajišťují čtyři šrouby. Dva vnitřní s průměrem 5,18 m navazují na pomocné kýly , zatímco vnější o průměru 5,56 m jsou poháněny dlouhými nekrytými hřídelemi. Za vnitřními šrouby směrem k zádi se nachází dvě ploutve kormidel, každé o ploše 31,6 m². Toto uspořádání, spolu s tvarem trupu lodím dává lodím vysokou obratnost. Už od převzetí lodě několikrát prokázaly že na hluboké vodě se svou obratností vyrovnají mnohem menším a lehčím plavidlům. Na druhou stranu, pokud je pod dnem plavidla málo vody, drží poměrně tvrdohlavě kurz a zatáčí velmi neochotně. Při maximální rychlosti činí modelově spočítaný poloměr zatáčky na mělké vodě 1300 metrů. Tato vlastnost byla také jednou z hlavních příčin vážné havárie Missouri z 13. ledna 1950.

Na horní palubě je situována poměrně velká nástavba. Její přední část těsně za věží B zaujímá silně pancéřované velitelské stanoviště. Za ním se nachází důstojnické ubikace, u Iowy a New Jersey prostory určené pro velitele bojového uskupení a jeho štáb, radiostanice, ošetřovna a během WWII také pohotovostní sklady protiletadlové munice. Následuje přední komín, za ním stanoviště protiletadlových děl s dalšími příručními muničními sklady a zadní komín. V zadní části nástavby se kromě dalších důstojnických ubikací nachází kompletně vybavené náhradní velitelské stanoviště. Na vrcholcích nástavby se nacházely antény radiolokátorů, vzdušného průzkumu (1 x typ SK / SK 2), řízení palby hlavních děl (opticko-radarové 2 x Mk 38), řízení palby 5'' děl (4 x Mk 38) a přehledový radar SG, sloužící k přehledu na „povrchu“.

Stejně jako u většiny bitevních lodí té doby nebyla součástí nástavby hlavní dělostřelecká centrála,. Jako nervové centrum nutné pro vedení boje je umístěna hluboko v nitru trupu v prostoru mezi barbetou věže B a kotelnou č.1. Sem byly už v průběhu WWII soustřeďovány informace z dálkoměrů a lodních radarů, zde byly umístěny jednoduché dělostřelecké počítače a odsud byly dálkově ovládány věže a zadávány parametry cílů a odpalována děla. Samotná obsluha děl měla vlastně vždy jen za úkol podle pokynů nabíjet děla a dbát na funkčnost všech systémů věží. Mimo centrální řízení palby měla každá věž ještě samostatný dálkoměr se základnou 14 metrů, disponující 25násobným zvětšením, dále měla každá věž čtyři periskopické zaměřovače Mk. 66 s 12násobným zvětšení pro odečítání odměru a elevace. Přední věže měly dále k dispozici monookulárové zaměřovače Mk. 52, u zadní věže to byl stereoskopický zaměřovač Mk. 52. Každá věž byla tedy schopna vést mířenou palbu i při poruše či vyřazení centrálního zaměřování.
Při rekonstrukci na začátku 80. let bylo rozhodnuto, že systémy řízení palby zůstanou původní. Nové elektronické systémy by totiž zlepšili přesnost pouze v řádech procent, nehledě na vysoké pořizovací náklady.

K napájení všech elektrických obvodů, od osvětlení až po radarové a analogové počítače, sloužila čtyři dvojice turbogenerátorů s vlastními turbínami, jejich jednotkový výkon byl 1250 kW, záložní dieselagregát měl výkon 250 kW. Elektrická síť má pro suchozemce poněkud divné parametry, její napětí je 450 voltů, kmitočet sítě je 60 hertzů. Jelikož i posádka musí něco jíst a pít, nemluvě o potřebě sladké vody na lodi, byla loď vybavena desolizátorem s výkonem 227 tun vody za 24 hodin. Do lednic šlo uložit 12,5 tun potravin.

