Stavební plán Admirality z roku 1905 počítal se stavbou čtyř kapitálních lodí (bitevní lodě a bitevní křižníky) na období v letech 1907 – 1908, ale nová liberální vláda jednu z těchto lodí v polovině roku 1906 z programu vyřadila a stavba dalších byla odložená na námořní program plánovaný pro roky 1908 – 1909, tj. do doby, jak dopadne probíhající Haagská mírová úmluva. Němci ale nebyli ochotni přistoupit na nějakou kontrolu námořního zbrojení a proto Britové zase do svého programu původně vyřazené lodě zařadili. V polovině června 1907 bylo rozhodnuto, že tří jednotky budou součástí nové třídy bitevních lodí ST. VINCENT a čtvrtá, která byla zamýšlená jako bitevní křižník, bude nakonec postavená jako nová bitevní loď NEPTUNE.
Konstrukčně třída ST. VINCENT vycházela přímo z třídy BELLEROPHON, ale byla zde použitá vylepšená děla ráže 305 mm s delší hlavní a vyšší úsťovou rychlostí a rovněž trup byl nepatrně zvětšen a zlepšená pancéřová ochrana. Děla L/50 měla sice větší úsťovou rychlost, průraznost a dostřel, ale na druhou stranu byla kritizována za jejich zvýšený rozptyl, který byl daný tím, že hlavně se při výstřelu více „vlnily“ což mělo za příčinu horší přesnost při střelbě na větší vzdálenost a také rychlejší opotřebení hlavně.
Při délce 163,4 m, šířce 25,7 m a s ponorem 8,5 m měli standardní výtlak 20.000 tun, plný 23.200 tun. Ve srovnání s třídou BELLEROPHON byl výtlak nových bitevních lodí zvýšen o 660 tun. Posádka čítala 755 mužů, ale během války byl počet zvýšen na 835 důstojníků a dalších členů posádky. Třída ST. VINCENT předcházela vzniku nejvýznamnějších francouzských, německých a amerických dreadnoughtů a díky své rychle výstavbě urychlila nové kolo námořního zbrojení.
Lodě ve třídě:
ST. VINCENT (1907 – 1908 – 1910), stavitel HM Dockyard, Portsmouth
COLLINGWOOD (1908 – 1908 – 1910), stavitel HM Dockyard, Devonport
VANGUARD (1908 – 1909 – 1910), stavitel Vickers Armstrong, Barrow-in-Furness
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Lord Armstrong, výrobce děl, navrhoval vzdání se pancíře ve prospěch větší rychlosti a výzbroje. De facto zastával stejnou filozofii jako admirál Fisher, který stál u zrodu bitevních křižníků. Sir William White, byl nucen ukončit své působení ve funkci ředitele námořní výzbrojní stavby a možná i z toho důvodu byl naladěný silně proti stavbě moderních dreadnoughtů. Nicméně v případě třídy ST. VINCET ještě ze své původní pozice prosazoval silnou střední výzbroj v podobě 152 mm děl. I přes jeho námitky u třídy zůstala 102 mm děla, která byla mnohými vnímaná jako neuspokojivá. Dalo by se říct, že ráže 102 mm byla tou nejmenší, co se dala použít v období před Válkou k zastavení torpédonosných plavidel. Ale tato ráže byla přeci jenom limitní a většina loďstev dávala přednost středním dělům větší ráže s větším ničivým účinkem v cíli.
Pořizovací náklady:
ST. VINCENT 1.754.615 Liber
COLLINGWOOD 1.731.640 Liber
VANGUARD 1.607.780 Liber
KONSTRUKCE
Plavidla třídy ST. VINCENT byla poháněná dvěma sadami Parsonových parních turbín s přímým pohonem, přičemž každá sada turbín byla pro větší bezpečnost umístěná v samostatné strojovně. Vnější hřídele lodních vrtulí byly spojené s vysokotlakou turbínou, z které byl výkon přes nízkotlakou turbínu redukován pro vnitřní hřídele. Turbíny používaly páru z osmnácti vodotrubných kotlů s pracovním tlakem 235 psi. Výkon celé pohonné jednotky byl koncipován na 24.500 koňských sil (18.300 kW) pro zajištění rychlosti 21 uzlů (39 km/h). Během námořních zkoušek po dokončení nebyl pro jednotlivé lodi problém překonat plánovanou konstrukční rychlost 21 uzlů až na loď COLLINGWOOD. Viz. výsledné hodnoty níže. Aby se ušetřila část hmotnosti, byl akceptován menší dojezd lodi. Nakládáno bylo 2.743 tun uhlí a dalších 850 tun topného oleje pro zvýšení výkonu při postřiku uhlí na topeništích kotlů. Dojezd činil 6.900 námořních mil (12.800 km) při cestovní 10 uzlové rychlosti (19 km/h).
