Anne Greene
Anne Greene měla velké štěstí, že poté, co byla oběšena na nádvoří hradu v Oxfordu, bylo její tělo předáno univerzitním lékařům k pitvě. V létě roku 1650 byla dvaadvacetiletá služebná Anna svedena dospívajícím vnukem svého zaměstnavatele sira Thomase Reada (smírčího soudce) v panském sídle v Duns Tew, kde pracovala. Nevědomky otěhotněla a o několik týdnů později byla šokována, když porodila mrtvého chlapce, ne většího než dlaň. Anna se tělíčko pokusila ukrýt v záchodě, ale spoluslužebník ji nahlásil siru Thomasovi, který byl odhodlán ji stíhat. Strávila asi tři týdny ve vězení v Oxfordu, než byla souzena podle zákona z roku 1624 o zabránění vraždění nelegálních dětí. Byla odsouzena k trestu smrti oběšením a poprava se konala 14. prosince 1650. Na vlastní žádost bylo houpající se tělo zatáhnuto za nohy jejími přáteli a pětkrát ji voják udeřil pažbou pušky, čímž mělo být její trápení zkráceno. O půl hodiny později byla prohlášena za mrtvou, uložena do rakve a předána lékařům Oxfordské univerzity Williamu Pettymu a Thomasu Willisovi k pitvě. Konkrétně byla odvezena do domu, kde měl Dr. William Petty, profesor anatomie, přednášet, zatímco její tělo mělo být pitváno. Když byla její rakev otevřena, bylo zjištěno že má puls a slabě dýchá. Anne byla stále naživu. Petty a Willis vyhledali pomoc svých oxfordských kolegů Ralpha Bathursta a Henryho Clerka. Skupina lékařů vyzkoušela mnoho prostředků k jejímu oživení, včetně nalévání horkého nápoje do krku, tření končetin, pouštění žilou, přikládání obkladu na prsa a podávání klystýru tabákovým kouřem. Lékaři ji pak umístili do teplé postele k jiné ženě, která ji třela a udržovala v teple. Anne se začal rychle zotavovat, po dvanácti až čtrnácti hodinách léčby začal mluvit a po čtyřech dnech začal jíst pevnou stravu. Během jednoho měsíce se plně zotavila, kromě amnézie v době kolem její popravy. Někteří říkali, že si vzpomíná, jak byla "na krásné zelené louce s řekou tekoucí kolem ní a že se tam všechno třpytilo jako stříbro a zlato". Jedna dobová brožura, "Richard Watkins News from the Dead", však takové zvěsti výslovně vyvrací. Watkins tvrdil, že si mezi posledními hodinami ve vězení a probuzením nic nepamatovala, ačkoli si letmo vzpomněla na kata. Když se Anne plně uzdravila a úřady jí udělily milost (nějaký čas měla jen odklad popravy), odjela k přátelům na venkov do Steeple Barton a jako suvenýr si s sebou vzala rakev. Mnozí v jejím přežití viděli Boží zásah. Někteří je spatřovali i ve smrti jejího žalobce, sira Thomase, který zemřel pouhé tři dny po jejím oběšení. Zajímavostí je, že se později vdala a měla tři děti. Robert Plot ve své knize The Natural History of Oxfordshire z roku 1677 tvrdí, že zemřela v roce 1659, zatímco Petty tvrdil, že Anne žila ještě patnáct let po jejím oběšení a zemřel až kolem roku 1665, podle záznamu v Deníku Johna Evelyna z roku 1675. Osud Anne Greene inspiroval dva pamflety ze 17. století. První, od W. Burdeta, se ve svém prvním vydání jmenovala A Wonder of Wonders (1651) a ve druhém vydání A Declaration from Oxford od Anne Greene. Burdetovy pamflety líčí tuto událost zázračnými, metafyzickými pojmy. Téhož roku vydal Richard Watkins také pamflet obsahující střízlivý, lékařsky přesný prozaický popis této události a básně jí inspirované, nazvaný Newes from the Dead (1651). Příběh byl také zmíněn v anglickém vydání knihy Denise Pétaua The History of the World (1659) a v knize Roberta Plota The Natural History of Oxfordshire (1677).
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Anne_Greene
https://www.historytoday.com/archive/mo ... surrection
https://alphahistory.com/pastpeculiar/1 ... d-stomped/