Obrázek

Obrázek

Výzbroj

Protože byla 18'' (457 mm) děla zamítnuta jako příliš těžká obrátili se konstruktéři k 16'' ráži (406 mm).
Na výběr byly dva modely. 130 tun těžká, výkonná děla Mk II, která zbyla ve skladech po zrušení programu bitevních křižníků a o zhruba 8,5 tuny lehčí děla Mk 7, vlastně jen prodloužená děla 16''/45. Všichni se shodli na starším těžším modelu, úspora váhy u devíti děl Mk 7 by sice činila asi 75 tun, lehčí děla kvůli ale svému většímu zákluzu vyžadovala mohutnější brzdovratné ústrojí a delší věž. V konečném důsledku by tedy tato varianta byla těžší. Pro věže s děly byly v trupu vyprojektovány šachty o průměru 11,35 m a konstrukci věží převzala samostatná konstrukční kancelář. Když projektové práce na nich a na trupu pomalu končily došlo k šoku. Konstruktéři věží, aniž by komukoliv něco řekli, změnili kvůli nutnému bočnímu odstupu děl průměr spodních pater věže na 11,89 m. Problém byl v tom, že už nebylo možné změnit pro ně připravené prostory bez výrazných úprav konstrukce trupu a nástaveb, prakticky by to znamenalo zahodit veškerou dosud vypracovanou výkresovou dokumentaci a začít znovu od nuly. Proto se sáhlo po dělech Mk 7 a konstruktéři použili modifikované věže třídy South Dakota.
Děla jsou umístěna do samostatných lůžek po třech do každé věže. Samostatné uložení umožňuje náměr každé jednotlivé hlavně v rozsahu -5 až +45° rychlostí 12°/s. Odměr každé věže je 150° na oba boky rychlostí 4°/s a o pohyb se stará šest 300 koňových elektromotorů (po dvou v každé barbetě). Vnitřní prostory věží jsou rozděleny protipožárními přepážkami na šest úseků (tři dělové, dva pozorovací a stanoviště dálkoměru). Protože však dnes tři jednotky slouží jako muzejní exponáty, jsou tyto protipožární přepážky odstraněny a návštěvníci tak vidí celý interiér věže. Lodě nemají klasické muniční sklady známé z jiných plavidel, pod úrovní pohonných mechanizmů věže se v nitru barbety nacházejí dvě kruhové paluby složené ze tří prstenců. Na vnějším a vnitřním jsou ve svislé poloze umístěny 16'' granáty a stabilizovány pomocí řemenů a ocelových svorníků. Vnější prstence jsou pevně spojeny se stěnou barbety zatímco střední se otáčejí společně s věží. Vnitřní mají nezávislý pohon a mohou se otáčet oběma směry, tato kombinace obsluze umožňuje připravit požadovaný granát během pár desítek vteřin. Stačí jen odepnout svorníky a pomocí navijáků ho přemístit na střední prstenec k muničnímu výtahu. Pod těmito muničními palubami se nacházejí dvě patra místností pro manipulaci s výmetnými náložemi a jejich skladiště. Každá hlaveň je vybavena samostatným muničním a samostatným prachovým podavačem.
Hmotnost kompletních věží se pohybuje v rozmezí 1728 – 1735 tun a obsluhovalo ji 77 mužů schopných připravit ji každých 30 vteřin k plné salvě.

Obrázek

Univerzální dělostřelectvo bylo v průběhu války zastoupeno dvaceti děly 5''/38 Mk 12 (127 mm) v dvouhlavňových věžích Mk 28. Byly rozmístěny po obou bocích nástavby na její první a druhé palubě. Pod každou věží se nachází její pohotovostní skladiště s 55 kusy dělené munice. Dalších 540 granátů je umístěno v prostorách trupu pod každou věží. Munice se skládala s granátu a nábojky, plněné zábleskovým (7,09 kg) nebo bezzábleskovým prachem (6,99 kg). Dostřel těchto děl byl 15 900 m na hladinové/pozemní cíle, u vzdušných cílů to bylo 11 890 metrů. Univerzální děla byla zaměřována díky čtyřem přístrojům Mk 37, vybavených dálkoměrem, teleskopem a radarem. Systém umožňoval automatické nastavování elevace a odměru, u PL palby dokonce i automatické nastavování časových zapalovačů granátů ráže 127 mm.

Protiletadlovou ochranu bitevních lodí zajišťovaly protiletadlové kanony ráže 20 a 40 mm. Dvacetimilimetrové kanony Oerlikon byly umístěny na plošinách nástavby a na palubě, jejich počet byl u lodi Iowa a New Jersey 60, na dalších lodích došlo k úbytku těchto kanonu, bylo jich jen 49. Ráži 40 mm zastupoval dnes již legendární kanon Bofors, na lodích bylo umístěno 20 stanovišť s kanony v konfiguraci 4x40, pouze na lodi Iowa bylo těchto stanovišť 19.