Výkony při zkouškách:
ST. VINCENT 21,66 uzlů / 28.218 k
COLLINGWOOD 20,62 uzlů / 26.789 k
VANGUARD 22,30 uzlů / 25.780 k
VÝZBROJ
V rámci časových a finančních úspor bylo přistoupeno k zachování identické hlavní ráže, jako u třídy BELLEROPHON jen s delší hlavní. Sáhlo se tedy po osvědčeném dělu ráže 305 mm Mark XI s délkou hlavně 50násobku ráže. Jednalo se o dělo, které již bylo použito nejen u revolučního DREADNOUGHTU, ale také u třídy řadových bitevních lodí LORD NELSON jenom s delší hlavní. Oproti verzi L/45 měla verze L/50 vyšší úsťovou rychlost o 23 m/s. Projektil o hmotnosti 386-389,8 kg byl z hlavně vystřelen pomocí výmetné složky o hmotnosti 117 kg úsťovou rychlostí 863 m/s. Elevace děl ve věžích o hmotnosti kolem 510 – 540 tun byla -5 / +20°, což umožňovalo dostřel 19.385 m. Kadence byla uváděná 1,5 rány za minutu, během testů se někdy uvádí kadence 2 rány za minutu. V reálných bojových podmínkách to bylo těch cca 1 až 1,5 rány za minutu. Díky uspořádání věží bylo možné za ideálních podmínek vést palbu v ose lodi směrem přes příď i záď se šesti hlavněmi. Ale to se jednalo skutečně jen o ideální podmínky, protože jinak bočním věžím překáželi palubní nástavby. Boční salva byla bez problému proveditelná z osmi hlavní. Vezená zásoba byla 80 až 100 střel na hlaveň. Přední dělostřelecká věž „A“ byla instalovaná v ose lodi na zvýšené přídi, poté následovaly boční věže „P“ a „Q“ a dále v ose lodi na stejné palubě se nacházeli zadní věže „X“ a „Y“, přičemž věž „X“ nemohla vést palbu v ose na záď, ale pouze přes boky, protože mezi těmito zadními věžemi byly menší palubní nástavby s jeřábem. Nicméně stačilo jen menší stranový odměr a palba na záď byla možná.
Sekundární výzbroj představovalo dvacet čtyřpalcových děl ráže 102 mm model 50 BL Mark VII. Ve dvojicích byla tato děla instalována na střechách věží A, P, Q a Y a další tucet byl umístěn v kasematách příďové palubní nástavby. Děla měla náměr +15°, což dávalo dostřel 10.424 metrů. Projektil o hmotnosti 14,1 kg byl vystřelován z hlavně úsťovou rychlostí 860 m/s. Celkem se počítalo 200 náboji na hlaveň. Na palubě se nacházela ještě čtyři tzv. salutovací děla ráže 47 mm, používaná například při vplouvání do přístavů. Doplňková výzbroj v podobě podhladinových torpédometů nemohla chybět. Jednalo se o ráží 450 mm a torpédomety byly na každém boku a zádi, celkem tedy tři torpédomety se zásobou 9 torpéd.
Řízení palby se stejně jako u třídy BELLEROPHON, přesunulo před první komín, protože u DREADNOUGHTU docházelo k zakouření předního bojového stěžně. Za takových podmínek by bylo řízení palby velice složité, proto bylo logičtější posunout stěžen před komín na velitelskou věž. Druhý bojový stěžen byl sice umístěn opět před komín, ale jelikož zde byl hlavní jeřáb pro manipulaci se čluny umístěnými mezi komíny, tak tato pozice druhému stěžni příliš nevadila. Kontrolní stanoviště pro řízení palby se nacházela na obou stěžních vysoko nad palubou a používala koincidenční dálkoměr Barr a Stroud o délce 2,7 metrů. Údaje z pozorovatelen byly vkládány do mechanického počítače Dumaresq a následně data byla přenášená elektrickou formou dělostřeleckému důstojníkovi, který na vykreslovací tabulce zaznamenával pohyby nepřátelského plavidla a mohl tak částečně předvídat pohyb nepřítele v nejbližších minutách a kam má další salva mířit. Záložní řízení dělostřelectva bylo na věžích „A“ a „Y“.