Operace během WW2
Jako první je na vodu spuštěna 27.8.1942 Iowa (BB-61), 7.12.1942 New Jersey (BB-62), 7.12.1943 Wisconsin (BB-64) a 29.1.1944 Missouri (BB-63). Do služby vstoupila Iowa 22.2.1943, New Jersey 23.5.1943, Wisconsin 16.4.1944 a Missouri 11.6.1944. Iowa je v roce 1943 nasazena coby ochrana severoatlantických konvojů, šlo o možný útok německé bitevní lodi Tirpitz, v listopadu 1943 se z ní stává „presidentská jachta“, převáží presidenta Roosevelta na konference v Káhiře a Teheránu. První dvě lodě jsou však nasazovány v tichomoří, působí zde v rámci 5. a 3. flotily coby protiletadlová a invazní podpora. V zimě 1944/1945 se k první dvojici lidí připojuje i druhá dvojice. Nemá cenu to vypisovat celou službu v tichomoří, musím se ale samozřejmě zmínit o podpisu bezpodmínečné kapitulace Japonska. Tento akt proběhl 2.9.1945 na palubě bitevní lodi Missouri kotvící v Tokijském zálivu. Podepsání kapitulace na této lodi prosadil bývalý senátor za tento stát Harry Truman, po smrti presidenta Roosevelta nový president USA. Tímto aktem končí druhá světová válka a končí tím samozřejmě i válečná služba bitevních lodí třídy Iowa

Obrázek BB-62 za bouře Obrázek BB-62 v roce 1943

Poválečná léta
Z druhé světové války vyšla US Navy coby největší loďstvo na světě. Mírový stav flotily (a samozřejmě rozpočet) a nový pán oceánu, letadlová loď, donutil námořnictvo vyřadit staré a již nepotřebné bitevní lodě. Moderní lodě třídy North Carolina, South Dakota a Iowa jsou díky klesajícímu rozpočtu námořnictva postupně deaktivovány, na začátku 50. let zůstává ve službě pouze Missouri.

Změna ovšem nastala díky vypuknutí korejského konfliktu. Missouri již 14.9.1950 ostřeluje severokorejské pozice u Samčoku. Další bitevní lodě třídu Iowa se postupně v dalších měsících přidávají k Missouri. Hlavní výzbroj se samozřejmě nemění, kanony Oerlikon ráže 20 mm jsou však v důsledku používání proudových letounů do konce roku 1951 demontovány ze všech lodí. Tyto manuálně zaměřované kanony již nejsou schopny efektivně zajistit protiletadlovou ochranu lodi.

Obrázek BB-62 - Korea 1951

Po „umrtvení“ korejského konfliktu se opět dostává na stůl plán možné modernizace bitevních lodí. Jedná se o posílené protiletadlové ochrany, lodě měly být osazeny automatickými PL kanony ráže 76 mm v 16 dvojhlavňových věžích. Hlavní výzbroj měla být posílena používáním jaderné munice ráže 406 mm. Každá loď měla nést 10 ostrých granátů Mk 23 a 9 cvičných Mk 24, je vyrobeno celkem 50 ostrých granátů. Tyto speciální granáty mělo používat věž číslo dva, testy probíhaly na New Jersey, ve službě jej však měly na palubě jen lodě Iowa a Wisconsin. V letech 1961-62 jsou granáty z lodí staženy a zlikvidovány.

Tak jako po druhé světové válce jsou díky nedostatečným finančním prostředkům opět lodi deaktivovány ze služby. Lodě jsou částečně nakonzervovány (pohon), zbraně jsou zakonzervovány v plastových povlacích, v lodi jsou umístěna zařízení pohlcující vlhkost. Jen na papíře tak zůstávají různé přestavby těchto lodí, dokonce se i uvažuje o dokončení trupu páté lodě Kentucky (BB-66). Šlo by o přestavby na nosiče balistických střel nebo zde byla možnost přestavby na výsadkové lodě. Jakékoliv projekty však ztroskotají na financích.

Situace se ale mění díky novému konfliktu ve Vietnamu. V polovině roku 1967 jsou uvolněny prostředku na reaktivaci jedné lodi třídy Iowa, díky výměně hlavní ráže 406 mm před deaktivací je vybrána New Jersey. Loď měla být opět využívána k palebné podpoře z moře, náklady na přestavbu (24 milionu USD) neumožňovaly nějaké výrazné inovace. Bez náhrady jsou odstraněny všechny PL kanony ráže 40 mm, loď je vybavena novými radiolokačními systémy a systémy pro řízení palby 127 mm děl. Díky zmenšení poštu členů posádky se zlepšuje kultura ubytování. New Jersey je převzata US Navy 6.4.1968, 29.9. se již objevuje u Vietnamského pobřeží, může však podporovat pozemní jednotky pouze na jich od 17. rovnoběžky. Během oprav na jaře/létě 1969 v Long Beach je však opět rozhodnuto o její deaktivaci. Loď se měla ještě v roce 1972 vrátit do služby, díky delší přípravě reaktivace bylo její nasazení ve Vietnamu odloženo.

Obrázek BB-62 Vietnam

Opět se opakuje situace jako po korejském konfliktu. Část námořnictva by si přála mít bitevní lodě opět ve službě, jsou vypracovány projekty na vyzbrojení lodí PL raketami a protilodními střelami Harpoon. Je zde taky samozřejmě možnost přeměny lodí na musea. Koncem 70. let se snažil Kongres inicializovat modernizaci a reaktivaci bitevních lodí třídy Iowa, poté převzal iniciativu Senát a snažil se v letech 1980-81 převést 495 milionů USD na modernizaci lodí. To se povedlo až po nástupu presidenta Reagana, cena za modernizaci pohybovala okolo 350 milionů USD na loď. Za tyto peníze však nešlo provést některé velké přestavby, hlavně sejmutí zadní věže a vybudování letové paluby pro kolmo startující letouny Harrier.

Modernizace se dotkla hlavně výzbroje a elektronicky s ní související, čtyři věže s děly ráže 127 mm byly nahrazeny odpalovacími rampami pro střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk (8x4), proti hladinovým cílům se na palubě objevují střely AGM-84 Harpoon (4x4). Protiletadlovou obranu posilují čtyři komplety Phalanx CIWS. Původní těžké výzbroje samozřejmě zůstává, počet víceúčelových 127 mm děl je redukován na 12 (6x2). Samozřejmě byly instalovány nové přehledové radary (hladinové i vzdušné), komunikační systémy pro raketovou výzbroj, prostředku REB (klamné cíle Mk 137, systémy radiového rušení) a protitorpédový obranný systém SLQ-25 Nixie. Díky upravě hořáku šlo spalovat i lehký topný olej. Zajímavé je využívání náhradních dílů z muzejních lodí North Carolina, Massachusett a Alabama.

Obrázek SLQ-25 Nixie na BB-61

Jako první byla modernizována v srpnu 1981 nejzachovalejší loď, New Jersey, 28.12.1982 se vrací do služby. Iowa ji následuje 28.4.1984, Missouri 10.5.1986 a Wisconsin 22.10.1988. New Jersey je již v srpnu 1983 vyslána do Středozemního moře, zasahuje zde v libanonské občanské válce proti syrskému dělostřelectvu. Missouri je v roce 1986 odeslána na propagační cestu kolem světa, její nový úkol je ochrana tankerů v Arabském moři.
19.4.1989 dochází na Iowě při cvičných střelbách k předčasné explozi střeliviny v nábojové komoře středního děla věže číslo dva. Výbuch zabil 47 mužů obsluhy věže, přesná příčina výbuchu se nikdy nevyšetřila.

Obrázek exploze děla

Obrázek exploze děla

Za války v zálivu byla jako první na místě Wisconsin, ta byla v Perském zálivu od srpna 1990. Koncem roku se k ní připojuje Missouri, v lednu 1991 vypouští tyto lodě své střely Tomahawk na cíle v Iráku, v únoru potom podporují svými 406 mm děly pozemní ofenzívy spojeneckých sil.

Obrázek Obrázek


Konec služby

Po skončení studené války jsou pro bitevní lodě už dny sečteny, válka v zálivu jen odvrátila na krátkou dobu jejich deaktivaci do rezervy. Iowa je přesunuta do rezervy 26.10.1990, New Jersey 8.2.1991, Wisconsin 3.9.1991 a Missouri 31.3.1992. 12.1.1995 jsou všechny vyškrtnuty ze seznamu loďstva, nakonec jsou ale dvě lodě v nejlepším technickém stavu, Iowa a Wisconsin, přeloženy do mobilizační kategorie B. Zbylé lodi jsou uvolněny pro muzejní účely. 29.1.1999 je vedle památníku Arizony zakotvena Missouri, New Jersey je zakotvena na řece Delaware v Camden, NJ. Wisconsin je prosinci 2000 zakotven v Nauticus, The National Maritime Center v Norfolku. Je zde přístupný jako součást muzea veřejnosti. Iowa je od 21.4.2001 zakotvena V Suisay Bay, San Francisco a čeká na své umístění coby muzejní exemplář....

Obrázek BB-64 Obrázek BB-61 v roce 2006
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Někde jsem četl, že byl plánován projekt pro děla hlavní ráže na zvětšení doletu střel. Nakonec se pokusně upravila děla střední ráže 127 mm, která díky novému typu hlavní a hlavně díky novým střelám (s raketovým pohonem), dokázala vystřelovat granáty až do vzdálenosti 130 km. Částečně tento projekt vycházel z projektu HARP.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

kacermiroslav píše:Někde jsem četl, že byl plánován projekt pro děla hlavní ráže na zvětšení doletu střel. Nakonec se pokusně upravila děla střední ráže 127 mm, která díky novému typu hlavní a hlavně díky novým střelám (s raketovým pohonem), dokázala vystřelovat granáty až do vzdálenosti 130 km. Částečně tento projekt vycházel z projektu HARP.
No já bych na to moc nesázel, byla by to vážná konkurence pro rakety, navíc za daleko menší peníze. A to ty jde jako obvykle na prvním místě...