Experimentální tzv. přímé řízení palby bylo namontování v květnu 1910. Toto zařízení elektrickou formou poskytovalo data věžím prostřednictvím ukazatelů, které měla posádka věží sledovat. V době bitvy u Jutska se ale plavidla obešla bez tohoto experimentálního systému, který měl své „porodní bolesti“. Od počátku roku 1916 se začali používat i výpočetní tabulky řízení palby Mark I Dreyer, což byla kombinace více systémů včetně systému Dumaresq.
TTD – námořní dělo 12“/50 Mark XI (305 mm) model 1909
* Celková délka hlavně: 15,690 m
* Hmotnost hlavně: 67.770 kg
* Hmotnost střely: 386 – 389,8 kg
* Pohonná směs: MD45 117 kg
* Počáteční rychlost střely: 861 m/s
* Elevace: -3 / +20°
* Dostřel: 19.385 m
* Průraznost: na 9.144 m / 284 mm
* Počet ran za minutu: 1,5 x
* Životnost hlavně: cca 200 výstřelů
Hmotnost boční salvy:
8 x 305 mm = 3.088 Kg
12 x 102 mm = 169,2 kg
Celkem: 3.257,2 Kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Pro pancéřovou ochranu byla vybrána cementovaná Kruppova ocel. Vzhledem k posílení protitorpédové ochrany bylo rozhodnuto, že hlavní boční pancéřový pás bude zeslaben z 279 mm na 254 mm v délce mezi přední a zadní pancéřovou barbetou, na kterou navazovali příčné přepážky 127-203 mm, které uzavírali citadelu. Hlavní pancíř zasahoval 1,5 metru pod vodorysku a dále se ztenčoval na 203 mm uprostřed lodi a k okrajům nadále zeslaboval. Nad hlavním bočním pancířem byla slabší 203 mm ochrana, která začínala 2,6 m nad vodoryskou. Tři středové barbety byly chráněné pancířem silným 229 mm, směrem do nitra lodi se zeslabovaly na 127 mm s výjimkou zadní barbety věže „Y“, kde byl pancíř pořád 229 mm tlustý. Barbety bočních děl měly pancíř na vnější ploše boků, což je dobře viditelné na fotkách a dosahoval v těchto místech sílu 254 mm. Čela a boky dělových věží krylo 279 mm oceli, střecha byla tlustá 76 mm.
Horizontální ochrana se skládala celkem ze tří pancéřových palub, přičemž první byla silná jen 19 mm a měla za úkol hlavně iniciovat výbuch nepřátelského projektilu dál od druhé a třetí paluby. Na nejvíce kritických místech byla paluba silná 102 mm. Tradičně dobře chráněná byla hlavní velitelská věž s „mozkem“ lodi, kterou na bocích chránilo 279 mm oceli, zadní část byla zeslabená na 203 mm a střecha na 76 mm. Zadní řídící věž měla boky 203 mm silné a střechu rovněž 76 mm jako u hlavní věže. Zatímco DREADNOUGHT měl torpédové přepážky umístěné jen v místech muničních skladů, třída ST. VINCENT byla chráněná v délce mezi přední a zadní barbetou s přepážkami silnými od 19 do 76 mm. Tato torpédová přepážka se táhla od barbety věže „A“ po barbetu věže „Y“. V blízkosti kotelen byl volný prostor torpédových přepážek využíván jako uhelné bunkry, které sami o sobě, pokud byly naplněné, měli jistou schopnost ztlumit energii nepřátelského granátu, nebo torpéda.
TTD – bitevní lodě třídy ST. VINCENT (1908)
* Délka: 163,4 m
* Šířka: 25,7 m
* Ponor: 8,5 m
* Výtlak standardní: 20.000 t
* Výtlak plný: 23.200 t
* Výzbroj: 10x305 mm (5xII), 20x102 mm (20xI), 3x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 19 – 76 mm
* Pancéř boky: 203 – 254 mm
* Příčné přepážky citadely: 127 – 203 mm
* Protitorpédové přepážky:
* Pancéř dělostřelecká věž: 279 mm
* Pancéř barbet: 127 – 254 mm
* Pancéř hlavní přední velitelská věž: 203 – 279 mm
* Výkon strojů: 24.500 k / 18.300 kW
* Rychlost: 21 uzlů (39 km/h)
* Dojezd: 6.900 námořních mil (12.800 km) při 10 uzlové rychlosti
* Posádka: 755 - 835 mužů