Něco o projektu HARP se ZDE již probíralo
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Michal.Lipka
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 8/5/2008, 14:18

Příspěvek od Michal.Lipka »

kacermiroslav píše:Někde jsem četl, že byl plánován projekt pro děla hlavní ráže na zvětšení doletu střel. Nakonec se pokusně upravila děla střední ráže 127 mm, která díky novému typu hlavní a hlavně díky novým střelám (s raketovým pohonem), dokázala vystřelovat granáty až do vzdálenosti 130 km. Částečně tento projekt vycházel z projektu HARP.
Při vývoji nových granátů šlo o dva samostatné projekty.

Jeden z nich byl v kompetenci DARPA. V dubnu 1991 tato agentura oznámila, že je schopna vyvinout granát s dosahem 100 Nm (cca 185 km). Mělo jít o dokončení vývoje z 60tých let. Při konstrukci podkaliberního granátu ráže 280 mm a délky 1753 mm se přímo vycházelo z patentů G. Bulla. Při celkové hmotnosti 295 kg mohl nést až 91 kg nálož a přesnost střelby měla být korigována pomocí GPS. Už při prvních střelbách ještě v 60tých letech dosahovaly granáty běžně 50 a více Nm (přes 92 km). Kolik se jim podařilo dosáhnout později nevím, program testů DARPA byl úspěšně ukončen někdy v polovině roku 1992 a bylo připraveno zahájení sériové výroby. K tomu však už nedošlo a vše bylo ukončeno při posledním převedení lodí do rezervy.

Raketový granát byl něco jiného.
Šlo o program "Advanced Gun Weapon System Technology". Prvním výsledkem byl podkaliberní granát ráže 330 mm s vlastním pohonem EX-148. Dostřel 35 mil (65 km) a možnost nést buď kazetovou hlavici (asi 550 náloží M46), 6 protipancéřových samonaváděcích hlavic SADARM, případně 3 samonaváděcí protitankové hlavice Brillant. Pracovalo se na modifikaci tohoto granátu, varianta WX-148 měla být schopna dosahovat vzdálenosti 100 Nm a konečný výkon byl předpokládán někde na hranici 240 Nm (cca 450 km). To vše při použití laserového zaměřování, předsunutých naváděcích stanovišť a aktivního navádění pomocí satelitů. Také tento vývoj byl ukončen s vyřazením lodí ze služby.
A s tou cenou bych si nebyl tak jistý. Jakkoliv modifikovaný granát je pořád levnější než raketa a například zmiňovaný EX-148 s kazetovou hlavicí by byl při nasazení proti nepancéřovaným cílům zřejmě pěkné svinstvo.

K samotnému článku.
Jsou zajímavé ty tabulky. Přemýšlel jsem jak doplnit svůj článek daty, klasické tabulky váš systém nepodporuje. Vytvořit je ale v excelu a uložit ve formě *.jpg je celkem dobrá náhrada asi budu postupovat stejně.
Válka je nejbestiálnějším šílenstvím
Leonardo da Vinci
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Ta cena je myšlena obráceně, rakety jsou jednoznačně dražší a proto je to lepší kšeft než upravený dělostřelecký granát. A US Navy se projevilo již vícekrát jako velmi štědrý "sponzor". Hlavně když tečou peníze, my už je nějak utratíme....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Jednotlive lode na satelitnych mapach:

Obrázek
USS Iowa BB-61

Obrázek
USS New Jersey BB-62

Obrázek
USS Missouri BB-63 + USS Arizona Memorial (BB-39)

Obrázek
USS Wisconsin BB-64

Iowa z nich jediná vypadá ako v rezerve. Zaujimavé že v rezerve ostala práve loď s vyradenou delovou vežou.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Nádherný snímek bitevní lodě Iowa během palby.

Obrázek


Typy a hmotnosti projektilů pro děla 16"/50 (40.6 cm) Mark 7

WW II a Korejská válka
AP Mark 8 Mods 0 to 8 - 2,700 lbs. (1,225 kg)
HC Mark 13 Mods 0 to 6 - 1,900 lbs. (862 kg)
HC Mark 14 Mod 0 - 1,900 lbs. (862 kg)
Target Mark 9 - 2,700 lbs. (1,225 kg)
Target Mark 15 - 1,900 lbs. (861.8 kg)
Target Mark 16 - 1,900 lbs. (861.8 kg)

Added during 1950s Deployments
Nuclear Mark 23 - 1,900 lbs. (862 kg)

Added during 1980s - 1990s Deployments
HE-CVT Mark 143 - 1,900 lbs. (862 kg)
ICM Mark 144 - 1,900 lbs. (862 kg)
HE-ET/PT Mark 145 - 1,900 lbs. (862 kg)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17705
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Právě jsem objevil knížku o chystaných přestavbách bitevních lodí třídy Iowa a Alaska od čtyřicátých let. Sic jen náhled, ale i tak zajímavé
http://books.google.com/books?id=L4z8UI ... q=&f=false
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Jen taková perlička:

V listopadu 1943 byla USS Iowa určena k přepravě americké delegace na Teheránskou konferenci. Mimo Roosevelta a jeho poradce Hopkinse byli v přepravované skupině i generálové Arnold a Marschall a admirálové Leahy a King.
Už krátce po vyplutí se jaksi omylem uvolnila hlubinná nálož na palubě torpédoborce William D. Porter, spadla do vody a v nastavené hloubce ji detonátor odpálil. Než se vše vysvětlilo zvýšil zbytek svazu rychlost na maximum, zaujal kruhovou formaci kolem Iowy a začal pátrat po německé ponorce.
14. listopadu pak měly doprovázející torpédoborce v rámci běžného výcviku postupně provést simulovaný torpédový útok na Iowu. Kapitán Williama Portera tedy se svým plavidlem zaujal pozici a jakoby vypálil torpédovou salvu. Zamíření bylo výborné, i vějíř byl dobře nastaven, jenomže v jedné hlavni byl omylem aktivován i výmetný systém. A takto "postižené" torpédo se hned vydalo k určenému cíli.
Protože Iowa nereagovala na světelnou signalizaci (právě v té době na ní nacvičovali odrážení náletu) porušil kapitán torpédoborce radiový klid a odvysílal varování. Mezitím však torpédo zahlédly hlídky na můstku Iowy a vyhlásily poplach. Při úhybném manévru se Iowě i díky její obratnosti podařilo se vyhnout. Podle svědectví minulo torpédo bitevní loď ve vzdálenosti necelých 900 metrů a obsluhy záďových boforsů ho následně rozstřílely.
Celá posádka torpédoborce na přímý Kingův rozkaz zatčena a na Bermudách postavena před válečný soud. Kapitán a většina důstojníků byli přeloženi na neatraktivní pracoviště na pevnině a námořník který měl na starosti ten smolný torpédomet byl odsouzen k 22 letům v Leavenworthu a samotná loď se zbytkem posádky skončila na hodně dlouho na Aleutách.
Ten chudák co měl nastoupit na dovolenou do Leavenworthu nakonec dostal od Roosewelta milost, jen byl vyhozen z námořnictva.

Mimochodem nebyl to první a ani poslední z průšvihů tohoto torpédoborce, tahle loď byla jednou z těch smolných a maléry přímo přitahovala.

Scrat
Naposledy upravil(a) Scrat dne 5/5/2013, 19:01, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Scrat: neuvěřitelné. Jak mohli námořníci z té lodi být potrestáni za splnění rozkazu? To bych u amerického námořnictva nečekal.

Jestli najdeš někdy čas, dal bys k dobrému ty další průšvihy dotyčné lodi? Za sebe bych velmi prosil.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Jak čítam tak čítam tak potrestaný nebol nikto, ani ten nešťastník ktorý to spískal. Akurát mali proste po kariére. A Aleuty boli asi miesto, kde mohli narobiť najmenšie škody :) Neviem si predstaviť ako by dopadli za podobných okolností v Rusku alebo Nemecku. Tipujem že tam by lietali popravy a štrafbaty.

Inak spomínaná USS Iowa bola jediná bitevná loď US Navy, ktorá bola práve v dôsledku prepravy prezidenta Roosevelta vybavená vaňou. A ako je vidno aj vo vani je možné naďalej "veliť" bitevnej lodi :-p

Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

cayman píše:A Aleuty boli asi miesto, kde mohli narobiť najmenšie škody
No zrovna na Aleutách se jim podařilo taky parádní faux pas. Pár námořníků se vrátilo ožralých z vycházky a jenom tak pro legraci si vystřelili jeden pětipalcový granát (naštěstí prý jen cvičný).
A podle pravidla že ožralí mají štěstí ten naslepo vypálený granát přeoral zahrádku velitele základny.
Zbytek bych musel pohledat ale co vím tak měl tenhle torpédoborec na svědomí několik různě nabouraných lodí v různých přístavech přičemž sám to odnesl vždy jen odřenou barvou. A když byl konečně omilostněn tak u Okinavy sestřelil několik vlastních letadel a pár lodí poškodil "přátelskou" pl. palbou.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

... a mám takovej pocit, že ho nakonec dostal jeden kamikaze... :-?
さようなら。
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Jo jo, 10.6.1945 to koupil od kamikaze kterého krátce předtím sám sestřelil. Nesená puma explodovala těsně pod hladinou a zlomila torpédoborci kýl.

A další zajímavost, tentokrát k USS Missouri.

Po kompletní prohlídce v Norfolku se měla 13.1.1950 tato bitevní loď zúčastnit měření akustického vzorce. Speciální zařízení měřilo šum šroubů a samotného trupu kvůli databázi vlastních plavidel pro obsluhy sonarů.
Jenomže důstojník který měl právě službu chybně identifikoval navigační bóje a místo do zkušebního prostoru loď navedl do Black River Channel. Tento plavební kanál měl v té době hloubku necelé 4,5 metru a používaly ho pouze jachty a rybářské kutry. Poručík který měl službu u navigačního radaru zazmatkoval a neupozornil můstek na chybu. kapitán i přes varování podřízených zvýšil rychlost na 15 uzlů.
Potom se na můstek dostavil hlavní navigátor a hned pochopil co se děje. Než ale provedli nové zaměření které si vyžádal kapitán (ten nevěřil že by mohlo dojít k takové chybě) bylo na změnu kurzu nebo na zastavení pozdě. Missouri se rychlostí nyní 12,5 uzle (23 km/h) řítila na mělčinu a tehdy se naplno projevila snížená manévrovací schopnost na mělké vodě. Zvířené bahno ucpalo čerpadla chladící vody, v důsledku toho vypadly kondenzátory, spadl tlak páry a obsluha strojovny následně nouzově odstavila strojovny aby nedošlo k poškození turbín. Tím však padla jakákoliv šance na nějaké manévrování, rozjetá loď naběhla na mělčinu a při výtlaku 50 000 tun trvalo téměř kilometr než se zastavila v ústí Chesapeake Bay. Příď byla o více než dva metry nad běžný ponor a to při maximálním přílivu.
Kvůli odlehčení trupu bylo vyčerpáno 8 000 tun mazutu a vyloženo 2 200 tun munice. Ani to nestačilo, kvůli odstavení strojovny nebylo možno použít výkon vlastních turbín a tak byli povoláni ženisté s říčním bagrem. Byl vykopán kanál od zádě Missouri až na hlubší vodu, trup byl nadlehčen osmi speciálními pontony a na palubu lodě byly upevněny navijáky. To se protáhlo až do 30. ledna.
Potom bylo zapřaženo 13 oceánských remorkérů a tři torpédoborce ale první pokus o vyproštění se nezdařil. Proto byly kvůli dalšímu odlehčení přídě sejmuty kotvy včetně řetězů a potápěči připevnili další tři pontony. Podařil se až celkově pátý pokus a Missouri byla zavedena do suchého doku v Norfolku.
Tam mimo jiné přišli i na příčinu prvního neúspěchu. Někdy v minulosti přišla některá z lodí proplouvajících Black River Channel o kotvu která nebyla nikdy vyzvednuta. Ta nyní prorazila trup a došlo k zaplavení tří oddílů dvojitého dna. Mimo to došlo k ucpání kingstonů, pump, vstupů a výstupů chladící vody a drobným škodám na trupu a ve strojovnách a kotelnách.

Samotná oprava lodi přišla na pouhých 50 000 $ ale k tomu je nutno připočíst 130 000 $ které si za práci naúčtovali ženisté. Většina částky byla podle stupně zavinění rozpočítána mezi viníky nehody.
Vyšetřovací komise doporučila obvinit tyto důstojníky:
Captain William D. Brown - přiznal chybu a byl odsouzen ke ztrátě 250 míst v karierním žebříčku. Zbytek kariéry (4 roky) strávil ve funkci velitele rezervní flotily floridské oblasti.
Lt. Cmdr. Frank Morris (navigátor) - vyškrtnut ze seznamu pro povýšení.
Lieutenant Carr operační důstojník CIC - udělena písemná důtka.
Naopak obvinění byli zbaveni tito:
Commander George Peckham, XO (první důstojník) - nade vší pochybnost bylo prokázáno že se několikrát pokusil varovat kapitána. Nebylo však jeho vinou že kapitán Brown na jeho doporučení nedal.
Bevan Travis (kormidelník ve službě) - jediným obviněním vzneseným proti němu bylo že se snažil zpochybnit kapitánovy rozkazy. Toto porušení subordinace však bylo omluveno snahou o záchranu lodi.
Pochvala a návrh na odměnu se týkala těchto:
Lieut. James Forehan (strojní důstojník)
Ensigns Fredrick Koch
Robert Walters - všichni tři za havarijní odstávku strojovny čímž předešli mnohem vážnějším škodám.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

K diskusii o možnej reaktivácii triedy Iowa z článku o torpédoborci Spruance, 2 plavidlá (Iowa a Wisconsin) boli vrátené do rezervy a ich prípadná reaktivácia by vyšla na 500 mil. USD + naviac 110 mil. USD nutná výmena prachových náloží. Časovo je reaktivácia odhadovaná na 20-40 mesiacov (iný zdroj vraví iba o 6-12 mesiacoch). Modernizácia (neviem čo by všetko zahŕňala) by vyšla na 1,5 miliardy USD.
Problematické pri reaktivácii by boli najmä vek lodí, nespolahlivosť pohonu, neexitujúce kapacity na výrobu náhradných dielov pre delostreleckú výzbroj ale hlavne postupne sa vytrácajúci a ťažko nahraditelný personál s potrebnými znalosťami. Naviac u Iowy by bolo potrebné opraviť poškodenú druhú vežu.

EDIT
Pre porovnanie, náklady na stavbu jedného torpédoborca triedy Zumwalt sú odhadované medzi 4,7 - 7 mld. USD.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17705
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

A takhle nějak měla vypadat přestavba Iowa na nosič AV-8
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Gamma
vojín
vojín
Příspěvky: 17
Registrován: 13/3/2011, 23:28
Bydliště: Senec

Příspěvek od Gamma »

Mal by som dotaz ohľadom sprievodných lodí a ochrany, najmä čo sa týka operacíí v Kóreji a vo Vietname. Boli súčasťou lodného zväzu , alebo to bola skôr sólo rýchla akcia?
Lebo v prípade masívnejšej ochrany lode mylím že cenová efektivita nebola asi až tak super oproti takým B-52?
Vládcovia sú smrteľní, štát je však večný....
Právo sa toľkokrát zmenšuje, koľkokrát sa zväčšuje moc...
Moc nie je nikdy dostatočne pevná, pokiaľ je príliš veľká...
Tacitus
Oslík
Příspěvky: 2
Registrován: 3/5/2011, 20:30
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní lodě třídy IOWA

Příspěvek od Oslík »

Zdravím,

měl bych také jeden dotaz, nebo přání :

neznáte někdo, nebo neznáte zdroj, kde jsou k dispozici nákresy třídy Iowa, ideálně okótované ? Moc by to pomohlo, díky.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitevní lodě třídy IOWA

Příspěvek od jarl »

ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní lodě třídy IOWA

Příspěvek od kacermiroslav »

V sekci "Filozofie stavby bitevních lodí" (více ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=43&t=627) bylo opětovně probíráno téma vzdálené palebné podpory u starých bitevních lodí (lodí z WW2), konkrétně pak u třídy IOWA. Myslím si, že by se tat diskuse hodila spíše sem.

Střely Tomahawk byli sice úspěšné, ale co si budeme povídat, jejich výkonu na kratší vzdálenost se vyrovnalo dělo ráže 406mm. To pak mělo hlavně výhodu v podobě všestrannosti a poměrnou jednoduchost. Prakticky po skončení studené války došlo k přehodnocení významu námořnictva a to z pohledu přípobřežních bojů. Podle nových požadavků tak byla potřebná přesná palebná podpora do hloubky 41 námořních mil (cca 76 km) a max dostřel se měl pohybovat do 63 námořních mil (cca 117 km). Původně se zdálo, že ideální zbraní pro tuto roli by bylo dělo ráže 155mm. Nakonec bylo ale s rozvojem moderních technologií a miniaturizace rozhodnuto sáhnout po dělu ráže 127mm. V té době mělo US námořnictvo ve výzbroji nějakých 150 děl ráže 127mm typu L/54 vzor 45. Při konvečním použití byl dostřel 23.700 m (cca 13 námořních mil). Zesílená hlaveň L/62 s novou municí (granát s raketovým pohonem, dvakrát delší než klasický) umožňovala daleko větší dostřel. Přesnost palby pak byla i na max vzdálenost 10m. K tomu se využívá systém GPS, nebo inerciální navigační systém, vždy pro střelbu z přesně známého místa do přesně známého místa. Tato palba mohla být rovněž naváděná laserovým nebo poloaktivním naváděním za pomoci dálkového bezpilotního prostředku. Tento prostředek laserem cíl označí a tím umožní samonavedení střely.

Jak vidno, konvečnímu dělu ještě nemusí zvonit hrana:-)
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo (USN, USMC)“